ARNOLD LOBEL
KVAK A ZBLUNK
JSOU К AM ARA DI
aibairos
Albatros
PRVNf CTENI


ARNOLD LOBEL
KVAK A ZBLUNK
JSOU KAMARADI
ALBATROS
PRAHA
Copyright © 1970 by Arnold Lobel
Copyright © 1971, 1972 by Arnold Lobel
translation © Eva Musilova, 1977
JARO
Zabak Kvak dobehl po ceste
к domecku ropusaka Zblunka. Za-
klepal na dvefe. Nikdo se neozval.
„Zblunku, Zblunku!“ zavolal
Kvak. „Probud’ se. Je jaro!“
,,Aaach,“ zivl nejaky bias zevnitr
z domecku.
„Zblunku, Zblunku!“ pokrikoval
Kvak. „Slumcko sviti! Taje snih!
Probud’ se!“
,,Ja tu nejsem,“ rekl hlas.
Kvak vesel do domecku. Bylo
7

tam tma. Vsechny okenice byly za-
vfene.
„Zblunku, kde jsi?“ zavolal Kvak.
„Jdi pryc,“ rekl hlas odnekud
z kouta pokoje.
9
Zbluiik lezel v posteli. Pefinu
mel pretazenou pres hlavu. Kvak
vytahl Zblunka z postele. Dotahl
ho ven na verandu pred vchodem.
Na zarivem slunicku zamhouril
Zbluiik oci.
10

„Pomoc!“ zanafikal. „Ja nic nevi-
dim!“
„Nebucf hloupy,“ smal se Kvak.
„Vidis jasne a teple dubnove svetlo.
A to znamena, ze nam nastava
novy rok, kdy budeme porad spolu,
Zblunku. Jen si predstav. Budeme
si skakat po loukach a behat po le-
sich a plavat v rece. Vecer budeme
sedat tady na verande a pocitat
hvezdy.“
,Muzes si je pocitat sam, Kva-
zabrucel Zbluiik. „Ja na to
budu pnlis unaveny. Jdu zpatky do
ku“

Zblunk se vratil do domecku.
Vlezl si do postele a zase si pfetahl
pefinu pres hlavu.
„Ale Zblunku,“ vykrikl Kvak,
„takhle pfijdes о vsechnu legraci!“
„Poslys, Kvaku, jak dlouho jsem to
vlastne spal?“ chtel vedet Zblunk.
„Spal jsi od listopadu,“ odpove-
del Kvak.
„No vidis,“ rekl Zblunk, „tak mi
neuskodi, kdyz si pospim jeste
о trosicku dele. Prijd’ zas a probucT
me nekdy v polovine maje. Dobrou
noc, Kvaku.“
14
„Ale Zblunku“ nalehal Kvak,
,,mne bude do te doby smutno.“
Zblunk neodpovedel.
Mezitim totiz usnul.
Kvak se podival na Zblunkuv
kalendar.
Navrchu tam byla jeste listopa-
dova stranka.
Kvak listopadovou stranku utrhl.
Utrhl take prosincovou. A ledno-
vou, unorovou i breznovou. Dosel
az к dubnu. A utrhl i dubnovou
stranku. Potom bezel zpatky к po-
steli, kde spal Zblunk.
„Zblunku, Zblunku, probud’ se.
Uz je maj!“
„Coze?“ polekal se Zblunk. „Со-
рак muze byt tak brzy maj?“
„Ano,“ prikyvl Kvak. „Jen se po-
divej na kalendar.“
17
Zblunk se podival na kalendar.
„Opravdu je maj!“ rozveselil se
a vylezl z postele. Potom s Kvakem
vybehli ven, aby se podivali, jak vy-
pada svet na jafe.
рмвён
Jednou v lete nebylo zabaku
Kvakovi dobre.
„Kvaku, ty jsi cely zeleny,“ stra-
choval se Zblunk.
„Ale ja jsem vzdycky zeleny“
uklidnoval ho Kvak. „Jsem prece
zabak.“
„Dnes vypadas pnlis zelene i na
zabaka“ usoudil Zblunk. „Vlez si
do me postele a odpocin si.“
Zblunk uvafil Kvakovi hrnicek
horkeho caje.
19

Kvak caj vypil a prohlasil:
„Budu odpocivat a ty mi pfitom
povidej nejaky pribeh."
„Dobfefekl Zblunk. „Nech me
premyslet, jaky pfibeh ti mam po-
vidat
Zblunk premyslel a premyslel.
Ale nenapadlo ho nic, co by Kva-
kovi mohl povidat.
„Pujdu ven na verandu a budu
prechazet sem a tam,“ oddaloval
vypravem Zblunk. „Snad mi to
pomuze, aby me napadl nejaky
pnbeh.“
Zblunk dlouho prechazel po ve-
rande. Ale nenapadl ho zadny pn-
beh, ktery by mohl Kvakovi povi-
dat.
Pak se Zblunk vratil do domecku
a postavil se na hlavu.
„Procpak se stavis na hlavu ?“ ze-
ptal se Kvak.
„Doufam, ze kdyz budu stat na
hlave, pomuze mi to, aby me napa-
dl nejaky pnbeh,“ rekl Zblunk.
Zblunk dlouho stal na hlave. Ale
nenapadl ho zadny pnbeh, ktery by
mohl Kvakovi povidat.
Pak si Zblunk vylil na hlavu
sklenici vody.
24

„Ргосрак si lijes na hlavu vodu?“
zeptal se Kvak.
„Doufam, ze kdyz si naliju na
hlavu vodu, pomuze mi to, aby me
napadl nejaky pnbeh,“ odpovedel
Zblunk.
Zblunk si nalil na hlavu mnoho
sklenic vody. Ale nenapadl ho zad-
ny pribeh, ktery by mohl Kvakovi
povidat.
Potom zacal Zblunk bouchat hla-
vou о zecf.
„Procpak bouchas hlavou о zecf?"
vyptaval se Kvak.
„Doufam, ze kdyz budu hlavou
bouchat о zecf dost silne, pomuze
mi to, aby me napadl nejaky pn-
beh."
„Zblunku, ja uz se citim mnohem
lip,“ prohlasil Kvak. „Myslim, ze uz
zadny pnbeh nepotrebuju “
„Dobre, tak vylez z postele a ja si
tam lehnu sam,“ rekl Zblunk, ,,pro-
toze ted’ je zase zle mne.“
Kvak se zeptal:
„Chtel bys, Zblunku, abych ti po-
vidal nejaky pnbeh?“
„Апо,“ souhlasil Zblunk, „jestli
nejaky znas.“
„Pred davnymi casy,“ vypravel
Kvak, „zili dva dobn kamaradi, za-
bak a ropusak. Zabakovi nebylo
dobfe. Poprosil sveho kamarada
ropusaka, aby mu povidal nejaky
pnbeh. Ropusaka zadny pnbeh ne-
napadl. Chodil po verande sem
a tam, ale porad ho nenapadal zad-
ny pnbeh. Postavil se na hlavu, ale
ani tak ho nenapadl zadny pnbeh.
Lil si na hlavu vodu, ale stejne ho
nenapadl zadny pnbeh. Bouchal
29
hlavou о zed5, ale ani potom ho
zadny pribeh nenapadl. Pak nebylo
ropusakovi moc valne a zabakovi
se udelalo lip. Так si ropusak lehl
do postele a zabak vstal a povidal
mu pnbeh. Konec. Jak se ti to libi-
lo, Zblunku?“
Ale Zblunk neodpovedel. Mezi-
tim totiz usnul.
ZTRACENY KNOFLIK
Zblunk a Kvak se vydali na
dlouhy vylet. Prochazeli se po roz-
lehle louce. Potulovali se po lesich.
Sli podel reky. Nakonec se vratili
domu, ke Zbluiikovi do domecku.
„А safra,“ zarazil se Zblunk. „Ne-
jenze me boll nohy, ale jeste jsem
taky ztratil z kabatku knoflik.“
„Nic si z toho nedelej “ utesoval
ho Kvak. „Vratime se na vsechna
rmsta, kudy jsme prosli. Uvidis, ze
tvuj knoflik brzy najdeme.“
31

Sli zpatky na rozlehlou louku.
Zacali knoflik hledat ve vysoke
trave.
„Tady je tvuj knoflik!“ vykfikl
Kvak.
„To neni muj knoflikodporoval
33
Zblunk. „Tenhle knoflik je cerny.
Muj byl bily.“
Zblunk si cerny knoflik zastrcil
do kapsy.
Priletl к nim vrabec.
„Dovolte,“ oslovil je vrabec. „Vy
jste ztratili knoflik? Jeden jsem
prave nasel.“
„To neni muj knoflik,“ mrzel se
Zblunk. „Tenhle knoflik ma dve
dirky. Muj mel ctyfi.“
35
Zblunk si knoflik se dvema
dirkami zastrcil do kapsy.
Vratili se do lesa a hledali po
tmavych cestickach.
„Tady je tvuj knoflik!“ fekl Kvak.
„To neni muj knoflik!“ vykfikl
Zblunk. „Tenhle knoflik je maly.
Muj byl velky.“
36
Zblunk si maly knoflik zastrcil
do kapsy.
Zpoza stromu vylezl myval.
„Zaslechl jsem, ze hledate knof-
lik,“ fekl. „Tadyhle ten jsem zrovna
nasel “
„To neni muj knoflik,“ zanankal
Zblunk. „Tenhle knoflik je ctver-
hranny. Muj byl kulaty.“
Zblunk si ctverhranny knoflik
zastrcil do kapsy.
Kvak a Zblunk se vratili к fece.
Hledali knoflik v bahne.
„Tady je tvuj knoflik" volal vi-
tezne Kvak.
38
„То neni muj knoflik!“ kricel
Zblunk. „Tenhle knoflik je tenky.
Muj byl tlusty.“
Zblunk si tenky knoflik zastrcil
do kapsy. Moc se zlobil. Skakal sem
a tam a kricel:
„Cely svet je piny knofliku, a ani
jeden z nich nem muj!“
Bezel domu a praskl dvefmi.
A doma na podlaze uvidel svuj
bily, ctyrdirkovy, velky, kulaty, dus-
ty knoflik.
„Je,“ divil se- Zblunk. „On byl
celou dobu tady. A co ja se kvuli
nemu Kvaka natrapil “
Zblunk vytahl z kapsy vsechny
knofliky.
Sundal si z policky krabici se si-
tim.
Potom knofliky poruznu nasil na
kabatek. Druhy den venoval svuj
41
kabatek Kvakovi. Tomu pripadal
kabatek bajecny. Oblekl si ho a za-
cal skakat radosti.
Zadny knoflik neuletl. Zblunk je
pfisil velice dukladne.
KOUPANI
Zblunk a Kvak sli dolu к rece.
„Dnes je zrovna den na pekne
zaplavani/ liboval si Kvak.
„Ano,“ rekl Zblunk. „Pujdu tady
za ty balvany a prevleknu se do
plavek.“
„Ja plavky nenosim/ smal se
Kvak.
„Ja ano/ rekl Zblunk. „Ale az si
ty plavky obleknu, nesmis se na me
divat, dokud nebudu ve vode.“
„Proc ne?“ zeptal se Kvak.
43

„Protoze v tech plavkach vypa-
dam legracne. Protorekl nakvase-
ne Zblunk.
Kdyz se Zblunk vynoril za bal-
vany, Kvak zavrel oci. Zblunk uz
mel plavky na sobe.
„Nekoukej se/ pripominal.
Kvak a Zblunk skocili do vody.
Plavali cele odpoledne. Zabak pla-
val rychle a hodne cakal. Ropusak
plaval pomalu a cakal mene.
Po brehu prichazela zelva.
„Kvaku, rekni zelve, at’ jde pryc,“
poprosil Zbluiik. „Ja nechci, aby
me v tech plavkach videla.“
Kvak pfeplaval к zelve na druhy
breh.
47
„Zelvo“ rekl ji, „budes muset
odsud jit pryc
„Proc bych mela chodit pryc?“
zeptala se zelva.
„Protoze Zblunk si mysli, ze
48
v plavkach vypada legracne, a ne-
chce, abys ho videla,“ vysvetloval
Kvak.
Nablizku sedelo nekolik jesterek.
„Opravdu vypada Zblunk v tech
plavkach legracne ?“ chtely vedet
jesterky.
49
Z travy se vyplazil had.
„Jestli Zblunk v tech plavkach
vypada legracne,“ fekl had, ,,tak to
ja ho rozhodne chci videt “
„My ho taky chceme videt,“ pfi-
pojily se dve vazky.
,,Ja taky,“ piskla polni mys. ,,Uz
dlouho jsem nic legracniho nevi-
dela.“
Kvak doplaval zpatky к Zblun-
kovi.
„Je mi lito, Zblunku,“ rekl mu.
„Kazdy chce videt, jak budes vy-
padat.“
„Так tu zustanu, dokud nepuj-
dou prycrozhodl se Zblunk.
Zelva a jesterky a had a vazky se
vsichni posadili na breh.
Cekali, az Zblunk vyleze z vody.
„Prosim,“ volal Kvak, „prosim
vas, jdete pryc!“
Ale nikdo pryc nesel.
Zblunkovi byla cim dal vetsi
zima.
Zacal se tfast a kychat.
53
„Musim z vody ven,“ fekl konec-
ne Zbluiik. „Jde na me ryma.“
Vylezl ven z feky. Z plavek mu
crcela voda dolu na nohy.

Zelva se smala.
Jesterky se smaly.
Had se smal.
Vazky se smaly.
55
Polni mys se smala a Kvak se
taky smal.
„Сети se smejes, Kvaku?“ ptal
se Zblunk.
„Smeju se tobe, Zblunku,“ fekl
Kvak, „protoze v tech plavkach
opravdu vypadas legracne “
„Ovsemze vypadamodvetil du-
stojne Zblunk. Potom si sebral saty
a sei domu.
PSANI
Zblunk sedel na verande pred
vchodem.
Prisel Kvak a zeptal se:
57
„Со je ti, Zblunku? Tvaffs se
smutne.“
„Ano,“ vzdychl Zblunk. „V tuhle
denni dobu byvam smutny. Je to
doba, kdy cekam, az pfijde posta.
Vzdycky jsem z toho moc nest’ast-
ny.“
58
i
„А proc?“ zeptal se Kvak.
„Protoze nikdy zadnou postu ne-
dostanu,“ fekl Zblunk.
„Nikdy ?“ zeptal se Kvak.
,,Ne, nikdy,“ odpovedel Zblunk.
„Nikdo mi nikdy neposlal zadne
psani. Moje schranka na dopisy je
59
kazdy den prazdna. Proto je cekanf
na postu pro me smutna doba.“
Kvak a Zblunk sedeli na verande
a spolecne si smutnili.
Potom Kvak rekl:
,,Ja ted’ musim jit domu, Zbluii-
ku. Potfebuju jeste песо udelat “
60
Kvak pospichal domu. Nasel si
tuzku a kousek papiru. Neco na ten
papir napsal. Zastrcil papir do
obalky. Na obalku napsal: PSANI
PRO ZBLUNKA.
Vybehl ven z domecku. Uvidel
jednoho znameho hlemyzde.
61
,,Hlemyzdi,“ poprosil Kvak, ,,bud’
tak hodny a dones tohle psam do
Zbluiikova domecku, do jeho
schranky na dopisy
,,Ovsem,“ fekl hlemyzd’. ,,Uz se
sinu“
Potom utikal Kvak zpatky ke
Zblunkovi.
Ten byl uz v posteli a dnmal.
,,Zblunku,“ volal Kvak, „myslim,
ze bys mel vstat a jeste chvfli cekat
na postu.“
,,Ne,“ fekl Zblunk. „Cekat na
postu me uz omrzelo “
63
Kvak vyhledl z okna a podival se
na Zblunkovu schranku na dopisy.
Hlemyzd’ tam jeste nebyl.
„Zblunku “ rekl Kvak, „jeden ni-
kdy nevi, kdy mu nekdo muze po-
slat psam “
,,Ne, ne,“ odporoval Zblunk.
64
„Myslim, ze mne nikdy nikdo
zadne psam neposle.“
Kvak se podival z okna. Hle-
myzd’ tam pofad jeste nebyl.
„Ale, Zblunku,“ fekl Kvak, ,,ne-
kdo ti tfeba muze poslat psani
zrovna dnes “
„Nebud’ hloupy,“ mracil se
Zblunk. „Nikdo mi neposlal zad-
ne psam nikdy pfedtim a nikdo mi
neposle psam dnes “
Kvak se podival z okna. Hlemyzd’
tarn pofad jeste nebyl.
„Kvaku, proc se porad divas
z okna?“ chtel vedet Zblunk.
„Protoze ted’ cekam na postu za-
se ja,“ vysvetloval Kvak.
„Ale vzdyt’ zadna posta neprijde
fekl Zblunk.
„I pfijde “ fekl Kvak, „protoze ja
jsem ti poslal psani.“
66
„Opravdu?“ zaradoval se Zblunk.
„А co jsi mi v tom psam napsal ?“
Kvak rekl:
„Napsal jsem:
MILY ZBLUNKU,
JSEM RAD, ZE JSI MUJ NEJ-
LEPSI PRITEL.
I
TVUJ NEJLEPSI PRITEL
KVAK“
,,Je,“ usmival se Zblunk, „to je
moc pekne psam.“
Potom sli Kvak a Zblunk ven na
verandu a cekali na postu. Sedeli
tam a bylo jim spolu dobfe.
68
Zblunk a Kvak cekali dlouho.
Za ctyfi dny dolezl hlemyzd’ ke
Zblunkovi a dal mu psam od Kva-
ka. Zblunk mel z psam veli-
kou radost.
SEZNAM
Jednoho rana se Zblunk posadil
v posteli.
„Musim dnes udelat spoustu
veci,“ rekl si. „Napisu si seznam, co
vsechno mam udelat, abych na nic
nezapomnel.“
A napsal na kus papiru:
v£c/,	,
mam dneS cde-fat:
Potom napsal: Probc/dlti
„To uz jsem udelal,“ uvazoval
Zblunk a preskrtl: *	,$£.—
70

Potom
veci:
napsal na papir dalsi

J •

I
seztiarr} v&v
mafii does
ud&lat
- - t	SC
Obl&Knocrbse^
p J/^t Re Kvdkov/
Ж Jfc s Kvaketri
ha prochazRi/
 PoobSdvat
1/ ZdMmnoutsi
® H^s/(vakefnhry\
,. Pove^ 7
Jrbs^

„А je tofekl Zblunk. „Ted’ mam
cely den pekne rozepsany.“ Vstal
z postele a pripravil si песо к jidlu.
Potom preskrtl:
Zblunk vyndal ze sknne saty
a oblekl si je. Potom preskrtl:
74
Zblunk si strcil seznam do kapsy.
Otevrel dvere a vysel ven do ranni-
ho slunce. Zanedlouho stal u vcho-
du Kvakova domecku. Vytahl se-
znam z kapsy a preskrtl:
Jrfc f<e kvako'/f-
Zaklepal na dvefe.
„Ahojzvolal Kvak.
„Podivej se na muj seznam veci,
ktere mam udelat/ rekl pysne
Zblunk.
„Ten je pekny,“ pochvalil ho
Kvak.
„Tady v mem seznamu stoji, ze
pujdeme na prochazku.“
„Dobre,“ rekl Kvak. „Jsem pri-
praveny.“
Kvak a Zblunk spolu sli na dlou-
hou prochazku. Potom Zblunk zase
vytahl seznam.
76

Preskrtl:
5 Kveiteoi na frcchdii-ku
Zrovna v tom okamziku se zdvi-
hl silny vitr. Vyfoukl Zblunkovi se-
znam z ruky. Seznam vzletl vysoko
do vzduchu.
„Pomoc!“ vykfikl Zblunk. „Leti
mi pryc seznam! Co si pocnu bez
seznamu?“
,,Honem!“ volal Kvak. „Pobezi-
me a seznam chytneme.“
„To nejde!“ vykfikl Zblunk. „To
nemohu udelat!“
„А proc ne?“ zeptal se Kvak.
78

„Protoze utikani za seznamem
nem napsano v mem seznamu veci,
ktere mam delat.“
Za seznamem tedy utikal Kvak.
Bezel pres kopce a mocaly, ale se-
znam letel porad dal. Nakonec se
Kvak vratil ke Zblunkovi.
80
„Je mi lito “ rekl zadychane, „ale
nepodarilo se mi tvuj seznam chy-
tit“
„Ach je,“ posmutnel Zblunk.
„Ted’ si nevzpomenu ani na jednu
z tech veci, ktere jsou napsane v se-
znamu a ktere mam udelat. Budu
se tady muset posadit a nedelat
nic,“ fekl Zblunk.
Posadil se tedy a nedelal nic.
Kvak sedel s mm.
82
Za hezkou chvili Kvak fekl:
„Zblunku, uz se stmiva. Meli by-
chom jit spat/
„Jit spat!“ vykfikl Zblunk. „To
byla posledni vec na mem sezna-
mu.“
Zblunk napsal proutkem na
zem:
Potom to pfeskrtl:
„А je to“ fekl. „Ted’ mam cely
den pekne pfeskrtany/
„To jsem rad/4 fekl Kvak.
83
A potom Kvak i Zblunk hned
usnuli.
ZAHRADKA
Kvak byl na zahradce. Sei kolem
Zblunk.
„Kvaku, ty mas nadhernou za-
hradku,“ fekl mu.
„Ano,“ souhlasil Kvak. „Je moc
pekna, ale byla to dfina.“
„Ja bych taky chtel mit zahrad-
ku “ vzdychl si Zblunk.
„Tady mas trochu kvetinovych
seminek. Zasij je do zeme a brzo
budes mit zahradku.“
„Jak brzo?“ zeptal se Zblunk.
85

„Dost brzo,“ odpovedel Kvak.
Zblunk bezel domu. Zasil kveti-
nova seminka do zeme.
„А ted’, seminka, zacnete rust,“
nakazoval.
Zblunk nekolikrat pfesel sem
a tarn. Seminka rust nezacala.
Zblunk naklonil hlavu bliz
к zemi a fekl nahlas:
„А ted’, seminka, zacnete rust!“
A znovu se podival na zem. Ale
seminka rust nezacala.
Zblunk sklonil hlavu docela bliz-
ko к zemi a kfikl:
87
„А teD, seminka, zaCnEte
RUST!“
Po ceste pribehl Kvak.
„Co je to tu za krik?“ zeptal se.
„Seminka mi nechteji rust/ ste-
zoval si Zblunk.
88
„Protoze moc kficis,44 fekl Kvak.
„Chudinky seminka se boji rust.44
„Moje seminka ze se boji rust?44
zeptal se Zblunk.
„Ovsem,“ odpovedel Kvak. „Jen
je nech par dm na pokoji. At’ na ne
sviti slunicko. At’ na ne pada dest’.
Potom ti seminka zacnou brzo
rust?
Te noci se Zblunk podival
z okna.
„А jeje,“ povzdychl si. „Moje se-
minka pofad jeste nezacala rust. To
se jiste boji tmy.“
90
Zblunk vysel na zahradku a pfi-
nesl si tam nekolik svicek.
91
„Prectu seminkum nejakou po-
hadku,“ rekl si. „Рак se nebudou
bat.“
Zblunk precetl seminkum dlou-
hou pohadku.
Cely pfisti den zpival Zblunk se-
minkum pisnicky.
A cely dalsi den cetl Zblunk se-
minkum basne.
A cely dalsi den hral Zblunk se-
minkum na housle.
Zblunk se podival na zem. Se-
minka porad jeste nezacala rust.
„Co mam delat?“ vykrikl Zblunk.
92

„Tohle jsou urcite ta nejbazlivejsi
seminka na svete!“

Potom uz byl Zblunk velmi una-
veny a usnul.
„Zblunku, Zblunku, probud’ se,“
budil ho Kvak. „Podivej se na svou
zahradku!“
Zblunk se podival na zahradku.
Z pudy vyrustaly male zelene rost-
linky.
96
„Копеспё se moje seminka pre-
stala bat rust!“ radoval se Zblunk.
„А tecf budes mit tak peknou za-
hradku jako ja,“ rekl Kvak.
„Anoprikyvl Zblunk, „ale mel
jsi pravdu, Kvaku. Byla to opravdu
drina.“
KOLACKY
Zblunk napekl kolacky.
„Tyhle kolacky moc pekne vom,“
poznamenal. Ochutnal jeden.
„А chutnaji jeste lip,“ rekl si.
Rozbehl se ke Kvakovi.
„Kvaku, Kvaku,“ zavolal, „upekl
jsem kolacky, vezmi si.“
Kvak jeden snedl.
„To je nejlepsi kolacek, jaky jsem
kdy jedl!“ olizoval se.
Kvak a Zblunk snedli spoustu
kolacku, jeden za druhym.
98

„Vis, Zblunku,“ rekl Kvak s pl-
nou pusou, ,,ja myslim, ze bychom
uz meli prestat jist. Za chvili nam
bude spatne “
„Mas pravdu“ rekl Zblunk.
„Snezme kazdy jeste jeden posled-
m kolacek a potom prestanme “
Kvak a Zblunk snedli jeste jeden
posledm kolacek.
V mise jich zbyvalo jeste hodne.
,,Kvaku,“ smlouval Zblunk,
„snezme kazdy jeste jeden uplne
nejposlednejsi kolacek a potom
prestaneme.“
100
I
Kvak a Zblunk snedli kazdy jes-
te jeden uplne nejposlednejsi kola-
cek.
101
„Musime prestat jist!“ prohlasil
Zbluiik, kdyz se pustil do dalsiho.
„Апо/ prikyvl Kvak a vzal si jes-
te jeden. „Musime mit silnou vuli.“
102
„Со je to silna vule?“ zeptal se
Zblunk.
„Silna vule je, kdyz se moc snazis
nedelat песо, co ve skutecnosti de-
lat chces,“ vysvetloval Kvak.
„Myslis,jako kdyz se snazime ne-
snist ty kolacky?“ zeptal se Zblunk.
„To prave myslim,“ odpovedel
Kvak.
Kvak vzal kolacky a ulozil je do
krabice.
104
„Так,“ rekl. „А tecf uz nebudeme
jist zadne dalsi kolacky.“
„Ale vzdyf muzeme tu krabici
otevntnamital Zbluiik.
„To je pravda,“ rekl Kvak.
Vzal krabici a prevazal ji provaz-
kem.
„Так/ rekl. „TecF uz nebudeme
jist zadne dalsi kolacky “
„Ale vzdyt’ muzeme ten provazek
prestfihnout a krabici otevrit/
zkousel ho dale Zblunk.
„To je pravda/ rekl Kvak.
Prines! zebfik. Vzal krabici a po-
lozil ji vysoko na horni policku.
„Так/ rekl. „TecF uz nebudeme
jist zadne dalsi kolacky."
„Ale vzdyt’ muzeme vylezt na
zebnk a krabici z policky sundat
a prestrihnout provazek a krabici
otevrit/ uvazoval Zblunk.
106

„То je pravda,“ rekl Kvak.
Kvak vylezl na zebrik a sundal
krabici z policky. Prestrihl prova-
zek a krabici otevrel. Odnesl ji ven.
108
Hlasite zavolal:
„HAL6, ptAci, mAme TU
KOLACKY!“
Odevsad se sledi ptaci. Nabrali
si do zobaku vsechny kolacky
a odleteli.
„Ted’ uz nemame zadne kolacky,
ktere bychom mohli smst,“ rekl
Zblunk smutne.
„Ani jeden jediny “
„Ano “ usmal se Kvak spokojene,
„ale zato mame spoustu silne vule.“
„Muzes si silnou vuli nechat ce-
lou pro sebe, Kvaku,“ rekl Zblunk.
„Ja si jdu domu upect babovku.“
DRACI A OBRI
Kvak a Zblunk spolu cetli kmz-
ku.
„V tehle kmzce jsou vsichni sta-
tecm,“ rekl Zblunk. „Bojuji s draky
a obry a nikdy nemaji strach.“
„Rad bych vedel, jestli my jsme
taky statecm,“ pfemyslel Kvak.
Kvak a Zblunk se podivali do
zrcadla.
„Vypadame statecne,“ rekl Kvak.
„Ano, ale jsme opravdu?“ zeptal
se Zblunk.
Ill

Kvak a Zbluiik sli ven.
„Muzeme zkusit vylezt tady na
tu horu,“ fekl Kvak. „Так bychom
mohli poznat, jestli jsme statecm.“
113
Kvak skakal pres skaliska
a Zblunk udychane lezl za nim.
Dosli к tmave jeskyni. Z jeskyne
se vynofil velikansky had.
„Hele, obed!“ rekl had, kdyz uvi-
del zabaka a ropusaka. Otevfel ze-
siroka tlamu. Kvak a Zblunk usko-
cili stranou. Zblunk se chvel.
„Ja se nebojim!“ vykrikl.
Lezli vys a uslyseli hrozny ra-
115
chot. Po svahu hory se kutalela
spousta velkych kamenu.
„Lavina!“ vykrikl Zblunk.
Kvak a Zblunk uskocili stranou.
Kvak se trasl.
,,Ja se nebojim!“ zvolal.
Vylezli na vrchol hory. Padl na
ne stin jestraba. Kvak a Zblunk
skocili pod balvan. Jestrab odletel.
117
„Му se nebojime!“ vykrikli Kvak
a Zblunk najednou.
Potom velice rychle bezeli z kop-
ce dolu.
Bezeli kolem mista, kde videli la-
vinu.
Bezeli kolem mista, kde videli
hada.
Bezeli celou cestu az do Zblun-
kova domecku.

„Kvaku, jsem rad, ze mam tak
statecneho kamarada, jako jsi ty,“
rekl Zblunk.
Skocil do postele a pretahl si
pres hlavu pefinu.
„А ja jsem st’astny, ze se znam
s nekym tak statecnym, jako jsi ty,
Zblunku,“ rekl Kvak.
Skocil do sknne a zavfel za se-
bou dvere.
Zblunk zustal v posteli a Kvak
zustal ve skfini.
Zustali tarn dlouho a spolecne se
citili velice statecni.
SEN
Zblunk spal a zdal se mu sen.
Stal na jevisti a mel na sobe di-
vadelni kostym.
Zblunk se podival do tmy. V di-
vadie sedel Kvak.
Z velke dalky rekl nejaky nezna-
my bias:
„PREDSTAVUJEME VAM
ZBLUNKA, NEJVYBORNEJSE
HO ROPUSAKA NA 8УЁТЁ!“
Zblunk se hluboce uklonil. Kvak
vypadal nejaky mensi, kdyz volal:
121

„Af zije Zblunk!“
„ZBLUNK NYNf PREKRAS-
NE ZAHRAJE NA KLAVIR,“
ohlasil neznamy hlas.
123
Zblunk zahral na klavir a ne-
spletl ani jedinou notu.
,,Kvaku,“ zavolal, „umis taky tak-
hle hrat na klavir?“
124

,,Ne,“ odpovedel Kvak.
Zbluiikovi se zdalo, ze Kvak vy-
pada jeste mensf.
„ZBLUNK NYNI PREJDE PO
VYSOKEM LANE A NESPAD-
NE “ vyvolaval bias.
Zblunk presel po vysokem lane.
126
,,Kvaku,“ zavolal, „umi's taky de-
lat takovehle kousky?“
,,Nepipl Kvak a vypadal velice,
velice malicky.

„/BLUNK NYNI ZATANCl
A BUDE BAJECNY," oznamil
hlas.
„Kvaku, umis taky byt takhle ba-
jecny?“ ptal se Zblunk, kdyz tancil
po jevisti.
Nikdo neodpovedel.
Zbluiik se zadival na hlediste.
Kvak byl tak malicky, ze ho nebylo
videt ani slyset.
„Kvaku, kde jsi?“ zvolal Zblunk.
Zase zadna odpoved’.
130

„Kvaku, co jsem to udelal?" vy-
krikl Zbluiik.
Potom bias oznamil:
„NEJVETSI ZE VSECH ROPUSA-
KU NYNf ..
„Ту mlc!“ vykrikl Zbluiik. „Kva-
ku, zabacku, kam jsi zmizel?“
Zbluiik se tocil ve tme.
„Kvaku, vraf se,“ volal. „Mne
bude smutno!“
133
„Vzdyt’ jsem tady,“ rekl Kvak.
Stal u Zbluiikovy postele.
„ProbucF se, Zbluiiku,“ rekl.
„Kvaku, jsi to opravdu ty?“ ujis-
t’oval se Zblunk.
„Ovsemze jsem to ja,“ odpovedel
Kvak.
„А jsi tak veliky jako jindy?“
chtel vedet Zblunk.
„Ano, myslim, ze jsem,“ rekl
Kvak.
Zblunk se podival na slumcko,
ktere svitilo oknem dovnitr.
„Kvaku,“ rekl, ,,ja ti mam ta-
134

kovou radost, ze jsi dnes ke mne
prisel.“
„Vzdyf sem chodim vzdycky,“
rekl Kvak.
Potom si Kvak a Zbluiik udelali
velikanskou snidani. A po snidani
spolu stravili krasny dlouhy den.


OBSAH
JARO / 7
PRIВEH / 19
ZTRACENY KNOFLIK I 31
KOUPANI / 43
PSANf /57
SEZNAM I 70
ZAHRA.DKA / 85
K.OLACKY / 98
DRACI A OBRl /111
SEN / 121
PRVNl CTENf
Ridi Milada Matejovicova
ARNOLD LOBEL
KVAK A ZBLUNK JSOU KAMARADI
Vydano se souhlasem ministerstva skolstvi CSR
jako ceiba pro zaky zakladm'ch Jkol
S puvodnimi iluslracemi autora
Graficky upravil Milan Grygar
Z anglickych originalu
Frog and Toad are Friends,
Frog and Toad Together,
vydanych nakladalelslvim Harper and Row
v New Yorku roku 1970 a 1971,
prelozila Eva Musilova
Vydal jako svou 7 925. publikaci
Albatros, nakladatelstvi pro deti a mladez,
v Praze roku 1990
Odpovedna redaktorka dr. Sarka Krejcova
Vytvarny redaktor Petr Urban
Technicka redaktorka Jitka Pavlikova
Ze sazby pisma Baskerville
vytiskly MTZ Gottwaldov
4,68 AA (text 0,75, ilustrace 3,93), 4,70 VA
Naklad 50000 vytisku. 3. vydani
13-715-90 14/45 Vazany vytisk 24,— Kes
Pro zacinajici ctenare
i Л-7 15-9(1	14 45
Vazan\ vyti.sk 24.— Kes