ARNOLD LOBEL
ARNOLD LOBEL
Kvak a Zblunk
se boji radi
ALBATROS PRAHA
Т*^
© Arnold Lobel, 1979
© Published by arrangement with
HarperCollins Publishers, Inc.
Translation © Eva Musilova, 19 94
ISBN 80-00-00083-0
Z I T R A
Zblunk se probudil.
,,Hrome,“ povzdechl si.
„Tady v tom dome je velky svincik.
Ceka me hrozne moc prace.“
Kvak nahledl dovnitf oknem.
„To mas pravdu, Zblunku,“
souhlasil. „Svincik tu je.“
Zblunk si pfetahl deku pres hlavu.
„Udelam to zitra,“ prohlasil.
3
„Dnes si dam pohov a budu brat zivot
z te pfijemne stranky.“
4
Kvak vesel do domu.
„Zblunku,“ fekl,
„kabat a kalhoty
mas odhozene na podlaze.“
,,Zitra,“ zabrucel Zblunk zpod deky.
„Kuchynsky dfez je piny
вртауёИо nadobi,“ fekl Kvak.
,,Zitra,“ odpovedel Zblunk.
„Na zidlich je spousta prachu.“
,,Zitra,“ opakoval Zblunk.
„Okna potrebuji umyt,“
pokracoval Kvak.
„А mel bys zalit svoje rostlinky.“
,,Zitra!“ vykrikl Zblunk.
„Vsechno udelam zltra.“
6
Potom se Zblunk posadil
na okraj postele.
7
,,Brr,“ zabrucel.
7 7	7
„Маш bidnou naladu.“
,,Proc?“ zeptal se Kvak.
„Myslim na to,
co vsechno budu
zitra muset udelat.“
,,Ano,“ pfikyvl Kvak,
„zitra budes mit
perny den.“
„Ale, Kvaku,“
fekl Zblunk,
„kdyz seberu kalhoty
a kabat ted,
8
tak je nebudu muset
uklizet zitra,
co fikas?“
,,Ne,“ odpovedel Kvak,
„to nebudes muset.“
Zblunk posbiral saty
a povesil je do skfine.
9
,,Kvaku,“ pokracoval рак,
„kdyz umyju nadobf ted,
tak ho nemusfm myt zitra, ze ne?“
,,Ne,“ odpovedel Kvak,
„to opravdu nemusis.“
Zblunk umyl a utfel nadobi
a ulozil ho do kredence.
10
,,Kvaku,“ fekl potom,
„kdyz ted vycisti'm okna
a zaleju rostlinky,
nebudu to muset
delat zitra, vid?“
,,Ne,“ potvrdil Kvak,
,,nic z toho nebudes
muset zitra delat. “
11
zidle.
Zblunk oprasil
Vycistil
okna.
Zalil
rostlinky.
12
„Hotovo.
Kvaku,
ted’ je mi lip.
Uz nemam
bidnou naladu.
,,Proc?“ zeptal se Kvak.
„Protoze je ta prace
udelana. Ted si muzu
zitfek schovat па песо,
co chci delat doopravdy.“
„А co je to?“
zeptal se Kvak.
13
„Zitra,“ odpovedel Zblunk,
„si dam pohov a budu brat zivot
z te prijemnejsi stranky.“
Potom Zblunk zalezl
zpatky do postele.
Pfetahl si deku pres hlavu a usnul.
14
Kvak a Zblunk si vysli ven
poustet draka.
Zamirili na velikou louku,
kde foukal silny vitr.
„Nas drak
poleti vys a vys,“
fekl Kvak.
„Bude stoupat vzhuru
rovnou do nebe.
15
Zblunku,“ pokracoval Kvak,
,,ja budu drzet klubko provazku.
16
Ту drz draka a utikej.“
Zblunk utikal po louce.
Utikal tak rychle,
jak to jeho kratke nohy svedly.
Drak se vznesl do vzduchu.
Potom zuchl na zem.
Zblunk zaslechl neci smich.
V kfovi sedeli tri ptaci.
„Tenhle drak nepoleti,“
fekli ptaci.
„Mazes to rovnou vzdat.“
Zblunk utikal zpatky ke Kvakovi.
,,Kvaku,“ povfda,
„tenhle drak nepoleti.
Ja to vzdavam.“
18
„Musime to zkusit znovu,“
fekl Kvak.
„Mavej drakem nad hlavou.
Treba to pomuze a poletf.“
Zblunk se zase rozbehl po louce
a maval drakem nad hlavou.
19
Drak vzletl, potom bac!
a byi na zemi.
„Ten drak je vazne к smfchu!“
fekli ptaci.
„Ten se jakziv neodlepi od zeme.“
20
Zblunk bezel zpatky ke Kvakovi.
„Ten drak je vazne к smlchu,“ prohlasil.
„Jakziv se neodlepi od zeme.“
„Meli bychom to zkusit po tfeti,“
soudil Kvak.
„Mavej drakem nad hlavou
a poskakuj s nim.
Tfeba to pomuze a poleti.“
21
Zblunk se znovu
rozbehl po louce.
Maval drakem
nad hlavou.
Poskakoval s nim.
Drak se vznesl do vzduchu
a zn'til se do travy.
„Tvuj drak je к nicemu,“
fekli ptaci.
„Zahod ho a jdi domu.“
Zblunk se vratil ke Kvakovi.
„Ten drak je к nicemu,“ rekl.
„Myslim, ze bychom ho meli zahodit
a jit domu.“
,,Zblunku,“ rekl Kvak,
„musime to zkusit jeste jednou.
Mavej drakem nad hlavou.
Poskakuj s nim
a volej: DRAKU, LET VZHtJRU!“
Zblunk utikal po louce.
Maval drakem nad hlavou.
Poskakoval s nim.
Volal: DRAKU, LET VZHURU!
23
Drak vzletl do vzduchu.
Stoupal vys a vys.
24
„Dokazali jsme to!“
jasal Zblunk.
,,Ano,“ prisvedcil Kvak.
„Kdyz se nepodafil
utikaci pokus,
kdyz se nepodafil utikaci
a mavaci pokus
a kdyz se nepovedl ani utikaci,
mavaci a poskakovaci pokus,
vedel jsem,
ze utikaci, mavaci,
poskakovaci a volaci pokus
se proste podafit musi!“
25
V
Ptaci vyleteli z krovi -	\
ale tak vysoko jako drak
doletet neumeli.
Kvak a Zblunk se posadili
a pozorovali draka.
Ten stoupal vys a vys a zdalo se,
v ,	,	,	i
ze leti rovnou do nebe.	>
MRAZENI V ZADECH
Byla studena a temna noc.
„Poslouchej, jak mezi stromy skuci vitr,“
fekl Kvak. „Tohle je ten pravy cas
na strasidelne povidani.“
Zblunk se hloubeji pfikrcil do kfesla.
,,Zblunku,“ zeptal se Kvak,
„copak ty se nebojis rad?
Nemas rad ten pocit,
kdyz ti beha po zadech mraz?“
„Tim si nejsem tak uplne jisty,“
odpovedel Zblunk.
27
Kvak pfipravil konvici horkeho caje,
pak se posadil
a zacal vypravet.
28
„Kdyz jsem byl maly,
sli jsme jednou s maminkou
a s tatinkem na vylet.
Na zpatecni ceste jsme zabloudili.
Mamince to delalo starost.
,Musime se dostat vcas domu,‘ fekla.
,Nechceme prece potkat
stareho Cernozabaka.1
,Kdo je to?‘ ptal jsem se.
29
,Je to Ьгогпё strasidlo,4
rekl tatinek.
,V noci vychazi ven
a к vecefi pozira zabi deticky.
Zblunk se napil caje.
,,Kvaku,“ zeptal se,
„to si vymysh's, vid?44
„Snad ano, snad ne,“
odpovedel Kvak.
30
„Maminka s tatinkem sli hledat cestu,“
pokracoval Kvak.
„Rekli mi, ze mam pockat,
nez se vrati.
Sedl jsem si pod strom a cekal jsem.
V lese se setmelo.
Dostal jsem strach.
Potom jsem uvidel dve velikanske oci
Byl to stary Cernozabak.
31
Stal pfimo u mne.“
32
,,Kvaku,“ zeptal se Zblunk,
„to se opravdu stalo?“
„Mozna ze ano,
a mozna ze ne,“
fekl Kvak a pokracoval:
„Stary Cernozabak
vytahl z kapsy svihadlo.
33
,Ted’ zrovna hlad nemam,‘
fekl, ,pfejedl jsem se totiz
chutnych zabich deticek,
ale az stokrat
preskocim svihadlo,
dostanu hlad znovu.
A potom sni'm ТЕВЕГ
Cernozabak pfivazal jeden konec
svihadla ke stromu.
,Toc svihadlem!* zafval na me.
Tocil jsem svihadlem,
jak si Cernozabak pfal. Skocil dvacetkrat.
,Zacinam mit hlad,‘ oznamil Cernozabak.
35
Skocil padesatkrat.
,Uz mam vetsi hlad,‘ rekl Cernozabak.
Skocil devadesatkrat.
,Ted mam velikansky hlad!‘
prohlasil Cernozabak.“
36
„Со se stalo potom?“
chtel vedet Zblunk.
„Musel jsem si nejak
zachranit zivot,“
odpovedel Kvak.
„Obihal jsem se svihadlem
okolo stromu a
tak jsem stareho Cernozabaka spoutal.
Jecel a rval.
37
Ja jsem rychle utikal pryc.
38
Nasel jsem maminku a tatinka
a v poradku
jsme se dostali domu.“
,,Kvaku,“ zeptal se Zblunk,
,,byl ten pfibeh pravdivy?“
„Mozna byl
a mozna nebyl,“
odpovedel Kvak.
39
Kvak a Zblunk sedeli blizko ohne.
Naramne se bali.
Byli tak rozechvem,
ze se jim hrnicky s cajem tfasly v rukou.
Po zadech jim behal mraz.
Byl to pfijemny, hfejivy pocit.
40
Kdyz mel Zblunk narozeniny,
daroval mu Kvak klobouk.
Zblunk byl nadseny.
„Vsechno nejlepsi к narozeninam,“ rekl Kvak.
Zblunk si nasadil klobouk,
ale ten mu spadl pres oci.
„Promin,“ rekl Kvak.
„Ten klobouk je ti moc velky.
Daruju ti песо jineho.“
41
„Ten klobouk je darek od tebe.
Libi se mi.
42
Budu ho nosit takovy, jaky je.“
Kvak a Zblunk si vysli na prochazku.
Zblunk zakopl о kamen.
Vrazil do stromu. Spadl do vymolu.
,,Kvaku,“ postezoval si Zblunk,
,,ja vubec nevidim.
Nemohu tvuj krasny darek nosit.
Tyhle narozeniny jsou pro me pokazene.“
43
Chvi'li byli
oba kamaradi
smutni.
Potom Kvak rekl:
„Zblunku, uz vim, co musis udelat.
Az si dnes vecer vlezes do postele,
musis si nechat prochazet hlavou
velike myslenky.
Ту velike myslenky zpusobi,
ze se ti zvetsi hlava.
Rano ti pak bude mozna
ten novy klobouk spravne sedet.“
„To je dobry napad,“ souhlasil Zblunk.
44
Те noci, kdyz si Zblunk vlezl do postele,
uvazoval о tech
nejvetsich myslenkach,
па jake dovedl prijit.
Myslel na obrovske slunecnice.
Myslel na vzrostle duby.
Myslel na vysokanske hory
pokryte snehem. Potom usnul.
Do Zblunkova domku pfisel Kvak.
Vesel dovnitf docela potichounku.
Nasel klobouk
a vzal ho к sobe domu.
46
Nalil na klobouk trochu vody
a dal ho schnout na teple misto.
Klobouk se zacal scvrkavat.
Byl ci'm dal mens!.
47
Potom se Kvak vratil к Zblunkovi.
Ten pofad jeste pevne spal.
Kvak povesil klobouk zpatky na vesak,
kde ho pfedtim nasel.
Kdyz se Zblunk rano probudil,
nasadil si klobouk na hlavu.
Padl mu jako ulity.
48
Zblunk bezel ke Kvakovi.
„Kvaku, Kvaku!“ volal.
„Vsechny ty velike myslenky
mi о hodne zvetsily hlavu.
Ted’ uz muzu
tvuj darek nosit! “
Kvak a Zblunk
sli na prochazku.
Zblunk nezakopl
о zadny kamen.
Nevrazil do stromu.
Nespadl do vymolu.
49
Ten den
po Zblunkovych narozeninach
se bajecne vydaril.
50
S А М О T A
Zblunk sei za Kvakem do jeho domku.
Na dverich nasel cedulku.
Na ni bylo napsano:
„Mily Zblunku, nejsem doma.
Sei jsem ven.
Chci byt sam.“
,,Sam?“ podivil se Zblunk.
„Jsem pfece Kvakuv kamarad.
Proc chce byt sam?“
51
Zblunk se podi'val do okna.
Podi'val se i na zahradu,
ale Kvaka nikde nevidel.
52
Zblunk sei do lesa,
ale Kvak tam nebyl.
Zblunk se vydal na louku.
Ani tam Kvaka nenasel.
Zblunk zamifil к fece. Tam ho uvidel:
Kvak sedel na ostruvku
uprostfed feky docela sam.
„Chudak Kvak,“ rekl si Zblunk.
„Je mu urcite moc smutno.
Ale ja ho rozveselim.“
Zblunk bezel domu;
tam udelal chlebicky
a pfipravil konvici сЫагепёЬо caje.
Dal to vsechno do kosiku
a pospichal к rece.
54
,,Kvaku,“ zavolal,
„to jsem ja, Zblunk,
tvuj nejlepsi kamarad!“
Kvak byl prilis daleko,
nez aby ho slysel.
Zblunk si svlekl kabat
a zamaval s nim
jako s vlajkou.
Kvak byl moc daleko,
nez aby to videl.
Zblunk volal a maval,
ale nebylo to nic р1аШё.
55
Kvak sedel na ostruvku;
Zblunka nevidel ani neslysel.
56
Plavala kolem zelva.
Zblunk ji vylezl na zada.
,,Zelvo,“ povida ji,
„dovez me na ostruvek.
Je tam Kvak. Chee byt sam.“
57
„Kdyz chce Kvak byt sam,“ rekla zelva,
„proc ho tam samotiteho nechces nechat?“
„Mas mozna pravdu,“
odpovedel Zblunk.
„Tfeba me Kvak uz nechce videt.
Tfeba uz nestoji о to,
abych byl jeho kamarad.“
„To je mozne,“ rekla zelva
a plavala к ostruvku.
58
,,Kvaku!“ vykfikl Zblunk.
„Omlouvam se ti za vsechny
hlouposti, ktere tropfm.
Omlouvam se za vsechny pitominky,
ktere fikam.
Prosim te, bud’ zase muj kamarad!“
Zblunk sklouzl z zelvy a cakl sebou do feky.
59
Kvak Zblunka vytahl z vody na ostruvek.
Zblunk se podival do kosiku:
chlebicky byly токгё,
konvice s chlazenym cajem byla prazdna.
,,Z obeda nam toho moc nezbylo,"
fekl Zblunk.
„Pfipravil jsem ho pro tebe,
Kvaku, aby ti bylo dobfe.“
60
„Ale, Zblunku,“ rekl Kvak,
„mne je dobfe.
Mne je vyborne.
Kdyz jsem se rano probudil,
mel jsem radost,
ze sviti slunce.
Mel jsem radost,
ze jsem zabak.
A mel jsem radost,
ze jsi muj kamarad.
Chtel jsem byt sam.
Ch tel jsem pfemyslet о tom,
jak je to vsechno pekne.“
61
,,Aha,“ fekl Zblunk.
„To je, mysh'm, moc dobry duvod,
aby jeden ch tel byt sam.“
„Ale ted’,“ fekl Kvak, „budu rad,
kdyz nebudu sam. Pojd, naobedvame se.“
62
Kvak a Zblunk
zustali na ostruvku
cele odpoledne.
Jedli mokre chlebicky
a nezapijeli je chlazenym cajem.
Sedeli tam dva dobfi kamaradi
a uzivali si samoty ve dvou.
63
PRVNlCTENI
Ri'di Z u z a n a Kovarikova
Arnold Lobel
KVAK A ZBLUNK
se boji r a d i
Ilustroval Arnold Lobel
Graficky upravil Pavel Rajsky
Z anglickёho originalu Days with Frog and Toad
vydanёho nakladatelstvim HarperCollins Publishers, Inc.
v New Yorku roku 1979, prelozila Eva Musilova
Pro Klub mladych ctenaru vydal jako svou 8431. publikaci
Albatros, nakladatelstvi pro dёti a mladez, a. s.,
v Praze roku 1994
Odpovёdna redaktorka Katerina Zavadova
Vytvarna redaktorka Milada Cvancarova
Technicka redaktorka Martina Adlova
Ze sazby pisma Tempora vytiskly Tiskarny Vimperk, s. r. o.
1. vydani
13-169-KMC-94 14/45
Pro zacinajici ctenare
Zabak Kvak a ropusak Zblunk bydli kazdy ve svem domku se zahrad-
kou. Ale pokud hned s rannim slunickem nezajde Kvak za Zblunkem,
jiste je Zblunk na ceste ke Kvakovi. Kvak a Zblunk jsou nerozlucni ka-
maradi. Kvak je rad, kdyz ma Zblunk radost, a Zblunk utesuje Kvaka,
kdyz je mu smutno. Cely den jsou spolu a je jim spolu dobfe. Na pod-
zim pousteji draka, v zime se tesi na jaro, a aby jim cas utekl, vypraveji
si strasidelne historky a krasne se spolu boji, zatimco sedi pekne v teple
u krbu a piji anglicky caj.
V edici Prvni cteni pripravujeme pokracovani novych pfibehu Kvak
a Zblunk od jara do Vanoc.
13-169-KMC-94 14/45
Cena pro volny trh 68 Ke
Cena pro cleny KMC 58 Kc
ISBN 80-00-00083-0