Expedice k Čechozroutum aneb Proč bychom se nepobili - Šmíd Z.

Author: Šmíd Z.
Tags: expedice místní historie zeměpis zeměpisná literatura
ISBN: 978-80-7376-050-2
Year: 2007
Similar
Soumrak Stíhacích Dvouplošníků /1
Kvak a Zblunk se boji radi
Kvak a Zblunk od jara do Vanoc
Češi a Slováci v RAF za druhé světové války
Text
                    Z D E N Ё К
S M I D

D E N Ё К SMI
Expedice
► aneb
prod bychom se
n e p о b i I i
OLYMPIA
PRAHA
Text © Zdenek Smid, 2007
Prvni vydanl © Nakladatelstvi Olympia, a. s., 2007
ISBN 978-80-7376-050-2
Lezi mraky vrane, lezi nad Cerchovy,
hu! to v lese vstanu vsecky nocm sovy.
Nad horami smutno, pod horami mhlivo,
co to nase slunce, co huz neni zivo?
Do Nemec nam zaslo, jinudy nam vyjde,
z Nemec nam к nam jen burka, hlad ha vojna pfijde.
Eliska Krasnohorska,
Ze Sumavy, 1873
Myslim, ze kazdy z nas byl odchovan legendou: za deva-
terymi horami, za devaterymi fekami... az kdesi za Che-
bem, rozprostira se myticka zeme, plna Hojnosti a Svo-
body. Ta zeme nese jmeno Zapad, ci jak rfkali nemecti
romantici, ABENDLAND.
Uz leta о ni vypravim po hospodach. Kdyz hovorim
о one velkolepe ceste Abendland’anu, patnact stoletf tr-
vajici ceste Touhy, Krve a Kfize, stamgasti u pobrynda-
nych stolu ztichnou a zmatene naslouchaji...
Frantisek Vodak,
Abendland aneb Legenda о posedlosti, 1991
5

Sedeli jsme na terase Sumcovy haciendy, popijeli staro-
pramen, jedli staroceske vosouchy a Sumec fekl:
„Мё к Nemcum nedostanete ani heverem.“
„Vysvetlim to jeste jednou,“ odvetil jsem trpelive. „Kdo
chce od nas do sveta, nevyhne se jim. Jejich velka zeme
svira nasi malou zemi jako orli pafat bramboru.“
„Jezte vosouchy, nez vystydnou,“ okfikla me Sumcova
Lida. „Nemecko je drahy.“
„Leta nas od Nemcu delily draty,“ pokracoval jsem. „Co
je dal, nikdo nevedel. A tak vznikly dve povesti о Ne-
mecku. Podle jedneje tarn raj. Podle druhe tarn jsou fa-
sisti. Atak jedni Nemcum zavideli, jini se jich bali. Nej-
vic bylo tech tfetich: ti jim i zavideli i se jich bali.“
„Ту se divis?“ vyjel patriot Otous. „Pfecti si Jiraska!“
„Kdyz se potom otevfely hranice,“ fekl jsem, „vyuzili
toho Cesi к nekolika hysterickym pfepadum bavorskych
kaufhausu. S nabytou kofisti se vratili na vlastni kmeno-
ve uzemi a uz je neopustili. Co v Nemecku? fekli si. Je
tarn draho a nikdo nam tam nerozumi.“
„Co dneska koupis v Nemecku,“ dodala Gabina, „koupis
i v Praze.“
„Pfitom nikdo nevi,“ delal jsem, ze neslysim, ,jak za-
jimava zeme to je. Obklopuje nasi zemi jako orli pafat
bram
„Orli nezerou brambory,“ namitla az dosud ticha Lucie.
„No prave,“ pfisvedcil jsem. „Proc se bat? Chci sestavit
vypravu, ktera by pronikla do nitra te neprobadane zeme
a zjistila, co se tam deje. Kdo Nemci jsou. Cim byli. Jak
vypadaji a jak to s nami mysli! A co si s nimi mame pocit,
kdyz nas jejich orli pafat - kdyz uz tam jsou. Problem je,
ze mezi Nemce se mnou nikdo nechce jet. Vymlouvaji se,
ze clen takove expedice musi znat jazyk, zvyky, dejiny,
mentalitu obyvatel... Ja si to nemyslim. Cesta do Nemec,
jak ji vidim ja, si naopak zada lidi, ktefi о Nemecku ne-
7
vedi nic, a tak nad mm dokazou zasnout. Jinymi slovy,
kamaradi: potrebuji vas.“
,,Ja,“ znovu zafunel Sumec, ,,s Nemcema skoncil. Jsou
moc vycurany.“
Pozdvihl jsem nepatme leve obocf.
„Nedelej ksichty,“ rozcilil se Sumec. „Ту je neznas.“
Lida usedla к malopodnikatelovym noham a ncsmclym
hlasem zacala vypravet, jak starosta horske obce Zajeci se-
znamil Sumce s Nemcem, kteiy chtel nade vsi postavit roz-
hlednu a penzion. Sumec jako tamni rodak a prakticky muz
se mel starat о stavbu, Nemec ji mel z vetsi cash financo-
vat. О vytezek ze se rozdeli. Zalozili spolecnost, podepsali
smlouvu, a kdyz se starosta znovu zarucil za Germanovu
poctivost, vlozil Sumec do podniku podil, ktery sice tvo-
fil mens! cast nakladu, ale i tak si ho Sumec musel pujcit
v bance. Pote Nemec odejel a uz se nevratil. Nikdy. Na ad-
rese, kterou udal, nebydlel. Blizily se Vanoce, ale u Sumcu
je nemeli. Splaceli dluh. Starosta se opil, navstivil Sumce,
rozhanel se mysliveckou kulovnici a s placem nabizel Sum-
covi, ze se prime pfed nim zastfeli, coz Sumec velkoiyse
odmitl. V unoru Sumcovi fekli, ze Nemec se jmenuje Hugo
Kotschka, je z Vidne a tri roky ho marne hleda Interpol.
„Hugo Kotschka z Vidne,“ fekl jsem, „neni zadnej Ne-
mec. To bude rakouskej Zid a ma ceskyho pradedecka.“
„Na tom nezalezi,“ vyjel Sumec. „Bude se modlit, aby ho
Interpol chranil, az ho najdu ja. Smejda nemeckyho.“
„Jak ho chces najit,“ rekl jsem, „kdyz nechces do Nemec?“
„Kotschka je ve Vidni. Sams to rikal.“
,,Ve Vidni je jen hlasenej. Ten bude v Nemecku. Tam se
spis ztrati.“
Nad tim se Sumec zamyslel.
„Mam v Nemecku hodne znamych,“ fekla nahle Lucie.
„Kdybychom spali ve skolach a po knihovnach, usetfime
na noclezich."
8
„Takze si nas dva zapis,“ spokojene fekl Keny, germa-
nofil a skrt.
,,Vy byste jeli? Oba?“ zavahal Sumec. „No coz. Dopravu
obstarat muzu. Na naftu se slozime, odepisu si to z dani
,,Jasne,“ fekla Lida. „Sumec, jak ho znam, na tom jeste
vydela.“
,,S nama nepocitejte,“ fekl Otous. „Tfeba jsou i hodny
Nemci. Jenze jak je poznam, ze?“
„Trochu jsme to s Otousem prodiskutovali,“ fekla za ty-
den Gabina. „Rekla jsem mu: co se bojis? Nikdo je nesni.
Uzijou si, uvidi mofe i Alpy. Proc bychom nejeli taky?
Proc bychom si neuzili?“
„Rekla to jinak,“ sycel Otous. „Rekla: az se vrati, to zas
bude nejakyho vytahovani. Ja se umim taky vytahovat.
Proc bychom se nechlubili?“
Expedici jsme doplnili о jedineho dobrodruha. Byl jim
muj kamarad novinaf zvany Skleb, protoze se pofad skle-
bf. Od nas se lisil tim, ze v Nemecku leta zil a dost о nem
vedel. Koho zajima, jak vypadal, at5 si pfedstavi Johna
Locka ze serialu Ztraceni: toho chlapa v khaki tricku,
pfed nehodou na vozicku.
Vyjeli jsme v cervnovem ranu. Otous udelil nasemu ma-
ximercedesu hrdy nazev Patriot a Gabina zavesila na
zpetne zrcatko ceskou vlajecku. Uhaneli jsme к hranici.
Keny rozdychtene fidil.
„Mas posledni moznost fict nam песо о Nemcich,“ vy-
bidla me Lida. „Az tarn vjedem, nebude cas.“
„Dobra,“ zamyslil jsem se. „V Nemecku zijf zatim pofad
hlavne Nemci. Jejich fee se od destiny lisf. Tfeba maji
pismeno es s takovym pytlikem.“
Lucie me pochvalila, ze к problematice pfistupuji zgrun-
tu. Otous fekl, ze napjate sleduje, jak dlouho dokazu pla-
9
cat hlouposti, abych nemusel net to hlavni, ze se totiz
Nemci od nas list povahou: jsou vic pofadni, ale min in-
teligentni. Jsou panska rasa a maji to v sobe. Je to v nich
jako v koze. Co, nerekl.
Zeptal jsem se, co mu Nemci udelali, a Otous fekl, ze nic.
Ze nas ale vzdycky utlacovali. Ze sotva jsme v Cechach
postavili prvni mesta, hned tarn pfispechali Nemci, za-
brali nejlepsi mista, kramy, dilny, ksefty i koryta na rad-
nici, a Cechum nezbylo, nez past kravy, orat, nadenicit,
zazihat povstani a tak. Z naseho potu, skoncil Otous, zili
Nemci po staled, a pres Evropskou unii to zkouseji zas.
„Prave to, a zadny es s pytlikem," namifil na me prst,, je
pro ne typicky!“
Dojeli jsme к nemecke celnici.
,,Uz vidim prvniho,“ septala Gabina. „Budou problemy,
dejte na me!“
10
I
EXPEDICE NA JIH

1.
KENY A NEMECKY JAZYK. OTOUSUV STRACH.
STREDOVEK VE FURTHU. О LESNICH BAVORECH.
HOHEN BOGEN A JA. BO J S DRAKEM.
Mlady celnik ve svetru a ksandach moc nemecky nevy-
padal. Pfipominal Boona ze serialu Ztraceni: toho, ktery
spadl napfed s tim velkym a pak i s tim malym letadlem
a umfel. Nakoukl do vozu a s usmevem se obratil na ri-
dice.
,,Giirtel,“ zarachotil a napfahl ke Kenymu ruku.
Keny ji potfasl a dojate odvetil:
„Tesi me, ja jsem Keny.“
Lucie skryla tvaf do dlani, mladenec upadl v rozpaky.
Ukazal na giirtel, jenz se bimbal u Kenyho ramene. Lu-
cie se na celnika usmala a Kenyho pfipoutala.
„On vam nerozumel,“ fekla nemecky. Celnik civel. Ac
urostly, nahle pfipominal vietnamskeho trpaslika z neda-
lekych Vserub. ,,Weiter,“ zaseptal bledymi rty.
,,Jed’, troubo,“ fekla Lucie. Keny se rozjel. „Ahoj, Kurtl,“
pokynul celnikovi z okna, „videli jste? Napadlo by vas,
ze se vam pfedstavi? Malo platny, je to kultura! Marne
co dohanet!"
„Aby te z nich neklepla Pepka,“ zavrcel Sumec.
Ohledl jsem se, celnik tam jeste stal. Chvili hledel na
dlan, jako by mu na ni Keny песо napsal. Pak si otfel
ruku о kalhoty.
Otous koukal z скупка a bledl. „Tady vsude, kudy je-
dem,“ mefil si nas kalnym zrakem, „ziji Nemci. Vpfedu
jsou taky Nemci. Jedem dvacet minut, takze za nami jsou
uz taky Nemci. Vsude jsou samf Nemci.“ Rekl to s uz-
kosti. Gabina mu stiskla ruku.
Hned pak jsme minuli tlupu s meci ve zdobenych po-
chvach. Potom jezdce na konich. Nakonec jsme pfedjeli
13
chlapa s okovanym cepem a princeznu na mopedu. To uz
jsme byli ve Furthu.
Furthsti byli odcni normalne - povazujete-li za normal-
ni kozene krat’asy a golfky, vysivane ksandy, lovecke
hucky s perem ci kancimi stetinami, zelene kamizolky
a saka bez klop, divci jupky, nabirane rukavce. Pobiha-
ly tam i pfedskolni princezny s gotickymi zavoji a ven-
ci na hlavickach. Kluci se mlatili dfevenymi meci. Pod
okny visely girlandy z chvoji. Na zahradkach hospod
roznasely holky pivo v tuplacich. Sedeli tu pokojni ob-
cane i zbrojnosi s krvavymi sramy v tvafich. Vrchni mel
gotickou kosili, ovazanou hlavu, obvazem prosakovala
umela krev.
„Mama slava,“ fekl Sumec,, je to rvavy plemeno.“
„Der Drache kommt,“ vfiskl na nas pivaf v bilych pod-
kolenkach a loveckem tralalaku. Za rohem se rozehrala
dechovka.
Drachenstich, cesky Bodanec do draka, je pry nejstarsi
lidovct hra v Nemecku. МёпШ ji, zakazovali, krdtili a na-
tahovali, jeden cas se hrala i о Bozim tele. Draka zabijel
nejprve svaty Jiri, pozdeji bily rytir Udo. Dej te hry pry
souvisi s bitvou и Domazlic v roce 1431, kdy krizaci utek-
li a vydali Furth ceskemu pleneni.
Za okny a ve vylohdch furthskych obchodu najdete dnes
snimky rytiru a princezen od dob vyndlezu fotoapardtu
az po lonsky rok. Ukazuji, jak se mem ndroky na muz-
skou a divci krasu. Meni se i drak. Pred sto lety sestdval
z hlavy, plachty a mlddencu podplachtou. Dnesni drakje
maskovany traktor. Gardzuje za vraty muzea, je 18 metru
dlouhy, mava kridly, kouli ocima, rve, meta oheh a chrli
umelou krev.
Na Draci stych chodivali kazdy rok i moji tehdy mladi
prarodice s moji tehdy malou maminkou. Od nas ze Kdy-
14
ne to bylo dvanact kilometru lesem: klasicky nedelni vy-
let stfedostavovske rodiny. V poledne usedli ve Furthu
na lavicku, snedli chleba se sadlem, zapili vodou a svezli
deti na kolotoci. Pak sledovali, jak rytif hnal kone proti
drakovi a zabodl mu kopi do tlamy. Prvni z peti mladiku
v drakovi stiskl mechyf s volskou krvi. Krev daleko vy-
tryskla. Bravo, volal muj dedecek, rozsekej mu pajsl na
maderu! Taky to mel v sobe.
Odpoledni pruvod: Puldruhe hodiny tahlo mestem tisic
muzu, zen a deti, dve ste koni i valecne vozy. Vevoda na
tancici kobylce. Lovci nesou tyce s vycpanymi muflo-
ny. Mrtvy kanec na nositkach. Na pfedloktich sokolniku
dravci zivi. Rybafi. Trubaci. Sasci. Skfipot bmeni. Od-
dil halapartniku zastavi u hospody, velitel zaryci „iiiaaa-
-af!“ a muzi namifi bodla do pfedzahradky. Potom zafve
,,iiiaaa-ap!“, muzi hodi bodla pres rameno a jdou dal.
Krvavi husite strasi divaky vypady do davu. V sedle se
houpa dobfe ziveny mladik s paskou pres oko, palcatem
купе davu.
,,Spatne,“ zoufa si Lucie. „Kdyz kfizaci utekli od Doma-
zlic, Zizka byl uz sedmnact let po smrti!“
V sedlech koni nadskakuji holky v dratenych puncocha-
cich. Vali se zoldnefi. Markytanky. Mnichove a bose fe-
holnice. Stfedoveke deti fidi kone po boku svych stfedo-
vekych dedecku. Bily rytif Udo mava kopim. Za hodinu
prokla draci srdce.
,,Kyc,“ zachvela se Lucie. „Jak vlezle! Co mam delat,
u d’asa? Uz me to taky bere! Uz! Ach! Uz me to vzalo!
Ta uleva!“
Po pruvodu odchytil Skleb zbrojnose pro interju. (Pfi
pfekladu bavorskych zvuku do cestiny mi nejde о srozu-
mitelnost, nybrz о to, jak by velkorysa zbrojnosova dikce
vyznela v nasi feci.)
15
SKLEB: Vy jste zdejsi?
ZBROJNOS: Ojny.
(Preklad: Ach ne.)
SKLEB:.- Kde v tak malym Furthu vzali dve ste koni do
pruvodu?
ZBROJNOS: Tiekoa soa sejkuz huo. Ateky z konackyo
kezlsaftua, jo? Reknspuak, Teknstoaf.
(Preklad prekladu: Ti kone jsou sedlaku z hor. A take
zjezdeckych spolku. Regensburg, Deggensdorf.)
SKLEB: A ti pesaci a krasny holky jsou jen z Furthu?
ZBROJNOS: Ojny. Vonisoa tekyz kezlsaftua z Wajboja
a Oaba Fac. (Preklad prekladu: Ach ne. Pesaci a krasne
holky jsou tez ze spolku z Bavorskeho lesa a Homi Falce.)
SKLEB: Prosim?
ZBROJNOS: Vojmuno, Cvijazu, Krafnaa...
(Preklad: Waldmunchen, Zwiesel, Grafenau...)
SKLEB: Aha.
ZBROJNOS: Tygroe, tysos ftiat.
(Prekladprekladu: Ту kroje, ty jsou z Furthu.)
Hfe jsme taky nerozumeli. Nejdfiv tarn zli vojaci suzo-
vali lid, vedl je cemy rytif a princezna ho nechtela. Mi-
lovala Uda, toho vsak zabili, nez hra zacala. A v kraji ra-
dii drak. Princezna se pro svuj lid chtela obetovat a dat
se drakem pozfit ci znasilnit, to prave jsme nepochopili.
Kdyby se vsak nasel hrdina, ktery by draka zabil, toho by
si princezna vzala. Ale takovy tam nebyl.
Pfisli porazeni vojaci od Domazlic a tez se draka ba-
li. Kardinal jim vynadal do zbabelcu, ale sam se s dra-
kem bit nechtel, ze je duchovni osoba. Ani hejtman si na
san netroufl. Cerny rytif se mu smal a hejtman ho zabil.
Zkratka byla to hruza a uz jsme myslili, ze drak princez-
nu sezere, protoze ti zbabelci vsechno zkazi.
A vtom pfijel Udo! Neumfel, nasel se! Objal divku - a hrr
na draka! Ale nesmel. Nebyl urozeny. A tak ho kardinal
16
pasoval na rytife. Lid jasal, ze konecne vidi chlapa, a v tu
chvili se zpod vrat na kraji namesti zacalo koufit. Zaznel
ohlusujici fev.
„Der Drache kommt,“ septali poddani v desu. Rytif Udo
se vyhoupl na kone. Vrata se otevfela a drak pfijel. Z tla-
my se mu koufilo, z nosu sly plameny a pachl po spalene
nafte. Udo popohnal kone a zabodl mu kopi do jazyka
к tomu ucelu uzpusobeneho. Vytryskla krev. Drak maval
kfidly a doutnal. Udo se znovu rozjel, mec v pravici. Ale
kun se bal. Kun nic nehral, bal se doopravdy. Dvanact-
krat hnal svamy Udo zvife proti drakovi, a kun vzdycky
uhnul. Nakonec museli vypnout draci fev, aby ten kus vu-
bec mohli dohrat. Rytif vyjel po tfinacte, bodl, sofer za-
pnul draci fev, kun se zblaznil, drak rycel a pak zdechnul.
Udo objal princeznu. A ve furthskem kostele jako kazdy
rok radostne znely zvony. Padal soumrak, divaci jasali
a za tim vsim se na vecemim nebi tmel spanily ostry hrot
hory Hohen Bogen.
Narodil jsem se par kilometru od nemecke hranice a od-
malicka se mi vznasel pfed ocima hfeben Hohen Bogenu,
jemuz jsme my i Nemci od Vserub svome fikali Hognbo-
gn. Vyriistal jsem v jistote, ze se tam nikdy nepodivam,
nedozvim se, zda carka na pravem hrbu je opravdu tele-
vizni vez a stoji-li tam kfiz, jak tvrdili vejtahove, ktefi
zduraznovali svuj orli zrak. Nejvic vsak jsem touzil ve-
det, co je vzadu, v dalkach za Hohen Bogenem - moz-
na lesy pine vil a trpasliku, padi tam barevne vlaky me-
zi mestecky tak krasnymi, ze by z toho clovek smutkem
posel.
Kdyz mi bylo petactyficet, poprve me pustili do Frank-
furtu nad Mohanem. Pfi navratu jsem obejel Hohen Bo-
gen. Trpasliky jsem nepotkal, ale opravdu, svet tam byl
barevnejsi. A celnik v Eisensteinu nechtel videt ani do-
klady. ,,Kriskot,“ del se starosvetskym usmevem, skrz
17
naskrz civilnim, „pfijd’te zas.“ A jen jsem se probral
z dojeti, oslovil me u nas cesky esenbak: „Jak to, soudru-
hu, ze se vracite z Frankfurtu pres Zeleznou Rudu, kdyz
jste z Karlovy ch Varu?“
„Chtel jsem videt, jaky je to na druhy Strane Hognbog-
nu,“ hajil jsem se a celnik zahrozil: „Jen aby!“ Slapl jsem
na plyn a vjel do diiy velke jako past na vlky. Tlumice
vfiskly, Cikani u spinaveho baraku se smali a nad nimi,
na opryskane zdi, vial plakat s bombou a pesti, pest tris-
kala do bomby a tmel se tam bojovny napis: NEDOPUS-
TIME! Zatimco za mnou se halil do cervanku sladky,
barevny Abendland. A uz tehdy mi doslo, ze ani nejlepsi
reklamni agentura nedokaze udelat Nemcum ze zapadu
zlomek te reklamy, jakou jim delali komunisti. Rekl jsem
to Sklebovi.
„Kde zijes?“ odvetil Skleb. „Tu reklamu delali komunisti
schvalne! Aby az vyhlasi kapitalismus a vsecko si zprivati-
zujou, tak aby se lidi tesili, ze to tu bude taky tak pekny!“
Zvony dozvonily a drak dodoutnal, na lavicich pred hos-
podou srkali jsme cerne bavorske pivo z tuplaku. Pfisedl
к nam trubadur. Vypadal, ze patfi ke skupine historicke-
ho sermu, ale bylo skrz nej videt.
„Mohu jet s vami, vzneseni?“ fekl pranemcinou. Akazdy
mu rozumel. „Nemame misto,“ namitl Sumec.
„Nevadi,“ usmal se. „Chci vam zpivat о slave sve zeme.“
„Ve stoje?“ ujistil se Sumec.
„Ve vasich dusich,“ fekl hubenour s loutnou, mosnou
a dykou u pasu.
„Ja se ho bojim,“ vypiskla Gabina.
„Bud’ klidna, pani,“ fekl trubadur a uklonil se. „Ту me
neuslysis. Ту ne. Kdepak ty.“ Potom se rozplynul.
„Так jo,“ fekl jsem do mlhy, co po nem zustala. „Ja te
beru. Ted’ teprv to zacne mit grady.“
18
2.
BAVORSKOU SUMAVOU. KRIZE A PROCESI.
DIRNDLY. UMRLCI PRKNA. JAVOR A ROKLAN.
HOVOR S LOUPEZNIKEM. SUMAVSKE HRUZY.
Bylo letni rano, koufilo se z lesu a z mechu vylezaly
houby, jen to cinkalo, uplnejako na nasi Strane Sumavy.
Hohen Bogen svitil ve slunci, na lukach ostfili kosy, ve
vsich se davno pracovalo. A kazdy pracant, af s vidlemi,
s pilou, na nablyskanem traktoru ci lezouci po zebfiku
na stfechu s taskou Bramac v nice, kazdy mel vyprane,
vyzehlene, ruzne barevne monterky s laclem.
„Je to tu vsecko moc komercni,“ fekla Gabina. „To neni
zeme. To je reklama z katalogu Quelle.“
„Ulevi se ti,“ obratil se к ni Skleb, „kdyz jim aspon pliv-
nes na chodnfk?“
Z vesnice Stachesried vychazi v unoru procesi. Napfed
velky prapor s obrazem piety, kfiz, deti s ucitelem, vyfe-
zavani svati a svetice na tycich. Nositka s jinymi svetci.
Pak poutnici, cela ves. Nosici jsou opasani zvlastnimi po-
pruhy: do kostela v Neukirchen je sest kilometru a sva-
ti jsou tezci. Chodi se v mrazu i ve vanici. Jednou bylo
takove psi pocasi, ze nechali svate doma: jen pry vysli,
ve Furthu uhodilo do veze a zamek zacal hofet. Poutnici
upalovali zpatky pro svate a hofet pfestalo.
„Ja to nechapu,“ fekla Lida. ,,Dyt’ tu maji diskoteky, in-
ternet a vsechno! Jak muze ty ho Iky a kluky nekdo pfinu-
tit, aby se tahali s tezkejma sochama po silnici? V unoru?
Ve snehu a ledu?“
„Je cti byt vybran,“ fekl Skleb.
Procesi chodi do Neukirchen uz ctyfi sta let. Dfiv jim
odvraceli mor, ted’ chodi z ucty к tradici. Slusi se, aby
se procesi ucastnil aspon jeden z rodiny. Slusi se! Zname
jeste ten vyraz?
19
Stachesried neni zadna kuriozita. О Velikonocnim pon-
deli pfijedou sedlaci do Furthu na tezkych selskych ko-
bylach ke kapli svateho Linharta, patrona stad, aby ko-
nim pozehnal. Prvni cvala farar. Kvety v hfivach jsou
z papiru, poctive slozene, zadna umela hmota. Uvit jich
tisice je umeni, holky se je i dnes uci od babicek.
V Kotzlingu tou dobou сетё odeni sedlaci v kulatych
kloboucich, v modrych ci rudych vestach cvalaji mestec-
kem. Jeden tfima poutni kfiz, j ini svate korouhve zasaze-
ne do pouzder u tfmenu. V sedlech se houpaji i desetile-
ti selsti synkove, vnuci. U kostela uvazou kone, jdou na
msi. Pfedaji venec „nejlepsimu mladenci roku“. Vyberou
ho radni podle pfisnych reguli: musi spravne zit, necim
vyniknout ci песо zasluzneho vykonat.
V lete stoupaji tisice lidi na vrchol Roklanu ci Javoru
(1 453 a 1 456 m nad mofem), prapory s obrazy svatych
vlaji nad kleci. Nahofe knez slouzi msi: vftr roznasi mod-
litby po horach. Pak se jde do hospody. Lesni lid pfi har-
monice zpiva arie. Ne ty operni. Slovem arie tu oznacuji
sumavsky zpev podobny alpskemu jodlovani.
Kdyz start Bavofi porazili strom, smekli pfed padlym
kmenem a prosili Panaboha, aby dal stromu vecne od-
pocinuti.
„Nezda se vam,“ fekla Lida, „ze to fratemictvi pfehane-
jf?“
,,Nevira,“ namitl Skleb, ,,nic nenabizi.“
,,Svobodu,“ fekla Gabina a Skleb odvetil:
,,0ni ziji v lese. Az ti snih zafouka barak, zazpivej si
Marseillaisu. Nebo Intemacionalu. To te osvobodi.“
„Podle nedavnych pruzkumu,“ dodala Lucie, „patfi Cesi
mezi ctvefici nejvice ateistickych narodu sveta.“
„Jsme inteligentni,“ pfisvedcil Otous. “Vzdycky nam to pa-
lilo. Kam se na nas Nemci hrabali. Kdo jsou ti dalsi tfi?“
„Severn! Korea,“ fekla Lucie, „Cina a Estonsko.“
20
Bavor miluje svou rodinu, cti Pdnaboha a je hrdy na sve
hory. Proto se rad oblekd jako lesdk. Muzi vcetne politi-
ku casto nosi nazelenald saka bez klop, knofliky z kovu
ci srncich paruzku. V oblibe jsou goljky lesnich barev, na
vylete i krat’asy s padacim mostem, vysivane sle. Lesdckd
hucka se stetkou ci perem se hodi vzdycky. Obdobou le-
sackych sak je и zen dirndl, spolecensky polokroj: kosile
s nabiranymi rukdvy, bluza bez rukavu. To vse (a tez rudo-
bile koslkovane kosile, bile ci cervene podkolenky, strevi-
ce s prezkou) nabizeji obchody v kazdem bavorskem mes-
te. Na poutacich stoji: Die Trachten sind IN! Krojefrci!
Je to stejne, jako kdyby ve valasskych mesteckdch existo-
valy obchody nabizejici odeni s valasskymi prvky. Kdyby
Valasi s hrdosti nosili na vylet i do prdce cerne valasske
klobuky. Nemusite byt krojovani uplne, staci ndznak. Ten
se vyvinul v regiondlni modu. At’ kazdy vidi, ze jsem Ba-
vor! My jsme totiz uzasni, vite?
Tezko jim to vyvrdtite. Bavorsko navzdory behu sveta
dobre funguje. Zatim se pordd maji dobre. Kdyby kazdy
myslil jako my, rekl bavorsky preddk Edmund Stoiber na
adresu Nemcu z Vychodu, bylo by dobre vsude. Mel moz-
nd pravdu, ale spravedlivy nebyl: nemuzete myslit a citit
jako Bavori, nezijete-li leta v Bavorsku s jeho pracovi-
tosti, virou a zemskoupychou. Kdosi nazval Bavory „Le-
derhosen undNotebook", kozene kalhoty a notebook. Je
to trefne. Technika je tu dobrou sluzkou, ale neni bohem.
Boha uz Bavori maji.
Stoupali jsme do strani nemecke Sumavy. Cim vys jsme
sli, tim vetsi ticho, jako by Nemecko ani nepatrilo к nej-
lidnatejsim statum Evropy. Mijeli jsme staveni, hajovny
a dvory, kde nezaznel jediny hlas. Vitr houpal koruna-
mi smrku, na stranich sycela trava, selestilo bukove listf.
Pod Velkym Javorem zabodl nekdo na rozcesti vedle kfi-
21
ze prkna zdobena palenymi omamenty, se jmeny a versi.
„Versicky," zaradoval se Keny. „Co to je?"
„To jsou umrlci prkna," odvetil Skleb.
„Umrlci?" vypiskla Lida. „Jak umrlci? Co tim myslis?"
„Ze na nich lezela mrtvola,“ vesele pravil Skleb. „Nekdy
ji meli doma pres zimu. Kdyz jsou tri metry snehu, to
nemuzes na hfbitov.“
„Chees fictvyjela Lida, ,,ze na tom prkne lezel mrtvej
do jara? A co hygiena?"
„Mrzlo. Prkna potom zarazeli na rozcesti.“
„Co je tam napsano?" chtel vedet Keny, ktery, jak uz vi-
me, se pro samou lasku к sousedum nestacil naucit ne-
mecky.
„Chvala mrtveho," uslysel jsem nahle trubadura. „Ze byl
dobry clovek."
„А kdyz nebyl?"
„I byl,“ septal trubadiir do selestu lesa. „Vsichni mame
v srdcich zlo i dobro. Jde jen о to, cim se smime stat."
Vystup na nejvyssi sumavskou horu Javor, GroBer Ar-
ber, nam zabral pulden, a to jsme jeli kus lanovkou. Roz-
mafilost se nam vyplatila: stoupali jsme na vrchol silni
a svezi. Kazili nam to jen Bavofi, ktefi lanovkou nejeli
a pfedchazeli nas temef bez funeni, pficemz nas nikdy
neopomneli pozdravit.
,,S tim zdravenim mi uz taky jdou na nervy," funel Sumec.
„Co je na tom spatnyho?" funela Lida. ,,U nas te lidi ne-
pozdravi, ani kdyz jdou z kopce."
V kapli pod vrcholem zdobila babicka bartolomejsky ol-
taf kvetinami. Otous se na ni rozcumel jak na vzacne zvi-
fe a ona fekla: „Kriskot."
Honem jsme odpovedeli, zahnali jsme Otouse doza-
du, aby ho babicka nevidela, a rychle jsme sestoupili az
к Velkemu Javorskemu jezeru. Je tiche a zelene, v mod-
22
rem kruhu smrku. О stedrovecemi noci tanci pry po lede
stiny, vyskaji a smeji se do kohoutiho kokrhani. Potom
zaplacou a zmizi.
Sli jsme dal. Nemci nas dal zdravili.
SUMEC: Fakt nic proti kaplickam a kfizum, ale nemusi-
lo by jich bejt tolik. Kriskot.
KENY: Me se to libi. Napfiklad kfiz vrcholovej. To po-
znas, ze uz jsi nahofe, a muzes se nasvacit. Dobry den.
LIDA: To poznas i bez kfize! Ноге zdar.
OTOUS: Oni zdravi schvalne, aby nas ponizili, protoze
my je nezdravime.
GABINA: To se pak tezko muzem soustfedit na debatu
о knzich, kdyz nas tady pofad nekdo zdravi.
SKLEB: Pfijeli jste zkoumat domorodce! Так je zkou-
mejte!
SUMEC: Nevefte jim! Oni jen tak delaji, ze nas zdravi.
SKLEB: Jsou tak vychovani. Vedi, ze se to ma. Kdo de-
la, co se ma, zije spravne. Z fadu roste poradek. Pozdrav
Buh, babicko.
GABINA: Tuhle herec Bartoska psal v novinach, ze se
mu nelibilo v Rakousku. Vsude pry uklizeno, nikde vaj-
gl. Zlata Praha, povidal.
LIDA: Tfeba si ten clovek kazdy rano posype koberec
vajglama od vcerejska, aby se mu doma libilo.
SKLEB: I v Bavorsku najdes anarchisty, bordelafe, ku-
faky a herce.
LUCIE: Jeden malif se mi svefil, ze miluje rozkopanou
zemi. Kdyz z ni couhaji draty a smrdi pfekopnuta kanali-
zace. Ze v tom sajrajtu se skryvaji neodhadnutelne moz-
nosti. Zatimco kvetouci louka ze je kyc, ktery je nutno
odsladit tvurcim cinem. Neni to nadhemy clovek?
KENY: Neni. Je to prase
LUCIE: Jake prase?
KENY: Velike.
23
LUCIE: Umelec pudove boura fad, aby na jeho troskach
mohl stvofit fad vlastni!
SUMEC: Vetsinou zvladne jenom to bourani.
KENY: Ale fadovej Nemec, ten da na tradice. Proto je
nemuze bourat.
GABINA: Oni tedy s tema satama jsou fakt nevkusny.
Stoprocentne out.
Tfi dni jsme chodili bavorskymi lesy. Znackyjsou tu ku-
late, sisate, cislovane, s rysi hlavou, tetfevem, bukovym
listem ci jelenem. Padla mlha, znacky se ztratily, bloudili
jsme po blatech a nasli cestu u chalup, kde se z oken fi-
nuly muskaty jak duhove vodopady. Na lukach se pasly
kravy a v ramenech kfizu zpival vitr.
Sli jsme jeste dal a potkavali mrtve: nofili se z mlh, vsta-
vali z mocalu, splyvali se zavoji lisejniku, se smrkovou
kurou. Pytlaci, hajni. Paseraci. Financove. Divky zblou-
divsi v lesich. Dfevorubci pohlceni mocalem. Tise se zdra-
vili s trubadurem a nas si nevsimali. A kdyz uz jsme tisni
nemohli dal, kdyz jsme usedli na vyvraceny kmen a od-
vraceli oci od cernych dulku v zelene lebce utopeneho, sei
kolem mladenec s loveckou huckou. Mefil si nas bledyma
ocima a trubadur se soucitne zeptal: „Kdo jsi, duse?“
„Michael Heigl, loupeznik,“ fekl mladenec. Usedli jsme
na skalku a hledeli pfes hfeben lesu na jih к Dunaji.
Rozhovor s loupeznikem:
LUCIE: Rikaji, ze jste byl bavorsky Janosik. Ze pry jste
bohatym bral a chudym daval.
HEIGL: Ja jsem chtel jenom svou svobodenku. Pofad me
honili.
SKLEB: Ale vy jste kradl. Pfepadaval jste pocestne.
HEIGL: Vzdyt’jsem mel hlad! Vzdyt’ me honili!
SKLEB: Proc vas honili?
HEIGL: Protoze jsem chtel svou svobodenku!
24
SKLEB: Dobfe, tak dal. Ту jsi, lumpe, taky zabijel!
HEIGL: Jen cetniky. To se nepocita. A praskace. To se
taky nepocita. Vsichni v horach fikali, ze jsem byl hodny
clovek. I v protokolech se to pise.
LIDA: Ze jste byl hodnej clovek?
HEIGL: To ani ne, ale ze to о mne vsichni fikali.
SUMEC: Так proc te honili i sedlaci?
HEIGL: Byli to zradci!
SKLEB: Jak te chytili?
HEIGL: V tfiapadesatym v noci, sei jsem zrovna s hol-
kou, me videli na Kaiterbergu. Poplach, obklicili nas.
Bezim na sever, do Cech. Ale Muhlbauer, sedlak, stfelil.
Netrefil. Stfelil jsem taky. Skrab jsem ho na cele. A Vbgl
z Gotzendorfu, jeho teta mi nosila do hor chleba, na me
pustil psa jak tele! Srazil me. A vsichni na me! Tech ran!
Ve Straubingu me odsoudili к smrti. Komplice mi zavfe-
li, i mou holku. Poprosil jsem pana krale о milost. A on,
dobra duse, moudry clovek, poznal, ze jsem chtel jenom
svou svobodenku. Dostal jsem dozivoti.
LUCIE: Bavorsky krai Ludvik II. byl schizofrenik.
HEIGL: No a? Zil jsem! A ze jsem byl hodnej, udelali
ze me kapo. To me zmenilo. Najednou jsem vedel, co je
spravny. Kde je pravda.
LUCIE: Pry jste trapil spoluvezne vic nez nejaky bachaf.
HEIGL: Vite, co meli ti grazlove na svedomi? Loupeze!
Vrazdy! A vsichni tvrdili, lumpove prolhani, ze chteji je-
nom svou svobodenku!
SKLEB: Moc jsi s nimi nevychazel, co?
HEIGL: Strhli me na zem. Rozbili mi hlavu kouli, co mel
jeden na noze. A mne bylo jedenactyficet, nic jsem si ne-
uzil. To neni spravedlivy. Ja mel nahodou tri deti a mel
jsem je rad.
LUCIE: Moc jste se jim nevenoval.
HEIGL: Copak jsem moh, kdyz mi pofad brali svobo-
dёnku? Kdyz jsem pofad utikal - a prchal - a uhanel -
25
Pote se loupeznik Heigl dojate vysmrkal a zmenil se
v mlhu.
„V Roklanskem jezefe,“ septal trubadur na pokraji cer-
nych vod, „jsou zaklete duse zlych lidi. V noci bloudi
nad hladinou jako bila svetla. Kdyz hodite do jezera ka-
men, zpeni se, ale nedelejte to: pfeteklo by. Zatopilo by
ceskou i bavorskou zem. Ziji tu slepe ryby. Jeden je na-
lovil. Kdyz je nesl domu, v pytli slysel bazlive hlasy: kde
to jsme, me mile? Pak zaznel takovy plac, ze muz zahodil
pytel a zesilel. To jezero je hluboke, ale nemefte je! Ne-
ma to rado. Jeden merit, z vody slysel: kdyz me zmefis,
snim te. Ale on neposlechl."
„Kolik namefil?“ vyhrkl Keny.
„To se nikdy nedozvime,“ fekl trubadurav stin.
„Proc ne?“ vyjel Sumec. Lida mu zacpala pusu.
„Je tady zakleta panna napul cema, napiil bila,“ fekl stin,
nebe se zatahlo mraky a dotkly se nas ledove prsty vetru.
„Kdyz byla ziva, zabila pantoflem sluzku. Za trest cho-
di po dne v pantoflich zeleznych. Snima je jen о letnim
slunovratu, da je na bfeh a pak tanci. Jeden ji je vzal, ona
ho prosila, at’je vrati, on se smal a ona ho utopila. Beda,
zvolala, opet jsem о песо cemejsi! Ona byla napfed cela
cema. Ale jak si odpykava trest, bledne. Uz je napul bila.
Az zbela uplne, Panbuh ji odpusti.“
Jezero se nepohnulo. Z pralesa kolem se drala tma a ve
tme rostly stiny: mihly se pesinou, splynuly s bukovou
kurou, nevideny septaly nam pfibehy, z nichz naskako-
vala husi kuze.
„Povim vam о Stilzelovi, celedinu,“ fekl trubadur. „On
moc chytry nebyl: pasaval sto koni, ale jednou vecer jich
spocetl jen devadesat devet. Leki se, ze ho sedlak potres-
ta, pocital znova - zas jen devadesat devet. Ze strachu se
obesil na vetvi, na feminku z bice. Ale zadny kun se mu
neztratil. Toho steho nepocital, nebot’ na nem sedel. Od te
26
doby Stilzel strasi. V noci, nekdy i ve dne se ozve: Нёёёё!
To se neotacejte. nebo vam Stilzel skoci na zada! Ustve vas
к smrti! Buci jako stado krav. Cetnici myslili, ze pasefi ze-
nou kravy pres hranici, sli za tim hlasem. Utonuli v moca-
lu, do jednoho! Kdyz vas Stilzel napadne, prasknete bicem
do tvara kfize! Vy nemate bic? To je zle. To uz na vas mo-
ral ceka. To uz se к vam Stilzel blizi. Slysite? Slysite?“
„Povez mi, rytifi,“ rekla Lucie, „proc vy mate tak dcsixe
pohadky?"
„Jsou v nas,“ odvetil trubadur, „hluboko v nasi pameti,
v kapkach krve, kterou jsme si pfinesli z Rise noci. Neni
tomu ani dva tisice let. To nic neznamena."
„Jen se nepfecenuj," pravil Skleb. „Vase pohadky jsou
jako kazdy jiny. Skandinavci maji horsi, ale budiz: taky
jsou z rise noci. Ale co Francouzi? Pekny sadisti. A Spa-
пё1ё? Italovd? Jenom cesky pohadky jsou malo kruty,
protoze je vykostili narodni obrozenci. Hlavne zadnou
hruzu, povzbuzovali se. Proto je tolik stval Macha."
„My Cesi," bujafe navazal Otous, „mame pohadky veseld.
Honza sleze z pece a jde do sveta, ale dostane hlad, tak se
vrati. Chacha! Nebo: chytra horakyne osidi krale. Nebo:
sedlak osidi certa. Vitezstvi mozku! Zadny nasilnosti!"
„Ten sedlak priskfipne certovi pazoury do klady," pfipo-
mnel Skleb. „Navzdycky."
„To snad ne,“ lekl se Otous. „Vazne? Так to bude asi slo-
venska."
Co je blizko:
LAM - mestecko mezi horami Ostry a Javor. Vyznacuje se niz-
kymi alpskymi strechami, hospodami s loveckymi vyjevy zevnitr
i zvenci, kostelikcm s bani, namestim a kramkem babky kofenaf-
ky. Nikdo nevi, odkud Lamsti prisli, jejich nemcine vsak nikdo
ncrozumi, ani za kopcem ne. Za trest jim sousedc fikaji Tyrolaci.
27
Tyrolaci se tu meli к svetu a mozna by to opravdu nekam
dotahli, nebyt dvojiho historickeho nestesti: husitu a Svedu.
Lamsti vzdy reagovali utekem do lesa mezi mirumilovnejsi
mcdvcdy a vlky, pak se vratili a postavili novou ves. Tezili
stribro, pyrit a v 16. stoleti se pustili do sklarstvi jako vsude
na Sumave. Cas od casu Lam shofel a museli stavet novy. Ten
posledni je nejhezci. Zije z turistu, vonneho vzduchu a dale-
kych rozhledu.
NEUKIRCHEN BEI HEILIGEN BLUT - Nove Kostely
u Svate Krve. Slavne poutni misto pri Vserubskem prusmy-
ku. Sosku Panenky Marie sem pry prinesli od nedaleke ces-
ke Loucimi z duteho stromu. Pry tu do ni sekl mecem husita
a z tvarc Panenky vytryskla krev. Pro ten zazrak chodivali sem
nejen Bavori, ale i procesi z Chodska a od Klatov. Legendu
о panence ostatne lici pozoruhodny komiks v zivych barvach
vyvedeny, zachyceny na zdi pod kurem kostela.
(V Bavorskem.lese dodnes uctivaji ceske Panenky Marie. Na-
jdem je v kaplfch, ve vyklencich domu i ve svetnicich. Bavori
je casto kupovali na Svate Hofe u Pfibrami. Dncs „Bohmische
Madonnen“ uspesne vyrabeji bavorsti fezbafi.)
3.
PASSAU. BISKUPOVE. OTOUS PADA DO INNU.
FRATERNICKYM MESTEM.
DOM SVATEHO STEPANA. PRINCEZNA GIZELA.
Muj dedecek, vyuceny kolar, vandroval pesky ze Kdyne
do Pasova. Bos, boty pres rameno, tahl Sumavou, az stanul
ve srazu pri Homim hradu, nad soutokem rek Ilz, Dunaj
a Inn. Mezi vodami spatril klin stareho mesta. Veze, more
stfech. Po Innu pluly vory z Alp, po Dunaji lode s obillm.
Bylo to pry nejhezci mesto, jake deda videl. Svetobeznik
Alexander Humboldt si to myslil taky. Pasov zafadil mezi
sedm nejkrasnejsich mest sveta. Stejne tak Prahu.
28
Stavala tu fimska pevnost Batavis. Slouzili v ni Batav-
ci, Germani z Belgie, spojenci Rima. Pak je vyhnali jini
Germani, ktere take kdosi vyhnal, az naposled pfitahli
Bajuvafi. A vsichni, utocnici i prchajici, komolili s ger-
manskou duslednosti jmeno mesta tak dlouho, dokud
z Batavis nevzniklo Passau.
Ve stfedoveku byl Pasov mocnym biskupstvim. Mest’ane by
radeji vladli sami, leckdy se i vzbourili, ale biskup v Hor-
nim hradu na ne dobre videl a jeho dela mirila z bast cirou
nahodou prime na kupecke domy. Pasovskym to vzalo chut’
se prat a radsi pak uz jen vozili po Dunaji sudy s vinem.
V baroknich casech patfil Pasov Rakousku. Proto ma tak
zdobne fasady a na domech jeste vic svatych nez jina ba-
vorska mesta. Napoleon pak vratil Pasov do Bavor, ale
Pasovsti uz pry о to nestali. Tim uvedomelejsimi Bavory
jsou dnes. Nektefi z nich о sousedech sifi vtipy, v nichz
nebozi Rakusane hraji roli nasich Kocourkovskych.
Rano nad fekou lezela mlha, skvmy lodi v ni pluly jako
strasidla. Kalny proud olizoval nabfezi. Pfijeli jsme tri
dni po velke vode.
„Na soutok nechod’te,“ rekli nam v hotelu, ,,je tarn bla-
to!“ Podekovali jsme za radu a sli se tarn podivat.
„Blato? Co si mysli?“ vreel Keny. „Nam fikali Tatran-
sti orli!“ Uzky klin poloostrova pfipominal lod’ vytaze-
nou z hlubiny. Stromy, domy, trava, cesty, vsechno melo
stejnou sedozelenou barvu a pachlo to bahnem. Z obou
stran padily feky: vetsi Inn a uzsi Dunaj, zlatohnedy hli-
nou z podemletych brehu. Kolem Innu se pujde lip, tvrdil
Skleb. Inn je cistsi, tece z Alp.
„Nikam nejdu,“ rekla Gabina. „Je tarn blato.“
„Snad se,“ vzkfikl Otous, „nebojis trochy blata? Slyselas,
ze nam rikali Tatransti orli?“
,,Nefikali,“ odsekla Gabina, „Vymyslil si to Keny. Dva-
nact let potom, co jsme byli v Tatrach naposled.“
29
Po tech slovech sebou Otous trhl a zvolal: „Jasne! Nekdo
tady dela machra!“
Jenze sebou trhl moc. Uz pfi slovu ,,jasne“ mu ujely no-
hy. Vyraz ,,machra“ pistel v hruze: upadl a klouzal straw
к Innu. Jak brzdil, blato jim promyslene otacelo, aby zad-
na cast jeho odeni nezustala nedotcena.
Gabina se vrhla к Otousovi, chytila ho za bundu, zaryla
podpatky do pudy a zastavila Otousuv pad.
„Smim ti fikat Orlice Innu?“ s obdivem vydechl Keny
a Gabina fekla:
„Inu, proc ne?“
,,Diky,“ zavrcel Otous. Postavil se a zafval: „To je ten
vas slavnej pofadek? Bavorska technika? Bahno na ulici?
Nikde zadny varovani! Kdo mi ted’ vypere kalhoty? Ed-
mund Stoiber?“
Pasov ma biedermeierovskou dusi. Tfeba u nas v hotelu
si pestuji goticke vyklenky. Visi v nich prosticke obrazky
na skle. Ze skaly pada panacek v kroji hlavu dolu, cemy
klobouk narazeny, usmiva se. Pada s nim i baskfidlovka,
dole napis: Hier aus diesem steilen Wand stiirtzte sichA
ein Muzikant. (Pokus о pfeklad: Z teto prikre skaly spad
niuzikant mlady.) Nad skalou se vznasi madona s Jezis-
kem. Jiste muzikanta zachranila: proc by ji tam jinak na-
kreslili?
Poloostrov stareho mesta je piny palacu, kostelu, klas-
teru, skol a knezskych seminaru. Od vody sem stoupaji
stfedoveke ulicky, bavorska Stinadla: schudky, podcho-
dy, lucemy na starych zdech. V casech alchymistu zil
v takove ulicce student Christian Eisenreiter. Valka byla
na spadnuti, student snil о slave a vymyslil kouzlo proti
ranam: papirek s napisem Certe, chran me telo. Dam ti
dusi. Kdo papir spolkl, toho se netkla zadna kule, sec-
na ani bodna zbran. Toho vsak, kdo davno peklu patril,
30
snedena cedulka nezachranila. Mladenec na tom napadu
zbohatl: kazdy vefil, ze ma dusi cistou a cert na nej ne-
muze. Kdyz nekoho koule trefila, tak jen proto, ze zhfe-
sil, mozna о tom ani nevedel. Papirkum se fikalo ,,pa-
sovske cedulky“, vojaci se jimi cpali v nekolika valkach
a opravdu po nich nektefi neumfeli.
V domu svateho Stepana jsou nejvetsi varhany sveta:
1 800 pist’al a 230 registru, jestli vam to песо fika. A ve
vezi visi nejvetsi zvon Bavorska, osm tun kovu. Na na-
mesti pfed kostelem sleduje ty rekordy Maxmilian, prvni
bavorsky krai. Kdyz jsme sli kolem, mel na hlave holu-
ba. Vic nas zaujala jina hlava: goticka, lezela proti do-
mu u zdi a mela slabomyslny, lec mily vyraz. Rika se ji
Passauer Tolpel. Dokud mel Tolpel i telo, pozoval pry
nekde na nahrobku. Jini vsak tvrdi, ze stal na vezi, a kdyz
jednou hofelo, spadl.
Slunce se nizilo, feky zezlatly, na verandach klabosili
domorodci. Pak do ulic vstoupilo sero. Rokokove domy
se pfimkly к sobe. Ten vysoky s cukramou se jmenuje
Chromy-Haus na pamet’ davneho cukrafe Josefa Chro-
myho. Pro nas Chromeho. Utvar na stite se podoba jezku
v kleci stokrat zvetsenemu. Z klece vynatemu. Pod ma-
rianskou soskou rudy napis: KURZY KUNG-FU! Kalny
Dunaj, cimburi hradu, goticka radnice, auta, zvonkohra.
Ulickou chvata bily mnich a Turci pecou kebab. Fontana
pod Pannou Marii zelene zafi a zelene Ciiianky opekaji
v jejich stinech nudle. Pasov, minibrana sveta. Dzungle
veku.
Za rohem nas cekal trubadur. Vedl nas tmou Jezuitske
ulice к vezim klastera Niedemburg. (Proti jeho start byl
trubadur mladik: klaster tam stoji tfinact set let.) Zvon bil
pulnoc. Rytif klesl na koleno, sklonil hlavu. A v brane se
31
mihl stin feholnice: zahledli jsme nezne celo, blede jako
mesic к ranu. A pak ji nebylo.
„Princezna Gizela,“ fekl trubadur. „Dcera bavorskeho
knizete, nadeje Bavoru a jejich svata.“
„Proc je tady?“ vrcel Sumec.
„Kdyz zemfel jeji muz, svaty Stepan, krai uhersky, ode-
sla sem, stala se tu abatysi a ma zde svuj hrob.“
„Так proc v nem nelezi?" sycel dal Sumec. „Proc stra-
si?"
„Nestrasi. Proste tu je. Jako ty anebo ja.“
,,Coze?“ stmul Sumec. ,,Ja pfece - ja jsem tu normal-
ne!“
„To slovo neznam," fekl trubadur. Sumec zbledl.
„Mysli na princeznu," septala Lucie. „Jiste byla v mladi
krasna. Proc by se jinakjmenovala Gizela?"
Zvony na pasovskych vezich doznely a tma jeste chvili
dunela. Dobrou noc, gazelo, fekla Lida.
4.
О KRASE NEMECKYCH VSL STRAUBING.
UBOHA NEVESTA. О NEMECKYCH RADOSTECH.
UTRPEN1 SKRTA KENYHO. JAK CESKY KRAL
DEGGENDORF DOBYVAL.
Hladina Dunaje po destich klesla jen malo. Hnedy proud
padil udolim, po lukach a mezi kefi, olizoval ploty ves-
nic. Az za Vilshofenem se kraj rozprostfel, rozvonel se
po sklizni. Na cestach se kolebaly traktory, z poll se pra-
silo. Stodoly a domy ve vsich bez j edine skvmy na kra-
se. Travnik sekany na jezka, vodopady muskatu. Z ruzi
cneli trpaslici. Gabina s Lucii esteticky trpely. U kovamy
spatfily pestfe zbarvene sousosi: kovaf bust do kovad-
liny, uceii mu klestemi pfidrzuje podkovu. Kun chybel.
32
Asi dosla sadra. I kdyz, jak pravil nadsenec Keny, sadru
urcite maji v komofe, protoze tu maji vsecko.
Sumec zdvistive fekl: to se jim to zije v domclch, hnoji
zahrddky a likviduje srot, kdyz na to maji! Jenze v tom to
je, opdcil Skleb. Maji na to, protoze jsou pilni. Po vdlce
procitli ze sna, zbylo jim zklamdni, stud, rozbitd zeme.
A tak setfili a dreli. Pravda, pomohli jim Americani, ale
ti podporuji pill sveta, a porovnejte vysledky! Pry meli
Nemci po vdlce dobre politiky. Ale zadny politik naro-
du neprospeje, nenajde-li v nem ozvenu svych ndpadii
a cinii. Dnes ziji Nemci v bohate zemi, nebot’ nenechali
zpustnout ani svoje dvory, ani svoje duse.
Straubing byval mestem zemedelskym. Sedlaci sem jez-
dili na trh a ti nejbohatsi mastili v sobotu odpoledne karty
v hotelu Rohl. Z tech dob zbyl potomkum pluh ve znaku
mesta. Straubing vsak zbohatl jinak. Pres rynk vedla cesta
do Alp a о kus dal ji protinala druha, z Uher do Francie.
Po Dunaji pluly lodi s obilim a vinem. Na namesti dodnes
stoji domy gotickych i renesancnich obchodniku.
Kdyz tu pfed puldruhym tisiciletim pfemohli fimske vo-
jaky germansti Alamani, jedna rimska rodina zakopala ve
sklepe poklad, masky ze zlateho plechu pro lidi i pro ko-
ne. Vefili, ze barban jednou odtahnou a Rim se vrati. Ale
nevratil se, nikdy, a poklad je ted’ v muzeu. Nakonec pfi-
tahli Bajuvarove a jejich nacelnik s nepeknym jmenem
Strupo tu zalozil mestecko Strupinga. Straubing.
Jedne vezi straubinskeho zamku by Cesi fikali Bemauer-
ka na pocest divky, ktera v ni nevinne upela. Vse zaca-
lo ve svabskem Augsburgu, ci chcete-li v Augspurku.
Spravce lazni Bemauer tam mel krasnou dceru, Agnes.
Miloval ji Albrecht, syn slechtice ze Straubingu. Svatba
byla tajna, Albrecht vsak byl cestny muz a zahy vse ozna-
33
mil otci. Vevoda Ernst von Bayem-Miinchen divze z to-
ho nebyl slakem stizen, vzdyf naslednik knizeciho trunu
si nemuze vzit lazenskeho dceru, stejne jako se nemuze
clovek napfiklad ozenit s konem! Snatek vsak byl pfed
Bohem uzavfen, a tak vevoda pocal kout pikle. Podarilo
se mu zjistil, ze Agnes je carodejnice. Uvrhli ji do veze,
ona zapirala, zbyval bozi soud. Spocival v tom, ze neves-
tu, ktera prokazatelne neumela plavat, hodili do Dunaje.
Vyplave-li, je to znamenf, ze carodejnice neni. Ale ona,
pfedstavte si to, nevyplavala.
A kdyz byla Agnes bezpecne po smrti, knize Ernst vy-
hlasil, ze toho lituje. Aby se vykoupil z hfichu, dal posta-
vit na hfbitove kapli. U nebeske brany mu to jiste nepo-
mohlo, ale Straubing na nest’astnou divku nezapomnel.
Romantik Hebbel о ni napsal truchlohru a Carl Orff hru
lidovou. Hlavne vsak tu kazde ctyfi roky v mesici lasky
poradaji na pocest nest’astne nevesty velkolepou slavnost
a pruvod v davnych krojich. Nejblizsi slavnost by ted’
mela byt v roce 2011.
Nemci v Abendlandu pordd песо slavi. V Landshutu, ze
se tarn vdala polskd princezna, ve Straubingu, ze tam ne-
vestu utopili. V Mnichove piivodne tez slavili krdlovskou
svatbu, ale dnes tam slavi, ze se jim to vymklo a ze ted’
maji nejvetsi pivni slavnost na svete. Ve Furthu slavi dra-
ci smrt, v Mainzu masopust, v Hesensku Weinfesty, tedy
vinobrani, v Bavorsku Bierfesty, to jest pivobrani. Slavi
se s parddou, leckdy v krojich, s burty a pitim. Po pru-
vodu, proslovu ci msi usednou v hale, v obrim stanu ci
pod nebem и dlouhych stolu a bavi se. Pri zpevu se ucho-
pi kolem ramen a kyvaji horni polovinou tela, kteryzto
charakteristicky pohyb rozsoupnutych Nemcu nazyva se
,,schaukeln“. Pro mnohe z nds je sauklovdni diikazem,
ze Nemci jsou nevkusni a omezeni. My napriklad bychom
nesauklovali ani za nic.
34
Spis ve shade s klasikem nosime „ na tvdri lehky zal, hlu-
boky v srdci smich My totiz vime, ze svet neni kaba-
ret. Pdnbiih s vdmi, Cesi, jak chcete. Dal si о dovolenych
a v hospoddch vzdjemne zalujte, ze vdm v praci neprida-
li, kdo vdm ublizil, kdo je trouba a koho byste nejradsi
zabili. Horkost osvezuje.
Zndm osobne nejmifi sedm ctenaru, kteri ted’ horce na-
mitnou: to se jim to saukluje, kdyz maji prachy a zddny
starosti. Ale i Nemci maji rok od roku penez mih, starosti
vic. I oni umiraji na tloust’ku a na rakovinu. Boji se zitr-
ka a neveri svym vldddm. Jenze, ddmy a panove, rekli by
vdm, о tom se о pivnim ci vinnem svdtku nebudem bavit!
Ve svdtek se lide raduji! Nemci prisneji nez my oddelu-
ji praci od zdbavy. Kdyz legrace, tak treskutd, hrmotnd
a rozhykand: ta slast vypnout! Zitra zapnem, odpocinuti
a silnejsi.
О peknem mestecku Deggendorf na soutoku Isaru a Du-
naje nic dobreho nenapisu, i kdyz bych jiste mohl. Vinen
je Keny. Ten den fidil on a jeho obludna lakota mu nedo-
volila zaparkovat na namesti ci v jeho okoli za cenu pou-
heho eura, byf pochazelo ze spolecneho rozpoctu.
„Nenecham se vykofist’ovat,“ sycel jako pronasledova-
ny chfestys a krizoval mesteckem nejmin hodinu. Pote
vjel na parkoviste obchodniho domu, kde se smi stat tfi-
cet minut, zato zdarma. Namitku, ze za pul hodiny si nic
neprohlidnem, odbyl posmechem. Na oplatku jsme mu
pfelozili ceduli, ze tu smi parkovat zdarma jenom ten,
kdo pfedlozi ucet z nakupu v minimalni vysi dvou eur
padesati centu.
„Delate si srandu, ne?“ rozkfikl se. „Me neoblafnete, cis-
lovky ctu bez potizi! Dve eura padesat, to mame - sak-
ra! Petasedmdesat korun! Na namesti zaparkuju za euro.
Nasedat, jedeme na namesti!" Jenze zavora se odmitla
zvednout, dokud Keny nepfilozi к cidlu ucet za dve pa-
35
desat Keny se nastval, vystoupil a pravil, at’ si teda s tim
kramem jezdime sami. Lucie mu pfipomnela, ze chce-li
se Keny vratit do vlasti vlakem, bude ho to stat daleko
vic. Keny zbledl, odesel do utrob obchod’aku a vsem na-
koupil zvejkacky.
К Deggendorfu se vaze povest mezinarodnich rozmeru.
Je о tom, jak mestecko dobyval nas krai Pfemysl Otakar
IL Obranci vytahli mosty, zavfeli brany, stfileli, polevali
Cechy zhavou smulou, dstili siru a ohnive deste. Ale Pfe-
myslovci vydrzeli. A zasob ve meste ubyvalo. Kdyz vsak
bylo nejhuf, zachranila Deggendorf jakasi tetka. Nesla
obed obrancum na vez a z te vyse spatfila, jak na hradby
splha cesky vyzvedac. Zenska se lekla a hodila po пёт
knedlik. Ta vec se spehovi rozplacla na cele a on se zfitil
ze zebfiku. Jen se probral, padil zpet a volal: „Pane krali,
obrana je silna! Zasob maji dost! Vite, cim po mne stfe-
lili? Knedlikem!" A tak nas Pfemysl usoudil, ze mesto
nevyhladovi, zavelel vojskum a vratil se domu.
Povesti vefit nemusite, Pfemysl tu vsak opravdu vedl
valku. Mimo jine chtel Ceskemu kralovstvi vratit Poota-
vi, ktere jeho pfedek daroval Bavorum jako veno svych
deer. Nastesti Pfemysl ziskal pozdeji Pootavi po dobrem.
Aknedliky Bavofi opravdu van. Rikaji jim Knodel, jsou
bramborove nebo spekove a jedi se s kyselym zelim.
5.
VALHALA A JEJIVELIKANL REGENSBURG.
Nedaleko Regensburgu cni ve strani nad fekou Valhala.
(Kdo zapomnel: Opravdova Valhala je starogermansky raj
pro hrdiny padle v boji. Celou noc tam piji pivo, jehoz ne-
ubyva, jedi kance, jehoz neubyva, a miluji se s valkyrami,
36
vilami valky. Rano si natahnou kalhoty, uchopi mec a do
vecera se biji se stejne st’astnymi kolegy. Vecer se jim rany
zhoji, usednou к pivu jedi kance a tak pofad dokola.)
Valhala nad Dunajem je jina. Pfipomina Parthenon
v Athenach. Dal ji stavet bavorsky krai Ludvik I., proto-
ze fandil budouci jednote vsech Nemcu. Zato jeho otec,
krai Maxmilian, nemel pro jednotu pochopeni: uznaval
jen Bavorsko, ctil Napoleona a posilal za nej sve Bavory
umirat. (A vidite, ze vsech svych kralu prave Махе mi-
lovali Bavofi nejvic.) Zato Ludvik uz jako chlapec chtel
postavit vsem Nemcum pamatnik. Ale s otcem nebyla
fee, a tak dal aspon zhotovit busty, ze je umisti do pamat-
niku, ktery vybuduje, az kralovstvi zdedi. Stalo se a Lud-
vik potom stavel pamatniky nemeckych vitezstvi, kde se
dalo. (A vidite, nakonec ho roku 1848 Bavofi donutili,
aby se vzdal trunu. Pry slo о politiku. Spis ale poctivym
Bavorum vadilo, ze se jejich pan krai spustil s tanecnici.)
Valhalu Ludvik slavne otevfel v roce 1830, к sedmnacte-
mu vyroci bitvy u Lipska, patnact let pfed svym padem,
ctyficet let pfed vznikem Bismarckova Nemecka.
Vnitfek chramu sestava z mramoru, sloupu, karyatid,
reliefu, desek, bust a sochy krale Ludvika. Pod stropem
zlatnou jmena Pragermanu, Pranemcu, Prabavoru. Jmena
velkych Ostrogotu, Odoakara i Teodoricha. Vzpomenut
je bezejmenny autor Pfsne о Nibelunzich. Tez velici tru-
badufi. A kralove Langobardu.
Ti mladsi maji uz busty: Karel Veliky. Kepler. Valdstejn.
Wagner, Bach a Bismarck v jedne fade: nekdo umi, jiny
ma lokty. Ten zpiva, onen vrazdi. Ale vzdycky nadpru-
meme. Vyber pro Valhalu se tak blizi postmodemimu
pojeti sveta. Friedrich Barbarossa, typ z americkeho vel-
kofilmu. Drsnak lehke vahy Schiller. Dobrodruh Jindfich
Lev, plejboj cynickych oci. Martin Luther, muzny fez-
nicky zjev.
37
Uz krai Ludvik pfibral do nemeckeho Slavina Holand’a-
ny: je tu Rubens, van Dyck. Erasmus Rotterdamsky s tva-
fi polepseneho pirata. Ale take Katerina, carevna ruska,
ktera ovsem byla Nemka. A Alzbeta, kralovna anglicka,
ktera ovsem pochazi z hannoverske dynastie. Je tu mar-
salek Radecky i Albert Einstein. Brahms, Marie Terezie,
tiskaf Guttenberg, filozofove Kloppstock, Kant, bankdf
Fugger z Augspurku. Adalbert Stifter, basnik. A indian-
ska tvaf Konrada Adenauera.
Puvodne tu stalo pres sedesat bust. Ted’jich je sto sedesat
jedna. Pfibyvaji dalsi. Koho vybrat? Spravci Valhaly uz
na to maji komisi.
Pasov voni levanduli jako babiccina almara. Vune Re-
gensburgu, cesky zvaneho Rezno, jsou davnejsi: zvetrale
kameni, jiskry z dlat davnych kameniku. Zvuky: v trave
haju dupot keltskych tanecnic. Smrtonosny rytmus kro-
ku fimskych legii. Hykani soumaru. Skfipot koi. Regens-
burg, bratrstvi veku. Goticke skelety, romanska sklepeni.
A sterilni povalecna stavebnice, domy zlute, hnede, se-
de, ruzove (lee vzdy bila eurookna). Chrlici na stenach
d6mu, fialy a svati. Stin prampouchu. Madony s Jezisky
v baroknich nikach. Kavarenske stolky pod vezi s cim-
bufim. Z uzkych oken pro princezny stekaji muskaty. Na
Kamenny most se snasi snih. Svice rozkvetlych kasta-
nu v zahradach. Svet cervenych lomenic mezi holuby
a mraky.
V 8. stoleti zhotovil spanelsky mnich Beatus mapu Evro-
py. Na uzemi Nemecka zakreslil jedine mesto, Regens-
burg: davna sidla Koln ci Trier v te dobe lezela v tros-
kach, jina mesta dosud neexistovala ci nestala za fee.
V Regenbsburgu vsak antika pokojne pferostla ve stfe-
dovek. Rimskou tvrz Castra Regina - zbyla po ni druha
nejstarsi fimska brana v Nemecku - zbofili Markomani,
38
ale Rim ji obnovil. Pak nebyla hezei, zato prostomejsi.
V nejistych casech stehovani narodu sem prchali kolo-
niste i podmaneni, Rimand, Germani, zbytky Keltu.
Sedeli jsme na namesti Haidplatz, kde fezensky mest’an
Hans Dollinger porazil v souboji nacelnika pohanu Kra-
kona tak tvrde, ze se zdeseni divosi radeji nechali po-
kftit.
,,Prabavofi,“ fekla Lucie, „byli posledni stehovavi Ger-
mani. Mozna Markomani, pfisli ze Severu. Nasli tu fim-
sko-germanskou smes, zadne vojaky. Prasedlaky. Setkali
se v dobrem, u Dunaje bylo mista dost. Так vznikl kmen
Bajuvaru. Bavoru.“
Pili jsme bajuvarske pivo a chtelo se nam spat.
„Kdo vi,“ fekl Otous. „Sesty stoleti, to uz asi na Morave
zili prvni Slovani. Co kdyz ti Prabajuvafi nebyli Marko-
mani, ale Pracesi? Nebo Pramoravani? Nebo Dudlebo-
ve?“
„Nebyli,“ fekla Lucie.
„Jak to vis?“
„Podle hmcu.“
Otous vzdychl a zmlkl.
„Pfi dobry vuli,“ namitl Keny, ,,se mezi ty s hmcema par
Slovanu pfiplest mohlo.“ Lucie pokreila rameny a Keny
dojate pravil: „V tom pfipade, kamaradi, koluje v Bavo-
rech nejen krev germanska, keltska a italska, ale i slovan-
ska! Aspon par kapek! Vzdyt’ oni jsou jako my! Milujou
dechovku! Znaji uz knedliky! Jedi jidla mdla a tucna!
Maji radi pivo! Honem, kdo umi nemecky, objednejte mi
jeste pivo!“
,,Nepfipletlo,“ procedila Lucie sevfenymi rty. „Nekolu-
je“
,,Ja myslim jen jako kdyby,“ zvolal Keny. „Jako ze by
mohlo! Co mi to pofad kazis?“
39
Nejstarsi bavorsti vladci maji negermanska jmena: Agi-
lolfingove. Nebo krai Garibald. Mohou za to Ostrogoti,
dalsi pfibuzni Bavoru, v jejichz zilach navic klokotalo
pofad vic italske krve. Pomluva pro osvezeni: Garibal-
dova dcera Theodelinda byla tak vzdelana, ze v mistech
dnesni lekamy na namesti Alter Kommarkt sama napsala
dopis krali Langobardu. Jde о prvni zachovany milost-
ny dopis na uzemi Nemecka. Dosahla jim sveho, stala se
kralovnou Italie a radila papezovi.
Nakonec vyhnal Agilolfingy Karel Veliky a pfipojil Ba-
vorsko к fisi Franske, pramati Nemecka. Rezno se tak
stalo prvni metropoli Bavoru. Kde je ted’ Mnichov, neby-
lo nic, a nic se tam nedelo ani dlouho potom.
Rezno je jedine mesto za Alpami, kde najdete pres dva-
cet obytnych vezi die italske mody. Nektere maji az devet
pater, ale bydll se jen v tёch nizsich. V rozhddane Itdlii
byla moznd kombinace domu a tvrze nutnostl. Tady vez
jen hldsala bohatstvlpana domdciho. Nejvlc jich vyrostlo
ve dvandctem stoletl, zlatem veku mesta. Tehdy privazeli
Rezensti jantar ze Severn, koreni z Orientu, latky z Bra-
bantska. Putovali i do Friska, na Balkan, do Bendtek. Co
se jim llbilo jinde, napodobili. Кготё toho zili v Вегпё
i bohati Italove. Sami flkali, ze vsude v Кётески se citi
cize, jen tady, v ddvnem nwste Bajuvdru, ze si pripadaji
jako doma. Kdyz Ital zbohatl, zplodil syna, zasadil strom
a postavil vёz.
Ulice Stareho Mesta jsou oslnivou smesi historickych
stylu: jako kdyz dite nahazi hracky na hromadu a jde
pryc. Veze, kostely, zbytky hradeb. Na zdi domu bojuje
obr Golias s obfim Davidem. О ulici vys ma desku Os-
car Schindler, Hitleruv dustojnik, zachrance jedenacti set
Zidu. (Desku mu vsak pofidili az v 90. letech, kdy о nem
Stephen Spielberg natocil film Schindleruv seznam. Так
40
to chodi: hrdiny z nas nedelaji ciny, ale povest о nich.)
Narodil se tu Juan d’Austria, vitez namofni bitvy u Le-
panta, ktera zastavila Turky ve Stfedomofi. Juan byl plo-
dem vasne habsburskeho cisafe Karla V., jenze pozor,
matkou byla jista Barbara Blombergova, bezvyznamna,
ale krasna dcera mistniho sedlafe. Cisaf se zachoval ja-
ko cestny chlap: ditete se nezfekl, postaral se о matku
a umoznil tak levobockovi zivotni start hodny cisafova
syna.
Pri Dunaji bydlil hvezdaf Kepler s rodinou. Byl chudy,
hadal se о honorafe, a tak ho tu radi nemeli. I kdyz v Re-
gensburgu umfel, sbirku na pomnik mu uspofadali az po
sto padesati letech, kdyz uz jim to samotnym zacalo byt
hloupe.
Od tficetilete valKy zasedal tu az do konce fimskonemec-
ke rise fissky snem. Mohl by zasedat dal, radnice je pfi-
pravena: kazdy stav ma svou fadu lavic jinak natfenou,
kurfifti napfiklad cervene. (Ta radnice je mozna nejhezci
v Bavorsku. Hlavy nad vchodem patfi Trutzovi a Schut-
zovi. Trutz kouka nerudne, Schutz nepfijemne. Oba maji
nahnat cizincum strach: jejich udelem je hlidat mesto.)
„Otouse uz to nebavi,“ fekla Lucie, Jak mi to vysvetlis,
Gabino?“
Gabina vysvetlila, ze to Otouse bavi, ze jen naznacuje
pohrdani.
„Urcite ti neni jedno,“ namitla Lucie, ,,ze dejiny Cechu
a Bavoru se v Rezne casto propletaly!“
Otous ji ujistil, ze mu to jedno je.
„Ctmact ceskych knizat,“ zduraznila Lucie, ,,se tu dalo po-
kftit, aby byli nemeckym kralum rovnejsimi partnery!"
„Proc se ponizovali?“ vyjel Otous. „Rovni si byli dost!“
„Knize Bfetislav, zvany tez cesky Achilles, ty pochoduji-
cf narodni mindraku,“ fekla Lucie, „slavne porazil u Vse-
rub nemeckeho cisafe.“
41
„No vidis,“ pochvalil ji Otous. „Jen chtit. Hned je to lep-
si!“
„Ale nakonec stejne jel Bfetislav do Rezna, poklonil se
cisafovi a pfijal od nej Cechy v leno.“
„To sis vymyslila,“ fekl Otous. „Proc by to delal?“
„Protoze cisaf byl cisaf. Так to fungovalo.“
Otous se nadechl. Pak zrudl a zahalekal: „А to se mam
zblaznit?“
Dorn svateho Petra neni jen nejvetsi: jde о jiny rad,
о vzpouru proporci. Jako by tu alpsti obfi zapomneli su-
venyr z fial, sloupu, oblouku a chrlicu. Rostlo to, jako
roste strom: kostelik, karolinska katedrala, potom kated-
rala francouzska. Ve 14. stoleti se do tfetiny domu vesli
vsichni Regensbursti. Ale nedalo jim to, gotiku zkazili
baroknimi prvky, pak kostel odbarokizovali na puvod-
ni goticky: pofad bylo co delat. Nejslavnejsi sochou je
tu Smejici se andel. Smeje se ciste a pfejicne, jako ty
nejlepsi zenske. Mezi chmumymi tvafemi svetcu, ktefi
v lepsim pfipade vypadaji, ze je jim vsechno jedno, je
fezensky andel vitanym osvezenim.
„Nejsou jen dejiny ducha,“ prohlasil Keny. „Jsou i dejiny
tela.“ Zamifil pod most, takze nam, kdo uz jsme Regens-
burg znali, hned bylo jasne, kam jde. Za mostem je stfe-
doveke skladiste soli. Mluvim о nem proto, abyste i vy
trefili, az budete v Regensburgu hledat dejiny tela. U fe-
ky se tam rozklada raj ctitelu bavorskych uzenin: jidelna
pod sirym nebem, pry nej stars! nemecka kuchyne, pu-
vodne snad kantyna pro budovatele mostu. Nabizeji tady
jihonemeckou klasiku, klobasky se zelim, pivo a housku.
Mozna tu maji i jina jidla, ale kazdy se cpe jen buftiky,
sesti, dvanacti, kolik snesete. Tolik к fezenskym dejinam
tela. Se slinami v puse se spatne pise.
Kde Dunaj tvofi ostruvky a slepa ramena, pne se Kamen-
ny most, pycha Regensburgu. Nas most Karluv je hez-
ci, tenhle vsakje nejstars! za Alpami, aspon z tech, ktere
dosud nespadly. Zdobi ho jen stojany a lucemy. Jenom
uprostfed je soska muze, jak sedi na stfese domku a drzi
se za hlavu. Keny nazval to dilo Vzpominka na povo-
den.
Stavitel mostu se pry spolcil s d’ablem. Cert stavel, nosil
kamen, michal vapno: za to zadal dusi toho, kdo pfejde
most prvni. Stavitel souhlasil, duse sem, duse tam, hlav-
ne ze budou penize. Ale na hotovy most se prvni hmula
stavitelova dcerka. Vydeseny muz hned zapiskal na psa,
chudak zvife vbehlo na most a vztekly cert si odnesl dusi
psi. Podle jine verze zadal d’abel duse prvnich tn chodcu,
cimz se povest rozsifila о husu a slepici.
„Tu to mame,“ triumfoval Otous, ,,c!m tedy se Nemec
stavitel list od nasich sedlaku a chytrych horakyni? Je
snad mens! podrazak?"
,,Neni,“ pfiznal Skleb. „Ale chytra horakyne je kladna
hrdinka. Tomu staviteli nikdo nefandi.“
6.
MNICHOV, МАТКА VENKOVA. DECHOVKY DUJL
JINDRICH LEV. SIDLO KRALU. HITLER.
KOSTELY. KENY NA TRZISTI. OKTOBERFEST.
ROZLOUCENIV PIVNICL
Kdyz jsme pfijeli do Mnichova, Bavofi slavili Den det-
sky ch dechovek. Kraceli jsme mestem v rytmu horskych
dupaku, proti nimz jsou nase polky vybrousenym menue-
tem pro zjemnele komtesy. Bylo to vsude. Sem tam ne-
kdo zajodloval. V hospodach zvonily pullitry.
„Chcete splynout s Mnichovem?“ fekl Keny. „Podejte se
43
42
mu! Dychejte tu vuni chmele! Pametihodnosti, neoklasi-
cismus, Bavoraky, vse sledujte filtrem barvy zraleho jec-
mene. Rika vam песо pojem mnichovska malifska sko-
la? Proc myslite, ze meli ten uspech? Vite, v cem myli
stetce?“
„Jedno pivo si dat muzem,“ pfipustil Sumec a Keny opa-
cil: „Nejde о pivo. Jen bych rad vzdal poctu Mnichovu.“
V pfedmestske pivnici jsme vzdavali poctu Mnichovu
dve hodiny a osvezeni se vydali к centru. Skleb tvrdil,
ze podle тару jsme usli pet kilometru. Kupodivu, byli
jsme tam hned.
,,Karlstor!“ zajasala Lucie. „To je ale krasna brana! Hele,
hodiny! “
„Jmenuje se po ceskym krali,“ fekla dojate Lida. „Vsude
ho znaji.“
„Namesti se taky jmenuje po nem,“ radovala se Gabina.
„Ajak je pekne kulaty!“
„Ta brana i namesti,“ fekl Skleb, „nesou jmeno jejich
knizete Karla Theodora. Suchara, kterej ve Furthu zaka-
zal Drachenstich.“
Ale holky to nechtely slyset. Chtely zasnout, dojimat se,
plakat stcstim. Kdo by to do mnichovskeho piva fekl.
Za branou vyhravali kluci v zelenych vestach Skoda las-
ky jako о zivot. Lida uchopila zmateneho Sumce a v ryt-
mu polky obkrouzili kapelnika. Divaci zavyli stestim.
Dechovka se pustila do Skoda lasky nejmin dvakrat rych-
leji. Dav silel. Tleskali, fvali, mavali Lide se Sumcem
a volali bravo! Co chcete. Nemci.
,,Fantasticky,“ uchvacene septala Gabina. „Jak vedeli, ze
pfijedem?“
Mnichov je metropoli Bavoraku. Zadne jine velkomesto
nesouzni tak pfirozene s okolim. Nikde nepotkate tolik
vesnicanu. A ne ze by se plase rozhlizeli, jak se na ven-
kovske slusi. Kraccji mestem hrde a nahlas: je to pfece
44
jejich mesto! Navic to nejsou venkovsti, nybrz Mnicho-
vane z centra.
Na Nemce odjinud hledi Mnichovan s podezfenim a opo-
vrzlive jim fika Cuagroaste. Pise se to Zugereiste, cesky
naplava. Zatimco na ceskych vsich fikaji vsem chalupa-
fum Prazaci, Mnichovsti fikaji vsi naplave z nemeckeho
severu Prusaci, at’jsou tfeba z Helgolandu. Pfi bavorske
palicatosti Prajzovi nepomuze, ze se tu narodil: tata byl
Prus, muj tata si ho dobfe pamatuje! Vesele je, ze naplavu
dnes tvofi polovina Mnichovskych. Po valce sem pfisli
z jinych rozbitych nemeckych mest. Jen diky nim se v ro-
ce 1958 narodil milionty Mnichovan.
Jeste roku 1848 mel Mnichov sto tisic obyvatel. Pak
vypukl pokrok. Pul milionu Bavoru vzalo mnichovske
tovamy utokem. Ti к naplave nepatfili, byli pfece nasi,
zadni Sasove ci Prusaci! Bavofi by nikdy nevyvolali ta-
kovou spoust’, jako byl ten pokus о bolsevicky Mnichov
v roce 1919! A Hitler? Taky nas osalil. Myslili jsme, ze
sem path', kdyz je z hot. Ale naplava z Rakous se neza-
pfela. Pfivedl vsechny do nestesti, zabil se a nas v tom
nechal! Ted’ uz vefime jen sobe. Mia son mia! Znamena
to, ze my, Bavofi, jsme Bavofi. Nemci jsme taky, to jo.
Ale az zadruhe!
Na hrotu veze Nove radnice blysti se znak mesta, Mni-
chovske ditko. Miincher Kindi. Zahada. Vy i ja jsme
byli napfed deti, pak jsme dospeli. Miincher Kindi na-
opak. Stfedoveky Mnichov mel ve znaku stihleho mni-
cha. Ubehlo vsak dve ste let, a vsichni mu fikali Kindi,
det’atko. Snad ze svatozaf a rucka s knizkou pfipomnela
nekomu Jeziska. Dnes ma Kindi detskou tvaf, je obezni
a kouka jak dobfe napite mimino.
„Kasne vlevo u radnice vevodi nadmuty jezdik,“ zaslechl
jsem Skleba v dechovackem ramusu. U pusy mel dikta-
45
fon. „Mladenci pod mm lovi ryby. Asi rybafi. Maji skop-
ky. Asi skopkafi.“
,,Prosim?“ fekla Lucie. Skleb ji nevnimal.
„Dechovka bavorskych dorostencu vyhrava River of Ba-
bylon od Boney M. Na morovem sloupu zfime zlatou Pan-
nu Marii na pulmesici. Pod ni andelicek v pfilbe stina hla-
vu hadovi. V druhem rohu boda andilek do draka. Tfeti
ozbrojeny andelicek dorazi kohouta. Ctvrty bije do mofske
obludy. Vse je profesionalne dokonale. Ale perverzni.“
,,Dost,“ zasipela Lucie. „Kdyz necemu nerozumim, ml-
cim. Nebo se zeptam. Kdo nemlci, ani se nepta, zaslouzi
posmech. Hahaha.“
Skleb se zasklebil a natocil diktafon к Lucii.
„To je Rybi kasna,“ fekla Lucie. „Byvaly tu rybi trhy, ne-
kdy trhy vepfove. О svatcich i trhy ptaci a psi. Do kasny
hazeli feznici ucedniky, kdyz je pfijimali mezi tovaryse.
Ucednik se vynofil a byl polit vodou ze skopku.“
„Drsna sranda,“ fekl Otous. „Cely voni.“
„Morovy sloup,“ fekla Lucie, ,je vyrazem diku Panne
Marii za to, ze Svedove usetfili mesto. Andilci bojuji se
ctyfmi zly: drak znamena hlad, lev valku, had neviru.
Tvuj udajny kohout je bazilisek s telem draka. Pfedsta-
vuje mor. Cemou smrt.“
„Slyseli jste nazor odbomice na draky,“ zamumlal Skleb.
Vsadil bych se, ze fekl ,,na draka“, ale nechtel jsem se
hadat: dechovka zacala hrat Yesterday.
Na chvili namesti pohltilo ticho. Pak cinkla zvonkohra.
Kolem nas sei dobfe obleceny dedecek s vnuckou, na-
klanel se к ni, maval prstem do taktu a zpival bavorskou
lidovou, ktera znela jako horiala holario dirndl dirdl dirn-
dl. Holcicka zpivala s nim.
Panackove na vezi se dali do pohybu, ti dole a pak ti na-
hofe. Rytifi s napfazenymi dfevci se tesne mijeli, az se je-
den zaklonil, div nespadl z veze. Skleb si odkaslal. Lucie
mu rychle vzala diktafon:
46
„Ti dole jsou bednafi. Tanci z radosti, ze v roce 1517 pfe-
zili mor. Rytifske klani о patro vys se kona u pfilezitosti
slavne knizeci svatby. Lid radostne pobiha v kruhu. To
je vsechno. A jestli, Sklebaku, jeste jednou uslysim, jak
Izes do novin, protoze jsi liny zjistit si fakta, rozkousu ti
diktafon! Tohle neni politika! To jsou dejiny!“
V desatem stoleti pfitahli na bfeh Isaru mnisi, mozna
z alpskeho klastera Tegernsee, postavili tu osadu a na-
zvali ji U mnichu, Ze den Munichen. Mesto vsak zalozil
az knize Jindfich Lev, slavny bijec do Saracenu, do sever-
nich Slovanu, a vubec muz statecne, lee tezko stravitelne
natury. I zpusob, jakym se v roce 1158 zalozeni mesta
zhostil, byl pro nej typicky: odvazny a nestravitelny.
Nedaleko od Munichen vybiral jisty biskup na svem mos-
te clo. Vybral dost, protoze pfes most vedla solna stezka
z Rakous do Augspurku. Jindfich Lev tedy vymyslel,
ze solna stezka povede jinudy a clo ze bude vybirat on.
Z tech duvodu spalil biskupovi most a U mnichu postavil
novy, svuj. Vsichni pfes nej musili a vsichni pak platili
Lvovi. Pak u toho mostu Lev zalozil Mnichov.
Nakonec si Lev rozzlobil i cisafe a stizen fisskou klatbou
zmizel z dejin. Mnichov zdedil prvni Wittelsbach. Jeho
rod odtud vladl Bavorum do konce prvni svetove valky.
Vzesli z nich kralove, ba i cisafove. Vetsina z nich milo-
vala umeni, a maji tak Ivi podil na krase, kterou Mnichov
oplyva dodnes. Pfiznacne je, ze z celeho rodu raznych
statniku a mecenasu se nejvic proslavil nesfastny podi-
vin, zbesily budovatel zbytecnych, lec krasnych hradu,
pohadkovy krai Ludvik II.
V usti pasaze na MaxmilianstraBe stal chlap, za klobouc-
kem pero, snad orli, a prodaval drubez. V klickach mel
kachnu, husu a kraliky. Slepice sedely vedle na osatkach
a ani je nenapadlo uletet. Podle Sumce byly zfetovane,
47
podle Kenyho mrtve. Kachna fapkala na miste, zatimco
husa se zjevne nudila. Kolebala se po sirokem chodni-
ku a lide ji obchazeli s zertovnymi poznamkami. Drube-
zaf jim zertovne odpovfdal. Pak si husa odkaslala a ve-
sla do vozovky. Brzdy skfipely, drubezaf se vrhl vpred
a schvatil husu do naruce. V teze chvili kachna roztahla
kridla a podelala chodnik. Straslive. Kdo tu scenu videl,
napadlo ho jedine: kde se to vsechno v tak male kachne
ukryvalo? Chlap se vratil, pustil husu, vynal papir, z kle-
ce hadr, misku s vodou, klekl, myl chodnik a usmev ho
neopoustel. Lide ho dal obchazeli s zertovnymi poznam-
kami.
V ulici Im Tai zastavila provoz cyklisticka riksa. Bicyk-
lista, asi student, vezl v budce tri tluste Bavory v koze-
nych krat’asech, cemych kloboucich a bilych podkolen-
kach. Sofefi troubili, Bavori povykovali: hlavne ten treti,
jehoz hmota se do boudicky nevesla a on tfemi ctvrtina-
mi bficha, hlavou a nohou pfecnival do vozovky.
„Pofad se tu takhle pije?“ otfasla se Gabina.
„Pofad ne,“ fekl Keny. „Jen о festivalu mladeznickych
dechovek.“
„Tohle pfece neni mladez!“ vyjekla Lida.
,,Nikoliv,“ pfisvedcil Skleb. „To jsou kapelnici.“
Pfed kostelem Frauenkirche, nejslavnejsi stavbou Mni-
chova, pronesl Otous dalsi ze svych pozoruhodnych pro-
slovu.
„Jsem tolerantni,“ pravil. „Pro kazdou viru mam pocho-
peni. Nekdy, kdyz mi to sedne, i pro tu fimskokatolickou.
Ale u vsech certu, neni tu tech kostelu nak moc?“ Ujistili
jsme ho, ze je jich hodne. A skoro vsechny jsou fimsko-
katolicke.
Je to tim, ze za nemecke reformace zustali Witte Isbacho-
ve vemi stare vife, a cely Mnichov se tak stal fimskou
bastou. Rikalo se mu „nemecky Rim“. Proto ho ve tfice-
48
tilete valce chteli znicit Svedove. Nakonec se spokojili
s vykupnym. Wittelsbachove zaplatili, vladli dal, a ze vi-
ra panovniku byvala i virou poddanych, zustalo Bavor-
sko katolickou bastou po nase easy.
Veze Frauenkirche se daji splest jen s vezickami mesity.
Jejich bane, viditelne za pekneho pocasi i z vrcholu Ost-
reho, se podobaji cibulkam. Steny domu vsak budi tiseii.
Jsou do nich vtesany nahrobky, nebot’ tady, kde stojime,
byly dfiv hroby. A vsude varuji napisy, ze za vetru, snehu
a naledi je okoli domu nebezpecne: uz uz vidite, jak za
skuceni vanice na vas leti cihla, stfecha ci metrak ledu.
Tisen ma vsak jiny duvod: dom je pfilis vysoky. Pod ne-
betycnym stropem se tak rauze zdat, ze uvnitf nic neni.
Je tam ale spousta veci, tfeba temny hrob Ludvika Bavor-
skeho о rozmerech protileteckeho krytu.
Kdyz dom postavili, mel Mnichov jen tficet tisic lidi,
a tak se fikalo, ze stometrove veze a sto osm metru dlou-
ha lod’ se к tak malemu mestu ani nehodi. О cem to mlu-
vite? zasli vsak Wittelsbachove, ten chram presne odpo-
vida vyznamu Mnichova, v nemz, pokud jste si nevsimli,
sidlime my! Ze uz jeden farm' kostel, totiz Stareho Petra,
mame? Ale tenhle bude vyssi, a hlavne: chcem tu mit ro-
dinnou hrobku! Po tech slovech se uz nikdo nepfel. Je-
nom kdyz se pozdeji na vezich objevily bane, sfouralove
jim hned zacali rikat welschen Hauben, coz Ize pfelozit
jako talianske blembaky. (Pro nevojaky: blembak je hel-
ma.) Na venkove se vsak cibulky libily, a zahy ozdobily
pod Alpami desitky jinych kosteliku.
Kdyz pak pozdeji americke bomby rozsekaly polovinu
Frauenkirche i s blembaky, jen hlavni opravy trvaly je-
denact let. Ale vyplatilo se to. I nejvetsi vtipalek uzna, ze
zelena patina bani na cervenych vezich vytvafi barevny
akord, pro ktery na Mnichov nezapomenete.
49
Zatimco goticky dom probudi v nekom lehke chmury,
pozdne barokni kostel Jana Nepomuckeho, zvany zde
Asamkirche, vas muze vystrasit rovnou, zato pofadne.
Aspon ja se tam bojim. V noci bych v nem neprespal ani
za milion. (Mozna za padesat milionu. Rano bych vysel
ven s sedivymi vlasy.)
On se zdalky nezda: je zasunut do ulice mezi dva okol-
ni domy, tez ponekud zvrhle zdobne, jako by je navrhl
sam Gaudi. Jen velike zlate srdce hrozive sklonene nad
vchodem naznacuje, co vas ceka. Krome podlahy, scho-
du a sten nenajdete uvnitf kousek rovne plochy. Vsechno
plave, sviji se a vlaje. Steny maji barvu masa v ruznych
stupnich rozkladu. Co je bile, капе: sloupy a zabradlf pfi-
pominaji cosi, co kdysi, nez to zemrelo, se svijelo v kfe-
cich. Navic je tu malo mfsta, odevsad se к vam sklaneji
sochy, andele s hysterickym vyrazem duji do trub, svati
vam stmule hledi do oci a ve zmucenych telech Krista
pulzuje utrpeni. Vse je pfilis blizko, jako by se vas chys-
talo smrtelne sevfit a vysat. Tesne u ramene se vam bela
lebka. Memento mori! Z malovaneho stropu na vas shlizi
Buh.
Ale vazne: z te vzepjate krasy mrazi. Vas by mozna ne-
mrazilo, ani kamaradi se tu vubec nebali. Jejich skoda.
Tvurci kostela, bavorsti bratfi Asamove, byli slavni od
Rima az po Prahu: jeden stavitel a malif, druhy sochar
a stukater. Oba nadani po otci, tez staviteli. Jednou pry
pluli po Dunaji, byla velka voda, proud strhl clun, oni
slibili patronu tonoucich Janovi z Nepomuku, ze kdyz to
dobfe dopadne, postavi mu kostel. At’ uz tomu bylo jak-
koli, jiste je, ze kostel postavili Asamove za svoje penize
a na parcele, kde jeden z nich koupil dva domy. Neodra-
dila je ani namitka, ze Mnichov ma kostelii dost. (A co
Jan Nepomucky? vynesli pry bratfi posledni - a jak se
ukazalo, vitezny - trumf. Cely svet cti prazskeho svetce,
50
vsude kostely, kaple, sochy na mostech - a v Mnichove
nic?)
Hala vojevudcu, Feldhermhalle, vznikla na pamatku
dvou bavorskych generalu. Prvniho z nich, Tillyho, ne-
mame radi, nebot’ nas porazil na ВПё hofe. Kvuli tomu
chlapovi jsme tri sta let trpeli! Ten druhy, Wrede, se nam
naopak libi, nebot’ se svymi Bavory porazil Napoleona.
Pomnik u schodu se nam tez libit nemusi: je poctou ar-
made Bavorska, ze pomohla Bismarckovi (ktery se nam
taky nelibi) porazit Francii a vytvofit velike a silne Ne-
mecko (coz se mnohym z nas libi ze vseho nejmin). Dilo
vsak pfedstira, ze je о песет jinem: stoji tam nahy chlap
v гескё helme, s praporem, dale zenska s vencem a lev.
Svym zbujelym pathosem to pfipomina Ра1аскёИо sou-
sosi v Praze. S tim rozdilem, ze tady jde nahy chlap do
boje, zatimco tam dobfe obleceny Palacky obletovan mu-
zami spi v kfesle.
,,Mnichovsti,“ fekl Skleb, ,,o Feldhermhalle moc nemlu-
vi. Nefeknou ti sice, ze tam neni, ale taky te к ni z vlastni
vule neposlou."
Pfed Halou skoncil totiz Hitleruv puc vyhlaseny v jed^
pivnici. Dva tisice vemych vysly rano dobyt mesto, ale
u Feldhermhalle narazili na policii. V bitve padlo sest-
nact nacistu a ctyfi policajti. Hitler utekl. Chytili ho, do-
stal pet let. Ale za par mesicu ho pustili, takze se za deset
roku nestacili divit. Stej^ роИЬскё systёmy delaji stej^
chyby.
Starosvёtskё vlastenectvi Bavoru Hitlerovi vyhovova-
lo a vlasteneckё feci гакошкёЬо calounika vyhovovaly
Mnichovanum. Viidce pojmenoval Mnichov Hlavnim
mestem hnuti. Policii tu kratce s^fovali Himmler i Heyd-
rich, a v roce 1936 se zmenil znak mesta: zadra Miincher
Kindi, nybrz rovnou fisska orlice s hakovym kfizem.
51
U namesti Konigsplatz zffdil Hitler jedno ze svych sidel,
a prave tam s nim podepsali Anglican, Francouz a Ital
Mnichovskou dohodu.
Ale muz v pivnici, ktery se roku 1939 pokusil zabit Hit-
lera a stalo ho to zivot, byl nejaky Georg Elsner, mni-
chovsky truhlaf. A na konci valky mnoho Mnichovskych
odvazne chranilo sve mosty pres Isar, aby je komando
esesaku nevyhodilo do povetfi.
Nejzfetelnejsi obraz bratrstvi mesta s venkovem je
к spatfeni na trzisti Viktualien. Zdalky vidime jen stfe-
chy: plechove i platene jako na cinskbm trhu, stanek na
stanku, bouda na boude. Pultik na pultiku, vajsbuft na
vajsbuftu, pivo na pive. Bavorak na Bavorakovi. Jsou tu
hospody pod stromy, kvetinafky, feznici. Mezi tim vsim
huci, chechta se, pije a ji Bavorsko. Chlap v bundc z ro-
ku funf. Stokilova pani v sortkach s kytickami. Strejda
v myslivecke hucce, mladenec s knirkem, dama s pej-
skem. Tetka mava na manzela trsem celeru.
„Teda tohle,“ fekl Keny a jeho zrak nabyl nepficetneho
vyrazu. Stal pfed souborem kramku s cerstvym jidlem,
nechal si od Lucie pfekladat a zmamene septal: „Bok-
buft, bratbuft, vajsbuft, rostbuft, kurybuft, rotnburskej
buft s kyselym zelfm, buft se skvarkama. Syry: ovcf,
kozi, tvrdej, mekkej, s mandlema, s petrzeli a s kfenem.
Rybi speciality. Praseci jazyk, praseci haxna, jazyk z vo-
la. Cerstvej teplej karbanatek. Sekana konska, bavorska,
s vejcema uvnitf. A tu konskou opekaji! St’ava каре az na
zem! К tomu kysely okurky rovnou ze sudu..
„Kup si песо, nez se zblaznis,“ fekla Lucie. Keny se od-
potacel ke stanku s konskou sekanou a od te doby jsme
ho nevideli.
„Maji tady,“ fekla Lida, „lesni med.“
,,U nas ho maji taky,“ vrcel Sumec. „А lacinejsi “
„Ale tenhle je s medvidkama,“ fekla Lida.
52
Pochopili jsme, ze zbytek cesty Bavorskem bude nas i ni-
tro Patriota ohrozovat sklenice medu, ktera se da bez pro-
blemu koupit doma. Meli tu maso zvefe divoke i domaci,
ryby, ovoce, zeleninu, kofeni a kytky, brambory a utvary
podobne houbam, z nichz nektere byly opravdu houby.
Zelenaly se tu vsak i stromy a trava, stfibme zvonily pra-
minky kasen. Kazda druha kasna byla i pomnickem ne-
ktereho z milovanych zdejsich bavicu. Jako bychom na
Letne meli kasnu s Janem Werichem nebo s Vlastou Bu-
rianem. Nasli jsme i sochu nejslavnejsiho komika a pis-
nickafe, Karla Valentina. Hubeiiour s huckou stoji v ha-
dim oblouku, jehoz homi a dolni konec spojuje proud
vody. Had je tak soucasne lyrou: legrace a poezie.
„Narodil jsem se 549 let po roce 1333, tedy v cervnu
1882, “ zacinal Karl Valentin svoji sou v pisnickdrskem
lokdle Frankfurt sky dvur Lidove kabarety byly pfed sto
lety v Mnichovd populdml a zmlnene staromilstvl Mni-
chovanu je udrzuje dodnes. Vyzdbly komik v burince pro-
slul i jako hrdc na spoustu ndstroju, hlavne vsak na ba-
vorskou citeru. Jeho pisne provazene tklivym brnkdnim,
byly oslnivou smesi humoru a nostalgie, stejne jako poz-
deji и nds pisnicky Jiriho Suchdho. Jonas z Mnichova.
Keny se vicekrat vynofil a zase zmizel. Nevenovali jsme
tomu pozomost. Jen Lucie poznamenala, ze s kazdym
novym zviditelnenim se ji zda Keny objemnejsi.
Pak zaznel od stanku s ovocem vybojny zensky rev. Ob-
chodnice baroknich tvaru tam na kohosi jecela. Pfisli
jsme bliz. Jecela na Kenyho. Keny se tazave pfedklanel
a pak zvedl z hromady pomeranc. Zensky rev zesilil. Ke-
ny pomeranc polozil. Obchodnice zacala chraptet. Lidi
kolem pfibyvalo. Se zajmem naslouchali.
„Co mu chce?“ septala Gabina. Skleb pokrcil rameny.
„Umis pfece nemecky, ne?“
53
„То neni nemecky,“ fekl Skleb. „To je mnichovska ba-
vorstina.“
Az diky bystre Lucii jsme pochopili, ze Keny spachai
dva smrtelne hfichy: a) Ukazal na ovoce prstem. b) Pfe-
cetl cenu a navrhl zenske, aby mu slevila, jako by byl
nekde v Maroku.
„On to tak nemyslel, pani,“ fekla Lucie. „On pfijel z Ma-
roka.“
„Kdyz nemysli, at’ nekupuje,“ odsekla dama, ktera na-
stesti Lucii moc nerozumela. Nebo nevedela, co je Ma-
roko.
Skleb fekl, ze Luciina odvaha hranici s silenstvim.
Temhle zenskym, standi vajbr jim fikaji, ustoupi z cesty
i rozdrazdeny pitbul. Ony pry jsou hodne. Poradi vam,
jak uvafit polivku, co mate koupit, kam s tim celerem.
Ale nesmite je nastvat. Nejvic je nastvete, kdyz ukazete
na zbozi prstem. Nebo kdyz chcete smlouvat.
Keny opet zmizel.
„Bezel na zachod,“ fekl omluvne Otous. „Vypravel mi,
co vsechno sned. A jak to slysel, jak si to vybavil, ude-
lalo se mu zase spatne. Mne z ty informace taky dvakrat
dobfe neni.“
„To je z toho, ze pofad poslouchas, co nemas,“ fekla mu
Gabina.
Zatimco chloubou vzneseneho Mnichova jsou stavby
osnovane Ludvikem I., chloubou Mnichovanu mene
vznesenych je Oktoberfest, nejvetsi pivni slavnost v Ne-
mecku i ve svete. Uz koncem zafi pint se Terezina louka
poufovymi atrakcemi, pfenosnymi hospudkami, podii
a kramky, stehovacimi zachody, lavicemi a stoly, hlavne
vsak obrovskymi stany. Uvnitf sedi, hlaholi, cpou se buf-
ty se zelim a nalevaji pivem desetitisice muzu a zen ze
vsech koutu sveta, zejmena vsak z Bavor. Stovky hbitych
servirek v bavorskych krojich fiti se s tuplaky piva mezi
54
stoly. Hudba hfmi. Ve vydafenych letech projde a propi-
je se Oktoberfestem az sest milionu navstevniku. Table
slavnost provonena chmelem kona se tu od roku 1810,
kdy na pocest svatby bavorskeho prince s jistou Therese
von Sachsen-Hildburghausen konaly se na louce konske
dostihy.
Pani Heide Marie Karin Geissova pise о Oktoberfestu
tak trefne, ze mi to nedalo a cast jejiho liceni jsem prevy-
pravel. Vyvoj pivnich orgii stava se v jejim pojeti nejen
alegorii meniciho se Bavorska, nybrz cele nasi dynamic-
ke doby.
Tedy: О prvnim vyroci siiatku se dostihy pro velky
uspech opakovaly. Za rok zas. A pak pofad. Dav na-
vstevniku silil. Pfibyly houpacky, kolotoce, kulecniky.
Po deseti letech zajem о dostihy opadl, о to vic se vsak
vypilo piva. V roce 1881 se na rozni opeka prvni vul.
V jednom stanu promitaji zive obrazky: kinematograf!
Po dalsich peti letech vypije se na louce 5 800 hektoli-
tru piva.
V roce 1904 se „umelec v hladoveni“ (jak krasny nemec-
ky termin: Hungerkiinstler!) da zavfit do sklenene rakve
a prohlasi, ze po ctmact dni nic nepozfe. Nasleduji davo-
ve protesty dobrych Bavoraku. Rakev roztfiskaji, osvo-
bodi zuriciho umelce a odvlecou ho do hospody, aby se
pofadne najedl.
О stem vyroci Oktoberfestu se vypilo 12 000 hektolitru
piva. О tri roky pozdeji zrusen dostih: nikdo uz na nej
nekoukal.
1914 zacala svetova valka. Vzhledem к jatkam, na nichz
denne umirali bavorsti muzove, se Oktoberfest nekonal.
Obnoven byl az v roce 1919. Na pocest padlych pilo se
jen ceme pivo.
V roce 1920 se zda byt vse v pofadku: 300 000 navstev-
niku zkonzumuje 30 volu, 700 podsvincat a 20 000 ku-
fat. Vypije se 15 000 hektolitru piva. Ale po dvou letech
55
udefi hyperinflace. Kufe stoji 500 marek, pivo marek 50.
Dalsi rok se Oktoberfest opet radeji nekona.
Roku 1936 vlaji na louce jen prapory s hakovymi kfizi.
Modro-bile bavorske a cemo-zlute mnichovske vlajky
jsou zakazany. Nakonec zakazou cely Oktoberfest.
Tradice se obnovi az v roce 1946. Americka sprava mes-
ta pro jistotu nepovoli stfelnice. Pije se zas ceme pivo,
ke vsemu na potravinove listky. Naplno je Oktoberfest
obnoven az v roce 1949, v pruvodu vsak nesmeji pocho-
dovat stfelci.
Roku 1950 pfi slavnostnlm narazeni prvnlho sudu vy-
kfikne mnichovsky starosta „O’zapft is!“, tedy: „Je na-
razenej!“ Pro veliky uspech zacina tim vykfikem kazdy
Oktoberfest dodnes.
V roce 1969 se na kolotoci mezi auticky objevi maly
tank. Nasleduji davove protesty. Tank je rychle nahrazen
autickem.
V roce 1977 pfi narazeni sudu zapomene starosta vykfik-
nout O’zapft is! Nasleduji davove protesty. Tri roky pote
odpali pravicovy extremista Kohler bombu u brany. Za-
bije dvanact navstevniku a vice nez sto lidi zrani. Prostor
Oktoberfestu je na jeden den uzavfen.
V nasleduj fetch letech spotfeba piva nezadrzitelne klesa.
Zato se v roce 1991 vypije 25 000 litru mleka.
I my jsme se rozloucili s Mnichovem, jak jinak, v pivni-
ci. Jmenovala se Neubrauhaus a byla ze vsech nejvetsi.
Prvni dojem: fev, smich, zpev, troubeni a rany do bub-
nu. V gigantickem prostoru vse nasobi ozvena. Pfizemi
pojme tisic lidi, patro tisic tfi sta. U kazdeho stolu sedi
dvacet Bavoru, veselych, hovomych a zpivaj fetch. Staff,
mladi, muzi, zeny, skoro vsichni v bavorskych krojich:
z litrovych sklenic piji pivo vesele babicky, na cemych
siracich ztopofeny utvar, snad bavorsky puskvorec. Hou-
fy krojovanych divek roznaseji pivo, precliky a tezka ba-
56
vorska jidla. Dechovaci v krat’asech s padacim mostem
vyhravaji mezi stoly tvrde a pfekotne pisnicky. Statny
Bavor s knirkem zveda tuplak, zpiva. Nikdo zatim neni
opily. Jsou ctyfi odpoledne.
Vmackli jsme se ke stolu a byli jsme bouflive uvitani.
Kdyz se dozvedeli, odkud jsme, vitali nas jeste boufli-
veji.
„Tohle nic neni,“ chlubil se strejc, „byli jste nekdy na
Oktoberfestu?“
Dojate licil, jak fadu dni pfed svatkem stavi se na There-
sienwiese obfi stany, jak se blizi tisice naklad’aku plnych
piva, sjizdeji se vsechny druhy kolotocu a potom...
Potom si pan musel odskocit a Lucie nas pokarala: ,,S va-
sim pivem pofad! Jak to, ze sedime uz ve druhe pivnici?
Meli jsme jit do Schwabingu, to byste песо videli! Kaba-
rety! Muzea! Literami kavamy tak kultumi, ze tam piva-
fe snad ani nepusti!“
Pfihnula si z tuplaku a pokracovala: „Vite, kdo tam
vsechno bydlil? Tam jich bydlilo — ze to nevim ani ja!
Malifi! Paul Klee a ten - Kandinskij! Rilke, basnik! Brat-
fi Mannove! Zil tam Trockij a pak ten, jak se honem jme-
nuje-Lenin!“
Pan se vratil z toalety, slysel poslednf vetu a fekl: „Le-
nin? Ten z Mnichova neni! Toho bysme tu netrpeli! To
vam mozna fikali v tech vasich komunistickych skolach,
ale nic si z toho nedelejte! Uz vam to fikat nebudou! Ni-
kdy,“ pravil s leskem v ocich a zvedl tuplak.
Uznali jsme radeji, ze Lenin v Mnichove nikdy nebyl,
protoze Bavoru, jak uz vime, tu bylo tisic jen v pfizemi.
Popfali jsme jim peknou zabavu a vysli ven.
Proti pivnici i ted’ve dne zafil rudy neon. Bylo tam Hard
Rock Cafe.
57
7.
ALPY. KRALOVSKE JEZERO.
KOSTEL ST. BARTHOLOMA. BAVORI NAM VERL
OBERAMMERGAU. О NEMECKEM VKUSU.
JAK SUMEC NEVYLEZL NA ZUGSPITZE.
Berchtesgaden lezi na bavorskem jihozapade, v horskem
kotli sevfenem ze tri stran Rakouskem. Poprve jsme tu
potkali Alpy: sede steny zihane snehem nad zjezeny-
mi lesy, nad hfbety luk. Zelene nivy fek, rovne jak stul.
Domky s nizkou a sirokou stfechou, s vodopady muskatu
na pavlacich. Strane, cinkot kravskych zvoncu a vitr.
V nejzazsim vybezku te zeme se mezi horami vine mod-
re a zelene jezero Konigsee. Zrcadli se v nem vapencove
steny, srazy lesa, modre stity velehor. Hladina je tak ci-
ra, ze nepoznate, kde konci voda a zacina vzdaleny bfeh.
Jezero vencene stity se podoba norskemu fjordu. Krajine
Pana prstenu. Sladkemu snu.
Lod’ bez hlesu plula kolem kulen krytych sindelem, s si-
rokymi oblouky vjezdu pro cluny. Jsou mistni specialitou.
Chrani plavidla pfed alpskou zimou. Minuli jsme sochu
Jana z Nepomuku. Zda se, ze patron tonoucich tu ma dost
prace. Kfizek pod Sokoli skalou oznacuje misto, kde roku
1688 zahynulo jedenasedmdesat poutniku. Pluli ke koste-
lu St. Bartholoma a pfetizena veslice se s nimi potopila.
Pfed desitkami let skoncil zas na dne, sto padesat met-
ru hluboko, Volkswagen i s fidicem. Kdovi, proc ten muz
pokousel osud. Pry se mu led na jezefe zdal dost silny.
„Voda neublizi tomu, kdo ji zna,“ fekl pruvodce. „Kdo
zna nase Konigsee, nechodi na led. Nikdy. A nase ho-
ry,“ dodal s laskou, „ty nam taky neublizi. Nekdy s nami
i zpivaji.“ Pak to podle nekterych z nas zkazil: ukazal na
petisetmetrovou stenu, kde pry je dvojnasobna ozvena,
vytahl trumpetu a nadul se.
58
„То nemusel,“ usklibla se Lucie.
Hned potom jsme zapomneli na pfedsudky о komerci.
Trubka hrala, teskne a nesmele, nad hlubinou vod. Kazdy
jeji vzlyk opctovaly hory: jako by vysoko nad nami, na
utesech a v lesnich tmach, postavali horsti elfove, pozve-
dali trouby к bilym stitum a pratelsky nam odpovidali.
„Omlouvam se za pfedchozi posmech, “ fekla pak Lucie.
„Bylo to krasne a nadkomercni.“
Na ta slova trumpetista sebral cepici a vsechny nas zka-
siroval.
Vychodni stena Watzmannu, druhe nejvyssi hory Ndmec-
ka, kterd tu spadd к jezeru, md taky leccos na svedomi:
prinejmensim devadesdt sedm mrtvych horolezcu od roku
1880, kdy ji poprve slezli pdnove Grill a Schuck, vyzbro-
jeni jenom ohrebikovanymi botami a konopnym lanem.
Pod ni и same vody stoji kostelik St. Bartholoma. Md dve
vdze s cervenymi cibulkami a ctyri dalsi cervene bane,
nadmute tak, jako by z nich do rdna mely vyrasit dalsi ve-
zicky na zpusob hub. Zvldstni poutni misto: jedind cesta
sem, nepocitdme-li krkolomne horske stezky, vede po vo-
de. Stena kostela rovnou prechdzi ve stenu hospody. Je to
divne, ale hospodu puvodne stavdli jako probostovo letni
sidlo. Pozdeji ji populdrni bavorsky princ-regent Luit-
pold promenil v lovecky zdmecek. Luitpold proslul jako
vesely a podnikavy starik s sedym plnovousem a stetkou
za kloboukem. V roce 1909 dal postavit na jezere, brdz-
ddnem veslicemi, prvni clun na elektricky pohon. Nazval
ho Akkumulator. Take dnesni flotila, osmndct vyletnich
lodi, pluje vylucne na elektriku. Voda jezera je pry stejne
cistd jako voda pitnd.
Pluli jsme nad zelenou hlubinou. Keny nas strasil foto-
grafii uloveneho jezemiho pstruha, kterou nasel v pro-
spektu. Mefilo to 127 centimetru, vazilo 28 kilogramii
59
a podle Skleba by ten tvor dokazal Gabine urvat nohu.
Gabina se otazala pruvodce, jestli je jezemi pstruh clove-
ku nebezpecny. Muz se rozchechtal a fekl: „Proc myslite,
ze tu zakazali koupani?“
Vylodili jsme se v Saletu na samem konci jezera, u pas-
tviny sevfene skalami. Stezka tam stoupala loukou a le-
sem к modremu cimbufi hor. А о песо vys jsme spatfili
krasu takovou, ze byste ji nenamalovali, ani kdybyste to
umeli, protoze by to vast ostychave dusi pfislo hloupe.
Alpy se shlizely v jezefe Obersee zakoncenem salasi
a stadeckem krav. К louce sestupovaly smrky a modfi-
ny a za nimi se ve skalach z vysky ctyf set padesati me-
tru snasel vodopad. Kousek od salase dal Panbuh vyrust
modfinu. Pod nim clovek zasadil kfiz. Ten ale smite videt
jen za odmenu: nejdfiv musite obejit jezero, vysplhat po
vapencovych stupnich mezi utesem a hlubinou, drzet se
lan a znovu se spustit dolu.
„To neni mozny,“ fekl Sumec. „Jak sem dostali dobytek?
J a о tom песо vim a fikam vam, ze krava, ktera by pfe-
lezla tohle, neni.“
Lucie soudila, ze kravy tam pfelezat nemusely, ze uz tam
proste byly.
„Ale kdo je tam porodil?“ namitla Gabina.
Cestou zpatky jsme se dozvedeli, jak to je: kravy sem
zjara pfivezou na pramu. Pram je ohrazeny, kdyby se do-
bytek splasiL Na bfehu vsak kravy ceka tezsf zkouska:
lide je ozdobi pentlemi a kvetinami, mezi rohy jim umisti
svaty obrazek zdobeny chvojim. Jami vyhaneni na past-
vu tu patfi к hlavnim udalostem roku.
Byla nedele vecer a u jezera v meste Schongau bylo vese-
lo po bavorsku. Uz jsme to znali. Louka plna lavic, stolu,
holky v dirndlech roznaseji klobasky a pivo. Krojovani
mladenci hraji jako о zivot: harmonika, baskytara, kfid-
60
lovka a bombardon, ktery vse stvrzuje mocnymi, rychly-
mi psouky. Tetky v dimdlech, muzi v mysliveckem. Opet
se hraje River of Babylon. Kluk ve vysivanych krat’asech
zveda pullitr.
GABINA: Nepochopim, proc oni se takhle vyclenujou?
ZBYTEK EXPEDICE: Ech?
GABINA: Normalni clovek si do spolecnosti bere sva-
tecni saty. A ne kroj! Uz nejmin sto dvacet let! Jezkovy
voci!
SKLEB: Kroj jsou jejich svatecni saty. Neni to krasny?
GABINA: Co je na tom krasnyho?
SKLEB: Jinakost. Brzy nebude mit smysl cestovat: lidi
v celym svete se div nepferazi, aby byli jeden jako dru-
hej! Ale Bavori ne! Nevzdavaji to! Chteji bejt pofad Ba-
vofi!
GABINA: No - a co z toho maji?
SKLEB: Jezkovy voci!
Druhy den jsme sjeli z hor, obratili Patriota к zapadu,
minuli jezero Chiemsee a po dvou stech kilometrech vy-
splhali zpatky do Alp, sestkrat bavorstejsich, nez byly ty
pfedchozi. Spali jsme v malovanem hotylku v Oberau,
kde se na recepcni zvonilo kravskym zvoncem. Dala nam
klice, popfala dobrou noc a sla taky spat. Pasy nechtela.
Stoupali jsme do patra po vrzavych schodech. Ze sten na
nas ziraly vycpaniny: tetfev, kuna, straka, jezevec. V pat-
fe ozafila skomirava lampa jeleni hlavu, ktera se morbid-
ne smala. A kolebku plnou panenek, vaznych a bledych,
s velkyma ocima. Za starymi tramy hnizdila tma.
Lida navrhla, abychom vsichni pfespali v jednom pokoji.
Kdo vi, co se tu strhne о pulnoci? Proc recepcni nechtela
doklady ani penize? Protoze az nas zabijou, stejne nas
prosacujou. Keny opacil, ze se radsi necha zabit, nez spat
s nami, kdyz si krvave zaplatil vlastni dvouluzak.
61
Rano jsme se sesli v jidelne. Byly v ni veci tak neuvefitel-
ne, ze si doted’ nevzpomenu, co jsem vlastne snidal. Meli
tam napfiklad polici s dvanacti kafemlejnky. Obrazy star-
sich pfedku a fotografie pfedku mladsich. A dalsi vycpane
jezevce. Staly tam bici hodiny vetsi nez Keny. Modra mle-
kafska konev pomalovana jeste modfejsimi, ale tez rudymi
a zlutymi kvety. Vyfezavane lustry. Na jednom tancila div-
ka v dimdlu, na druhem hopsal Tyrolak v krat’asech.
Ale libilo se tady dokonce i Gabine: bylo tu cisto a ne
draho. A tak kdyz zacalo prset, shodli jsme se, ze upra-
vime trasu a pfespime ve strasidelnem hotylku dalsi noc.
Bavoracka byla rada. Chteli jsme zaplatit. Pry az zitra.
Nabidli jsme pasy. Mavla rukou.
„Ale my ted’jedem pryc,“ pohrozila ji Lida. „Vratime se
az vecer!“
„Так to si vezmete destniky,“ odpovedela. U dvefi stal
kos s rozmemymi modrymi paraplaty. Poslechli jsme.
Horn! Bavory se v desti uhledne lesknou. Nad klasterem
v Ettalu tahly pruhy mlhy. Po stranich cinkalo pofad vic
zvoncu a z lesa padily potoky bile po vapenci. Mijeli
jsme kostely s cibulkami bani a kosteliky s vezi stihlou
jako spicka jehly. Mokli jsme v loubich a na schodistich
zamku Linderhof, kam prchal pfed svymi ministry ne-
st’astny krai Ludvik. Pozfeli jsme nektere bavorske spe-
ciality vcetne perujicich knedliku a pfekyseleneho zeli.
Pak jsme dojeli do Oberammergau.
Znal jsem tu obec jen z pisnicky: jakasi Liza tam duma,
zda к ni jeji Honzik pfijde pres Oberammergau, nebo
pres Unterammergau. Text je nepfelozitelny jazykolam:
Kommt er aber uber Oberammergau, oder lieber uber
Unterammergau? Jak by nejspis fekl mistr slova Jaroslav
Zak, takova veta by dokazala zahubit i dobfe ziveneho
profesora nemciny na univerzite v Heidelbergu.
62
Oberammergau je libezne horske sidlo v zelenem udoli
ficky Ammer. Na lukach chybi snad uz jen fialova krava
Milka. Tesne nad obci se pne strmy jehlan hory Kofel
s kfizem na vreholu: v srpnu se na ni rozzafi kralovska
koruna a rozprska ohnostroj na pocest bavorskeho krale
Ludvika II. za to, ze jim pochvalil pasije.
Nikde jinde nemaji tak malovane domy. Krizovani Kris-
ta, sedlaci s konmi, svetci, divky zpivajici nejspis oder
aber uber Oberammergau, chlapi s krosnami na horskych
pesinach. Na jednom dome jsme videli obrazkovy serial
о Jenickovi a Mafence: na poslednim obrazku Mafenka
se zlocineckym vyrazem pomaha Jenikovi drzet dvifka
pece. Na jinem dome je komiks о Cervene Karkulce,
z oblacku tam padaji andelicci, snad aby Karkulce po-
mohli. Nektere vyjevy zasahuji к oknum, к podezdiv-
kam, к tramum sirokych stfech a splyvaji s nimi. Krasa
je to nesmima. Kdybych tady travil dovolenou, chodil
bych po obci s zidli, sem tam bych usedl pfed domek,
hodinu koukal, pak bych zvedl zidli a sei dal.
V tu chvili, jak uz mi pozomejsi ctenafi jiste dlouho oce-
kavaji, se vyjadfila Gabina. ,,Nikdy,“ fekla teskne. ,,Ni-
kdy se to nenaucej.“
„Kdo se nenauci co?“ zpozomel Keny.
„Nemci,“ fekla Gabina. „Nikdy se nenauci vkusu.“
„Tobe se to nelibi?“ uzasla Lida.
„Libi, nelibi,“ fekla Gabina. „Cely Bavorsko je jedinej
kram s kycema.“
О vyznamu slova kyc se bavim nerad, nebot’ samo to slo-
vo se davno stalo kycem. Chce-li Cech vyjadrit dojeti nad
krdsou zeme, nad zapadem slunce ci nad zasnezenym le-
sem, s rozkosipodotkne: „ To uz je ale fakt kyc nebo co. “
Ten vyrok stavi kyc do pozoruhodneho svetla.
Cesi jsou obet’mi esteticke masdze, kterou je prostrednic-
63
trim skoly a medii po desetileti vdlcuje kult takzvaneho
vyssiho umdni. Hlavnd vyznavadi moderny, tedy proje-
vu bytostnd individualistickeho, trvaji na stddove kdzni,
pokud jde о ротёг к jejich Idsce: kdo nejde s ndmi, jde
proti пат. (Mdkdi verze: kdo md na zahrddce trpaslika,
je hovado. Komu se nelibi Picasso, je vul.) A tak i mno-
hy Cech by si do zahrddky rad nasadil trpaslika, ale ne-
troufne si. Rad by si zaslzel nadjimavou krdsou hot; ale
naudili ho, ze je to spatnd. Cim vyssi skolu vychodil, tim
je zmatenejsi. Prodavacka пета s krdsou lesu problem.
Vysokoskoldk humanitniho zamdreni miize ze zdpadu
slunce nad morem dostat i zaludedni vredy.
Radoveho Bavora moderna neuchvdti, ale ani nepopudi,
nebot’ mu ji nikdo necpe. Hldsi se к vkusu solidnich spo-
luobdanu: к lidovosti, tradici a hravosti. Hravost, posile-
nd v Bavorsku pozdnim, zato vytrvalym barokem, zplodi-
la zdlibu v legrdckach, zvirdtkdch, maliivkdch, kvdtindch
a skretech. Pri tom vsem ale — a proto si zaslouzi uctu — je
bavorskyvkus jednolity: vesnice, kostely, domys dervenymi
ci sedymi strechami, vsechno dokonale zapadd do krajiny.
Stejnd tak pavlade pine kvdtin, zdobne okenice i kroucene
tradidni pismo, kurent, vsechno tvori jednotu s barevnym
vyobrazenlm svdtce ci jelena v riji na bile stdnd chalupy.
Mate nas to, nebot’ nase skoly, media i vzddlani starci
mdli pro tenhle typ krdsy jen slova opovrzeni. Co ale na-
bidli misto ni? Pollocka, Henryho Moora, Sopka, Jurko-
vice? Dobra. Ale co nabidli tdm, kteri na Pollockovi nic
nevidi? Co tdm zbyvd? Posklebek? Brizolit?
Malby na fasadach se v Oberammergau objevily v osm-
nactem stoleti. К dokonalosti je dovedl malif fresek Franz
Seraph Zwinck. Zil v dome Zum Liiftl, takze die zakonu
nemecke jazykove logiky byl v obci znamy jako Liiftlma-
ler a jeho zpusob malby proslul pozdeji jako Luftlmalerei.
Z Oberammergau se slfily Zwinckovy fresky po celem Ba-
64
vorsku a pak i daleko za nc. Smci, alpska jezera, svati, je-
zibaby, obfi, cokoli. Ne vzdycky se povedou. Na rozdil od
obrazu kupfikladu abstraktnich to ale kazdy hned pozna.
Vsechna prvenstvi obce Oberammergau se nejak toci
kolem umeni. Malby na skle. Voskove figury odlevane
z dfevenych forem. A dfevofezby. Sly na odbyt dale-
ko odtud, a ti, ktefi je v krosnach roznaseli, maji na na-
mesti pomnik, jisteze pekne barevny. Rezbafi tu dodnes
dloubaji do lipoveho dreva a kazdy treti kram ma vylohu
nabitou figurkami. Krome tetrevu, krav, Tyrolaku a hol-
cicek, jak se modli pod kffzem, jsou nejcastejsi dva na-
mety: betlemy a Utrpeni Krista.
Za tricetilete valky vtrhla do hor cema smrt a vybila sou-
sedni vsi. Oberammergausti drzeli straze, aby к nim ni-
kdo nevesei a nepfinesl mor. Ale smrt neuhlidali. Nenf
znamo, kolik obeti si tenkrat vzala. V pamet’ obce vesel
jen slib tech dosud zivych, ze usetfi-li je Pan Buh, budou
do skonani sveta hrat pfedstaveni о Kristovych mukach,
pasije. Mor ustal a farmci slib dodrzeli. Prvni pasije se
hraly v roce 1632 a od te doby kazdych deset let. A ac po-
tom vesel mor do zeme vicekrat, jejich ves pry vzdycky
usetfil. Hravalo se na navsi, pak na louce. Tam nakonec
postavili specialni pasijovou scenu, Passionhaus.
Dnes se ze hry о Kristove utrpeni vyvinula velkolepa
sou pro venci i nevefici: do upraveneho hlediste se jich
vejdou ctyfi tisice. Hra trva sest hodin a vystupuje v ni
osm set hercu. Chcete-li byt ale jednim z nich, musite byt
z Oberammergau, zbytek sveta pfece Panu Bohu nic po-
dobneho neslibil. Navic musite byt slusny clovek. Zvlast-
ni naroky jsou v tomto smeru kladeny na pfedstavitele
Krista. Hraje se kazdy den po celou sezonu. Nejblizsi pa-
sije v Oberammergau budou v roce 2010.
65
К malovanemu Bavorsku patfi i mesto Garmisch-Parten-
kirchen, obecne zvane Ga-Pa. Proslavily je vsak hodnoty
nadbavorske: dve olympiady a masiv Zugspitze, nejvyssi
hory Nemecka. Na Zugspitze, coz se muze zdat divne,
muzete pesky, lanovkou nebo vlakem. Zvolili jsme tfeti
moznost: chybel nam cas a pfebyvala leta. A cesta vla-
kem na alpsky vrchol je, uznejte sami, pfedstava dost ku-
riozni. Nemylili jsme se: uz na nadrazi v Ga-Pa jsme div
nekfisili Kenyho, kdyz zjistil, ze jizdenka nahoru a zpat-
ky stoji ctyficet sest euro. Ano, na osobu.
Zacatek jizdy byl idylicky: rovina, seniky, kravy. U kaz-
de chalupy uhledna hranice dhvi. Na zdech domku se
strakatili svati Kristofove a jeleni v fiji. Potom Sumec
vypocetl, ze na zbyvajicich peti kilometrech musi vlak
vystoupit о dva tisice metru vys, a Skleb se zacal ski ebit.
Ale nesklebil se dlouho: trat’ se prudce vznesla nad udoli,
louky se zmenily ve strane a malovanych domku se do-
tkl les. Na hranickach dfivi i na stfechach ted’ lezela prk-
na a na prknech balvany, aby drivi a tasky nerozmetaly
vichfice. Strzemi padily bile a sede potoky. V hlubinach
blesklo modre jezero Eibsee jako draci oko.
Potom se pfihnala mlha. Usedla na horu s odhodlanim,
ze se nezvedne, dokud tu budeme my, i kdyby mela na
miste Zugspitze vysedet dulek. Ve stejne chvili se pfid’
vlaku zvedla k nebi. Ke dvema kolejim pribyla tfeti, zu-
bata. Vlacek zahoukal a dal se do splhani.
Par cisel: Garmisch-Partenkirchen lezi 700 metrii nad
morem, Zugspitze meri 2 962 metrii. Trat’ z Ga-Pa na
plosinu Zugspitzplatt (2 600 m) je necelych devatendct
kilometru dlouhd, v ozubenou drdhu se vsak zmeni az
ve sve posledni ctvrtine. Nejprudceji stoupd vlak na zd-
verecnych ctyrech a pul kilometrech. Ту vedou tunelem.
Stoupdni tu tvori dvacet pet procent.
66
Tunelem ve skale jsme jeli pul hodiny. Abychom se ne-
nudili, ukazovali nam v televizi povzbudive obrazky, jak
se vlak prodira sparou, jak je maly, jak je skala velka a ja-
ka je to hruza. V jednom miste se na chvili rozzafi svetlo:
stoji tam beloucka Panna Maria.
Cela ta atrakce konci nadrazim, ci spis skalnim bunkrem,
ci spis souborem kramku, hospudek, vytahu, schodist’ a in-
formaci о dejinach dobyvani hory, vytesanych ve skale pri
drsne rovince Zugspitzplatt. Nektere z nas tu postihlo br-
neni z nadmorske vysky: v koneccich prstu i v kolenou.
Predstirali jsme, ze о nem nevime, a vstoupili do proskle-
ne skrine, ktera nas vynesla о dalsich tri sta metrii vys.
, J*fedstavte si more stitu, ledovce, srazy a hluboka udoli tri
statu,“ volal Keny do mlhy. Snazili jsme se, ale nebylo to
ono. Sletlo se к nam hejno cemych ptaku se zlutymi zobaky
v nadeji, ze dostanou nazrat. Gabina pravila, ze jsou rozto-
mili. Dvaptaky si pohladila atfi ji kousli. Dorna jsme zjistili,
ze ta nevdecna bestie se odbome nazyva kavce zlutozobe.
Vrchol Zugspitze pozomosti lezcii dlouho unikal. Prvnim
muzem na vrcholu byl porucik Josef Naus, ktery tu roku
1820 zameroval bavorsko-tyrolskou hranici. Sportovci
a vyletnici z mbst prisli az po пёт, stihani nezajmem do-
morodcu i jejich neochotou jakkoli se podilet na bezboz-
nem trdlovani bldznu z nwst.
Vesnicany si naklonilo az konsorcium bavorskych ucen-
cu, kdyz dali postavit vice nez ctyrmetrovy pozlaceny kfiz
a doprcrvit ho na vrchol hory. Vdzil pul drulwho metrd-
ku. Roku 1851 byl v osmadvaceti dilech behem dvou dni
vynesen z Paterkirchen na nejvyssi bod пётескусЬ Alp.
Bylo рёкпё pocasi a kfiz metal do udoli zlate blesky. Od
te chvile se vztah vesnicanu к zajemcum о pout’ na Zug-
spitze гтёпИ. Zacal turisticky ruch, klery potomky nedu-
vёfivych horalii sk\Ale zivi dodnes.
&7
Kfiz se pnul na utesu jako pfipominka davnych dob. Od
civilizovane terasy, hospody, hvezdamy, anten a zabu-
dovanych dalekohledu ho delil uzky hfeben. Videli jsme
ocelove skoby, lanko, zebficek.
Prvnf si kfize vsiml Sumec. ,,Vidite?“ fekl okouzlene, „az
ta skalka, to jsou pravy Alpy! Tam je vrchol! Aja na nej
vylezu!“
„Opovaz se,“ vyhrkla Lida.
„Opovazim,“ septal Sumec a jako ve snach pohledl do za-
mlzeneho kotle pod sebou. Byla tam vratka a u nich napis,
ze jak jimi projdete, nikdo za vas nepfebira zodpovednost.
„Nikam nepudes,“ vzboufila se Lida. „Uz ted’ mas z vejs-
ky bmeni. Az te to chytne na zebfiku, spadnes!“
„Copak jsem nekdy spad ze zebfiku?“ fekl Sumec a zacal
obchazet terasu. „Deti jeste nedostudovaly,“ roznafikala
se Lida. „Kdo je bude zivit? Sumce! Kam lezes? Sumce,
nesmis! Co jsem fekla? Sumce, fuj!“
Sumec touzebne pohledl na zlaty kfiz a pfehodil nohu
pfes zabradli.
„Jeste krok,“ vykfikla Lida, „a rozvedu se!“
,,Kecas,“ uchechtl se Sumec.
„А bmi me u srdce,“ fekla Lida.
Sumec se zastavil. ,,Fakt?“ zavrcel.
„No - jen trochu,“ pipla Lida. Sumec vratil nohu zpatky.
,,Dyt’ uz jdu,“ fekl. Znova pohledl na nedobyty kfiz.
Vzdychl. „Co cumite?“ oslovil nas. „Jedem dolu, ne?“
Vecer hrala v parku Oberau dechovka. Zelene vesty bez
rukavu, pletene navleky na lytka, stfevice naboso, nahe
kotniky i kolena. Bylo chladno a pfi pohledu na tu otuzi-
lost me obesla zima. Jim zima urcite nevadila: hrali val-
ciky, polky a cosi jako italske marse, az se jim bila pra-
chova pera na kloboucich natfasala.
,,Z ceho je to pefi?“ zeptal jsem se po koncerte klarinetis-
ty. Zvedl lokty, jako by chtel uletet.
68
„Roste orlum tady, pod kfidly. Ale orli uz skoro nejsou,“
dodal smutne. ,,Ja mam jeste klobouk po tatovi, s pravym
pefim. Dneska sezenete jenom pera umely. Jako vsech-
no, pane. I ty nase hory,“ dodal pfekvapive, „budou brzy
umely. Jojo. Так to je.“
8.
CESKO ZPIVA BAVORSKU. NEUSCHWANSTEIN.
INTERJU S KRALEM. SEN О SIEGFRIEDOVI.
О NEMECKE SENTIMENTALITE.
V lukach tak zelenych a cistych, ze tam snad travniky lu-
xujl a kravy tfikrat denne omyvaji hadici, vedla silnic-
ka к horam, ktere se prave tak cistotne rysovaly na jihu.
Byly modre, s bilymi temeny. Vpfedu, mezi vlnami lesu,
zaril hrad Neuschwanstein jako zbloudily kfiznik.
A jako by to nestacilo, nahle vyvstal v rovine kostelik
se stihlou vezi a cibulovou bani, krasny, az pfipominal
maketu. Mezi kravami pobihali Japonci a fotografovali
vsecko, vcetne nas.
Pak Japonci odejeli, ale nam se z toho snu nechtelo. Na-
kukovali jsme do kostelika klicovou dirkou, moc jsme
nevideli. Pfijelo auto, vystoupil pan, mel bavorske golfky
a na veste vysivanou horskou protez, chvilijias pozoro-
val a pak fekl:
„Kdyz mi zazpivate pisnicku, tak vas pustim dovnitf.“
„Vy jste faraf?“ fekl Sumec s podezfenim.
,,Ja tady jen zapinam alarm. Ale kdo mi zazpiva, toho
pustim dovnitf.“
Vefte nevefte: v te ffsi divu, na louce pfed kulisou Neu-
schwansteinu pod modrymi Alpami zpivali jsme straz-
ci alarmu, jak se nahani Talinskej rybnik. Chlap blazene
poslouchal, pak zachfestil klici a pustil nas dovnitf. A vy-
69
pravel о kosteliku, о morovem hfbituvku kolem a о sva-
tem Kolomanovi, jemuz kostelik zasvetili, nebot’ tady pil
ze studne. Pak muz zamkl kostel a odejel. Pointu ten pfi-
beh nema. Proste to tak bylo.
Vjeli jsme do Hohenschwangau, vesnice s prikrymi cesta-
mi a se zlutym zamkem, letnim sidlem Wittelsbachu. Tady,
na zelenem kopci, v kralovskych pokojich nebyvale krasy,
prozil detstvl muz, ktery dal stavet Neuschwanstein.
Z mestecka na Neuschwanstein vede asfaltova silnice.
Taky vas tam muze vyvezt selsky vuz tazeny konmi. Ke-
ny vsak prohlasil, ze nejel do Alp proto, aby pochodoval
po asfaltce, natoz aby jako posledni snob jezdil na voze
s bohatymi Cinany.
„Posledni snob urcite nejsi," ujistil ho Skleb. „Jsi jen
snob jineho druhu, takzvany nafuka velehorsky."
„Nazyvany tez nesnasenlivec putovni,“ pridala se Lucie.
„Taky muzes jit pesky tamhle po vandrveg. Та о asfalt
ani nezavadl.“
„Po vandrveg," dodal Skleb, „pujdes о dve hodiny dyl.
Po asfaltce je to tficet minut.“
Sumec a dlvky se vyslovili pro selsky vuz. Keny sevfel
celisti. Pak se zbytkem expedice, to jest s nami, vyrazil
po asfaltce.
„Nejsem nesnasenlivec ani nafuka," sycel behem vystu-
pu. „Jenom nemam rad, kdyz pul sveta leze na stejny
mista."
„V tom pfipade," fekl Bourak, „nelez na Neuschwan-
stein."
„Nesnasenlivec putovnl," dodal Skleb, „by mel navstevo-
vat jen mista, kam nechodi nikdo. Pak je ovsem na mlste
otazka, proc tam nikdo nechodi. Odpoved’je jednoducha:
protoze tam nic nenl."
Keny neodpovidal, z cela mu kanul hojny pot. Pfedjel
nas konsky povoz piny cemousku. Mezi kudmatymi hla-
70
vickami se tycila Lida, Otous, Gabina a Lucie. Cemousci
nam mavali. Koci v kloboucku s kohoutim perem vyhra-
val na foukaci harmoniku bavorske lidove.
Prosli jsme pohadkovou branou na pohadkove nadvofi
a koupili si listek. Ten о kus dal vlozite do nektere ze tri
masinek. Masinky jsou tak technicky vyspele, ze u nich
stoji tri krojovani Bavofi pro pfipad, ze listek zastrcite
spatne. Kdo zastrci spravne, zasviti mu zelena, kdo spat-
ne, sviti mu cervena. Lomcujete-li vstupenkou ci kopete-
-li do stroj ecku, zacne vyt sirena.
Stali jsme v mezinarodni fronte a sledovali, jak si kdo
umi poradit. Nej vice se zostudili Francouzi: uz prvni tro-
jice vyfadila vsechny tri masinky. Sireny jecely, strazci
pomahali zbytku vypravy pfes plot. Kdyz skoncili a uml-
celi sireny, posupne cedili do mocnych francjosefskych
kniru posmesky ve smyslu: no jo, Frantici.
Pfikrocili jsme к masinkam a zastrcili listky. Masinky
zrudly. Lide se podafilo narvat vstupenku do strojku tak
hluboko, ze ji nikdo neumel vytahnout. Bourakovi se to
nakonec podafilo, ale stroj se podrazdene rozefval. Navic
z duvodu nam nepochopitelnych zacala fvat i Bourakova
masinka. Majka zkusila umlcet ji vlastnim listkem, ale
Bourakuv stroj ji vstupenku sezral. „Hlavne nemluvte,“
vykfikoval Sumec. „Nemuseji vedet, odkud pochazime!
To by se jim hodilo, zase nas zesmesnovat!“ Bohuzel to
v rozcileni kficel cesky. Strazcum vsak bylo zfejme jedno,
odkud ktery lempl pochazi, zjezili kniry, plivli si do dlani
a ustvane nas zacali hazet pfes plot, jednoho po druhem.
V tu chvili za nami zaznel smich. Cifiani! Nektefi se
i hroutili na zem, zvlaste kdyz fousati strazci hazeli pfes
plot Lidu. Pak C inane s jasotem zautocili: zdalky ukazali
strazcum vstupenky, obehli strojecky a zacali splhat rov-
nou pfes plot.
71
Neuschwanstein. Posledni utociste smutneho vladce.
Sladka skrys pfed svetem, jemuz nechtel rozumet. Svet
ho dohnal i tady, on vsak bojoval dal, hrdou a straslivou
taktikou spalene duse. Odesel porazen, ale nezapomenut.
Pfitel hrdiny Siegfrieda, рокоту sluha Wagnerovy hud-
by. Ludvik IL, krai Bavoru.
Hrad tu stoji jen sto padesat let Ma jediny ucel: byt kras-
ny. Stal se vzorem pro pohadkovy zamek v Disneylandu.
Kyc? Kunsthistorici tak Neuschwansteinu davno nerika-
ji. Rikaji mu dokonaly priklad historismu.
Ceske jmeno posmivaneho i obdivovaneho stavitelskeho
skvostu je Novy Labuti hrad. Ves a jeji zdmecek, venkov-
ske sidlo Wittelsbachu, se jmenuje Hohenschwangau, пе-
со jako Horn! Labutinsko. I temnemu jezirku nazapad od
hradu se rikd Labuti. A prilbu s labuti ma tady na obra-
zech nejenom hrdina Siegfried, ale i svaty Jiri. Najdeme
tu rovnez labut’ Lohengrinovu a mnohe jine.
Premira tech ptakii na hrade ma sve duvody. Labut’ me-
li v erbu stfedovёc^ pani ze zdejsiho Schwangau. I pro-
to tvurce Neuschwansteinu, milovnik stredoveku, ucinil
z labutё svuj osobni symbol. Zvldst’kdyz labut’ ztёleshuje
i cistotu ducha, na niz si krai Ludvik tak zakladal. Labut’
dopravila na svёt Lohengrina: opera о slechetnem rytifi
poznamenala pdna hradu na cely zivot.
V sem schodiste stanul nahle pritel z Furthu, trubadur s lout-
nou po boku a dykou za pasem, mlady a rozdychteny.
„Proc se tak radujes?“ ptala se Lucie. „Neznal jsi ani kra-
le, ani jeho malife, ani ty, ktefi staveli hrad. Zemfel jsi
о sedm set let dfiv nez oni. Kral si jen hral na to, ze zije
v tve dobe.“
„To nebyla hra,“ fekl trubadur. „To byla laska. Kral mel
stfedovekou dusi. Starobavorskou vim, cest rytife. Proto
je i тут vladcem.“
72
Byly tu saly z pohadek staronemeckych, severskych
i orientalnich, tocita schodiste, chodby, vyklenky a jevis-
te ve stinu palem a kefu. Kazetove stropy. Nastenne obra-
zy, malovane nikoli slavnymi mistry, nybrz poctivymi fe-
meslniky, ktefi namisto vlastniho exhibicionismu se dali
do sluzeb ciziho pribehu. Tfeba severske verze Nibelun-
gu, te hezci, kde se Siegfried nazyva Sigurdem. V soula-
du s vladcovym nitrem je hrdina nekde nezny a obly jak
zenska, jinde se muzne bije s drakem a na ceste ke sve
Brunhilde pfekonava ohnivy val.
Shledli jsme loznici, modro-bily bavorsky baldachyn, fez-
bafsky skvost ve tvaru postele nadmeme velikosti. Kral
meril skoro dva metiy. Byla tu komnata zdobena obrazy
peveckeho klani minnesangru a jina se scenami z Mistru
pevcu norimberskych. Kaple, pracovna, jeviste, umela
jeskyne s opravdovym vodopadem. Sal za salem, chodba
za chodbou. Opera za operou. Legenda za legendou.
V byzantske nadhefe trunniho salu, pod stupni bez trunu
poklekl nas pritel na koleno, stejne jako v Pasove, sklonil
hlavu a fekl: „Kral pfichazi!“
Muz, ktery stanul nad schodistem к trunu, byl vysoky
a silny. Mel temny knir, bradku a nekonecne smutne,
krasne oci. Oden byl v cemy kabat. Hledel na nas teskne,
a pfece to byl pohled vladce. Sklonili jsme hlavy.
Muz pohledl za sebe na lesknouci se podlahu. ,,Vidite,“
pokyval trpce hlavou. „Ani trun sem uz nedali. Na co
clovek sam nedohledne..
„Mam tu cest, Velicenstvo,“ fekl trubadur, „pfedstavit
vam sve druhy. Obdivuji vase sidlo. Uz proto by radi
ocistili vasi povest.“
Kral si povsiml Skleba a mrzute fekl: „Novinaf, co?“
Skleb pfikyvl.
„Так se ptejte, clovicku,“ fekl krai unavene. ,,Af to mam
za sebou.“
73
,,Ano,“ fekl Skleb a zapnul magnetofon.
„NEBYL JSEM BLAZEN!“ vybafl krai. „Jenom jsem
odmital tento svet. Miloval jsem samotu, ticho lesu, hor
a jezer. Co je na tom sileneho? Vite, co je silene? Mesto!
Mnichov piny lidi. Jejich intrik. Ramusu.“
SKLEB: Ale uz nekteri vasi pfedkove trpeli znamkami,
ёёё -
LUDVIK: Degenerace, pane, je dan, kterou se pla-
ti za vznesenost! Matka pochazela z Hohenzollernu, ba
i z Guelfu! Jeji prarodice byli sourozenci. Co meli delat,
kdyz siroko daleko nikde tak vzneseny rod nebyl? Rodi-
li se z nas, pravda, divni lidd, tfeba prusti kralovc. Zato
otcovi Wittelsbachovё, to byli star! poctivi Bavoraci! Ti
byli v pofadku! Jenom tete Alexandre nikdo nevymluvil,
ze spolkla skleneny klavir, ale to pfece neni degenerace!
To je obrazotvomost!
SKLEB: Pry jste vladl nedobfe a nerad.
LUDVIK: Kdyz otec umfel a pfevzal jsem trim, bylo
mi osmnact. Otcova vychova byla tvrda, ale к vladnuti
me nepfipravila. Nevedel jsem о tom nic. Mel jsem rad
architekturu, basne, hudbu. V sestnacti jsem uvidel Lo-
hengrina a propadl jsem Wagnerovi! On byl smysl тё!ю
ziti, ma nejtrpci laska, velikan i trpaslik, snilek i hamiz-
na devka! A do toho najednou - vladni! Kdybych aspon
mohl vladnout sam! Ale stare easy byly pryc! Do vseho
vam zvani ministfi! Radci! Vlada! Komora! Mnichova-
пё vyfvavaji pfed rezidenci! Pofad песо chteji! A kazdy
chce песо jnreho!
Kdyz mi bylo dvacet, ja, nepritel valek, valcil s Pruskem!
Musel jsem pfece podpofit Rakusany, vzdyt’ moji pfed-
ко\ё jim to slibili! Slib je svaty! Mi Bavofi bojovali jako
Ivi, ale Rakusani prohrali u Hradce Кга^ё a ja musel
s Prusakem podepsat smlouvu, ze mu budu pomahat. Tim
jsem Rakusany zradil! Jenze kdybych nepodepsal, znicil
bych svё Bavorsko, vzali by nam kus zeme, i s nasimi
74
lidmi! Zradit vlastni zemi, to krai nemuze! Chtel jsem se
vzdat trunu, ale nenechali me. Tehdy jsem zacal utikat do
hor. Vladnete si sami, hlupaci!
GABINA: Smlm se zeptat, pane krali, zda jste pfi svem
mladi, krase, imponujici telesne vysce metr devadesat jed-
na a pfi vasem pfitazlivem zjevu mel take nejake lasky?
LUDVIK: Co je laska, madam? Mel jsem par avantyr,
prosim, ale vlte, tyhle telesne veci jsou tak ponizujici!
Laska je pro me naklonnost duse. Takovou laskou mi po
cely zivot byla sestfenice Alzbeta, znate ji, rakouska ci-
safovna, fecena Sissi. Ta mi rozumela. Mel jsem i milen-
ku, mad’arskou herecku, tez о hodne stars!, myslil jsem,
ze nauci me telo touzit po zenach. Nenaucila. Zeny jsou,
kdyz dovolite, fadni. Same hihi a milacku - a pofad песо
chteji -, jenze mou kralovskou povinnost! bylo zplodit
dedice. No - zasnoubil jsem se. Sissina sestra Sofie byla
hodna, hezka, chytra. Ale dovolovala si moc. Jednou me
i polibila, vite kam? Na usta! Kdyz jsem si pfedstavil,
ze si to cely zivot budu muset nechat libit... Zrusil jsem
zasnoubenl. Bylo mi pak Sofie moc lito, ale ona to nesla
statecne.
GABINA: To byla, prosim, vase posledni laska?
LUDVIK: To nebyla, madam, zadna laska. Mou laskou
byl Wagner, ci spis jeho шлёт. Pozdeji byli moj! vasni
mladi muzove. Nic jsem si к nim nedovolil, jsem pfece
krai a katolik! Daval jsem jim sperky, prsteny - ale oni
me nemilovali. Mozna se smali. Bolelo me to. V petadva-
ceti se mi rozdrolily zuby, uz jsem nebyl hezky. Ztloustl
jsem. Tehdy jsem se rozhodl, ze postavim Neuschwan-
stein. Tady budu zit, jak chci! Co nechci videt, to neuvi-
dim! Jen ja, pfiroda a stiny rytifu!
SKLEB: Pak jste poslal bavorske chlapce do nove valky,
tentokrat po boku Pruska proti Francii!
LUDVIK: Co jsem mel delat? Podepsal jsem pfece tu
smlouvu! Myslite, ze jsem se nebranil? Ale nevladl jsem!
75
Byl jsem krai v parlamentnim systemu! К certu! A tak
jsem se pustil do dalsiho zamku, Linderhofu.
SKLEB: Pisemne jste zadal pruskeho krale, aby pfijal ti-
tul cisafe noveho Nemecka!
LUDVIK: Co mi zbylo? Vsichni chteli jednotu! Vlada
i ti zatraceni Mnichovaci! Byl jsem po staletich prvni
Wittelsbach, ktery se vzdal vysostne suverenity svych
Bavor! Ale kde vladne cisaf, je misto i pro krale. No, ja
vim, pro cisafova krale. Tehdy jsem zacal stavet zamek
na Chiemsee.
(Kral se zamysli a mlci.)
SKLEB: Chcete pokracovat, Velicenstvo?
LUDVIK: Nechci.
TRUBADUR: Padnete na kolena! Kral odchazi!
Padne na kolena. My jen malo sklonime hlavy. Ne ze by-
chom si krale nevazili. Ale jsme z jine doby. Doba je du-
lezita. Je vsechno. Jake nestesti pro vladce je zit na hrane
dvou rozdilnych dob.
Od te doby se krai Ludvik den za dnem vic ztraci svetu:
rodine, ministrum, radcum, svym vemym Bavorum i sam
sobe. Toula se horami, stfida venkovska utociste. Za sta-
zenymi zavesy zameckych oken se propada do tmy, do
mdlych vuni kvetin v serych pokojich. Bloudi chodbami.
Jeho stale mohutnejsi stin se chveje ve svetle voskovic.
Vecefi sam, veil vsak prostirat pro vice osob: pfi jidle
rozmlouva s evropskymi panovniky, pfipiji jim na zdra-
vi. Ve skutecnosti se styka jenom s lokaji, celediny, ko-
cimi, sluzkami. Politiky nenavidi: musi-li je uz pfijmout,
tedy v leze na pohovce, obracen к nim zady, aby je nevi-
del. Pologramotne pacholky nechava vybirat cleny vla-
dy, psat ufedni dopisy. Ma rad selske synky, hraje s nimi
skatulata, hejbejte se, opiji se spolu v boudach pastevcu.
Nemusi dbat na dekorum, propast mezi nim a jimi je pfi-
lis hluboka. Kdyz ho nekdo rozzlobi, veil: „Zbicovat do
76
krve! Stahnete mu kuzi zaziva! Do hladomomy s nim!“
Hladomomy na jeho zamcich nejsou a tyhle rozkazy ni-
kdo nebere vazne. Sam krai brzy zapomene, ze je vydal.
Na zamcich se pracuje pofad zbesileji a nakladneji. Jeste
neni hotov Neuschwanstein, a na jezefe Chiemsee roste
Ludvikuv nejobludnejsi hrad, Herrenchiemsee: ma byt
kopii samotneho Versailles. Stavby pohlcuji kralovske
penize, uziraji majetek rodu. Horsi vsak je, ze nepanu-
je krai, nybrz ministfi. A tak se rodinna rada rozhodne
к radikalnimu kroku. Lekaf Gudden sestavf zpravu, ze je
Ludvik choromyslny, tedy neschopny vlady.
Bratr Otto zesilel uz pfed lety. Regentem se tedy stava
stary princ Leopold, ten, ktery miloval Konigsee a mel
na nem lovecky zamek. Ludvik ziistava na Neuschwan-
steinu. Rano sem kocar pfiveze komisi: par vysokych po-
litiku, lekafe. A strazce choromyslnych. Ale vemi cetnici
je nepusti do brany. Jsou odhodlani na ministry stfilet.
Po skalach splhaji poddani, aby branili sveho krale. Ko-
mise zavaha. Rozliceny krai je da zatknout, pfivest na
hrad v fetezech. „Zbicujte je do krve,“ vola, „vypichnete
kazdemu oko! Stahnete je z kuze, uduste je ve vlastnich
vykalech!“ Retezy cetnici nemaji a stfedovekou pomsty-
chtivost krale tez neberou vazne, avsak ministry, leka-
fe a hlidace zatknou a odvedou do komor pro sluzebne.
Zlost krale opusti, zbude smutek. Po nekolika hodinach
se vydeseni zajatci s tichym souhlasem cetnictva vykra-
dou z hradu a padi к vlaku.
Jeste ted’ mohl krai bojovat. Stali za nim venkovane, mel
sve veme ve vlade, podpofil ho i Bismarck. Stacilo rych-
le odejet do Mnichova, vefejne obhajit pravo na trim. Ale
zustal v Alpach a pfemyslel о sebevrazde. Prohral, nebot’
nedokazal jednat jako krai.
Za dva dni se necha odvezt z nedokonceneho Neu-
schwansteinu. ,,Hochu,“ fekl pfedtim sluhovi v kralov-
ske loznici, „hlidejte mi tyhle pokoje jako svatost. Ne-
77
dopust’te, aby zajem zvedavcu ponizoval mi'sta, kde jsem
stravil nejkrutejsi chvile sveho zivota.“
Krale pfesidlili do zamecku Berg na Stamberskem jezefe
u Mnichova. Z okna vidi Ludvik nocm ohne u jezera. Za-
palili je jeho Bavori. Temi svetly vzkazovali: Jsme tady.
Pofad jsi nas krai.
13. cervna 1886 vyrazi Ludvik s doktorem Guddenem na
vychazku po bfehu. Doktor Gudden odmita strazce, krai
uz je klidny, se vsim smifeny. Ceme plaste a destniky
tech dvou se ztrati v letnim desti. Muzove se vsak nevra-
ceji. Najdou je mrtve. Dodnes neni zcela jiste, co se stalo.
Kral pry v zachvatu vzteku uskrtil lekafe: vzdyt’ prave
doktor Gudden ho prohlasil za blazna! Pak se pry Ludvik
utopil. Ale mozna chtel krai opravdu jen uprchnout do
milovaneho Svycarska, jak si casto sliboval. Mozna mu
doktor branil. Nebo se nekdo chtel krale fyzicky zbavit
a nezbylo mu, nez odstranit svedka.
Od mista, kde nasli lekafovo telo, vede kraiova stopa
bahnem melciny к hlubinam. Dno klesa, Ludvikova sto-
pa je pofad lehci. Potom zmizi. Kdovi. Vefme, ze kralo-
vi pfatele, rytifove Nibelungu, elfove a vily odvedli ne-
st’astneho Ludvika do lepsiho, davnejsiho sveta.
Aby se aspon zcasti vratily astronomicke sumy vloze-
ne do stavby hradu (pfes sest milionu zlatych), pfikazali
Wittelsbachove dokoncit hlavni budovy, к brane postavi-
li pokladnu a uz v srpnu 1886, par tydnu po Ludvikove
smrti, zpfistupnili hrad vefejnosti.
Rika se, ze Ludvik svymi stavbami znicil statni pokladnu
a vypsal nove dane. Neni to pravda, krai platil stavbu ze
sveho. Nakonec se zadluzil u bank, liver vsak po jeho smr-
ti zaplatili Wittelsbachove. V tom svetle spis pochopime,
ze dali pfednost vydelku pfed problematickou pietou.
78
9.
Z BAVOR DO BADENSKA. BODAMSKE JEZERO.
USPECH NEJBLAZNIVEJSIHO NEMCE. KOSTNICKA
NEDELE. IMPERIA. SLAVA SMRTI MISTRA JANA.
Cesta vedla к zapadu, lukami a lesy, Alpy vlevo. Roman-
tischer Weg. Vyhlidka, hrad, ovce, kravy. Na stranich do-
my s nizkou stfechou, po bavorskem zvyku pul zdene,
pul roubene.
„Vidite ten cisty styl?“ jasala Lucie. „Jak si ho tu hlida-
ji?“ V tu chvili vsak ji dostihlo krute poznani, ze v kaz-
de vsi od peti domku nahoru maji nejmin jednu italskou
pizzerii, a vzlykla: „To snad ne!“ Pravda je, ze vsechny
italske pizzerie mely dfevenou bavorskou pavlac plnou
muskatu. A vsechny byly pul zdene, pul roubene.
„I mlc,“ sklebil se Skleb. „Male Heidi by se to libilo.“
„Kdo je Heidi?“ zneklidnela Gabina.
Na zaprazi sedeli dva muslimove, on s knirem, ona s hla-
vou v satku, habit po paty. Usmivali se, sousede je zdra-
vili, strejc v lovecke hucce jim песо vypravel, ba sama
narodopisna chaloupka s napisem Holzschnitzerei, fez-
barstvi, se tvafila mime, takze jsem na kratkou chvili
malem uvefil, ze pokojne souziti odlisnych kultur neni
jen detskym snem humanitnich blouznivcu.
Mijeli jsme udoli tak ztracena, ze uz tam neznali ani sa-
mohlasky. Za kopcem lezela obec G’schwend. О kus dal
zas chybely souhlasky: jedne vsi tam rikali Oy. Ale cesta
kiesala, oteplilo se. Sbohem Bavory, vjizdime do Baden-
ska-Wiirttemberska.
Jeste v 19. stoleti jste na sedmdesatikilometrove ceste
ze svabskeho Freiburgu do svycarske Basileje pfejizde-
li deset hranic: stridala se tu uzemi badenskeho statecku
a rakouskeho statu, kousek cirkevniho panstvi, klin pudy
slechticke. Dnes je to jednodussi.
79
„Ted’ jsme v Badensku!" st’astne septal Otous za vo-
lantem, „a pozor - uz je zas Bavorsko! A - Badensko!
A Bavory! Badensko! A zas Badensko mizi v dali!“ Pfi-
pomnelo mi to vykfiky Jary Cimrmana, kracejiciho pres
sevemf tocnu: „Pfatele, ted’ jdu na sever. Pofad na sever.
A-uz jdu najih!“
Zaujati vsemi temi ukazy jsme si ani nevsimli, ze cesta
klesa. Les vystfidaly sloupy chmelnic. Tfesne, jablone,
jahody, chfest. Pak se kotel krajiny rozevfel. Modra plan
jezera vypadala, jako by ji tam namalovali, ale skutecne
tam byla, s mestecky na bfezich, s lod’kami na vlnach,
s bilymi stity Alp vzadu. Vzduch zavonel teplem a prys-
kyfici. Bodamske jezero. Bodensee.
Nahaneci turistu mu fikaji Svdbske more, i kdyz nejvic vo-
dy je v nem z Ryna. Ryn sem pddi ze Svycar, ale kamen-
ny val, morena ddvneho ledovce, ho nepusti dal. Zmateny
proud se rozlije v jezero dlouhe sedesat ctyri kilometry. Az
v Konstanzi da о 8оЪё Ryn zas veddt: zmeni se v iizky zdliv,
a nakonec, zas uz ve Svycarsku, и mdsta Stein am Rhein,
v hrmicich kaskdddch a vodopddech se opёt stane rekou.
Na bfehu Bodensee, ve meste Friedrichshafen, sidlil hra-
be Zeppelin. Mezi sousedy, ktefi vsude byli a vsecko
znali, si vyslouzil tituly Blazen od Bodensee a Nejhlou-
pejsi Nemec. Hrabe totiz po leta vrazel penize do vyroby
obludnych utvaru, о nichz tvrdil, ze popluji vzduchem
jako lodi. Vzducholodi!
V roce 1900 ta vec opravdu vzletla, za minutu spadla,
a jediny, kdo se hrabeti nesmal, byl wurttembersky krai.
Daroval mu kus bfehu, pfidal penize. Blazen od Boden-
see stavel dal a posmech obcanu se zacal menit v osty-
chavy sepot: druha vzducholod’ uz opravdu letala a do
konce prvni svetove valky jich vyrobili jeste osmdesat
sedm. Lode mohly vystoupat do vysky sedmi kilometru
80
a bombardovat mesta. Trefit se odtamtud nebylo lehke,
zato zadna koule tak vysoko nedoletela. Hrabe prestal
byt Nejhloupejsim Nemcem a stal se Narodnim hrdinou.
V miru uz zeppeliny vozily cestujici na pravidelnych lin-
kach, letaly i do Ameriky, a v roce 1929 obletel jeden
z nich svet. Nasi techniku nikdo nepfekona, jasal Hitler.
Ale v roce 1937 shofela v New Yorku ctyficetimetrova
lod’ Hindenburg. V plamenech zahynulo sestatficet lidi,
ale i slava zeppelinu. Nastal cas motorovych letadel.
(Nedavno, na konci dvacateho stoleti, postavili ve Frie-
drichshafenu zeppelin novy. Jeho pfedchudci mefili az
275 metru, tenhle byl ctyfikrat kratsi. Pojal jenom 12 ces-
tujicich. Ale stavely se dalsi. Ne pro valku ani pro do-
pravu uspechanych. Dnesni zeppeliny jsou hlavne krasne
hracky. Plody nasi infantilni, nedobyvatelske doby.)
Mesto Konstanz, italsky Constancia a cesky Kostnice, le-
zi zcasti ve Svycarech, zcasti v Nemecku. V privetivem
podnebi za hradbou Alp, na kf izovatce cest z Nemecka do
Italic, mezi sladkou Francii a Vychodem byla Konstanz
jednim ze srdci Abendlandu. Z tech casu ji zbyly domy
kupcu, goticke chramy, svih renesance, ktera se tu, na do-
stfel od Italie, uhnizdila nejmin о stoleti driv nez u nas.
Radnici jako by sem pfestehovali rovnou z Florencie.
Vily na bfezich mohou budit zdani, ze Konstanz je mesto
vyvolenych, ale neni to pravda. Vil jsou tu jen stovky,
v Kostnici vsak zije osmdesat tisic lidi. A v Nemecku ne-
volaji rozdily mezi bohatstvim a chudobou do nebe. Vel-
mi bohate a velmi chude najdete spis v revolucionarske
Francii a v rovnostafske Americe.
Byla nedele, a jak je v zemich Abendlandu zvykem, ro-
dinky, penziste, mladez, vsichni vyrazili do ulic, do par-
ku, na nabfezi. Mijeli nas na kolech, pesky, s kocarky i na
koleckovych bruslich. Nikdo nerval, nehykal. Dav kulti-
81
vovane zeme, slusne situovany a pfivetivy. A nikdo ne-
vyhlizel nemecky, svycarsky ci francouzsky, nybrz zcela
obycejne stfedostavovsky, jak pry tomu byvalo i u nas,
dokud v ceskych zemich existoval stredni stav. Postali
u polykace mecu, u kouzelnika. Na nabfezi tocil klikou
flasinetaf, znami klabosili, maminky houpaly kocarky
a otcove ukazovali detem sochu hrabete Zeppelina.
Jim' se vydali na molo. Stoji tam ted’ zcela nova socha:
polonaha nevestka Imperia zveda dlane, na jedne ma
maleho papeze, na druhe maleho cisafe. Na kostnickem
koncilu pry hostovalo sedm set devek a dilo tu skutec-
nost pfipomina.
,,Proc?“ fekla Lida.
„No pfece, cheche,“ odvetil Skleb, ale pak se zamyslel
a zvaznel. Nastalo ticho. A po dlouhe chvili vzdy decent-
ni Lucie vydechla:
„Mam rada umeni, ktere objevuje. A vazim si umeni, kte-
re se za песо pere. Ale zivit se nasiranim bliznich ve sve-
te, kde davno vsechno vime a vse smime, to se mi zda
s prominutim jalove.“
Imperia obratila nase myslenky ke koncilu. To jeho vinou
je Konstanz v ceskych ocich hnizdem spatnosti: upalili
nam tu Mistra Jana! Ale koncil se nekonal kvuli Husovi.
Mel skoncovat s trapnym stavem, kdy cirkvi vladli dva
papezove, a zadny nechtel couvnout. Smrt ceskeho kneze
nebyla vrcholem koncilu a za nasimi hranicemi se о ni
mnoho nevi.
Pfesto si Kostnicti Husa pfipominaji. V dome, kde bydlil,
je jeho muzeum. Ten dum, pravda, patfi ceske Husove
spolecnosti, ale cela ulice se jmenuje Hussengasse, i kdyz
by se mohla jmenovat jinak: vedla tudy hlavni cesta do
Svycar. Nova pasaz о kus dal se jmenuje Hussenpassage.
A jeste dal ukazuji misto, kde kneze Jana upalili.
82
10.
CERNY LES. SVABOVE. KOULE NA НЬАУЁ.
TRESNOVICE. KUKAJICIHODINY.
О LESNI DUSI NEMCU. KDE SE RODI DUNAJ.
FREIBURG JAKO ZE SNA.
Na obzoru vyvstal les. Zhltlo nas udoli s hvozdem temnym
jako smutny pribeh. Schwarzwald. Hfbety a strze. Jine do-
my nez v Bavorsku: temne chalupy typu kvocna, kryte sin-
delem. Tisice jedli, princezen stokrat choulostivejsich, nez
byla ta, ktera neusnula na hrasku. Potok na dne rokle se
z vysin silnice zda stribmy. Pfi vode svetlina, tanecni par-
ket pro rusalky. Mezi homolemi skal se pasou kravy, jako
by tu jeste pfed dvema sty roky nefadili medvedi a vlci.
Stehovave kmeny Germanu se v sestem stoleti pfestaly
stehovat. Na hormm Ryne a ve Schwarzwaldu se Alama-
ni se Sveby spojili v jeden kmen. Vkladem Alamanu byla
valecnicka povest, po Svebech zustalo jmeno: Schwaben,
Svabove. Dnes ziji v Badensku-Wiirttembersku, na vy-
chode se misi s Bavory, na severu s Franky. Svabove jsou
pry peclivi, pracoviti, velmi setmi. A tak je zarlivf sousede
pasovali na jakesi nemecke Skoty. Lakotnejsi nez Svabo-
ve jsou pry uz jen Svabky. Ту jsou udajne peclive, ale tez
nesnesitelne pffsne, drzi muze pod pantoflem a jde z nich
strach. Lida fika, ze kdo ty klepy о Svabech vymysli, do-
pousti se hanobeni rasy. Upfesnuji tedy: na sve pouti jsme
potkali nejmin deset Svabek. U nekterych jsme i pfespali.
Zadna se uvedenymi vlastnostmi nevyznacovala. Pravda
je, ze mely doma pofadek, budily nas na minutu pfesne
a museli jsme se zouvat.
Vsechen ten lid kdysi zivil les. Palili milife, kaceli stro-
my, pracovali na pile. Zili tu ale i sklari, brusici granatu
a homici. Mnozi pfitahli az na Sumavu: kutali tam zlato
83
a ucili nase Nemce vorafine. Plte Svabu byly uzke a krat-
ke. Pfekonavaly tak lip pefeje horskych fek, kde masiv-
nejsi very nemaji sanci.
Od sousedu se potomci lesnich lidi dodnes lisi feci a sva-
tecnim krojem. Kroj je protestantsky pfisny: ceme klo-
bouky, vesty, kalhoty ke kolenum, bile kosile, podkolen-
ky. Vyjimecne bleskne modra. Ceme sukne zen sahaji na
zem. Kudy se tedy provali zenska paradivost? Spravna
otazka. Provali se na hlave. Aspon ja neznam v Evrope
nic, co Ize srovnat s cepci a klobouky schwarzwaldskych
pani a divek. V nekterych udolich maji na hlave cosi, co
ze vseho nejvic pfipomina tovami komin. V kraji Breis-
gau nosi na hlave cema kfidla s ocasky. Kolem Gutachu
maji na siracich jedenact kouli velikosti konskych kobli-
zek: svobodne divky chlubi se koulemi cervenymi, vda-
ne zeny cemymi. Jinde nosi cepecky s klapkami pres usi
a zavojem pres oci. Nevesty horalu maji na hlave podus-
ku zdobenou perlickami a stuhami, leckdy vetsi, nez je
hlava. О svatbe ji nosi i druzicky: cestou ke kostelu se
ty utvary strasidelne tfesou, jako kdyby divky mely na
hlave jeste jednu hlavu.
Nejslavnejsim zbozim Schwarzwaldu jsou schwarzwald-
ky, drevene hodiny s kukackou. Ty prvni tam v 17. stole-
ti proslavil potulny prodavac skla. Podnikavci zavetrili,
chopili se nafadi a pizlali. Za sto let uz prodavali svarc-
valdky po domech, zanedlouho je vyrabeli seriove. Ne-
omezili se na kukacky: nektere ty hodiny hraji, zpivaji
a troubi, ba i kokrhaji. Montuji se tu i orchestriony. Vy-
roba toho vseho uzivi dnes deset tisic lidi. Pfed sto lety se
svarcvaldky vyvazely do Ameriky a Ruska. Ted’ naopak
muzete mit i ruske kukacky, ale neni to ono: jsou z umele
hmoty a zda se, ze umelohmotne i kukaji.
84
Ve stranich svitila barevna nadrazi, domky s cervenou
stfechou. U vody klapal mlyn a z tunelu co chvili vyjel
nablyskany vlacek.
„Takovou drahu jsem jednou dostal к jezisku,“ vzdychl
Otous. Napadlo me, kolik dfiny, peclivosti a casu obnasi
udrzet ten vlak, nadrazi, zavory, silnici a vzduch ciste,
az se podobaji snu. Vyrvat je vecne vsezravosti pfirody
a stvofit tak pfirodu novou, vstficnou, kterou Ize milovat,
nebof je plodem naseho snazeni, vkusu a bozi vule.
„Tady kdybych zil,“ fekl teskne Keny, „nenastvalo by me
vubec nic.“
V hospudce jak malovane nam pani nabizela schwarz-
waldske speciality: tfesnovy kolac a tfesnovici, jejimz
ucinkum jsme nevefili, protoze ji nazyvaji Kirschwasser,
Tfesnova voda.
„Co maji furl s tema tfesnema?“ otfasl se masozravec
Keny.
Na jafe rozkvetou lucni strane miliony tfesnovych kve-
tu: Schwarzwald je v ten cas vonavy a kfehce bily jako
nevesta. Kdyz tfesne dozraji, nastane cas kolacu. Mistni
specialitou je vsak nejenom ten tfesnovy, nybrz i kolac
bezovy, z nehoz bojovne trci zelene stonky.
Ve mestecku Furtwangen splnil se mi davny sen: videl
jsem hodinafske muzeum. Mam rad tikani hodin, neu-
prosne, pravidelne, jistotu samu. Pojitko nenarozenych
s davno zemfelymi. Jeste radsi vsak mam hodiny kuka-
jici. Jsou jich tu desitky, krasne malovanych i vyrezava-
nych, ve vsech barvach, nejcasteji v temne hnedi, s listim,
zvefi, stromy a lidmi kolem cifemiku, v pravem dreve.
Krom kukani tu nafaji dfeveni psici, kokrhaji kohouti,
trubac troubi dvanact, zrout jakysi nabira na Izici kne-
dle a hazi je do pusy, bim, bim, bim. Psi a коску tekaji
ocima vpravo, vlevo, vpravo, vlevo... Zavazi z panenek.
85
Orchestrion zdobi tri zombies: bubenik pfi kazdem tiknu-
ti zvedne oboci, divenka cvaka celisti, jak pfedstira zpev,
zubaty harmonikaf se sklebi. Zdali aspon tohle neni kyc?
Mate vy to ale starosti!
Ve Staufen im Breisgau bydlil pry opravdovy Faust. Aku-
ratni nemecke mysleni, ktere odmita domnenky i nejisto-
ty, oznacuje Staufen jako Fauststadt. Ale ani tady о tom
muzi moc nevedi: fikal, ze je alchymista, spis byl caro-
dej. Umfel roku 1539, to pry urcite. Vyletel pfi pokusu
do vzduchu. Nebo ho uskrtili? Zlomili mu vaz? Nabid-
li jsme Staufenskym teorii, podle niz Fausta cert uskrtil,
zlomil mu vaz a vyletel s nim do vzduchu. Nepochopili,
ze to nemyslime vazne.
V meste Todtnau vyrabeji jednak zubni kartacky, jed-
nak se tu narodil jisty Nessler, vynalezce trvale ondula-
ce. V Gutachu zas maji skanzen a v nem nejstarsi dum
Schwarzwaldu. Aspon se to tvrdi. Ten dum i staveni ko-
lem pfipominaji chalupy na stare Sumave. Jak by ne:
hodne davnych kolonistu pfitahlo na Sumavu ze Svab-
ska! Jejich domy byly dfevene ci polozdene, se sindelem
na stfese. Tady truni v trave pod kopcem jako horske zel-
vy z jine planety.
A co jeste? Les a les. Skleb fekl, ze les je symbolem ne-
mecke duse.
Elias Canetti v knize Masa a moc tvrdi, ze kazdy narod,
aniz о tom vi, ma svuj archetypalni symbol, ktery ovliv-
nuje jeho citeni i ciny. Pro Anglicany je takovym symbo-
lem mofe, pro Holand’any hraz, pro Spanely zabiti byka
pfed zraky jasajiciho davu. Symbolem Nemcu pry je les.
Spolecenstvi pevnych a vysokych stromu mificich stej-
nym smerem. К nebi. Jeden strom jako druhy, ta slast!
Byt cast! lesa, citit tisice kmenu kolem sebe, tesit se z je-
jich blizkosti. Hie, kolik nas je! Stojime tesne semknuti,
jak uzasne! Odtud pry pochazi nemecka druznost.
86
Mnozi Nemci se oblekaji jako lesaci i do uradu. Lesem
vede vetsina turistickych cest. Symbolem Nemcu vsak
neni les obycejny, nybrz les na pochodu. Les vojsko.
Stejnokroj ma z drsne kury. Kluk, jenz kracf lesem, je
pfijiman do vojska. Strom je silnejsi a vyssi nez nejvyssi
Nemec. Je rovny. Stoji zpfima, jako hrdina pfed bojem.
(Jzasny pocit, stat velikym valecnikum po boku! Patfit
к nim!
Anglican je na svem mofi kapitan. Veil. Francouz na sve
barikade je revolucionaf, rozkazum se smeje. Nemec je
vojak a posloucha. О povelech nepfemysli: to vojak ne-
dela. Proto jsou Nemci tak ukazneni. Nekdy к zahube ji-
nych. Jindy, jak se dnes zda, к zahube vlastni.
Ve meste Donaueschingen Keny zvaznel. Pochopil, ze
jeho vira, ze na vlastni vodackё oci spatfi pramen Duna-
je, se nesplni. Dunaj totiz pramen nema. Vznika ze spo-
jeni ficek Breg a Brigach ve vrchovine Baar, ve mestec-
ku Donaueschingen. Mistni lid se vsak odmitl s takovym
slendrianem smffit a vyhlasil, ze Dunaj prameni pfimo ze
studanky nad kamennym rondelem v Donaueschingen.
Nad studankou je sousosi: matka vrchovina Baar posila
sve dite na cestu 2 840 kilometru dlouhou. Maly Dunaj
budi zdani, ze se mu nechce.
Je to ale slozitejsi. Nektefi soudi, ze Brigach se vleva do
Bregu a ze nejmladsim Dunajem je tedy Breg, coz by by-
lo lepsi, nebot’ v tom pfipade by Dunaj byl о 48 a pul ki-
lometru delsi. Jak vsak vypravi Claudio Magris v knize
о Dunaj i, ani to nestacilo jistemu Amadeovi. Onen skvely
badatel si polozil otazku, odkud tedy se bere voda v Bre-
gu, obul gumovky a sei to zjistit. Objevil, ze Breg vyteka
ze studanky, a tu zasobuje vecne mokra stran. Jenze, za-
myslil se badatel, proc je ta stran tak vlhka? Splhal vys,
к horske chalupe. Pod chalupou vedlo koryto. Voda z nej
vlhcila stran, ktera sytila studanku, z nfz vyveral Breg,
87
jenz smisen s Brigachem vytvafi Dunaj. Kdybychom
к takovemu objevu dospeli my, zajiste bychom se s tim
spokojili, ne vsak neuvefitelny Amadeus. Sei do chalu-
py a nasel tam babicku. Zde se zpravy lisi. Podle jedne
verze vedec objevil, ze voda z leve poloviny stfechy tece
do Dunaj e, zatimco voda z prave poloviny stfechy steka
do Ryna. Podle verze druhe se badatel s babickou radii
о tom korytu. Kde ze se v nem bere ta voda. J6, voda,
zasmala se babicka, ona tece ze sklepa. Pofad? zasl bada-
tel. Pofad, kyvla babicka. Je tam vodovodni kohout, tak
rezavy, ze uz ho nikdo nezavfe. Syn to kolikrat zkousel,
mame.
Badatel podekoval a zmamen se vratil do civilizace.
A cestou si pfedstavoval, co by se stalo, kdyby tim ko-
houtkem pfece jen babiccin syn otocil. Pfedstavil si tezke
lode v Regensburgu, ve Vidni a v Budapesti, jak ve vy-
schlem fecisti lezi na boku, v duchu videl, jak vysycha
Ceme mofe, nebot’ voda se v nem ted’ rychleji odpafuje,
nez do nej pfiteka. Jak se jizni Ukrajina meni v poust’.
Staci zavfit v te chalupe kohoutek.
„Pekna hloupost,“ fekl Sumec.
„Dunaj nevyschne,“ chlacholili jsme ho. „Je to jen tako-
va legrace.“
„To vim taky,“ vrcel Sumec. „Jenze to nema pointu.“
„Jakou chces mit jeste pointu?“ divili jsme se.
„Jak je mozny, ze ten Amadeus sei docela klidne domu?
Proc to nedotah do konce?“
„Do jakyho konce?“ uzasli jsme.
„Proc se neptal, odkud se bere voda v tom vodovodu?“
Mijeli jsme rokle provrtane tunely, odkud ustavicne vy-
jizdely vlaky. Pfipomnelo nam to kanon Teple u Kar-
lovych Varu. U lesa zarily domky s cervenou stfechou,
s verandou ve stite. Chybel jen panacek s panenkou.
О Gabinu se bez ustani pokousely mrakoty. Pak jsme to
88
spatfili: bily domek, veranda, ruda strecha. Mezi okny ci-
femik s folklomimi vzory, s cemymi rucickami: ta men-
si merila metr. Na verande panacek s panenkou v zivot-
ni velikosti. Krojovani, dfeveni. A pak - bylo jedenact,
dvefe vrzly. Vyjela z nich okfidlena dfevena obluda s vy-
tfestenyma ocima, s klapajicim zobakem a zahrmela na
nas: ,,Ku-ku! Ku-ku!“ Nebohy Otous, drcen pohledem
rudnouci Gabiny, slapl na plyn. Так jsme nezjistili, zda
obfi kukacak opravdu zahfmi jedenactkrat, nez zacouva
zpatky do dveri.
„Ale no tak,“ tesil Otous Gabinu, ,,uz je to pryc, vidis?“
„Ja to nevydrzim,“ kvilela Gabina, „Kukacky! Smci! Ja
chci domu!“
,J)yt’ to neni tak zly,“ dale broukal konejsive Otous.
„Vsude je песо. Sama vidis, ze tu zijou hodny lidi. Mne
se tu zacina libit. “
Lucie prave sypala vsem do dlani arasidy z pytliku. Po
Otousovych slovech sebou zdesene trhla. Arasidy se roz-
letely.
„Cos to fikal?“ uzasla.
„Ze se mi tu libi,“ vzpume del Otous. „Co je na tom div-
nyho?“
„Ту je, kamarade, neznas,“ zachechtal se Sumec.
V tu chvili, pfimo z nejhlubsiho kanonu, jsme vjeli do
mesta.
Tesil jsem se, ze Freiburg bude opravdu takovy, jak jsem
si ho vzdy pfedstavoval, mestecko v сегпёт lese: je letni
vecer, sladce bije zvon a okna domu pri zapadu slunce
oranzove zafi. Skoro to vyslo. A ve vile napul ponofene
v lese hral nekdo na varhany.
Rano teticky z Cemeho lesa nabizely u kostela kvetiny,
jahody a houby. Houslista na rohu hral Ramonu a tetky
zpivaly s nim! Mozna nam to mesto pfipadalo tak vesele
i proto, ze ve dvousettisicovem Freiburgu zije tficet ti-
89
sic vysokoskolskych studentu. Na zidkach parku ziraji
do ucebnic, jsou jich pine kavamy a ulice. Mladi vtisklo
mestu na Dreisamu svezi, jemne nostalgicky raz.
Freiburg zalozili badensti Zahringenove, postavili kos-
tel a zavedli bachle. Az pak Freibursti zbohatli, narostl
jim hfebinek, vykoupili si svobodu a stali se Rakusany
(Co ze jsou bachle? Hned vysvetlim.) Na Zahringeny za-
pomneli a az v roce 1965 uctili zakladatele Bertolda III.
jezdeckou sochou na hlavni tfide mezi tfemi bachlemi.
Bertold je hubeny, jako by mu z te nespravedlnosti ne-
chutnalo jist.
Zpocatku vse vychazelo, v okoli dolovali stfibro a ve
frantiskanskem klastefe vynasel mnich Bertold Schwarz
stfelny prach. (Ja vim, ze ho objevili Cinane, ale Schwarz
taky, co je na tom divneho?)
Tez tady v cervenem dome U velryby bydlil Erasmus
Rotterdamsky, vystvany sem nabozenskymi reformato-
ry az z Basileje. A Habsburci tu zalozili univerzitu, kde
ucil tfeba sociolog von Hayek ci filozof Martin Heideg-
ger. Presto jeste dlouho po jejim vzniku, sotva udefil mor,
upalovali pfed radnici carodejnice, jako by v zivote ne-
slyseli, co je doktorat.
Jedna carodejnice pfitom Freiburg proklela, a od te doby
to s nim slo z kopce: ve tficetilete valce ho oblehli pet-
krat, patfil i Francii, pak nejakym Italum z Modeny, ni-
cili ho vojaci, pozary, mor. Nakonec se zpustly Freiburg
ocitl v kralovstvi Badensko-Wurttemberskem. Stal se tak
mestem nemeckym, nasledkem cehoz ho vybombardova-
li uz v prvni svetove, v te druhe vsak mnohem vic. (Pfed
domem, jemuz tu fikaji minister, vam ukazi vez, ktera
pfi naletu nespadla: jeji goticky hrot tvofi konstrukce tak
vzdusna, ze tlakova vlna, ktera pokladala domy jako list!,
prosvistela skrze jeji zebra beze skody.)
90
Maji tu рёкпё brany. Svabska vede do stareho nresta:
je tam nejstarsi пётеска hospoda U ёегуепёЬо гг^уё-
da, pry az ze ctmacteho stoleti. Brana Martinska ma zas
modre hodiny se zlatymi гис!ёкагт. Vedou od ni idylicke
ulice vroubene vodou a hospudkami. Voda tudy tise ply-
ne z reky Dreisam, cimz se копеспё dostavame к bachli.
Bachle (cti bechle) jsou kamenna koryta az pul metru si-
roka a vice metru dlouha na krajich ulic, nckdy uprostred
nich. Voda do nich proudi krytymi kanalky prime z feky.
Postavili je ve 13. stoleti a nikde jinde je nemaji. Ve stfe-
dovёku cistily mesto. Kdyz hofelo, davaly vodu. Dnes jsou
bachle osvezenim. V 1с1ё tu brouzdaji dёti, dospёl^ si chla-
di nohy а potmc do nich padaji cestou z vinamicek. Kdo
pry nikdy nespadl do bachle, jako by ve Freiburgu nebyl.
11.
KDE LEZI STRUBINA? PRIBEHY ULMU. HOSPIC
V DESTI. AUGSPURK. FUGGERIA WELSEROVE.
SIDLISTE PRO HODNE CHUDE.
NEMCI A POSPOLITOST.
Kfizovali jsme mezi Schwarzwaldem, Stuttgartem a Ul-
mem, bucinami a kopci se slusivymi hrady, ktere si, stej-
пё jako Neuschwanstein, na nedobytna sidla jenom hraly.
V pohadkovem nrestecku Haigerloch maji pod zamkem
maxibunkr: koncem druhe 8уё1оуё pry tam vyvijeli ato-
movou bombu. Nashesti ne dost rychle. A pfi fece Neckar
lezi ciste nwsto Tubingen s hradbami a hrazdёnymi domy,
s vodopady куё1й v kazdem окпё. V Tubingen sidli jed-
na ze tri slavnych svabskych univerzit. (Ту zbyvajici jsou
ve Freiburgu a v Heidelbergu.) Z hradeb tu cni уёг, v niz
bydlil romanticky basnik Holderin, od mladi az do smrti.
91
Ve meste Ulm na soutoku Dunaje a ricky Blau prselo tak
strasne, ze jsme nevideli ani na druhou stranu ulice, natoz
na vez kostela. To nas urazilo, a hned jsme jeli dal hnani
zvracenou virou, ze dal prset nebude. Prselo tam taky,
a tak jsme usoudili, ze si Ulm zaslouzi omluvu. Omlu-
vime se pry tak, ze о Ulmu taky песо napisu. Ja. Ackoli
jsem ten posledni, koho rozhazi par kapek deste.
Ulm je pfivetive mesto na soutoku Dunaje a ricky Blau.
Pred sto lety melo 548 pivnic. Z toho spravne usoudime,
ze Ulm patfi do Bavorska. Ziji tu vsak Svabove.
Kdyz nas krai, nemecky cisaf Karel IV, oblehal mesto,
snazil se obrance psychicky rozvratit tim, ze jim brand
v navsteve kostela. Ten stal totiz pred hradbami. Ale
Ulmsti cisafe pfevezli: rozhodli se, ze zkratka postavi
ve meste kostel novy. Jenze kde na nej vzit? A tak sam
starosta vyiial mesec a vysypal na zakladni kamen sto
zlatych. Po nem tam sypali zlat’aky vsichni patricijove,
nakonec i remeslnici. Kdo zlat’aky nemel, hazel stfibme.
A stavelo se. Karel IV. znechucen odtahl driv, nez byli
hotovi, vzdyf ten kostel Ulmsti budovali pet set let! Zato
na nem maji nejvyssi kostelni vez na svete: men sto je-
denasedesat metru!
I jinak je to zvlastni mesto. Jeste v 17. stoleti tu nekde me-
li botu vecneho Zida Ahasvera, proklatce, ktery se nikdy
nesmel zastavit. Jak о botu pfisel, jsem nezjistil. Tulacky
fenomen vsak Ulm ma: pred dvema sty roky vyplouvaly
odtud po Dunaji velke ploche lodi, „ulmske pramy“, na
nichz Svabove osidlovali rumunsky Banat
Zil tady i hvezdaf Kepler, narodil se zde Albert Einstein
a je tu pohrben polni marsal Rommel, slavna „liskapous-
te“, general, ktery se sice nezucastnil atentatu na Hitlera,
vedel vsak о nem, a Hitler ho pak donutil к sebevrazde.
Nakonec ilustraci nemecke dukladnosti: Za valek s Fran-
couzi v roce 1701 dobyli svabsky Ulm Bavori, tehdy
spojenci Francie. Tri oficifi vnikli do mesta pfevleceni za
92
venkovany a otevfeli vojsku brany. Pisemny rozkaz к te
akci cituje novinaf Magris v knizce о Dunaji: „Porucik
Baertelmann nese jehne, rotmistr Kerbler nese slepice,
porucik Habbach pfevleceny za zenu ma osatku s vejci.“
Mestecko Ellwangen lezi na severu Svabska. Ma zamek
na kopci a je neobycejne malebne, nas vsak zajimalo spis
proto, ze jsme tu meli spat. Prselo, byla nam zima a do-
chazely penize.
„Jesteze uz jedem domu,“ fekla Lida. Presto si Lucie ne-
odpustila informaci, ze tu upel ve vezeni nas verozvest
Metodej.
Skoro v kazdem nemeckem meste, ktere lezi mezi dvema
kopci, maji na tom prvnim hrad ci zamek, zatimco na dru-
hem rovnez песо cni: kfiz, kaple, rozhledna, v davnych
dobach sibenice. Tady cni na kopci proti zamku klaster
milosrdnych sester, hfbitov, hospic a asi sedm jinych ve-
smes ponurych objektu vzajemne propletenych. Vse vy-
nikne ve vetme noci, kdy vitr bije jedinym otevfenym ok-
nem, prsi a vy nemuzete dovnitf, protoze jste zapomneli
klic v hospode na stole. V hospicu jsme meli spat.
Busili jsme do vrat vpfedu a do oken vzadu. Marne.
„Tfeba maji sestry msi,“ uklidnovala nas Lida.
„Zadnou msi,“ hucel Skleb. „Milosrdny sestry spi ve
meste. Odpoledne fikaly, abysme pfisli vcas. Ze nam de-
deckove z hospicu neotevfou. Neznaji nas, boji se.“
„Halo! Gute lojte,“ rozkricela se Gabina. „Holahola! Vir
zind auch gute lojte! Vir voln hir slafn! Vir zoln slafn mit
ojch, vir habn es son caln, frstenzi?" Otous ji s kfecovi-
tym vyrazem v tvafi zacpal usta. Za vraty se nic nepo-
hnulo. Prselo pofad vic.
„Jesteze jsme zitra za par hodin doma,“ vrcel Sumec.
„Napadlo me,“ namitla Lucie, ,,ze bychom zitra rozhod-
ne meli udelat odbocku do Augspurku. Zabere to par ho-
din navic.“
93
„V tom desti?“ zavyla Lida. „Ani napad. V Augspurku
nic neni.“
,,Augspurk,“ opacila Lucie,, je stare a krasne mesto. Na-
rodila se tam spousta zajimavych lidi.“
„Zajimavy lidi me nezajimaji,“ fekl Sumec. „Mam noso-
hltan v cudu.“ Po tech slovech se vsichni odmlceli.
,,Uvazujme,“ fekl Keny. „Hospic je cirkevni zafizeni pro
stare a bezmocne. Co z toho plyne? Ze je tam sluzba.“
„Halo, frojlajn!“ znovu se rozjecela Gabina. „Vir zind
hiiiir! Vir habn baj men slafcimr! Vir habn son unsere
kofr und klajdn und ales dort za dvefma! Bite! Machnzi
aus!“ Skuceni vetru bylo ji odpovedi. Nemohli jsme tusit,
ze jedina sestra sluzbu zde konajici neni zadna frojlajn,
nybrz ze pfedloni dosahla pozehnaneho veku osmdesati
let, a tak se bala otevfit.
Proste sluzbe zatelefonujem, napadlo me. Ale neznali
jsme cislo. „Pfespime v aute,“ fekl chmume Sumec. ,,Za-
topime, do rana pfezijem. Kdo ma klicky?“ Zjistilo se, ze
klicky jsou v loznici.
Keny v zoufalstvi navrhl, ze se vyspime pod autem. Tam
taky neprsi. Jenze, namitla Lida, se tam nevecpem pro
mohutnost svych postav. Gabina zas chtela volat, ale za-
kazali jsme ji to.
V tu chvili se u vrat pootevfelo okynko. Nepatme. Jezin-
ka by prstik neprostrcila. Ve skvife jsme rozeznali tvaf
stare feholnice. Ptala se, co tu delame. Rekli jsme ji to.
Divila se, proc pfichazime ted’, kdyz jsme meli pfijit
v osm. Pfiznali jsme, ze jsme byli v hospode.
„V hospode? A proc?“ uzasle se tazala ta dokonala by-
tost.
„My vam to, sestro, vsecko vysvetlime,“ drkotal zuby
Skleb. „Hlavne nas prosim vas pust’te napfed dovnitf. Pr-
si aje zima.“
Sestra byla hodna, pustila nas do tepla. „To vite,“ dela
vycitave, „tady musi byt pofadek.“ Ujistili jsme ji, ze to
94
chapem. Pfikyvla: z oci ji salalo pfesvedceni, ze necha-
pem vubec nic.
Rano bylo moudfejsi vecera. Vsichni se usmivali a ne-
ktefi dedeckove na nas spiklenecky mrkali. Dostali jsme
к snidani bandur a cikorkove kafe. Sestry nam tak vkus-
ne naznacily, ze hospic neni zadny hotel pro nenazrance,
nybrz utociste pokomych dusi. Snedli jsme vsecko, cimz
jsme zas my naznacili, ze si to budeme pamatovat.
V Augspurku jsme zasli do informacni kancelafe. Byla
tam hlava na hlave. Nektere hlavy mluvily cesky a pru-
vodkyne je s pronikavym pipanim obihala, aby se ji ne-
ztratily. Skleb se protlacil к okynku a pozadal о planek
mesta. Dostal ho, protlacil se zpatky a v tu chvili ho za-
stavil muz s batohem, v dzokingovem odeni. „Prosim
vas,“ oslovil Skleba, ,,vy umite nemecky, nemuzete mi
tam vzit о jeden planek vic?“
„Nemusite umet nemecky,“ konejsil ho Skleb, protoze
se mu nechtelo zpatky do tlacenice. „Reknete Stadtplan,
a hotovo.“
Muzuv pohled zupenlivel: „Jenze co kdyz se me na песо
zeptaji, a ja budu hotovej?“
„At’ se ptaji, na co chteji,“ povzbudil ho Skleb, „pofad
jen fikejte: Stadtplan. Stadtplan. Stadtplan.“
Nanestesti se tam mihla dobfe nalozena Lucie a vyjela
na Skleba: „Co kdyz se pana zeptaji, пае potfebuje tri
statplany?“
Ten dobry muz se nejen neurazil, nybrz bojovne odve-
til: „Na to bych odmitl odpovedet! Do toho jim nic ne-
ni !“ Lucie ztichla. Muz naopak nabyl odvahy, nadechl se
a razne vykrocil к okynku.
„Vis, co obdivuju?“ fekl Otousovi Keny. „Ze chlap, kte-
rej vubec neumi nemecky, dokaze sam proniknout az do
Augspurku! “
„Jak vis, ze chtel do Augspurku?“ odvetil Otous.
95
„Slibovali jste mi,“ fekla Gabina v parku, ,,ze je Augs-
purk lihni slavnych. Nebo ze tu pracovali. Nebo ze tu
aspon umfeli.“
„Sestnacte stoleti,“ odvetila Lucie. „Narodila se tu Ber-
nauerova Agnes. chot’ sraba ze Straubingu, utopenav Du-
naj i. Ale hlavne tu zili Fuggen a Welserove.“
„Jak to vsechno vis?“ uzasla Lida. „Ja bych si tolik hlou-
posti na jeden zatah nikdy nepamatovala.“
„V jednom nasem kufru,“ fekl Keny, „mame jenom kniz-
ky. Ja se s nima taham a ona v nich lezi. Vecer i rano.“
Lucie se na Kenyho sladce usmala. Keny se kysele usmal
na ni. Lucie uz jen dodala, ze ve dvacatem stoleti bydlil
v Augspurku Bertold Brecht, Zebracka opera. A Rudolf
Diesel, vynalezce dieselu. Willy Messerschmitt, stihac-
ky messerschmitt. Francouz Auguste Picard, rekordman:
v roce 1931 odtud vystoupal s balonem sestnact kilomet-
ru vysoko. Potom se potopil s vlastnim synem tfi kilome-
try hluboko. V ponorce samozfejme. „Ale zpatky к sest-
nactemu stoleti,“ fekla nakonec. „Je to doba Fuggeru
a Welseru.“
Bartholomeus Weiser z rodu mistnich patriciju byl dob-
rodruh. Par let po Kolumbovi najal zoldnefe, pfeplul
Atlantik a obsadil Venezuelu. Za to ho cisaf povysil do
slechtickeho stavu. Do jeho dcery Filipiny se zakoukal
Ferdinand TyroIsky a vzal si ji, ale, jak mi ctenafove vedi
odjinud, ten snatek leta tajil: i kdyz byla Filipina boha-
ta a ze ctene rodiny, nebyla pro bratra naslednika trunu
urozena dost. Umela vsak dobfe vafit. V Augspurku je
hospoda Weiser Kuche, kde pry dodnes pfipravuji jidla
podle jejich receptu.
V rodine Fuggeru, pokud vime, se nic podobne jimaveho
nepfihodilo, zato otec Jakob Fugger feceny Bohaty byl
v 16. stoleti nejmocnejsim evropskym bankefem. Pujco-
val kralum i cisafum, takze se v Evrope delo leccos, co si
96
pfal on, i kdyz se v dejepise ucime, ze si to pfali oni. Ja-
kob byl vsak cestny a hluboce vefici muz. Vedel, сети je
clovek jeho postaveni povinovan Bohu i svetu. Se svymi
bratry proto v Augspurku zalozil prvni socialni byty na
svete, sidliste pro nejchudsi, nazvane po nem Fuggerei.
Fuggerei sestava z padesati dvou domku, v kazdem jsou
dva byty. Najcmne cinilo symbolicky peniz. V posledni
valce Fuggerei skoro znicil nalet, ale augspursti je vysta-
veli znova. Vylepsili je pak podle potfeb zmekcilejsich
soucasniku, a tak Fuggerei slouzi svemu ucelu dodnes.
I se symbolickym najemnym. Pofad je obehnano hrad-
bami a jeho brana se zavira v deset vecer. Kdo se vraci
z mesta pozdeji, je vpusten Volskou brankou, zaplati-li
vratnemu.
Fuggerei neni starobinec. Ziji v nem chudi, ktefi se о se-
be dokazou postarat. Byt tu ziskate, je-li vam aspon 55
let, mate bezuhonnou povest, prokazatelne jste neupadl
do chudoby vlastni vinou, jste z Augspurku a katolik.
Mesto tak chrani sidliste pro domaci, ktefi dodrzuji zako-
ny lidske i bozi, jak si to davni Fuggerove pfali.
„Je to diskriminace nekatoliku,“ fekl Keny.
„Tady zijou skoro jenom katolici," pfipomnela Lida.
„Ale kupfikladu ja jsem ateista,“ vzkfikl Otous. „Kdy-
bych zil v Augspurku a zchudl, nechaji me chcipnout!“
„А ty bys zil v Augspurku?“
„Jisteze ne,“ pfiznal Otous. „Ale co kdybych se tu naro-
dil?"
„Kdyby ses tu narodil,“ fekl Skleb, „tak bys, vole, nebyl
ateista.“
„Proc ne?“ zvolal Otous. „Co flirt mate? Jak vis, ze Buh
je?“
„Ja nevim, jestli je,“ sklebil se Skleb. „А jak ty vis, ze
neni?“
97
Micky jsme kraceli dal, ponoreni v zasadnich myslen-
kach. Az najednou Keny fekl: „Je to divny. Vite, kdo prv-
ni na svete zavedl starobnf duchod? Prusak Bismarck.“
„To snad ne,“ zaskaredil se Sumec.
„Ale jo. Takze sleduj Nemce: prvni duchody na svete.
Prvni chudinsky sidliste na svete. Prvni Marx na svete.
Prvni narodni socialismus na svete. Prvni socialne trzni
hospodafstvi. Jak je to sakra mozny?“
„Maji to v sobe,“ Fekl Skleb.
Vsechno se vsim souvisi. Slavnosti. Sauklovdni. I nemec-
ka hlucnost, ktera jde Cechum na nervy. (Aspoh tbm, kte-
ri nepoznali hlucnost anglickou, americkou a japonskou,
о ozralych Holand’anech a Ddnech nemluve.) Radovy
Nbmec od stredniho vbku vyse se sice rad zavird v utul-
nem domecku, ale samotdr neni. Velkou cdsti sve bytosti
je dal stromem v lese. Clenem kmene. Kmen neopousti
sve bezmocne.
At’ vsak chtbjl, ci nechtbji, patri Nbmci i sve dobb. Take
oni ddvno konci svuj zivot ve starobincich, dokonce v da-
leko vyssim procentu nez и nds. Dbjl se vsak s nimi dnes
i jine vbci. Nekoncici, misty az unavne pokdni nbmeckych
intelektudlu za hrichy vdlky a vycitky sousedu se za tim
zmatenym ndrodem tdhnou jako zdpach mrsiny. Nove
generace Nbmcu vyrustaji ve vire, ze cokoli driv cinili
v souladu s tradici otcii, cinili spatnb. Ze jsou arogant-
ni a nevkusni. Ze je jim vlastnl jen sildckd jednoduchost
a topomost. Jako by nebylo zddnb Fuggerei, zddnych fi-
lozofu, hudebniku, techniku. Jako by politicky genius Bis-
marck byl jen megaloman posedly krvl. S ndznaky paniky,
nebot’ okfikovdni celou Evropou, hledaji ted’Nbmci v so-
bb Evropu a svbt, mlsto aby v Evropb a ve svbte nachdzeli
sebe. Kdybych jim umbl a smbl promluvit do dusi, fekl
bych jim, at’ se vrdti domu. At’ v sobb hledaji Nbmecko
svych predkii. Vzdyt’ to byval zdravy kmen. Mbl v sobb
98
rad, bez ndhoz nejsme ani smeckou, nybrz jen zmeti je-
dincu driv ci pozdeji odsouzenych к zdniku.
Co je blizko:
BADEN-BADEN jsou пётескё Karlovy Vary vcetne ruske
kaple, horkych pramenu pod skalou a mnozstvi Rusu od dob
Petra Velikeho po dnesek.
Prvni horkou slanou vodu tu vsak pili Keltove a po nich Ri-
mane. Ve 3. stoleti se pfisli napit alamansti valecnici, a pfi te
pfilezitosti Rimany vyhnali. Za tri sta let provedli Alamanum
totez Frankove. Jejich markrabe postavil hrad a ucinil ze sidla
hlavni mesto sveho Badenska. Ve tficetilete valce skoro cele
mesto rozstrileli, ale pak uz to bylo vzdycky jen lepsi. V 18. sto-
leti vypukla lazenska slava. Za par let se sem jezdili pfedvadet
i zdravi, a tak tu brzy zavedli jedno z prvnich kasin v Nemec-
ku. Dostojevskij v nem prohraval tak dlouho, az о tom napsal
drama Hrac. Jiny rusky autor, Turgenev, tu koupil dum, ktery je
dodnes к nahlednuti.
STUTTGART-metropole Svabu, puvodne knizeci hfebcinec.
Stuotgarten. Sidlo vinaru a kupcu, vladli tu hlavne Wiirttem-
berkove. Na zamku Solitude zalozili botanickou skolu, kte-
ra se zahy zvrhla ve skolu vojenskou. Studoval tu i Friedrich
Schiller: jeho otec byl spravce knizeci zahrady a napadlo ho
dat ctmactiletemu synovi botanicko-vojenske vzdelani. Syn
vse prezil a uz jako mladik se stal plukovnim lekarem. Karie-
ru mu zkazila poezie. V Mannheim u navstivil knize Carl pre-
mieru Schillerovych Loupezniku. Nevojenske myslenky se ho
dotkly, snad se i v nekom poznal. Friedrich vyfasoval ctmact
dm basy a nesmel psat hry. Urazil se, opustil skolu i knizectvf
a vratil se az po dvaadvaceti letech. Ac tu vsak zil jen v mladi,
nazyvaji Stuttgartsti sve mesto Schillerovo. Schillerstadt.
Zajimavy je tez osud kostela svateho Eberharda v centru. Pu-
vodne stal blizko zamku Solitude. Katolici ho ale chteli mit
ve meste, protoze tam po reformaci zadny nemeli. Rozebra-
li tedy Eberharda kamen po kameni a sestavili ho v centru.
V roce 1944 jim ho bomby rozhazely zas. Stuttgartsti se vsak,
99
jak by ne, zatvrdili, zas posbirali kostelni kameni a postavili
chram potfeti.
Mezi slavnd rodaky path' filozof Hegel. V muzeu jsou ucen-
covy spisy, ba i jeho vlastni cepice. A v knfzecim zamku,
v mansarde leveho kfldla, narodil se jiny slavny muz, vsemi
respektovany a noblesni zapadonemecky exprezident Richard
von Weizsacker.
Stuttgart je kolebkou automobilismu. Daimler tu vyrobil prv-
ni auto na svete, kocar, ktery bez pomoci krav ci koni vyvijel
rychlost ctyf kilometru za hodinu. Jisty Benz tu objevil mag-
neticke svicky do vybusnych motoru, cimz zalozil slavu znac-
ky Mercedes. Se Stuttgartem se poji i jmeno Porsche. V pri-
slusnych muzeich proto najdete Daimleruv autokocar, rucne
vyrobeny vuz cisare japonskeho i obmeny papamobil pro pa-
peze Jana Pavla II.
100
II
EXPEDICE NA ZAPAD

1.
DOBYTI BAVORSKE FALCE. INTERJU
S DOMORODC1. SVATA TELA WALDSASSENU.
JAK MNISI NA VYCHOD TAHLI.
О NEMECKEM MALOMESTE. POHREB NA VSI.
Druhy vyjezd do Nemec se vyvijel podle ocekavani, ne-
bof Keny opet fidil. Celnik na Svatem Kfizi kfest’ansky
pozdravil „GriiB Gott!“ a Keny za volantem hadave opa-
cil: „Ale jajsem zapnutej!“
Nejiste jsme na Kenyho pohledli.
„Co mu to zas povidas?“ vyjekla Lucie.
„Jsem zapnutej," rozcilil se Keny. „Ptej se, co povida
on!“
„On te zdravi, jak je v Bavorsku zvykem. Nefika Giirtel.
Rika GriiB Gott. Pozdrav Buh.“
„To je jina,“ ozil Keny a vesele odpovedel: „Guten
Tag!“
Celnik se zaskaredil.
„Tos nemusel,“ zahucel Skleb. „Guten Tag fikaji Nemci,
co nejsou Bavofi. Hlavne ti od Berlina. Ту tady moc radi
nemaji.“
„Mluvim snad jako Nemec od Berlina?“ urazil se Keny.
„To tedy nemluvis," ujistila ho Lucie. Keny zrudnul a ro-
zepjal si bezpecnostni pas, aby se nadechl.
,,0ni taky nejsou Bavofi,“ vypalil. „Rikali jste, ze tohle
je Falc!“
„Falc je uzemi v Bavorsku.“
,,Ve state Bavorsko?“
„Bavorsko neni stat. Stat je spolkova republika.“
„Так proc tu zdravi GriiB Gott? Kdyz jsou spolkova re-
publika?“
V te chvili se celnik nadechl, az zfialovel.
„Protose jsme pobosny!“ vybafl cesky. „Jsme pobosny
lidi aus Falc! Ne aus Berlin! A zapnete vy si giirtl! Abfa-
103
hrt! “ Na ta slova Keny polkl, kyvl, zapnul giirtel a vyrazil
do nevyzpytatelne zeme.
Cesky preklad dvou starsich Sklebovych nahravek z ne-
jmenovane vsi и hranic. Neprehlednete datovdni!
Rozhovor prvni Prosinec 1989. Ves za hranicemi.
SKLEB: Poprve na Zapade! Slava sametove revoluci!
Prohlizim si vesnici. Nemecky moc nevypada. Pofadek
jen primefeny. Zadne velke bohatstvi. Ves ztracenych
lesnich dficu. Ziji tu vsak dobfi lide. Svou bodrosti pfi-
pominaji slovenske horaly. Mlady dfic se zenou me pfa-
telsky zdravi, zvou me dal.
CHLAP: Vitejte ve svobodne zemi! At’ zije Vaclav Havel!
ROBA: Nechcete vdolek?
CHLAP: Vdolek? Mas rozum? Tohle je prvni sousedova
sousedska navsteva, nemam pravdu? Prines uzeny!
ROBA: Uzeny neni. Posledni srutek snedl vcera soused
z Plzne. On muj muz je velkej dobrak. Vy jste za tou opo-
nou asi zkusili hladu!
CHLAP: Nezvan, robo, zabij husu!
ROBA: Nezdrzuj pana. Mate naspech, ze jo?
SKLEB: Zajiste. Co pro vas znamena, ze uz sem smime?
CHLAP: Zazrak! Stesti! Dyt’ tady byl konec sveta! Nikdo
sem nejezdil! Cesta spatna, penez malo - ted’ uz bude
vsecko jiny! Nova silnice, hospody, penziony! Sousedi
z Cech se pohmou, aby to tu videli! Nemci se taky pohr-
nou, aby to videli tam! A vsichni se konecne budeme mit
radi! Robo, kurna, zab tu husu! At5 zije Helmuth Kohl!
ROBA: Nemuzu najit nuz.
CHLAP: Так ji uskrt’! Urvi ji hlavu! Tady u potoka bude
mezinarodnf vodni raj, s ceskou dechovkou a havajskym
vlnobitim! Vsichni Cesi se sem budou jezdit koupat! Ko-
lik vas je? Deset milionu? Joj! Robo, pfines koralku! At’
zije Gorbacov!
104
Rozhovor druhy. Srpen 1991. Ves и hranice.
SKLEB: Opel si prohlizim ves. Moc nemecky nevypada.
Pofadek jen primefeny. Vsude ctu napisy: Jed’te prosim
tricitkou! Vitdme vas! Tficet! Mdme deti! Dekujeme, ze je
chranite! 30! 30! 30! Nase ves neni zavodni drdha! Diky!
Prijed’te zas! A hlavne: tricitkou!
Ale lide jsou tu dobfi. Potkavam stare zname. Ostrazite
si me prohlizeji.
CHLAP: Toho к nam pusf, robo, ten je hodnej.
SKLEB: Vidim, ze mate starosti s provozem. Opravdu je
to tak zle?
ROBA: Kdyz v Schirdingu otevfeli hranice, tiraky je div
neudusily. A ty trabanty! Vyvesili prosteradla, napsali
tam: Setrte zdravi nasich deti! Vecer to bylo necitelny
pro sajrajt z vyfuku. Mam v Schirdingu sestru. Zadnym
praskem to nevycistila! Pfisla о lajntuch.
CHLAP: Marne stesti, tady kamiony nejezdi. Moc zato-
cin. Jezdi jen amatefi. U vas, kdyzjepfedepsanatficitka,
taky jezdite tricitkou. Nejezdite? A proc ne?
ROBA: Mate uz policajty? Opravdu? A zac si je platite?
CHLAP: No to je vase vec. Ale tady jsme doma my. My
tu chceme mit pofadek. Jako dfiv. Pfes nasi obec je tficet,
tak tficet. Jsou tu zatociny, domy u silnice, deti.
ROBA: Toho kravalu! A smradu! A ve Waldsassenu prej
Cesi kradou, vy jste taky Cech? No nic ve zlym.
CHLAP: Neni Cech jako Cech. Kradou, to je fakt. Ale ne
kazdej. To zas fict nemuzu.
ROBA: A chodi tu vselijaky lidi.
SKLEB: Jaky lidi?
ROBA: Vselijaky. Jeden aby se bal nechat odemceno.
Dfiv jsme se nebali. Kazdyho jsme znali.
CHLAP: Taktak. Dokud byli u vas komunisti, tady bylo
dobfe.
SKLEB: Ale stezovali jste si. Ze jste na konci sveta. Ze
sem nikdo nejezdi a nechodi.
105
CHLAP: To jsme jeste nemeli bandity za chalupou, rych-
lodrahu pred chalupou a smog v kuchyni! Tady vonel
les a louky, abyste vedel! Tfeba jstejinyho nazoru, tfeba
mate jinou zkusenost, ale ja dneska fikam: Zlatej ceskej,
pruskej a vubec ruskej komunismus!
Nebyt cisterciackeho klastera, patfilo by mestecko Waldsas-
sen к tern skromnym hnizdum, kudy projedem a za hodinu
zapomenem, ze tam bylo. Ja na ne nezapomenu: tady me
poprve dostihl nemecky klid, jiny, nez je ten cesky. U nas
vyrusta klid z unavy. Neodpocivame proto, ze chcem, ale
ze jsme vycerpani nebo ze nas prace nebavi. Odpocivame
proti sve vuli. Proto byva v ceskem klidu obsazena unava
i revolta. Z revolty plyne nevrlost. Z unavy nuda.
Nemecky klid je vsak plodem fadu. Odbila-li jeho ho-
dina, uzivejme ticha. Oddejme se sneni. Sledujme pad
podzimnfho listi, let motyla, zpev kasny. Так to ma byt.
Je to zdrave. Pekne. Spravne.
Na nemecky klid je spolehnuti. I ve Waldsassenu ma pfes-
ne vymezenou oblast kolem klastera. Je tam starosvetska
dlazba, majovy stozar s veselymi figurkami, zelen a ticho.
A nejpusobivejsi pomnik padlym, jaky znam. Zadny vo-
jak na hranolu, zadna jmena padlych. Jen kamenna hol-
cicka smutne sedi u tatova hrobu. Na desce pomnfku data
dvou svetovych valek. U te prvni cislo dvojcifeme, u dru-
he trojcifeme. U te tfeti, ktera dosud nebyla, cislo chybi.
Ani to nerusi klid Waldsassenu. Dokonce to к sobe patfi:
zdejsi klid je рокоту a oddany. Je spojeny s virou. Klid,
ktery je u nas vzacny jak zbloudily albatros.
Vzhledem к nepatmosti Waldsassenu se jeho bazilika
zda vetsi, nez skutecne je. A zevnitf je krasnejsi, nez se
zda zvenci. Smetanove bile baroko mi tu vzdy pfipadalo
jako pfedcasne zrozene rokoko: je rozkvetle a hrave. Ale
na oltafich ve sklenenych vitrinach tu lezi mrtva tela sva-
106
tych. Z bohate zdobenych satu, ze zavoju posetych dra-
hokamy vykukuji ceme lebky. A zbytky prstu, ktere cas
pfipravil i о zbytky rukavic.
Chram byl tichy. Jen varhany tise znely. Nehraly melodii,
nybrz jeden jediny akord, trochu hrozivy. V sem za dvef-
mi stal stin: plast’ pritazeny к telu, hlavu sklonenou. Poky-
nul jsem mu. Uz se mi styskalo, fekl jsem beze slov. Tru-
badur prikyvl. Dokoncil modlitbu, pfidal se к nam. Mijeli
jsme oltafe s mrtvymi. Chvejivy sten varhan neustaval.
GABINA: Fuj! Brrr! Co je to?
LUCIE: Rikaji jim Svata tela. Jsou pry z fimskych ka-
takomb.
SUMEC: Так dlouho by nevydrzely.
SKLEB: Vydrzi, kdyz na ne nemuze vzduch.
SUMEC: Maji kovovou vyztuz, aby se nerozpadly.
GABINA: Fuj!
LUCIE: Byvalo veci prestize mit hodne svatych ostat-
ku. Krcni obratle umucenych. Lopatky, zebra a zuby. Ale
cisterciaci z Waldsassenu si obstarali cela tela! No, cela
mozna ne -
GABINA: Budu zvracet! Buah!
SUMEC: Jedes z kostela?
OTOUS: Spofadany Nemecko! Cha! Proc jim na to jeste
neskocila Unie?
SKLEB: Proc by skakala? To jen my jsme alergicti na
memento mori. Pofad si песо namlouvame.
OTOUS: Prave ted’ si to u me Nemci znova zkazili.
TRUBADUR: Vis, pane Otakare, proc jsi tak poboufen?
Protoze v hloubi tve duse se krci vedomi, ze i ty se zme-
nis v prave takovou mrtvolu, a odmitas si to pfipustit.
KENY: Stejne - je to zvlastni, vid’te? Takovy - jako z ji-
nyho sveta... Ja nevim, jak vy, ale me to obohatilo.
GABINA: Fuj. Fuj a jeste jednou fuj.
Vystavuji tu dfevenou sosku Krista s ut’atyma rukama.
107
Gnadefigur, tedy pfedmet uctivani, modliteb a proseb.
Pod m cteme basen zhruba takovou: Kristus пета ruce,
ma jenom nase ruce. Nema nohy, krome nohou nasich.
Nema usta, jenom nase usta.
Je tam i tabulka, ze sosku nasli roku 1951 na ceske hra-
nici. Strazce hranic tam zohavemm bezmocne figurky
nejspis vyjadfil svuj vedecky svetovy nazor. V roce 1951
smeli ovsem к hranicni cafe jen fanaticti bolsevici. To
Nemce, kten ctou ceduli, casto nenapadne. Zapamatuji
si jen, ze to udelali Cesi. Vzdyt’ i vnuci Cecha ubiteho
esesakem zaluji potomkum: to mu udelali Nemci. Так
se pfenasi trpkost z pokoleni na pokoleni jako jedovaty
ohen. Cedulka me pfipravila о naladu: jako kdyz v kraji
dobrych lidi potkate cloveka, ktery vas pro nic zanic ura-
zi. Sumcovi s Otousem jsem ten objev radsi zatajil.
Lahudkou pro milovniky krasy je sal klastemi knihovny.
Mozna tak vypada nebe. Sal ma tri barvy, hnedou, bilou
a zlatou, a na strope fresky. Vsechno, co neni strop, je
dfevo vyfezane s nesmimou pili a peclivosti: omamen-
ty, zabradlicka, sloupy, sloupky a hlavne deset postav,
vzpirajicich ochoz pfed homimi regaly. Vyfezal je Karl
Stilp, rodak z Waldsassenu. Ztelesnuji projevy pychy
(tedy vzpouru, aroganci, chvastani a nadutost) i dalsi du-
sevni urazy: hloupost a intrikanstvi. Desata karyatida ma
dve hlavy. Z te lidske roste hlava capa a stipa prvni hlavu
do nosu. Znamena to pry, aby se kazdy zamyslil nad se-
bou, nez se zacne smat zbylym deviti panakum. Poslechli
jsme a skoro jsme se nesmali.
Cisterciaci z Waldsassenu kolonizovali ve 12. stoleti
hvozdy Homi Falce. Casteji tu mytili lesy, nez kftili ne-
vefici: hvozd byl tak hluboky, ze v nem nezili ani pohani.
(Hodne nazvu vesnic tady konci na slabiku -reuth, coz
znamena myceni.)
108
V Labutim parku je socha feholnika, jak na oslu objiz-
di klastemi panstvi. Ukazuje к vychodu: sotva mnisi po-
kofili prales, vytahli do Cech. Zalozili klastery v Oseku
a v Sedlci u Kutne Ногу. Nehledejme v tom nic protices-
keho, uz ve stfedoveku smefoval pohyb v Evrope od za-
padu na vychod. Stejne je to dnes, i pficiny se podobaji:
cim dal na vychod, tim je Evropa panenstejsi, trzne la-
kavejsi, zaostalejsi, zkratka vic perspektivni. I zaminky
jsou tytez: vnutit vychodnejsim bratrum zapadni ideolo-
gii. Frankove pokofili na vychode Sasy. Sasove pak po-
kofili Slovany. Dal byli Tatafi.
Husite vypalili klaster dvakrat, Nemci jednou. Za nemec-
ke reformace, habsburske protireformace, bavorske se-
kularizace a jim podobnych pohrom byli mnisi stfidave
vypuzovani a navraceni, klaster prodavan a kupovan. Od
roku 1926 tu ziji cisterciacky, snad ze zeny vic vydrzi.
Pecuji о bezmocne a provozuji vyhlasenou divci realku.
Mam rad ndmecka malomdsta. Ta mala, jako je Waldsas-
sen, i ta vdtsl jako treba Amberg. Ргоё? О procesu zva-
nem pokrok vim uz ddvno sve a v пётескёт malomdstd
cltlm, ze ani tam о jmenovany proces prilis nestojl, ne-
bot’ uz si take vsimli, ze pohne-li se co, tedy skoro vzdyc-
ky jinam, nez by se hnout тё1о. Levicovd inteligence je
tu v mensind, takze se jl Ude tolik neboji. Sprejeri tam
dmaraji po zdech s mensi samozrejmostl nez и nds, ne-
bot’ z toho, co projde и nds, vdm v Ndmecku projde jen
mdlo vdcl. A ddti tam ubyvd, takze v malomdstd, тёпё
dotdenem plodndjsimi etniky, ziji hlavnd dospdll: zenske
s drahym chrupem a muzi v pozlacenych brejlich. Da se
s nimi vyjit, nebudete-li jim venditpsa v kytickach, trousit
odpadky, chvalit Hitlera ci komunisty, bdhat s transpa-
rentem, zvracet na ulici a po nocich rvdt.
V tdch mdstech jsou kavarnidky, cukrarny a hospudky,
vsechny utulne a ciste: gemutlich. To slovo se od tak ndk
109
delnickyho prostredi putyk spravnejch Cechu v monter-
kdch pocakanych vapnem a s pupky vylezlymi na svetlo
list tolik, ze to do cestiny skoro nejdeprelozit. Vonom za-
rizeni obsluhuje pani: upravena, privdtivd tetka. Ne ze by
se porad smala, ale je vam s ni dobre. Kdykoli se vracim
z Nemecka, stavim se и ni: v Tischenreuthu, ve Furthu,
v Schirdingu i v Eschlkamu. Vsude ji maji.
Po rctnu vas sousede na malem meste pozdravi s usme-
vem, a to iv pripadd, ze jim jdete na nervy. Malym mes-
tem vlddne konvence, ci chcete-li, ritualni neuprimnost.
Zato s vylozenym lhanim se tu setkate malokdy. Nelibi-li
se jim nektery vas skutek, vytknou vam ho bez urdzky, ale
se zardzejici primostl. Cesi prdve to nekdy chapou jako
projev nemecke nadrazenosti. Ale oni se chovaji stejnd
i jeden к druhemu. Nemelo by nam to vadit. Je to zdra-
ve.
Cesta nas vedla pfivetivou krajinou zvanou tez Stiftland,
fadove uzemi. V Konnersreuthu u mesta Mitterteich zila
svetoznama Therese Neumannova, obycejna zenska, na
jejimz tele se cas od casu objevila stigmata: krvave rany
na dlanich a nohou, stejne jako rany Kristovy. Therese
zemfela roku 1962, v jedne z technicky nejvyspelejsich
zemi sveta. Puvod stigmat zatim nikdo uspokojive ne-
vysvetlil.
U Tischenreuthu nas zastavil pohfeb. Kravy tahly sel-
sky vuz s rakvi. Vuz ceme zdobeny se leskl cistotou.
Kravy taky. Pohfeb byl tichy, bez muziky. Skfipal vuz
a klinkal zvonek. Mrtveho provazel zastup, jiste cela ves.
Muzi v cemych satech a tvrd’acich, zeny v cemem. Ne-
vime, zda ten v rakvi byl chudy ci bohaty. Ale byl jed-
nim z nich, mnohymi jiste i milovany. Coz je, jste-li zivi,
stesti nejvyssi.
110
2.
VZHURU SMRCINAML PRAMENY OHRE.
О TANNHAUSEROVL WAGNEROVY STOPY.
INTERJU S GENIEM.
Za mesteckem s nevyslovitelnym jmenem Marktredwitz
se silnice krouti do rozsahlych lesu Smrcin: tady jim fi-
kaji Fichtelgebirge. Ve vysce sedmi set sedmdesati metru
jsme pfejeli nejvyssi bod cesty a kus dal v lese objevili
obezdenou studanku, pramen Ohfe.
Smrciny jsou rozvodim dvou velkych fek. Ohfe padi do
Labe a s Labem do Hamburku. Prameni tu ale i Roter
Main. Pod kopci se spoji s fekou WeiBer Main a je z nej
Main, cesky Mohan. Padi dal na zapad pfes pul Nemec-
ka a v meste Mainz, starocesky Mohuc, ho pohlti vody
Ryna. Meli jsme s nim stejnou cestu: klesali jsme ke zvl-
nene plani Abendlandu zalite sluncem, к zemi starych
franskych mest, chfestovych poll, hrazdenych statku
a vinohradu. К zemi stare historic a hrdinskych pfibehu.
Nasim cilem bylo mesto Bayreuth.
Tehdy se trubadur dotkl strun loutny. A jak Patriot ne-
hlucne plul mofem lesu, smolnou vuni, pevcuv stin vy-
pravel stary pfibeh о slave, padu a vykoupeni rytife Tan-
nhausera. Je to pfibeh tak ryze nemecky, ze ho pfetvofil
v operu i narodni genius Richard Wagner, к jehoz domu
v Bayreuthu jsme mifili.
Pochopit smysl gotickeho eposu dfiv, nez vas uspi, je na-
rocne a nekdy i nemozne. Dovolim si proto pfevypravet
trubadurovy truchlive verse po svem.
О TANNHAUSEROVI
Rytir Tannhauser byl slavny trubadur. Putoval svetem
od hradu к hradu, od more к mori. Bil se s rytiri, po-
ll!
pijel s krdli a dvoril se kralovndm. Pel о hrdinstvi tech
prvnich, о slave tech druhych a svddel ty tfeti — se svo-
lenim tech druhych, nebot’ Tannhauser byl cestny muz.
Zeny vzdychaly, sotva spatfily jeho kone, jeho loutnu, je-
ho mec. Vrhaly se z hradnlch vezi, kdyz slysely jeho hlas,
nebot’ tusily, ze pdvec nebude nikdy jejich.
Jednoho dne vsak Tannhausera osvitilo poznani, ze sld-
va odvadi dusi od vecnosti, vyhlasil, ze odted’ bude zpi-
vat uz jen Panence Marti a se svetskymi slastmi ze konci.
Sei krajem, spal v chysich uhlifu, zpival pobozne pisne
a kazdeho se ptal na cestu do nebe. Jenze cert nespi. Na-
strazil na pdvce pohanskou jeskyni a v ni se rozvalovala
Venuse, bohynd krasy. Byla bez satu a umela se pronienit
v jakoukoli holku, na kterou jste si pomyslili.
— Jen se neddlej, uchichtla se ted’ pfitazlivym smichem
a zmenila se z blondyny na cernovldsku, — zabodni mec
do mechu a pfilehni, krasa a sila si zadaji svy.
—Neobtezuj, satanko, odvetil Tannhauser, —japatrim Pa-
nence Marii.
— Panence? A cos ni budes delat? chechtala se Venus li-
bym smichem apromenilase v cernosku. — To ja—pravi-
la uz jako dvandctileta Cihanka —pfesne vim, co s tebou!
Vynesu te az do nebe svym umenim milovati!
— Nestojim о pomijive kfece, fekl Tannhauser. — Ja chci
Panenku Marii.
— Mas v sobd lasky jak rampouch, odplivla si Venus
a zmenila se v sestnactiletou Eskymacku. To bylo na Tan-
nhausera pfilis, nebot’ Eskymacku ani nikdy nevidel ani
netusil, ze пёсо podobneho je. Ziistal и Venuse celou noc,
zazil, co nikdy predtim nezazil, a na Panenku Marii za-
pomnel.
Rano se rozpomnel, zrudl hanbou a zacal si balit veci.
Venuse se sice rychle рготёпИа ve Francouzku, v Italku,
v Indidnku i s perim, v krdlovnu ze Sdby a ve zvrhlou tr-
paslici, alemarne. Tannhauser vzal loutnu, vysvihl se na
112
копё a jeste v zdtocine Venuse videla, jak se ten uslechtily
muz mlati pesti do cela.
Takhle poskvrneny к Panence Marii nemohl, a tak ob-
rdtil копё к Rimu. Poklekl tam pred papezem Urbanem
a pravil: — Zhresil jsem, otce. Naplival bych si do oblice-
je, kdyby to bylo fyzikdlnd proveditelne. Nebot’ vez, ze jd,
ktery se dobrovolnd zasvdtil Marii Раппё, jsem celou noc
strdvil v hrichu и pohanske bohynd. Miloval jsem se s ni
jako se Spandlkou, s Ruskou, s krdlovnou brabantskou,
s uklizeckou, pak s ndjakou Ursulou z Norimberka...
О pulnoci prisla na radu budouci Francouzskd Polyne-
sie — coze? Ze neexistuje? To byste teprv viddl, Svatosti,
co vsechno existuje! Ty Polynesanky, predstavte si, otce,
maji takovy milostny zvyk, ze... onaprostd napredse tak-
hle jakoby rozkroci —apotom vdm...
- Tichdl zahrmdl papez Urban, - nestydis se, jen tak si
sem prijit a jestd тё pokouset? Co by tomu asi rekla Pa-
nenka Maria, ktere ses zaslibil, a pak ji zradil?
- Jd nevim, fhukl nest’astny trubadur. - Mozna by to po-
chopila, dyt’ - procpak by Pdnbiih stvoril muze a zeny?
— Aby nas zkousel, poucil ho papez.
— Vy myslite, pipl Tannhauser, — ze mi Panbuh neodpusti?
A Panenka Maria taky ne?
— To si pis, ze neodpusti, ty vdzo plna vykalu, rozkrikl se
Urban.
- Driv se, abys vdddl, ma papezskd berla zazelend a vy-
rostou na ni listecky, nez aby ti, smilniku jeden extremni,
nebe odpustilo!
A tak Tannhauser v pldci opustil Rim, jel a premyslel,
та-li si rovnou vzit zivot. Ale to by tez byl hrich. A vu-
bec, jak myslite. Zatvdril se vzpurnd a vrdtil se к hrisne
jeskyni.
- Je to dost, rekla Venuse v tdle Venuse. — Uz na tebe
ёекат. Tannhauser vstoupil do jeskynd a hora se za nim
113
5 rachotem zavfela. At’, pomyslil si rytif. Aspoh nds nikdo
nevyrusi.
Ve stejnou chvili napapezove holi vyrasily pupence. Puk-
ly a hul se zazelenala.
— A sakra, fekl papez. Chvili doufal, ze si dnes vzal jinou
hul, ale kdepak. Byla to tamta. A protoze byl papez Urban
jinak vcelku slusny clovek, poskrabal se pod cepici a fekl:
— Asi jsem to tuhle pfepiskl. No co, nikdo neni neomylny.
Panbuh mu odpustil, vi, co deld. Так mi toho chlapa za-
volejte zpdtky.
Ale Tannhausera nenasli. Nikdy ho uz nikdo neuvidel. Ni-
kdo neslysel zvuk jeho loutny, a svet uz proto nikdy nebyl
takovy. A my, co mame dar slyset loutnu ddvno zprdchnive-
lou, my rytife dodnes hleddme. A namlouvame si, ze se ndm
ztratil jenom proto, ze to papez Urban trochu pfepiskl.
Bayreuth neni velky: pfehlednete ho z dalnice. Po stale-
tf patril norimberskym Hohenzollemum a dafilo se mu.
I husite ho zpustosili jen jednou. Ale v roce 1806 se z Na-
poleonovy vule stal mestem bavorskym. Mistni to nesli
tezce: vzdyt’ pod Hohenzollemy mesto kvetlo, nejvic za
rokoka. Je to dodnes znat: skoro vse, co stoji za videni, se
tyci kolem dlouhe, siroke a zraku lahodici Maxmilianovy
tfidy. Z jejiho zapadniho konce se stalo namesti, zatimco
konec tissi, vychodni, pfekftili na tfidu Richarda Wag-
nera. Je tu Stary zamek s osmibokou vezi, Stara radnice
a rokokova markrabska opera, pry nejhezci na svete. Ta-
ke Wagnerovi se libila, hlavne zavratnou hloubkou sveho
hlediste. To uz ale mistr vedel, ze se jeho Prsten Nibelun-
gu bude poprve hrat v tomto meste, i kdyz jinde.
Na namesti za stoleckem sedeli dva mladenci. Na stolku me-
li lejstra, tuzky, a nad tim vsim vial napis, aby kazdy sprav-
114
ny Frank podepsal petici za vytvofeni nove spolkove zeme
Franky. Lide chodili kolem, ten se usklibl a onen usmal, ale
nikomu z nich - kromc tech dvou - zfejme nevadilo, ze upi
pod bavorskou knutou. Nikdo nepodepisoval. Sumec zhod-
notil scenu prostickym dotazem: „Co jim vadi?“
„Vadi jim,“ fekl Skleb, „ze je Napoleon dal Bavorum.
On tim tenkrat podpofil bavorskeho krale. Kral pfedtim
podpofil Napoleona. Proste spojenci. Ale sotva Napoleon
prohral, Bavor honem pfesel к vitezum, aby mu nevza-
li, co dfiv dostal. A vyslo to. Napoleon plati dodnes za
vyvrhele, zatimco jeho dilo, Velke Bavorsko, nikdo ne-
zpochybnuje. Proc taky: Bavorsko funguje. Jen blazen by
z nej chtel vystoupit.“
„Так proc tihle dva...“ nedopovedela Lida.
„Maji roupy,“ fekl Skleb.
Tri kilometry za mestem, na Zelenem pahorku, stoji nej-
slavnejsi dum Bayreuthu, Festspielhaus. Z vule a penez
krale z Neuschwansteinu byl postaven podle Wagnero-
vych pfedstav tak, aby se v nem kazdy rok mohly hrat
mistrovy opery, narocne na pocet hudebniku i na divadel-
ni techniku. Pietnejsim cilem Wagnerovych pfiznivcu je
vsak romanticka vila Wahnfried v mestskem parku. Jme-
no vily Ize ph dobre vuli pfelozit jako Mir blouznivym
snum. Lucie tvrdi, ze se to da pfelozit i jako Dej si pohov,
starej blazne. Na tympanonu vily zfime vyjevy z velika-
novych oper: tfeba jak Kriemhilda, vdova po Siegfriedo-
vi, mava useknutou hlavou vlastniho synka.
Vseobecne se soudi, ze Richard Wagner byl gigant: jeho
dila jsou nejrozsahlejsi, nejdelsi, potfebuji nejvic nastro-
ju i hercu a delaji nejvetsi kraval. Wagner, to jsou rany na
buben a sklon к fanfaram: znalci oznacili onen strhujici
hluk za projev nemeckeho ducha. Smetanovi, umelci ze
vsech nejcestejsimu, Teutonovy rachotne tony ucarovaly,
115
a taky si to po premiere Dalibora odskakal. Wagnerove
povesti zas nejvic uskodil jeho fanda Hitler: opemi pa-
rady pfi oslavach calounikovych vitezstvi, fletny, bubny
a konske ocasy na zerdich budily vcelku opravneny do-
jem, ze se Vudce rozhodl vytvofit svet podle Wagnera.
Kamaradu Wagner moc nemel. Ti, ktere mel, nebyli leda-
jaci. Filozof Nietzsche. Franz Liszt. Kral Ludvik. Pokud
jde о zenske, о jednom vylete svadel holky i v Pravetine
pod Blanikem. Ve Wurzburgu poznal hrobnikovu dceru.
Milovali se mezi hroby, jak wagnerovske! Smyslna Italka
Frederika byla kolegova zena: chvili zili vsichni tri pekne
spolu, Richard pak s Italkou prchl. Neuzivil ji, a po italske
scene Frederika odesla. Dalsi milenka, herecka Mini, mu
utekla s jinym, on ji chtel pronasledovat, ale nemel na ces-
tu. Spustil se s panickou, muz ho pronasledoval - a pofad
tak, dokud genius nepoznal Cosimu, dceru Franze Liszta,
manzelku kapelnika von Biillowa. Po sblizeni s Wagne-
rem prozila peklo: milovala oba muze, s Wagnerem otc-
hotnela, s von Bullowem se rozvedla. Laskou neposk-
vmeny krai Ludvik byl tim vsim znechucen a zklaman.
V Cosime vsak Wagner nasel oporu. Vila Wahnfried, kde
spolu pak sfastne zili, stala se rodinnym sidlem, posled-
nim pfistavem pro omlacenou lod’ mistrova ziti.
I po manzelove smrti stfezila Cosima v Bayreuthu ge-
niuv odkaz. Pevne vladla rodine a udrzovala wagnerov-
sky kult pfes dvacet dalsich let. Pochovana je v rodinne
hrobce na zahrade vily po Richardove boku.
V roce 1923 chof Wagnerova syna Siegfrieda, Angli-
canka Winifred, sem zve Hitlera. Jako mnoho jinych zen
i ona nefotogenickeho podivina blouznive zboznovala.
Dokonce vstoupila i do NSDAP. Nesouviselo to s politi-
kou, nybrz s hormony. Kdyz Siegfried, nadany skladatel
a dobry clovek, nakonec umfel, Hitler sem jezdil casteji.
116
Hral si s malymi Wagnefiky, ale vzdor mistnim legen-
dam a pfanim nepfekrocil asi jeho vztah к Winifred meze
pfatelstvi: mozna se strycek Wolfi, jak mu fikali, nechtel
kompromitovat. I tak jedna z Wagnefiku, Winifredina
dcera Frederika, emigrovala pfed stryckem az do Ameri-
ky. Po valce odsoudili Winifred к nucenym pracem, pfi-
sla о duchod a о cast majetku. Zjistilo se ale, ze nikomu
neublizila, ze naopak zachranila par bayreuthskych Zi-
dovek pfed jistou smrti, a tak trest zmimili. Nakonec se
Winifred smifila i s Frederikou, vratila se do Wahnfriedu
a zemfela tam na infarkt v jedenaosmdesati letech.
Kdyz se setmelo, vratil jsem se se Sklebem do parku me-
zi stiny u vily Wahnfried. Tise jsme naslapovali po stfi-
bme louce. Mesic visel v korunach dubu a z travy stou-
pala nezna pisen housli. Byl tam. Stal ve stinu, zahalen
v temny plasf. Koi hlavy mu krouzily svetlusky. Skleb
pozdravil, spustil diktafon.
SKLEB: Vase hudba je pry ryze nemecka. V cem spociva
jeji nemectvi?
WAGNER (oci mu zlobne blysknou): Jaka by podle vas
mela byt? Cinska? Vyjadfuje pfece nemeckeho ducha!
SKLEB: Jak se pozna nemecky duch?
WAGNER: Ze je smely. Cilevedomy. Uslechtily. Sjed-
nocujici. Hodne Nemcu fika, ze jsme pfedurceni vlad-
nout. To je hloupost. Vladnuti je zamestnam pro pitomce.
Kdezto ukolem nas Nemcu je zuslechfovat jine. Ume-
nim, velkymi myslenkami.
SKLEB: Ту ale tezko prosadite, vladnou-li vam pitomci.
WAGNER: Clovece! Uslechtilym nevladne nikdo! Ane-
bude! Az svet pfijme myslenky vyjadfene mou hudbou,
bude si vladnout kazdy sam!
SKLEB: Vy jste, pane, anarchista!
WAGNER: Uz ne. Dfiv jsem v revoluci vefil. Vite, Baku-
nin byl krasny clovek. Chtel vsechno roztfiskat. Znam ho
117
z Drazd’an. Na barikadach nas rozprasili a jeho zavfeli. Mne
pomohl otec moji milovane Cosimy. Nejaky Franz Liszt
- slysel jste to jmeno? Umelecky me zdaleka nedorostl, ale
byl to cestny muz. Pomohl mi prchnout do Svycar.
SKLEB: Jak to, ze vy, genius, jste se spustil s revolucionafi?
WAGNER: Ja jsem nemel lehky zivot, pane. Puvodem
jsem chudak. Tloukl jsem se od stace ke staci, mel jsem
dluhy, veritele me stihali ze zeme do zeme! Byl jsem ge-
nius - a nic! Pariz, Drazd’any, vsude se mi pletli do ces-
ty ti zatraceni Zide! Mendelsohn-Bartholdy napfiklad, ta
obrezana nula! Nos nahoru -
SKLEB: Rika se, ze vase nechut’ к Zidum imponovala
Hitlerovi.
WAGNER: To uz jsem byl po smrti, uz jsem nemohl niko-
mu vysvetlit, ze je trochu rozdil nemit rad Zidy v mem stole-
ti a nemit je rad v dobe toho silence. Ja bych nikdy neublizil
nevinnemu, ani kdyby byl stokrat Zid. Neni to uslechtile.
SKLEB: Mrzi vas, ze Hitler zneuzil vast hudby?
WAGNER: Pitomec! Nehudebni kfikloun! Mne, bozske-
mu Wagnerovi, se skoro vetfel do rodiny! Za to ja pfece
nemuzu! Kdyz jste mrtvy, nemuzete vubec za nic! Ne-
muzete nic! (Stira slzu.)
SKLEB: Ve druhe polovine zivota jste pfestal byt revolu-
cionafem a stal se monarchistou. Proc ten obrat?
WAGNER: Poznani. Cetba Schopenhauera. Ne bofit, ny-
brz vcitit se. Me sny se vsak nezmenily: umeni must byt
lidove. Je urceno lidu. Lid ho ma uzivat zdarma.
SKLEB: Lid ale vasemu umeni nerozumi. Nestoji о ne.
Ani zadarmo.
WAGNER: Protoze jsou to pitomci. Dalsi otazku.
SKLEB: Nestal jste se monarchistou proto, ze vas chu-
deho, nemocneho, vefiteli stvaneho, zachranil vas ctitel
Ludvik IL, bavorsky krai?
WAGNER: Kdybyste si, vy st’ourale, о mne napfed песо
zjistil, vedel byste, ze jsem chvalil monarchii uz pfedtim.
118
Ludvik me pozval do Mnichova a velkoryse me podporo-
val az od roku 1864. Ano, jsem krali vdecny. Pravda, pfe-
li jsme se. Jednou me vyhnal z Mnichova az do Svycar,
ale diky jemu vzniklo v Bayreuthu me divadlo. A me, jen
me wagnerovske hry! Ten chlapec zboznoval opravdo-
ve umeni! Lohengrina! Prsten Nibelungu! To z jeho vule
jsem v Bayreuthu nasel domov pro sebe a pro svou mi-
lovanou Cosimu. A take dustojny hrob. Jsem mu vdecen.
I kdyz jsme se, pravda, nerozesli v nejlepsim.
SKLEB: Hry v Bayreuthu vas zklamaly. Sjeli se sem
snobove a vladci. Pomlouvali vas, zavideli vam. Proto
jste zacal jezdit do Italie. Umfel jste v Benatkach.
WAGNER: To vsechno je pravda. Ale i tak nezapomenu
na chvili, kdy jsem stal tamhle za mestem na pahorku,
Bayreuth u nohou. Uz jsem videl sve budouci divadlo.
Rekl jsem: „Tady - anebo nikde!“ Ta ch vile, pane, ten
sen, ten byl krome nekolika mych velkych lasek nejslad-
sim zazitkem meho zivota. Sny by se nemely nikdy usku-
tecnit. Jen tak zustanou ciste.
SKLEB: Myslite tim i sen о tom, jak Nemci zuslecht’uji
svet?
(Wagner mlci, slzi, po temnem stinu stekaji stfibme stuz-
ky.)
3.
NORIMBERK. DEJINY, TAKE CESKE.
SVARY MANZELU A LOD S BLAZNY.
ZMIZENI KRASNE KASNY. HANS SACHS.
DURER A JEHO DUM. SLAVNL
Do Norimberka nas vezl opet Keny. Ukol mel prosty: na-
jit parkoviste. Napfed se zdalo, ze se о to opravdu snazi.
Tfikrat jsme vjeli do historickych hradeb a tfikrat vyjeli
ven. Mijeli jsme parkhausy nad i pod zemi, objeli hrad
119
a vritili se do jakychsi cinsko-arabskych pfedmesti, pfi-
cemz Keny bez ustani mumlal: „Kdepak, tady ne. Tady
uz vubec ne. Tady to bude moc drahy.“
„Za tu dobu,“ fekla Lida, „co nas vozis kolem Norimber-
ka, jsi projel nejmin tri eura! Kdybys hned u prvni brany
vjel pod zem, prislo nas to na min.“
,,U jaky brany?“ delal Keny blbeho. Pak dotcene opacil,
ze nam chtel jen ukazat mestske hradby, protoze pry jde
о nejvetsi mestske opevneni v cele stfedni Evrope.
„Schvalne to sledujte,“ volal Keny a znovu s nami objiz-
del sisaty ctverec Stareho mesta. „V kazdym rohu vez!
Mensich vezi je sedesat sedm! Byvalo jich sto tficet!
A ted’ pozor, budem sledovat brany!“
„Zajed’ do parkhausu, pfisero,“ temne pravil Sumec. Ale
fascinace Norimberkem byla nakazliva.
„Vis, proc postavili tak veliky hradby?“ fekl Sumec.
„Bali se husitu!“
Lucie upresnila, ze hradby staveli tfikrat, protoze mesto
pofad rostlo. Proto nejmin dve hradebni veze stoji div
ne na namesti. Za Zikmunda myslili, ze uz jsou hotovi,
pak ale pfijeli husiti padesat kilometru pfed mesto, No-
rimbersti se lekli a opevnovali dal. Meli proc se bat. Byli
bohati a Buh jim pfal.
Norimberk lezi v melke mise, jejiz komafi baziny nela-
kaly Kelty ani Rimany. Az snad v 10. stoleti, tedy na ne-
mecke pomery dost pozde, postavili Frankove na kopci
hrad Nourenberc, coz byl jejich vyraz pro „hrad na ska-
le“. Za dynastie Staufu vyrostlo pod hradem libezne mes-
to, goticky sen, kulisa pro nemecke pohadky.
Pro tu krasu mu prali i cisafove: falc pry dal zbudovat
Friedrich Barbarossa. Jiny cisaf, Ludvik Bavor, sem za-
vital sedesatkrat, Karel IV. ctyficetkrat. Karel tez zafidil,
aby se tu narodil jeho dedic Vaclav IV. Dokonce tu Vac-
lava i ozenili. Bylo mu devet a pridelili mu stejne starou
120
Johanku Bavorskou, tu, kterou po letech souziti s kralov-
skym opilcem roztrhala jeho lovecka doga.
Karel IV. tady vydal zakon zvany Zlata bula. Cesi na nl
vydelali, Karel vsak nezapomnel ani na Norimberk: kazdy
novy clsaf musel svuj prvni snem svolat sem. Fungovalo
to dve ste roku, a tak vdecnf radnl dali na kostele zfidit or-
loj, kde kurfifti vzdycky v poledne cisafe Karla obihaji.
Se slovem falc se v nemeckych dejinach setkdme casto.
Vzniklo z italskeho slova palazzo, palac. Cisarske falce
byly rozesety po cele пётескё risi. Rise totiz byla velikd,
slozena z desitek гйгпё samostatnych celkii a nebylo lehke
ji ovlddat. Proto cisar, aby ho poddani brali гаёпё, casto
cestoval z kraje do kraje, odfalce к falci. Vyjedl hrabstvl
a tdhl dal №kdy se v пёк1егё falci cisari zalibilo a stala
se nadlouho jeho hlavnim sidlem. Treba Regensburg.
,,Zikmund,“ del Otous svefepe, „nam ukradl korunovacni
klenoty. A sveril je Norimberskym do vecneho opatrova-
ni!“
„Neukradl je nam,“ fekl jsem. „Nebyly nase! Patfily pa-
novnikum Rise! Kdyz se stal cisafem Karel, vzal si je do
Cech. A kdyz cisafoval Zikmund, odvezl si je do jinyho
fisskyho mesta.“
„Jak do jinyho fisskyho mesta?“ vzkypel Otous. „Copak
byla Praha fissky mesto? My jsme pfece nikdy v Risi ne-
byli!“
„Kdyz jsme v Risi nebyli, jak nam mohl Zikmund ukrast
fissky klenoty?“
Otous se nad tim zamyslel. Pak navrhl: „Ale tak trochu
jsme v Risi pfece jen byli, co myslis, Lucie?“
Lucie pfedstirala, ze Otouse pfeslechla, a zcervenaly ji
usi. Skleb se к Otousovi konejsive naklonil.
„Bud’ klidnej,“ fekl mu. „Ту klenoty stejne v Nonmberku
nezustaly. V osmnactym stoleti je zas pfestehovali."
121
„Aspon ze tak,“ vydechl si Otous a Skleb dodal:
„Do Vidne
Moznd ted' leckoho nspim, ale je cas ujasnitsi pojmy. Ka-
rel IV. byl desky krdl, пётеску krai a rimsky cisar. Neni
to divne? Neni. Ceskou korunu ZDEDIL. Nemeckym kra-
lem ho ZVOLILI rissti kurfirti. Nakonec ho papez v Штё
KORUNOVAL risskym, ci chcete-li пётескут cisarem.
Z toho plyne, ze
1.	Hodnost ceskeho krale se dёdila.
2.	Ndmecky krdl byl volen. Volilo ho sedm volitelu dili
kurfirtu: tri arcibiskupove (z Trieru, z Kolnu a z Main-
zu), rynsky falckrabd, brandenbursky тагкгаЬё, sas-
ky vevoda a cesky krdl. Kurfirtstvi se tedy nevdzalo na
osobu, ale na stdtni ci cirkevni funkci. Kdo byl desky
krdl, byl automaticky tez kurfirtem.
3.	Kazdy пётеску krdl usiloval о to, aby ho korunoval
papez. Az tak se stal i cisarem, mdl vdtsi respekt a pa-
peze na sve strand.
4.	Vyrazy пётеску cisar а rimskondmecky ci rimsky ci-
sar maji, aspon pokud jde о stredovdkou Svatou risi
rimskou, stejny vyznam. Rimskd se nazyvala proto, ze
ji vyhlasili za dёdiёku starovdke Rimske rise. Svatd by-
la, ze ji vlddli cisar i papez: prvni nad svetem, druhy
nad dusemi krest’anii. Pozdёji se ono volne sdruzeni
zemicek nazyvalo i Svatd rise rimskd ndroda пётескё-
ho, nebot’jeji zdklad tvorili Germani, zvani tez nepres-
пё jmenem jednoho jejich kmene Teutoni. Hldskovymi
zmdnami se casern z Teutonii stali Deutsche.
5.	Cesky krdl byl vysokym hodnostdrem Rise a diky svd
hodnosti kurfirta spolurozhodoval о tom, kdo se sta-
ne krdlem пётескут. Ceske krdlovstvi bylo cdsti Rise,
vedlo ale samostatnou politiku. Jeho vlddce — na rozdil
od ndmeckeho — schvalovala pouze ceskd slechta.
122
Fotografovali jsme arkyfe nikde jinde nevidane, zakla-
dy z piskovce, strme stfechy. Sali jsme komercni vune
KonigstraBe (norimberske bufty, francouzske vonavky,
indicke cukrovi, file). U kasny hrali Mad’afi Montyho
cardas, vesely cemoch prodaval precliky v jeho rytmu,
i duchodci v pfedzahradce radostne poklepavali pestic-
kami do stolku, jen ocvockovany parek punkeru s ruzo-
vymi vlasy na to blede zfral vsede na chodniku a nejspis
se chystal umfit.
Vesli jsme do kostela Lorenzkirche, kde na lane pfed ol-
tafem visi oval z lipoveho dfeva: andel zvestuje Panne
Marii, ze se ji narodi Jezisek. Ta kfehka fezba v prostoru
vazi osm metraku a vyfezal ji mistr dlata Veit Stoss, kdyz
mu bylo sedmdesat.
Videli jsme mocne stavby tehle casti Norimberka, obyt-
nou vez hrabat z Nassau, sidlo jisteho Ortlieba, bohace,
kteremu sam Zikmund slozil do zastavy kralovskou ko-
runu, jen aby mu Ortlieb pujcil.
Na kasne u Bile veze vytesany jsou tluste zenske a muzi
osklivci: ten pije, ta se pfejida, ten ji ohmatava, ti se biji,
ta se zene za kozlem: demonstrace bidy tela i duse, na-
zvana Manzelsky kolotoc.
Gabina nam oznamila, ze to dilo degraduje zenu jako ta-
kovou a ze jde zvracet. Ale nesla. Vzdycky to jenom tak
fikala.
„Je to jasny,“ fekl Keny. „Dalsi tvurce z rozvraceny ro-
diny.“
,,Nikoli,“ opacila Lucie, ,,v bedekru je psano, ze tvurce
inspirevalo jeho vlastni manzelstvi.“
„А proc to ventiluje na namesti?“ podivil se Sumec.
„Je to 1N,“ fekl Skleb.
Keny prohlasil, ze uz ho tohle vsecko nudi, protoze to
trva moc dlouho. Ze by revolucnim cinem bylo, kdyby
nekdo konecne vytesal manzelstvi, ktere se povede.
123
„Ту nekoho takovyho znas?“ fekl Sumec a Lida ho za-
cala bit.
Pak jsme narazili na sousosi Lod’ blaznu a Lida zacala bit
Sumce zas, pry preventivne, nez Sumec zacne mit opet
trapne poznamky. Ale Sumec mlcel. Lod’ blaznu se zmita
na mofi s orvanou plachtou a zlomenym steznem, s po-
divne rozjafenymi lidmi. Jen parek milencu se boji: jsou
posledni, ktefi maji proc. V zadech tech dvou stoji smrt.
„Dost bylo modemiho umeni,“ zvolal Keny. „At’ zijou
trpaslici!“
Gabina fekla, ze z trpasliku se ji chce zvracet.
„Bud’ jednolita,“ vyjel Keny. „Zvracet jsi chtela pfed
Manzelskou kasnou!“ Gabina fekla, ze nevi proc, ale ze
se ji tady chce zvracet pofad. Jako by tu vseho bylo nejak
pfes miru ci co. Modemy i kyce.
„Jakapak modema,“ fekl Skleb. „Lod’ blaznu vysla jako
satira uz v roce 1494. A ten kaspar, co kfepci pfed Man-
zelskym kolotocem, je Hans Sachs. To on napsal basen
Hofkosladky zivot manzelsky. A napsal ji v sestnactym
stoleti.“
Hauptmarkt patfi к nejvetsim namestim v Evrope. Stava-
lo tu zidovske ghetto. Za Karla IV. je vsak poctivi mes-
t’ane spalili a s nim na pet set nest’astniku, ktefi neutekli.
Cisaf dal pak spaleniste srovnat, zmenit v namesti, a snad
aby utisil svedomi (Zide se nachazeli pod jeho ochra-
nou), dal na troskach synagogy vztycit mariansky kos-
tel, Frauenkirche. Drsna jednoduchost stavby pfipomina
sypku s vezickami. I tak vas ohromi. Ani nemusite cekat
na poledne, kdy se kurfifti na orloji rozklusou kolem Ot-
ce vlasti.
„Naseho krale,“ pravil Otous pohnute.
„Nemeckeho cisafe,“ podotkl Skleb a Otous se urazil.
124
V rohu namesti stoji kasna zvana Krasna. Ma tvar go-
ticke veze pine fial, kamennych omamentu a velebnych
muzu v historickych kostymech: nahofe je sedm proro-
ku, uprostfed sestnact kfest’anu, pohanu i Zidu (tfeba Ka-
rel Veliky, Caesar, Alexandr, Artus ci Jozue, jenz porazil
Jericho) a az dole, jak uz to na svete chodi, svetci a an-
ticti ucenci.
Skleb к te krase nadsen spechal, ale cim byl bliz, tim vic
mu rysy tuhly. Mel duvod: nevideli jsme jedineho proro-
ka, kfest’ana, pohana ci dokonce ucence. Dole byla kasna
obestavena lesenim. Ne ze by se natirala. Sarno leseni
uz bylo Umeni. Vzpinal se z nej esovity tvar sestavajici
ze sedacek fotbaloveho stadionu. Ctete dobre. Sklapeci
sedacky na kovovych tycich. Kasnu to dokonale zakry-
lo. Kolem stali rozpaciti obcane. U leseni byla schranka:
mohli jste napsat svuj nazor na pfedvedene dilo a vho-
dit dovnitf. Bohuzel umelcum dosly papiry. I tuzky. Nad
schrankou byl napis, ze funkce umeni se casern meni, coz
se must respektovat. Pod to nekdo napsal fixou: PROC
BYCH TE MEL RESPEKTOVAT, DRZY NYMANDE?
Vedle stalo: PRIJEL JSEM AZ Z LIPSKA, ABYCH VI-
DEL KRASNOU KASNU! ZAPLAT MI JIZDENKU!
Pan vedle vypravel hloucku turistu, ze sem rano pfijel
sam umelec, a ackoli pfijel az z Mnichova, nekdo mu
chtel nafackovat.
„Ani se nedivfrn,“ fekl Sumec.
Muz patfil do generace patriotu. Poznal Sumcovu nene-
meckou nemcinu a karave fekl: „My Nemci totiz jsme se
naucili toleranci.“
„Так si ji uzijte,“ odsekl Sumec.
Mistfi pevci norimbersti ze stejnojmenne Wagnerovy
opeiy nejsou zadni ofrakovani zpevaci, jak by se z nazvu
dale soudit. Jsou to mistfi stfedovekych cechu: pekafi,
feznici, sevci... Ve stfedoveku se po jiznim Nemecku,
125
ve Stuttgartu, Mnichove, Mainzu ci Norimberku rozsifil
pekny obycej: cechovni mistfi se sdruzovali do pevec-
kych spolku, skladali pisne na mravolicne ci vesele na-
mety a peli je na slavnostech i v krcmach. Rikali si mistfi
pevci. Konali i pevecke souteze po vzoru davnych min-
nesangru. Tradice casern upadala, v Norimberku sest-
nacteho stoleti ji vsak vzkfisil podivinsky svec, kumstyf
a neunavna stika v norimberskem rybnice, Hans Sachs.
Stali jsme pod pomnikem mistra sevcovskeho cechu,
pevce, literata, dramatika, mudrce a posmevacka. V ruce
tfimal brk, jako by chtel zesmesnit i nas. Ale nevedel jak
na nas, nebyli jsme z jeho sveta. Hans znal jen sve souse-
dy, zato je znal pofadne. V Norimberku se narodil, tficet
let sil boty tady, u kostela Frauenkirche, v domku, z ne-
hoz po naletu zbyl placek pokfteny po nem. Mistr nemel
lehky zivot. Pfezil vsech svych sedm deti a v sestasede-
sati i svou zenu. Za rok se ozenil zas: vzal si sedmadva-
cetiletou vdovu s dalsimi sesti detmi. Pfitom stacil napsat
4 300 ,,mistrovskych“ pisni, 70 komedii, 58 tragedii, 65
masopustnich her a bezpocet popevku a splechtu.
Opera о mistrech pevcfch lief Sachse jako charismatic-
keho strejee, s nimz se vsichni chodi radit. Jde о to, ze
v soutezi mistru pevcu zvitezi sympaticky pfivandrova-
lec navzdory ukladum obstarozniho mistra pevce, kte-
ry ma s vavfinem vftezstvi ziskat i peknou divku. Diky
Sachsovym zasahum si divka nakonec vezme pfivandro-
valce. Presto bych rad ctenafe ujistil, ze slaboduchy dej
nic neubira na velikosti skutecneho Hanse Sachse ani sa-
motneho Wagnera, nebot’ u Wagnera, at’ uz byl okouzlen
cimkoli, vzdycky slo nakonec о muziku.
Ulice na severozapade Stareho Mesta jsou jedine v cent-
ru, ktere bomby nerozbily. Z jejich starofranskych hraz-
denych domu vane klid a bezpeci. I kostel svateho Sebal-
126
da mezi nimi hnizdi jako dobfe nalozena kvocna. Mozna
proto ani svetcuv hrob, stfibmy sarkofag pod kovovym
baldachynem v elegantnim mfizovi, v nas nebudil tisen,
nebot’ vsechno bylo, jak byt ma: ostatky svetce stfezi
dvanact apostolu a Jezisek drzi v rukou zemekouli.
Problem byl v tom, ze jsme netrefili к Diirerovu domu.
Jeden dobry muz nam sdelil, ze dum najdem na temze
namesticku, kde stoji hospoda s norimberskymi klobas-
kami. Rikal to zasnene, div pfitom neronil sliny. Nakonec
nam doporucil, abychom si dali klobasky u stolu pfed
hospodou a pri konzumaci hledeli na Diireruv dum.
„Nenechte se vyprovokovat,“ sycela Lucie. „Je to majitel
hostince!“ Ale nepochodila. Pfedstava, jak sedime pred
stylovou hospodou u styloveho stolu, jime klobasky, pi-
jem pivo a hledime na Diireruv dum, byla pfilis silna.
S novymi silami jsme vyrazili vpfed.
Jenze к hospode jsme taky netrefili. Akdyz se na ni Lida
zeptala intelektualniho hubenoura v cemem baretu, s od-
porem si nas zmefil a fekl, ze je to pfece lined vedle Dii-
rerova domu.
Vyznavaci lahodnych pokrmu a delikates chovaji Norim-
berk v ucte pro jeho klobasky a pemik. К pemiku nemam
co dodat. О to vic me srdce patfi klobaskam. Onen za-
zrak z vepfoveho mens! nez malicek, se smazi na panvi,
ve folklomich bastimach i nad ohnem z bukovych polen.
Pfinesou vam jich sest ci deset, podle pfani, se zelim ci
s kfenem. V klobaskove zahradce pod hradem v jasnem
podletnim dni к tomu pijte pivo s bobkem a nikdy uz na
Norimberk nezapomenete.
Klobasky muzete mit i kysele, v laku s cibuli. Jinou spe-
cialitou je vetsi franska klobasa. Pro otrle je Ochsen-
maulsalat, salat z volske tlamy, coz jsou opravdu vafene
kousky tlamy, udajne z vola. Ve smesi s vuftem a tla-
cenkou vytvafi volsky salat lahudku zvanou Niimberger
127
Gwarch. Snad to staci: zajiste se nemusim rozepisovat
о vafenych kolenech, moucne bramborovych koulich
a zelnych roladach, aby se vazeny ctenaf jeste rad obratil
zpatky к umeni.
Diireruv dum se trochu podoba chaloupce na kun nozce:
stoji sice na bytelnych zakladech, ale smerem vzhuru se
zvetsuje. Hrazdena patra vrcholi mocnou stfechou, takze
to vypada, jako kdyz si nekdo ve spechu nasadi cepici.
Uvnitf jsou obrazy od Diirera i obrazy Diirera, kresby, me-
dirytiny, ba i kopie mistrova atelieru a kinosal, kde vam
promitnou filmy о Diirerovi. Tim vsim vas provadi rene-
sancne odena osoba, ktera pfedstira, ze je Diirerova zena.
Kdybychom se sem vetfeli po zaviraci hodine, nechali
se tu zavfit a pfed pulnoci usedli do renesancni jizbicky
s malymi okny, tfeba by nas navstivila opravdova pani
Agnes. „Musite manzela omluvit,“ fekla by, ,,uz se zas
nekde toula.“ Pfisedla by к nam, nice by slozila do klina.
Vzdychla by, mozna by si i utfela oci cipem zastery. Coz
by bylo vyzvou pro Skleba.
„Albrecht Durer,“ fekl by, „nejslavnejsi nemecky malif pa-
tme vsech dob. Hlasatel renesance v gotickem Nemecku."
AGNES: Tomu ja nerozumim. On je hlavne dfic, vite?
Apuntickaf, zadnou malickost nezanedba. V tom je jeho
slava, dejte na me! Ne jako ti blaznivi Italove, sama tela,
vasne, hfich, a pul prace odbydou. Proc myslite, ze mezi
sebe pustili Nemce? Aby je naucil, jak obraz neosidit!
SKLEB: Takze jste na muze pysna?
AGNES: To je tezke. On me nikam nevezme! Slavnos-
ti, plesy, ja bych se s nim rada pochlubila! Ale jeho to
nezajima! Tuhle pfijeli pani az z Nizozemska, pofadali
banket, myslite, ze jsme tam sli?
GABINA: Sei sam, co? Sobec!
AGNES: Vubec tam nesel! Nizozemci museli к nam! Ta-
dy si ukazovali obrazky, vypili nam vino, snedli sunku,
128
co ja z toho mela? Starat se о jeho ksefty, na to jsem dob-
ra! To vite, jsem osoba neucena, zadna benatska fiflena,
obrazkum ja nerozumim a Albrechtovi vlastne taky ne,
ale zena, to jsem pofadna! Cistotna, vema, vafim mu, sta-
ram se mu о ucty - co by chtel? (utira si oci do zastery)
SKLEB: Tfeba to je tim, ze si vas Albrecht nevybral. Byl
na zkusene v Basileji, kdyz mu rodice napsali: pfijed’,
mame pro tebe nevestu! Z dobre rodiny! Так Albrecht
pfijel a vzal si vas.
AGNES: Так to ale chodi! Proto me nemusi klamat! Ja
ho taky neklamu! Je pravda, drzim ho zkratka. Aby to zas
nedopadlo jako v te Italii. On tam, povazte si, maloval
nahe zenske! To by se tady stat nemohlo! Pry studoval
proporce postavy. Ja ti dam proporce, obsoumiku! Copak
ja nemam proporce? Jenze ty ho nezajimaji!
SKLEB: Stala byste mu modelem?
AGNES: To by si mohl zkusit! A vubec, clovece, co to
pfed pocestnou zenou vedete za feci?
Agnes vstala a rozplynula se.
„Albrecht Durer,“ dodal Skleb do diktafonu, „byl temny,
krasny a die dobrozdani mnoha Benatcanek pfitazlivy
muz patme s cast! mad’arske krve. Narodil se v rodine
vazeneho norimberskeho zlatnika a mel sedmnact sou-
rozencu. Prozil skoro cely zivot ve fadnim Norimber-
ku. Zda se, ze naplno zil jen dvakrat: dvakrat byl v Ita-
lii. Ale do Norimberka se vzdycky vratil, nebyl rebelant.
Ani jeho umeni neni zadna rebelie. Hruzni Ctyfi jezdci
z Apokalypsy nebo rytina Rytife, smrti a d’abla mozna
provokuji nas, jsou to vsak jen dokonale provedene, sta-
letimi provefene goticke namely. Pro nemeckou dusi Al-
brechtovu je typicke, ze ho tolik zajimala teorie: nekdy
vic nez umelecke vyboje. Jeho knihy о ztvameni propor-
ci lidskeho tela vysly v roce, kdy pfedcasne umfel. Ve
ctyfiapadesati podlehl nejake tropicke chorobe. Ani tady
nehledejte dobrodruzstvi, v tropech nikdy nebyl. Nakazil
129
se v Holandsku, kam pry tu nemoc zavlekli namofnici.“
„Stejne, chudak Agnes,“ fekla Lida.
V casech Albrechta Diirera a Hanse Sachse vanulo mes-
tem tvurci povetfi, zivene renesanci. Martin Beheim, mo-
feplavec z vazeneho rodu mistnich kupcu, vyrobil svuj
jedinecny globus, aniz tusil, ze sotva ho dokoncil, objevil
Kolumbus Ameriku a svet zacal vypadat jinak. V te dobe
vyrobil zamecnik Petr Henlein kapesni hodinky: ocenili je
az dandyove 19. stoleti. Rikali jim „norimberska vejce“.
Pak tu tri sta let nikdo nic nevynalezl, zato Norimberk
tech casu jako by zdetinstel. Zavedli zde nejvetsi vanocni
trhy v Bavorsku, hrackafske veletrhy a vyrobu cinovych
vojacku. Az v 19. stoleti se v Norimberku prosadila ve-
decka serioznost: jakysi Ohm tu objevil Ohmuv zakon.
A ve Fiirthu, hned vedle, se narodil Ludwig Erhardt, muz
s doutnikem podobny Churchillovi, ale tlustsi. V pova-
lecnem Nemecku byl spolkovym kancldfem a uz pfed-
tim, jako ministr Adenauerovy vlady, se zaslouzil о slav-
ny zapadonemecky „hospodafsky zazrak“.
Norimberk si oblibil i Hitler. Ve velkolepych kulisach
franskeho mesta pofadal pfehlidky se vsemi wagnerov-
sko-romantickymi efekty, s pochodnemi, bubny a pis-
t’alami, s konskymi ohony na standartach po vzoru fim-
skych parad. Za mestem tehdy rostly obludne velike
kamenne tfidy pro desetitisice pochodujicich, hfiste, sta-
diony, tribuny a pamatniky. Dnes tu roste trava, pofadaji
se zde slavnosti a poute vseho druhu, ohnostroje, veletr-
hy a psi pfehlidky. Ve skutecnosti si s tim prostorem ni-
kdo nevi rady.
Norimberk byl pfitom hnizdem Hitlerovych konkurentu.
Rikavalo se mu rudy, nebot’s prumyslem se tu rozpleme-
nili socialni demokrate. Ale v Hitlerove volbe sehrala vic
davna slava fisskeho mesta a jeho staronemecky vzhled.
130
Nalety na konci valky zmenily Norimberk ve druhe nej-
rozbitejsi mesto Nemecka. Jeho vzkfiseni pfipada aspon
mne stejne neskutecne jako pfedtim obraz jeho trosek.
Vsechno se stavelo znova: kostely, domy, kasny. Norim-
berk vstaval z mrtvych podle starych planu a kreseb, ba
i podle rytin Albrechta Diirera. A tak se dnes uz nedo-
tknete zdi, jiz se mohl dotknout Karel IV. Dotknete se jen
iluze minulosti. Pro nekoho je to zklamani. Pro me spis
uctyhodny dukaz, co dokaze clovek, kdyz mu na песет
zalezi.
4.
ZEMIFRANKU. WLRZBURG. PRIBEH TRLBADURA.
SPESSART A JEHO HOSPODA.
VYPRAVENIО NIBELUNZICH. VE WORMSU.
KONEC BURGUNDU.
Na upati lesa Spessart lezi Wurzburg: mrakodrapy na ob-
zoru, v udoli stfedovek. Zmensena Praha. Stovezaty je
nejmin z padesati procent. Zapad barvi steny kostelu do
ruda, biji zvony, hroty vezi se modraji v mlze nad hladi-
nou Mainu. I nad fekou se pne hrad, Marienberg, Hradca-
ny vsak nepfipomina. Spis vypada jako Spilberk.
Na stranich zraje franske vino. Mestsky spital, dnes do-
mo v duchodcu, je pestuje sedm set let. Duchodci tu maji
narok na ctvrt litru vina denne, о nedelich a svatcich na
cely pullitr. Vino dela divy. Tfeba wiirzburskou univer-
zitu zalozili dvakrat: v 15. a pak jeste jednou v 17. stole-
ti. Na druhy pokus to vyslo. Prave tady objevil profesor
Wilhelm Conrad Rontgen zazracne paprsky, rentgen.
Ve Wiirzburgu je snad jeste vic kostelu nez v Pasove.
I v nem vladli po staled biskupove. Ti prvni jsou po-
hfbeni v krypte domu svateho Kiliana. Beowulf, Bruno,
131
Adalbero... Az na Bruna nam jejich jmena pfilis nemecky
nezneji. V sedmem a osmem stoletf vsak zadne Nemecko
neexistovalo. Tady napfiklad sidlili Frankove.
Potomci Frankii ziji dodnes ve stredondmeckych vrcho-
vinach od Ryna po ceskou hranici. Norimberk, Bayreuth,
Bamberg, Frankfurt, Wurzburg, Worms, to vsechno jsou
stara franskd mesta, polstdr mezi Bavorskem а пётес-
kym severem, hrdzdenymi domy zdobeny. Ale na iisvitu
stfedovёku sidlili Frankove jinde: na pravem brehu Dol-
niho Ryna a vlevo od пё] v Holandsku. V 6. stoleti spo-
jil sdlsky ndcelnik Chlodvik Franky sdlske (ty nalevo)
a Franky ripudrske (ty vpravo), dal se pokrtit a vytdhl na
zdpad. Na uzemich, ktere tenkrdt dobyl, lezi dnes mdsta
Rems, Trier, Aachen, Kdln ci Brusel. Odtud se s pomoci
mece a krize dal sirila franskd moc, ale i kultura Aben-
dlandu.
Slovo Frank pry znamena chladny, odvdzny ci drzy. Proto
ty uspechy. Za Karla Velikeho se uz Franskd rise dotkla
Atlantiku, Severniho i Stredozemniho more, na vychode
sahala az к rece Sale, к Sumave a к uherske rovine.
To nesmirne uzemi si Karlovi vnukove rozdelili na tri
dily, z nichz se casern vyvinuly dve rise: Zdpadofranskd
a Vychodofranskd. Z te prvni se stala Francie. Z te dru-
he, Vychodofranskd, vznikla nemecka rise a po staletich
Nemecko. Po germanskych Francich zdёdili tedy Fran-
couzi jmeno sve zemd, Кётс1 (ale i Francouzi) po nich
zdёdili prvni vlastni stat.
Co se ve Wiirzburgu delo pfedtim, nikdo pfesne nevi.
Rimane tu meli pevnost Virteburch a po Keltech zbyl
vozicek. V krypte Neumiinsteru maji zas lebky irskych
mnichu, Kiliana, Totnana a Kolonata: ti tri kropili po-
hany svecenou vodou tak dlouho, az to pohany dohfalo
a vsechny umucili. Dodnes о Kilianove svatku vynase-
132
ji knezi z krypty lebky mucedniku a za tisniveho coudu
svicek je stavi na oltaf.
„To samy jak ve Waldsassenu,“ zacal znova Otous. „Mrt-
voly v kostele! Lebky v pruhlednych skatulich! Lebky,
pozor, i na cepicich! Kult smrti! Chteji krev, a to me na
nich stve!“
Popravde feceno nas Otous svymi objevy uz unavoval,
a tak mu odpovedel az trubadur. Objevil se v rajske za-
hrade Neumiinsteru: v tichu kolem zdi tam rostou ruze.
Opfen о sloup staleteho loubi bmkal na loutnu a tise zpi-
val.
„Odpust’te rytifi jeho slabost," vzhledl к nam a setfel
z oka slzu. „Jsem tu pochovan. Jmenuji se Walther von
der Vogelweide. Basnik, zpevak, toulavy rytif. To, co
zbylo z meho tela, nejsem ja: vzdyf clovek je touha, sou-
cit a laska. Placu proto, ze vas nemohu milovat celym te-
lem, me damy. A nemohu se, panove, s nikym z vas bit.“
,,Vy byste se s nekym z nas chtel bit?“ vydesil se Otous.
,,S vami celym srdcem, vzneseny pane,“ odvetil Walther
a hluboce se Otousovi uklonil. Otous zacvakal chrupem
a hlesl: ,,Proc?“
„Protoze hanite dusi mou, mych pfatel a vsech dobrych
lidi teto zeme,“ odvetil pokojne trubadur.
„Nevim, kde jsem se narodil," vypravel pevec. „Je to
davno. Mozna v Tyrolich, mozna v Rakousku u ceskych
hranic. Vogelweide znamena ve vast feci cihadlo: misto,
kde chytame ptactvo na lep.“
„Mozna jste se narodil u nas,“ fekl Keny. „Je psano, ze na
zamku v Duchcove vystupoval jeden z dvanacti nejlep-
sich minnesangru fise, pan Walther, rodak z Cech.“
,,Pane,“ sykl Walther a sahl po dyce, „nebyl jsem jeden
z dvanacti nejlepsich! Byl jsem nejlepsi! Trvate-li nada-
le, ze jsem byl
„Nebyl,“ uznal Keny a Cihadlo usmifen pfikyvl.
133
„Muj otec mel vice deti nez poddanych. Byl chudy a ja
sei do sveta. Chudym jsem se necitil: mel jsem kone, lout-
nu, hudebni sluch. Jimavy hlas, basnicke nadani. Zpival
jsem о lasce, о pfirode, о jitfnim zpevu ptactva v jamich
hajich. Miloval jsem vznesene damy, selske holky i pta-
ci zpev. A zeny me zboznovaly. Mysli si snad nekdo, ze
nezboznovaly?“ sykl rytif podruhe a znova sahl po dyce.
,,Kdovi,“ fekl Sumec zkusmo, ale Walther z Cihadla
pfedstiral, ze ho neslysi. Nemohl se doopravdy bit: byl
mene nez stinem. Byl mym snem.
„Mocni radi naslouchali, kdyz jsem о nich zpival,“ fekl
teskne. „Vefili mi, kdyz jsem je velebil. Zvali me pfitelem.
Ale byl jsem jenom sluha. Zil jsem u nich: v Magdeburgu,
ve Vidni - v Mainzu jsem velebil cerstveho krale Filipa
tak pusobive, ze cely muj zpev damy proplakaly. Zil jsem
na hrade Wartburg s nejlepsimi pevci fise. Shluk umelcu,
cteni pani, to je trapna zalezitost. Zavist, lecky, pomluvy.
Ale co mi zbyvalo? Nemel jsem domov ani majetek.
Pevec, me damy, se casto podoba devce, ktera zveda
sukni, jak uslysi chfestit mesec. Je jediny zpusob, jak si
uchovat cest: chvalte jen ty, jichz si opravdu vazite. Jen-
ze - kde je vzit? Proto se pocestni pevci toulaji. Necestni
tloustnou za kamny a je jim jedno, ci ta kamna jsou. Pfi
vsi skromnosti musim fict: byl jsem nejen nejlepsi, ale
i nejtoulavejsi z pevcu.
Ze srdce jsem stal pfi Otovi z Brunsviku. Kdyz ho zabili,
poctil me pfizni jeho protivnik, Stauf Friedrich. I jeho
jsem velebil z celeho srdce. Zaslouzil si to. Stal jsem pfi
nem, kdyz prohraval, i kdyz se pak stal cisafem. Dal mi,
о cem jsem cely zivot snil: vlastni leno! Bylo male, ale
mel jsem domov! Slava cisafi Friedrichovi! Nebo si to
nekdo nemysli?“ vzkfikl Cihadlo a sahl po dyce.
„Slava,“ fekl unavene Skleb a Walther dyku zastrcil.
„Ani tak jsem nemel stani. Ma duse se stala nevyleci-
telne toulavou. Dal jsem tahl od hradu ku hradu. Velebil
134
jsem cisafe, dojimal damy. Celym srdcem jsem vsechny
zval na kfizovou vypravu do svate zeme. Zpival jsem,
jak bude krasne, az princove slavne padnou pod ostfimi
saracenskych mecu. Pak jsem tu vypravu provazel az do
Tyrol. Louky tam kvetly - ze bych se pfece jen narodil
v Tyrolich? Zpival jsem о horach, о lesich - ale nemo-
hl jsem jet dal. Zestarl jsem. Nahle se mi chtelo domu,
к Wiirzburgu. Tady jsem umfel. Na svem. Jake stesti!“
Lida setfela z oka slzu. Walther Cihadlo setfel druhou.
„Tolik jsem miloval ptactvo nebeske! Kdyz jsem umiral,
pfal jsem si, aby na тёт hrobe vytesali pitko pro ptaky.
Sletali by se a zpivali mi. Pitko tu jeste je. Vyschlo, vidi-
te? Kdo napoji ty, od kterych se tolik z nas ucilo zpivat?“
„Ja je napojim,“ fekl dojaty Otous a vyrazil s petlahvi pro
vodu. Kdyz se vratil, Walther uz tam nebyl. Otous nalil
vodu do pitka. Ale piskovcova deska davno popraskala.
Voda se ztratila.
Otous vzdychl. Setfasl dojeti a pohledl vpfed. Zmefil
si nas a chmume pravil: „Рак ze tady vsechno funguje.
Prdlajs.“
Stejne jako univerzitu, i staiy most pfes Main zaklada-
li vinomilni Wiirzbursti dvakrat. Ten prvni z 12. stoleti
splachla povoden. Pak uz staveli uvazliveji. V 15. stoleti
zasadili pilife, v 16. stoleti polozili prkna, v 17. stoleti je
nahradili kamennymi oblouky, ve stoleti 18. postavili so-
chy: Svatou rodinu a svata sousosi (Jana Nepomuckeho,
svateho Friedricha, Karla Boromejskeho), biskupy Bruna
a Burkarda, irske mucedniky. Je tu i nejslavnejsi Frank
Karel Veliky а о песо mens! Frank Pipin Kratky, otec to-
ho Velikeho.
Biskupska rezidence z 18. stoleti, s francouzskym par-
kem, mramorovou halou a nejvetsi freskou sveta, budi
dojem, ze vzestup wurzburskych biskupu rozvratil jejich
135
smysl pro soudnost: na ctyfech jinych freskach napfiklad
se panum Wiirzburgu klaneji ctyri svetadily. (O patem,
natoz о sestem, se tenkrat jeste nevedelo). To velikasstvi
se mnohych z nas dotklo, snad ze vime, ze nam se nikdy
nepokloni ani parcela, natoz svetadil. A tak jsme opustili
mesto.
Les a kopce Spessartu mezi Wiirzburgem, Aschaffenbur-
gem a Fuldou jsou pine strasidelnych povesti. V tako-
vem Rauenbergu vam babky potvrdi, ze tu dodnes fadf
divoci jezdci, ohnivi muzi, zaklete divky a kone bez hlav.
I za dne pry nektere rokle vyhlizeji jak v pohadce bratff
Grimmu. „Nevystupujte, neotevirejte okna,“ nabadal nas
Keny. „Prosel Patriot technickou prohlidkou? Kdyby mu
tady vysadil motor...“ Rikal to tak, jako by se na podob-
nou situaci tesil.
Ale v tom nas Spessart zklamal. Byl temny, jenze ne
moc. Nepotkali jsme jedineho ducha ani vlka ani Karkul-
ku. Zacali jsme podezirat bratry Grimmy, ze si vsechno
vymyslili. Zato jsme narazili na hostinec, kde meli na ob-
razcich i vlka, i Jenicka s Mafenkou.
Strasidelnou slavu lesa ma na svedomifilm Hospoda ve
Spessartu z roku 1958. Ten pribeh vymyslilza nemeckeho
obrozeni pohadkdr Hauff, a mezi nami, je to pribeh tuc-
tovy. Pise se 18. stoleti, kocdr s mladou komtesou Fran-
ciskou a snoubencem, baronem Sperlingem, padi noci do
Wiirzburgu. Kolo se jim polamalo a dvё zpustld indivi-
dua zavedou panstvo do hospody na nocleh. Hospoda je
vsak loupeznicky brloh, lumpove komtesu zajmou a zada-
ji od otce vykupne. Snoubenec baron se strachy div ne-
potentockuje, komtesu vsak prihoda rozveseli, vymeni si
saty s chudym tovarysem a utece. Brzy ale zjisti, ze otec
namisto penez poslal vojsko, cimz porusil umluvu, a zne-
chucena se vrdti к lupicum. Prestrojena za tovaryse dal
136
slouzi vudci, ten vsak vi, ze tovarys je holka, a zamiluje se
do ni. Jeho loupeznickou milenku to rozbesni, ale komte-
sa se neda — to by myslim stacilo. Vse skonci dobre, vzdyt’
komtesa je pracovitqsi, raznejsi, chytrejsi a viibec lepsi
nez vsichni chlapi, ktefi v tom pribehu hraji.
Film se v Nemecku stal hitem. Tisice zenskych pochopi-
ly, ze snimek je poklonou, kterou tvurci slozili jim. Vzdyt’
prave ony, matky, vdovy, holky v sdtcich na babku od-
klizely z rozbombardovanych ulic trosky, michaly vdpno,
nosily tramy, stavely svou polomrtvou zem na nohy. Je-
jich muzi, bratri a synove byli bud’ v zajeti, nebo mrtvi.
Hrich Nemecka vykupovaly zenske: ve spine, v pachu
smrti. Nebaly se, kazda z nich byla Franciskou. Ta jim
ukazala! Vsak my chlapum ukdzaly taky!
Povzbuzeni tvurci natocili tedy jet&l dve pokracovdni,
Strasidla ve Spessartu a Zlate easy ve Spessartu. Ale kazdy
dalsi dil byl horsi nez ten predesly, a tak toho nechali.
Za Wiirzburgem pfechazi Spessart v pfivetive kopce
Odenwaldu. Lesy, louky, mestecka svinuta v udoli, kve-
tiny, co ves, to nova pohadka. Potoky zurcely v mecho-
vych bfezich, z jezer pily kravy. U Mainu jsme mijeli
mfizovane domy starych obci. Tfeba Wertheim mival
osmnact vezi a bran. Zbyly ulicky, kde se da pri trose
snahy i zabloudit. Ze strane se na vas chmufi pohadkovy,
napul spadly hrad.
„Те trase,“ fekla Lucie, ,,se fika cesta Nibelungu. О kus
dal je Siegfriedova cesta.“
„Kdy uz budem ve Wormsu?“ zivl Skleb.
„To se nacekas," fekla Lida unavene a Otous vyjekl:
„V jakym Wormsu zas?“
„Pfece tam, jak si ona vzala toho,“ fekl Keny, „co ho pro-
bodli.“
„Myslis tu,“ fekla Lida, „co mu tamten ut’al hlavu?“
„Jakou hlavu?“ vyjekla Gabina.
137
„Hlavu toho Nibelunga,“ rekl Keny.
,,Ja to neznam,“ vyjela Gabina. ,,Ja nicemu nerozumim!
Pomdc!“
„Marne dve hodiny do Wormsu,“ odvetila Lucie. „О Ni-
belunzich znam pfibehy dva. Skandinavsky je hezci, ne-
mecky krutejsi. Ktery chcete slyset?“
„Ten hezci,“ volaly holky. My zbyli jsme nefikali nic.
Lucii to otravilo. Prohlasila, ze nam uplne staci ten ne-
mecky, protoze pry nejsme v zadne Skandinavii.
О NIBELUNZICH
LUCIE: Vтё8(ёХап(епи zil kralovsky syn Siegfried. Byl
silny a statecny jako byk, ааёзео tom nema mluvit, z пё-
kterych jeho ётй se zda, ze byl i stejne inteligentni. A byl
nezranitelny, nebot’zabil draka a vykoupal se v jeho krvi.
Jenom na mistecko mezi lopatkami se mu pred koupeli
prilepil dubovy listek.
Jednou ukazali Siegfriedovi obrazek burgundske princez-
ny Kriemhildy, on se do ni zamiloval a jel do Burgund-
ska. Minul horu Nibelungu, coz byli takovi blanicti rytif i,
ale nebezpbcndjsi, protoze min spali. Pod horou se dva
kralove Nibelungu preli о poklad. Pry at’je princ rozsou-
di. On je rozsoudil, jim se to nelibilo, tasili теёе, on zabil
oba plus dvanact obru a sedm set Nibelungu, kteri na nfj
hned vyjeli z hory. A tak ziskal poklad i dalsi tisice Nibe-
lungu. Kdykoli je pak potreboval, jen piskl. Siegfried тё!
iplast’po trpaslikovi, a ten ho cinil neviditelnym. Co? Po
jakem trpaslikovi? To ted’nebudeme resit, za hodinu jsme
ve Wormsu, to si najdёte v doma v literature.
Siegfriedjel do Wormsu taky, nebot’ргагё tam zila Kriem-
hilda. Мё1а otce a tri bratry, vsichni se jmenovali wjak
na Ge a se Siegfriedem se рокгегпё sprdtelili. On jim po-
mohl porazit Sasy a Kriemhilda se do wj tez zamilovala.
Prosim? Ргоё ndhoda, Keny, и d’asa? Kdyby se nemilo-
138
vali, nemela bych co vypravet, ty bys usnul, vzbudil by
ses za Wormsem a vycital bys nam, zes nevidel Worms,
jako bych te neznala!
Ten nejstarsi bratr od Ge se pak stal kralem a chtdl se
zenit. Slysel pry о nejake Brunhildd, tu ze must mit!
— Bldzne, fekl mu Siegfried, — Brunhilda je krdlovna is-
landskd, jak je рёкпа, tak je krutd, svaly ma jak chlap,
takovou bys chtel?
- Chtdl, khucel ten od Ge.
— To bys musel na Island! Porazit ji v hodu kamenem
a kopim! Kdyz prohrajes, da tё popravit, pordd mas na
ni chut’?
- Mam, olizl se ten od Ge a Siegfried, sprdvny kamardd,
zhluboka vzdychl: - Jakaz pomoc, jedem na Island.
Uz vim! Gunther se ten osel jmenoval! Az na Islandu si
ujasnil, ze tam jezdit петё1. Brunhilda se smichem zvedla
skdlu a mrskla ji pres louku. Gunther skalku ani neuzve-
dl, Brunhilda si odplivla a Islandane uz stloukali sibe-
nici. Ale Siegfried jim ukdzal! Vzal si neviditelny plcist’,
prisel ke Guntherovi, zvedl kdmen, vlozilpod nej Gunthe-
rovu ruku — a svih! Hodil dal nez Brunhilda! Ta se z toho
zhroutila: jestd nikdy neprohrala, mozna vecer nebude
ani veseni, a nakonec aby si balika z Wormsu vzala! Za-
vyla a mrskla kopim pres pul Islandu. Ted’ bojuj, rynsky
cerve! Gunther a Siegfried se rozpfahli - a hodili dal!
Krdlovna si vzteky div neukousla nohu.
- Zrada, jecela, - kdo neni z Islandu, sup s nim do basy!
Zitra vsechny povdsime, aby se ta ostuda moc nerozkrik-
la! Ale Siegfriedpiskl — a hie, more bylo nahle pine lodi
Nibelungu! Na palubach stali obri ve zlatych brndnich!
Месе jim zdrily jak slunce! A sakra, zavrcela Brunhilda.
Vyhldsila, ze ustupuje nasili, a jela se do Wormsu vddt.
Nibelungove odpluli, sfastny Guntherpodёkoval Siegfrie-
dovi, Siegfried odvёtil, ze opravdu neni zac, a Gunther
vddel, ze lepsiho kamardda uz nikdy mit nebude.
139
Brunhilda vsak tu pordzku neprekousla: pordd se divala
Guntherovi na svaly i do oci a rikala si, ze v tom jsou ne-
jake cdry, prece ji nemohlporazit tenhle тёккоп?
Potom byla slavnd svatba zzenstileho Gunthera s krds-
nou muzatkou. О svatebni noci se Gunther prihnal do
loznice. — I ty moje holubicko, khucel, — koukej, tvuj
holoubek uz leti!
— Так pojd’, zarzdla nevesta po zpusobu vesnickych rvd-
cu, plivla si do dlani, a nez Gunther vyrazil prvni ach,
visel za kalhoty na vesdku s udy svdzanymi. Visel tam do
rdna, aby ho vsichni videli.
— Musim smyt svou hanbu, fekl rdno Siegfriedovi. — Pro-
bodnu se.
— Nebud’ hysterka, vrcel Siegfried. — Rikej, zes na ni byl
schvdlne mimy, abys ji neublizil! Vyspis se ve vezi a zby-
tek nech na тпё.
Gunther souhlasil, Siegfried si s nim vymenil podobu
a sei za tou priserou do loznice. Brunhilda myslila, ze
je to Gunther, a vrhla se na пё], ze ho zas povёs^. Ale
Siegfried ji prastil, div ji neurazil hlavu, srazil ji na po-
stel a tam ji zpacifikoval jednou provzdy, nebot’ na to, co
Brunhilda te noci zazila, uz nikdy пегаротпё1а. Myslila,
ze ji tak zpacifikoval Gunther, takze ji ani nevadilo, ze
zddne dalsi noci uz ji Gunther nepacifikoval tolik. Ona
totiz pordd myslila na tu prvni pacifikaci — rikals пёсо,
Sumce? To se mylis, ja se v zddnych pacifikacich nevyzi-
vdm,jd je jenom zdurazhuji, protoze о nich tenрг1ЬёЬ je!
Ja to taky dal vyprdvёt nemusim!
Vsichni jsme se probudili.
„Jen si povidej,“ fekl mime Keny, coz Lucii rozbesnilo.
„Ja SI nepovidam,“ vyjela. „Ja to povidam VAM!“
Pote se svefepe odmlcela.
Projeli jsme Freudenbergem, kde upalili sto padesat caro-
dejnic, Biirgstadtem s obfi stfechou na renesancni radni-
140
ci a s kamennym valem starym tri tisice let. Minuli jsme
Miltenberg, hrazdeny klenot, jehoz nejbohateji hrazdeny
dum byl pry prvni hotel v Nemecku.
LUCIE: Dobra, о pacifikaci uz ani slovo. Kdyz se Sieg-
fried rdno probudil, pordd v Guntherove podobe, nadob-
ro zpacifikovand Brunhilda mu vdnovala prsten. On ho
vsak nemohl nosit, nebot’ v te loznici nemel co delat. Na-
stesti umrel stary krdl, trim zdedil Gunther a Siegfriedovi
dovolil, aby se ozenil s Kriemhildou. Siegfried tak s nad-
senim ucinil, a hned rdno po svatebni noci, podrzte se,
kamarddi, rdno podle germdnskeho zvyku, venoval sve
zene ten prsten od Brunhildy jako jitrm dar.
„Ten vul,“ vzkfikl Sumec a Lida vyhrkla:
„Jezfsku. Tohle spatne skonci.“
„Po pacifikaci se svalnatym blbem nemuzete, damy, nic
jineho cekat,“ pravila Gabina a Lucie pokracovala.
LUCIE: Nastesti se Siegfrieds Kriemhildou hned odste-
hovali do Xantenu. Z Wormsu to jsou nejmih tri dni jizdy
tryskem, takze vsichni zili st’astne, vsude harmonie, az po
jedendcti letech dostal nekdo hloupy ndpad, ze pribuzni
se maji navstevovat. A tak ti dva prijeli na par dni do
Wormsu. Brunhilda byla protivnd, asi zas uz potrebo-
vala porddne zpacifikovat, a kdyz sla s Kriemhildou na
msi, nastvalo ji, ze se Kriemhilda hme do dveri prvni.
Predbehla ji a povidd: — Kampak, Kriemhildo? Jsi snad
krdlovna? Jd jsem krdlovna! Tvuj muz je poddany meho
rnuze! Так se zarad’ za тё a moc nevyskakuj.
Ta rec vytocila Kriemhildu az к nebi. — Strc si svoje krd-
lovstvicko za klobouk! odsekla. — Prvni jdu jd, vzdyt’jsem
zena nejvetsiho hrdiny! Premohl draka! Porazil Sasy!
— Draka? No a? fekla Brunhilda. — Porazil Sasy, to je
toho! Ale muj Gunther, ten porazil me! Jediny ze vsech
141
zenichu, a ze jich bylo! Proto je Gunther nejvetsi hrdina
v tomhle рпЬё!ти! A kdybys vёdёla, jak тё zpacifikoval,
zasnila se.
— Так abys vёdёla, sykla Kriemhilda jako norskd zmije, —
neporazil 1ё Gunther, nybrz muj Siegfried! Umi byt nevi-
ditelnym! Na Islandu vedl Guntherovi ruku! To muj Sieg-
fried te zpacifikoval, zes to v zivotё nezazila! Ted’ uhni
pred hrdinovou choti, krdlikova zeno!
Z toho vidime, ze Siegfried zvanil. Primitivni muzi pry
tak cinivaji castёji, nez by se zddlo. Kriemhildina hyste-
ric byla zas klasickou reakci hloupe папу, takze jedine,
co о manzelich zXantenu Ize s jistotou tvrdit, je, ze kdyby
kterykoli z nich toho druheho nepoznal, musel by si ho
vymyslet.
— Za ty Izi, sycela Brunhilda, — prijdes о hlavu! Nemas
dukaz!
- Mam, vykrikla Kriemhilda, sahla pod saty a vztycila
ruku s prstenem Brunhildy. Guntherova zena zbledla ja-
ko smrt. A bylo ji jedno, kdo dal pujde prvni, protoze uz
do kostela nesla. Od te chvile myslela jen na to, jak se
Siegfriedovi pomsti.
Do kopcu jsme vjeli mlcky. Amorbach ma kostel s roko-
kovym prucelim barvy masa. V empirovem Erbachu zas
maji palac rodu Erbach-Erbach, podzemni potok Erdbach
s krasovym jezerem a rezbafi tam tri sta let vyfezavaji
slonovinu znacky Erbach. V Michelstadtu stoji radnice
s loubim a se stfechou dvakrat vetsi, nez je sama. A Mas-
ter Lorsch pamatuje Karla Velikeho. Na vstupni brane,
podivne stavbe se salem v patfe, dodnes nevybledly cer-
vene a bile vzorky z Karlovych casu.
LUCIE: — Od tebe chci uz jen jedno, rekla Brunhilda
muzi. — Zabij Siegfrieda. Gunther se lekl a pravil, to ze
neudёld, Siegfriedovi ze vdёё^ za zivot i za Brunhildi-
142
пи Idsku. Ale Brunhilda na nej upirala uhrancivy zrak
tak dlouho, az povolil. A ze zabit pritele neumdl, zavo-
lal rytife, Hagena z Tronje, ktery vychoval jeho, bratry
i princeznu Kriemhildu. Hagen tezce nesl, ze Burgundi
pfdteli s cizdkem. Skfipel zuby pri myslence, ze jeho ma-
la Kriemhilda cizdka miluje. Kdyz ji Siegfried odvedl do
Xantenu, Hagen se jedendct let neusmdl. Az ted’, kdyz ho
Gunther vyzval, at’ cizdka zabije.
- Toto je rec hodnd krale, zvolal a sei brousit kopi. Za-
sel pak za Kriemhildou a chtdl, aby zjistila, neni-li man-
zelova kiize pfece jen nekde zranitelnd: zitra se jede na
lov, Hagen md Siegfrieda chrdnit a chce ho chrdnit z te
nejzranitelnejsi strany. Husa Kriemhilda se tedy v noci
zeptala a Siegfriedji svdfil, ze jak ho nekdo trefi mezi lo-
patky, je s nim konec. Kriemhilda to hned rdno vyzvonila
Hagenovi. A jestd vysila Siegfriedovi na halenu kfiz, aby
Hagen vddel, ktery bod md chrdnit. Vecer v lese se Sieg-
fried sei napit ke studdnce. Hagen za nim - a skrz kfiz ho
probodl. Potom vsechny svolal. Vraha nikdo nevidel. Pry
to udelali loupeznici.
Pfed rdnem pfinesli zrandneho Siegfrieda do Wormsu.
Pronesl песо dojemneho о rannich cervdncich a umfel.
Kriemhilda proplakala tydny. Jeji slunce zaslo. Brunhil-
da vsak mlcela. Kdyz Siegfrieda pdlili na hranici, vstou-
pila do plamenu a tam se prokldla mecem. Zhroutila se
na hrud’jedineho muze,jehoz mohla milovat, kteryji pfe-
mohl. A Gunther? Citil, ze i jeho srdce umfelo. Poprve se
zatesil na smrt.
„Dal vypravet nebudu,“ rekla Lucie. „Nesnasim pfilis-
nou krutost.“
„Aby ne,“ odvetil Otous. „Kdyz vam pofad fikam, ze to
maji v
„Jak to, ze nespis, Otiku?“ vyjela Gabina. „Nespis, rozci-
lujes se a vecer zivas, misto abys me bavil.“
143
„Kdyz dovolite,“ uslyseli jsme nahle Walthera, „dopo-
vim pfibeh sam. Neni kruty. To jen vy jste zmekcili. Vase
chyba.“
„Proc chyba?“ vyjel Keny.
„Protoze nejste pfipraveni,“ fekl trubadur a zacal vypra-
vet.
WALTHER: Pani Kriemhilda myslila uz jenom na po-
mstu. Kdo by se divil? Ztratila Siegfrieda, svou lasku
a oporu. Zdёdila poklad Nibelungu, ale nezajimal ji. Ко-
ти se pomsti? Zrddci Guntherovi! On to vymyslil! Neni
uz jejim bratrem. I bratfi zrahuji, ale ne tolik! Kdo je dal
vinen? Ha! Zlopovdstny Hagen! Snila о meci v Hageno-
vё hrdle, о ut’ate hlavd sveho bratra. Vsak bёda, byla jen
zenou. Cekala tfindct let.
Pak ji vdali za Etzela, krale Hunu. Sama, bez rodiny, vy-
dala se na pout’ do Uher. Мё1а pak s Etzelem synacka,
Ortlieba. A az ted’, kdyz znovu pocala kvest stestim, ulek-
la se, ze by mohla zapomenout. A tak pozvala svuj rod na
ndvstdvu.
— Pozor, fekl Hagen z Tronje, — moznd se nevrdtime! Nez
vyjedem, skryjme poklad! Patfi ted’ nam, a tak i my se
smime zvdt Nibelungy! At’ zije Gunther, Nibelungu krdl!
V noci nalozili Hagen s Guntherem poklad do clunu
a veslovali proti proudu Ryna. Tajnd ponofili zlato do
vod. Rdno s celou armddou vyjeli na ndvstdvu.
Kriemhilda se dockala. Krdl Etzel vital Nibelungy v sa-
le, ale hunsti rytifi na pfikaz krdlovny uz zabijeli na nd-
dvofi. Etzel si pfdl smifeni. Hagen z Tronje nikoliv. A tak
pfed ocima otce ut’al hlavu jeho syndckovi Ortliebovi.
Muzove se zabijeli celou noc. Krev stekalapo schodistich.
Padli vsichni Hunove. Nibelungove zhasinali v krvi pod-
le nich. Jen krdl Etzel nebojoval. Objimal mrtveho syn-
ka aplakal. Ani Kriemhilda neplakala. Odi ji zdfily. Vyla
к nebi piseh smrti a zalykala se smichem. Vpoutech pfed
144
ni lezel bratr Gunther a Hagen z Tronje. Dala je mucit,
kazdeho zvldst’, aby jeponizila. Aby pfed nijeden druhe-
ho zradili. „Kde je mujpoklad, Gunthere? Prozrad’, kde
lezi, Hagene!“ Hagen pravil: „Neprozradim, dokud mi
neprineses srdce mcho рапа. “ Zabili Gunthera, vynali
mu srdce a Kriemhilda nepohnula brvou. Netusila, ze jen
pint Hagenovu vuli. Ze Hagen chtel zkrdtit pdnovo utr-
peni. Ukdzali mu krdlovo srdce a Hagen pravil: „Jsem
spokojen. О te skrysi vim ted’ uz jen jd. A jd se muceni
smeji! I smrti se smeji, ty cizdckd pelesnice!“ A Kriem-
hilda, zlosti silend, dal jenom plnila Hagenovu vuli, kdyz
mu rdzem ut’ala hlavu. V te chvili posledni verny rytir,
Hildebrand, smrtelne zraneny, pripotdcel se do komnaty
smrti a probodl Kriemhildino srdce. Polomrtvy Hun pak
vstal a dobil Hildebranda sekerou. Так skoncil slavny rod
Burgundii, kteri se smeli zvdt Nibelungy, nebot’ poklad
z hory patril jim. Nikdy ho neuzili. Zlato dodnes lezi na
dne Ryna. Nikdo ho nenajde.
„To vite,“ zavrcel do ticha Otous, ,,ze Hagenovi postavili
pomnik?“
„Zaslouzi si ho,“ odvetil Skleb. „On byl pravy muz! Co
jsou proti nemu Siegfried a Gunther? Parek uzvanenych
bisexualnich seladonu.“
Lida fekla Sklebovi: „Chees facku? Hagen byl zradee!
Zradne zabil Siegfrieda!“
„Proc zradne? On pfece Siegfriedovi nikdy vemost ne-
slibil. Hagen nestfidal strany. Byl vemy az za hrob. Byl
jednolity,“ fekl Skleb.
„Zabil dite!“ fekla Gabina.
„Synove kralu se tenkrat zabijeli!“
„Ale dite?“ vzlykla Lida.
„Ja ti nerozumim, pani,“ znejistel trubadur.
„V kazdym pfipade,“ pravil Otous, ,,je to skandal. Orgie
surovosti. Nasi hrdinove jsou aspon uslechtili. Libuse.
145
Pfemysl. Horymlr. Nezvanl о tom, s kym se kdy vyspali.
Pokud se vubec kdy s nekym vyspali. A nezabijeji deti.“
„Boleslav vyvrazdil deti Slavnlkovcu. Jiny Boleslav za-
bil vlastniho bratra Vaclava. Tfeti Boleslav dal vyklestit
bratra. Oldficb dal oslepit tfetiho Boleslava. To je sku-
tecnost.“
„Ale nezpiva se о tom v eposech!“
„No prave,“ fekl Skleb.
Kdyz jsme prijeli do Wormsu, Nemci slavili Svatek pece-
nych ryb. Z placku od feky, odkud vyjizdeli Burgundove
na dalekou cestu za smrti, se sirila vune spaleneho rybiho
tuku. Ale i vlna. Jsme pfece na Ryne. A piva. Jsme v Ne-
mecku. Bylo odpoledne, Wormsti se dostavali do nalady,
v pfedzahradkach hfmel sborovy zpev, a kdyz jsme se
jednoho pana zeptali, jak se dostanem к domu, sei s nami
a petkrat se zeptal, odkud jsme. Petkrat jsme pravdive od-
povёdёli, vzdycky nas poplacal po zadech а petkrat nas
ujistil, ze Varsava je krasne nresto. Otous zkusmo pravil,
ze jsme Mad’afi, ale muz se nedal zmast a zas nam sdёlil,
ze Varsava je krasne nwsto. Pochvalili jsme mu Worms
a muz se spokoje^ vratil к rybam a vinu.
Hledali jsme stopy po Burgundech-Nibelunzlch, ale
тагпё. Nasli jsme jen ohlasy 1ёс11 рпЬёЪй. Tfeba kasnu
Nibelungu na nanwstl. Siegfried stojl nahofe a ledabyle
svlra draci krk, jako by tahl chciplotinu do kafilerie. Na
bfehu Ryna je socha Hagena z Tronje. Stojl v clunu, po-
klad nese na йГ1Гё a rozhllzi se, kam ho tajnё potopit.
Na пн81ё kostela, kde se Brunhilda dozvёdёla, kdo ji pfe-
mohl, dnes trunl mohutna romanska bazilika s рёР veze-
mi. A na bronzove tabuice zamku je shmujicl napis, dё-
jiny о tfech уёйсЬ: „Zde stdl posvdtny chrdm Rimanii,
krdlovsky hrad Nibelungu, cisarskd falc Karla Velikeho,
dviir knizete biskupa z Wormsu. Porddalo se tu vice nez
146
sto risskych snLmii. Pred cisarem a Risi zde stanul Mar-
tin Luther. “
Chybf jen pfipsat, ze ve Wormsu je take nejstarsi zidov-
sky hfbitov v Evrope, tisic let stare Svate pisky.
V patem stoleti tu zili Burgundove, ukazkovi germansti
tulaci, ktefi sem pfitahli z vychodu. Podfidili se tu Ri-
manum a potirali s nimi germanskou konkurenci. Pak
Burgundy zmasakrovali Hunove a zahnali je od Ryna az
do Francie. Burgundove tam zacali pestovat vino a mlu-
vit francouzsky, cimz skoncila jejich germanska identita.
Ale porazku od Hunu nepfekousli, a tak se s ni pry aspon
vyrovnali umelecky: vznikl pfibeh о Nibelunzich. Attilo-
vi (Etzelovi) Hunove pobiji Nibelungy, rozumej Burgun-
dy, byt’ daleko v Uhrach.
Vzorem pro postavu Siegfrieda je pry fransky krai Si-
gibert. A pfedlohou pro Brunhildu je mozna jakasi Bru-
nichild ze 7. stoleti. Vladla Franske risi z Wormsu. Jejiho
nastupce Dagoberta porazil kdesi v Ceskem lese fransky
kupec Sarno se svymi Slovany.
Pokud jde о pfibeh Nibelungu, nemelo by zvidaveho cte-
nafe zmast, ze ho slysi pokazde jinak: jednou je Brun-
hilda hodna a nezna, jindy zla a svalnata, jednou hlida
poklad drak, jindy Nibelungove. Jenom Siegfried, byt’
nekde pod jmenem Sigurd, se vzdy spolehlive zachova
jako trouba a vzdycky ho zabiji. Pfibeh se tak menil pro-
to, ze putoval germanskym svetem, z pevniny do Skan-
dinavie, na Island a zase zpatky, kde se zatim bystfejsi
slechtici naucili psat. Ze vsech verzi upletl pak Richard
Wagner ctyfi opery, vznikla nejmin jedna satira a neko-
lik filmu. Tvurci toho vseho vzali tak divakum posledni
nadeji, ze se nekdy dozvedi, jak to ma byt spravne. Tern,
ktere to trapi, vzkazujeme: nemucte se. Je to vymyslene.
Vsechno.
147
Co je blizko:
HEIDELBERG v kopcich pri fece Neckar je mozna nejhez-
cim nemeckym mestem: vpredu rovina, ze tri stran hory. Ryn-
sky kurfift Ruprecht I. tu ve 14. stoleti zalozil prvni univerzitu
Rise a hrad. Ten staveli tri sta let. Jen skoncili, rozbili ho Fran-
couzi i s Heidelbergem. Svabskd palice se zatvrdily a postavi-
ly Heidelberg novy, barokni. S novou univerzitou, ktere ted’
fikaji Stara, protoze maji univerzitu jeste novejsi. Alma mater
dodava mestu svezi sarm. V parcich a u feky se pofad nekdo
uci. V byvale konime, napul ruine, napul parku, zpivaji ptaci
a je tam menza. Studoval tu i nas Komensky, prednaseli zde
Hegel ci Jaspers. Heidelbersti ziskali devet Nobelovych cen.
Dari se tu hlavne jademe fyzice a hvezdafstvi.
Nejhezci pohled na mesto je ze strane, z Cesty filozofu: Domy
za Karlovou branou se ztraceji v zeleni, jako by Heidelberg
vyrustal z kopcu. Hrad je zcasti zficeny, zcasti renesancni, ba
i barokni, aniz postrada zbytky gotiky. Sidlila tu knizata i falc-
krabata uzemi zvaneho Falc. Nemusi nas mast, ze Heidelberg
lezi v Badensku-Wurttembersku: к castym schvalnostem his-
toric patfi stehovani hranicnich patniku. Tohle byla Falc ryn-
ska, zaklad dnesni zeme Falc-Poryni, kterou Velky spediter
posunul о песо dal. V Rynske Falci vladl tez Friedrich Falcky,
v Cechach znamy jako Zimni krai. Nase pfedky neohromil,
vroucne vsak miloval svou Annu, princeznu anglickou. Na hei-
delberskem hrade ji dal postavit anglicky dum a к narozeni-
nam ji venoval branu do zahrady.
Z domu a micovny jsou rozvaliny, stejne jako z sestiboke zvo-
nice a Prasne veze. Zbyl zamek a lekamicke muzeum s pojizd-
nou apatykou. Ve mne ten hrad budi dojem, ze nekdo nevedel,
chce-li tu filmovat Drakulu, Cachtickou pani, Poklad Svabu ci
Proti vsem, a pro jistotu s sebou vzal kulisy na vsechno.
148
5.
BOHAC FRANKFURT. AMERIKA NAD MAINZEM.
BROD KARLA VELIKEHO. ROMER A PARLAMENT.
DEJINY PENEZ. HRISNE NADRAZI.
PRAVDA V JABLECNEM VINE.
Z autostrady Frankfurt dlouho nevidite. Ritite se sesti-
proudou dalnici, dvojim houstim, pod vami padi auta jine
Autobahn, pres vas rachoti tiraky po dalsf silnici, a nad
tim vsim s pistenim pfistava obri boeing. Kfovi, za nimz
mizi, se tfese hruzou. Svet dmci, vyje a pachne benzi-
nem. Navzdory uslechtilym palivum se smog da krajet.
Skrtnout sirkou, nejmin tri dalnice i s pfilehlym tmim,
ktere tady hrde nazyvajf lesem, by vyletely do povetfi.
Frankfurt patri к nekolika mdlo пётескут mdstum, je-
jichz obyvatelpribyvd. Jistd si nekdo nemysli, ze je to zd-
sluha etnickych Ndmcu. Frankfurt’anu je 660 tisic, nejde
tedy о mesto nejvdtsi. Zato byl Frankfurt, aspon v mo-
demich ddjindch, skoro ve vsem prvni. Po vdlce se stal
metropoli zdpadni zdny a mdlem i hlavnim mdstem zd-
padniho Nemecka. Dodnes je tim, cim byl vzdycky: hlav-
nim mdstem evropskeho trhu, krizovatkou cest. Ndmecky
hospoddrsky zdzrak se narodil tady. Je tu pres 200 bank
a ctvrtd nejvetsi burza sveta. К nejvdtsim na svdtd patri
i veletrhy, hlavnd ten knizni a Autosalon.
Frankfurtsky ddlnicni kfiz, Frankfurter Kreuz, postrach
svdtecnich jezdcii, zustdvd nejvytizendjsim bodem evrop-
skych silnic: dennd jim projede pres 230 000 aut. Hlav-
ni frankfurtskd letistd je nejrusndjsi v Evropd: vzletd tu
1 200 letadel dennd. Na letisti pracuje 40 000 lidi. Jsou
tu restaurace, kina, diskoteky, supermarkety, nemocnice,
kaple, nejvdtsi hotel ve Frankfurtu i nejrozlehlejsi cekar-
na svdta.
149
Sumec sjel z dalnice a za tri minuty zabloudil. Kdyz se
pfiznal, moc nam to nevadilo. Byly tu parky a uhledne
bloky domu skryte v zeleni. Skleb tvrdil, ze ve vsech tech
peknych stavbach jsou socialnl byty, ale nevefili jsme
mu. V parciku si hralo deset malych cemousku. Muslim-
ky se zahalenou hlavou a suknemi po paty tahly v obfich
taskach potraviny. Tlusti chiapci semitskeho vzezfeni pili
pfed hospodou caj.
„Uz je to tu,“ fekl Keny smutne. „Vetsina Nemcu jsou
Turci.“
„Jen aby,“ zavile pravil Sumec.
„А kdyby, tak co?“ fekla Gabina. „Turci si aspon nestavi
na zahradku trpasliky.“
„Protoze nevedi, co je trpaslik,“ fekl jsem.
„Protoze nemaji zahradku,“ fekla Lucie.
„To by ses divila,“ zavrcel Sumec.
„Ту nezvan a fid’,“ okfikla ho Lida. „Jedes blbe, ja to po-
znam. Vsichni na tebe troubi.“
Skleb fekl, ze v osmdesatimilionovem Nemecku ziji jen
dva miliony Turku. Vsech muslimu dohromady jsou tu
zatim jen tfi miliony.
„To nam chybelo,“ vzdychl Otous. „Nemci, a jeste mus-
limove.“
„А co?“ vyjela zas Gabina. „Pet milionu z osmdesati, to
je kazdy sestnacty.“
„Jak to pocitas?“ znejistel Skleb, ale pak mavl rukou
a zat’al zuby.
V tu chvili na nas zatroubil stars! clovek v jeste starsim
med’ouru, vyklonil se z okynka a posmesne ukazoval za
sebe. Nic zvlastniho tam nebylo. Sumec zajel к chodni-
ku a zastavil. Vystoupili jsme. Obesli vuz. Zkontrolova-
li jsme pneumatiky, brzdy, svetla, sterace. Vsechno bylo
v pofadku. Napadlo me, ze tu auta parkuji nejak divne,
ale nedokazal jsem fict, proc. Byl to jejich problem, ne
nas. Jeli jsme dal, ulice se promenila v ulicku a zuzila se.
150
Provoz tu byl temef nulovy. Az na jedine auto. V uzke
ulicce vsak jedno auto staci, aby vam zkomplikovalo zi-
vot. Sofer troubil, blikal a najizdel pfimo na nas. Uhnout
ho ani nenapadlo. Taky nemel kam.
Lucie si pfemyslive odkaslala a pak fekla:
„Nejsme v jednosmerce?"
„No jiste,“ zarzal Otous. „Vyklon se a vysvetli mu, ze
jede spatne."
„Jde о to,“ fekla Lucie, „jestli nejedeme spatne my.“
Sumec sevfel rty. Pohledl na zaparkovana auta. Cela
vsech, vpravo i vlevo, mifila do mist, odkud jsme vyjeli.
Hned mi to bylo divne, chtel jsem fict, ale pfemohl jsem
se.
Jako naschval sem pfijizdelo pofad vic aut. Brzdily a fa-
ddy se za sebe. Sumcovi se orosilo celo. Zafadil zpatec-
ku, couval. Pfipominal ted’ strojvudce, nase auto lokomo-
tivu, cizi auta vlak. Kdyz couvate, jedete о dostpomaleji,
nez kdyz jedete pomalu normalne. Zvlasfve Frankfurtu.
Nakonec Sumec stydlive zabocil na chodnik, pfedstiral,
ze neslysf kletby jakehosi Cinana s karou, a nakonec se
i s autem skryl v prujezdu. Za dvacet vtefin nas odtamtud
s mocnym troubenim vyhnal naklad’ak, ktery chtel ven.
Kdyz jsme pozdeji Sumce napadli, proc si nevsiml znac-
ky, vymlouval se, ze Nemci maji moc dlouha slova: nikdo
na nem nemuze chtit, aby v pine rychlosti pfecetl slovo
EinbahnstraBe. Namitli jsme, ze napis EinbahnstraBe je
na te strane ulice, kudy do ni vjizdeji normalni fidici, ni-
koli na strane, kudy tam vjel Sumec.
„Так vidite," fekl Sumec. „А uz о tom nechci nic slyset.
Nebo si jezdete po Frankfurtu sami. Poznate, kecalkove,
jak se fidi v nejslozitejsim dopravnim uzlu Evropy."
Z veze Cisafskeho d6mu pfipomina Frankfurt maketu:
sede, bile, ruzove a hnede budovy, haly a domky, veze
kostelu a bran. Stfecha nadrazi jako pet cemych rolad.
151
Romer, stara pohadka cerstve natfena. A pak - rana do
cinelu! Jiny rozmer. Utesy mrakodrapu malych, velkych,
tlustych, tenkych, kus Ameriky spusteny do nejdynamic-
tejsfho mesta Nemecka.
Modry Main je lemovany zeleni. Paluby vyletnich lo-
di i zahradni restaurace na bfezich jsou pine svatecnich
Nemcu: fotografuji, hlaholi, jedi a piji. Na sevemim ho-
nzontu sedne hfbet pohofi Taunus. Az tam vedla limes
romanus, opevnena hranice davneho Rima.
V osmem stoleti, kdyz zbytky fimskych lazni zarostly
travou a zelene bfehy Mainu spojoval jen brod, zazil ta-
dy horke chvile Karel Veliky. S druzinou nejvemejsich
Franku se vydal na pruzkum к lezeni saskych pohanu.
Pfebrodili Main a narazili na pfesilu Sasu. Uhaneli zpat-
ky, pohany v patach, padla vsak mlha a Frankove nenasli
brod. Tu fransky krai v tisni nejvyssi poklekl a prosil Bo-
ha о pomoc. Vyslo to! Mlha se roztrhla, pfed ocima krale
vstoupila do feky bila lan a kolouch. Bez namahy pfesli
na jizni bfeh, vodu po bficho. Kolouch po usi. Kral s dru-
zinou vjeli do feky za nimi. Nejvyssi cas: za poslednim
Frankem se mlha opet zavfela. Po bfehu, ktery opustili,
dusala kopyta, Sasove kleli jak pohani. Ale mimo brod
si do vody netroufli. Kral byl zachranen. Navic poznal,
kdo na svete vladne doopravdy, a postavil mu kostel. Pro
sebe tu dal stavet prvni falc: Franconofurd, pozdeji Furt
der Franken. Fransky Brod. Frankfurt.
„Таку se mu fika Mainhattan,“ zasklebil se Skleb.
„Vzdycky tady byly penize. Pfed valkou i po ni. Nemec-
ko bylo na maderu, Frankfurt taky, ale prachy zustavaly.
Vite, ze Rottschildove jsou z Frankfurtu?"
Povalecna zapadni marka vysla odtud na viteznou pouf
svetem. Stalo se to v cervnu osmactyficateho roku: do
zdejsi Bundesbanky tenkrat zamkli experty, ktefi vse
152
chystali, aby se nic nevyneslo predcasne. Marky se tiskly
v Americe. Posilali je letadly do Frankfiirtu a odtud dal,
pfisne tajne, do vsech koutu zapadniho Nemecka. A kdyz
vsechny marky pfistaly na spravnych mistech, smeli ex-
pert! domu, vlada vyhlasila novou menu a kazdy zapad-
ni Nemec dostal svych ctyficet marek. „Nic moc,“ kon-
cil Skleb, „ale pro zacatek to stacilo. Americka pomoc,
nemecka pile, zidovska strategic. A kouknete ty mrako-
drapy! Deutsche Bank, Dresdner Bank, BIG Bank, Ci-
ty Bank, Commerzbank - taky se Frankfurtu fika Bank-
furt."
„Frankfurtje super," jasala Gabina. „Je nejvyssi. Nejmo-
demejsi. Nejrusnejsi. Kam se na nej hrabou Nemci."
„Таку mu fikaji Krankfurt," rekla Lucie.
Slovnicek pro monolingvisty: Furt = brod. Bank = banka
(tez lavice, ale ta nds ted’ nezajimd). Krank = nemocny.
Namesti Romerberg ma na vychode hrazdene domy Ost-
zeile, na zapade ruzovy Romer. Bylo tu trziste, pramati
dnesnich veletrhu. V domech se dafilo hospodam a lep-
sim kvelbum: bohati kupci bydlivali v patre, trhovci pfe-
spavali v kuchynich, kramari v prujezdech. Staci zavfit
oci, zaslechnete kdakani trhovkyn a jejich slepic, zavo-
ni vino od Ryna, kofeni z Orientu. Vitr zcefi brabantske
krajky.
Domu Romeru je jedenact a vsechny nejsou z rynku vi-
det. Prostfedni, nejvetsi a nejzdobnejsi z peti zubatych
stitu je dum Riman, vlastni Romer. Sochu Rimana na-
jdem i na namesti. Stoji tam mala, bleda, jako by se sty-
dela. S Romerem ma malo spolecneho: dum nazvali na
pocest italskych obchodniku, ktefi tu о jednom trhu byd-
lili.
Ve stfedoveku povysili Romer na radnici. Radivali se v ni
kurfifti, koho zvoli v kostele nemeckym kralem. Vitez tu
153
pak pofadal banket, aby ho radni a kurfifti nepomluvili.
Ten den teklo z kasen vino, na roznich se opekali volove
pro lidove vrstvy.
V j edine kasne, ktera po hodech zbyla, kvetou dnes pe-
largonie. Mezi nimi stoji bohyne Spravedlnosti s mecem,
napfahuje к radnici vahy a kouka, jako by fikala: ,,Hej,
vy tam! Nechte tech lumparen! Ja vas vidim!“ Frankfurt-
ska Justicia je jedina socha spravedlnosti, ktera, aspon co
ja vim, nema zavazane oci. Vybomy napad.
Za Romerbergem stoji dom. Zasvetili ho svatemu Barto-
lomeji, ale fikali mu Cisafsky: v jedne z jeho kapli volili
kurfifti fisske krale. Za renesance tu byli kralove i koru-
novani, cimz Frankfurt odsunul tradicni Cachy (Aachen)
do ponizujiciho pozadi.
Na rozdil od vetsiny Romerbergu pfeckal Cisafsky sal
v Romeru skoro bez uhony bombardovani. Ze sten shlizi
dvaapadesat kralu a cisafu Rise. Vsichni jsou v nadzivot-
ni velikosti s vyjimkou Karla Velikeho, ktery je jeste vet-
si. Najdete zde i Karla IV. a jeho syna Vaclava IV. v lo-
veckem, take selmu Zikmunda a fadu Habsburku.
„Vsimni si, ze mezi nemeckymi krali jsou i cesti panov-
nici,“ fekla Lucie Otousovi. S naivitou vzdelane zeny ce-
kala, ze ho to potesi, ale Otouse to nastvalo.
„Jakym pravem,“ vzkypel, „si Nemci pfivlastnuji nase
krale?“
„Proc ta trpkost?“ podivila se Lucie. „Proc naopak ne-
mit radost, ze mnozi nasi kralove vladli nejen nasi zemi,
ale i tak velke fisi? Reverse it for our win, fikava jeden
muj znamy Zid, obrat’me to ve svuj prospech. Reverse
it, Otousi!“
Otous se vsak chmufil dal pin podezfeni, ze mu nekdo
naznacuje, ze jsme v dejinach sice trpeli, ale malo.
154
Chodili jsme po Frankfurtu, te smesici utlumene histone
a bfeskneho dneska, sestupovali do podzemnich pasazi,
ktere jsou stanicemi metra i vonavym shlukem kavaren,
cukraren, syraren, obchodu vseho druhu a poulicnich
muzikantu. V metru meli tak vonave zachody (pisoar za
tficet centu), ze jsme je hned srovnali s plebejskymi zlab-
ky pod radnici v Mnichove (k pouziti zdarma). Otous to
okomentoval poznamkou, ze nem Nemec jako Nemec.
Pili j sme kvasnicove pivo u policejni stanice Hauptwache,
proslavene tim, ze ji jako stavebni skvost nedotceny bom-
bardovanim rozebrali pozdeji pri stavbe metra kamen po
kameni a о kus dal ji zase slozili jak lego. Pfeli jsme se,
zda nezny tvar Stare opery, dokonale napodobeniny te
znicene, nepusobi tvafi v tvar mrakodrapum bezradne.
Shodli jsme se, ze ty nakladne repliky, ktere pfedstiraji
stfedovek, nej sou Izi, nybrz vyrazem nemecke nostalgic,
at’ to stoji, co stoji, stejne jako tfeba Neuschwanstein.
Jinou slavnou stavbou promenenou v trosky a z trosek
zpet ve slavnou stavbu je kostel Pauluskirche. Kostelem
uz neni, v jeho kruhove hale se pfedavaji vyznamena-
ni, ceny, a tez se v nem zpiva, ac je tu pry vzacne spat-
na akustika. Pry nebyla lepsi ani dfiv. Snad proto se pri
sjednocovani Nemecka stal Pauluskirche parlamentem:
mnozi poslanci byli jiste radi, kdyz песо placli a pak se
zjistilo, ze jim nikdo nerozumel. Frankfurtsky parlament
se pokusil vstoupit i do nasich dejin. V bouflivem roce
1848 oslovili jeho poslanci Palackeho, aby zastupoval
Cechy. Palacky odmitl, nebot’jako cesky vlastenec se ci-
til byt Rakusanem. Napsal tenkrat Nemcum slavny dopis
s myslenkou, ze kdyby nebylo Rakouska, musili by si je
Cesi vytvofit. Ostatne nemecky parlament nemel dlouhe
trvani, prusky krai ho rozehnal. (Co s vecne nedozranou
lidovladou, fekl piy.)
155
Kdyz se Bismarck pustil do Francouzu, frankfurtsti
Nemci se к nemu nepfidali. Myslili, ze jim to projde, ale
neproslo. Prusove obsadili mesto, po staled svobodne.
Zaplafte pet milionu stfibmych guldenu, vyhlasili, a svo-
bodu vam vratime. Frankfurtsti poslechli a Prusove ty
penize hned poslali do Berlina. Jenze za par dni se pro
velky uspech rozhodli vse opakovat. Ze odejdou, ale ted’
uz doopravdy, kdyz Frankfurt zaplati dvacet ctyfi milio-
nu guldenu. Tolik penez uz mesto nemelo. A tak Prusove,
aby si zachovali tvaf, nafidili starostovi, af sepise seznam
konselu, ktefi budou osobne zodpovedni, ze Prusove pe-
nize dostanou, jinak pfijdou о majetek oni. Starosta, pin
cemych myslenek, sei domu. О pulnoci sdelil zene, ze
ten seznam nenapise, aby nepfivedl sousedy do nestesti.
Odesel na zahradu a tam si vzal zivot. Ten cestny muz se
jmenoval Karl Konstanz Viktor Fellner.
Frankfurtu zacali vladnout z Berlina. Svobodnym fis-
skym mestem se uz nikdy nestal. Neni ani metropoli
Hesenska. Zato je pofad nejbohatsi.
„Jeste znam vesely pfibeh о burze,“ fekl Skleb. „Burza
tu vznikla uz za objevnych plaveb. Na frankfurtskych
trzistich se tenkrat platilo tolika menami, holandskymi,
spanelskymi, francouzskymi, italskymi, ze se v tom ma-
lokdo vyznal. A tak obchodnici vynalezli burzu: kurzy,
pohyby men nahoru a dolu... Jenze kseftovani pfes bur-
zu bylo casern jeste nepruhlednejsi nez dfiv. Remeslnici
tvrdili, ze je tam Zidi sidi. Nekdy meli pravdu, nekdy ne,
ale zlost meli pofad vetsi a vzboufili se. Vedl je pemikaf,
Vincenz Fettmilch. Burza pfezila, nektefi Zide ne. Na
Fettmilcha poslali vojsko, pfedaky povstani zajali, st’ali
a jejich hlavy vystavili na moste.“
Dejiny Frankfurtu nejsou jen dejinami financnich kata-
strof a zisku. Narodil se tu Goethe. Jeho rodny dum roz-
156
bombardovali, ale uz je tam zas. Kdyby se Goethe vratil,
mozna by nepoznal, ze zije v replice. Ale on by se nevra-
til. Kdyz se odstehoval do Vymaru, zjistilo se, ze tu neza-
platil dane. Frankfurtsti mu to dodnes nezapomneli.
Zil tu i filozof Schopenhauer. Byl hrubian. Pofad ho na-
vstevovali fandove, az mu jeho bytna fekla: „Ja nechapu,
Herr Schopenhauer, co na vas ti lide vidi. Ja, napfiklad,
vas mam pine zuby.“
Abychom se povznesli z pfizemnich veci: z Frankfurtu
vyletel к nebi prvni horkovzdusny balon na svete. Ridil
ho Francouz Blanchet.
Ve Frankfurtu byl pfed lety i Sumec s kamaradem Bon-
gem. Pry tudy jen projizdeli pfi pracovm ceste a prosli se
pfed nocnim nadrazim.
„Pfed nadrazim,“ fekl Skleb, „buji kriminalita a hfich.
Jsou tam narkomani a ozralci. Sexysopy, pipsou a devky
vubec. Nezkazeny cesky chlapec snadno podlehne. Так
to aspon vysyp.“
„Me kriminalni sex nelaka,“ fekl Sumec. „Sam jsem fikal
Bongovi: nelez z nadrazi, je tam tma, vsude mezinarodni
individua, nedomluvis se, poperes se, to neni jako doma,
tady se rovnou stfili. Ale Bonga nezastavis. Vysel na ulici
a za tfi minuty se ztratil. Koukam, kde je, a tu vidim, leze
z boudicky. Oci jak tenisaky, ty brd’o, povida, porno za
marku, ale jaky! Ja, fikam, to nemusim videt ani zadar-
mo, a Bongo prej videl jsi uz nekdy dve lesbicky Cinan-
ky s cemoskou na cirkusovy hrazde? Na hrazde, to snad
neni ani mozny, fek jsem si. Vlezu do boudicky vedle,
zasunu marku - a co byste fekli? Zadny Cinanky! Zadna
hrazda! Zadny porno! Vyfotografovalo me to!“
Vypravi se, ze Karel Veliky mel dceru Immu, krasnou,
silnou jako valkyra. Chtel ji statnicky provdat, jenze si
Imma namluvila pisafe, tez krasneho a silneho, jenze bez
157
erbu. Milovali se den ode dne zbesileji, jako by Imminym
otcem ani nebyl valecnik, jehoz se balo pul Evropy. Jed-
nou se zas plsaf vplizil do Imminy loznice, ze tam zusta-
ne aspon do tri rano, ale v noci napadl snih. Pisaf se lekl:
nemohl zpatky, aniz by na nadvofi zanechal stopy. Imma
se vsak zachovala jako spravna dcera valecnika. К ranu
vzala milacka do naruce a odnesla ho pres dvur do pisaf-
ske kobky. Chodila pak tam a zpatky, aby ten, kdo najde
stopy, usoudil, ze se princezna jen tak prochazela.
Jenze smula: prave tu noc pan Abendlandu nemohl spat.
Stal u okna a najednou vidi, jak jeho dcera nese pres dvur
mrtvolu. U dvefi mrtvy seskocil. zlibal princeznu a kra-
lovi vse doslo. Pisafe vyhnal, dcefi domluvil. Princezna
slibila, ze to vickrat neudela, v noci utekla a nikdy se ne-
vratila. Smutny krai ji leta hledal, mame.
Konec znate odjinud, take z ceskych povesti. Po letech
krai vyjel na lov a videl dve krasne deti u rybafova dom-
ku. Vysla mama - kdo to byl? Spravne! Vysel otec - pi-
saf! Ze ja ho tenkrat nedal popravit, napadlo krale, ale
hned si ujasnil, ze v tom pfipade by se nenarodila ta dve
krasna vnoucata. Mam vnoucata! jasal dobyvatel, ve-
sel do domku, nechal se poznat, vsechno vsem odpustil
a vsichni potom zili st’astne az do smrti.
Za Mohanem lezi Sachsenhausen: dnes ctvrt’, dfiv mes-
tecko, pfedtim ves a tiplnc nejdfiv par domku, ktere po-
stavili Sasove. Odtud nazev. Kdyz Karel Veliky porazil
saske vojsko, osidlil zajatci jizni bfeh, af zvelebuji ze-
mi. Coz oni udelali. Zejmena tu pestovali jablecne vino.
Snob i fajnsmekr se s odporem otfesou, nedopust’te vsak,
aby vami zmitaly pfedsudky, dokud jste neokusili. Ap-
felwein je chufova bomba. S bombami se must opatme,
zvlast’s d’abelskou odrudou mladeho vina zvaneho rausr.
Na nabfezi Mainu i v pfilehlych ulickach je na dve ste
hospod, jedna lepsi nez druha. Jak spravne pravil pfed
158
lety Sumec, nez vstoupil do domnele sexualni boudy, kde
ho песо vyfotilo: kdyz je clovek v cizi zemi, mel by zazit
vsechno.
U dfevenych stolu pfed malovanymi hospodami sede-
li Nemci, stebetali a pili. Na pultech staly kovove kon-
strukce, v konstrukcich vezely dzbany na zpusob nasich
cibulaku a vesele teticky je naklanely, aby jimi naplnily
sklenice zluteho moku.
Napili jsme se a varovne na sebe pohledli: pozor! Jde to
rychle do hlavy! Lide v senku byli nebezpecne druzni.
Jeden pan tfeba vypacil ze Skleba, ze je novinaf, a potom
se chtel pofad bavit о Sudetech. Skleb vcelku uspesne
pfedstiral, ze panovi nerozumi, a pil jak duha, takze jsme
nakonec pfestali rozumet i jemu, i kdyz mluvil cesky.
Pfisedl к nam jiny pan a taky si chtel povidat.
„My z Frankfurtu,“ fekl Sumcovi, „nejsme zadni hloupi
rvaci. К сети by to bylo? Boj, krev, bolest, umirani. Ne-
jsme blbi.“
Sumec projevil mdly zajem, a to nemel delat.
,,My,“ obratil se к nemu muz a zvedl sklenici apfelweinu
к dfevenemu stropu, „ту si hajime svobodu jinak! My si
ji platime!“
Zpozomeli jsme vsichni a pan byl rad.
„Za Lucemburku,“ fekl se Istivym usmevem, „jsme val-
cili s Falckem. Meli jsme dva tisice ozbrojencu! Oni jen
pul! A jak to dopadlo? Zahnali nas, a ze nas zaberou!
Myslite, ze se za to stydim?“
Rychle jsme pana ujistili, ze si to nemyslime.
„Таку ze nas nezabrali! Proste jsme si zaplatili nezavis-
lost.“
Pfipili jsme Frankfurt’anum na zdravi.
„Ve smalkaldske valce,“ jasal pan, Jsme se taky posta-
vili proti cisafi! A zase jsme prohrali! A jak, panecku!
A zas to vypadalo, ze mame po samostatnosti. Mesto pl-
159
ne zoldnefu. Так jsme proste cisafovi zaplatili - a bylo
po okupaci!“
Znovu jsme se napili a pan ze zvedl, ze si odskoci.
„Proto,“ fekl nam tajemne, ,,je Frankfurt tak krasny. Jen
si pfijd’te, Arabove! My se nebudeme prat. My od vas
koupime i to nabozenstvi!“
Stali jsme na moste nad bledou stuhou Mainu. Vino v nas
zpivalo desaterym hlasem, ozvenou smichu spokojenych
stamgastu, zvonkohrou na mikulasske vezi, klapotem
stfevicku po kocicich hlavach vinne ctvrti. Svitalo. Na
obzoru se tycily stiny mrakodrapu. V nekterych uz svitili.
Nebe bledlo pofad vic. Stin pfestal byt stinem. Nakonec
vyslo slunce a stametrove steny vyskovych budov se roz-
zafily. Jako by opravdu byly ze zlata.
„Je to jen odlesk,“ fekl Skleb smutne.
6.
SAM DO SARSKA. PRICINY USMUDLANOSTI.
SLADKY STARY SAARBRUCKEN.
POSMRTNE BRATRSTVINEMCU A FRANCOUZU.
CO A MERIC ANI NAUCILI NEMCE.
Zatimco mi pfatele se valeli ve slunci na Ryne u Mainzu,
zajel jsem si do Sarska: je pry do te usmudlane krajiny
nikdo nedostane.
„Ja vim, kdo vas odradil, aby se tu nemusel valet sam,“
fekl jsem a vyznamne pohledl na Skleba.
„Procja?“ podivil se Skleb.
„Jak jinak by vedeli,“ zdrtil jsem ho, ,,ze je Sarsko us-
mudlany?“
„To vi kazdej,“ brand se Skleb a Lida dodala:
„To se vi. Jsou toho piny noviny."
160
Nemecke vlaky pofad patri к nejlepsim v Evrope. Take
tenhle padil bez otfesu, v zatocinach se naklanel jak le-
tadlo. Sarsko: hluboka udoli, lesy, skotaciva feka a torza
hradu, tu a tam i hrady cele. Kopce jsou tu vyssi a ska-
ly divocejsi, nez cekate. Za pul hodiny jsem napocital
tfiadvacet tunelu. Pak jsem toho nechal, zaujal me jiny
jev: jak padil vlak к zapadu, radne posecene louky se me-
nily v posecene nefadne, pak jen aby se nefeklo, nekdy
i nesecene. Hie, opryskany domek! A domek usmudlany!
Na zahrade srot, vrak sekacky. Slovanske srdce mnohe-
ho итё1се by az tady, na dostfel od Francie, zacalo zno-
vu radostneji bit: konecne jsme unikli tomu osklivemu
nemeckemu pofadku. Reky tu vsak byly ciste, vsechny
cesty jako nove. A vzduch v Saarbriickenu vubec nepfi-
pominal hornicka mesta, spis vonel po fece Saafe.
Sarsko sousedi s Francii. Parkrat, byt’ kratce, tu Francouzi
vladli, nejaci tu ziji dodnes, a i kdyby nezili, dlouhy styk
s liberalnejsi Francii tu zanechal stopy. Navic ted’ zavfeli
sarske uhelne doly, pry se vyplati vozit uhli z Australie.
Tezi se tam na povrchu a stoji to min. Na hlavni tride mes-
ta nic nepoznate. Obchody funguji jako jinde v Nemecku,
mladez i dobre nalozeni duchodci pojidaji v zahradkach
kavaren obfi zmrzliny. Kus dal vsak na namesticku obleha-
ji kasnu typy, proti nimz jsou cesti bezdomovci vymydleni
dzentlmeni. Tihle se valeji po dlazbe ozrali, ufvani. Nekdy
hodi na zed’ prazdnou flasku. Nemci chodi kolem, v tvafi
kfec. My uz nejsme zli, svete, hled’te, jak jsme tolerantni!
Ozralci jsou ovsem taky Nemci, do jednoho, chudaktmav-
si pleti se mezi tyhle neodvazi. Na toleranci kaslou.
(V nedalekem Lucembursku otrapy nepotkate. Jak to?
ptal jsem se tam. Jednoduse, odvetil Lucemburcan. Chees
penize, cizince? Fajn. Tady mas koste, lopatu. Nechce se
ti? Jak myslis, ale z ceho chces zit? My te zivit nebudem.
Jina vec je, jsi-li zmrzaceny, nemoeny, prilis stary. Pak
161
se о tebe postarame. Ale fvat a smrdet na namesti jen tak
u nas nebudes. My, Lucemburcane, nejsme zadni blazni-
vi liberalove. Jsme konzervativni. My nezblafnem kdeja-
ke uceni i s chlupy.)
Povaleci jsou vrcholem ledovce. Vse na sebe navazuje,
vzajemne se posiluje. Мётескё socialno, geny galske
mentality. U pokladny na nadrazi tuhla fronta pfed dvё-
ma neochotnymi ufednicemi. Tri pokladny byly zavfene.
Podpora v nezanrestnanosti je velkorysa.
Poprve v zapadnim Nemecku jsem narazil na zavfeny
kostel. Nedivte se, уузуёйоуаИ mi, pfed casern nam spre-
jefi postfikali sochy Viry, Nadёje a Lasky.
,,Lidstvo,“ sklebil se Skleb, kdyz jsem mu to уургауё!,
„si svoje zakazy yynuti samo.“
„Jak kde,“ fekl jsem. „Proc jinde v Nemecku tohle spre-
jery vubec nenapadne?“ Coz nebylo v rozporu s tim, co
fekl Skleb.
Zato stary Saarbriicken je pohlazenim. Za fekou ma barok-
ni zamek s parkem, tiche vily bile a ruzove. Bliz к fece je
Ludwigsplatz, park, lavicky, ruze. Jako by tu уёспё hraly
rokokove houslicky. Nejvice je uslysite pod kastany pfed
hospodou Furst Ludwig. Ve stejnem dorr^ je policie: pry
tam maji policajti tajna dvifka, kudy chodi do hospody pro
pivo. Byt tu policajtem, cinil bych totez. Pak bych sei v ze-
lene cepici parkem, nabfezim nad Saarou, а Ыаупё starou
ludvikovskou ctvrti. Je tu klid. Ten пётеску. V hospodach
vas neotravuje muzika z radia, natoz aby пёкоЬо napadlo
poustet vam к obedu hystericke reklamy. V tom je Saar-
briicken pfed Prahou nejmin о padesat let.
Monumentalni а pfitazlive strasidelna je saarbriickenska
radnice. Jeji pseudogoticke kvadry v ruznych stupnich zrza-
vosti pokryty jsou sedozelenymi obludami, balkonky a pa-
162
naky. Nad vchodem jakysi vladaf pije s zenskou vino: sou-
dё podle mdleho usnrevu ma dost. Pod nohama se mu vali
andelicek a troubi na trumpetu. Po Ьгапё ruzove уёге splha
zeleny drak, sv^tec Jin ho boda kopim do chftanu. Jsou tam
i jacisi permonici a vysoko ve §Шё stoji rytif Roland.
Do Nemec ко-franco iizs kc zahrady тё doprovazel Ernst,
muj znamy, jehoz si vazim, i kdyz jeho a muj nazor na
svёt se v mnohem rozchazeji. Ocenil jsem kupfikladu, ze
sei do zahrady se mnou, ne pro tu dalku od mesta, ale ze
jsem tam сЫё! vidёt гагисепё kycovitou atrakei Gullive-
ruv svёt, zatimco Ernst je levicovy intelektual. Nevim, co
se mu na Gulliverove svёtё nelibi: stoji tam nejslavnejsi
stavby sveta, Tadz Mahal, pyramida v Gize, Eiffelovka,
vse mrnave a v barvach, coz je nemecke. Jenze otevirali
az ve tri, ас тёН mit зрг^пё otevfeno uz od jedenacti,
coz zase je spis francouzske. Ernst se rozveselil a hned
тё zavedl na hfbitov.
Je to hfbitov stary, patfi к parku a jsou tu pochovani ne-
mecti i francouzsti vojaci z valek napoleonskych a bis-
marckovskych. Vedle trumpetisty pate eskadrony lezi ge-
neralmajor Bruno von Francois: na nahrobku ma psano,
ze „padi stizen рёН nepfatelskymi kulemi“. Lezi tu i ve-
terani obou valek, laureati francouzskych vyznamenani
i пётескёЬо valecneho kfize.
„Так to ma byt,“ radoval se Ernst a pin panevropske po-
hody odtahl тё do zahradni restaurace, kde jsme se pfeli
о valku v Iraku.
Pfiznam se, ze jsem ho provokoval. Ne ze bych tu valku
hajil. Ale kdyz uz zacala, vycital jsem mu, meli №m-
ci Americany aspon nejak podpofit, ne je v tom nechat.
Jsme stejna civilizace, a о ni pfece jde. To mas za to so-
cialisticky nadrazi, fikal jsem si potichu.
„К valce dojit петё1о, dokud nebyly vycerpany vsech-
ny mirove prostfedky,“ odpovidal Ernst jako novinovy
163
uvodnik. Na Nemcich je nejhorsi, ze kdyz se s nimi pfete
о politice, vzdycky vam odpovi jako novinovy uvodnik.
Vsechno si nacetli davno pfedem a vsechno si pamatuji.
Zadna improvizace.
Po tfetim pive jsem do nej t’al. „Americani vam taky po-
mohli! Bez jejich penez by se tu zadnej hospodarskej za-
zrak nekonal, i kdybyste se udreli к smrti! Bylo by fer, kdy-
byste ted’ zas pomohli vy jim!“ Ernst na me vesele pohledl
a podal dukaz, ze co jsem pfed chvili napsal о tech uvodni-
cich, neni pravda.„Americani,“ fekl, „nam leta tloukli do
hlavy, ze valka je svinstvo. Так сети se ted’ divi?“
7.
JAK NEDOJET DO MAINZU. О NEMECKYCH
DALNICICH. UNOS DO WETZLARU. SKANDALY
MLADEHO WERTHERA. О NEMECKEM SMUTKU.
GRIMMOVE.
Mesta Wiesbaden a Mainz by pfi dobre vuli mohla tvo-
fit jednu obec. Lezi proti sobe oddelene Rynem, spojene
mosty. Z dopusteni osudu a dejin jsou to vsak mesta dve,
navic v ruznych zemich: Wiesbaden je metropoli Hesen-
ska, Mainz lezi v Poryni-Falcu. Mainz ma svoje biskupy,
Wiesbaden sve lazne.
Z Wiesbadenu jste v Mainzu hned. Jen my tam hned ne-
byli: pfes Ryn vede mostu vic a fidila Lucie. Na Sumcovy
feci, ze to tusil, ze jsme тёк jit pesky a ze cim vetsi vzde-
lanec, tim horsi fidic, odpovedela s necekanou razanci:
zafadila dvojku, pfidala plyn, pfedjela vsechny cara ne-
cara, jako by dostala zpravu, ze tu dnes hostuji policajti
z Cech, a zabocila к dalnici. Sumec zbledl a pripoutal se.
,,Lucinko,“ pravil jemne Keny. „On to tak nemyslel. My
nechceme na dalnici. My chcem do Mainzu.“
164
„Do Mainzu se jede po dalnici,“ sykla Lucie. Projela vi-
lovou ctvrti tfikrat rychleji, nez dovolovala znacka, a za-
mifila do kopce.
„Hluboko pod nami vidim udoli Ryna,“ s podezfenim fe-
kl Skleb.
„Spravne,“ pfikyvla Lucie. „Do Mainzu se musi pres Ryn.“
„Jenze ja ho vidim,“ nesnkile dodal Skleb, ,,ve zpetnym
zrcatku.“
Lucie mlcela. Pak fekla: „Najezd na dalnici je zbudovan
snekovite. Brzy uvidis Ryn pfed sebou.“
„Jedem dvacet minut,“ temne pravil Otous. „Aja se ptam:
kde к sakru je ta zatracena Mohuc?“
„Jaka Mohuc zas, jezisku?“ vyjekla Lida.
Na dalnici nas obklopily vozy vsech velikosti a pachu.
Za nami se roztroubil tirak. Lucie pfidala.
,,Kfizovatka!“ vyjekla Gabina. „Delena a dvojnasobna!
Zahni!“ Lucie se vfitila do smeru s napisem Kassel a na
cele ji naskocily vrasky. Vemy Keny tvrdil, ze Lucie jede
spravne, nebof do Kasselu se jezdi pfed Mainz, ale neve-
fili jsme mu. Mainz lezi za Rynem. Kassel ne.
Dalnice и Frankfurtu oplyvaji odbockami, krizovatkami
a spojkami к jinym ddlnicim, odbockam a spojkdm. La-
hiidkou pro dobrodruhy je ten typ rozcesti, kde se odbo-
cuje vpravo a zas vpravo, nebo vpravo a hnedpak rovne,
to vse v rychlosti sto ctyriceti kilometru v hodine, abyste
nezdrzovali: nemecke dalnice, snad jedine na svete, ne-
maji omezenou rychlost. Nevite-li vcas, co chcete, jed’te,
кат vas zenou jini. Vsak se sem za par hodin, dnu ci let
vrdtite. Tento typ popraviste nazyvaji Nemci Dreieck. Su-
mec mu diisledne fikal drajdrek.
Slabsich povah se zmochuje neovladatelne chveni pfi
pouhem pohledu na automapu prospikovanou ddlnicni-
mi klubky. Klubka se podobaji paficim se cervum. kern-
el sami vjizdeji vsak do tech jicnu smrti plnou rychlosti
165
a s klidem. Jakkoli bizarm а zdanlive nelogicky proplete-
nec odbocek a vjezdu podleha totiz prisnemu radu: sem
se zarad, odboc, pozde, zpomal, zahni, dej prednost, ne-
smis! Kdo cti rad, prezije. Nemci rad cti. Horsi je, vriti-
-li se do drajdreku cesky liberal, pro nehoz je pohrdani
rddem jedinym zndmym zpiisobem jizdy. Kupodivu i on
casto prezije, nebot’ rad Nemciim kdze, aby jezdili defen-
zivne. Jezdit defenzivne znamend predpoklddat, ze kazde
vozidlo v okruhu nejmih tri kilometru fidi blbec.
Prove zde, pravil Skleb, spatrujem pozitivni roli ceskych
ridicu pri upevhovdni nemeckych ctnosti. Kdyby totiz
Ndmci po ddlnicich jezdili sami, pfestali by casern jezdit
defenzivne. Nemeli by proc. Brzy by zacali о smyslu de-
fenzivni jizdy pochybovat, coz by se casern zvrhlo v roz-
vratne uvahy о smyslu rddu viibec. Nastdsti jsme tady
jeste my. Staci na spolkove ddlnice nasadit par ceskych
silnicnich Ivu. V tu chvili se Nemci zpoti hruzou, zacnou
jezdit defenzivne a doma si s ulevou reknou: Mdme my to
ale stesti, ze zijeme v Nemecku!
„Zpatky,“ fekla Lucie a sjela z dalnice. Vjeli jsme do
Hochheimu.
Nemci tu slavili Weinfest. Zakaz vjezdu nas hnal podel
obce az do mist, odkud jsme pfijeli. Nabidli jsme Lucii,
ze ji vystfidame, ale nechtela о tom ani sly set. „Jezdim
rada,“ fekla proste.
Zaparkovali jsme a sli na pouf. Ochutnali jsme vino,
bockwurst, bratwurst a nalamane vnitfky kokosu vysta-
vene pod proudem ledove vody. V hospodach se zpivalo.
V ulicich hlaholily vesele rodinky.
„Mozna,“ fekl Keny, „chteli vsichni ti lidi puvodne taky
do Mainzu.“
„Proc puvodne?“ zasycela Lucie. „Proste jedou do Main-
zu!“
166
Do Wetzlaru, ktery lezi devadesat kilometru na sever od
Wiesbadenu, jsme pry zajeli nahodou pri pokusu obratit
Patriota na jihozapad. Mne vsak nikdo nepfesvedci, ze
tam Lucie zajela schvalne. Ani bych se nedivil, kdyby
svuj cin dlouho taj^ pianovala.
„To je nahoda,“ zajasala totiz na namesti: „Hled’me! Ta-
dy pracoval u soudu Johann Wolfgang Goethe!“ Pak nas
pfinutila vystoupit.
„Ja taky znam jednoho, co pracuje u soudu,“ chmume del
Otous. „Muzu ti ho ukazat, az se vratime domu.“
,,Makovce,“ dela Lucie s opovrzenim, „nebyt Wetzlaru,
nedoslo by v Nemecku к nejmohutnejsi vine sebevrazd
podle literamiho vzoru!“
Lida se tak vydesila, ze zapomnela fict ,,jezisku“.
Pritom, jak pravil Skleb, о nic neslo: u fisskeho komor-
niho soudu ve Wetzlaru proste mlady Goethe tri mesice
nosil papiry ve funkci praktikanta. A napsal knizku, jak
se tu zapletl s nejakou buchtou.
„Bylo mu tfiadvacet!“ hajila basnika Lucie. „Prozil osudo-
vou lasku! Takovou, jake nas potkavaji jednou za zivot!“
Pfipomnel jsem Lucii, ze osudovych lasek, jake nas po-
tkavaji jednou za zivot, prozil Goethe nejmin sedm. Ta
z Wetzlaru, dcera ufednika, byla z sestnacti deti a jme-
novala se Charlotte Buff. (Videl jsem Lottinu podobiznu.
Vefte mi: nic na te holce neni. Vypada na tficet pet a mis-
to nosu ma bambuli.)
Laska zasahla Johanna Wolfganga po ranu, kdyz navsti-
vil Buffovy a spatfil Lotte, jak kraji chleba pro hejno ma-
lych sourozencu. (Matka jim zemfela, sestra Karolina by-
la jako hospodyne nemozna. Lotte, druha nejstarsi, vedla
domacnost. Patfila tedy к nejkvalitnejsi sorte zen, kterou
zkuseni muzi nazyvaji zenska do nepohody.)
Basnik trpel: vzdyt’ Lotte byla uz dva roky, tedy od svych
patnacti, zasnoubena s jeho kamaradem Kestnerem! Jo-
167
hann se tedy schazi s jinym kamaradem, stizenym stej-
nou nesfastnou laskou. Piji a placou do vinnych dzban-
ku. Druhy nest’astnik se ke vsemu jmenoval Jerusalem.
Bylo mu sedmadvacet a nebyl ani slechtic, takze pro
mistni snoby neznamenal nic. Johann nakonec vyresil
sva muka jako muz: prchl z Wetzlaru. Jerusalem se tehoz
roku zastfelil.
Lotte se vdala, s Goethem si dopisovala, dozila se peta-
sedmdesati a stala se dvojnasobnou literarm pfedlohou:
napsal о ni roman Thomas Mann a davno predtim, rok
po svem nestesti, sam Johann Wolfgang, jenz se tak vyle-
cil z lasky zpusobem basnikum vlastnim. Bylo mu dvacet
ctyri. Svuj bestseller nazval Utrpeni mladeho Werthera.
Goethuv hrdina, modni budizknicemu, vzor romantiku,
se tez uchyli do mesta W., jenze z nudy. Maluje, nebof se
citi byt umelcem. Take on pozna Lotte na vecirku, lec za-
miluje se, az kdyz Lotte rano kraji chleba atakdal. Stejre
jako sam autor i Werther nakonec prchne z W., aby ze sla-
bosti vule nelezl do zeli jejfmu snoubenci, svemu pfiteli.
Chvili dokonce pracuje, na Lotte vsak nemuze zapome-
nout, a tak se do mesta W. vrati. Pozde. Lotte je vdana.
V tu chvili Werther zesili. Jak manzel vytahne paty, ka-
marad nekamarad, navstivi svou lasku. Cte ji vynatky
z romantickeho eposu о Ossianovi, oba to vzrusi, on ji
vyzna lasku, sape se na ni, obejme ji, polibi. Lotte je vsak
cestna zena. Pametliva manzelskeho slibu se pfemuze,
Werthera vyhodi a navstevy mu zakaze. Werther se do-
belha domu, napise dopis a zastfeli se pistol! pujcenou
od jejiho manzela.
Lasky zal byl v mode. Goethuv roman sei na dracku
a kdekdo chtel tez tak zavratne trpet. Nektefi se rov-
nou zabili. Vznikl tak nejvetsi bulvami skandal tehdej-
siho к uzivani nudneho Nemecka. I kdyby si nikdo na
168
zivot nesahl: to, о cem psal Goethe, se nepise! Zneuctil
rad, popudil obcany, a tak sei pred soud. Vaznym argu-
mentem bylo, ze Werther se stal idolem a ze ho mladi
napodobovali, kdyz fesili sve nesfastne lasky. Pocet se-
bevrahu opravdu vzrostl. Goethe se brand: dokazte, ze
napodobovali Werthera! To jiste dokazat nelze. Je tezke
vypacit z uspesneho sebevraha, co ho к cinu pfivedlo.
Lotte se stala slavnejsi, nez si zaslouzila. Jeji dum ted’
nese nazev Lottehaus a je v nem muzeum Goethovy las-
ky. Slavou vsak ziskal i skutecny wetzlarsky sebevrah.
Domu, kde zil, se fika Jerusalemhaus.
Nemecky smutek je drtivejsi nez smutky jine, snad s vy-
jimkou smutku ruskeho. Nemec trpi tise a dlouho. Za-
timco jizan se ze zdrmutku vypldce a vyvztekd, Nemec
se schouli do sveho nitra a tam se zere. Nebezpecne na
takovem smutku je, ze Nemec - ci proste German - i pfi
nem zustavd v nitru tichym sice, lec stale aktivnim typem.
Slovan se dokaze mlcky zrdt az к nehybnosti, vi, ze пета
smysl zit ani se zabit, slzi, pije a sedi. Smutny German
taky pije, vetsinou vsak nevyplnd motor zenouci ho dal,
tfeba do zdhuby. Ptd se, zda by beh osudu prece jenom
neslo nejak restartovat, a kdyz poznd, ze ne, upne se ke
krajnim fesenim, mezi nimiz na prvnlm az desdtem miste
dominuje sebezniceni. Shrhme to: divkou odmrsteny ji-
zan jde zabit soka, odmrsteny Slovan vzdycha a pije, od-
mrsteny German chystd sebevrazdu. Odmrstenl milenci
se jiste vrazdi vsude, Werther vsak mohl ziskat slavu jen
v Nemecku. (Nebyl by tak uspesny ani v jinych germdn-
skych zemlch: vAnglii by se divili, proc radeji nevyjel na
more, Rakusane by se jeste vic nez Nemci divili, proc to
ten clovek dela, kdyz se to nedeld, a ve Skandindvii by se
moznd divili, proc se neupil к smrti, aby z toho pfed svym
skonem jeste песо mel.)
169
Hesensko by mohlo mit ve znaku Snehurku a trpasliky,
jehlu Sipkove Ruzenky, komin z pemiku. Zili tu svёto-
znami pohadkafi Jacob a Wilhelm Grimmove. Sam jejich
zivot je pohadkou: mohla by se tfeba jmenovat О veme
sourozenecke lasce.
Jacob oba vedl: sarmantni muz, politik, vedec. Wilhelm
byl tichy romantik a snilek s chatmym zdravim. Tvurcim
duchem dvojice vsak byl on. Jacob polozil zaklady spi-
sovne nemcine, sbiral doktoraty, kul diplomaticke pikle
v Pafizi i ve Vidni. Na univerzite v Gottingen vzboufil
sedm profesoru proti krali Hannoverska, za coz ho vy-
hodili. Jedinym Wilhelmovym dobrodruzstvim zfejme
bylo, ze ho kvuli bratrove politice vyhodili z Hannoveru
taky. Zato mel Wilhelm hlavni zasluhu na ctivosti poha-
dek, jejichz necesane zneni zapisovali.
Narodili se v hesenskem meste Hanau, тёк tri mlad-
si sourozence a zili si dobfe. Ale kdyz jim bylo dvanact
a tfinact, otec, knizeci pisaf, umfel, zchudli a museli
z bytu. О bratry se postarala teta z Kasselu. Pomohla jim
na univerzitu v тё81ё Marburg, р!пёт legend a tisnive
krasy. Bratfim se otevfel zavratny svёt vёdy, poznali tu
spoustu podivinu a vfele s nimi kamaradili az do smrti.
Tficet let se pak starali knizeti v Kasselu о knihovnu.
Poprve tu zaslechli vesnicke pohadky. Zapisovali je jen
pro radost, byli prece vёdci. Az kdyz je vydali, s uzasem
zjistili, ze stvofili bestseller. Jen za zivota bratff vysly
pohadky desetkrat. Staly se - po Bibli - druhou nejpro-
davanejsi knihou v Кётески. Potom vyrazily do svёta.
Filologovё a narodopisci se busili рёзйт do cela, ze na
takovy napad nepfisli dfiv, a zacali tez honem sbirat svd
narodni pohadky. Z hrave zaliby se stala hrava veda.
St’astnou l^zdou bratfi byla Dorothea Viehmannova,
selka ze vsi Niederzwem и Kasselu. Tahlo ji na padesat,
coz byl tehdy vdk, kdy si )е§1ё vsechny pohadky pamatu-
jete, ale nikdo se uz nedivi, ze je vypravite. Jen diky Do-
170
rote zname Pemikovou chaloupku, Sipkovou Ruzenku,
Popelku i Snghurku. Jeji pohadky se dely na konkretnich
mistech, vedle ve vsi, v panskem lese, v zamku za horou.
Grimmove ta mista vetsinou neuvadeli: spravna pohadka
zacina pfece za sedmi horami a devaterym lesem! Hesen-
sti patrioti se vsak nedali a mezi Kasselem a Hanau vyty-
cili Pohadkovou cestu bratfi Grimmu. Kdo po ni vyrazi,
zjisti, ze Karkulku obtezoval vlk v lese za obci Schwalm.
Ponury hrad Saababurg v lese Reinhardswald mezi feka-
mi Fulda a Vesera byl zas spicim hradem Sipkove Ruzen-
ky. A cela ta cesta konci v Bremach u kostela pomnickem
Bremskych muzikantu.
Bratry cekal jeste dlouhy zivot, ten vsak s jejich pohad-
kami souvisi malo. Jako slavni vedci pfednaseli nakonec
v Berime. Byli uz staff, styskalo se jim po Hesensku.
Tehdy Wilhelm poprvd pfedbehl Jacoba: zdravi ho ko-
necne zradilo. Zemfel prvni. Jacob zil jeste ctyfi roky.
Co je blizko:
WIESBADEN — Keltovd i Rimane se tu carali v lecivych vo-
dach. Rimany vyhnali Alamani a postavili tu zed’ proti jinym
Germanum, af se caraji jinde. Na dejiny vsak zdi neplati, tuhle
pfesplhali Frankove a nazvali to misto Wisibada, Lazne v lu-
kach, Wiesbaden.
Po cely stfedovek hraji Wiesbadensti roli smolaru. Jednou
jim biskup z Mainzu spalil pul mesta, potom zbrkle podpofili
vzboufene sedlaky. Ve valce prusko-rakouske se jejich pani pri-
dali k Rakousku, Rakusane prohrali a Wiesbaden to odnesl zas.
Nastesti si prusky cisar Wilhelm oblfbil lazenstvi. Wiesbadensti
pochopili, zbohatli a jejich mestu se zacalo fikat Nice Severn.
Wiesbaden leccims pfipomina Karlovy Vary: od zasle slavy po
divadlo Fellnera a Helmera a ruske hazardni hrace. I zde od-
mitali kasino pfivrzenci 1ёсЬу, hraval tu vsak nejen Dostojev-
skij, ale i veleduch Wagner: mozna se chtel zbavit dluhu. V ro-
171
се 1910 sem pfijelo 110 000 klientu. Rostly vily, ulice, ctvrti.
Vznesena Evropa tu znova pekla politiku. Ted’ uz bez ucasti
mistnich, tedy profesionalne. Ale tradice je tradice: roku 1918
se zde dohodlo, ze porazeni Nemci budou platit Francii tak
vysokd reparace, az zcemaji. Zato po roce 1945 vedl z letiste
ve Wiesbadenu vzdusny most, po nemz Americane zasobovali
vsim potfebnym, od uhli az po potraviny, Zapadni Berlin.
Wiesbaden je kolebkou osob spis hvezdnych nez zaslouzi-
lych: narodil se tu americky tenista John McEnroe (1959) ci
puvabna francouzska herecka Simone Signoret (1921). Zili
tu ale i lide serioznejsiho razeni, tfeba Konrad Duden, autor
slavneho nemeckdho slovniku.
MAINZ - nasi pfedkove ho nazyvali Mohuc. Mainzsti arci-
biskupovd byli tak mocni, ze casern povysili na kurfirty, vo-
litele nemeckych kralu. Dodnes urcuje raz Mainzu romansky
dom. Zasedaly tu fisske snemy: na jednom z nich udelil cisaf
Pfemyslovci Vratislavovi kralovsky titul. A о sto let pozdeji
byl v domu korunovan Pfemysl Otakar I.
О sirs! slavu Mainzu se vsak postaral Johannes Gensfleisch
von Gutenberg, ktery tu vynalezl knihtisk. Mainzsti mu posta-
vili pomnik, pojmenovali po nem starosvetsky tiche namesti
a zrestaurovali jeho rodny domek s knihtiskafskou dilnou.
Mainz je metropoli zeme Rheinland-Pfalz a sidlem dvou te-
leviznich stanic, ZDF a SAT 1. Jeho pychou je masopustni
kameval.
8.
NONSTOP SLAVA V RUDESHEIMU.
OTEC RYN A JEHO HRADY. PISKOTI NA RECE.
LORELEI.
Kdyz jsme pfijeli do Riidesheimu, Nemci opet slavili
Weinfest. Nebo Bierfest? Ci to byl dokonce Wurstfest?
Skleb nas vsak ujistil, ze to nej sou oslavy, ale normal-
172
ni stav. Tedy znova: Kdyz jsme pfijeli do Riidesheimu,
Nemci slavili, ze jsou v Riidesheimu. Rodinky tahly
ulickami, jedly bockwursty, bratwursty, speckwursty,
currywursty a frikadely, kupovali cepice, hole, hodinky,
hodiny, velehodiny a orloje, slipy s opovazlivymi udaji,
zastery s kocickou, valecky na nudle, misy, misky, tali-
fe, slanky a pivni holby, vse s obrazkem Riidesheimu.
V restauracich hltali obfi porce masa, nudli a prasecich
kolen, v prujezdech hrazdenych domu ochutnavali vino,
ktere kupci v cemem renesancnim odeni staceli ze sudu,
a v kavamach zpivali klavirist6 s ucesy mladeho Uda
Jiirgense. V zahradnich pivnicich duly dechovky. Jihoce-
si vyhravali Skoda lasky, strejci ficeli R666-saaa-munde,
coz je nemecky text refrenu te polky, a pfipijeli Cechum
z barevnych holb. Na zdi za podiem na to chmume hle-
deli germansti hrdinove, Karel Veliky, Siegfried, jakysi
vousac a zenska s mecem. Z vinicne strane Niederwal-
du shlizela ctyriceti metrova bohyne Germania, cisafskou
korunu v pravici, pod sebou dve ste hrdinu v bronzu od-
litych, dalsi to oslava nemeckeho sjednoceni skrze Bis-
marckovy valky.
Opfeni о lodni zabradli jsme cekali, az Sankt Ursula
zvedne kotvy. Kolem plynul siroky pas Ryna.
„Bude to dokonaly,“ zatesil se optimista Keny. „Peta-
dvacet kilometru pohadkovym udolim. Je tu nejvic hradu
na svete, za kazdou zatocinou jeden.“ Pry tu nekde stoji
hrady i ve dvou fadach, protoze se к vode vsechny ne-
vesly, ale tomu uz jsme neverili. Nakonec Keny vyhlasil,
ze vzdor vetru bude stat na homi palube a vychutnavat
ticho stareho dobreho Abendlandu rusene jen sploucha-
nim rynskych vln.
Jen dofekl, vtrhly na lod’ tri stovky piskotu: jednёm bylo
ctmact, druhym sedm, ale rvali vsichni, fitili se po pa-
lubach a padali ze schudku se zbesilym vyrazem malaj-
173
skych bukanyru. Gabina pozdeji tvrdila, ze nektefi meli
i dyky v zubech.
„Jen klid,“ fekl Sumec svou oblibenou frazi. Uzival ji
vzdycky, kdyz ho nekdo vytocil az ke stropu. „Mame dve
paluby, otevfenou nahofe, krytou dole. Oni pobezi naho-
ru, my sebehnem dolu. Oni pobezi dolu, my vybehnem
nahoru.“ Jak zkuseny ctenaf jiste tusi, piskoti zabrali pa-
luby obe, nacez jejich ucitelky zjistily, ze ti nahofe maji
byl dole a naopak. Zapiskaly - a hie, nastalo ticho. „No
vida,“ fekl nejiste Sumec. Nejistota byla namiste. Hned
nato zavyly ucitelky cosi vojenskeho, piskoti vypukli
v trojnasobny fev a pocali se hystericky cpat z dolni pa-
luby na homi, ale i naopak.
V tu chvili Sankt Ursula houkla a dala se do pohybu. Pis-
koti ze schudku napadali na piskoty pod schudky a jejich
fev stal se nelidskym. Vtiskli jsme se do umyvamy, na
toaletu a za barovy pult. Germani se kolem pfehnali jak
smrst’.
„Proc je sakra nemohli nechat, kde byli?“ divil se Otous.
„Kdyz ty maly zustanou nahofe,“ vysvetlila Lida, „budou
z otevfeny paluby padat do Ryna, k6r kdyz jsou tak vel-
ky vlny. A kdyz ty velky zustanou dole a zapali si, tak ty
maly udusi. Jen at’ hull nahofe!“
„Jak - huli?“ podivila se Lucie. „Vzdyt’jsou to deti!“
„Nekterym je patnact pryc a smeji hulit. Kdo smi, ten hu-
ll. Maji demokracii.“
„Ja bych jim dal demokracii," temne vrcel Otous. „Ja
bych jim ty vajgly nacpal do krku! A igelitak pfes hlavu!
Chcete se dusit? Duste se, bufti!“
Lucie si Otouse ledove zmefila a fekla. „Ma to v sobe.“
Zpocatku se Sankt Ursula pustila napfic fekou, ke bfehu
protejsiho mesta Bingen. Pesimista Sumec tvrdil, ze tady
pfistoupi dalsich tfi sta piskotu, zatimco optimista Keny
vefil, ze tu naopak vystoupi piskoti nasi. Pak teprv vy-
174
pukne rynska idyla. Ale nedelo se nic. Nikdo nenastoupil
ani nevystoupil, vitr zesilil a zimomfivi piskoti vyklidili
homi palubu. „Co jsem fikal?“ zvolal Keny. Vybehli jsme
nahoru, navlekli vetrovky, opfeli se о zabradli a oddali se
sneni. Lod’ konecne zamifila po proudu.
Minuli jsme ostruvek s vezi, zvanou Mysi. Pry sem roz-
zufene mysi zahnaly zleho biskupa z Mainzu a snedly ho
zaziva za trest, ze ten lump dal upalit vzboufene sedlaky
v mestske sypce, jejich mysim raji. (Ve skutecnosti pry
ta vez slouzila jako majak: na dne Ryna tu cihaji skalni
prahy, Binger Loch. Tez se tu pry vybiralo clo.)
Udoli sviraji zelene kopce a skaly. Z chundelatych sva-
hu nori se hrad za hradem, jako kulisy rytifske hry. Klid
stareho Abendlandu vsak voda odnesla. Proti proudu se
prodiraji remorkery s uhlim a piskem, vyletni pamiky,
cluny. Lod’ za lodi vyplouva ze zelenych zatocin, urputne
se derou vzhuru, stejne jako tudy pfed tisici roky tahly
vzhuru lodi strasnych vikingu. Na obou bfezich rachoti
vlaky. Nad samou vodou klickuje pfecpana silnice. Uz-
kostne jeceni lokomotiv zmira ve skalach. Ale zvlastni
vec, ty hlasy vam nepfipadnou cizi: patfi sem, do ficni
rokle, kde kazda rana, kazdy hvizd a kazde plesknuti vl-
ny patfi i vam. I vy sem ted’ patfite, do spolecenstvi кор-
ей, hradu, vody i lodi, ktere potkavate.
Mijeli jsme lidska sidla, Kalb s francouzsky vysokymi
stfechami a hradem-hotelem v kopci, kde zajiste strasi,
mesto Assamhausen, ves Loch. Taktak se do nich vejde
kostel s vezi uzkou jak hrot mece, kaple, strazni vez.
Chybi jen, aby v ulickach chodili trpaslici, z oken se vy-
klanely damy ve slojifich, aby tu klopytali oslici a sem
tam na koni pfefincel zbrojnos.
Pluli jsme dal v silnem vetru. Ryn Ursulou lehce houpal,
piskotum bylo spatne, fvali min, a tak jsme slyseli splou-
chani vln, nafek vlaku, ale i ptaci hlasy ve stranich. V tu
175
chvili nas dostihl zpev loutny. Walther Cihadlo stal na
pfidi opfen zady о fidici kabinu. Zasnenyma ocima hledel
na feku. Zpivala mu stejne, jako on ted’ zpival ji. Used-
li jsme vedle rytife, zavfeli oci, nechali si vlasy cechrat
vetrem a naslouchali prastare pisni prastarych franskych
tovarysu v podani prastareho dua Rhein und Walther.
Pla ohen tmou, jdou vlny, jdou.
Poutniku, ktery bloudis svetem,
Pfisedm к toulavym detem,
Pak nami dej se vest
Pod stfechou z hvezd.
Pout’ zpiva nam, pout’ zpiva nam.
Dutkami v zadech nam kyva
Pouf, ktera dlazdena byva
Vinem a kamenim,
Snem ztracenym.
Kde matka ma? Kde matka ma?
Place a ruce sve spina
Pfed chatou na bfehu Ryna
Syn, duse jeji chram,
Sei buhvi kam.
Za sedmou zdi ma mila spi.
Tvaf se ji к rameni kloni,
Po mate vlasy ji voni,
Polstafem stekaji,
kde mila spi.
Kazdy druhy hrad nad Rynem je uctyhodneho stafi
a о kazdem tfetim je kruta ci jimava povest. Vezmeme
to zleva od Mysi veze dolu. Pan Rheinsteina (prvni hrad)
chtel vdat dceru za bohace z Reichensteina (druhy), ona
176
vsak milovala jineho, ЬоёпёЬо, lec chudeho. Dopadlo to
dobfe, bohace zahnali srsni a ti dva hodni se vzali.
Padouch z hradu Sooneck (tfeti) zavidel zas Veitovi
z Fiirstenbergu (sedmy) slavu nejlepsiho lukostfelce a vy-
zval ho na souboj mecem, coz tenkrat neslo odmitnout.
Veit byl slabs! postavy, Soonecak s tim pocital, vyhral,
vyloupl Veitovi oci a zavfel ho do sklepa. Sezval pak pfa-
tele, opili se jak zvef, padouch pfivedl slepce a povida:
ted’ ukaz, jak umis stfilet. Kdyz trefis ten zlaty pohar v le-
tu, dam ti svobodu. Veit napjal luk, padouch pohar vrhl
do vyse a Veit stfelil. Rovnou Soonecakovi do krku.
Vlevo je i mesto Bacharach, stare tisic let, s pevnymi
hradbami a sestnacti obrannymi vezemi. Tady se kurfifti
dohodli, ze cisafem bude cesky krai Karel IV. Navic tu
mel Karel i svou druhou svatbu. Bral si tady Annu Falc-
kou, pohfbenou na Hradcanech.
Pfi pravem bfehu se voda s fevem zapira do skalnfch plo-
ten zvanych Sedm sester. Nic snazsiho nez plout vlevo.
О tri kilometry niz vsak pfichystala feka zaludnejsi zra-
du. Nad Sankt Goarshausenem je nejuzsi misto splavneho
Ryna: jen 113 metru od skaly ke skale. Navic je tu feka
nejhlubsi: 25 metru. Proud sevre skalni masiv zvany Lore-
lei, vysoky 130 metru. Stisneny proud zdivoci a zesili. Na
davne plavc< cihala na obou stranach smrt: vpravo zradna
melcina, vlevo utesy. Pod skalou mel chatrc superman ra-
neho stfedoveku, poustevnik Goar. Vrhal se do vrazednych
vln a tahal z nich trosecniky. Jeho slave zasvetili kostel
i protejsi mestecko. Dnes je feka zkrocena a provoz v tech
mistech fidi semafory. Lehke to vsak neni ani ted’.
Skalu nazvali Lorelei podle sedminasobne ozveny, kte-
rou tu na zpusob pingpongoveho micku odrazely skaly
v casech, kdy udolim jeste nehlomozil vlak. Puvodne se
soudilo, ze tu halekaji trpaslici. Pote nekdo navrhl, ze ten
177
zvuk vychazi z podzemnich jeskyni. Posledni odboma
teorie tvrdi, ze sedminasobnou ozvenu nelze beze zbytku
vysvetlit. Jakze to souvisi s nazvem? Maloktere slabiky
se tak pekne jodluji jako 1666-reee-laj. Zkuste si to!
Kdo neda na vedu a radeji se dojat krasou sveta lehce pfi-
opije, uslysi mozna i smutny zpev. A zvedne oci: na skale
spatfi libeznou divku, jak si cese vlasy zlatym hfebenem.
Lorelei byla dcerou pysneho slechtice z hradu nad Ry-
nem. Milovala mladence Humprechta, jehoz hrad se
rovnez pnul nad Rynem, s bidou vsak do vyse polovic-
ni: Humprecht byl chudy a rodu nizsiho. Marne pysny
slechtic uvazoval, po kom jeho dcera zdedila tak spatny
vkus. Vsude nad fekou je urozenych jak nastlano, fika-
val ji, pohled’, tech hradu, hradku, tvrzi, tejnu, zamec-
ku a bast, a ty si vyberes zrovna Humprechta, vez se mu
borti do Ryna, chces tam spadnout taky? Ale lasku zadne
hrozby neodradi. A tak otec aspon Humprechta do sveho
sidla nepustil a pozval jine zenichy, s hrady jeste vyssi-
mi, nez byl ten jeho. Jenze Lorelei je nechtela, nejedla,
plakala a pela pisne tak smutne, ze i ptaci ztichli a kvety
usychaly. I plavci na Ryne slozili vesla a stahli plachty.
Pohledli vzhuru, spatfili Lorelei, jak si cese zlate vlasy,
laskou se rozslzeli a pfestali jasne videt. Najeli na skalu
a pfevratili se. Nebo jim vybuchl kotel. A nebylo jich vi-
ce. К holandskym bfehum pak misto hrdych lodi pluly
jen tfisky, vesla, mrtvoly a kotle. To vse zavinila Lorelei
svym zpevem. Nevedela о tom, vzdyt’ mela slzy v ocich.
Plakala tak dlouho, az ji jednou slzy dosly. Pohledla na
reku - a co nevidi? Rozbite cluny, tonouci pamiky a mrt-
ve veslafe, vse proud nesl к holandske hranici. Hned ve-
dela, ci je to vina, vzdyt’ tam nikdo jiny nezpival! Zapla-
kala naposled a vrhla se do Ryna.
Podle jinych byla Lorelei zlatovlasa vodni vila, ktera si
zpivala jen tak. Ale skoncilo to stejne: jednou pohledla na
178
feku, videla, co zpusobila, a vrhla se do vln, aby odcinila
svuj hfich. Mozna. Jen mi nikdo nevysv&lil, jak se vodni
vila muze utopit.
Narodni obrozenci, ktefi chodivali к Rynu snit, si pak
fekli, ze ta smutna holka a cele to hrady zjezene Fbry-
ni jsou symbolem vecne nemecke touhy po nedosazi-
telndm. Heinrich Heine о Lorelei napsal basen, Alfredo
Catalani a Fredrik Pacius slozili operu, dokonce i Geor-
ge Gershwin v muzikalu Pardon My English о ni zpival
jako о lehke dfvce. Jisty Lenny Hoffmann v roce 1993
uvedl skladbu Lorelei s Londynskou filharmonii, nemec-
ka pop-skupina Dschinghis Khan о ni v roce 1982 nazpi-
vala slavny hit a spolky zbudovaly svudne Lorelei nad
Rynem pomnik.
Dlouho jsme ho vyhlizeli. Na skale necnel, u tunelu taky
ne. Lorelei sedela daleko za utesem, na pfistavni navi-
gaci, 1ёзпё nad vodou. Je opravdu krasna. Urostla, dlou-
hovlasa, dlouhonoha Germanka naha jak ЬоЬупё vod,
s bronzovou pleti. Nejerotictejsi pomnik bajne bytosti,
jaky znam. Mala mofska vila v Kodani je dёtsky sen. Lo-
relei patri do snu muzskych.
„Abyste se z ni nezblaznili,“ fekla Lida. „Stcjnc tu sedi
§ра1пё.“
„Proc §раЬ1ё?“
„Je po proudu.“
„No a?“
„Kdyby ji vidёli az tady, nevrazili by do skaly. Skala je
vejs.“
„Tfeba pluli proti proudu,“ narnitl Sumec. „Ten proti nam
jede taky proti proudu.“
„Proti nam jede remorker s uhlim,“ zavyla Lida. „V kte-
rym ze to bylo stoleti? Tenkrat, kdyz pfestali veslovat,
hned jeli zpatky. Kdyz jsou skaly nahofe, tak do nich
nevrazis dole! A vubec, af ti nevypadnou oci! Nevidёls
v гАо!ё sochu? A ticho!“
179
Ztichli jsme. Lorelei se ztracela za lodni zadi. Mela by se
ztracet za zvuku loutny, ale Walther uz tu nebyl. Asi se
Lidy lekl. Nastesti nebyl sam, kdo opeval Lorelei. Takhle
nejak zpival Heinrich Heine:
Ten vecer zfel jsem krasu,
I dnes mi teskno je,
Zas divka z davnych casu
Do snu mych vstupuje.
Jde chlad a vadne kviti,
Dal temne plyne proud,
Jen hory zlatem sviti,
Kdyz den chce zahynout.
A divka divne krasy
Vysoko na skale
Si cese plave vlasy
Zapadem krvave.
Kdyz bleskne hfeben zlaty,
Vzduch voni po kviti,
Zni sladka pisen za ty,
Kdo chtejf umfiti.
Pfijd’ lasko aspon jednou,
Naposled. Poprve.
A spary skal se zvednou
A Ryn lod’ roztrhne.
Klin feky plavce pfijme,
Proud stopy zamete,
Dal zpev zni vily vilne,
Lorelei proklete.
180
V tu chvili zacali piskoti vzrusene fvat. Lorelei nevideli,
zato jim neuniklo, ze budou vystupovat. Uzasna zprava.
Skoro jsme zacali mit piskoty radi. Vzdyt’ oni, pravda,
bez ustani fvali, ale byli hodni. Neprali se. Nemluvi-
li hrube. Ale rvali, to je nutno pfiznat. Keny tvrdil, ze
nez jsou nemecti ucitele vypusteni mezi deti, podstoupi
operaci usi. Diky ni ze tri ctvrtin ohluchnou, uchovaji si
zdrave nervy a take autoritu, nebot’ misto smesneho kri-
ku „Nekficte! Ticho! Nefvi!“ a podobne, venuji se vy-
chove svefencu. Svefenci se vrhli na pfistavni mustek.
Stali jsme od nich co nejdal.
,,Hruza,“ septala Gabina. „Jeden upadl do vody! Nebo
jich bylo vic? Omyl! Zpet! Nebyly to deti, bylo to lodni
lano.“
V Sankt Goarshausenu uz cekal Skleb s Patriotem. Obe-
tave nas provazel po silnici, protoze pry po Ryne uz jel.
Cestu z Riidesheirou oznacil za ohavnou. Krouti se tesne
nad fekou, vlny vam div nesplouchaji do motoru, proti
vam se fiti tiraky a misto fadnych svodidel vas pofad de-
si znacka s obrazkem, jak auto pada do vody cumakem
napfed.
Nastesti se udoli dal mimilo. Minuli jsme hrady Katz
a Maus, Kocku a Mys. Ten blizsi ma jmeno po panech
z Katzeneinbogen. Druhy je о песо mensi, a tak mu na-
fukove z Коску fikali Mys, ac se jmenuje Deurenburg.
Pfemnozena komunita slechticu nad Rynem musela byt
strasliva provincialni drbama. Na petapadesati kilome-
trech z Riidesheimu po Koblenz jsme napocitali dvacet
sest hradu. Nektere nebyly z feky videt, nebot’, jak sprav-
ne tvrdil Keny uz v Riidesheimu, se к ni nevesly.
Za fekou svitily bile domy Boppardu, nejhezciho mesta
Poryni, s francouzskym sarmem i jmenem. A ve vinaf-
skych kopcich jsme minuli Marksburg: zanovnim cim-
bufim se podobal nasi Hluboke, asi ze v nem sidli pamat-
181
kafi. Podle Skleba ma Marksburg jmeno diky marce, coz
je cast rise, kterou stfezil. Podle Lucie tu svaty Marek,
Marcus, vykonal jakysi uslechtily cm. Sumec naproti to-
mu tvrdil, ze hrad patfil Karlu Marxovi, ktery odtud pod-
poroval chudeho Bedficha Engelse. Dali jsme za pravdu
Sumcovi, cimz jsme dokazali, ze cim vetsi nesmysl, tim
vetsi uspech.
Co je blizko:
MARIA LAACH - romansky klaster neskutecne krasy v le-
sich u jezera Laacher See. Uz v 11. stoleti ho dal stavet Jin-
dfich II. z Laachu. Opatstvi jim zalozene je tu podnes. Vdecni
benediktini opatfili Jindfichuv nahrobek sochou z duboveho
dfeva zhotovenou tak poctive, ze jeji barvy, ac pry z 12. sto-
leti, drzi podnes. Romansky baldachyn nad oltafem zlate zafi,
jako by se tu mel kazdou minutou odehrat zazrak Nejsilnej-
sim zazitkem v nitru chramu je vsak gregoriansky choral, kte-
ry se cas od casu rozlehne v jeho pritmi.
9.
KOBLENC. PLIVNIK ZVANY SCHANGEL.
NOVY KLID VE STAREM BONNU. KOLN.
UBOHA URSULA. О NEMECKYCH KARNEVALECH.
INTERJU S NACELNIKEM.
V Koblenzi pfispecha к Rynu modra Mosela a soutok
tech dvou rek je vymluvny: Mosela sem plyne v zensky
mekkem oblouku, jako by se napila lehkcho vina. Stra-
kati se v ni domky Stareho mesta. Ryn je vojacky primy,
silny, cilevedomy a nestrakati se v nem nic. Jako by fi-
kal: Vpfed! Raz dva! Dve Nemecka. Soutok tvofi hrot,
Nemecky roh, Deutsche Ecke. Tyci se tu pfevehka jez-
182
decka socha cisafe Wilhelma I. Pod konem se plizi ha-
di a Prusakova kone vede za uzdu andel, ci snad bajna
valkyra. Na pomniku cteme napis, ze nic nebude znice-
no, budem-li vsichni drzet pohromade. Jako naschval byl
pomnik s pulkou mesta rozflakan ve druhe svetove valce,
kdy Nemci drzeli pohromade nejvic ve svych pestrych
dejinach. Ted’ tam stoji jen kopie.
Koblenz je staficke mesto. Rimske Confluentes, soutok,
zmenili Frankove na Coblenz a postavili v nem dvanact
romanskych kostelu. Nalety nepfeckal zadny, ale lide je
vystaveli znova, podle starych obrazku a planu, nekdy
z puvodniho, peclive sebraneho kameni.
V Koblenzi se pekly dejiny. V bazilice svateho Castora
si tri vnuci Karla Velikeho rozdelili jeho risi. Pevnost
Ehrenbreitstein patfila za Biscmarcka к nejvetsim na
svete. Vlastnili ji arcibiskupove a kurfifti: ti prvni v ni
pry stfezili zarucene prave Kristovo roucho. Koblenz
ma i slavne rodaky: jednim je knize Metternich, ceskymi
dejinami proklinany, druhym je byvaly francouzsky pre-
zident Giscard d’Estaing. My vsak, milovnici prostych
poteseni, jsme patrali po plivajicim Schangelovi.
Dobfi lide nas tam dopravili, kdyz nam pfedtim ukaza-
li mnoho jinych chlapecku, chlapu a zenskych, rovnez
z kovu odlitych. Vetsina tech soch pfedstavuje opravdo-
ve, donedavna zijici samorostle postavicky, ci jak Nem-
ci fikaji, originaly. Kazdy ma svuj pfibeh: je tu bubenik
s furiantsky nasazenou cepici, jinde se zas policajt chmu-
fi na trhovkyni a pise do blocku. Zenska se smeje, asi ze
z pokuty sejde. Vsichni ti lide tu opravdu zili pfed sto le-
ty a dnesni Nemci jsou posedli jejich zvecnovanim. Snad
hledaji песо, co pfekotnym honem za svetovosti poztra-
celi. Na Florinsmarktu maji zas jezdce na koni: kaz-
dou pulhodinu vyplazuje jazyk. Je to zbohatlik Johann
183
von Kobem: roku 1536 mu prokazali nejakd lumpamy
a usekli mu tu hlavu.
Schangel stoji na nadvori radnice obklopen renesanci
a dustojnym barokem. Sam je nedustojny: nadyma se
na kasne v kratkych kalhotach a pliva. Chcete-li ho vi-
det zblizka, trefi se vam mezi oci. Pliva dlouho, chod’te
к nemu s destnikem. Ctyfi minuty pak sbira sily. Zatim
se u neho shromazdi nova vyprava bez destniku.
Dustojny neni ani puvod jmena Sangl. Kdyz se za Na-
poleona ocitla Koblenz pod Francii, rodilo se nemeckym
maminkam hodne deti, jejichz otcem byl francouzsky
vojak. Modni jmeno bylo tehdy Hans ci Johann, ces-
ky Honza ci Jan, francouzsky Jean, vyslov Zan. Slovo
Zan Nemci nevyslovi, kdybyste je zabili. Vyjde jim San.
Honzickovi se tu fika Hanzl, z Sana tedy vznikl Sangl.
V Koblenzi tak nazyvali nemanzelske deti. Byl to vy-
raz stejne urazlivy jako jinde v Nemecku slovo Bankert,
z nehoz vznikl cesky panchart, pozdeji parchant. A ze
Sanglove vyrustali bez otce a nikdo jim vcas otcovsky
nenapraskal, stali se z nich lumpove. Okoli se jich balo,
vrstevnikum vsak imponovala jejich hruba sila. A tak se
brzy zmenila nadavka v titul prestizni, coz plati dodnes.
Dokonce se tak v dusledku emancipace oznacuji i mistni
divky. Jsme schangelove, drzi, krasni, je s nami legrace
a nebojime se.
V roce 1868 na karnevalu v Koblenzi poprve zaznel se-
bevedomy zpev, jaci ze jsme my sanglove pasaci. Toho
dne se pycha zdejsi mladeze dotkla hvezd. Z pisne se
skoro stala kamevalova hymna a na pocest jejiho autora
odhalili pfed radnici v roce 1940 plivnikovu sochu.
Bonn byl neveliky, krasny a trucoval, ze uz neni metro-
poli. Aspon to tak vypadalo: hned za vyjezdem z dalni-
ce nas zdrzel zasekly semafor. Ridici telefonovali, lustili
184
kfizovky, vencili psy a deti, delali kliky, postavali v za-
mysleni u auta, a ti nervoznejsi nadavali. Po ctvrthodine
cekani jsem nasadil ceskou improvizaci, vycvicen lety,
kdy pofad песо nefungovalo. Nastartoval jsem, pfedjel
osm aut a vjel do kfizovatky na zaseklou cervenou. Nem-
ci se vycitave roztroubili. Pak vyhodnotili situaci, zjistili,
ze zleva ani zprava nepfijelo uz ctvrt hodiny opravdu nic,
a s ulevou me nasledovali.
Slava Bonnu nikdy neslusela: je to mesto intimni. Na
trojhrannem namesti jako by z nitra baroknich a rokoko-
vych staveb pofad znela hrava Mozartova hudba. Mozna
jeji lehkost roztrpcuje strazni duchy domu, kde se narodil
Ludvik van Beethoven. Ale spis to duchove chapou: ve
meste, kde by vecne hfmela rodakova Osudova, by se
nedalo by diet. Atmosfera Bonnu pfeje spis pohode nez
velkym dejinam. Dejiny se sem vsak buhviproc pokazde
nejak vecpaly. Karla IV. tu korunovali ceskym kralem.
Beethoven se tu narodil a vydrzel tu celych dvaadvacet
let. Robert Schumann, tvurce sladkeho Dostavenicka,
zde pro zmenu umfel.
V roce 1949 se stal Bonn hlavnim mestem zapadniho
Nemecka a byl jim dvaatficet roku. Vladnich budov nad
Rynem jsme skoro litovali: stoji opustene, jako by se jim
styskalo po tfepetani vlajek. V zeleni trci vily s ocivid-
ne narusenym sebevedomim. Jejich pani se odstehovali
do Berlina. Hledeli jsme do uteseneho udoli Ryna a ma-
lem jsme tech, kdo odtud odesli, litovali taky. Keny nas
vratil do reality s ponurym zasycenim: „Litovat? Vy? Je?
Zblaznili jste se? Za ty prachy se s radosti odstehuju na
Sibif!“
V Kolnu se prave chystali vitat papeze. Rozkopali ulice
i chodniky, lid klopytal po lavkach a pfikopech, vsude se
prasilo a vonel dehet. Obyvatele to nesli statecne. Potkali
185
jsme dedecka, belhal se о berlich a zpival. Zato my se
pfedhaneli v poznamkach о nepofadnych Nemcich. az
s nami germanofil Keny prestal mluvit. Bylo horko, meli
jsme vztek a odnesl to kolnsky dom: Otous dokonce rekl
„to je toho“, takze s nami pfestala mluvit i Lucie.
Kolnsky dom je stejne neskutecny jako ten v Regensbur-
gu. Take jeho proporce se vymykaji zazite zkusenosti: cni
nad stfechami ulic jako kosmicka lod’ v gotickem stylu.
V noci, kdyz stopadesatimetrove veze ozaruji svetlomety,
z nej jde strach. A tak jsme radeji uvefili, ze ostatky sva-
tych tri kralu uvnitf jsou opravdu prave, ze dubove lavice
z Lucemburskych casu jsou opravdu nejvetsi v Nemecku
i ze milanska madona z 15. stoleti je nejhezci maminkou
v celem kostele, s vyjimkou ovsem tech zivych.
Rimske mesto Colonia Agrippina se casern zmenilo ve
fransky Koln. Dnes je milionovym obrem se slavnymi
veletrhy. Presto, kdyz v nem prave necekaji papeze, je tu
tak cisto, ze byste neuvefili, kolik je za Rynem tovaren.
Nejznamejsi prumysl Kolnuje vonavkafsky. Proslulako-
linska voda se nejspis zrodila v naroznim dome na ulici
Glockengasse. Dum ma ve stite dva vojacky a zvonko-
hru. Napis v loubi hlasa, ze v roce 1792 tu zacal vyrabet
kolinskou Wilhelm Miilhens. Misil zdejsi vodu s drcenou
levanduli, rozmarynem a jinym bylim. Vysledna kolin-
ska nebyla vsak jeste dlouho noblesni vonavkou. Oceno-
vali ji pouze jako lek na otekle nohy. Jeji dobrodini proto
ocenili hlavne Napoleonovi pesaci. A prave oni ji zacali
fikat eau de cologne: kolinska voda.
Ryn se tu rozleva do sire. V pfistavu kotvi vyletni lodi:
Rigoletto, Viking. Nekde tady, pod hradbami, pfista-
la v sestem stoleti lod’s purpurovymi plachtami, fizena
princeznou Ursulou a jedenacti kfest’anskymi pannami,
aby se vdaly za mladence krest’anskeho Kolnu. Horsi
186
dobu si nemohly vybrat. Nebof, jak pravi povest, mesto
prave dobyvali pohansti Hunove. Ti, jak spatfili kfest’an-
ske panny, zvffecky zamiaskali, vrhli se na ne, znasilnili
e a zabili. Zdeseni Kolnsti na vse zirali z hradeb a tak
je to vydesilo, ze kfest’anskych panen nevideli jedenact,
nybrz jedenact tisic. Так tu vznikl pfibeh о jedenacti tisi-
cich umucenych pannach, i kdyz tolik panen zajiste ten-
krat nebylo v cele Evrope ani ne tak kvuli moralce, jako
kvuli nizkym poctum obyvatelstva. Ursula se potom stala
svetici a patronkou mesta. Na jedenact nest’astnic upomi-
na i znak Kolnu: pod korunami tri kralu je bile pole, tedy
kralovsky hermelin, s ocasky jedenacti hranostaju.
Neco veselejsiho: par dnipfed Popelecni stredou vypuk-
ne v Poryni, hlavne v Kolnu a v Mainzu, karneval. Sje-
dou se Nemci zblizka i zdali. Na hlavu si nasadi smes-
ne cepicky a na nos bambule, bavi se и dlouhych stolu,
jedi, piji, saukluji, poslouchajl pisnicky a vtipy, zpivaji,
unesou starostu, pochoduji v pruvodu, chodi v maskach
s obliceji stdtniku, mdvaji alegorickym voziim, vino se
peril a vsecko natdci televize.
Latinske Carne vale znamena cesky Sbohem, maso. Ko-
nec hodii. Pust od masa. Masopust. Ale take pust od ve-
seli: ndsleduji smutne tydny pfed ukfizovdnim Krista.
A tak si, brasi, naposledy zafadime, v Poryni, v Polabi
i na Chodsku.
Jak sla staled, rnenily se i rynske karnevaly: nejdfiv by-
ly cirkevni, pak slechticke, pozdeji mest’anske rozverne
i mest’anske cenzurovane. Vprvni i druhe svetove vdlce
nebyly zadne. Pak ale vypukl nemecky blahobyt a ame-
rickd demokracie. Porynsti Nemci, snad pod vlivem
Francie i vina svobodomyslnejsi nez sousede, vyuzili nd-
hlou volnost po svem. Ani oni vsak nezaprou kmenove
citeni: рё1 dni budem origindlni, kaslem na to, co se md,
zaraduji se a vsichni si nasadi na hlavu tradici uznane
187
cepicky a rnasky ci se aspon pocmaraji, nebof se to mci.
A delaji si legraci z politiku, to se о karnevalu taky met.
Karneval neni revoluce, nybrz tradice.
Na nabfezi stoji stihle domy s franskymi stfechami, jed-
ny ve stylu severonemeckem cihlovem, druhd ve stfedo-
nemeckem hrazdenem. Pfed kazdym hospudka, stromy,
na zdech tezknou hrozny vina. Sefilo se, v zahradkach
zaplaly barevne lampiony. Pili jsme ryzlink z lynskych
strani, pfedmety se rozostfily. A tak se mi mozna jen zda-
lo, ze v rohu hospudky, kam pres plot splhaly ruze, zpo-
vidal Skleb svou dalsi obet’: stareho muze s tvafi indian-
skeho nacelnika.
SKLEB: Nedavno vas televizni divaci zvolili nejvetsim
Nemcem. Proc?
NACELNIK: To byste se, pane, mel zeptat tech divaku.
SKLEB: Byl jste pfece politikem znacne kontroverznim.
NACELNIK: Ja? Kontroverzni? To mi protivnici byli
kontroverzni! Ja byl dvacet ctyfi roky primatorem Kol-
nu! S timhle oblicejem!
SKLEB (cesky, ke ctenafum): Pfi dopravni nehode v roce
1919 zhmozdil celni naraz Nacelnikovi celo, pferazil mu
licni kosti, nos, sanici a vyrazil zuby. Chirurgove odvedli
dokonalou praci, indiansky vyraz vsak nasemu muzi zustal.
NACELNIK: Na karikaturach mi to sluselo. Kreslili me
vsude. I vas Dikobraz si na me smlsl. Pro vas jsem byl
kapitalista, imperialista, fasista, nacista, revansista - co
jeste, napovezte mi!
SKLEB: valecny stvac, klerikal, militarista -
NACELNIK: Dekuji.
SKLEB (ke ctenafum): Nas host je cosi jako historic-
ky dokument о jedne zemi. Narodil se pet let po vzniku
Bismarckova Nemecka. Za prvni svetove valky uz mu
bylo jedenactyficet a stal se primatorem Kolnu. Bojoval
za novou tvaf sve zeme. Ale - dnes to muzete pfiznat,
188
vazeny pane, - bylo vasi vlastl opravdu cele Nemecko?
Nebojoval jste spis za sve milovane Poryni?
NACELNIK: Jsem dite Abendlandu, kolebky evropske
kultury tesane kfesfanstvim. Italie, Francie, zapad Ne-
mecka. .. Ale Berlin? Copak Berlin je nejaky Abendland?
Vzdyt’ je to Vychod! S pruskou politikou, s natvrdlymi
statkafi, s vojackym myslenim! My od Ryna jsme uplne
jini! Pijem vino! Jsme pozitkafi! Bavime se stejne radi,
jako Prusove pochoduji!
SKLEB: Nejste ted’ nespravedlivy?
NACELNIK: Co jsem zazil, to jsem zazil. V roce 1919
tu vladli dal Prusove. Navrhl jsem: rozdelme stat na spol-
kove zeme! Vladlo by se odtud, z kulturniho Poryni, ne
z Berlina. Zapadonemecka republika, to zni hezky!
SKLEB: Uz v roce 1926 jste mel byt fisskym kanclefem.
Odmitl jste. Pry jste se bal Hitlera.
NACELNIK: To ne. V Kolnu mela moje prace smysl.
Je tam dodnes znat: univerzita, veletrhy, zeleny pas ko-
lem centra... Ale byt kanclefem? Tenkrat? Vladl prezi-
dent Hindenburg. S tim bych se nesnesl. On byl prusky
marsal, ja rynsky zahradkaf. Byl natvrdly a nudny. Jako
ostatne vsichni oficifi.
SKLEB: Hitlerovi jste nakonec neunikl.
NACELNIK: Nez se stal kanclefem, pfijel do Kolnu fec-
nit. Cekal, ze ho budu vitat. Proc bych mel? Jeste nebyl
statnik, jen prosil о hlasy Porynanu. Vite, ja mam dost
vybrany vkus, a kdyz ti z NSDAP vyvesili na moste pfes
Ryn prapory s hakovymi kfizi, dal jsem ten cirkus odstra-
nit. Calounik mi to nezapomnel. Sotva se stal kanclefem,
usadili se mi SAmani v dome, pry aby me chranili pfed
hnevem lidu. Utekl jsem do Berlina, zatkli me, zbavili
funkce, zmrazili konto. Так jsem napsal dopis, ze jsem
proti nim nikdy nebyl. Ja vim, pane, co si ted’ myslite,
jenze ja nejsem bojovnik, ja jsem pragmaticky politik,
a vubec, zazil jste Hitlera? Nezazil? Так mlcte. Chvili byl
189
pokoj, pak me zatkli zas. Utekl jsem, uveznili mi zenu,
obe dcery, nasli me, zavreli - nerad na to vzpominam.
SKLEB: V roce 1949 jste se stal prvnim kanclerem Ne-
mecke spolkove republiky. Mel jste vynikajiciho minist-
ra hospodafstvi, Erharda: to on vymyslil termm „socialne
trzni ekonomika“. Vam pozdeji fikali „otec nemeckeho
hospodafskeho zazraku“.
NACELNIK: CDU pod mym vedenim vyhrala volby.
Ctyfikrat za sebou! Vedl jsem zemi sestnact let. A ten
zazrak? Mel jsem tri vynikajici spojence: houzevnatost
Nemcu, pfizen Americanu a strach z Ruska.
SKLEB: Dosahl jste sveho snu: hlavnim mestem vaseho
Nemecka nebyl uz Berlin, ale Bonn ve vasem Poryni.
NACELNIK: Spravne. Dekuju Panubohu, ze mi dal silu,
abych dotahl do konce veci, na kterych mi zalezelo. Neco
jsem ovlivnit nemohl. Taky me, pravda, Panbuh nesetfil:
obe zeny mi zemfely. Obe jsem mel rad. Je to Jeho vule.
Ale vsech sedm deti, ktere mi po nich zustaly, jsem vy-
choval, jak nejlip jsem umel: v bazni bozi, v ucte к po-
vinnostem. Snad jsem i ja trochu pfispel к tomu, ze obe
ta manzelstvi byla dobra. V me profesi politika to bylo
stejne: snazil jsem se.
SKLEB: Mel jste dar pfedvidavosti. Uz v roce 1945 jste
fekl, ze by se nemecke okupacni zony mely spojit v sa-
mostatny stat. A ze by bylo nejlip, kdyby se to Rus urn
nelibilo. Protoze tim byste konecne uskutecnil svuj sen:
Nemecko s centrem v Poryni.
NACELNIK: Rekl jsem i песо jineho. Rekl jsem: „My na
Zapade jsme odvrhli leccos, co se obecne nazyva pruskym
duchem. Verim, ze hlavni mesto Nemecka ma lezet na ji-
hozapade, ne na vychode v Berline. Dokud bude metropoli
Berlin, bude pfetrvavat neduvera sousedu к nam. Kdo ude-
la Berlin hlavnim mestem Nemecka, stvofi nove Prusko.“
SKLEB: Berlin uz je zas nemeckym hlavnim mestem.
Co tomu fikate?
190
(Nacelnik krci rameny s indianskym vyrazem.)
SKLEB: Hodne lidi vas nemelo rado. Nejen levicaci.
V Kolnu vam vytykali, ze jste se odtahoval od obycej-
nych lidi z ulice.
NACELNIK: To je pravda. Protoze ja je znam a vim, co
od nich mohu cekat. Narodil jsem se chudy. Jednou na
podzim nam otec rekl, ze kdyz si tfikrat po sobe odfek-
nem v nedeli maso, zbydou nam mozna i penize na va-
nocni stromek. Vim, jak zavist pokfivuje.
SKLEB: Jako starosta Kolnu jste si pry zafidil nehorazne
prijmy.
NACELNIK: Opakuji: narodil jsem se chudy. Kdybys-
te do sedmnacti spal s bratrem v jedne posteli a pak se
vlastni pili dopracoval к vile s tfemi loznicemi, pochopil
byste to.
SKLEB: Jeste vetsi prijmy jste mel jako pfedseda ci clen
tusim sesti spravnich rad, napfiklad Deutsche Bank.
NACELNIK: No tak. Mene ideologic, vice vkusu, mla-
dence. V politice bud’ mate vliv, nebo ne. Jako kanclef
jsem pfivedl rozbite, porazene, zostuzene Nemecko zpat-
ky do salonu. Vstoupili jsme do Rady Evropy, do NATO,
navazali jsme diplomaticke vztahy s byvalymi nepfateli.
Neni snad tohle dulezitejsi? Myslite, ze by se mi to po-
dafilo, kdybych byl skromny, nic nemel a nikam se ne-
cpal?
SKLEB: Dodnes vas vsichni velebi, jak jste stalete ne-
pfatelstvi s Francii promenil v pfatelstvi.
SKLEB: Ve spolupraci. Nemyslete si, ze jsme si s de
Gaullem nejak zvlast’ rozumeli. Osu Pafiz - Bonn jsme
podpofili kazdy z jinych duvodu. Ja jsem chtel co nejvic
splynout s odvekym Abendlandem. Vlastenec de Gaulle
se prave toho bal. On chtel osou oslabit vliv Americanu.
Toho jsem se zas bal ja.
SKLEB: Po valce jste vymenili nepfitele. Misto Francie
Rusko.
191
NACELNIK: Ale jel jsem do Moskvy! Tim jsem rozzlo-
bil Americany i mnohe Nemce. Ale dosahl jsem toho, ze
Chruscov konecne pustil domu nase zajatce.
SKLEB: Vytykali vam, ze jste casto menil nazory.
NACELNIK: A ja odpovidal: Mohu za to, ze jsem den
ode dne chytfejsi? Ale pfesvedceni, ze centrum Nemecka
je tady, a ne v brandenburskych stepich, ze se tedy ma
vladnout odtud, to jsem nikdy nezmenil.
SKLEB: Nemohu se zbavit dojmu, ze ve vztahu ke svc
zemi jste byl - rekneme atypicky, abych neurazil - vlas-
tenec.
NACELNIK: Kdo urcuje, kam ma sahat spravne vlas-
tenectvi? Moje srdce lezi v Poryni, kde dotlouklo. V me
vecemi zemi. Vsechno ostatni je uz jen demagogic. Kdyz
ji chcete vefit, vase vec.
SKLEB (tise vrci): Jste upfimny. Ale nutite me, abych
zopakoval svou prvni otazku: proc si tedy sakra myslite,
ze prave vas zvolili televizni divaci nejvetsim Nemcem
vsech dob?
NACELNIK: To je pfece jednoduche! Jsou zklamani
sjednocenim! Nemci z Vychodu nikdy nemeli к tern ze
Zapadu tak daleko jako dnes. Ossis veri, ze je Wessis
okradaji a vyvysuji se nad nimi. A pro Wessis jsou zas
Ossis nesvepravni lenosi, ktefi z Wessis jen tahaji penize.
Oboji se shodnou, ze dokud existovalo samostatne za-
padni Nemecko, bylo vsechno lepsi. A jsme u toho! Kdo
byl otcem zapadniho Nemecka? Preceja! Stal jsem sym-
bolem st’astne rozdelene zeme.
SKLEB: Citite to jako uspech?
NACELNIK: Je mi ze vseho smutno. Ale i tak, vite - tech
par desitek let za to stalo.
SKLEB: Pane kanclefi Konrade Adenauere, dekuji za
rozhovor.
(^dcelnik prikyvne a zvolna se rozplyvd.)
192
Co je blizko:
Reka MOSELA je delsi, nez se zda. Men 545 kilometru, ale
pofad se klikati, zdraha se a div necouva. Nedivme se: puvo-
dem je Francouzka a nejspis se ji do snatku s dedou Rynem
v Koblenzi nechce. Nad fekou trci hrady. Nej stars! Arras, pev-
nost chranici vinny kraj pfed normanskymi ozralci. Sousedni
ruiny z 11. i 12. stoleti jsou proti Arrasu nezajimavymi mla-
diky. Na hrade Trifels veznili anglickeho krale Richarda Lvi
srdce.
Vede tudy Vinafska cesta, pry prvni turisticka trasa v Nemec-
ku. Zabloudit nemuzete, na rozdil od Bavorska se tu neorien-
tujem podle obrazku rysa ci tetfeva, nybrz podle dzbanku ci
hroznu.
TRIER - cesky Trevir. Pry nejstarsi mesto Nemecka. Kdysi tu
zili keltsti Treverove. S temi Rimane radeji vychazeli po dob-
rem, nebot’ Treverovd meli nepfemozitelne jezdectvo. Milo-
vali kone: z kazde svatyne tu pomrkavala na Rimany bohyne
Epona, patronka koni. Z koutu stareho Treviru na nas leckde
mrka dodnes. Rimsky Trevir, osmdesatitisicove letni sidlo ci-
safu s laznemi a vilami na svazich Mosely, byl mestem mno-
hem sladsim nez samotny Rim s jeho intrikami a nevymyti-
telnou luzou. Vse skoncilo najezdy germanskych Alamanu,
Vandalu, Svebu. Nakonec dobyli Trevir Frankove a zustali.
Napoleon pfipojil Trier к Francii, Bismarck к Prusku.
Puvab Treviru vezi v neviditelne, lec vse prostupujici kul-
tumosti kraje, davneho srdce Abendlandu. Jsou tu ovsem
i fimske pamatky. Zbytky lazni a fora. Bazilika z dob cisafe
Konstantina, most. A Porta Nigra, pry nejhezci fimska bra-
na za Alpami. Mne se nelibi: je pfilis velka, temna, zvetrala,
s prazdnymi okny. A neni to brana, nybrz trojpodlazni budova,
ve stfedoveku kostel svateho Simeona, ktery pry sem prchl
pfed rozjivenym lidstvem. Brana sama tvofi ctvrtinu pfizemi.
A co dal? Za mostem se tu narodil Karel Marx.
AACHEN - hlavnim trumfem mesta je jeho minulost, a tak
mu zde fikejme po starocesku Cachy. Keltove tu vafili ma-
193
so v horkych pramenech, Rimane zalozili lazne: Aquis villa.
Так vzniklo holandske Aken, mlstni Oche i nemecke Aachen.
Frankove pfisli poslednf, zato napofad. Zakladatelskou povest
maji Cachy totoznou s Karlovymi Vary. Jelena tu vsak nestve
Karel IV, nybrz Frank Karel Veliky. U pramenu najde ruinu
hradu (zbytek fimske lazne) a i on tu zalozi lovecky zamecek.
Tim podobnost konci: Karel Veliky ucini z Cach metropoli ri-
se. To nas Karel nemusel, mel Prahu.
V domu je mramorovy Karluv trun, na nejz po sest set roku
usedali nemecti kralove v Cachach korunovani. Bylo jich je-
denatricet. Zato na lazne by se snad zapomnelo, kdyby tady
v 17. stoleti neshofela pekama a skoro vsecky goticke domy.
Tehdy pry vymyslili heslo: Co ohen vzal, voda vrati. Meli na
mysli vodu lecivou, a vystaveli lazne, nejmodemejsi v Evro-
pe. Nezapomneli na kasino ani na tanecni saly. Pfijizdeli pa-
novnici, car Petr Veliky, prusky cisaf Friedrich, umelci i fa-
lesni hraci.
Napoleon pfipojil Cachy к Francii, Prusove к Prusku. Jede-
nact let po prvni svetove stfezili porazene pruske Cachy vojaci
malicke, lee vitezne Belgie, coz muselo casske Nemce zvlasf
namichnout. Ve druhe svetove valce zbylo v troskach kdysi
stotisicoveho Aachen pouhych 11 000 nesfastniku. V rijnu
1944 byly Cachy prvnim nemeckym mestem obsazenym ame-
rickymi tanky.
Mezi jinymi, vesmes veselymi sochafskymi dilky stoji v Ca-
chach take pomnik к pocte vztyceneho malicku, zvaneho zde
Klenkes. Tim gestem se Cassti v cizine poznavali. Proc prave
tak? Dfiv mesto proslulo vyrobou jehel. Malickem se pfi praci
oddelovaly ty vadne. (Poznamka: chcete-li se mermomoci vy-
davat za obcana Cach, nesplefte to! Ve vlastnim zajmu vzty-
cujte vzdy a jedine MALICEK! Vztycit prostrednik se vam
nemusi vyplatit ani tady.
194
10.
PONURE О PORURL DUSSELDORF. CO HROZL
DALSI MESTA. DUISBURG, SCHIMANSKI.
OTOUSOVA LEST. SIEGFRIEDUV XANTEN.
KLEVE. О LOHENGRINOVI.
Na sever od Kolnu lezi Porufi. Jeho osudem jsou dary
zeme, tedy i doly a hute, tedy i strojimy, chemie a davy
lidi. Vse bobtna jako rez pfi fekach Ryn, Ruhr, Dtissel
ci Wupper. Megacity z tovaren, skladu, sidlist’ a stale-
tych jader nejmin dvaceti mest. Vzduch je tu vsak cisty,
a kdo nevi, ze Duisburg ma 520 000 obyvatel, Dortmund
600 000, Dusseldorf 570 000 a Essen 616 000, nemusi si
ani vsimnout, cim projizdi.
V Diisseldorfu jsme zabloudili do divnych ulic. „Urcite
jsme pofad v Nemecku?“ fekla Lida a fekla to s bazni.
Na chodniku rozfoukaval vitr odpadky. V baraku nad na-
mi, soude podle fevu, nekoho vrazdili. Na narozich po-
stavaly hloucky temnych mladencu, ktefi nas pozorovali
bez pfene a tise. Jeden se vydal к nam. Srovnal s nami
krok a neznamou feci do nas песо hucel.
,,Nereagujte,“ fekl Skleb.
Chlap chytil Sumce za rukav kosile.
„Chees do drzky?“ zafval Sumec, trhl pazi a postavil se
proti nemu. Chlap se lekl, zustal stat. Sli jsme dal. Hlou-
cek na rohu zacal песо vykfikovat. Nadavali, coz bezpec-
ne poznate v jakemkoli jazyce.
„Neohlfzejte se,“ fekl Skleb. „Nezastavujte se, neutikej-
te.“ Asi to byla dobra taktika. Nikdo nas nezabil.
Aby toho nebylo malo, za ctvrt hodiny si ve fronte na
zmrzlinu vyhledl Otouse zlodejicek.
„Saha ti do kapsy,“ vyjekla Gabina. Otous si hbite pfitiskl
ruce na bficho: cennejsi papiry nosil pod pfezkou opasku.
195
Kapsaf zmizel.
„Proc jsi ho nechytil za ruku?“ uzasla Lida.
„Kapsaf me nezajima,“ vrcel Otous. „Chranim pas a pe-
nize.“
„Ale on ti utekl,“ fekla Gabina pohorsene.
„Mne? Proc MNE?“ odvetil Otous. „MUJ zlodej to ne-
byl. At’ si ho chytaji oni. My v Praze si taky chytame zlo-
cince sami.“
„А sami si je poustime," pfipustil Skleb. „Chytaji nam
je v Nemecku, v Rakousku, ve Francii. V Belgii. Na Ba-
hamach. V Jizni Africe i v Rumunsku. Tam vsude nam
chytaji nase zlocince. Ani ty nebud’ sobec.“
V te vtefine zaznel od kostela kfik. Tfi temne zenstiny
v pantoflich a dlouhych suknich se hadaly, az jim z tuc-
nych tvafi stfikal pot. Jejich deti (vnoucata? sourozenci?)
hraly fotbal se sklenenym demizonem. Nakonec ho roz-
bily о kostelni schod.
„Tech stfepu,“ fekla Lida. „Kdo to bude uklizet?“
Nemecka mesta nejsou, dim byvala jeste pfed dvaceti le-
ty. Nevadilo by, ze je v nich vic cizincu z Afriky, z Asie
nebo Balkdnu: bez nich by temer bezdetne Nemce brzy
петё1 kdo zivit. Nejde ani о deti tech novych, ktere rdz-
nym cutnutim rozbiji demizon о schody kostela. To umi
i mail Nemci, mail Cesi, vsichni zdravi mrnousove. Kdy-
by to vsak deti provedly pfed dvaceti roky, hned by tam
stal deda v pozlacenych brejlich ci baba princmetdlova,
mrhousy by sefvali a volali by strdznika. Ted’jdou mist-
ni kolem s kamennou tvafi: nevidime, neslysime! To tak,
aby nam zase spilali do rasistu! Cizince musime chapat.
Oni pfece nemohou za to, ze jsou tak temperamentni.
Ach, Nemci moji mill! Soukmenovci velkych myslitelu!
Proc nemlich vy musite vdcnd litat z rohu do rohu? Al-
temativou к Hitlerovi nenipfece uvёdomёld bezbrannost
vudi veskerenstvu! Nic na svёtё neni bud— anebo! Vsech-
196
no je otdzka miry! Staci prestat myslit v doktrinach. Ne-
citite, jak ty zdanlive cerstve zas uz pocinaji zapachat
tvafi v tvar dravemu, nebezpecnemu svetu?
Jd vim, neni to jen nemecka vec. Tim spis mi to nedd. Pri-
jali jsme cizince do sve spolecnosti? Potom ale, jak jinak,
od nich chtejme stejne normy chovdni, jake vyzadujem
sami od sebe. Casern si jistё Ize zvyknout na nocni randal
zivejsich sousedu. Mozna i na nepofddek v ulici, о jejiz
cistotu jste se sousedy po leta obetavepecovali. Ale smi-
fite se take s krevni mstou, v jejimz rdmci se budou rody
cizincu cas od casu honit s nozem v pesti kolem vaseho
domu? Ze uvddim extremy? V fade spolecnosti, jejichz
pfislusnici se к vdm stehuji, neni krevni msta zddny ex-
trem! Take pocitejte s tim, ze urazku jejich ndbozenstvi
muzete odpykat i zivotem, pficemz ne vy, ale oni, jen oni
vedi a rozhoduji, co urazka je.
Jak se tedy zachovdte? Chcete ty ubohe omezovat v je-
jich zvycich? To nikdy, volate. (To jen ONI, kdyz do jejich
zemi pfijedete VY, vas omezi ve zvycich vasich. A pekne
tvrde. Vy jste ovsem poucenejsi, takze si to nechdte li-
bit. Nejste jako oni!) Ale tak jak? Postavite pro ne nove
ctvrti? To tez nikdy, brdnite se. To bychom staveli ghetto!
Ghetto, to vsem pfipomind atakddl. My pfece uz nikdy
atakdal. Takze co? Nic, odpovite vzdome. Hlavne ze se ti
ubozi lide budou и nas citit dobfe!
Vefte, ze i jd jim pfeji totez. Pfeji vsak dobro i nam, Ev-
ropanum, tvurcum teto chybujici, ale pfesto jedinecne
civilizace, jedine, v niz umime zit a kde se citime doma.
Napadlo vas, ze s vasim ochotnym souhlasem vas jini
pfipravuji о V4SI kulturu, jejiz beznou soucdsti je nejen
cistota a pofadek, ale i tisice drobnosti, ktere cini nets zi-
vot snesitelnym?
Dusseldorf je hezei, nez by se z pfedeslych radek zda-
lo. Ma noblesni tfidu Konigsallee a park, jako by ho
197
sem pfemistili ze stare dobre Anglie. Je hlavnim mestem
spolkove zeme zvane s nemeckou dukladnosti Severn!
Poryni-Vestfalsko. Nad mestem se feka Diissel prodira
udolim zvanym die mistniho basnika udoli Neanderovo,
Neanderthal. Jmeno neboheho tvurce je tak navzdy spo-
jeno se shrbenym primitivem, jehoz kosti zde vedci nasli.
Nastesti se v Dusseldorfu narodil i Heinrich Heine.
Dal jsme mijeli krajinu tovaren, skladu a rozlehlych obci,
ktere bez pfestani pfechazely v jine obce, prchali jsme
zemi cistou, avsak bez pfirody, chteli jsme pryc, cim
rychleji, tim lip, ale zacpy v klubku dalnic nas nepous-
tely dal. Uvazli jsme v Solingen, kde vyrabeji noze, nuz-
ky a dyky z vehlasne oceli. Projeli jsme Essenem, sidlem
svetoznamych Kruppu, zbrojafu a ocelafu. (Cesi znaji
Kruppy hlavne z filmu Svet patfi nam: Vbskovec a We-
rich se kladivem dobyvaji do nitra odjisteneho rucniho
granatu v domneni, ze je to konzerva. Je na nem napsano
KRUPP-ESSEN, coz oni hbite pfelozi: JEZTE KROU-
PY!) Vila Kruppu stoji za Essenem u jezera. Rozmery
pfipomina zamek, stavebnim stylem lepsi gymnazium.
Pfed Essenem jsme minuli Duisburg, drsne a ponure
ocelafske mesto s nejvetsim ficnim pfistavem v Evrope.
Nam vsak Duisburg fikal vic.
V roce 1981 vydesil Nemce novy dil krimiseridlu Misto
cinu, jeden z devёtadvaceti, kde vystupoval kriminalni
komisar Horst Schimanski.
Zprvu to byl sok: i duisbursti si stezovali, ze serial jejich
mesto zostouzi. (Tvurciim pritizilo, ze ho nataceli nepra-
telsti Bavoraci v knajpdch a osuntelych ctvrtich Mnicho-
va. Nekolik vedlejsich postav mluvilo dokonce s bavor-
skym prizvukem.) Nejvic vsak divdky sokovalo, ze hrdina,
ac policista, byl nevychovany, arogantni hulvdt, rval se,
pil, spal s devkami, kaslal na predpisy a nekdy nadrzoval
zlocincum. Vsechno, co v Americe vyneslo hrdiny drsne
198
skoly к hvdzdne slave, zdalo se byt pro Nemce nestravi-
telne.
Zato mel fiktivni hrdina zivotopis zpracovany nemecky
dukladnd: narozeny v roce 1938 ve Stetine, otce петё1,
v Mem veku byl clenem gangu zlodeju aut. Krimindl-
ni komisar vsak odhalil jeho inteligenci i dobre jadro
a zaridil, aby Schimanski vystudoval policejnl skolu.
Schimmi tak zmenil dres, ne vsak osobnost. Stal se jed-
nim z nejlevicovejsich krimindlnich komisaru, jake kdy
kdo vymyslil. О poslednlch dilech tocenych v koprodukci
s NDR recenzenti soudili, ze by je mohl napsat i Karel
Marx ci Erich Honecker. Neni to pravda. Schimanski je
individualista, bezohledny ke kolegum, hulvat, nafuka
a mdco. Pohledne-li vsak na vas sivyma ocima plnyma
dobroty a stesku, vse mu odpustite. Vpostavё Schiman-
skeho nabidl berlinsky herec Gotz George divdkum novy
muzsky idol. Rdznost. Temperament. Svaly. А odi, v nichz
sezabydlil vsechen smuteksvёta. Schimmi je spravedlivy.
Ale je rozpolceny, nikam nepatri, stejnd jako Londonuv
Martin Eden.
Schimmiho partnerem je komisar Tanner. Md na nezkrot-
neho Horsta dohlizet. Castdji vsak je trpdlivym terdem
Horstovy prchlivosti. Ti dva se sprdteli, ad jsou kazdy
z jineho tdsta. Tanner je dukladny, vykonny, cestny, mdlo
pritazlivy, vdcne v kravatd a konfekcnich satech, nudny
ve svd serioznosti. Po boku Schimanskeho je leckdy к po-
litovdni. Ale md svou cenu a dobre to vi. Je statecny, spo-
lehlivy, vdrny. Co jineho zdobi muze vic? Ndkdo о tom
trefnd napsal: Ndmecti muzi jsou jako Tanner. Ale rddi by
byli jako Schimanski.
Schimanski je plodem ztrdty ndmeckeho sebevddomi.
Jako kdyby rikal: к certu s nami. Bud’me uz konecnd Ji-
ni. Jaci? Vsechny dily serialu ramuji anglicky zpivane
sldgry. Reziser Hajo Gies vytvoril hrdinu americke drs-
ne skoly: neukazndndho, zarostleho, ve zvdlene bundd.
199
A hie, Nemci si chvili zvykali — a pak ho prijali s nadse-
nim! Uverili, ze i Nemec muze imponovat! Nejsme zas tak
spatni, vzdyt’ i Schimmi je jeden z nas! Horst Schimanski
se stal symbolem, pro mnohe i lekem.
К nizozemske hranici nas dovlekl Otous: prohlasil, ze
chce aspon zdalky videt Holandsko, nebot’ tam nikdy ne-
byl. Oznacili jsme ten napad za plytvani casern i benzi-
nem, ale Otous nejak vypocetl, ze z Duisburgu к hranici
neni ani dvacet kilometru. Ve skutecnosti to bylo trikrat
vic, ale zjistili jsme to az ve chvili, kdy uz Patriot uhanel
pastvinami a lesiky. Z oken domku se finuly vodopady
kvetin a oblaka tu letela tak nizko nad zemi, jako by vsta-
vala prime z luk. V davnych casech patfil ten pekny kraj
vevodstvi brabantskemu, ktere odtud sahalo az do Nizo-
zemska a Belgie.
Pak Lucie zjistila, ze vjizdime do mesta Xanten. Xanten,
jasala, je poutnim mistem vyznavacu Nibelungu! Odtud
pfece vyjel Siegfried do sveta! Sami Xantensti vsak ucti-
vaji jineho hrdinu: svateho Viktora, fimskeho dustojnika,
ktery se dal tajne pokftit a byl pak umucen, ze nechtel
obetovat pohanskym bohum. Viktorova soska stoji ve vy-
klenku domu a je veselou ukazkou, jak si goticti sochafi
pfedstavovali fimske dustojniky. Mnozi tvrdi, ze to neni
Viktor, ale Siegfried. Nevefte jim: je to opravdu Viktor.
Na jeho hrobe postavili kdysi Frankove kapli. Z kaple vy-
rostl tenhle dom, ale Viktor zustal pod nim a kolem nej
hroby jinych: proto se tam fikalo U svatych, Ad sanctos.
Prave ten latinsky vyraz zkomolili domorodci na Xanten.
Jeli jsme dal placatym Dolnim Porynim. Rychle jsme
projeli mesteckem se skalou a zamkem, i kdyz nam Lu-
cie vycetla, ze delame chybu: to mesto se jmenovalo Kle-
ve a dfiv byvalo sidlem knizat. Jedna jejich princezna,
Anna von Kleve, si vzala Jindficha VIII., anglickeho kra-
200
le, ktery vystfidal sest manzelek, z nichz nektere dal po-
pravit. Krom toho tu stojl krasny zamek Schwanenburg.
Do tfetice se pry ve meste Kleve odehral pfibeh о rytifi
Lohengrinovi.
„No a?“ vyjel Otous u holandske hranice, nebot’ zjistil,
ze jsme mu Holandsko sice ukazali, ale abychom ho po-
trestali za ujetych sedesat pet kilometru, to jest za kilo-
metru sto tficet tam i zpatky, ze jsme tam jen pfibrzdili,
obratili Patriota a ted’ zas uhanime na vychod.
„Lohengrin," fekla Lucie, „neni zadne No a. Je hrdina
Svateho gralu. Ze nevi's, co to je? No a? Richard Wagner
napsal о Lohengrinovi operu a jeho mecenas, krai Lud-
vik, se ve svetlejsich chvillch povazoval ze jeho vteleni."
„To se snad mam taky zblaznit?" vyjel Otous.
„Otiku, nezlob," zastala se nas Gabina. „Videls Holand-
sko? Videl. Vic ti nikdo neslibil, a nebyt tebe, mohli jsme
uz byt v Hamburku." Otous se vzpume odmlcel. A zatim-
co jsme mlfili do zvlnenych kopcu Vestfalska, vypravela
Lucie pfibeh о vemosti a о zrade, о slabosti zen a о pro-
kletl nedosazitelne lasky.
О LOHENGRINOVI
Na smrtelnem lozi sveril vevoda brabantsky svou jedinou
dceru do ochrany cestneho rytire Friedricha z Telramun-
du. Friedrich slibil, ze bude a) veme pecovat о malou
Elsicku, b) spravovat vevodstvi brabantske tak dlouho,
dokud se Elsicka nevda za urozeneho zenicha. Po tom
krdsnem slibu se vevoda uklidnil a umrel.
Leta plynula, Friedrich hospodaril a Elsicka rostla, az
z ni byla peknd sestndctiletd Elsa. Vzdpeti upadl rytir
Friedrich do chorobne extaze. V noci nespal, ve dne ho-
rel, porad Elsu vysazoval na kone, a kdyz kricela, ze ni-
kam nejede, zase ji stahoval z kone. Bylo to den ode dne
horsi, Friedrich vdsni nejedl a steskem nespal, az na to
201
pfisel: Ozenim se s Elsou sdm! Slib umirajicimu splnim
stonasobne, kdyz о to ubohe, sladke a dokonale vytvaro-
vane dite budu pecovat dal! Postardm se tak i о vevod-
stvi, stanu se pfece manzelem jedine dedicky!
„Jdfku, “ fekl Else, „jsem nejstatecnejsi, nejsilnejsi a nej-
vernejsi rytif. Chees si me vzit? “
„ Ze se, strejdo, nestydis, “ odvetila Elsa. A na zamku vy-
puklo peklo. Strejda se naucil hrdt na loutnu a krdkoral
sve Idsce do rdna pod oknem, najal loupezniky, aby Elsu
pfepadli, a on ji pak jakoby zachrdnil, nikam ji nepous-
tel, khoural, aby si ho vzala, a kdyz nechtela, odvezl ji
к samotnemu krdli Jindfichu Ptdcnikovi. Zaloval, ze El-
sa umirajicimu otci pfisahala, ze si Friedricha vezme.
Elsa fekla, ze strejda Ize, ale krai ji nevefil: vedel, ze
Friedrich nelze nikdy. Jenze Elsa pofad vedla svou, az
Jindfich Ptdcnik fekl: ,,At’ rozhodne bozi soud. Bud’ si
vezmes Friedricha, nebo si najdi rytife, ktery v boji s nim
na zivot a na smrt obhdji tvou pravdu. “
„ Souhlasim, “ zasmdl se neporazitelny Friedrich, kychl
a za корсет ve stdji padnul vul. Nenasel se nikdo, kdo
by mel chut’ ddt se kvuli Else zabit. Так se zabiju sama,
zaplakala Elsicka.
Jeji ndfek dolehl az к nebeske hofe Montsalvage, na niz
ziji rytifi Svateho grain. Sesli se v sini, kde neviditelnd
гика psala na still do prachu zvest о Elsine trdpeni. Ry-
tifi zpozorneli. Na hofe se tisic let nic nedelo, a tak chtel
kazdy Else pomoci a cestne nekoho zabit jako za starych
dobrych casii. Ale tajemnd ruka napsala, ze md jit dolu
rytif Lohengrin. Lohengrin radostne vklouzl do brneni
a vstoupil do clunu tazeneho nebeskou labuti. Vyplul pak
po fece, ktera spojuje horu nesmrtelnych a svet zivych.
Souboj se konal dole и feky. Malem к пёти nedoslo,
nebot’ cas se krdtil a nikomu se nechtelo umfit, ani pro
krdsnou Elsu ne. Tfeba ani krdsnd nejsem, napadlo div-
202
ku. Nikomu se nelibim, krome meho uchylneho stryce.
V tom pfipadd zvolim smrt. Vtom vsak ozivl bfeh vzru-
senymi hlasy. Po fece priplouval clun tazeny labuti. Na
clunu stal urostly muz ve stribmem brneni.
„ Zachramm te, panno, “ pravil broukavym barytonem,
vystoupil a sei pozdravit krale. Dostal kone a dfevce, vy-
houpl se do sedla a stdhl hledi. Pobidl kone. Take Fried-
rich stahl hledi a rozjel se. Oboje drevce prudce narazila
do stitu protivnika a rozbila se na trisky. Zadny z rytif u
ani nezakolisal.
„ Odd, “ vzdychli divdci. Rytifum podali druhe drevce.
Tresk dfeva a kovu. Ted’ praskla dfevce i oba stity. Ani
ted’ se zadny z tech dvou v sedle nepohnul.
Potfetipraskla obe dfevce, oba stity a kone upadli. Rytifi
tasili mece. „Hohihuhule huhiholu, “prohldsilFriedrich
se stazenym hledim, cimz chtel vyjddrit, ze z cizince na-
deld fasirku. Zautocil jako bes. Lohengrin klesl na kole-
no. Pak i na druhe, a Elsa omdlela.
A kdyz otevrela oci, stal uz Lohengrin na obou nohou,
vykryl jednu ranu, druhou, tfeti. Srazil Friedricha na
kolena. Dovolil mu vstdt a prohnal ho po kolbisti. Po-
tom Friedrichovi vyrazil zbrah, povalil ho na zem a hrot
vlastniho mece mu pfilozil na ohryzek. Friedrich zvedl
hledi a zaupdl: „Slitovdni! “
„Nechds ji na pokoji?“ houkl rytif. Friedrich pfikyvl
a Lohengrin fekl: „ Так bez. Nezabijim bezbranne. “ Elsa
po tech slovech znovu upadla do sladkych mrdkot.
„Co je zas tohle?“ zvolal Jindfich Ptdcnik. „Rekl jsem,
ze bude souboj na zivot a na smrt! “
„Aja fikdm, “ pysne zvolal Lohengrin, ,,ze mu ddvdm zi-
vot! “
Ptdcnik tedy mdvl rukou a dvorni ddmy z toho rovnez
upadly v mrdkoty. A ze cizincova slechetnost dojala
i Friedricha, pfiznal se krdli, ze ho obelhal a jak to s El-
sou bylo. A prosil о milost. Такjimave, ze i drsni rytif i se
203
za nej pfimlouvali: ,,Dyt’ se na ni podivejte, pane krdli,
z takove kdyby Friedrichovi nepfeskocilo, to by snad ani
nebyl chlap! “ Jindfich Ptdcnik vsak nevedel, co dokdze
s chlapem provest tak krdsna divka, protoze ho zajimali
jen ptdci. Velel, at’ Friedricha ihned setnou, coz se take
stalo, a tak aspoh protentokrdt zvitdzilo prdvo nad ne-
muznou lidskosti.
Lohengrin se pfed Elson uklonil. „ Chees byti той pani,
panno? “ fekl.
„Ano! Ano! Ano! Ano! “ odpovedela.
„Jedno mi vsakslib, “ del teskne Lohengrin. „Zese nikdy
nezeptds, kdo jsem a odkud pfichdzim. Byl by to konec
nasi lasky. ‘ To mu Elsa rdda slibila: byla to zdrava zen-
ska a daleko vic nez rytiruv piivod ji zajimalo, aby byl
s ni a aby ji neutekl.
Vzali se a st’astne zili mnoho let. S takovym manzelem
sklizela Elsa jen slavu, byl urostly,jemnych lici, mel stfi-
brne brneni. Navic byl smely, usmevavy, kzendm galant-
ni, Else vsak verny a vsechny pordzel v soubojich, ac
nezabijel. Az jednou zdvistivd knezna von Kleve, jejihoz
muze taky porazil a nezabil, jednou pfi plese utrousila:
„А co on je vlastne zac, ten Lohengrin? Je vubec uroze-
neho piivodu? Co kdyz je to, ddmy, nejaky s prominutim
sedldk a tu silu a ten rozmach md odstipdnipafezu? “
„ On je pfece rytif, “ rozeilila se Elsa, „ a jaky! Copak to
nepozndte? V erbu md I abut’! “
„Labuf, to je toho, “ usklibla se Klivovd. „Proc nikomu
nevyprdvi о svych pfedcich? “
„ On slozil takovy slib, “ fekla Elsa, ale ddmy ji nevefily.
Ta drbna md pravdu, fekla si nakonec. Proc neprokdze
svuj piivod? Co kdyz se prozradi, ze muj Lohengrin rytif
neni, jak ja budu vypadat?
„Stejne bych se te rdda zeptala, “ fekla doma a Lohen-
grin zbledl. „Так nic, “ fekla Elsa. Ale zvedavost ji pd-
lila v srdci jak петое. Vrazela do veci, mluvila z cesty
204
a hubla, az ji jednou pfepadla nesnesitelnd slabost avte
slabosti vyhrkla: „Nezlob se, muj mily. Tfeba mi to jen
poseptej. Kdo jsi? Kde je tvuj hrad? “
Lohengrin strnul a po jeho muzne tvafi skanula slza.
Vzdychl a sei si sbalit veci. Zahalil se v pldsf a obrdtil se
к fece Rynu. Cekala tam stfibrna lod’s bilou labuti.
„Jdto tak nemyslela, “ zaplakala Elsa. „Ja uz to nemohla
vydrzet! Neodchdzej! Jd te mam rdda! “ A on naposled
objal milovanou zenu.
„Mohlo nam byt spolu hezky, “ fekl. „Skoda. Volaji me. “
„Kdo? “ vzlykla Elsa.
„Rytifi Svateho gralu. “
„Jakyho gralu? Co je to za lidi? “
„ Muj hrad se tyci na svate hofe Montsalvage, ty huso, “
usmdl se nezne rytif a naposled к sobe pfitiskl sladkou
Elsicku, cistou, nevinnou a nezasazenou hloupymi vedo-
mostmi. Labuf nedockave hrabala pafdtem, az bahno vi-
filo.
„Je cas, “ fekl. Vstoupil do lodky a labuf se s nim vzda-
lovala vic a vic, az tam, kam chudak Elsa nedohledla, ke
krute hofe, к tajemstvi, bez nehoz neni krdsy ani touhy,
к hofe, bez niz se neobejdem a ktera neni z tohoto sveta.
11.
CESTA DAVNYCH KARAVAN. TEUTOBURSKY LES.
HERMANN, VUDCE CHERUSKU.
TAJEMSTVI EXTERNSTEINE. HAMMELN.
KRYSAR A JEHO NEMCI. BARON PRASIL.
Krajem, ktery protinala nase dalnice, vedla pfed staleti-
mi stara cesta na vychod. Tahly tudy karavany soumaru
a volske potahy, cvalal po ni Karel Veliky v cele svych
Franku. Kazdych patnactkilometru zasviti do kraje mesto:
205
Bochum, Dortmund, Soest, Paderborn. Patnact kilomet-
ru denne mohlo v osmem stoleti urazit volske spfezeni,
a tak se zda, ze vsechny ty obce vznikly jako zasobovaci
stanice v casech valky proti saskym pohanum.
Sasove se pak poddali, aby tu smeli dal zit. Tady, na hra-
nicich Vestfalska, kdy z roviny vyvstanou malebne kop-
ce nad svezi fickou Veserou, se jim neni co divit.
Vpfedu se vztycily chundelate strane.
„Teutobursky les,“ oznamil Skleb hrde, jako by ho sam
vysazel.
„No a?" rekl Otous.
„Devet let po narozeni Krista," oslovil ho Skleb, „jisty
Hermann, nacelnik germanskych Cherusku, porazil za
tim hfebenem fimskeho legata Vara, a zastavil tak na-
vzdycky tah Rimanu na sever. Proto je sever Evropy ger-
mansky, a jestli zase feknes no a, vysadim te."
„On by sever zustal germansky i tak,“ zastala se Otouse
Gabina. „Rimani v tech trapnych suknickach by tam pfes
zimu nevydrzeli."
„А taky by to vsecko neuhlidali," rekl jsem.
„А taky co tam, vid’?“ Fekla Lida. „Rovina a za ni more
jako led."
„А taky co je nam do toho?" pfidal se Otous.
Pod tim naporem se Skleb vzdal. Jen namitl, ze Nemci
to vidi jinak.
„А taky co je nam do toho, jak to vidi Nemci?" vyjel
Sumec.
Po necelych dvou tisiciletich oprdsili nemecti obrozenci
sldvu te bitvy a Teutobursky les se stal symbolem. Ducho-
ve germanskych bojovniku, plavych Rambu s vdlecnymi
sekerami, s volskymi rohy na prilbdch a s medovinou
v jinych volskych rozich, ti vsichni se z bojist’ stare Ger-
manic stdhli sem. Misto, kde se bitva odehrdla, lezipod
206
корсет Grotenburg, tri kilometry od mesta Detmond.
Les md jmeno podle germdnskeho kmene Teutonic Saso-
ve je povazovali za sve predky a sami si tak nekdy rikali.
A ze Sasii bylo hodne a ze jejich krdl Jindrich Ptacnik
vzkrisil moc nemecke rise, zacalo se i jinym пётеску
mluvlcim obyvateliim rise rikat Teutoni. Nemecka vyslov-
nost je „ tojton Zdklad „ tojt “ slysime i v modernim sla-
ve „ deutsche
Nemcu tu bylo tolik, ze jsme se stezi vesli na parkoviste.
Obklicili nas a unaseli к pamatniku vitezstvi.
„А taky nej sem na zadny pomnfcky zvedav,“ reptal Su-
mec, nacez zmlkl v uzasu. To, co cnelo na strani, pomni-
cek nebyl. Nad schodistem stal obfi sokl a na nem zvedal
mec nacelnik Hermann, sestkrat zvetseny. Dav к nemu
v ucte vzhlizel, az mu lupalo za krkem.
Prohlizel jsem si ty lidi. К davnym Rambum meli dale-
ko. Vyfotili si Hermanna, svolali deti a s optimistickym
vyrazem vyrazili к hospode. Jestli v nich vafilo песо pra-
nemeckeho, tak nejspis uspokojenl, ze nacelnik stoji, kde
stat ma, takze je vsechno v pofadku.
„Pojd’me radsi nekam do lesa,“ fekla v tlacenici Lida.
Opustili jsme Hermanna a vyrazili pryc, к pflrodnimu di-
vu Extersteine, ale to jsme si dali! Lidi tu bylo min, jenze
vic vadili, nebot’ krase skal a vod u jejich upati by slusela
samota. Takova, jaka tu vladla, kdyz to misto pfed tisici
roky ziskalo svou slavu.
I dnes je to strasidelny les. Pet neuvefitelnych vapenco-
vych utesu se tu bez vysvetleni a bez logiky tyci nad vr-
cholky stromu tficet metru vysoko. Stokrat si feknete, ze
to neni zazrak, nybrz geologie. Ze kobky nad strmymi
schodisti a zavratnymi lavkami tesali mnisi z Padelbor-
nu, ze kflz vryty do kameni znaci jedno z vitezstvi Karla
Velikeho nad pohanskymi Sasy. Ze desive pukliny vezi
207
jsou zcasti rozpuknuty umele a ze za tficetilete valky se
Externsteine stalo vojenskou pevnostf.
Ale stejne vsechno nevime. Co ty schody, ktere nikam
nevedou? Co dokonale nepfistupna kaple vydlabana pod
vrcholem do jednoho utesu? Kapli nepfipomina. Pry to
byla mnisska observatof. Opravdu? V tak nevedecke do-
be? A kudy tam mnisi splhali? Skutecne tu nekde Karel
Veliky znicil Irminsul, sloup, ktery, jak vam kazdy zdej-
si pohan dosvedci, podepira vesmir? Zbytku takovych
sloupu je v krajine vic. Se Sasy nacelnika Widukinda tu
Frankove svedli tri velke bitvy. Na jednom z pry zaruce-
nych zbytku Irminsulu vytesali mnisi relief, jak svaty Ni-
kodem s zenami snima Krista z kfize. Nikodemovy nohy
brzy nekdo znicil. Pomsta pohanu? Pod svetcem se vine
Had sveta. Pry symbol podzemnich energii.
Ponofili jsme se do hlubiny hvozdu, kde uz nikdo necho-
dil, a nachazeli veci, jejichz smysl jsme chapali jen ma-
lo. Podivne vztycene kameny, nekdy cele rady, znacici
pry hranici kfest’anskeho sveta. Zbytky kapli a davnych
pousteven. Hroby pohanu, cema usti zulovych staveb
v zrzavem listi. Svet, о nemz jsme nevedeli nic. Jako by
se vymykal pravidlum te spofadane zeme.
Hammeln je pfikladnou ukazkou nemeckeho mestecka.
Nejen tim, jak vypada, ale i proto, ze povest, ktera je pro-
slavila, tezko mohla vzniknout ve Francii, v Americe,
a uz vubec ne v Cechach, nybrz jen v Nemecku. Take si
ji tam hyckaji. U namesti stoji Krysafuv dum s hospo-
dou. Jsou tu i jine pozoruhodne domy: tfeba dum Sva-
tebni, se zvonkohrou ve stite. Zvonkohru vsak nezdobi
nevesty ani zenisi, nybrz krysaf. О letnich nedelich hraji
na terase divadlo, jisteze о krysafi. Az na Radnicnim na-
mesti deratizatoruv kult na chvili polevi: je tam radni-
ce a velky kultumi sal. Pfed salem ovsem stoji rozmema
plastika krysafe s pist’alou. Jako by nestacilo, ze na to
208
tema stvofil Julius Wolf epos, Viktor Nesler operu a nas
Viktor Dyk ze о nem napsal knizku.
Na pocatku pfibehu suzovaly mesto Hammeln mysi. Ni-
kdo nevedel, jak na ne, az pfisel muz s pist’alou, ze mesto
mysi zbavi. kdyz mu radni zaplati. Radni mu to slibili,
krysaf sei mestem a hral. Ze sklepu, stodol i der vybi-
haly mysi a padily za krysafem. Krysar kracel poli, lesy,
vstoupil do ricky, mysi za nim a vsechny se utopily.
Pak se krysar vydal pro slibeny honoraf. Radni se vsak
osivali, pry ted’ nemaji, pry si to pfali jinak, zadna nejap-
nost jim nebyla dost nejapna. A kdyz krysar pofad chtel
sve penize, zavfeli ho a byl pokoj. To delat nemeli: v noci
krysar vysel z vezeni, vynal fletnu, zacal hrat. A ze vsech
stran pfichazeli lide, cele mesto, muzsti i zenske, stafec-
kove, babicky i deti. Vsichni Hammelnsti tahli za nim, za
mesto, do lesu, do hor. V horach krysar zadul nejsilneji.
V tu chvili se pred nim otevfela jeskyne. Krysar do ni
vstoupil, lide za nim. Nikdy uz je nikdo nespatfil.
Podle jine verze odvedl krysar do hory jen deti. Tez pry
je zavedl do feky Vesery. V jednom se ta vypraveni sho-
duji: nikdo se nevratil. Az na dve deti, ktere se zpozdily
a hora je nevpustila. Jini fikaji, ze se zachranili jen blazen
a dite.
Ten pribeh zaujal i odbomiky. Krysar pry se pomstil
mestu Hammeln 26. cervna 1284. Je о tom nejaky zapis.
Zajimave pry je, ze jen о par dni pozdeji zalozili Sasove
kolonii v rumunskem Sedmihradsku. Podle tamnich po-
vesti se vynofili z hory.
Ale puvod pfibehu je mozna krutejsi. V letech, kdy se to
vse melo dit, tahla do Svate zeme na posledni kfizovou
vypravu armada slozena z deti. Jakehosi snaziveho cir-
kevniho hodnostafe tenkrat napadlo, ze nad neveficimi
mohou zvitezit jen vojaci bez hfichu. Bez hfichu, sou-
209
dil ten silenec, jsou jen deti. Nevirmi vojackove zcasti
pomfeli uz na mofi, zcasti upadli do otroctvi Saracenu.
Kdopak by na takovy podnik pustil sve dite dobrovolne?
A tak se po Evrope deti kradli. Kdovi, jaka hruza se ten-
krat v Hammeln udala.
„V kazdem pfipade,“ trval na svem Otous, ,,se nam tu
v krystalicke podobe pfedvadi typicka vlastnost Nemcu:
kdyz nekdo pofadne piskne, jdou. Jednou Krys ar, jindy
Hitler, potfeti demokracie. Vzdycky se pro to nadchnou
bez vyhrad. Oci jim zazafi. Povazuji za nevychovane to
zpochybnovat. Oh, wie wunderschone Flautemuzik! Heil
Hitler! Vivat die Menschenrechte! A jdou. A jdou. Tfeba
az do
„Ajini nechodi?“ vyjel Keny. „Balkanci? Slovani? Moud-
fi Rekove? Staci fict: hele, Srb, vem si ho! Chorvat, zabij
ho! Vrrrr, Turek! Co to ma spolecneho s Nemci?“
„Nikdo z tech, о kterych mluvis, nenadelal takovou pa-
seku!“
„Protoze nemel ty vysledky! Tu silu a techniku!“
„Tu kazen,“ fekl Skleb.
Patnact kilometru od Hammeln najihovychod lezi obec
Bodenwerder. V 18. stoleti tu zil potomek uctyhodne-
ho saskeho rodu, svobodny pan Karl Hieronymus von
Miinchhausen. Nic? Ale ano. U nas je ten clovek znamy
jako baron Prasil. V mistni radnici maji prasilske (v nem-
cine miinchhausenske) muzeum, na kasne plastiku bas-
niveho barona a v parku Berggarten je dokonce Pavilon
Izi. Do pavilonu jsme nestacili zajet, protoze jsme se rano
zpozdili na nizozemske hranici. Mozna je to dobfe: do-
dnes si pfedstavujeme, co v takovem muzeu muze byt.
Tfeba jsme si usetfili zklamani. Pfibehy barona Prasila
jsou, mefeno dnesnimi pozadavky na humor, lehce ne-
japne, nelze jim vsak upfit fantazii. Baron potkal jelena,
210
pfedtim vsak vystfilel vsechny olovene koule, pfidal tedy
aspon do prachu par tfesnovych pecek a stfelil. Jelen se
podivil a utekl. Za dva roky potkal baron jelena zas: mezi
parohy mu rostla tfesen pet stop vysoka. Tentokrat uz ba-
ron olovene kule mel, stfelil, jelen padl, baron ho vyvrhl,
tfesen ocesal a mel к obedu jelena s kompotem.
Jindy baron vypravel, jak se sam vytahl z baziny za vlast-
ni cop. Pfatele barona pfemlouvali, aby ty pfibehy vydal
knizne, ale baron о takovou slavu nestal: stacilo mu, ze
je vsude oblibenym spolecnikem, a nejspis se svymi na-
pady sam vybome bavil. Ctizadost literata mu byla cizi.
Nevadilo mu vsak, kdyz jeho pribehy uz koncem 18. sto-
leti vypraveli jini v knizkach, jako bylo tfeba Vademe-
cum pro vesele lidi. Nejvice barona proslavil jeho krajan
Rudolf Raspe. U nas о nem Karel Zeman natocil trikovy
film Baron Prasil.
Co je blizko:
HANNOVER ma v zadech pahorky, pfed sebou nizinu zeme
Dolni Sasko, jehoz je metropoli. Maze se zdat fadni, byval
ale samostatnym kralovstvim, a vice nez sto dvacet let vladl
spolecny krai jemu i Anglicanum. I dnesni anglicka kralovna
pochazi pfece z hannoverske dynastie.
V Hannoveru jsou pry nejhezci barokm zahrady v Nemecku,
jezdi se tam vsak hlavne na prumyslove veletrhy. A v roce
2000 tu meli svetovou vystavu EXPO.
Z Hannoveru je i Wilhelm Busch, jeden z otcu komiksu. Jeho
serialy, jeste s versicky misto bublin, vychazely uz za Nerudy.
Jsou cynicke, nechutne.
211
12.
BREMY. VLADA CYKLISTU. DEJINY. ROLAND.
О BREMSKYCH ZVfRATKACH.
BOTTCHERSTRASSE. SCHNOOR. NOVE BREMY.
О HRDEM KENYM.
Mefeno nasi pfedstavou Nemcu a jejich mravu byl zapad
Severonemecke niziny vzdy tak trochu odjinud. Rovinou
od severu sem po tisice let vanul slany mofsky vitr. Z ji-
hozapadu sem vanul drazdivy francouzsky nepofadek.
Severak vsak zvitezil, domorodci zacali uklizet a casern
pfemenili kraj v pfikladnou, nepfilis zajimavou plochu,
kde zvidave oko nema na cem spocinout. Vsadim se,
ze vetsinu dopravnich nehod mezi Teutoburskym lesem
a Sevemim mofem ma na svedomi fidicuv mikrospanek.
Na obzvlast’ dokonalych usecich i maxispanek. Objevi-li
se usek lehce zvlneny, mistni zoufalci jej hned zakresli
do map zelene, coz znamena, ze z te trasy je okouzlujici
vyhled. Ale neni.
Nastesti ve chvili, kdy se i nejbdelejsi fidic pocne znaven
valet celem po volantu, vyhoupnou se z mlhy v dali bile
krychle, rude stfechy, hnede veze. Bremy.
„V Bremach bych taky chtel zit,“ fekl Keny brzy rano
v historickem centru mesta. „Nej sou tady vubec zadny
lidi.“
V tu chvili mu kolem nosu pfefrcel cyklista. Jel po sik-
mem namesti tak rychle, ze nam jeste chvili vlaly vla-
sy. A fousy. A holkam sukne. Otacel se na Sumce а песо
rozcilene kneel.
„To se mu to nadava,“ houkl Sumec, „kdyz ho nikdo ne-
chyti!“
,,Nenadava,“ fekla Lucie. „Jenom vola, ze si mysli, ze na
tak velkym namesti ma Keny mista dost.“
„А on snad ne?“ zavyl Keny.
212
„On ma jen ty rudy diazdicky,“ opacil Skleb. „Ту mu na
nich stojis.“
Так jsme poznali, ze Bremy jsou uz opravdovym Seve-
rem. Sever Evropy se vyznacuje nizinou a nizina se vy-
znacuje miliony cyklistu. Tady, tvrdil Skleb, nevladnou
kralove, politici ani prosty lid. Vladne tu bicyklokracie.
Bicyklisti maji v parlamentech nejsilnejsi lobby. Sever-
ska socialni nerovnost spociva v tom, ze vsichni maji ko-
lo, ale nektefi horsi. I v tech nejchaotictejsich mestech
tahnou se ulicemi pasy dlazdene narudle, zlute ci bile.
Bicykliste uhaneji smrtici rychlosti po tech pasech, stejne
jako po vsem zbyvajicim terenu, kde zadne pasy nejsou.
Kdybyste porazili bicyklistu, upalili by vas pfed radnici.
Sotva Skleb dofekl, zazvonil mu bicyklista za zady, az se
Skleb zdesene vzepjal a upadl. To ho tak rozladilo, ze se
nasledujici hodinu nejen nesklebil, ale ani nemluvil.
Bremsti byli sebevedomi vzdycky. Pohrdali clenstvim
v hanze. Stacime si sami, vzkazali tim svetu, a kdyz han-
za zakazala obchod s Flandry za trest, ze ti zradci kazi
ceny, Bremy s nimi kseftovaly dal a zbohatly tolik, ze
zbytek zufici hanzy hrozil Bremam valkou. Jak myslite,
fekli Bremsti a do hanzy vstoupili. A zas na tom zbohatli.
Brzy tu hrali prim vedle Hamburgu, Liibecku a Kolnu.
Bremy byly svobodnym fisskym mestem, ale pofad jim
to nekdo kazil: nejdfiv Svedove, potom je Napoleon pfi-
pojil к jakemusi nikdy dfiv neexistujicimu okresu Weser-
miindung. Za Bismarcka zas pfipadly Bremy Prusku, ale
Bremsti si i tak dal delali, co chteli, jejich lodi brazdily
mofe mezi Evropou, Afrikou a obema Amerikami. Sou-
sedum uzmuli usti Vesery a postavili si tam pfistav Bre-
merhaven. Hlavne ale po staleti stfezily Bremy svuj titul
svobodneho hanzovniho mesta, Freie Hansestadt Bre-
men, sve stesti, svou pychu.
213
U kostela Раппу Marie je kazde rano kvetinovy trh. Stan-
karky snidaji kafe a preclik, poslouchaji fletnistu, jak na
rohu hraje Yesterday. Vune ruzi se snasi az na namesti,
oblazuje domorodce strejcovskeho vzezfeni: kdyz se dva
potkaji, zastavi se v pohode a klabosi. Jako by tu kazdy
kazdeho znal. Ale pry je to jinak: Bremy jsou ztraceny
v puste rovine, a tak tu lide vzdycky meli к sobe bliz,
mozna aby se min bali. Bremy jsou venkovsky vfele.
Stity uzkych domu barvi ranni slunce. Shlukla se tu se-
verska pruceli z cihel, stity barokni i rokokove a jejich
romanticke napodobeniny. Pfesneji: jsou tu povalecne
napodobeniny vsech napodobenin, jakozto i napodobe-
niny praveho rokoka, baroka, gotiky ci renesance, jak je
v Nemecku, zemi s rozbitou minulosti, bezne.
Nejvetsi dum na namesti, radnice, je zdobna, az pfechazi
zrak. Muze za to veserska renesance: kudrlinky, hravost
a mnozstvi pumprliku vseho druhu. Je to sloh blazenych po-
zitkaru: sama Vesera tudy plyne s usmevavou lenosti. Kdo
nechvata, ma se пае dfvat: balkony, oblouky a zdobne mfize,
jakoz i vezicky, okna a dvefe, to vse zdobi postavy hrdinu,
mudreu, kurfiftu, sasku, andelu, kralu a zaslouzilych kupcu
s lejstiy v rukou. Tez se tam lascivne zmita krasna panna
Sobriete zvana Brema, symbol mesta, nohama objima del-
fina a bije ho mestskym znakem, totiz klicem. Nikdo nevi
proc. Nad vedlejsi arkadou zas tresti oci desiva Gliickhen-
ne, podle jednech slepice pro stesti, podle jinych zakladatel-
ka mesta. Podstatu a vyznam Gliickhenne nam vysvetloval
hodny deda narecim tak podivnym, ze snad ani nebylo in-
doevropskeho puvodu. Pry se ta slepice nori v boufi z vln,
a kdo ji vidi, bud’ ma vyhrano, nebo je s nim konec.
U radnice stoji Roland, jeden z padesati v Nemecku. Kaz-
dy z nich chrani sve mesto, jak by cinil i Roland zivy, sy-
novec Karla Velikeho a vzor rytifstva. (Rolanda najdem
214
i v Praze. Stoji pri Karlove moste a Cesi mu rikaji Brun-
cvik.) Dfiv meli v Bremach Rolanda dreveneho, ale shofel,
a tak postavili noveho. Vetsiho: men deset metru a pry je
nejvyssim Rolandem na svete. Obklopen jest vladcovsky-
mi atributy: ma mec, stit s orlici, nejvetsi rukavice na svete
a saska. Ale jako vladce nevypada, culi se nesmele bily
jak vapno, jako by se vas bal. Ja bych mu mesto do ochra-
ny nesveril. Kdo ale Rolanda odnese, zavini konec Brem.
Pfed naletem kuprikladu odnesli Rolanda do sklepa. A jak
to dopadlo? Polovina mesta v troskach, tisic mrtvych.
Roland mel i vyznam prakticky: hroty na kolenou bmeni
jsou od sebe vzdaleny 55 cm, coz je jeden bremsky loket.
Kdyz nekdo nevedel, zda ho prodavac nesidi, sei pfemerit
sukno к Rolandovi.
U kostela Panny Marie stoji pomnik bremskych zviratek:
na oslu pes, na psu коска, nejvys kohout. Pani ucitel-
ka vypravela о nich detem pohadku, tu slavnou od bratri
Grimmu, deti se smaly a tahaly oslika za predni nohy.
Tomu, kdo je pohladi, se spin! pram. A tak oslikovy nohy
zafi, vylestene do zlata.
Pro ty, kdo uz zapomneli: oslik sei do sveta, protoze byl
stary, nic neunesl a hospodar ho chtel zabit. Vyrazil do
Brem, ze tam bude muzikantem, nebot’ krasne zpival,
schvalne si to poslechnete: i-aaaa, i-aaa... Cestou potkal
jina zviratka, ktera jejich pani tez nechteli, psa, kocku
a kohouta. Dohodli se, ze pujdou spolu a v Bremach si
zalozi kapelu, ale zabloudili v lese. Nasli chaloupku,
v chaloupce loupezniky a spoustu zradla. Utvofili tedy
gymnasticky utvar, jimz se pozdeji proslavili (na oslu
pes, na psu коска, kohout nejvyse), zazpivali, lupici se
lekli a utekli z chaloupky.
Zviratka se najedla a sla spat: oslik do staje, pes ke dve-
rim, коска ke kamnum, kohout na bidlo. О pulnoci se
nejchrabrejsi lupic vratil, ze strasidla vyzene. Коска
215
poskrabala lumpa v obliceji, pes ho kousl do hyzde, ko-
hout ho kloval do hlavy a kokrhal. Padouch sileny desem
prchl na dvur, a tam ho kopl oslik. Lupic se dokutalel
к soudruhum, pfevlekl si pradlo a vypravel, koho v cha-
lupe potkal: tri pry maji noze, jeden palici a strasne fvou.
Nejsme zadni sebevrazi, rozhodl sef loupezniku, a odtah-
li pryc. A zvifatka, jestli neumrela (vzdyt’, jak vime, byla
stara), ziji v te barabizne podnes.
Bremsti muzikanti jsou vsude: na domech, pohlednicich,
taiinch i trickach. Pred hrackarstvim z nich stavi plyso-
ve veze. A maji pomnik na nejvazenejsim miste: hie, jak
uzasne pribehy tu mame, jak slavne jsou nase Bremy!
Kazdemu v te propagacni masazi unikne, ze ti ctyfi hrdi-
nove si v Bremach ani nevrzli, ba ze sem vubec nedosli!
Tim spis svedci jejich vehlas о obchodnich schopnostech
Bremskych. Neni to jediny pfipad. Stejne vyuzili Bremsti
slavy Robinsona Crusoa.
V ulici BottcherstraBe stoji Robinsonuv dum. Ta ulice
— nepfehanim — path' к nejoriginalnejsim na svete. Dfiv
tu zili lodni bednah. Pak se pfistav ocitl za mestem, bed-
nafi sli za nim a ulice chatrala. Koupil ji vsak vzdelany
obchodnik Roselius. Stare domy dal strhnout a jeho ar-
chitekti v letech 1924 az 1931 stvofili ulici ze severskeho
snu, smes tradice, secese a modemy. Domy z neomitnu-
tych cihel, smele fesena narozi, pasaze, arkyre, prampou-
chy s pestrymi okny, sloupy a stity cimbuhm zdobene.
Rude cihly, bila spara. Sam Hitler se о te kosmopolitni
odpomosti zminil v norimberskem projevu a chtel ulici
zbourat. Nekdo moudry vsak Hitlera pfesvedcil, ze tak
zvrhly soubor domu by se mel stat odstrasujicim pfikla-
dem prohnile dekadentni kultury. Ze zlaty relief na bra-
ne, jiz se do ulice vchazi, neni Svetlonos ani archandel
Michael, ani boj svetla a tmy, nybrz vlastne, kdyz se to
tak vezme, boj arijcu s podlidmi. A tak zustala ulice za-
216
chovana. Jsou v ni kavamy a galerie, mezi dvema stity
zvonkohra z misenskeho porcelanu. Je tu dum Sedmi le-
nochu s lenochy na stite a s povesti: zdanlive se pry tech
sedm chlapu dlouha leta valelo, ale ve skutecnosti sbirali
sily. Potom vstali a postavili ulici, nespravedlive nazva-
nou FaulenstraBe.
Senzaci je i dum Robinsona Crusoa. Co na tom, ze exis-
tence toho muze je pfinejmensim spoma! V romanu se
pise i о Robinsonove otci, ze pochazel z Brem! Jmenoval
se Kreutzer. Kdyz pfesidlil do Londyna, zkomolili An-
glicane jeho jmeno na Crusoe. Sotva to Bremsti zjistili,
hned Kreutzera ucinili symbolem podnikavych obchod-
niku, ktefi mesto pfivedli ke slave. Proto si Kreutzer dum
zaslouzi. Ze nikdy nezil? Nevadi! Zna ho svet! To je vic,
nez kdyby existoval!
Na okraji centra pri Vesefe lezi starobyla ctvrt’ Schnoor,
nemecka Stinadla. Zmet’ domku, kvetin a zelene, plac-
ky, schudky a ulicky tak uzke, ze nekterymi prochazeji
ramenatejsi chodci bokem. Vsude ruze, v oknech kve-
tinace, panenky a praporky. Z pekamicky voni cerstvy
chleb, listonoska vam uz zdalky usmevave pfeje dobre
rano a do uzkych ulicek sviti slunce. Ve stromech, ktere
se sem kupodivu rovnez vejdou, bzuci vcely.
Ctvrt’ Schnoor, cesky Snura, se tak jmenuje podle nej del-
si ulice. Ve 13. stoleti tu zili rybafi, femeslnici, pozdeji se
sem stehovali i bohati. Proto je Schnoor tak pestry: u do-
mu patrovych se krci domky rybaru a lodniku. Ale ctvrt’
lezi v doliku pod hrazi Vesery, a tak bahno z homich ulic
stekalo sem vic a vic. Lide proto odchazeli a Schnoor
zpustl. Az po roce 1960, kdyz Nemci zbohatli, rozhod-
li se Bremsti svuj Schnoor vzkfisit. Dokonce si vzkfise-
ni dali do zakona, jsou pfece spolkovou zemi s vlastnim
parlamentem! Zakon dodrzeli do puntiku. Dnes patfi
Schnoor к hlavnim atrakcim mesta.
217
Je rano, obchodnici se kmitaji pfed vylohami cukraren
a kavamicek, metou chodnik, myji schody, lesti. Denni
ritual. Kvuli turistum i pro sousedy. Pfed kavamou na na-
bfezi naklanel se mezi stolky sedy, usmevavy muz. Jako
by fikal: Hezky den, panstvo, smim pfisednout? Kabat,
hul spacirka, bufinka a cigaro v koutku ust, vse v zivotni
velikosti, i kdyz ten clovek byl z kovu odlity. Bremsky
samorost Heini Holtenbeen, po cesku Heini Dfevena no-
ha. Zil pfed sto lety a jmenoval se Keberle. Nebyl zeb-
rak, pohyboval se v kavarenskych kruzich a penize si jen
pujcoval. Pravda je, ze je nikdy nevracel, ale s tim se po-
citalo. Dnes tu maji spolek s jeho jmenem, ktery pecuje
о bremske pamatky. Lide ho pry meli radi uz pro jeho
tvaf. Nektere nemecke pruvodce oznacuji jeji vyraz slo-
vem schwejkische.
Svou strohosti jsou Bremy jimave jako seversky pfibeh.
Siry prostor kolem d6mu s jezdeckou sochou kancle-
fe Bismarcka. Neptunova fontana, jejiz vodni bytos-
ti se chovaji hystericky, vzpfnaji se ve vlnach a troubi.
Tam, kde dnes teticky prodavaji kvetiny, bylo dfiv trziste
s prasaty. Ulice, kudy sem nebohe tvory hnali, se jmenuje
Svinska. Patfi к modernim tepnam centra s prosklenymi
palaci, prastarou kavamou Knigge a spoustou pohodo-
vych soch: mama s detmi, milenci a hlavne pasacek, jak
hraje na pist’alku vepfum. Kovova zada selatek jsou do
zlata vylestena od detskych zadecku. Kdyz jsme sli ko-
lem, prave na nich rajtovala matefska skolka.
Ve vzdusnych pasazich, jake - snad s vyjimkou Ham-
burku - v Nemecku nemaji obdoby, rostou kvetiny i cele
stromy. Pruhledne stfechy na smelych konstrukcich pri-
pominaji lodni plachty. Jinde visi plachty opravdove. Na
kazdem rohu v centru nekdo caruje, kresli, hopsa, divka
hraje na houslicky, Cinan polyka ohen.
218
Shodli jsme se v tom modrem meste pod chladnymi obla-
ky, ze Bremy uz navzdy zustanou nasi laskou. Ze se sem
musime vratit. Za tim ucelem jsme se odebrali к Marko-
ve kasne blizko domu. Turiste sem hazeji penize: kdo to
udela, ma navrat zarucen. Sumcovi se Bremy tak libily,
ze hodil do vody cele jedno euro.
„Tficet korun,“ rozcilila se Lida, „jsi zdravej?“
„No a co?“ zpupne odvetil Sumec. „To mesto je tak kras-
ny, ze se tu ani nemluvi nemecky, copak Holtenbeen je
nemcina? Je to holandsky nebo jak a ja sem chci!“
„Так proc sis nesahl oslikovi na nohy?“ vyjela Lida.
„Vratil by ses zadarmo!“
V tu chvili Keny vykfikl: „А kumik!“ Vrhl totiz do kasny
sve mince pfilis pfekotne, nebot’ a) mel hlad, b) potily se
mu brejle, c) pfed minutou si pfepocetl zbyvajici hoto-
vost a vysledek ho vydesil.
„1 ty, Keny?“ vykfikla Lucie. Keny se naklonil nad hladi-
nu. Zbledl. Nevrhl do kasny dva ceske padesatihalefe, jak
se puvodne domnival, nybrz dve dvoueurove mince.
„Ctyfi eura je sto dvacet korun,“ vydechl v uzkosti a po-
zadal Lucii, at’ mu podrzi brejle. Pak ponofil homi polo-
vinu tela do kasny.
,,Majngot,“ pravili turiste a ustoupili. Zmefili si Kenyho
i celou nasi partu: domnivali se, ze Keny chce vybrat je-
jich penize ze dna, a tak turistum znemozni, aby se sem
nekdy vratili.
,,Ted’,“ ponufe fekla Lida, „pfijdou policajti.“ Ale nepfi-
sli. Tfeba je uz zrusili. Aspon v Bremach jsme nevideli
zadneho.
Zato tam promluvil stars! pan. Studene a dost hlasite:
„Aber meine Herren,“ fekl, „co to delate? Snad nevybi-
rate mince z kasny?“
Ujistili jsme ho, ze песо takoveho by nas ani nenapadlo.
Prave v te chvili se Keny vynofil. V nice drzel svoje ctyfi
eura.
219
„Ту mince,“ fekl pan karave, ,,sem hazeji turiste, aby se
do Brem vratili. Nepamatuji si, ze by se jimi nekdo chtel
obohatit.“
Dav karave kyval. Vzpomnel jsem si, co se jedne me zna-
me, bytostne anarchistce, na Nemcich nelibilo: ze vsich-
ni, vcetne bezbrannych babicek, jsou schopni sefvat vas
jako kluka, porusujete-li vefejny pofadek. Oni uz neval-
ci, nenavistne sycela ta zenska svobodou posedla. О to
vic vas sekyrujou.
,,Pane,“ fekl Keny, ,,my nejsme zlodeji. Ja si jen vylovil
vlastni penize!“
Lucie to panovi pfelozila a pan nechapave zavrtel hla-
vou: ,,Warum?“
Tomu Keny rozumel, straslive se rozcilil a pronesl jeden ze
svych nejudemejsich proslovu, bohuzel pfevazne cesky.
,,Warum?“ zavyl. „Jaky warum? Ja,“ ukazal na sebe, ,,ho-
dil ty penize,“ ukazal na penize, „tam, frstenzi?“ Ukazal
na kasnu. „А vtom vidim, ze ja-“ ukazal na sebe, ,,tam,“
ukazal do kasny, „hodil dve dvoueura, to jest: ctyfi eura!
To je - pro nas - moc! V pfepoctu - sto dvacet korun!
Bez pfepoctu: seschs bir! Nebo: fia - bokbuft. Nebo: fia
- bratbuft. Nebo taky: fia - kurybuft! Nebo draj frikade-
la, karbanatek! Nebo: viiil kafe!“
Dav na Kenyho hloubave hledel. Snad doufali, ze Ke-
ny pfinese stolek a zacne veci, jejichz jmena vykfikoval,
prodavat. Muz vsak na Kenyho pohledl a smutne zavrtel
hlavou. Dav Nemcu to videl a rovnez zavrtel uslechtily-
mi lebkami. Keny se rozcilil.
„Na me nebude nikdo vrtet hlavou,“ vykfikl. „Ja vase
eura nemam zapotfebi! Koukejte! Kukmal!“
,,Keny!“ vykfikla Lucie. Bylo pozde. Smelym pohybem
vrhl Keny sva ctyfi eura do zpatky do kasny.
,,At’ nezeru,“ fekl rise. „А ty jim fekni, ze jsem to neho-
dil do kasny proto, abych se vratil. Nevratim se! К nim
nikdy!“
220
Pan znechucene vzdychl a odesel. Po nem znechucene
vzdychli a odesli vsichni ostatni.
„Jsou pryc,“ fekl Skleb. „Muzes se potopit znova.“
,,Pche,“ fekl Keny a vyrazil к parkovisti.
„А hrdy bud’,“ volal za nim Otous. „Zes vytrval!“
13.
HAMBURG. JINE NEMECKO. HANZA.
CO JE KONTORHAUS. PAPUANCI. CO SE TU JI.
SPEICHERSTADT. ULICE HRICHU.
CO ZBYLO Z KOLONIALNICH SNU.
Hustym stromofadim jsme klesali к mestu. Mijeli jsme
vilky ponofene v zeleni, bloky domu s bohatymi fasada-
mi, parky se zahony tulipanu. Pod nami se rozeviral kotel
centra, prsty temnych vezi. Blystely hladiny obou Alste-
ru, na tom vetsim skvmy plachetnic. Uz ted’ nas napadlo:
песо tu nehraje. „Nejsme nahodou v Holandsku? Nebo
tam nekde? Holandsko je blizko, co?“ zavrcel Sumec.
„Jak to?“ fekla Lida nejiste. „Normalne jsme v Nemecku.
Pfecti si napisy na kseftech! Sonny. Cafe. McDonald’s.
Bar Carioca. Myslim mozkem, Sumecku!“ Holandsko to
nebylo. Ale Nemecko taky moc ne. Tohle mesto nepfipo-
minalo zadnou zemi, s niz jsme meli zkusenosti.
Dobry obchodnik proda pry i vlastni babicku. Ale Ham-
burcan vam ji pry i zabali a posle. Panem mesta je
a vzdycky byl obchod: pffstav tu nevznikl proto, aby me-
li nezletili chiapci odkud prchat do sveta, nybrz aby bylo
odkud a kam vozit zbozi. Cim vic lidi, tim lepsi obchody.
Bytostny obchodnik je st’asten v davu. Je opakem roman-
tika. Proto se Hamburk tolik list od jinych nemeckych
mest.
221
Stara mesta Abendlandu maji i dnes zbytky hradeb ne-
bo aspon draze opravene zbytky tech zbytku, jako by se
vam domaci posklebovali: hec, my jsme uvnitf, a vy ne!
Za hradbami je vse mensi, lee utulne, jako v hnfzdecku.
I Hamburk mival hradby, ale utulny neni. Je popfenim
kultu hnizda. Utulnost je cosi, kam se schovate, kdyz vam
svet hrozi. Ale Hamburk se nikdy neschovaval. Vsechno,
co je hamburske, co je hezci, ale i osklivejsi nez jinde,
zrodilo se ze vstficneho vztahu Hamburcanu ke svetu.
Z rozvazneho nadhledu muzu, ktefi brazdili oceany, bili
se s piraty, na vrzavych palubach celih bourim, milova-
li se s dcerami lidojedu a umirali na kurdeje. Jak by je
pak mohla zajimat zabomysi politika jejich nudne rise?
Jak by po tak skvelych dobrodruzstvich mohli na svet
zanevfit? Popudil vas kfik Africanu na hamburske ulici?
Hambursti vasemu hnevu neporozumi. Jejich duse je vel-
korysa a postoj ke svetu prosty: zit a nechat zit.
V 9. stoleti postavili pfi Alsteru misii, odkud kfest’ane
obraceli Frise na viru. Vyrostla tu osada a tvrz Hamma-
burg, coz znamena „hrad v nizine“. Tri sta let tu german-
sti osadnici celili najezdum Slovanu a vikingu. V 11.
stoleti Slovane Hammaburg ovladli. Az po dalsich stech
letech se karta obratila. Pfichazeli kupci: holandsti, sasti,
holstynsti, fristi. Ne vsichni, jen ti zvlast’ pfedvidavi. Na
brezich Sevemiho more proto brzy patfili к mocnym.
Konkurovali i Liibecku a nakonec s nim zalozili hanzu.
Vyraz hanza spojuje nespojitelne: strizlivy obchod a dob-
rodruzstvi. 1л^ё kupcu ohrozovaly boure, pirdti i konku-
rence. Kupci se brdnili uzavirdnim spolku. Ve spolcich
si pomdhali, nekonkurovali si. Na Severnim mori byla
nejmocnejsi silou hanza. Ve 12. stoleti ovladla vsechen
ndmorni obchod. Hlasilo se к ni na sto tricet mest, hlav-
пё ve Frisku a Pomoranech: Lubeck, Bruggy, Wismar,
222
Rostock, Stralsund. Patrila sem i vzddlend Riga ci Tallin
а mesta na velkych rekdch: Hamburk, Koln, Dortmund,
Вгёту. Hanza obchodovala se Skandindvii, sAnglii, Nov-
gorodem. Jeji kupci zalozili Stockholm.
Posilil ji vyndlez velkych, lec obratnych plachetnic. Ri-
kalo se jim koggy. Мё1у brichaty spodek a vysokou nd-
stavbu vpredu i vzadu. Po rekdch vozily sid a slede do
vnitrozemi, pri cestdch do ruskych pustin pluly se vzdcny-
mi latkami, se sklem, s jantarem. Vracely se s kozisinami.
Chrdnend vlastnimi zoldneri pokorila hanza konkuren-
ci a vycistila pobrezi od bukanyru: roku 1404 popravi-
H Hambursti obdvaneho pirdta Klause Stortebeckera.
Hanza prezila i tricetiletou vdlku. Az v roce 1776 sama
ustoupila moderndjsim konkurentiim. Dodnes se vsak jeji
clenove, Bremy, Hamburk ci Koln, pysni pridomkem svo-
bodne hanzovni mesto, Freie Hansestadt.
Valky, nabozenskou reformaci, vpady Danu, svedskou
blokadu Labe, vse fesili Hamburcane spolehlivou zbra-
ni: penezi. Nemeli jich vzdycky dost. Tficetileta valka
je pfipravila о zakazniky. Blokadou Labe je Svedove div
nesrazili na kolena. Pozar v roce 1842 znicil tri ctvrtiny
mesta. Ale v 19. stoleti neslychane zbohatli na masovem
stehovani Evropanu do Ameriky. Ocean bez ustani braz-
dilo 167 lodi rejdafe Ballina. A Ballin nebyl sam. Lode
s vystehovalci pendlovaly mezi Hamburkem a New Yor-
kem az do prvni svetove valky.
Jedineho nepfitele Hambursti nepfemohli: prirodu. Nici-
ly je vichfice a nemoci. Jeste v roce 1962 zabila tu vetr-
na smrst’ tri tisice osob. Nejvetsi zkazu prinesla posledni
valka: nalety znicily pul mesta a skoro cely pfistav. Dnes
jdete Hamburkem a muze se vam zdat, ze ty neradostne
informace jsou jen propaganda - ze tu nikdy nehofelo,
nikdo neumiral na choleru, nikdy neslyseli о bombar-
dovani. Nepoznate ani, ktery dum vse preckal a ktery je
223
pfesnou kopii sveho zniceneho pfedchudce. I to je Ham-
burk. Rychle se leci.
Chodili jsme ulicemi, hlavy vyvracene vzhuru. Na fasadach
blystelo bohatstvi jak cingrlatka na stromecku. Kontorhau-
sy staly dosiroka rozkrocene, vedle domy secesni, barokni
i pseudobarokm. Gotika dvacet let stara, domy uzke a vy-
soke, z rudych palenych cihel, jak kaze seversky mrav. Pr-
chali jsme pfed letnim sluncem v oslnivych pasazich z ci-
hel a mramoru, se sklenenymi stropy. V jedne z nich nad
nami pluly plastiky modrych ryb. Hamburske pasaze jsou
nejkrasnejsi v Nemecku. Pry jich je i nejvic na svete.
Pfekracovali jsme mosty, mustky a lavky. Tech je v Ham-
burku pfes dva tisice. Klenou se pfes pruplavy, kanaly, na-
hony, slepa ramena a strouhy. Splavnym kanalum se fika
fleety a kotvi v nich desitky clunu. Fanatici sloganu, ktere
uz nebavi fikat Hamburku Brana do sveta, mu fikaji Benat-
ky Severn. I kdyz Benatky maji о celou stovku mostu min.
Zdrojem vsi te vody je bazina. Mesto stoji na pilotech.
Pod radnici je metr tlusta betonova deska na ctyfech tisi-
cich dfevenych kulech.
Bazinou proteka ficka Alster. Ve meste na ni zbudovali
dve nadrze: rozlehly AuBenalster a maly, intimni Binnen-
alster, tedy Alster Vnejsi a Vnitfni. Po Vnejsim Alsteru
pluji plachetnice a v zahradach u bfehu zafi bile vily.
„Fakt me zajima, kde na to vzali,“ pravil Sumec nena-
vistne.
„Biba otazka,“ zahucel Keny.
„Proc blba? Nemecko je na cucky, a najednou - Ham-
burk!“
,,Dfeli,“ fekl Skleb. „А sli na to chytfe.“
„Co tim chces fict?“ vyjel Sumec. „Ze ja nemakam? Ze
na to nej du chytfe? Ze to neumim?“
Pfemyslive jsme se na nej zahledeli.
224
„Jasne, neumim to,“ prohlasil. „Jen diky my blbosti ma
lotr Kotschka taky takovou vilu! Kdybych to umel, moh
jsem ji mit ja!“
„Co sills, Sumecku?“ fekla Lida. ,,Dyt’ my taky mame
peknou vilu!“
„Mohli jsme mit vetsi. Kdybych nebyl vul,“ zavrcel Su-
mec a ztichl.
„Tyhle feci mam nejradsi,“ pravil Otous. „My bydlime
v panelaku, a nezblaznime se!“
„Proc byste se meli zblaznit v panelaku?“ vyjel Keny.
„Zkuste bydiet ve zdedeny barabizne, do ktery tece!“
„Diim po mem dedeckovi neni barabizna,“ zduraznila Lu-
cie. , ,A chlap nezaluje, ze mu nekam tece. Jde a ucpe diru.“
„Jak, ucpe diru?“ zavyl Keny. „Copak jsme na pamiku?“
Pote se vsichni odmlceli. Vydrzeli jsme to az na nabfezi
Vnitfniho Alsteru. Pod litinovymi stojany luceren, kte-
re Lucii pfipomnely francjosefskou Viden a Otousovi
sibenice pro dve osoby, tahne se pohodova promenada
Jungfraustieg. Panenska stezka. Pod kastany tam bile
chuvy kolebaly kocarky s malymi cemousky.
„Rasismus naruby,“ zavyl v tu chvili Sumec. „To bych
taky rad, aby mi nekdo vysvetlil.“ Pferusil jsem ho ja-
lovou informaci, jiz jsem nekde vycetl, ze Binnenalster
je nejhezci, kdyz zamrzne: Hamburcane po nem brush
a vsude krouzi rackove s kfikem, ktery vest! pfichod jara.
,,S tim bez taky do haje,“ odvetila Lida.
Так jsme poznali, ze se na nas, oslabene pohodou a dlou-
hym souzitim, sape ponorkova nemoc. Uz vime, jak na
ni. Na par hodin se rozejdem a sejdem se tady: na narozi
u mostu, kde zarostly cemy chlap, nejspis Papuanec, fou-
kal do tlusteho klacku. Klacek vydaval hluboky bzucivy
zvuk, jako kdyz se budi srsen. Proste papuanska muzika.
I mne se ulevilo: v kavame pod arkadami jsem si dal
kavu s ledem, koukal na obfi radnici, na lode plujici
225
po fleetu a na chlapy v cemych hamburskych cepicich
s ksiltem, jake nosival i zdejsf rodak, kanclef Schmidt.
Slunce svitilo a rackove kaleli na zabradli kavamy i do
fleetu. Tez na sidla rejdaru a bank, na stfechy zelene me-
denkou, kterou si mene bohata mesta dovoli mit nejvys
na kostele, na radnici a nejspis jeste tak na uznavanem
divadie.
Pak jsem v pohode vysel do ulic. Vetfel jsem se do rad-
nice s mocnou vezi a sirokou klenbou vstupni haly, kte-
ra pfipomina trunni sal. V Jakubskem kostele vyhravaly
varhany, mozna opravdu ty, na ktere hraval Bach. Ale
varhanikem se tu nestal: za takove misto se plat! a genius
byl chudicky. Nakoukl jsem do Mikulasskeho kostela,
jehoz po zasahu bomby zbylo pul. U pfistavu jsem nasel
Chilsky dum, nejslavnejsi kontorhaus Hamburku, posta-
veny vsak pozde, az po roce 1920, kdy uz vsude vladla
modema. Chilehaus vypada podle toho: je drzou smesi
secese, cihlove gotiky a expresionismu. Ma zprohybane
boky, secesni pruceli a ostrou celni hranu jako lodni pf id’.
Majitel ten zazrak nazval Chilehaus na pocest chilskeho
ledku, jehoz riskantnim dovozem zbohatl.
Vyraz kontorhaus se do cestiny tezkopreklddd, i kdyz take
и nds md ten typ domu pribuzne. Neni to dum obchodni.
Neni to sklad, uctdrna ani prodejna, ale od kazdeho пе-
со. Vpojeti zdejsim jde о mohutnou, casto secesni budo-
vu na zpusob lepsiho cinzdku. Jsou tu kanceldre, konfe-
rencni sdly, haly se vzorky zbozi, byty pro vyse postavene
zamestnance, nekdy i byt majitele. Interidry reprezentuji:
exoticky ndbytek, oslnive lustry, sirokd schodiste, vzdcnd
latky, koberce, gobeliny. Exterier je skromnejsi: seridzni
obchodnik nevytrubuje uspech do sveta. V tom smyslu je
okdzaly Chilsky dum vyjimkou. Snad i signdiem, ze sta-
rym obchodnim ctnostem zvoni hrana.
226
Tri hodiny uplynuly jako nic. Vydal jsem se к papuanske
pist’ale. Jenze misto Papuance tam ted’ bleda divka hra-
la na housle. Za rohem se vynofili Keny s Lucii. Nejiste
jsme na sebe pohledli.
„Vis urcite," fekla Lucie, ,,ze jsme na tom spravnem na-
rozi?"
„No jiste," fekl jsem pfezirave.
„А jak to vis?"
„Je tady most, pod nim voda
„V Hamburku je dva tisice tfi sta sedm mostu," fekla Lu-
cie. „Pod vetsinou z nich tece voda.“
„Uklidni se," fekl Keny. „Pfece tady hral ten pinguin.“
„Akde ho mas?" vyjel jsem.
„Nevim. Vybzucel si prachy a sei domu."
„Ta holka,“ fekl jsem, ,,ma uz ve futralu taky dost, a po-
fad hraje.“
„Tfeba vic spotfebuje. Zivi psa. Slepou matku. Africkyho
studenta."
Pfesli jsme tfi mosty a nasli Skleba. Stal na rohu, hledel
ustarane.
„Jak jsme se domluvili?“ fekla Lucie. „Ze se sejdem
u Papuance, nebo ze se sejdem na rohu?“
„Roh je furt na stejnym miste," zavrcel jsem. „Papuanec
je v pohybu. Proc by nekdo hledal Papuance?"
„Protoze jsme se u nej meli sejit,“ fekla Lucie.
„Meli jsme se sejit na rohu,“ odsekl Keny.
„Ale na kterym?" fekl Skleb.
„Pfece na tom, kde hral Papuanec."
Zacaly mi bmet zuby. Kamaradi nikde. Divenka dohrala
Humoresku. Keny ji s litostivym vyrazem vrhl do futralu
pet centu a optal se, jestli tu pfed tfemi hodinami nehral
Papuanec na takovou pist’alu. Protoze si nebyl jist kvali-
tou sve nemciny, ptal se navic rukama. Divenka se zatva-
fila upjate a fekla, ze nevi.
„Rozdelime se," fekl jsem. ,,Vy budete hledat Otouse
227
s Gabinou, Lidu a Sumce. Ja na ne budu cekat tady. Se-
jdeme se za hodinu. Tady! Nikde jinde! I kdyby na kaz-
dym rohu hral Papuanec.“
Vratili se za hodinu, zato vsichni.
„Stali jsme tam jak ocarovani,“ zamumlala Gabina. Tak-
hle spisovne.
,,Jako?“ dodal Skleb. „Zadny jako. Proste nas ocaroval.“
„Jeste fekni, ze Papuanec,“ zasklebil jsem se.
„Kdo jinej?“ fekla Lida. „Bzucel, bzucel
Nastval jsem se a zavrcel: „Me zajima jenom jedno. KDE
BZUCEL?“
„Pfece na tom rohu,“ zasnene odvetila Lucie. „Na tom
nasem. Na tom, kde jsme se vsichni rozesli.“
„Ale my jsme se rozesli na tomhle rohu!“ zvolal jsem.
„To nevim,“ usmala se Lida. „Tady nebzucel.“
Vzdal jsem to.
V Hamburku, jako vsude u velke vody, se ji hlavne ry-
by, raci, krabi a rozlicne skeble. Nemam to rad a nebu-
du se tim zdrzovat. Hamburska kuchyne oplyva pokrmy
specialnejsimi. Kdo se s nimi seznami, рокоте odprosi
vsechny hospodyne ve zbytku Nemecka za to, ze uvefil
fame, ze jejich jidla nemaji fiz.
Pfed lety byl oblibenym pokrmem horky rundstyk'. kus
chleba s masem prave vytazenym z pekace, polity hor-
kym sadlem. To rundstyk pry stal u kolebky dnes global-
ne poziraneho McDonaldova hamburgeru.
Vyraz panfis pfeklada Keny jako „ryba po bouracce“.
Panfis je projev hamburske setmosti, z niz vyrostly vel-
ke majetky. Jde о kousky ryby ve vlastni st’ave doplne-
ne vsim, co dum da, co je kjidlu a co je skoda vyhodit.
Proto je panfis vzdycky jina, i ruzne vypada. Na lakave
vyhlizejici havarovane rybe si hospodyne zaklada, nebot’
na ni pfedvadi sve tvurci i ekonomicke schopnosti.
Tradicnim jidlem drsnych lodniku je labskaus. Ryby
228
v nem nehledejte. Labskaus je kasovita hmota sestavajici
z mleteho masa ve slanem nalevu, rozmackanych bram-
bor, cervene fepy, okurek a kofeni. Nekdy se pfidava sa-
zene vejce, jindy zavinac. Labskaus je pry katastrofa pro
oci, ale raj pro zaludek. To prvni plati stoprocentne.
Abychom se vzpamatovali, zajdeme do prvni krcmy
u pfistavu a dame si kom, cili ostrou kminku. Zapijem ji
pivem Alsterwasser. Так velka urazka pro pivo to zas ne-
ni: к jeho vyrobe se dfiv cerpala voda z Alsteru. Hospo-
dyne do nej tenkrat lily splasky, a kdyby jen to. Ze vsak
Nemci dbali na pofadek, vzdy jeden den pfed cerpanim
vody pro pivovar vzkazali otcove mesta obcanum nicht
in die Alster zu scheifien. Pfeklad posledniho slova si na-
jdete ve slovniku. Radsi se napijem. Luet und Luetpi-
vo s kminkou.
V hamburskych lokdlech, pivniclch, koncertnich sinich,
kabaretech i pod kastany cely rokpldcou i jasajl vsechny
predstavitelne zdnrypro jakykoli vkus. Prdvd tady v roce
1959 zahdjili karieru anglictl Beatles. Muzikal Cats se
hraje v divadie na Reeperbahn nepretrzite od roku 1986:
pordd je tam plno, vstupenky se objednavajl dva mesice
predem. Vrdtny nam prisahal, ze predstavitelky hlavnich
kocekse od roku 1986 opravdu vymenily.
Hamburg je tez metropoli ndmeckeho tisku. Vysilaji od-
tud dve hlavni nemecke televize. Karel Marx tu vydal Ka-
pital.
Jen Heinrich Heine byl velkym soustem i pro hambur-
skou toleranci. Zil krdtce, zato stacil nastvat otce mesta
natolik, ze mu nekteri nechteli ani postavit posmrtny po-
mnik. (Nakonec ho postavili. Moc se nepovedl. Mozna se
jim nepovedl schvdlne.)
Prvni zoo tu otevrel Alfred Brehm, autor Brehmova zivo-
ta zvlrat. Dilo poctiveho vedce vsak znicila konkurence:
slavny lovec Carl Hagenbeck tu po ctyficeti letech zalozil
229
zoo vlastni. Hodne zvlrat sam v Africe chytil — byl о tom
slavny film Privezte je zivd. Ke cti Hagenbecka je vsak
nutno riel, ze sve zoo pojal jako park, kde zver trpi co
nejmene: uz tenkrdt zavedl misto mrlzi prikopy. Zvlfa-
ta, ktera nekousou, se mohla po parku volne prochdzet.
Z Brehmovy zoo vznikl park piny tulipdnu, ruzl, jezirek,
kavarnicek a skleniku.
Abychom ten retez informacl zakoncili s prislusnou vdz-
nostl, zminme se jeste, ze hambursky hrbitov Ohlsdorfpat-
fl к nejvetslm na svёtё a mezi hroby tam jezdi autobusy.
Speicherstadt je uzemi, jemuz se nic ve svete nepodoba.
Na vode se vznasi mesto z rudych cihel, goticke oblouky
a okna, veze kulate i hranate, jako by se na vodu snesly
hrady a zamky severskych pfibehu. Jen Sipkova Ruzen-
ka se nevykloni. Ani ruze nekvetou. Mesto je mrtve. Lod-
ni motor vrci, voda sploucha pod pfidi. A carovna vune,
co je to? Plujeme snem.
Pravda je mene poeticka: Speicherstadt je nejvetsi areal
skladist’ na svete. Proc je tak romanticky? V osmdesatych
letech 19. stoleti se stavelo romanticky. Myslilo se vsak
stfizlive: pfistav velke sklady potfeboval. Chybelo misto,
a tak na vlhkem ostrove mfizovanem fleety strhli puvab-
nou ctvrt’ holandskych domu. Vystfidal je Speicherstadt.
Nekdy vedou ke skladum ulice. К jinym musite lodi.
V blizkem parciku se tyci socha pirata Stortebeckera.
Hledi na sklady s opovrzenim, jako by fikal: vyloupim
vas, kdy se mi zachce.
Odkud vsak vzlina carovna vune? V mnohych domech se
skladuje kava ci exoticke caje. Jinde v mlcicim meste le-
zi koberce z Orientu. Mozna к veceru, kdyz sloup slunce
dopadne na sestibarevny persan, vznesou se na letajicich
kobercich dzinove skladist. Na hlavach maji cervene
a modre turbany, duji do pist’al a voni po caji a kave.
230
Sankt Pauli jsme malem vynechali, i kdyz Sumec tvrdil,
ze navstivit Hamburk a nevidet proslule sidlo nefesti je
stejne hodne opovrzeni jako nedat si v Benatkach piz-
zu.
„Jsi naivni jak American," fekl mu Skleb. „Sankt Pauli je
lepsi ctvrt’, ne hambinec. U Reeperbahn je par nevestin-
cu, ale i divadla, kasina, kabarety. Ve dne se tam nedeje
nic.“
„Kdo fika, ze tam chcem ve dne?“ bojovne pravil Su-
mec.
„Otcove dospelych deti tam v noci nemaji co delat," fek-
la Lida.
„Tebe by tam,“ fekl Sumec Lide, „beztak nepustili."
„To bych se na to podivala," odvetila Lida. Myslim, ze
si i dupla. Zpusobila tak, ze se nekteri z nas na rozhrani
vecera a noci do sidla nefesti pfece jen vydali.
Pro ceske chlapce, ktefi byli nej dal v Chebu, pfedstavo-
valy ulicky Sankt Pauli po fadu let namofnickou roman-
tiku. V hospudkach mastili kormidelnici karty, holky jim
sedaly na klin ajednonohy harmonikaf s paskou pfes oko
jim к tomu teskne hral. Ve skutecnosti tam dnes par hos-
pod pfedstira, ze jsou lodnickymi krcmami, ale nikdo jim
to uz nevefi. Kdyz Nemci tocili serial z prostfedi ham-
burskych nevestincu, fadu seen nafilmovali v Praze.
Vyhlasena Reeperbahn je ulice, tahnouci se sest set metru
po navrsi rovnobezne s Labem. ,,Reep“ znamena v mist-
ni feci lodni lano. Lana se tam vyrabela, rovnala a tahala
к vode. Kdepak sex.
V 18. stoleti stavaly nevestky jizne od Reeperbahn, u tak
feceneho Spielbudenplatzu. Ale i tam vladl spis koncert-
ni a divadelni zivot. Ani dnes se na Sankt Pauli nechodi
jen za sexem. Prodejny sex je nudny a nepekny: nema
dusi. V HerbertstraBe, ulicce za mfizi, vystavuji se holky
ve vylohach. Zadne napeti, zda vam vyhovi: jiste vam
231
vyhovi, kdyz jste takovy chudak, ze misto sex-appealu
mate jen prachy. Zadny lov a zadna radost. Maso na kra-
me.
Reeperbahn zafila, blikala a vyhravala, ale to vsecko
mame i doma. Nesympaticti chiapci nas pofad zvali ne-
kam dovnitf a slibne pfitom pomrkavali. Objevil jsem
s Kenym vchod za zavesem, pfed nimz nikdo nemrkal,
a zkusmo jsme vesli. V tu chvili jsme pochopili, proc se
tam nemrkalo: uvnitf hrali nejaci duchodci kulecnik.
Po te pfihode odbocil Skleb vlevo, abychom pry videli to
hlavni a mohli jit domu. Sli jsme kolem policejni stanice,
zahnuli za roh, vyhnuli se chlapkum arabskeho vzezfeni,
ktefi na nas tise cumeli, divoce nalicene babe s tastickou,
ktera na nas zlobne pokfikovala, a stanuli jsme pfed ote-
vfenou brankou HerbertstraBe.
„Tam zensky nesmeji,“ fekla Lida. „Jedna znama sem sla
s muzem. A devka ji podrapala na krku.“
„Jen pojd’,“ smal se Sumec. „At’ mas co vypravet vnou-
catum.“
„Ja se nechci do niceho zaplest. Jsem cizinka.“
„Uz nejsi,“ radoval se Sumec. „Vsichni jsme z Evropsky
unie!“
„Jeste nejsme v Schengensky dohode,“ odsekla Lida.
„Na prodejnej sex se Schengen nevztahuje,“ odsekl Su-
mec.
„Ale na me jo!“
Sumec pokrcil rameny.
HerbertstraBe je spis kuriozni nez vzrusujici. Vyloha na
vyloze, uvnitf zenske v pradle vicemene spodnim. „Vi-
dis tu v ty podprsence s kytickama?“ septal Keny. „Je
to chlap! Nesnasim chlapy v kytickovanych podprsen-
kach!“
V tu chvili se Sumec pfed jednou vylohou zastavil. Ci-
nanka za sklem se zvedla, otevfela dvefe vedle, zvala
232
Sumce dal. Sumec zavrtel hlavou. Cinanka zvedla hlas.
Sumec se ji slusne omluvil, ze dovnitf nepujde. Cinanka
zajecela.
„Bude pruser,“ fekl Keny.
Sumec ukazal na konec ulicky, kde stal nas hloucek s Li-
dou. Vcelku nejapne pfesvedcoval Cinanku, ze pfijde jin-
dy, ze ted’ nemuze, nebot’ ho tamhle ceka zena.
„To je vul,“ zaupel Keny. „Vis, jak to dopadne? Zluty ne-
bezpeci poskrabe Lidu na krku. My ji budem chranit, ale
z boku nas napadnou Arabove. Bude to takovej pruser, ze
ho budou piny jejich noviny. Apfetiskne to Blesk. Chlip-
ni Cesi uskrabani к smrti v ulicce lasky!“
Cinanka sesla ze schudku. Sla к Lide na konec ulicky.
Zvedla ruku. A rozjasnila tvaf! Plavnym pohybem zvala
Lidu к sobe! Vykoufenym hlasem basem pfedla cosi, co
se da zhruba pfelozit jako: ,,Pojd’ taky, ty krasna kocko!
Poznas, co je to bejt zenska a zaroven chlap! Budes mit
sex, о jakym se ti nesnilo!“
„Co povida?“ zpozomela Lida. Skleb si zastfel tvaf.
„To bude takovej pruser,“ septal Keny, ,,ze о nem budou
psat i v Americe.“
„Na co cekas?“ houkla Cinanka a sla jeste bliz.
V tu chvili se ve trojich dvefich objevily tfi holky. A zu-
fily. Ne na nas. Na Cinanku. Cinanka pry mela sedet za
svou vylohou, a ne behat ulickou kolem jejich auslagu
a pfebirat jim zakazniky. Cinanka jecela, ze jim nikoho
nepfebira. Holky jecely, ze pfebira. Naklonily se к sobe
v bojovnych pozicich a hulakaly. Pleskla rana. „А pryc,“
fekl Skleb. Rychle jsme poslechli. Jen Lida pofad nice-
mu nerozumela. Nez jsme zabocili za roh, zastavila se
a koukala zpatky.
„Тесе krev,“ fekla uzasle. „Ta jedna poskrabala tu druhou
na krku!“
233
Plsen prodejnych devcat
(Hamburger Hurenlied)
My hambursky holky si lebedime,
my chodniky slapat nemusime,
a v sirokych postelich spime
celou noc
ahoj!
Ze nas to bavi moc.
Plavcici, kuchtici, kapitani!
Za prachy holka je dycky к mani,
sladky je milovani,
celou noc
ahoj!
Ze nas to bavl moc.
Dzony tfiska do piana, Mici tancl s Berberem,
Berbera chce Mariana, nekdy se i poperem.
Madam van gulas, beda! Smrdi to az к nevife.
To se, madam, zrati neda! Hazi po mne tallfe
celou noc.
Ahoj!
Ze ji to bavl moc.
Jednou si nas koupl strafek s kosou,
skoncime v spitale, naha s bosou,
umfem a budeme mrtvy
dlouhou noc...
Ahoj!
Ze nas to bavl moc.
Na nabfezi hamburskeho pfistavu jsme zdalky zahledli
sochu muze v tropicke pfi 1 be. „Hele, doktor Holub,“ fek-
la bezelstne Lida. Dosli jsme bliz. Socha byla z duteho
234
kovu. Rezivela. Nebyl to nas cestujici lekaf Holub, ny-
brz plukovnik Hermann von Wissmann. Mel prostfele-
nou pfilbu, koleno, stehno, bficho i hrudnl kos. Savli mu
pferazili, takze tfimal pouze jUec. Jilec rezivel stejne jako
sam plukovnik, symbol kolonialni slavy Nemecka pfed
vice nez stoletlm.
„Copak Nemci meli kolonie?“ podivil se nekdo z nas.
„К sakru, chlapi!“ rozkfikl se plukovnik. „Nechodili jste
do skoly?“
Skleb bleskove tasil diktafon a namifil ho к pomniku.
LUCIE: My jsme se о vas neucili. Jsme az z Ceske re-
publiky.
WISSMANN: To je v Africe?
SKLEB: I Nemci se о tech kolomich uci malo.
WISSMANN: Ti pokrytci! Proc zacala svetova valka?
Ja vam to povim! Taky jsme potfebovali kolonie! Proc
by, donnerwetter, meli mit kolonie jen Anglani s Frantl-
kama? A ti zatracenl Holand’ani? Nebo pficmoudll Por-
tugalci? Copak Nemci za to muzou, ze z nich Bismarck
udelal narod tak pozde? Kdyz pfedtim kdejaka pakaz za-
brala, co se dalo? Co na me koukate? Jak je to mozny?
SKLEB: Ano.
WISSMANN: Taky jsme si opatfili kolonie! V Cine!
V Tichomofi! Samoa! Jihozapad Afriky! Kamerun! Ale
hlavne Ostafriku! Tam, kde je ted’ Tanganyika, jezero Nja-
za, Zanzibar... (Zamackne slzu.) Tam jsem citil, ze ziju.
SKLEB: Co jste tam delal?
WISSMANN: Sifiljsem civilizaci!
GABINA: Ze svobodnych lidi jste nadelal otroky, dobre
to vime!
WISSMANN (srazi paty, az se mu na jezdecke bote od-
loupne kus rzi): Miluji neinformovane damy, jsou tak pu-
vabne... Jinymi slovy, ma draha, vlte о tom prd. To my
Nemci jsme tam zlikvidovali obchod s otroky. Vite, kdo
ho provozoval? Cernosi! A Arabove!
235
GABINA (se pokousi о ironii): Ze byste byli tak lidu-
milni?
WISSMANN: To jsme nebyli. My jsme taky chteli vyko-
fist’ovat, madam. Ale po svem! Vyhlasit dane, pfipoutat
domorodce к pude a tak. Od toho to pfece byla kolonie!
Proc bychom tam jinak bojovali? Proc bychom tam umi-
rali? Co? (Posmutni) V Daar es Salaamu mi postavili ten-
hle pomnik. Stal na namesti.
SKLEB: Proc vam ho postavili?
WISSMANN: Protoze jsem Ostafriku Nemcum vybojo-
val! Vypuklo tam povstani, nejaky Busiri ibn Salim, pul
Arab, pul negr. Za nim sly kmeny Bantu. Vykoufili nase
lidi ze zakladen, vsechno hofelo. A tak povolali me. Mel
jsem s domorodci zkusenosti, dfiv jsem vedl spravu ko-
lonie. Postavil jsem proti Busirimu domorodou armadu.
Sudance. Dustojnici byli nemecti, pfirozene. Byly to, pa-
novё, velke bitvy. Hromady mrtvol. Ano, taky jsme palili
vesnice. Ale Busiri jich spalil vic! A domorodci utikali
od Busiriho к nam, pod nasi ochranu! To pfece о песет
svedci! A tak jsme si vybojovali svou Ostafriku! A byl
pokoj! A hlavne pofadek!
LIDA: Ale tech mrtvejch!
WISSMANN: Jakych mrtvych, himl? Bezte se podivat,
jake mrtve za sebou zanechavaji oni, kdyz je pustite z do-
hledu! My jsme je aspon nezohavovali!
SKLEB: A jak jste se dostal sem?
WISSMANN: Tragicky. Proti sve vuli. Kdyz jsme о ty
kolonie pfisli, shodili me z podstavce. Vemi Nemci me
odvezli do Hamburku a v roce 1926 me postavili pfed
univerzitu. К mladym Nemcum, pro ktere jsem nasazo-
val zivot. Kterym jsem vybojoval Ostafriku. Ale jak sei
cas, jak jsme prohrali i druhou valku a jak Nemci mekli
- co byste fekli? Nemecti studenti se zmenili. Jako by to
byli studenti nepfitele. V roce 1968 - nerad о tom mlu-
vim.
236
(Wissmann se odmlci).
SKLEB: Pokracujte, prosim, je to zajimave.
WISSMANN: Shodili me z podstavce. A takhle me zo-
havili! Pry pryc s kolonialismem! Prostfileli mejakfigu-
rinu! Savli mi zlamali! Haknkrajci me pomalovali! Hodi-
li me do kopfiv, svajnhundi!
SKLEB: A jak jste se dostal sem?
WISSMANN: Ani nevim. Mam rez v hlave. Vytvami-
ce jakasi me odnekud vyhrabala, seskrabala haknkrajce
a fekla, ze ty kolonie jsou cast nasich dejin, at’ se to neko-
mu libi, nebo ne. A ze neni cestne od svych dejin utikat. To
je zenska! Himllaudon! Vydupala si, ze stojim tady. Denne
koukam, jak lode vyplouvaji na more, mozna i do Afriky
- do meho Daar es Sal... herrrrrrgot! (setfe slzu z vystfele-
neho oka) - a vite, co se stalo? Humanitni inteligenti - ne-
mecti!!! -ji dali к soudu! Pry za propagaci nasili a tento-
nonc. Reknete mi, panove: co se to s mymi Nemci deje?
Nepfisluselo nam plest se do tech veci. Jen jsme pokrcili
rameny. Plukovnik ztichl a nepromluvil vice.
„Nemecka dukladnost v praxi,“ fekl pozdeji Sumec.
„Nemci kdyz upravujou kurz, nikdy ho nevrati do rozum-
nyho prostfedka! Dotahnou ho co nejdal od puvodniho
omylu. Ale celym srdcem!“
Nechali jsme plukovnika na nabfezi, stejne mu nepomu-
zem. A Hamburk je vic. Neni jen branou do sveta. Sam je
svetem. Spisovatel Wolfgang Borchert mu vyznal lasku
temito slovy:
„ Kamenny les vezi, luceren, sestipatrovych domu. Hvozd
s ocarovanou dlazbou. V nocnim tichu po ni ndkdy duni
kroky mrtvych. Prizndvdme beze studu: zmdmila nds ml-
ha nad rekou, poseptal nam morsky vitr, abychom zustali
tady! Svedla nds modrd hladina Alsteru, abychom tu po-
stavili domy, abychom je stvorili co nejpysnejsi, aby stdly
237
vsude, кат pohlednem! A potom nds svedl proud, sirokd
sedd feka, at’se nevzpirdme touze po dalekych mo rich, at’
zvedneme plachty, at’ vyplujem, plujem, at’ trpime v ddl-
ce a vitezime - a at’ se vrdtime zpatky, sem, к nam, mali,
nemocni touhou po domove, po modre hladine Alsteru
uprostred zelenych vezi a sedorudych strech “
Co je blizko:
LUNEBURSKE VRESOVISTE - lezi mezi Hamburkem
a Hannoverem a patfi к nejvetsim v Nemecku. V smolnem
lesnim tichu, jake zname z ceskych pasek, kdybychom je sto-
krat zvetsili, rostou jalovce, borovice, bfizy a hlavne vfes.
Koncem srpna zbarvi se plan jeho fialovymi kvitky. V lukach
a na mimych pahorcich mimo rezervaci se pasou ovce a kra-
vy. Je tu klid jako pfed stvofenim cloveka. Tohle pfirovna-
ni vsak neberte vazne. Dfiv tu, na urodne ledovcove morene,
rostl husty les. Vykacel ho clovek, aby mel dost dfivi pro pro-
voz vynosnych solnych dolu v nedalekem Liineburgu. Budiz
nam to poucenim, protoze jedno vfesoviste se jeste snese.
14.
NEJSEVERNEJSI CECHOZROUTI. LUBECK
- PERLA V NIZINE. SCHLESWIG. MORE ZABIJAK.
FRISOVE. KLAUS STORTEBECKER, DOBRY PIRAT.
Rovina, bazina, pole, kfovi, bazina, kfovi, skladiste, ba-
zina, ovce. Mesto Gadebusch bylo dfiv hranici mezi Ne-
meckem kapitalistickym a socialistickym.
„Proc hranice?“ vzkfikla Gabina. „Gopak tady песо s ne-
cim hranici? Vpfedu nic, vzadu nic!“
Gabina ovsem nemohla za to, ze do Slesvicka-Holstyn-
ska se vjizdi z te nejnudnejsi strany.
238
Na jih od Liibecku lezi mesto Molln. Pry tam kdysi po-
hfbili muze v rakvi sice, ale ve stoje, jak si to pfed smr-
ti pfal. Podle jinych si to nepfal, pfi pohfbu vsak praskl
provaz pod rakvi. Mrtvy byl Till Eulenspiegel, frisky sa-
sek, zertef a provokater. Jeho pfihody a prupovidky zna-
li z knizek i nasi pradedeckove. Cesi mu fikali Enspigl.
Chodove, pokud si pamatuji, Ajnspigl.
Bezutesnou placatost niziny vam nahradi Lubeck. Jeho
stfed je muzeem severske gotiky, a tak ho zacalo, stejne
jako Cinskou zed’ ci Benatky, chranit UNESCO. Kanal
a ramena feky Trave objimaji mesto jako prsten. V jas-
nem vzduchu se na vode odrazi kostely a stupnovite stity.
Neskutecny svet: spital svateho Ducha ma pet zrzavych
vezi podobnych minaretum. Radnice zas vypada, jako
by ji sestavili v koncinach bez gravitace. A kostel Рап-
пу Marie ma pry nejvyssi cihlovy strop na svete. Pokus
bachrateho baroka navazat na strohy puvab mesta nevy-
sel: barokm kopule jedne brany vypada, jako kdyz si opi-
lec nasadi damsky klobouk.
Symbolem Liibecku jejina brana, Holstynska, ta mezi dve-
ma vezemi. Najdete ji na trickach, cepicich, talif ich, ve snez-
nych koulich i jen tak. Byvala jedinym vstupem do mesta:
most se klene az za ni. Dobyt Lubeck nebyla malickost.
Pfesto se sem, do chranene zatoky, na kfizovatku cest, po-
fad nekdo dobyval. Prvni pfisli Slovane a postavili о kus
vys osadu Ljubica. Nazev se casern pfizpusobil german-
skemu okoli, osadnici take. Samotny Lubeck vsak vzni-
kl u vody. Rychle bohatl: v casech hanzy pfipadala jedna
obchodni lod’ na deset Liibecanu. Odtud ten kultumi stan-
dard, oslniva architektura. Neni tezke zit v krase, kdyz na
ni mate.
Za kostelem Раппу Marie bydlili prarodice bratfi Mannu:
vnukove о nich a о celem Liibecku napsali roman Bud-
239
denbrockovi. Sladsim trumfem Liibecku je ale marcipan.
Maji ho tu ve vsech podobach vcetne podoby mestske
brany. Pfed dvema sty roky vylepsili v Cafe Niedereg-
ger jeste stars! recept a vysledek je zivi dodnes. (Varova-
ni pro zrouty: marcipan se ochutnava. Nikdy se nehlta.
Vecni nedozranci Kenyho typu pak po zasluze tahnou
mestem s usty vyschlymi a se zoufalstvim v ocich, pidi
se po vode a jeste tfeti den blednou pfi pohledu na zcela
nevinny strudl.)
Liibecky d6m je mens! nez kostel Panny Marie, a tedy
i min slavny. Je vsak z romanskych casu a obklopuji ho
tisnive pfibehy. Tfeba о tom, jak ve stfedoveku vzdycky
pfed ranni msi zvedl kazdy knez domu svuj polstaf ek,
nez na nej usedl. Kdo pod mm nasel bilou ruzi, vedel,
ze brzy umfe. Nasel ji i nejaky Rebundus, jenze se mu
umfit nechtelo. A tak, kdyz se soused trochu nadzvedl,
vzal Rebundus ruzi - a sup s ni pod jeho polstaf! Так se
mi zda, fekl pak sousedovi, ze mas песо pod polstafem.
Soused fekl, ze uz se dival, ale Rebundus nedal pokoj,
az ten druhy zvedl polstaf podruhc. Leki se a rozzlobil
se, nebot' nebyl hloupy. Ty me chces zabit? zvolal na pul
kostela. Rebundus, ze ne, kficeli na sebe, az tu msi docela
rozvratili, st’ouchali se, mlatili se, a kdyby je druzi neod-
trhli, pozabijeli by se oba, ac mel puvodne umfit jen je-
den. Ten podvedeny obratil pak oci к nebi a fekl: Pane, ty
to vidis! Prosim te, at’ ten, kdo z nas dvou je lhaf, az bude
tady v krypte vecnym spankem spat, tak at’ se budi, af
musi bouchat na rakev vzdycky, kdyz nekdo z bratfi bude
smrti blizko. Takhle se sice nedozvime, ktery to bude, ale
my knezi mame bejt pfipraveny na vstup do Tvyho kra-
lovstvi vsichni, kazdou minutou, mam pravdu?
Za par dni umfel Rebundus. A byl klid, az na ty rany.
Vzdycky kdyz mel nejaky knez umfit, mrtvy Rebundus
bil pesti do rakve tak silne, ze venci utikali z kostela, aby
240
na ne nespadl strop. Jednou se vsak stalo, ze Rebundus
opet zufil, chram se chvel a sousedi zapalovali hrom-
nicky, ale nikdo neumfel. Jen jeden mladenec na konci
mesta. Zjistilo se pak, ze to byl dekanuv tajny syn, plod
hrisne lasky, jeho krev. Mozna proto uz Rebundus nestra-
si. Mozna knez! poprosili Panaboha, aby mu trest zrusil,
vzdyt’ i oni byli jednou mladi, a kdo vi, co by nezbedny
knez svym bouchanim jeste neprozradil.
V pfistavu Travemunde, odkud vyplouvaji lodi к bfehum
Svedska, jsme konecne videli more. Vzpinalo se, hfmelo
a bylo sede a studene jako oci vikingu. Aby ses nezblaz-
nilo, fekli jsme mu a vyrazili к severu, do kraje kopcu
a jezer. Do Holstynskeho Svycarska. К bilemu zamku
Pion, jenz plul nad vodou jako lekninovy kvet.
V poledne jsme more potkali zas. Pisek, oblazky, jilove
bfehy mofem drolene. Zastavili jsme u opustene zatoky
s plazi zalitou sluncem. Nechteli jsme vic, nez namocit
si nohy, bez bot behat po pisku. Ale more delalo draho-
ty. Couvalo. Chovalo se к nam vylozene xenofobicky.
Vzdycky se par metru vratilo, zaplavilo pisek a zas utek-
lo. Tvafilo se, ze pfed nami klidne couvne tfeba az к Pe-
trohradu.
Keny tvrdil, ze pfi trose trpelivosti tu muzem najit i jan-
tar. Pry ho tu vyhrabavali uz vikingove. „Hledas jantar?“
oslovila ho Lucie. „Kdybys myslil logicky, vedl bys nas
nekam, kde jantar nevyhrabaval nikdo.“ Sumec opacil, ze
kdyby Keny uvazoval logicky, nehledal by jantar v pisku,
ale sei by si ho koupit. Lida upozomila, ze v tom jantaru
z kramu byli pavouci a mouchy. Otous chtel vedet, jak se
jantar dostal do pisku a jak se pavouci dostali do jantaru.
Skleb vysvetlil, ze jantar je pryskyfice tropickych stromu,
ktere tu rostly pfed miliony let. Lida fekla, ze to neni moz-
ny. Gabina pfi zmince о pavoucich veskery dialog propis-
tela a zakazala Otousovi, aby tu cokoliv sbiral ze dna.
241
To vse jsme stacili prozit pri jednom zvlast’ Istivem couv-
nuti more. Nahle se vsak vlny rozchechtaly a s fevem se
vydaly zpatky. Hbite jsme se obratili. More bylo hbitej-
si. Dostihlo nas krute, mokfe a s dunivym chechtanim.
Nadzvedlo nas, a ty pomalejsi pfinutilo plavat. Sklebovi
nateklo do usi.
„Vyhmuli jste si vsichni nohavice?“ pokfikoval Keny.
More jim mrstilo do pisku a parkrat ho v nem pfevratilo.
„Videli jste? Zase!“ pokfikoval Sumec. „Dejte mi s Ne-
meckem pokoj! Na Luznici se vam tohle nikdy nesta-
ne!“
Svlekli jsme se, vyzdimali a pak se susili v kosich. (Pla-
zovy kos, nami pokfteny na strandkorbu, je kompromis
mezi boudou a lehatkem. Vyskytuje se u chladnych mo-
fi a hnizdi v nem plazovi povaleci. Kos nastavite celem
к slunci, aby vas opalilo, a zady ci bokem к vetru, aby na
vas nefoukal. Fouka-li vitr ze stejne strany, odkud sviti
slunce, oblecete se a jdete domu.)
V jedne strandkorbe jsme nasli skfinku na hracky. I s hrac-
kami a plazovym micem, ktery se dal nafouknout.
„Jak to, ze ty hracky jeste nikdo neukrad?“ fekl dotcene
Sumec.
„Maji to v sobe,“ odvetil Skleb.
Mezi jezery a vrsky projeli jsme do Schleswigu. Pry je
to nejstarsi i nejhezci mesto sevemi Evropy. Uzke ulic-
ky jsou zas jak z pohadek, ale uz ne z nemeckych: dava
tu о sobe vedet Sever, andersenovska nostalgic ospaleho,
sikmo zaficiho slunce, ktera ponouka к piti. Na molu ve
ctvrti Holm se susi site. Hospody tu byly prostsi, a tim
i exotictejsi nez jinde, nebot’ se v nich nachazeli hlavne
mistni. Nad vchodem jedne se tmel napis, recept na na-
mofnicky grog: Rum muss, Zucker kann, Wasser braucht
nicht. Ne Schleswigu totiz se vyrabi pravy namofnicky
rum. Je to vsak vnitrozemske mesto: s mofem ho poji za-
242
toka Schlei, dlouha petatncet kilometru, podobna tichemu
potoku. Sifka Schlei stacila vikingum: tady stalo jejich
Haithabu, nejvetsi trziste Severu, hradbami stfezene.
Potom jsme dojeli jeste sevemeji, do pfistavu Flensburg:
na таре vypada jak vidle nebo certi rohy namirene do
more. Nad Flensburgem uz je danska hranice a ve mes-
te zije dvacet procent Danu. Bedekr nas ujistil, ze jejich
vztahy к Nemcum jsou pfikladem bezkonfliktniho multi-
kulturmho souziti.
„Vidite, ze to jde?“ fekl humanista Keny mnohovyznamne.
„Proc by to nemelo jit?“ usklibl se Skleb. „Copak jsou
Danove jina kultura?“
Keny se svefepe odmlcel.
Obratili jsme se na zapad, do pustych rovin Frfska. Nepo-
tkate tu uz ani vetsi mesto. Tech mensich je malo a jejich
domy jsou vazne, jako by se baly vln, mlhy a pustinnych
strasidel, samoty a noci na dne mofskem. Ta uzkost ka-
mene je vsak jedine, co zdejsi staveni spojuje: nektera
vyhlizeji holandsky, jina francouzsky, tfeti severonemec-
ky a ctvrta jako zmensenina Neuschwansteinu.
Za mesty se rozklada siroky, sivy a zeleny kraj, plo-
ty a stadecka krav. Zeme mleka a masla. Vitr cefi travu
a voni soli. Nekdy se na obzoru vztyci selska chalupa,
dum pod obfi stfechou z rakosu. Mijime ohrady, kravky,
lavku pfes linou vodu, kanal, hrazku. A nahle nade vsim,
opravdu nad tim, nikoli za tim, vyvstane sedy pas mofe.
A zem vpfedu, zem dole se v tu chvili zda mala: jako det-
ske hfiste, jako palouk pro pejsky, ktere mofe splachne,
kdy si vzpomene. Pevninu tu chrani hfeben pisecnych
dun. Ani ten vam na klidu nepfida.
Vyskrabali jsme se na dunu a spatfili Sevemi mofe zbliz-
ka. Zadne Labe jako v Hamburku, ani pokojny zaliv ja-
ko v Liibecku ci Kielu, ale mocny fvouci ocean, jenz se
243
vzpinal pfed dunami a bil do kamennych hrazi. Pomalu,
jako ve snu, jsme projizdeli tou zemi. Mijeli jsme rybaf-
ske vsi, site na stozarech clunu. Hfbitovy s hroby rybafu
a lodniku. Na pomnicich a kfizich vytesane kotvy, cluny,
namofnicke capky, hroty vln. V jednom kostele nedaleko
bfehu nemeli podlahu, jen udusany mlat, aby voda pfi za-
plavach nenatropila skodu. Jiny svet, jine starosti.
Kupfikladu Гпзкё Vanoce. Ke stedrovecemi vecefi ne-
maji rybu, nybrz praseci hlavu s kapustou. Ryby pfece
maji kazdy den. A nezdobi tam nas vanocni stromecek,
nebot’ v tech pustinach stromy nerostou. Misto toho, jak
jsem se docetl v zajimave knizce Jana Schneidera Bilo-
modry fen, najdou proste jakykoli uhlednejsi klacek, tfe-
ba nasadu od kostete, rozfezou to na tfi ruzne dlouhe dily,
ty kratsi pfibiji к nejdelsimu. Vznikne tak jakysi pravo-
slavny kfiz, ale take vam to mozna pfipomene stromek.
Kratsi klacky pfedstavuji vetve. Do tech navrtame hacky
a vesime ozdoby. Ano, pofad jsme v Nemecku.
Pfed pobfezim sevemiho Friska se nerozklada mofe ani
pevnina, nybrz geologicka anomalie, dvakrat denne obna-
zovana a znova pokryvana mofem. Jako hfbety velryb z ni
cni Scverofriskc ostrovy, prazdninovё raje, rok od roku
иагапё pffbojem: Sylt, Fohr, Amrum a dalsi. Ostrov vyso-
ky pfiboj vydrzi, zato mensi ostruvky, haligeny, voda zali-
je. Рпвоуё je chrani hrazemi. Trochu nas obesla hruza. Ne-
bof i na haligenech furiantsky stoji chalupy s rakosovou
maxistfechou a do mlhy tu rano vyzvaneji zvonce krav.
Mofe je zde тё1кё, nejvys ctyfi metry ЫиЬокё. Nekdy se
po pisecnych vyspach valeji tuleni. Odliv daleko obnazi
mofskё dno. Na par hodin vznikne nova krajina: watt. Da
se po nem chodit nebo jezdit na koni. Jen nesmite moc
daleko. Ani vyletet ze sedla a zlomit si nohu. Za sest ho-
din tu pravekou pustinu znovu zaliji vlny.
244
V casech hanzy vypadal bfeh jinak. Duny pevninu ne-
chranily. More ji drolilo na stovky ostrovu a vysep. Pfi
boufi v roce 1362 se pfihnal vysoky pfiliv. Na bfezich
Danska, Slesvicka, na friskych ostrovech zahynuly pry
tenkrat desetitisice lidf. Skoro vsichni.
Potopilo se i bohate a pysne mesto Rungholt. Fristi ded-
kove si о tom po stalet vypraveli. Jak v noci predtim opili
sedlaci zavolali kneze, aby zaopatfil umirajiciho nejsvetej-
si svatosti. Knez pfijel к hospode a misto umirajiciho clo-
veka mu ukazali prase. Opilcum to pfislo smesne a chteli,
aby knez zaopatfil prase svatosti, nebot’ se chystali na za-
bijacku. Knez odmitl, oni ho zbili, rozbili lahvicky se sva-
tym olejem, knez jim stezi utekl. Druhe noci vlna pohfbila
mesto. Pry se ale pysny Rungholt jednou zas vynofi.
V jedne friske pisnicce se Sevemimu mofi, Nordsee, pfe-
zdiva Mordsee: Mofe zabijak. Neni to vsak pisen zalujici,
nybrz vzdoma, jak se na Frise slusi. Kazda sloka konci
zpupnym: Trutz, blanke Hans! Cesky: A zrovna ne, ble-
dej Honzo! Bledy Honza je dalsi friska pfezdivka mofe,
vecneho druha, vraha i zivitele tech drsnych lidi.
(Vysoky pfiliv zaplavuje haligeny dodnes. Dodnes zabiji
a nici. Na onu stfedovekou hruzu se vsak uz mofe ne-
zmuze: zemi chrani poplasne systemy a vysoke hraze.)
Zastavili jsme v hospode pfi bfehu. Byla dfevena, ne-
mecky vycidena, holandsky prosta, s friskou rakosovou
stfechou. Zrovna se podaval obed a bylo malo mista. Pfi-
sedl к nam Fris. „Moin, moin,“ povidal.
„Dobry den,“ odpovedeli jsme cesky. Jen Gabina zne-
klidnela.
„Co fikal?“
„Pfal ti dobry den v jednom z peti friskych nafeci.“
„Aha. Jak se fekne dobry den v tech dalsich ctyfech na-
fecich?“
„Asi taky tak. Podle moin moin poznas Frise. “
245
Muz ocenil, ze Skleb odpovedel jeho matefstinou a roz-
hovofil se aspon castecne srozumitelne. Divil se, ze jime
tady. „Tohle neni moc turisticka hospoda,“ fekl. „Zdejsi
jidla vam asi nezachutnaji.“
Rekli jsme, ze poznani je dulezitejsi. Muz zjihl a poucil
nas о frisky ch chut’ovych bombach. Nektere jsme zna-
li uz z Hamburku, tfeba labskaus. О ty druhe se s vami
rozdelime.
Scharzsauer je silna zabijackova polevka puvodu pry
slovanskeho, coz svedci о tom, ze germansko-slovanske
styky nespocivaly jen ve vzajemnem zabijeni, nybrz i ve
vzajemnc vymene receptu. Scharzsauer se van s kroupa-
mi, s cerstvou praseci krvi a s kousky masa.
Grofie Hans jsou koule z mouky a mleka, casto s man-
dlemi, ofisky ci rozinkami. Polevaji se ovocnou st’avou
nebo vepfovym omastkem, nekdy vsak, s prominutim,
obojim soucasne.
Griltze je chuda selska ci rybafska polevka, dnes na ustu-
pu vzhledem к vseobecM rozmazlenosti lidstva. Sestava
z pohanky, jecmene, ovsa ci psenice, tez z rybich jiker
a krup vafenych ve vode ci v mlece.
,,Uzasny,“ fekl Keny. Zbledl a zapatral v nedlouhem se-
znamu jidelniho listku. Pote si s ulevou objednal cerstvy
chleb s maslem.
Potomci germanskёho kmene Fnsu dodnes ziji na pobfe-
zi Sevemiho mofe, na Severofriskych a Vychodofriskych
ostrovech - od Labe na zapad - a na ostrovech Zapado-
friskych: ty uz patfi Nizozemsku. Dve posledni souostro-
vi jsme nevideli. Skoda: na nejzapadnejsim z Vychodo-
friskych ostrovu maji pry malebne zahradky, nebot’ misto
ze dfevenych planek stavi ploty ze zeber a zubu velryb.
Drsni Frisove byli nocni murou vsech, kdo s nimi meli
co do cineni, od kfest’anskych misionafu po hanzu. Jeste
ve 14. stoleti se delili na kmeny a volili si nacelniky. Do-
246
dnes jsou pry mimofadne palicati. A mimofadne duklad-
ni, rozumej pomali. Nac chvatat, osudu neutecete. Jejich
zivotnim rytmem po staleti byl mofsky prfliv a odliv.
Jmeno toho mestecka j sem zapomnel, mozna to byl Kirch-
wieck, mozna Husum. Byly tam na bfehu zatoky nizke
domky a kamenna hraz, pfed hospodou lavice a dlouhy
stul. Na lavici sedeli dva: deda v pletene cepici a inte-
ligent v brejlickach. Ten prvni mel na kolenou mrnavou
harmoniku. Oba pili pivo. Slunce klesalo za stezne ry-
bafskych clunu. Je tu volno? zeptali jsme se. Ovsem, fekl
inteligent. Dfepni si, del deda. Keny se zajmem pohledl
na harmoniku. Pro dedu to byla vyzva: Kenyho zajem
mu zvedl naladu. Co chcete, hospodsky harmonikaf. Az
na cepici s bambuli se od tech nasich nelisil. Mrkl na nas,
navlekl popruh a hral.
Nebylo to libive hrani. Vubec. Sem tam se deda netre-
fil do spravnych knofliku. Ke vsemu se rozkrakoral jak
stolety havran, drasave a nesrozumitelne. Pisen byla pl-
na krutych disharmonii, jako kdyz nekomu parate kudlou
bficho. „Co to je?“ zneklidnel Otous. Ale nam se to libi-
lo. Deda to poznal a pfidal.
Inteligent vedle nas byl nejspis ucitel: zjistil, ze poslou-
chame s nadsenim, pfisedl bliz a zacal deduv vykon ko-
mentovat.
„Stara friska pisnicka,“ vykfikl, jako kdyz nekdo pfekfi-
kuje hluk pami mlaticky. „Vetsinou jsou ve tnctvrtecnim
rytmu. Jako vlny! Jako houpani paluby! Umcajcaj! Um-
cajcaj! Molova stupnice vyjadfuje osudovost mofe! Na-
peti! A ted’ — konci sloka — sly site, slysite? Ted’ to pfijde!
Zhoupla se vlna! Dur! DUR!“
,,Pekny,“ fekl neupfimne Skleb. „А - о cem to je?“
„О piratech! О dobrodincich nasich frisky ch pfedku!
Oslavuje naseho nesmrtelneho mofskeho vlka - Klause
- STORTEBECKERA!“
247
Friska piratska
Pust’ krev! Ahoj! Uz сагу рагу ranem padi!
Houpa nas d’as na vlnach praskavych!
V dalce korab! Hruzou se chvi jak tlusty prase!
Hod’ hak a ven! Tas kord! A chran vas Buh!
Ma pirat hlad! A z hladu zere bedny zlata!
Hlad ma pirat! A davi prsteny!
Ma pirat zizen! Pije dzin! A rum! A whisky!
Denaturak! A taky lidskou krev!
Ma pirat lasku! Kurtizanu v Amstrdamu!
Nez s ni jde spat, vynda nuz ze zubu!
Na vratirahnu houpa vitr centem sadla!
Na vratiraaahnu visi kapitan!
Komu ta pisen zda se tak nak uhozena,
Tomu v tu raaanu rozparame bfich!
Ahoj!
„Ahoj," fekl Skleb. „Ten Stortebecker - on se narodil ta-
dy?"
„Jo, tady,“ fekl deda. „Kde jinde?“
„To nikdo nevi," fekl ucitel. „Byl slechtic."
„Nas Klaus? Slechtic?" pokfikoval deda, „to me teda spr-
chujte severozapadnim pruvanem! Pirat byl! Bohatym
bral, chudym daval!"
UCITEL: Poslouchejte, pfatele: Je konec 14. stoleti.
Svedsko patfi Danum. Jen Stockholm patfi Albrechtovi
z Meklenburska. Ale Dani ho oblehaji. Albrechtovi pfiplu-
ji na pomoc jeho rytif i Meklenburaci. Nici lode Danu, pro-
248
razi blokadu, loupi! Pak se vladcove usmifili, ale rytifum
se piratska zivnost zalibila. Sli jednou s temi, jindy s one-
mi. Usadili se na Gotlandu. Hlavne utocili na lode hanzy.
DEDA: Spravne! Vedl je magistr Hugo, d’abel sam! Dani
je u Gotlandu napadli, bylo jich pct к rat vic, desetkrat vic,
mozna dvacetkrat -
UCITEL: Ehm.
DEDA: No, tfikrat vic urcite. Mrzlo. A Hugo dal na bfe-
hu pokacet stromy. Nahazeli je na sebe, celou noc je po-
lc;vali vodou. Do rana z toho byl jeden rampouch. Da-
nove zautocili. Ledje zastavil. Novej utok. A tfeti! Pfes
led se nevyskrabou! Cha! Pirati je pobijeji! Kdo z piratu
nestfili, коре za kladama diru v ledu. Tu Danove nevidi
pfes ty zmrzly stromy. Ten pfikop za chvili taky zamrzl,
ale malo, v tom byla ta finta. Rano Dani klady rozstfileli
a hura к piratskym lodim! Pfes ten malo zamrzlej pfikop!
Bylo po utoku. A co, po utoku. Bylo po Danech!
UCITEL: U magistra Huga se vyucil piratskemu femeslu
Klaus Stortebecker.
DEDA: Vite, proc se mu tak fikalo? Protoze umel chiastat!
UCITEL: Sturz den Becher, hod’ do sebe pohar! Pry vy-
prazdnil najednou ctyfi holby piva. Nebo vina?
DEDA: Rumu!
UCITEL: Opevnil se v Marienhafe ve vychodnim Fris-
ku. Pry si tam vzal dceru nacelnika. Mel s Frisi stejneho
nepfitele: hanzu. On prodaval Frisum lacino lup, oni ho
chranili. Ale nacelnik jednou fekl Stortebeckerovi: utec!
Uz te neochranim. Hanza mi hrozi. A tak pirati utekli. Do
Norska, do Holandska -
DEDA: Ale vratili se! Klaus se nedal!
UCITEL: V roce 1400 vypluly proti piratum valecne ko-
ggy Hamburskych. Vedl je Simon von Utrecht na lodi
Strakata krava.
DEDA: To taky znam! Klaus mel lod’ Cervenej d’abel.
Klickoval, ale jeden zradce mu nalil tekuty olovo do kor-
249
midla! Doklickoval. Piraty chytili, odvezli do Hamburku.
Klaus povida radnim: kdyz me pustlte, dam vam zlata, ze
z nej vykovate fetez kolem celyho mesta! A vite, co ti pr-
d’olovd rekli? Proc prej bysme davali kolem celyho mes-
ta zlatej retez? Pochopite, lidi, tu hloubku ty blbosti?
UCITEL: St’ali ho v Hamburku v roce 1401. Jeho tfiase-
dmdesat kumpanu obesili.
DEDA: A pfed popravou Klaus povida konselum, ze az
mu setnou hlavu, tak on ze mrtvej, v poslednim zaskubu
projde kolem svych piratu, co tam stali frontu na veseni!
Starosta povida: to nedokazes. Klaus povida: to dokazu,
kdyz mi slibis, ze das milost tern, kolem kterych ja pujdu
bezhlavej, nez padnu nadobro! A starosta: dobfe, slibuju!
A kat t’al. A Klausovi upadla hlava.
LIDA: Jezisku. A dal?
DEDA: Bezhlavej Klaus udelal krok. A druhej. A tfeti!
Jedenact kroku kolem jedenacti muzu. Ale mizera kat mu
nastavil nohu. Klaus padl. A uz nevstal. (Deda smrkd.)
A starosta dal povesit i tech jedenact, slib neslib! Zatra-
cenej zivot! Ksakru, kde mam rum?
Setmelo se, vlny mlaskave olizovaly hraz. Deda sahl do
sosu pro lahvicku s pitim. Bledyma ocima hledel na roz-
kyvane stezne. Mozna se bavil s kamaradem Stortebec-
kerem, „pfitelem Boha a nepfitelem celeho sveta“, jak
Klausovi napsali na jednom pomniku.
Po nejvetsim pirdtovi Sevemiho i Baltskeho mofe moc ne-
zbylo. Lebky piratu nabodli na kuly и Labe. Ta Stortebec-
kerova je pry v muzeu v Hamburku. Ale neni pravd. Pfed
Speicherstadtem stoji Stortebeckeruv pomnik: polonahy
spoutany muzpohrdave hledipfes rameno nazpupne mesto.
Ale mefi nejvys metrpadesdt. Jenze nikdo nevi, kolik Klaus
mefil, ani jak vypadal. Ukazuji i jeho portret. Jenze to neni
on, ale sasek cisafe Maxmilidna z 16. stoleti. Lehce to po-
zndme podle renesancniho limce typu „ kolo od vozu “.
250
Do Stdrtebeckerova utociste Marienhafe ve vychodnim
Frisku jsme ani nejeli. Stejne tam pristav neni. Marien-
hafe lezi uz par set let na suchu. Zato maji v mestecku
nejvetsi Stortebeckerovu sochu vubec. Zustala i vez kos-
tela, die niz se pirdt na mori orientoval.
Kdyzfristifotbaliste hrajijinde v Ndmecku, jejich fando-
ve mdvaji cernymi vlajkami s umrlci lebkou. Rockeri zas
nosi kozene bundy s ndpisem Likedeelers, coz je ndzev
Klausovych piratu. И lete se v Marienhafe i jinde na po-
brezi hraji hry о Stortebeckerovi. Nejvetsijsou na Rujane
v Ralswieku: kazdy rok se na sousi i na mori kond gigan-
tickd show se strelbou, souboji a pyrotechnickymi efekty.
И te hre vystupuje na 120 hercu, 30 koni a nejmene ctyri
lodi, to vse v historickem prevleku.
DEDA: Proc na Rujane? Co je nam do Rujany?
UCITEL: Mozna se tam narodil. Ale mozna je rodem
Holand’an. Mozna syn fnskeho nacelnika. Vim jen, ze
jeho kfestni jmeno je Johannes.
DEDA: Jak se к sakru moh jmenovat Johannes, kdyz se
jmenoval Klaus?
UCITEL: Spis se ptejte, proc mu к sakru fikali Klaus,
kdyz se jmenoval Johannes.
DEDA: Jak to mam к sakru vedet?
Vzdalovali jsme se od jejich pre stvorcnc laskou skoro po
spickach. Zatoka vonela rybinou. Nekde vzadu buracelo
scdivc, vecne more.
Co je blizko:
К TFT. - Kdyz tuhle metropoli Slesvicka-Holstynska pfipojili
к Prusku, mesto vydelalo: cisaf Wilhelm I. je pfebudoval na
namofni pevnost. Ziskalo lepsi nabfezi a nova mola, sidlilo
tu vojenske lod’stvo. A v roce 1895 dokoncili plavebni kanal
z Kielu do Hamburku. Take Hitler sem umistil namofni flo-
251
tilu. I proto zazilo ve valce mesto devadesat (!) naletu, ktere
znicily tri ctvrtiny domu.
Dnes tady mimo jind vyrabeji plachetnice. Nektere vyvinou
rychlost 130 km za hodinu. A kazdy rok tu pofadaji svetozna-
me plachtafske zavody, Kielskou regatu.
HELGOLAND - Styska se vam po zatajenem dechu? Vypluj-
te z Cuxhavenu na nejpopulamejsi nemecky ostrov, vzdale-
ny padesat kilometru od pobfezi. A urcite pfedtim navstivte
v cuxhavenskem pfistavu muzeum lodnich vraku. Masochista
necht’ si vstipi co nejvic tech vystavenych katastrof do pameti:
plavba rozboufenym mofem je о to pusobivejsi. Na jejim kon-
ci se z vln vynofi hrozive plato z cerveneho piskovce srafova-
neho kfemenem. Jeho sevemim srazum se zabijackou skalni
vezi Dlouha Anna se kazdy rozumny kormidelnik zdalky vy-
hne: rude svetlo majaku ho za mlhy a ve vichfici nezachrani.
Nastesti se Helgoland nesklada jen ze skalnateho Oberlan-
du. V dunach pfivetivejsiho Unterlandu jsou noblesni lazne.
Vzduch je cistyjako pfed stvofenim Adama, voni soli a chla-
dem. Spalovaci motory jsou tu zakazany, jezdit muzete jen
v elektromobilech. Dokonce vam nedovoli ani jezdit na kole,
abyste neplasili ptactvo hnizdici ve skalach.
Prvni osadnici Helgolandu vkladali do toho kusu zeme velke
nadeje. More bylo pine ryb a nasla se tu i urodna puda. A tak na-
zvali ostrov Svata zeme, Heilige Land. V nafeci to znelo Helgo-
land. Pfisla vsak hubena leta: vitr s vodou odnasely urodnou pu-
du a hejna tresek si vybrala jine cesty. Nadseni osadniky pfeslo
a mnozi odpluli jinam. Ale jmeno pine lasky ostrovu zustalo.
Helgoland dlouho stfidal pany. Patfil Dansku, Slesvicku, pak
Anglii. Roku 1890 ho Anglicane vymenili s cisarem Wilhel-
mem za cast nemeckych kolonii: za ostrov Zanzibar a pobfezi
v Keni. Ve druhe svetove valce provrtali naciste ostrov chodba-
mi, ve skalach se skryvala kotviste ponorek. A tak spojenci roz-
bombardovali, co se dalo. Ubombardovali i kus ostrova, a co
zbylo, pfemenili po valce ve vojenskou stfelnici. To je davno
pryc. Dnes si tu muzete uzivat mofske romantiky ve strandkor-
be dosyta. Mate-li na to. Helgoland neni nejlevnejsi.
252
III.
EXPEDICE NA SEVER


1.
SASKYM SVYCARSKEM. О SASECH
A SLOVANECH. STAVENISTE DRAZDANY.
FRAUENKIRCHE. NALET. STARE MESTO.
AUGUST SILNY. FLORENCIE SEVERU.
Potfeti jsme vyrazili na nemecky vychod.
„Pozor na ne,“ varoval Otous uz v Teplicich. „Tohle jsou
uplne jini Nemci, nez ti ze zapadu. S tamtemi, to pfi-
znam, jsme vysli lip, nez jsem cekal. Zato tihle —“
,,Nestras,“ smal se Keny. „Pust’te me к volantu, ja to s ni-
ma skoulim jako vzdycky.“ Ulekli jsme se a nacpali Ke-
nyho do nejhlubsich utrob Patriota, aby ho nebylo slyset.
К hranici nas vezl Sumec.
Nemecky celnik za okynkem nefekl a ani be, jen mlc-
ky natahl ruku pro pasy. A ze chvili trvalo, nez jsme je
vsichni nasli, netrpelive zaplacal otevfenou dlani na pa-
rapet. Dostal, co chtel, a vtahl ruku s pasy dovnitf.
,,Hulvat,“ ulevil si Keny. „V Bavorsku by fekl aspon kris-
kot/4
Celnik nejspis cesky neumel, ale co je kriskot, vedel, domys-
lil si Kenyho vetu, ktera slovem kriskot vrcholila, vystoupil
z kukane, ukazal, kam mame s Partiotem zajet, zavolal ko-
legu a prosacovali nam zavazadla neslychanym zpusobem.
Nenasli nic a s viteznym leskem v ocich nas pustili dal.
„Tihle teda,“ vrcel Otous, „to maji v sobe nabeton.“
V prudkych zatocinach jsme klesali lesem do nitra Saska.
Po kameni uhanely potoky, vonela pryskyfice a vlnobiti
hor nebylo к utiseni. Obce se tu podobaly barevnym fete-
zum: klikatily se pri potocich a nekoncily, jenom pfecha-
zely jedna v druhou. Krusnohorske Sasko je nejlidnatejsi
krajina na пётескёт vychode.
Pak se v pfikre strani stromy rozestoupily a vpfedu se
otevfel svet, jako kdyz roztahnete oponu. Z mlzne pla-
255
ne se zvedaly stolove hory, piskovcove homole a hfbety,
kraj, ktery dva svycarsti malifi, putujici pfed dvema sty
roky z Drazd’an na hrad Konigsstein, okouzlene nazvali
Saske Svycarsko.
„Proc jedeme vlevo?“ vzboufil se Otous. „Vlevo neni
nic! Vpravo je raj! Skalni mesta! JehlaBarbarina! ABas-
tei! Kdybyste znali Bastei, jeli byste vpravo, a ne do pito-
mych Drazd’an! Bastei jsou propasti, skaly, lavky, must-
ky, orli hnizda - Bastei je pfiroda! Kdezto v Drazd’anech
je co? Sasovё, pfibuzny tech, co nas prosacovali!“
„Je to tak,“ fekl Sumec za volantem. „Byvali jsme tvrdi
hosi a holky. Vylezli jsme, kam se dalo. A co se Nemcu
tyce, od ty doby, co znam Kotschku z Vidne
„Ukazni se, Sumce,“ vyjela Lida. „Nezvan, podfid’ se za-
dani azkoumej Ccchozrouty!“
,,Cechozrouti,“ fekl Keny zatvrzele, „neexistujou, proto-
ze vime, ze Cechy nikdo nezere.“
„Nefikej hop, dokud ses nevratil z tfeti expedice,“ fekl
jsem.
„Tobe se to vtipkuje," vrcel Otous, „kdyz о tom pises
knizku.“
Jedno Sasko, fecene Dolni, saha od more pfes Bremy az
к Hannoveru. Druhe Sasko, Anhaltske, lezi na таре pod
nim. My Cesi vsak pravym Saskem myslime to tfeti, ktere
saha az do Krusnych hor Nic divneho to neni. Uz vime, ze
v dejindch Nemecka se pofad soupalo hranicemi. Tfeba
Prusko: stehovalo se z Polska к Berlinu, pak se roztdhlo
az za Hamburk, a ted’ neni nikde. Nebo Burgundove: zi-
li severne od Krkonos, pak na Ryne a dnes najdete Bur-
gundsko ve Francii. Sasove se aspon nestehovali. Od Se-
verniho mofe se po dobrem i po zlem sifili na jih. Zkazili
jim to Frankove: pfemohli je, pokrtili a vsali do sve fise.
Kdyz se ale jeji nemecka pulka zacala rozpadat, Sasove
byli zas na koni: jejich krdl Jindfich Ptdcnik ji obnovil.
256
(Saska slechta z Misne se pakpustila do vychodnich Slo-
vanu. Ale jeste za husitstvi se mnohd slovanska kniza-
ta na vychod od Drazd’an radostne krizila s nemeckymi
princeznami. Jine kmeny, trebas Luzicti Srbove, prezily
dodnes, v okoli Chemnitz a Bautzen, гогитё] Kamenice
a Budysina, si udrzeli svou rec. A Luzice patfivala к ces-
ke korune, vzdyt’ za Karla IV. sahalo Ceske krdlovstvi az
do Branibor!)
Duse krusnohorskych Sasu obsahuje struny, jake by v je-
jich drsnych mravech ani v temne buracive feci nikdo
nehledal. To oni rozsifili slavu vanocniho stromku. A va-
nocni oblouky, ktere si dnes oblibili i Cesi. Z jejich hor
pochazeji slavne betlemy, dfevene kolotoce a vetmiky,
ktere se otaceji teplem svicky. Ze Saska jsou dfeveni zu-
bati oficifi, jejichz jedinou funkci je louskat ofechy.
Do Krusnych hor pfitahli Sasove za bohatstvim zeme:
i dnes tu kvete homicky folklor. Jsou to lidd skromni,
ktefi chteji v pfisnych horach mit hlavne svuj klid. Ce-
si je bohuzel dlouho znali jen jako ncpratclskc celniky,
pomocniky bolsevicke pohranicni policie a ukficene
ucastniky hladovych zajezdu do bohatsich ceskych mest.
(Ackoliv cesti celnici nebyli о moc lepsi, i ceskou povest
hyzdili fizlove a о ceskych zajezdech do bohatsich zemi
radeji pomlcme.)
Zdalky se Drazd’any zdaly sede, mozna proto, ze zaca-
lo prset. Ale ulice se tu zelenaly a uprostfed, nad stuhou
Labe, vzepjaly se temne veze se zlatymi blesky, bane
a terasy, zbytky krasy pohlcene zravymi dejinami. Staro-
mestske stfechy, zdobne brany Zwingeru. Platanova alej,
socha krale. Baroko po zmrtvychvstani.
„Rikavalo se jim Florencie na Labi,“ zafil Keny a Lucie
fekla:
„Byls nekdy ve Florencii?“
257
Sunuli jsme se objizd’kami, mijeli pami valce. Na nabfe-
zf vonel ter a rachotily sbijecky. Napisy nam dekovaly za
pochopeni: budujeme hezci Drazd’any, stalo na nich.
„Nebudujou uz je nejak dlouho?“ vrcel Sumec. ,,Za ko-
munistu je budovali taky.“
„Ale jiny,“ pfipomnel jsem.
„Maji smulu,“ fekl Skleb. „Napfed trosky. Pak moskev-
skej panelismus. Sotva s tim skoncili, pfihnala se postnu-
jorska secese.“
„Vsak oni vsechno dozenou,“ fekl jsem. Vzpomnel jsem
si, ze mi toho cileho mesta se vzrusujicim jmenem bylo
vzdycky lito.
Kolem roku tisic se tudy brodili kupci putujici z Italie
к Baltu. Na levem bfehu lezela slovanska ves Drezdzany:
Drazd’any tak ziskaly svd jmeno dfiv, nez vyrostly. Pak
sem vtrhli Sasove, kftili Slovany hlava nehlava, a tam,
kde je dnes Frauenkirche, vznikl prvni kostel. Ale taky
most a hrad, ktery most hlidal. Vladlo se z Misne, tady
v Drazd’anech bylo jen trziste. Kseft vsak mesta posiluje.
Za Karla IV. tu zily uz ctyfi tisice lidi.
Do krasy, ktera je proslavila, vykvetly vsak Drazd’any az
za baroka. Tehdy ziskal kostel Frauenkirche svou odvaz-
nou kopuli, puvodne dfevenou, ted’ ale z kamene. Vsich-
ni cekali, kdy ta tiha spadne, ale vydrzela staled. Pfeckala
i unorovou noc roku 1945, i kdyz tenkrat americke bom-
by znicily cele mesto. Kopule spadla az za dva dny: zdi
kostela pukly zarem.
Nalet zmenil stfed Drazd’an v ohniste. V zaru a zborce-
nych domech zahynulo tficet tisic lidi. Byla noc pfed Po-
pelecni stfedou, konec masopustu. V pohadkovych kos-
tymech a maskach se domu vracely deti. Kdyz po naletu
navrsily stroje na Altmarktu hromady z tisicu mrtvych,
strakatily se mezi zcemalymi tely ohofele серее Cer-
258
venych Karkulek, male myslivcckc kamizolky, plastiky
princezen.
Zadne jiпё mesto v Nemecku nebylo zniceno tak duklad-
пё. V centru nezustal usetfen jediny dum. Barokni kle-
noty, katedrala, Zwinger, zamek, obrazamy, vse skonci-
lo v troskach. Tou dobou byly Drazd’any pine civilistu
z jinych mest, ktefi prchali pfed Rusy. S naletem uz ni-
kdo nepocital: valka koncila a spojenecke bomby se do-
sud Drazd’anum vyhybaly. Nebyl tu valecny prumysl ani
velitelske staby. Vojensky vyznam mely jen mosty pfes
Labe. Prave ty vsak byly usetfeny, stejne jako kasama.
A tak ani dnes neni jiste, slo-li о tragicky omyl, ci о za-
mer dat Nemcum jednou provzdy na pametnou.
Poprve jsem byl v Drazd’anech s kamarady na zacatku
sedesatych let. Zaparkovali jsme skutry mezi troskami
zamku a ruinou Frauenkirche. Zbytky zdl pofad cnely
к nebi jako zkamenele plameny. Vsude lezelo kamenl,
otesane, pukle, ЬПё jako kost. Sledovali jsme to s roz-
paky mladencu, ktere dosud nic zleho nepotkalo. Lide,
aspon jsme meli ten dojem, na nas koukali, jako bychom
valku zavinili my. Ale taky к nam pfisel pan a snazil se
nam cesky fict, ze tenhle kostel uz napofad zustane tak.
Aby pry se nezapomnelo, jak je valka hrozna.
„Proc jsou na tech kamenech clsla?“ zeptal jsem se.
„To abychom vedeli, kam ktery patfi,“ fekl pan. „Kdyby
nase deti napadlo postavit Frauenkirche znova.“
„А co vy?“ vyhrkl jsem tenkrat. „Byl byste radsi, kdyby
to zustalo takhle, nebo kdyby ten kostel stal jako dfiv?“
Dobra otazka to nebyla: patnact let po valce v Nemec-
ku, navic v tom komunistickem, nebylo zvykem chtit po
nekom nazor na smysl valecnych trosek. Ale chlap jen
vzdychl, pohledl na ruinu a teskne odvetil: „Stejne uz to
nikdy nebude jako dfiv.“
259
Nemecka dukladnost velela Drazd’anskym roztfidit uz
v roce 1945 aspon zbytky Zwingeru. Frauenkirche mel
zustat ruinou. Kdyz ale i tady padl komunismus, sebrala
nova, optimisticka generace ocislovane kameni a zacala
skladat kostel znova. Oltarni obraz sestavili ze dvou tisi-
cu nalezenych kusu. Kdyz jsme pfijeli my, byli s koste-
lem hotovi a chystali se kolem nej dostavet tficet barok-
nich domu. Nevim, zda to novemu Frauenkirche sluselo
jako dfiv. Ale byl krasny. Skoro jako ten ve Florencii.
Utekli jsme pfed destem do kavamy: pekne, stylove, vy-
lozene temnym dfevem. Asi byla v ulici jedina: zmokli
hoste, ktefi chteli dovnitf, se mezi stolky pfetlacovali se
suchymi, ktefi chteli ven. Servirky obracely oci v sloup,
zapominaly, kdo si co objednal, a pulka z nich se tvafila
jako za socialismu.
„Kolik let trva, nez vyroste servirka?“ rozjimal Sumec,
zatimco jsme cekali na kafe. „Dvacet? Dvacet pet?“
,,Pfidej,“ fekl jsem. „Tohle je postsocialisticka servirka
prvni generace. Az se ji narodi dcera, taky ji nijak zvlast’
nevychova, jen si vsimni, jak kouka. Takze, kamaradi, na
kafe pfineseny s usmevem si tady jeste pockame.“
„А u nas snad ne?“ vyjel germanofil Keny.
,,U nas to funguje jinak,“ fekl Skleb. „My jsme bezcha-
raktemejsi, takze se rychlejc pfizpusobime.“
Ta slova hluboce urazila Otouse. „Mluv za sebe,“ zvolal
hlasem tak mocnym, ze к nam ihned pfibehla servirka
a nejiste se optala, zda uz mame objednano.
„Nemame! Osm kafi!“ vybafl na ni Otous a servirka se
vsakla mezi ty, kdo chteli ven. ,,U nas to jde rychlejc
proto,“ dokoncil Otous, ,,ze jsme vyjimecne inteligent-
ni! A к te bezcharaktemosti,“ zvolal, ale myslenku nedo-
koncil, nebof nam pfinesl kavu usmevavy servir a vsem
nam popfal pfijemny den.
260
Ve Starem meste jsme odvolali vse nedobre, co jsem
о Drazd’anech psal pred chvili. Vse bylo, jak byt ma: stfi-
brozelene vody ve fontanach Zwingeru, zvonkova hra
z misenskeho porcelanu na brane. Wallpavilion s fecky-
mi bohy, hrdiny a rozchechtanymi satyry. Buh Hermes
tfimajici zemekouli, snad vteleni Augusta Silneho, jed-
noho z duchovnich otcu te krasy. Vysvetlili nam, ze slovo
Zwinger znamena parkan a parkan ze je ulice mezi dve-
ma obrannymi hradbami. Nic z toho tu nenajdete, vzdyt’
August Silny tu chtel mit jen oranzerii, i kdyz vetsi, nez
maji jini. Pravda, nakonec mu vysel zamek. I s obrazar-
nou a sbirkou porcelanu, s kamennou balustradou nad
zelenym ctvercem dvora.
Komu se nadvofi rezidence zdejsich vladcu Wettinu zda
moc dlouhe, nemyli se: je to posledni zachovane kolbis-
te Evropy, kde se rytifi srazeli dfevci z koni pro slavu
a usmev dam. V ulici podel palace zas narazite na nejmin
stometrovy pruvod podivnych chlapii vyvedeny na stene
v mozaice. Jsou to panovnici vladnouciho rodu od dva-
nacteho stoleti do devatenacteho, kdy sem dilo umistili.
Wettinove jedou na koni, jini na voze, vzacne jdou i pes-
ky a tvafi se vcelku vesele. Jak by ne, kdyz posledni smo-
laf, ktery v roce 1918 musel abdikovat, chybi. Navic chy-
bi i ten prvni, Heinrich, jehoz problematickou pfislusnost
к Wettinum uznali pry az po zhotoveni fresky.
Na fresce se nejvice rozpina sasky kurfift August II. fe-
ceny Silny. Ma narok. To on - a take jeho syn August
III. - stvofili b?arokni Drazd’any. Oni z nich vybudovali
Florencii Severu. Chteli mesto protkat vodnimi kanaly
a stvofit tak i severske Benatky. Do svych galerii svezli
to nejcennejsi, co jim svet mohl nabidnout. Takove zajmy
nejdou sice prilis dohromady s jinymi strankami Augus-
tovy osobnosti, ale tak tomu u samorostlych postav byva.
261
August Silny byl silny opravdu. Muchlanim cinovych
talifu v pesti a rovnanim podkov pfipominal vladce jes-
te vychodnejsiho - cara Petra. Pfipominal ho i pychou,
s jakou sve plebejske schopnosti vystavoval na odiv.
Ale jsme v baroku: elegance Rembrandtovych obrazu se
snoubi s nezfizenosti slechtickych zranic a s posedlosti
hmotou. Vzpomenme si na macate andelicky ci na Ru-
bensovy zenske.
Nejvice sve Sasy August rozbesnil, kdyz se stal polskym
kralem. Radost, ze jejich pan vladne i v Polsku, zkazilo
Sasum poznani, ze polsky krai must byt katolik. August
se jim stal a v protestantskych Drazd’anech vztycil kato-
lickou katedralu. Luterany to tak rozzlobilo, ze katolici,
kterych navic bylo malo, se ani neodvazili konat sva pro-
cess venku a i о Bozim tele chodili jen dokola po kated-
rale, od oltafe к oltafi.
S choti Eberhardinou zplodil August dedice, Augusta
III. Hlasil se vsak i ke svym nemanzelskym detem, ke
ctyfem synum a ctyfem dceram. Matky byly slechticny,
jen о jedne to nevim jiste: fikali ji Fatima. Cestny August
vsech osm potomku zabezpecil a zaopatfil tituly. Saske
famy pasuji vsak Augusta i na mene cestneho otce stovky
jinych synu a sto ctyficeti deer. Vefme, ze jejich venkov-
skym maminkam vlozil kurfift aspon zlat’ak do kolfbky.
Osudy nekterych Augustovych milenek jsou jak vystfi-
zene z telenovel pro mene narocne pani a divky. Dvorske
intriky donutily kurfifta, aby se rozesel s dlouholetou pfi-
telkyni, hrabenkou Coselovou. Die jinych nebyly pficinou
intriky, ale spis ona dlouholetost: v dobe rozchodu bylo
hrabence tficet sest. Urazena milenka ujela z Drazd’an, bo-
huzel na nejhorsi myslitelnou stranu: do Pruska. August
ji dal stihat, zatknout, a ac byl prave Stedry den, zavfel
ji na hrade Stolpen, aby nemohla prozradit statni tajem-
stvi. (Kdo vi, co tim tajemstvim bylo: mozna fakt, ze Au-
gust neni tak silny, jak si dava ffkat.) Hrabenka uz nikdy
262
ze Stolpenu nevysla. Kdyz August zemfel, jeho syn ji dal
svobodu, ona vsak odmitla hrad opustit. Pfesidlila do veze
a zila tam az do smrti, tedy do svych osmdesati peti let.
Jednim z estetickych trumfu Drazd’an je divadlo, na po-
cest tvurce zvane Semperova opera. Jeji pribeh se podoba
pfibehu nasi Zlate kaplicky. Vystaveli ji ve stejne dobe
i ve stejnem slohu. Ve stejny cas obe divadla vyhofela
a obe brzy postavili znovu. Az ve dvacatem stoleti se
osudy Prahy a Drazd’an rozesly: dalsi dejiny pfeckalo
Narodni divadlo bez uhony, Semperova opera pfestala
po naletu existovat. Drazd’ansti ji vsak z rozmetaneho
kameni postavili znova. I se ctyfspfezim Dionysovych
pardalu nad prucelim, s dramatiky na fasade i s Goethem
a Schillerem u vchodu.
Pfed operou stoji jezdecky pomnik krale Johanna, jed-
noho z pozdnich saskych panovniku, ktery snad na kone
ani nepatfil. Meli ho vytesat za psacim stolem, z kazde
strany knihovnu. Johann neharasil zbranemi, zato pfe-
lozil Dantovu Bozskou komedii. Take nebyl к vlade vy-
chovan: stal se kralem proto, ze jeho starsiho bratra, de-
dice trunu, zabil splaseny hfebec. Politik byl prumemy,
ale na konci devatenacteho stoleti, kdy kralovstvi Saske
tak ci onak spelo do velkonemecke naruce, na tom tolik
nezalezelo. Kral Johann zosobnoval ducha mesta: jem-
nost a noblesu, duraz na vedu a na krasu. Prave tyto veci,
spise nez ban Frauenkirche, obdafily Drazd’any povesti
Florencie Severn.
Neni snad jine pulmilionove mesto, kde funguje padesat
peveckych souboru, z toho jeden horolezecky. Drazd’a-
ny lakaly umelce vzdycky. S kralem romantiku, malifem
Friedrichem, vyrazeli odtud malifi kreslit Saske Svycar-
sko. V sinich Albertina najdem obrazy a sochy z celeho
sveta. Ve Zwingeru maji Rafaelovu Sixtinskou madonu,
263
tu s ospalymi andilky dole na ramu. Z Drazd’an je spiso-
vatel Erich Kastner a take basnik Tieck, autor pohadky
Kocour v botach.
Od umeni к technice a vynalezum neni zas tak daleko:
oboji je plodem bystrych duchu. Prvni nemecka zelez-
nice spojila Drazd’any s Lipskem. A na kopec Loschwitz
vedla prvni lanovka na svete. Jisty Enzmann, optik a me-
chanik, vymyslil v Drazd’anech prvni zrcadlovku. Vyra-
beli tady prvni evropsky porcelan. Jista Benzova z Draz-
d’an si dala patentovat filtr na kavu a kdosi tu vymyslil
vicko na pivni korbel. V roce 1895 vynalezla Christine
Hardtova z Drazd’an prvni damskou podprsenku! Komu
je to malo, pfidam prvni pami lokomotivu na svete, pro-
slule sici stroje, produkci skla a vyrobu mikrocipu.
Nove Drazd’any staveli od roku 1953 se stejnym nad-
senim jako mesta na Zapade. Jen tu meli jine pfedstavy
о modemim sidle: modemi sidlo je socialisticke. Sestava
z sirokych ulic a velebnych krabicovitych budov, jejichz
suchou geometrii nezpestfi jediny hravy napad. Takove
mesto je radostne a pfitom seriozni. Je svetle a proste.
Zadne burzoazni serepeticky. Jenze nemecka duse miva
v sobe rembrandtovsky serosvit. A skoro vzdy je bytost-
ne burzoazni. Dnesni Prager StraBe ci namesti Altmarkt,
jejich jednoduchost, rozlehlost, prostor pro slunce, to
vsechno se muze mnohym libit. Ale Drazd’any to nej sou.
Dfiv tvofily drazd’anskou ulici v teto ctvrti stity barok-
nich staveb. Byly intimni a dojemne.
Co se jednou stalo, nemuze se odestat. Vychodni lecba
smrtelne zraneneho mesta mu zachranila zivot. Zpuso-
bila mu vsak jine jizvy, kterych se nejspis uz nezbavi.
Tfeba si na ne zvyknem.
Sedeli jsme na Briihlovych terasach a hledeli na sirokou
stuhu Labe. Naproti lezelo Nove Mesto, Neustadt, ktere
264
je stars! nez to Stare, nebof je nalet znicil min. Jsou tam
prave barokni ulice a vratili sem pozlacenou sochu Au-
gusta Silneho, ktery na koni a v supinatem brneni pfed-
stira, ze je Riman. Vzpominali jsme, co vsechno jsme
videli: vzrusujici ctvrt’ AuBere Neustadt plnou putyk,
avantgardnich doupat a hnizdist’ pro squatery. Mesitu Ye-
nidze, ktera nikdy nebyla mesitou, nybrz prvni nemeckou
tovamou na cigarety s kominem ve tvaru minaretu: ted’ je
tam zabavni centrum, kde muzete poslouchat i vypraveni
Pohadek tisice a jedne noci. Leccos jsme naopak nevide-
li: prosklenou halu Volkswagenu, kde Ize sledovat, jak
se dela auto. Mayovu vilu Old Shatterhand s indianskym
muzeem ve ctvrti Radebeul. Nevideli jsme zamky na La-
bi ani pysny hrad Stolpen, sidlo milenky Silneho Augus-
ta. Snad jindy, neni cas: ceka nas Berlin.
Co je blizko:
LIPSKO - s necelym pulmilionem obyvatel patfi к nejvetsim
mestum nemeckeho vychodu. Od casu srbske trzni osady pfes
saskou kolonizaci az po dnesek je jeho jmeno spojovano s ob-
chodem. Snad i proto tu pry maji nejvetsi nadrazi na svete.
Nejhezci cast! Lipska je stare centrum sevfene prstencem sil-
nicniho okruhu. Kdo v Lipsku demonstruje, rozvine prapor
a chodi po silnici dokola. Pfed lety jsem tu psal reportaz z de-
monstrace, a kdyz pruvod pfesel, nasli jsme na silnici kladivo.
Maji tu idylicke veletrzni stavby z pocatku dvacateho stole-
ti, kdy mezi kseftem a romantikou byl tez nebetycny rozdil,
ale nezduraznovalo se to tak okate jako dnes. Puvabne jsou
tfeba budovy Stare burzy ci Stare vahy. Stara obchodni pasaz
s tfemi nadvofimi ma vesele jmeno Speckhof. Madler Passage
je zas blizko sklipku Auerbachs Keller, ktery si diky sve ori-
ginalite zahral i v Goethove Faustovi. Je pravda, ze Goethe
lici lipske sousedy jako bandu opilcu. I tak byli Lipstf pysni,
ze si jich vsiml velikan, vyzdobili sklep faustovskymi motivy
a pfed sklipek vztycili sousosi Fausta a Mefista.
265
Pfed Starou burzou stoji na podstavci sam Goethe, mlady
a krasny, nebof je ve veku, kdy tu studoval. V gotickem Tho-
maskirche byl sbormistrem Johann Sebastian Bach.
Lipsko je po staled hostitelem veletrhu: ty komomejsi, tfeba
knizni, se odehravaji ve starem centru dodnes. „Bitvu narodu“
u Lipska, kterou Napoleon konecne prohral, pfipomina mo-
hutny pamatnik na Prager StraBe, vice nez tfi kilometry od
centra.
2.
DURYNSKO. SLECHTICI A KARBANICI.
GOETHUV VYMAR. WARTBURG. SMUTEK
EISENACHU. POVSTALC1 Z MYLHUZ. HARZ.
CARODEJNICE NA BROCKENU.
Durynsko, malebna zeme lesu a luk, ramovana modrymi
horizonty, bylo donedavna zapadem nemeckeho Vycho-
du. Za kazdou treti horou chouli se hnizda nevidane krasy.
Mesto Schmalkalden, mezi jehoz hrazdenymi domy by vas
nenapadlo, ze v sestnactem stoleti nesla jeho jmeno jedna
valka, smalkaldska. Sonnenberg, mesto hracek. U Kyffhau-
senu zas najdete jeskyni Friedricha Barbarossy a jeho sochu.
Socha odpociva, nebof cisaf Barbarossa tam nckdc spi, a az
bude nejhuf, vstane a vyzene cizaky ze zeme. Jako u nas.
Vsude se pnou hrady, zarnky, zficeniny: rise se zde po
staled drolila na male utvary, hrabstvi, knizectvi a kdo-
vico. Je tu tolik pamatek na slavne lidi, na slavna dila
a na dejinne okamziky, ze zapomenete jedno pro druhe.
Spravedlive je dodat, ze polovinu tech pamatek ma na
svedomi basnicky gigant Johann Wolfgang Goethe.
Vymar, nemecky Weimar, se pranemecky jmenoval
Wihmare, to jest Svate bahno. Snad jeho omamne рагу
lakaly vznesene duse. Goethe tu zil skoro cely zivot, oze-
266
nil se tu a jeho knizeci pfitel mu venoval dum se sedm-
nacti pokoji. Jinak bydlil ve Vymaru kdekdo, malifem
Lucasem Cranachem pocinaje a Johannem Sebastianem
Bachem konce: ktefi slavni tu nebydlili, aspon se staveli.
Neco z ducha tech citlivych lidi v romantickem Vymaru
zustalo.
Kdybych byl dobfe situovany stary muz pfed dvema sty
lety, rad bych se sem nastehoval. Mel bych rokokovy do-
mek s okny do parku, kudy tise plyne Ilm. Za soused-
ku bych mel Goethovu pfitelkyni, pani von Stein. Ten
dum, puvodne husarske staje, dal pro manzele Steinovy
pfestavet vymarsky knize na Goetheho pfimluvu. Byly
z toho feci, ale von Stein vdecil basnikovi za dum, pani
von Stein byla intelektualka a Johann Wolfgang byl nad
feci povznesen, jinak by se musel davno z Vymaru od-
stehovat.
Salonem vymarske vevodkyne Army Amalie, krasne
a vzdelane vdovy, prosli pry vsichni milenci muz, kolik
jich doba nabidla. Vevodkyne pak pfestehovala rodovou
knihovnu do nove rokokove stavby, Zeleneho zamku: tfi-
patrova galerie kolem ovalncho vnitfku byla plna knih,
obrazu, medirytin, map. Knih mela na dve ste tisic.
V letni noci roku 2004 tu vypukl pozar. Desetitisice knih
shofely, vzplaly desitky obrazu, jine znicila voda. Ale uz
za tmy byl Vymar na nohou: knihy a obrazy zachranova-
lo devet set lidi. Byt z Vymaru, take bych zachranoval.
Nedal bych na sve sladke mesto dopustit.
Stali jsme na namesti pod sochou Neptuna. Zvonkohra
z misenskeho porcelanu odbijela celou. Pod Neptunem
bylo psano песо, co jsme nerozlustili, a tak Sumec aspon
pfesvedcoval Kenyho, ze muz z kasny neni Neptun, nybrz
slavny durynsky zbojnik Kein Trinkwasser, jehoz jmeno
tam bylo na tabuice. Za trest, ze jsme nezakrocili, nas pak
267
vsechny tahla Lucie po Vymaru tfikrat rychleji. V Crana-
chove dome hrali divadlo о tom, jak Goetheho osudova
laska, Lotty z Wetzlaru, uz jako vdana navstivila Vymar.
Posedlost Goethem je vsudypfitomna. Na Divadelnim
namesti si Johann Wolfgang tiskne ruku se Schillerem.
A v divadie hrali Fausta. Mozna tu nehraji nic jineho.
Pfitom si uz malokdo vzpomene, ze po padu cisafstvi by]
maly Vymar hlavnim mestem celeho Nemecka: az do
Hitlerova nastupu fungovala vymarska republika. Vlada
tu byla v bezpeci pfed rudymi revolucemi, jimiz se otfa-
sal Berlin i Drazd’any. Na revoluci hnedou uz nestacila.
Dalnice z Berlina do Frankfurtu spojuje nejvetsi Duryn-
ska mesta: Jenu, Weimar, metropoli Erfurt, Eisenach.
Kolem ale pofad lezi venkov, louky a z obou stran tab-
le lesni hfebeny, sem tam hrad. Pfed Erfurtem projedete
udolim podobnym brane: po obou stranach se tyci hrady,
jako by si z oka vypadly. Take se jim fika Drei Gleichen,
Tfi stejne. Ale videli jsme tam jen dva.
Zato stacilo par desitek kilometru a z kopcu se vyloupl
hrad tfeti, nejkrasnejsi. A nejznamejsi. Wartburg. Hledal
jsem trubadura: tady mel byt, vzdyt’ tu zpival! Walther
vsak pfichazel vzdycky necekane. A taky, co by tu delal?
I pfi sve krase je Wartburg stejne provafeny jako nas Ka-
rlstejn. Pro samou slavu uz v nem neni mista pro duchy.
Stoupali jsme teutonskou dubinou, strzemi pod palisadou
skal, lonske list! pod nohama, zelen dubu nad hlavou.
Pfedtim, zdalky, byl hrad krasny az к dojeti. Potom se
ukazal zblizka - a nic. Jako by ho poskladali z nekolika
stavebnic: jedna hrazdena, jina rane goticka, tfeti kou-
sek pfipomina vagon - a ovsem vez. Dokonala. Ale z jine
stavebnice. Ale co bychom pfi stafi hradu chteli? Wart-
burg neni Neuschwanstein. Kolik stoleti, tolik vkusu.
268
Hrad dal stavet mlady hrabe Ludvik, feceny Skokan. Po-
vest, jez se к zalozeni vaze, se podle naseho nazoru taky
moc nepovedla. Skokan unaveny lovem usedl na skalku,
pod sebou zelenou krasu Durynska a del: Jen pockej, ho-
ro, postavim na tobe hrad! Nemecky: Wart’ Berg!
„Proc nemluvis о udalostech mych dnu?“ fekl vedle mne
tichy hlas.
„Mlcim о nich schvalne,“ odvetil jsem, „abych te pfivolal.
Abys nam sam fekl о sve slave. О soutezi minnesangru.“
„Nebyla to zadna slava,“ fekl Walther a potemnel, ze ho
videli i ti jednodussi z nas. „Slava se za mych casu vyku-
povala krvi. Ne krakoranim."
,,Jakze?“ hlesla Lucie. „Vy, pane, nazyvate svuj zpev kra-
koranim?“
„V soutezich je cosi nedustojneho," odvetil Walther.
„Souteze jsou pro vojaky a kupce. Prvni, druhy, tfeti, za
kolik. Pro nas, jejichz duch za noci ohmatava nezmefitel-
ne, je kazda soutez ponizenim.“
„Так proc jste tady krakorali?“ vyjel Otous a Walther
proste odvetil:
„Protoze jsme tehdy byli telem. Telo potfebuje jist.“
Kolem roku 1200 uspofadal na hrade Skokanuv vnuk
Hermann soutez sesti minnesangru: kdo vyhraje, toho
bude Hermann zivit. Sceny toho klani dodnes plni poko-
je vznesenych sini od Neuschwansteinu po Sin pevcu na
samotnem Wartburgu.
„Vsichni о tom mluvi,“ fekl Otous, „ale nikde jsem se
nedozvedel, kdo vyhral.“
„Budes to mit z prvni ruky,“ odvetil jsem. „Kdo vyhral,
Wolfram von Eschenbach, nebo ty, Waltfe?“
Waltheruv stin zrudl. „Kdo z vas pochybuje,“ zasycel,
,,ze jsem nejlepsi?“ A sahl po dyce.
„Jasne, ze jsi nejlepsi,“ chlacholili jsme ho. „My jen, ze
to tfeba nekdy nevyjde.“
269
Ale Walther se doopravdy urazil. Proste se ztratil.
„Takze je to jasny,“ fekl Sumec. „Vyhral Eschenbach.“
Od roku 1521 se na Wartburgu deset mdsicu skryval Mar-
tin Luther, otec пётескё reformace, jejiz jeden proud se
jmenuje po пёт: cirkev luterskd. Sto let po Husovd smr-
ti zvedl Luther nekrvavou valku proti zlofddum cirkve.
Hlavnd proti odpustkum, coz byl poplatek, za ktery vam
sam papez odpustil hfichy. Chudi ale na odpustky nemdli,
a tak museli do pekla. Zato bohati hfisnici si nebe prostd
koupili. A ze na te nestoudnosti cirkev vydёldvala, uvrhli
papez i cisaf klatbu na Luthera, drive nez se jeho pravdy
dale rozsifi. Ale bylo pozdё. Je pravda, ze Luther svych
pёtadevadesdt tezi na vrata chrdmu ve Wittenbergu nikdy
nepfibil. Sifil je ucinndji: rozesilal je, sifily se v opisech
po Ndmecku. Pfed cisafem zachrdnil kndze jeho mocny
pfiznivec, pan Wartburgu, sasky kurfift Friedrich Bily. Na
hraddpfelozil Luther Novy zakon do modern! ndmdiny.
Nespokojeni se vzdycky tdsi, ze kdyz se otfdsl jeden sloup
svdta, spadne vsechno. V Ndmecku, stejnd jako о sto let
dfiv и nds, vypuklo pod praporem Lutherova udeni po-
vstdni. Rikali mu selskd vdlka a byla mimofddnd kruta.
Luther se zddsil, stejnd jako by se Jan Hus zhrozil dinu
Zizkovych: tohle nechtdl. A tak sam vyzval panstvo, aby
se sedldky zatodilo. Postavil se na stranu moci, ale i fd-
du. V ocich revoluciondfu se stal zradeem az po nase da-
sy. Ale byl jen moudry.
Co se na Wartburgu delo dal: Johann Wolfgang Goethe,
ktery, jak vidime, se v Durynsku pletl uplne do vseho,
navrhl knizeti, aby se Wartburg stal pamatnikem nemec-
keho duchovna. I to mu vyslo. Na pamatku bitvy u Lip-
ska shromazdilo se v roce 1817 pod Wartburgem pet set
vlasteneckych studentu a za vlani praporu si vsichni sli-
bili, ze boj za nemeckou jednotu dotahnou do konce. Na
270
Wartburgu tak zacalo budovani nemeckeho statu. Za pa-
desat let je dokoncil Bismarck.
Mesto Eisenach pod Wartburgem se puvodne jmenovalo
Isinacha, proc, nevim. Ani Lucie to nevedela. Eisenach je
staficky. Mival pet mestskych bran, z nichz se zachovala
jedina, Nikolaiturm. Jeji seda masa, na niz navazuji po-
nufe krasne zdi Mikulasskeho kostela, je vzrusujici: kus
stfedoveku, ktery se tu zapomnel.
V domku pod svahem se narodil Johann Sebastian Bach
a na placku ve stinech stromu stoji jeho pomnik. A v jed-
nom z nejkrasnejsich domu mesta zil Martin Luther,
kdyz tu chodil do latinske skoly. Pozdeji, uz pod fisskou
klatbou, kazal tu v kostele svateho Jiff.
Nejvic se nam zalibila zlata socha Jifiho s drakem. Stoji
na kasne uprostfed namesti a vypada jinak nez kteryko-
li jiny svaty Jiri draka bodajici: je zlaty, bez kone, zato
s pohodovym plnovousem, kouka mirumilovne a svym
kopim do obludy neboda, nybrz jim jen pofukava po zu-
bate draci tlame, jako by ji cistil chrup.
Na lavickach u kostela sedeli vyrostci, beznadej v ocich, la-
hev piva v race. U nas tak sedaji na lavickach v obcich, kde
takzvane chcipl pes. Ale Eisenach ma padesat tisic obyvatel.
V roce 1896 tu zalozili automobilku, treti v Nemecku. Za
komunistu v ni vyrabeli wartburgy, dvoutakty s vizazi fiatu
a oderem trabantu. Ted’ je tu filialka finny Opel. Ma min za-
mestnancu nez ta stara. A nezamestnanci? Nic. Cekaji.
Usedli jsme na lavicky taky a pfeli se, bezi-li svet dob-
fe nebo spatne. Pfisedl к nam pan s brylemi, s radiovkou,
s hulkou a se psem. Skleb z nej ihned zacal pacit moudra.
„Je to par let, co posledni wartburg sjel z vyrobni linky,“
vzdychl ten clovek. „Hodne delniku plakalo, pfece jen,
wartburg, ten patfil ke slave nasi zeme.“ Panovi se za-
chvel hlas.
271
„Myslite en de er?“ vyhrkla Lida, cista duse. Pan pokrcil
rameny. Ale aspon pfestal brecet. „Pravda je,“ pokraco-
val, ,,ze tenkrat uz nikdo z nas nejezdil do prace wartbur-
gem: na parkovisti u tovamy staly jen zapadni znacky.
Oply, volkswageny. Sunky za par marek. Jaja,“ pokyval
hlavou, ,,ti nam dali. Ti nam dali.“
,,Kdo?“ hlesla samaritanka Lida. Pan na ni zpytave pohle-
dl a jeho pes na nas zavrcel. Potom pan vstal a sei pryc.
К veceru zasedla za volant Lucie.
„V Nemecku jezdim rad,“ rozjimal Keny na silnicce pi-
ne nepfehlednych zakrutu. „Neohrozuji me tu mentalni
pubert’aci.“
„Tim bych si nebyl moc jistej,“ opacil Skleb. „Vychodo-
nemeckej sofer se co do spolehlivosti nachazi uprostfed
mezi soferem zapadonemeckym a ceskym. Se zapadnim
kolegou ho spojuje respekt к fadu. S Cechem ho spojuje
plebejske nadseni: Hura, dupni na to, pan se nediva!“
Jen dofekl, pfedjel nas v nepfehledne zatocine nemecky
mentalni pubert’ak, udelal mysku a prudce zabrzdil, aby
ho nesmetl autobus.
,,Vole,“ fekla vzdy decentni Lucie a dupla na pedaly.
Mesto, kde jsme chteli spat, ma ponury cesky nazev: Myl-
huzy. Nemci mu fikaji Muhlhausen. Byvalo slavne, par
let patfilo к hanze. Jeho starobyly stfed byl ale nezny ja-
ko kuchynka pro panenky. Obklopovaly ho stfedoveke
hradby, uplne nove. To proto, ze vlada komunistickeho
Nemecka si zakladala na hruzach, ktere se tu ve stfedo-
veku dely. Z Mylhuz vytvofila sve poutni misto a draze
je zrenovovala. Pfedmetem uctivani se stal knez Miinzer
a jeho reformace po husitsku.
Thomas Miinzer byl Lutheruv zak, byl vsak spls politik
nez ndbozensky reformdtor. V Mylhuzdch dovrsil sve
272
predstavy о spravedlivem bozlm state: vychdzel pritom
z nejproblematictejsich stranek ceskeho husitstvi, za kte-
rymzto ucelem navstivil i Prahu. Na radnici dosadil pak
revolucni konsely, tak recenou Vecnou radu, jejiz moc
se opirala о vzbourene sedlaky. Venkovane nicili kldste-
ry a pobijeli slechtu, vcetne te, kterd se к reformaci hld-
sila. Sedlaky nakonec rozdupala panska jizda v krvave
potycce и durynskeho Frankenhausenu. Munzera a jeho
nejvdrnejsipopravili pfed hradbami Mylhuz. Vecnd rada
nep feckala sedmdesdt pet dni.
Nas hotylek se jmenoval V mestske zdi. Kdyz to uslysel
Otous, zaskaredil se a pravil: „Hotel ve zdi? To bude asi
pekna dira.“
Byl to vsak utulny hotylek s hovomou pani a dfeveny-
mi pavlackami. Videli jsme z nich stfechy a veze mesta,
zlatnouc! zapadem slunce. Ze vsech stran tu bily zvony.
A vecer nasel kazdy z nas na polstafi cokoladovou be-
rusku.
Rano svitilo slunce, nebe bylo modre, hroty vezi bodaly
do mraziveho vzduchu. Uhaneli jsme zvlnenym krajem,
zeleni luk a temnou hlinou poll, po silnicce se zatacka-
mi tak nahlymi, jako by je projektoval odpurce cehokoli
rychlejsiho, nez je zebfinak.
Nordhausen (v Sumcove pfekladu Nordhuzy, v Luciine
Severn! Huzy) je v mapach znaceny bud’ jako puntik, ne-
bo tam neni vubec. Je ale tak veliky, ze v nem jezd! i tram-
vaje. Nektere jedou proti vam a minou vas tesne vpravo.
V pravotocive zatocine se tak zda, ze vykolejily. Otous
zajecel a trhl volantem. Pak zjistil, ze je vse v pofadku,
zaklel a odplivl si z okenka. Mel smulu: bylo zavfene.
„Zevnitf to vypada,“ fekl a utfel sklo kapesnikem, ,,ze je
venku teplo, vite? V lete ja zasadne jezdim s okynkem
dole a plivam ven.“
273
„Dockas se,“ povzbudil ho optimista Keny. „Jaro se za-
stavit neda. Potom si plivej, jak chces.“
Za mestem sevfely silnici strane, tisice dubu a olsi. Cesta
se ve smyckach pustila vzhuru. Strane se menily: duby
pfesly v bucinu, pak ve smrkovy les. Zavonela pryskyfi-
ce. V trave sedla jinovatka. Pfi ceste lezely skvmy snehu.
Koncil duben.
„Cos fikal о jaru?“ obratil jsem se na Kenyho.
„Ze je nezadrzitelny,“ zavrcel Keny. „Tohle je posledni
zimni true."
„Omyl. Tohle je Harz,“ fekl Skleb.
Pohori Harz nekteri jmenuji Zelene srdee Nemecka. Ze
stfedonemeckych pahorkatin je nejvyssi a take nejdivo-
cejsi. V hlubokych udolich uhaneji ricky, Use a nekolikera
Bode, Studend, Tepid a jeste nejmifi dve. Driv se tu do-
byvaly rudy, od zelezne po stribrnou. Prave lide z Harzu
prinesli pry do Krusnych hor hornietvi. Dnes tu vlddne
cestovni ruch a obce spis pripominaji alpska strediska.
Nejrusneji je v Harzu, kdyz napadne snih. Je ho vic nez
jinde: Harz md zvldstni podnebi a zima tu vydrzi dlouho.
Harz se vsak proslavil hlavne carodejnicemi. Nejenom
nejvyssi hora Brocken, ale cele okoli je jejich rejdit&im.
Tfeti harckou senzacije harcky kandr. Opravdu ho tu vy-
slechtili. Na rozdil od kanaru puvodnich je zluty а рёкпё
zpivd, zatimco kandri neslechteni jsou sedi a nejvys sem
tam pipnou.
„Heinrich Heine,“ vypravel jsem, „napsal knizku о tom.
jak putoval Harzem. Je to fakt dobry, vubec byste nefek-
li, ze to napsal basnik.“
,,Ehm,“ fekla Lucie.
„Taky pise о Brockenu. Ale moc jsem se nedozvedel. Jen
ze je tam hospoda, ze tam potkal kamarady studenty a ze
se ozrali jak vepfi.“
274
„Со chces, basnik,“ fekl Sumec.
Strasidelne jevy vypukly, sotva jsme se priblizili к hofe.
Ve meste Braunlage se na vyvesnim stite houpala carodej-
nice s kostetem mezi stehny. Jinde meli certa na zdi. A ne-
daleko Schierke je Udoli smrti. Jine mestecko pine dfe-
venych domu a zcemalych hromad snehu se zas jmenuje
Elent. (Dobra, tak Elend, at’ nepfehanim.) Pak se kratce les
rozevfel. Spatfili jsme tahly hfbet Brockenu. Zdal se nam
bily. Ale dalsiho certa na zed’jsme malovat nechteli.
Ves Schierke se sklada povetsinou z kavaren, cukraren,
hospod, penzionu, hotelu, parkovist’ a herberku rozta-
zenych v dlouhem udoli, takze se kazdou chvili zda, ze
obec skonci, ona se vsak vzdycky nadechne a pokracuje.
Na nejvyssim parkovisti jsme nechali Patriota: dal uz byl
narodni park. Na stranich zafily skvmy snehu. Brocken
z rokle nebyl videt. Ale meli jsme mapu i kompas. Netu-
sili jsme, ze trefit nahoru neni to nejhorsi, co nas ceka.
Tahly hfbet Brockenu je videt lip zddlky nez zblizka. Cesta
к nemu vede pfes hluboke lesy, mocdly, kamennd schodis-
tё a strze. Proto hora Idka dobrodruhy, zatimco mistni к ni
shlizeli spis s nediiverou. О Valpurzind noci, coz jest и nds
noc filipojakubskd, sletaji se carodejnice na vidlich a na
kost’atech prave sem, aby tu s certy, s kozly, ba i s kost’a-
ty hfesily v duchu nejzvrhlejsich sexudlnich fantazii. Sef
ddblii je povzbuzuje z zulove Certovy kazatelny a do udoli
zni celou noc rujny smich a kfik. Aby na vsechna ta zver-
stva bylo dost mista, je hfbet hory siroky a holy.
Dnes se deji horsi veci i na vefejnosti, a tak by se na
brockenske orgie mozna ddvno zapomndlo, kdyby se pfed
dvema sty roky nezacal о hfisnou horu zajimat sam Goe-
the. Jednou se sem dotrmacel s hajnym, podruhe s ja-
kymsi malifem, zamiloval se do kopce, z nehoz je vidёt
pill №mecka, a splhal sem pak pofad, aby vsechny ujis-
til, ze basnici nestdrnou. Sveho Fausta zahnal s ddblem
275
Mefistem prave na brockensky rej carodejnic. Uvrhl sem
i nest’astnou Marketku, Faustovu lasku, kterd ho do te
tlamy pekla oddane ndsledovala.
Stalo se, ceho jsme se bali: sejit z asfaltky znamenalo jit
snehem. Neodbocit znamenalo pfidat к sedmi kilomet-
rum stoupani dalsich pet. Pet je moc, rekl nekdo. Nejsme
blazni. Jak naivni poznamka! Snehu tu, pravda, pfilis ne-
bylo, ale klouzaly v nem nohy. Kazdy krok jsme opako-
vali nejmin dvakrat. Cimz se vam pet usetfenych kilome-
tru vrati uz na kilometru tfetim.
Snehu pfibyvalo. Patnact cisel, dvacet, dvacet pet. Na-
stesti je Nemcu moc a zdalo se, ze kazdy desaty se prave
dnes rozhodl, ze vyrazi s rodinou na Brocken. Nez jsme
dorazili my, vyslapali uz do zaveji stezku. Na vyslapane
stezce klouzate tim vic. Slabli jsme a zacali se potit. Sem
tam nekdo upadl do snehu. Nebo do vody, ktera se vesele
hnala proslapanou stezkou mezi kamenim a kofeny.
Kratili jsme si cestu fecmi о infarktech. Tez о nasledcich
nastuzeni po nahlem pfehfati. Pak uz jsme jen funeli.
Desitky №mcu nas pfedchazely. Jini se vraceli dolu, tez
jim ujizdely nohy a vsichni vesele halekali, jako by to byla
buhvijaka legrace. V jednom miste, kde na stezku padalo
slunce, sedelo nejmin sest valibuku na klade, na kameni ci
jen tak trceli ve snehu, opalovali se, svacili a smali se.
„Hroznej narod,“ poznamenal Sumec. „Nevim, co je tady
к smichu.“
„Pfece my,“ fekla Gabina.
Sipeli jsme dal, klopytali pfes kofeny a klouzali po taji-
cich zmrazcich.
Pak jsme zaslechli pferyvany hukot. Jako kdyz za horou
funi drak.
„Je to turistickej oddil,“ fekl Sumec. „Ukaznene dychaji
vsichni najednou, jak se na Nemce slusi. Z toho pochazi
ten rachot.“
276
„Vypada to,“ fekl Keny, „spis na песо pod zemi Mozna
zemetfeseni.“
,,Jezisku!“ fekla Lida.
V tu chvili jsme dorazili к asfaltce. Byla plna starcu, zen
a deti. V pohode tahli vzhuru, neudychani a nezpoceni.
Jenom my se potaceli dal z poslednich sil, vysati snehem
Brockenu. Ledovy vitr hnal po silnici klubka vlocek.
Pokroucene smrcky, ktere nikdy nevyrostou, se v nem
hystericky chvely. Otous propotil tfeti tricko, ale bal se
pfevlict. Tahli jsme dal mezi dobfe nalozenymi turisty.
Prvni jsem to uvidel ja. Zustal jsem stat.
„Co je?“ hekl Otous a znehybnel.
„А kumik,“ zachraptel Keny.
Pfed nami, na vrcholu posvatneho Brockenu, ochranci
pfirody pfisne chraneneho, ve vysi 1 142 metru nad mo-
fem, stalo nadrazi.
Onen hukot v lese bylo supeni pami lokomotivy.
„To snad ne, hrome?“ fekl Sumec.
,,Hura,“ jasal Otous, „Zpatky pesky nejdu! Jedu zajakou-
koli cenu!“
„Jedem vsichni!“ s novou silou vzkfikl Keny. Pak zjistil,
ze listek stoji sestnact eur. ,,Zpet!“ opravil se. „Zlodejnu
nepodporuju!“
„Pro ne je to normalni cena,“ fekl jsem. „Je to vyhlidko-
vej vlak.“
„Pro me to normalni neni,“ odsekl Keny. „Pesky uvidim
vic. A uvidim Harz mnohem dels! dobu.“
„Так si to uzij,“ zradne fekla jeho Lucie. Keny se optal, jest-
li si Lucie uvedomuje, ze tficet dve eura je pfes sest set ko-
run, Lucie pfikyvla, Keny vzdychl a odebral se к pokladne.
(„To on jen tak dela,“ zaseptala Lida Lucii. „Sleduj ho,
ma toho taky piny kecky.“)
Chodili jsme po Brockenu, prochladli a zpoceni. Zadna
romantika. Na miste stareho Brockenhausu, kde se dfiv
277
opijel Heine, stoji ted’ vyskovy dum s velikou bilou kou-
И, asi hotel, hospoda i rozhledna v jednom. О kus dal je
radiokomunikacni vez. Nic pro lety hfisnych bab. Ale je
tu i plosina u d’ablova trunu, kolem niz ve Valpurzine no-
ci carodejnice tanci, siroky kruh, kde dodnes trava neros-
te. Nelezel tam ani snih. Kdyz z toho mista pohlednete
kolem, hluboko pod sebou vidite kopce, rokle, louky, vsi
a lyzafske mustky, cely Harz a kolem pul Nemecka. Plas-
ticka тара. К neuvefeni.
„Brocken je Nemec,“ napsal о tom Heine. ,,S nemeckou du-
kladnosti ukazuje nam jasne a zretelne jako obrovskepano-
rama mnoho set mest, mestecek i vesnic, a je to tak кгахпё
narysovane, ze se око ani nemuze kochat krasnymi pred-
stavami. My, nemecti kompilatori, pro poctivou dukladnost,
s niz chceme podat vsecko, vsecinko, nikdy nemiizeme po-
mysleti, abychom podali jednotlivosti krasnym zpusobem. “
Mozna mel pravdu. Ale proc nezasnout nad poctivou du-
kladnosti?
Co je blizko:
ERFURT - dvousettisicova metropole Durynska proslula mi-
mo jine zahradami, zahradnictvim a vyrobou cervene barvy,
ktera s tim vsim souvisi, nebof se vyrabi z mofenoveho ko-
fene. (Abych pfedesel pfipadnym dotazum: о mofene vim jen
to, ze ma kofen.) Erfurt patri к nejstarsim nemeckym mestum.
V domu Panny Marie je pry nejvetsi zvon Nemecka, jmenuje
se Maria Gloriosa a ma prumer dva a pul metru. A v kostele
svateho Severina stoji patnact metru vysoka kftitelnice, coz
se mi s ohledem na rozmery kftenych zda rozmafile. Nejvetsi
senzaci Erfurtu je vsak Kramafsky most, Kramerbrucke: klene
se na prastarych pontonech pres feku Geru i s dvaatficeti sty-
lovymi domy, z nichz nej stars! pamatuji renesanci. Tehdy pry
tech domu bylo sedesat.
278
MAGDEBURG - ma smulu. Ve stfedoveku patfil к nejnadej-
nejsfm mestum Rise: Karel Veliky tu zalozil falc, Ota I. arci-
biskupstvi a klaster, vladl odtud, dokonce tady i umfel. Mesto
bylo dlouho arcibiskupskou rezidenci a vsechno slo, jak jit
ma, dokud nevypukla tficetileta valka. Maloktere jine mesto ji
odneslo tak krute. Sotva se po staletich Magdeburg vzpama-
toval, znicila ho valka znovu, tentokrat druha svetova. Osm-
desat procent mesta se ocitlo v sutinach. Pod kfidly NDR se
magdebursti znovu zmatofili, ale cas oponou trhl a ze socialis-
tickeho mesta se stala metropole Saska-Anhaltska, nejchudsi
nemecke zeme se vsim, co obnasela jeho dlouholeta orientace
na cementamy, lodenice a na tezbu lignitu. To vse bylo nahle
vystaveno krute konkurenci, na niz tu nebyli zvykli. Aspon ze
historic zanechala ve meste stopy veselejsi, tfeba hrob cisafe
Oty v mistnim domu ci kopii sochy Magdeburskeho jezdce,
jezdecke sochy z piskovce. Jeji original je v muzeu a je tak
stara, ze nikdo nevi, koho vlastne pfedstavuje.
3.
BERLIN, DVOJI MESTO. HOHENZOLLERNI.
TUREK V TIERGARTENU. BISMARCK VYPRAVL
KUDY SLY DEJINY. SMUTNY VYCHOD.
О NEMECKE DUSTOJNOSTI.
Z vodackeho hlediska se vsechny dalnice do Berlina po-
dobaji voleji. Jenom jsou rychlejsi. Ana vsech se mi chce
spat. Nevzpruzi me ani cil, kam jedu: Berlin mi pfipada
chladny. Ne jako severska krajina, nybrz jako stroj. Po-
fad nevim, co si о nem myslet. Pry je ted’ Berlin uplne
jiny, nez byl pfed deseti lety. Ale nemohu si pomoci, mne
se to mesto dodnes jevf jako mesta dve.
Dfiv jsem znal jen Berlin vychodni, uhlednou pousf mas-
kovanou obffmi stavitelskymi ciny. Zapadnimu Berlinu
zas, pominu-li Kurfurstendamm s vycitavou troskou kos-
279
tela, chybi centrum, a tedy i tema. I tak si Ize Berlin uzit:
staci se vzit do pfedstavy, ze jste v muzeu. Muzete hul-
kou ukazovat na domy a sochy jako jarmarecni zpevak
na obrazky mordu: tady valcili, zde se zesmesnil, tam
hofelo, onde se zastfelil, za rohem se usnesli. Dejiny Ev-
ropy lezi na tom smutnem meste tak tezce, ze nemuze
dychat, natoz aby nam zpivalo.
Тёт, kdo ctou me knizky jenom kvuli legraci a splechtum
kamarddu: pokudjste se presto dotrmdceli az sem, tuhle
kapitolu opravdu radsi preskocte. Legrace nebude. Ka-
marddi sli na kafe. Az se vrdti, budou plkat о dejindch,
о filozofii, mozna i о politice. Jinak se vsak Berlinem ne-
proderem. Je to metropole zeme, jejiz prlbeh neni prilis
vesely. Кготё toho: proc si, k certu, pordd ndkdo mysli,
ze pisu knizky proto, aby byla legrace?
Nedavno jsem v knihovne vystrachal pruvodce vychod-
nim Berlinem z roku 1980. Otevfel jsem ho a rychle za-
klapl. Mozna jsem padi na spatnou stranku, fekl jsem si
a rozevfel tu vec znova, ale bylo to jeste horsi. Zvasty,
zvasty, zvasty, rekl by Goethe, tvrzeni tak hloupa, ze ura-
zela nejen me a Berlinany, nybrz lidstvo jako celek. Ne-
zuril jsem proto, ze me ta mira stupidity pfekvapila, nybrz
prave naopak, ze ji dobre znam, ze mi otravila ctyricet let
meho jedineho zivota. Napadlo me, ze do tak nudneho
mesta ani nepojedu: za jeho nejzajimavejsi stavby pova-
zoval pruvodce budovy ministerstva skolstvi, Mezinarod-
ni federace zen a svazu odboru. Oznamili mi v te knizce,
ze na Berlinske zdi stfezi pohranicnici nedotknutelnost
hranic delnicko-rolnickeho statu a ze dfiv bylo vsechno
spatne, zatimco ted’ je vsechno dobre. Nejstrasnejsi by-
la historicka cast: Nemci tam plivali na vlastni minulost
jak posedli, sve kurfifty, knizata, cisare a krale jednotne
pojimali jako bandu zlocincu, ktefi vedli fisi к rozkvetu
280
jen proto, aby chudi jeste vice dfeli. Skoro cele dejiny se
scvrkly na Lenina, na delnicke vzpoury a vyznamne schu-
ze. О davne minulosti prozradil autor Nemec jen to, ze
nejdfiv tam vsude zili hodni Slovane, ale pak je vyhnali
zli Nemci. Kdo zil v Branibofich pfed Slovany, nenapsali,
ac Semnoni byli lide jejich krve. Stehovani narodu bylo
peclive utajeno a ja si pfi te cetbe znovu polozil otazku, co
ze se to s Nemci na vychode delo, ze se bolsevikum kofili
vemeji nez ostatni, vcetne nas Cechu.
Vzpomnel jsem si na bystreho lekafe od Erfurtu, dobreho
cloveka, jak se mi u taboroveho ohne na Vltave dobrovol-
ne, beze svedku a rad svefil, ze Nemcum je ted’jejich cesta
jasna, a tou cestou ze je socialismus. Anebo na uctyhodne-
ho hudebniho vedce z Lipska, ktery mi zas usmevave tvr-
dil, ze cekat tfinact let na trabanta je vlastne stesti, protoze
strana vi, co dela, a jeho deti ze se budou mit о to lip.
Vidim valkou rozbite, sede namesti v Bergenu na Rujane
sedmdesatych let a uprostfed te bidy pomnik rudoarmej-
ce s napisem DANKE. Chapete to? Rusove tam rozfla-
kali, co se dalo, snedli jim posledni zvanec, zabijeli - ja
vim, ze Rusove tu valku nezacali i ze meli duvody к po-
mste, ale jde mi ted’ о Nemce: napfed Rusy napadnout,
palit vsi, zabijet, a pak jim postavit pomnik s napisem
DANKE...
Pozdeji mi vsechno doslo, ale ted’jsme vjizdeli do Berlina.
Na horizontu zafila jezera, tmely se borove lesy. Malokdo
vi, ze Berlin patfi к nejzelenejsim velkomestum sveta.
„Vzdycky mi bylo lito Nemcu, co tu bydli,“ fekla Lucie,
kdyz jsme se blizili к Berlinu. „Nikdo je nema rad.“
„Pamatujete, jak jsme tabofili na Javorine?“ vzpomnel
jsem si. „Jak jsem jel vecer pro benzin? Za vsi na me ma-
vala Nemka, stopafka, stmivalo se a v Javorine toho roku
napadali turisty medvedi. Brali jim svaciny i s batohem.
Ale jen jsem zastavil, zenska ma via rukou a z pfikopu
281
vyjukli jeste tfi Nemci Podraz, jasne. Jenze vsude tma,
medvedi v lese... Nacpal jsem ty lidi dovnitf. Byli z Ber-
lina, a tak jsem jim fekl for, jak v lete spadla na Berlin
atomova bomba, ale nikomu se nic nestalo. Jak je to moz-
ny? Nevedeli. Protoze vsichni Berlinaci byli v Tatrach,
chechtal jsem se, div jsem nevyletel ze silnice, ale jim to
ani к smichu nepfislo. Smeli jen к nam a do Mad’arska.
Celej zivot stravili na tyhle placce.“
„Na placce nic spatnyho neni,“ fekla Lida tvrde. „Krom
toho je Berlin tak veliky velkomesto, ze se ta placka pod
nim ztrati.“
Ve 12. stoleti vyrostly na Spreve dve osady: Colin a Berlin.
Prvni nazvali podle latinskeho ,,colonia“, druhy nazev je
pry slovansky. Co znamena, nevim, jen me kazdy ujist’o-
val, ze s nemeckym slovem medved to nesouvisi. Medved
se do znaku vecpal pozdeji. Mestecka vytvofila, jak by fekl
nas statnik, jakysi dvojdomek. Kazde melo svou radnici, ale
postavili i radnici tfeti, spolecnou, na 8ро1еспёт moste.
Kolem se rozkladala Brandenburska marka, Branibory.
Pfetahovali se о ne Lucemburci s Wittelsbachy, takze
tam nevladl nikdo a fadili v nem lapkove. Az Karel IV.
v barvach Lucemburku pfipojil marku к Ceske korune.
Malo schazelo, a Berlin byl nas! Ale zkazil nam to sel-
ma Zikmund. Zdedil Branibory, svefil je Hohenzoller-
num, a ti tu pak vladh pet set let. Prvni z nich zlikvido-
val v Braniborach loupezive rytife, ten dalsi, Friedrich II.
Dlouhy Zub, zlikvidoval nezavislost dvojdomku Colln-
-Berlin. Vzpouru utopil v krvi, vyzadal si klice od mesta
a vymyslil znak, jak lev lezi na padlem medvedu.
V Collnu-Berllne se nezilo spatne, ale ne vsem se tam
libilo. Uz pfed Hohenzollerny tu meli prisne zdkony, je-
jichz smyslem bylo, aby se nikdo nepovysoval, nebudil
zdvist a nekazil sousedskou pohodu. Zdkon stanovil, ko-
282
liksperku smi nosit zena toho ktereho stavu. Na rodinnou
slavnost jste mohli pozvat nejvys osmdesat hostii, nesme-
lo je obsluhovat vic nez dvacet sluhu, ti nesmeli poddvat
vic nez p& chodu a nesnwlo jim hrat vice nez sest muzi-
kantii. Nikdo nikomu nezdvidel a byl pokoj.
Hohenzollemi byli tak spofivi, ze od 17. stoleti setrili i na
kfestnich jmenech. Az na vyjimky vystacili se dvema:
Friedrich a Wilhelm. Nekdy se rozsoupli a pokrtili syna
obema jmeny: Friedrich Wilhelm. Ve svych Friedrisich
se proto leckdy nevyznaji ani sami Nemci. Posud’te sami:
vladli tfeba tri Friedrichove za sebou, a nahle - Friedrich
Wilhelm! Nastesti meli sva pofadova cisla: Friedrich I.,
II., III. - Jenze ten tfeti, ac byl jen kurfirt, se nahle pro-
hlasil kralem! Prvnim kralem Friedrichem! Tedy do te
chvile byl Friedrichem III., ale pak uz byl Friedrichem I.!
A co prvni Friedrich I., ptate se? Ten byl pofad Prvni, ale
jen KURFIRT! Tim to ale nekonci! V roce 1871 vyhlasili
Friedrisi Nemeckou risi, krai Wilhelm II. se stal cisarem
Wilhelmem I. a zacalo to znova! К dovrseni chaosu stave-
li Friedrichum, Wilhelmum i Friedrichum Wilhelmum po
Berime a po cele nemecke vlasti sochy. Jsou vetsinou jez-
decke, zelene medenkou a je na nich psano, kolikati jsou,
cimz je jejich identifikace temef znemoznena. Specificke
trauma prozivaji pfi tom ctenari ceskych dejepisu, kde se
Friedrich nekdy, ne vsak vzdycky, pfeklada jako Bedrich.
Na zapad od Brandenburske brany lezi park Tiergarten,
cesky Obora. Byval vetsi. V 16. stoleti, kdy jeste existo-
vali i Hohenzollemove se jmenem Joachim, vypousteli
sem kance a jeleny, aby ve volnych chvilich meli vladci
co vrazdit. V 18. stoleti vsak zrusili plot, natahli tudy prv-
ni silnici a pfemenili oboru v puvabny park. Jeho stromy,
i ty vzacne, pokaceli vsak Berlinsti v roce 1945: udefila
zima a v troskach domu nebylo cim topit. Na zbyle plani
283
dal pozdeji velitel britske okupacni z6ny sazet brambory,
protoze krome zimy suzoval obyvatele i hlad.
Ted’je Tiergarten zas parkem. Sedeli jsme tady na lavic-
ce a hltali smazeny kebab od Turka. Keny tu vec ozna-
cil za kulinarni basen a my mlaskave pfisvedcovali: jed-
nak jsme od rana nejedli, jednak to byla kulinarni basen.
Kfehke mletd maso vonelo, orientalni kofeni nas uvadelo
do extatickych stavu. Vesely kouf z dfeveneho uhli vo-
nel. Trempink v Berime.
Zkazili nam to dva policajti. Vypadali, ze si tez daji ke-
bab, ale misto toho chteli, aby jim Turek ukazal papiry.
Ukazal jim je. Oni fekli, ze tu kebab smazit nesmi. On
fekl, ze ho tu smazi tri roky. Oni fekli, ze ho must sma-
zit jinde. Kde, jsme nepochopili a Turek nejspis taky ne.
Rekli, ze kouf z uhli nici plice a mestskou zelen. Turek
namitl, ze lide maji kebab radi. Ukazal nas policajtum
na dukaz, ze jeho zakaznikiim chutna. Policajt se na nas
zamyslene zahledel. Keny s podrazdenym vyrazem zhltl
naraz tri sisky kebabu, aby mu je policajt nestacil ufedne
odebrat. Straznik se zhnusen odvratil a fekl Turkovi: „Jak
vas tu najdeme zitra, zaplatite pokutu.“
Turek spokojene pfikyvl a policajti spokojene odesli. Ta-
ky jsme se zvedli. „Pfijd’te zas,“ hlaholil Turek.
„Zitra tu uz nebudete,“ namitl Skleb.
Turka to vydesilo: ,,Proc?“
„Slysel jste policajty.“
Turek se s ulevou rozesmal: „To oni jen tak hrozi. Oni
must hrozit. Ja zas musim prodavat kebab. Kazdy mame
svou praci, ne?“
Odesli jsme zmateni. Nase vira v nemecky fad utrpela
vaznou ranu.
Tiergarten jsou pry zelene plice Berlina. Pfimo v plicich
nachazi se kupodivu rusna kfizovatka, kam usti pet sil-
nicnich tahu. Uprostfed je rondel a nad nim cni symbol
284
zapadniho Berlina, sloup s pozlacenou Viktorii, bohyni
vitezstvi. Bohyne ma kfidla, venec, kopi a valecny kfiz
к nehynouci oslave vitezstvi Prusu nad Francii, bez ne-
hoz nebylo by ani Nemecka. Z tech duvodu ziraji z ron-
delu na auta tri Prusaci, nejvic kanclef Bismarck. Ty vy-
mluvne pfipominky pruskeho militarismu piji mnohym
krev. Roku 1946 chteli Viktorii sestrelit Francouzi, vzdyt’
ted’ byli vitezi oni, tak proc by na to ponizeni meli kou-
kat? Nastesti Francouze pfesvedcili milovnici pamatek.
Zradnejsi byla bomba, kterou pod bohyni nastrazil jaky-
si mirotvorce. Viktorka i tohle pfezila, ze sve sedmdesa-
timetrove vysky vsak pidimuziky pod sebou provokuje
nadale.
Pod rondelem propadla Gabina touze po poznani. „Hele,
kde vlastne lezi Prusko? Vsichni о nem mluvi, a pfitom
neni ani na mape.“
„А taky,“ dodala Lida, „pofad slysim: Bismarck! Kdo je
to?“
„Bismarck je stary prusky platidlo,“ odvazil se fici Su-
mec.
„Prusko,“ slitoval se Skleb, „byvalo uzemi na severu a na
vychode Polska. Pohani nam tam zabili svateho Vbjte-
cha. Pak tu zemi dobyl fad nemeckych rytifu.“
„Prusko lezi v Polsku?" pohorsila se Gabina.
„Lezelo, kde je ted’ kus Polska,“ upfesnil Skleb. „Akou-
sicek Ruska. Tfeba mesto Kralovec, nemecky Konigs-
berg, sovetsky Kaliningrad, bylo po staled prusky. I kdyz
je zalozil Cech Pfemysl Otakar II. I kdyz je ted’ rusky.
No, a na zapade se zas Prusko dotykalo Branibor.“
,,Mysli,“ vyzval Sumec Skleba. „Byl Berlin v Prusku?
Byl. Byl Berlin v Nemecku? Byl. Co z toho plyne? Prus-
ko bylo v Nemecku. Zaver? Nebylo v Polsku.“
Skleb zafunel. „Dneska neni vcera,“ fekl. „Vcera neni
pfedevcirem. Friedrisi Hohenzollemi pfipojili Prusko
285
ke svym Braniborum. Ale Prusko bylo nekolikrat vetsi.
Так si zacali fikat prusti kralove. I kdyz vladli z Berlina.
Vsechno, сети vladli, bylo pak Prusko.“
„А dal?“
„Dal vycvicili armadu, z Berlina udelali kasama, z Ale-
xanderplatzu cviciste, a porazeli sousedy. Sjednotili
vsechny Nemce od Bavorska po Hamburk, zalozili Ne-
meckou fisi a jeden jejich krai Wilhelm, totiz ten Druhy,
se povysil na cisafe. О Prusku pak nemluvili, ono pfece
jen Prusko, ze, vsude Vychod, kultura nikde, kdezto Nem-
ci a Nemecko, to uz pojem byl. Так se z pruskych kralu
stali nemecti cisari. A prusky kanclef, Otto von Bismarck,
fakticky stvofitel Nemecka, ten se stal symbolem odpudi-
veho, imperialistickeho a tak podobne militarismu.“
Sosna postava nad nami zahfmela, az rondel zaprastel.
„Kdo je и vas odpudivy militarista? Ja jsem, pane, sjed-
nocoval!“
SKLEB: Ale cim? Sam jste fekl: sjednotim Nemce zele-
zem a ohnem!
BISMARCK: Cim byste je sjednocoval vy? Kytickama?
Lidi obdivuji moc. Za to, ze je silak vezme do party, mu
radi daji kousek svobody. Citi se s nim bezpecnejsi. A co
vy jste vlastne zac?
SKLEB: Jsem cesky novinaf.
BISMARCK: Cech? To jeste je? Vy byste taky sjedno-
covali, jen kdyby vas bylo vic! Bavofi, Cesi, Rakusani,
Polaci, Svabove, uz vas vidim! Vy byste se nikdy nesjed-
notili! Vy byste se pofad jenom prali! Chybi vam kazen!
SKLEB: Nechci se pfit. Chci о vas vic vedet. Vas otec,
pokud vim, byl brandenbursky junker.
BISMARCK: Byl udfena nula se slechtickym titulem.
Dum, kukufice, fepa. Ovce a par krav. Mnoho junkeru
pracovalo s poddanymi. Nebo chodi li do zamestnani, aby
se uzivili. Nesnaseli jsme bohate aristokraty.
286
SKLEB: Zavist?
BISMARCK: Opravnena pycha! Byli jsme nejlepsi!
Pracoviti, vemi, nebojacni. Nemeli jsme radi luzu. Ale
ani bohace. Ani inteligenty. Ani Nemce z jihu. Katoliky,
Bavory. Horsi uz jsou jen Polaci: jsou to revolucionafi.
Vlastne jsme nemeli radi nikoho.
SKLEB: Proc jste se tedy dal na politiku?
BISMARCK: Protoze otec byl hulvat. Libil se mi. Chtel
jsem byt jako on. Ale mam sarm po mamince. Ty dve ve-
ci Ize v politice spojit.
SKLEB: V mladi jste se moc politicky nechoval. Byl jste
spis divoch.
BISMARCK: Kdyz jsem jeste mel telo, skryvalo se
v nem vic dusi. To je dar i prokleti. Byl jsem dobry stu-
dent. Ale taky jsem pil, svadel jsem holky a bil se na sav-
le. Pak jsem ufednicil v Aachen. Nuda. Utekl jsem s An-
glicankou. Nuda. Slouzil jsem v armade. Nuda. Osm let
jsem hospodafil doma. Krasny cas! Tech vecirku! Lovy
na bazanty! Pfatele a spasovani! A tech zen! A vsechny
se nudily! Jedne dame, panove, jsem do loznice vypustil
lisaka! Ta vyvadela! To se povedlo!
SKLEB: A dal?
BISMARCK: Ve tficeti jsem byl zahofkly neurotik a oze-
nil jsem se. Ma zena Johanna byla andel.
SKLEB: Pry jste se к ni chodival vyplakat?
BISMARCK: Placu rad. Plakal jsem stestim po bitve
u Sadove. I kdyz jsem se jako nahradnik konecne dostal
do snemovny. Plakal jsem, kdyz me jmenovali kancle-
fem. I kdyz me pfinutili, abych odstoupil. Casto jsme si
poplakali spolu se starym kralem Wilhelmem. Proc bych
si nepoplakal doma? Vsichni mi ublizovali! Volili me
vys a vys, protoze jsem dokazal leccos prosadit, ale kdyz
jsem prosadil SVE myslenky, abych Nemecko ochranil
od napadu tech druhych, vzdycky bylo zle! Jednou, aby
se me zbavili, pfelozili me az do Petrohradu! Vite, jak
287
dlouho se tam jede? Pet dni! Vy byste neplakal? A poslali
me tam tfikrat, protoze jsem je tfikrat velmi rozzlobil!
SKLEB: Pfesto jste se stal prvnim muzem Nemecka.
BISMARCK: Pravem. Diplomacie jsou sachy. Jsem nej-
lepsi hrac. Chytry a tvrdy. Kral chtel reformy. Jen ja je
dokazal uskutecnit. Armadu jsem zmodemizoval. Bavo-
fi, Francouzi, Rakusani, vsichni mi zobali z ruky. Nez
jsem se stal kanclefem, namichl jsem sve pany poctvrte.
Ale to uz me neposlali do Ruska. Jenom do Pafize, abych
byl po nice.
SKLEB: Jak jste vubec dokazal sjednotit Nemce?
BISMARCK: To nic nebylo. Reknu vam песо zajimavej-
siho. V Belgii jsem potkal Katefinu, zenu ruskeho velvy-
slance. Rikala mi strycku. Bylo mi pfes padesat, ji dvacet
dva. Jesteze jsem se aspon v dopisech mohl vyplakat sve
zene. Johanna nezarlila. Sama fikala, ze ve sve dusi pro
to nema misto. Ze se naopak raduje, kdyz jeji milovany
manzel nalezl tak oslnujici zenu a je st’asten.
SKLEB: Jak to dopadlo?
BISMARCK: Mno. Radeji se vrat’me к vasi pfedesle
otazce. Abych mohl sjednotit Nemce, musel jsem se stat
kanclefem. Pfesvedcit nedovtipne Hohenzollemy, ze Ne-
mecko sjednotit potfebuje, a Nemce, ze sjednotit chteji.
Taky musite trochu intrikovat: vehnat do valky Dansko,
pak Rakousko, nakonec Francii. Vsechny porazit, abyste
vzbudil v Nemcich tu spravnou hrdost. Zafidit vyhlaseni
cisafstvi a pro nehynouci efekt pofadat ten akt ve Ver-
sailles, u porazenych Frantiku. Musite byl tvrdy. Zahad-
ny. Nepfipustit debaty: lip je se ve spravny cas rozcilit,
rozbit vazu, zacit fvat. Nemel jsem kamarady. Mel jsem
jenom spojence a nepfatele. Je to pfehlednejsi.
SKLEB: Mnozf vam vytykaji, ze jste pfilis lehce menil
postoje.
BISMARCK: Politika je plavba po proudu. Jednou pro-
sadite v ustave volny obchod, pozdeji ho pfiskrtite. Jed-
288
nou jdete s liberaly, potom se socialnimi demokraty.
Uskutecnil jsem prvni duchodovou reformu sveta, ale
take jsem omezil socialni zakony. Byl jsem proti nemec-
kym koloniim, ale pak zas pro ne. Svet se meni, musite
se pfizpusobovat.
SKLEB: Byl to duvod, proc vas nakonec odvolali?
BISMARCK: Duvod, proc me odvolali, byl ten mlade-
necek, Wilhelm IL! Nesnaseli jsme se. On byl degenero-
vany, vite? Nevadilo by, ze mu spatne narostla ruka, on
byl degenerovany i psychicky. To on vehnal Nemce do
prvni svetove valky! Roku 1897 me navstivil, uz se me
nebal, bylo mi dvaaosmdesat, a ja mu fekl, ze jestli bude
Nemecko pokracovat v dosavadnim smeru, v te rozpina-
vosti, ze za dvacet let dojde ke katastrofe. Atrefil jsem se.
Skoro na rok pfesne!
SKLEB: Copak za vas se Nemecko nerozpinalo?
BISMARCK: Za me se sjednocovalo, to je rozdil! Nikdy
jsem nechtel, aby se sifilo na vychod. Uz takhle v nem
bylo vychodu az az.
SKLEB: Co fikate tomu, jak vase Nemecko dopadlo?
BISMARCK: Dopadlo? Jak to myslite, vy Cechu? Ne-
dopadlo! Meni se! Vite, jak jsem umiral? Posadil jsem se
na posteli, napil se vina a fekl: Vorwarts! A bylo po mne.
Ale to hlavni, to j edine, co ma muz pravo net, kdyz uz
must песо fikat, to jsem vyslovil.
Atmosferu valecnickeho Pruska pfivedl ke svetove slave
jisty Wilhelm Voight, chudy zlodejicek. Obstaral si uni-
formu pruskeho hejtmana, v Berline ji oblekl, zastavil
na ulici par vojaku a podfidil je svemu veleni. V mestec-
ku Kopenick obsadil radnici, zajal starostu a dal otevfit
obecni pokladnu. Vzal 4 000 marek, dal vojakum roz-
chod, pfevlekl se do civilu a s pytlem penez se v klidu
vratil do Berlina. Dostal ctyfi roky, ale odsedel jen pul:
cisaf ho omilostnil, nebot’ ho ta pfihoda pobavila. A ne-
289
byl sam. Kopnikiada jako ukazka, kam az saha dokona-
la pruska disciplina, fascinovala svet. Voight v unifor-
me hejtmana vystupoval v cirkusu, prodaval autogramy,
ucastnil se tume po Francii, Spojenych statech a Kanade.
Vznikla о nem divadelni hra a nekolik filmu. V jednom
z nich hral zlodeje komik Heinz Riihmann, ne nahodou
proslaveny i v roli ceskeho Svejka.
Reichstag se zdalky tvafi, ze s novymi easy nema nic
spolecneho, ale ma: za obstaroznf fasadou hnizdi parla-
ment a uvnitf jsou zafizeni, о jakych se tvurcum stare bu-
dovy nesnilo. Napfiklad se dnes muzete z nove kopule
divat, jak se v parlamentu cini poslanci.
Puvodni budovu postavili v roce 1871. Reprezentovala
velikost rise i moc Berlina. Cisafovi stoupla slava do hla-
vy a nedal stavitelum pokoj. Nafidil tfeba zmenit projekt,
aby Reichstag nepfevysoval stfechu zamku Hohenzoller-
nu. A nad vchodem zakazal umistit napis NEMECKE-
MU LIDU. Jakemupak lidu, kdyz jsme cfsaf?
Kdyz zacal vladnout Hitler, nekdo Reichstag zapalil. Hit-
lerovi muzi to svedli na komunisty, aby byl duvod potirat
konkurenci. Odsoudili pak jakehosi slabomyslneho Ho-
land’ana, ale jak to vsechno bylo, se dodnes pfesne nevi.
Na konci valky zbyla z Reichstagu troska. V posled-
ni krvave bitve tu zahynuly stovky Rusu i Nemcu. Po
schodisti plnem ranenych a mrtvych vynesli dva sovetsti
poddustojnici cerveny prapor az na roztfistenou kopuli.
Snimek toho cinu obletel svet: valka skoncila, Berlin je
dobyt. Ve „Vudcove hlavnim stanu“, coz byl obfi bunkr
u Reichstagu, spachai Hitler sebevrazdu. Tady byly na-
lezeny jeho ohofele ostatky. Die nekterych teorii nebyly
jeho, to my ale fesit nebudem.
Kaiser-Wilhelm-Gedachtniskirche stoji na konci Kur-
fursterdammu, rusne tepny byvale zapadni z6ny Berlina.
290
Na rozdil od unylych vychodnich tfid tu zivot pulzuje
veselym tempem. Kurfursterdamm, berlinsky Ku-damm,
byval vesely vzdycky. Dafilo se tu pisnickam a drsnemu
humoru. Od konce 19. stoleti az do Hitlerova pfichodu
byla tahle cast Berlina i s pfilehlymi ulickami umeleckou
Mekkou stfedni Evropy, rejdistem avantgardy a sveraz-
nych osobnosti. Rec zdejsich atelieru, kabaretu a bulvar-
nich divadel byla jizliva a nesentimentalni. Berlinsky hu-
mor je pojmem dodnes.
Na Ku-dammu je zivo, nebot’ tady od posledni valky ni-
kdo nesahl mestu na tepnu. Nahle vsak se objevi troska.
Kostel na pocest cisafe Wilhelma I., postaveny pfed sto
lety jeho vnukem. Na konci valky bomby kostel rozme-
taly, zbyla ruina veze. V sedesatych letech ji chteli odkli-
dit, ale mnozi Berlinane, hlavne ti mladsi, prosadili, aby
ruina zustala, jak je. Jako pfipominka valky. Takovym
myslenkam se tehdy v Nemecku dafilo a dan se dodnes.
Znicena vez zvana tez Zkazeny zub (Hohler Zahn) se sta-
la originalni cast! vetsi a modem! kostelni stavby. Vetsi
kostel ma tvar skleneneho oktagonu a odrazi se v nem
oblaka, snad aby vyniklo, jaka je to krasa, kdyz se песо
nerozbije.
Take Brandenburska brana je vnimana spis jako historic-
ka vycitka nez jako stavitelsky vytvor. Patfila vychodni-
mu Berlinu, ale stala u nest’astne zdi. Prave tady Nem-
ci v osmdesatem devatem bourali zed’ z obou stran, aby
к sobe mohli. Nastala pak slavna noc: muzi slzeli, spunty
svistely, zafilo nebe. Konecne opet spolu!
Malokdo si ve stinu te hystericke historic vsimne, jak
je brana pekna. Pry je nejpovedenejsim dilem nemec-
keho klasicismu. Eirene, bohyne mini, nad ni fidi ctyfi
kone. S nafadim, ktere ma v ruce, sice pfilis mirotvome
nepusobi, ale to vysvetlime. Bohyne uhani ve dvojkolce
a umelec ji vypustil do sveta bez satu: modelem mu pry
291
byla jeho vzrusujici sestfenice. Kral vsak, prudemi ja-
ko vsichni Hohenzollemi, byl nahotou sochy poboufen,
a umelec ji musel oblekat vic a vic, coz trvalo celych pet
roku. Sotva skoncil, projel branou Napoleon. Ctyfspfezi
dal demontovat, zabalit do dvanacti obfich beden a poslat
do Pafize.
Pak Napoleona porazil u Lipska marsal Blucher, Bran-
denburskou branou se slavne vratil nemecky cisaf a bed-
ny putovaly zpatky. A jak byli tenkrat Nemci v razi, ove-
sili bohyni mini valecnickym nafadim, orlem a kopim
s valecnym kfizem.
Bitva о Berlin v roce 1945 posramotila i bohyni. Nastesti
nasli jeji sadrovy odlitek. V roce 1957 odlili bohyni zno-
va a potfeti vytahli na branu. To uz ale brana patfila do
tabora miru a tabomici mini zmatene bohyni orla, kopi
i zelezny kfiz odebrali.
Roku 1989 znicili sochu vandalove. Opravili ji uz Nemci
odnaproti, a ti bohyni miru kopi, kfiz i orla vratili, s ohle-
dem na tradice.
Ted’ bylo okoli brany rozkopane, kabely, objizd’ky, sterk.
Na plotu Tiergartenu bledly vyvesky, fotografie Nemcu
mucenych v bolsevickych vezenich, kluku a devcat za-
stfelenych, kdyz pfelezali Zed’. Na vychod od Brany stali
kluci a holky s karosovanymi cyklistickymi riksami. Na-
bizeli vylet po centru Berlina, vozili zakazniky velebnou
a poloprazdnou tfidou Unter den Linden. Sli jsme pesky,
aby nam nic neuniklo.
Tady, na vychode, jsme potkavali lidi skromnejsi a mene
vesele: Zeny v kabatech, jake u nas nosi spis ti chudsi,
tahly tasky s nakupy. Na nabfezi Sprevy otevirali zachmu-
feni prodavaci stanky. Bylo deset rano, ale nespechali.
Stejne malo prodaji. Nabizeli sortiment spis totalitni, par
zasedlych knizek, hracky vysle z mody. Meli tu i suveny-
ry: elegantni tvary kofliku a vaz, sede, cemd, bile. Zadne
292
кусе, libovala si Gabina. Jina vec je, kdo tu neveselou
estetiku koupi. Prodavacky estetiky v teplacich a zaste-
rach asi vedely, ze nikdo. Jedna cetla knizku, druha sla
pryc s jistotou, ze ji tohle zbozi nikdo ani neukradne. Pta-
li jsme se divky s novinami, co takovy hmek stoji. Za-
tvafila se pohorsene, jako bychom ji vyrusili na damske
toalete. Neco zavrcela. Nechali jsme ji cist. Vzpomneli
jsme si na upravene teticky ve Freiburgu, v Bonnu, vsude
v Abendlandu, jak se na vas uz v osm rano pekne usmi-
valy z vonavych barevnych stanku. Jake byly nazehlene
a ciste. Jiny svetadil. Zacali jsme se pfit, zda za to vsech-
no mohou komuniste ci uz Hohenzollemi.
,,Cesi,“ fekl Skleb, „taky Rusum podkufovali. Ale aspon
se tomu sami chechtali, kdyz se nikdo nedival. Humorem
v pfedklonu jsme si zachovavali dustojnost. Nemci jsou
jini. Berou to jinak.“
Vzpomnel jsem si, jak malo mych vychodonemeckych
znamych si ze sve vlady delalo legraci. Bud’ о politice
vubec nemluvili, nebo si ji chvalili, vzdy vsak ve vzpfi-
menem postoji fadnych stfedostavovskych Nemcu, se
smelym pohledem, jakym se u nas vyznacovali nacelnici
skautu a dnes uz nikdo. Meli sebejisty hlas, razny krok.
Serioznost zralych muzu. Zkratka vsechno, co Cechy na
Nemcich stve.
„Nemec vefi,“ fekl Skleb, ,,ze si zachova dustojnost,
kdyz se neklani pfed nicim, ceho si nevazi.“
„To beru,“ pfipustil Sumec.
„Ale co kdyz ho песо к pfedklonu donuti? Co udela?“
„Zabije se?“ zkusmo pipla Gabina.
,,Ne,“ zahfmel Skleb. „Zamysli se. Nasadi vuli, vyhod-
noti pro i proti a pak POCTIVE zmeni nazor tak, aby si
mohl vazit veci, pfed nimiz se klani. Protoze co je cha-
rakter? Jednota viry a cinu! Usklebovat se v pfedklonu
znamena smifit se s vlastni bezectnosti. Ale UCHOVAT
293
SI V PREDKLONU CEST LZE JEN ТАК, ZE SVUJ
PREDKLON BUDU BRAT VAZNE!“
„Dik ze lekci z novinafske demagogic," fekl jsem. Ale
песо na tom bylo. Mozna hodne. Znal jsem nejmin dva
pravoveme komunisty, ktefi take nebyli bezcharaktemi.
Byli jenom neinformovani. Nevinne v tom samozfejme
nebyli, nebot’ informace odmitali. Kdyby je ale pfijali,
bud’ by uz nemohli zustat pfesvedcenymi komunisty, ne-
bo by si nemohli sami sebe vazit. Ve skautsky opravdo-
vem a komunisty znasilnenem Nemecku mel mozna pra-
ve tenhle problem tendenci zmasovet.
„Nechme Berlinaky na pokoji,“ fekl Sumec. „Kdyby Ru-
sove zabrali cely Nemecko, chovali by se v Hamburku
stejne jako ted’ v Berline. Ani tam by se v pfedklonu ne-
usklebovali.“
Kdo vi. Vetsinovy Nemec nesnasi nepofadek na sve za-
hradce ani ve sve dusi. Nema rad stinna zakouti: hromadi
se v nich svincik. Nemecka pravda min к bud’ - anebo.
Ta nase spis к ano - ale. Nase pravda je slozitejsi a trochu
kluzka. Je pravdou tech, kdo casto prohravali. Nemecka
pravda je prosta jako rana do stolu. Je, bez ohledu na vy-
sledky obou svetovych valek, pravdou suverenu.
Co je blizko:
BRANDENBURG - je nejstarsim mestem v zemi Branden-
burg, Cechum zname jako Branibory. Ve ctvrtem stoleti tu zi-
li germansti Semnonove, ve stoleti sestem slovanska knizata
a ve dvanactem stoleti germanska markrabata. Brandenburg
sestaval po staled ze tri casti oddelenych ficnimi rameny: stara
ctvrf, nova ctvrf a Chramovy okrsek. Dnes, kdy ma Branden-
burg osmdesat tisic obyvatel, jsou vsechny ty casti stare.
POSTUPIM - nemecky Potsdam, je dnes metropoli spolkove
zeme Brandenburg. Proslavila ji Postupimska konference, na
294
niz se v roce 1945 dohodli Soveti, Americane a Anglicane, jak
bude vypadat Evropa po valce. Statnici tehdy rokovali za mes-
tem v nevelkem zamecku Cecilienhof u Svateho jezera, Heili-
gen See, mezi lukami a lesy. Dnes je zamek hotelem pro bohatsi
klientelu. Hohenzollernove postavili Cecilienhof za prvni sve-
tove valky. Bydlili v nem, uz jako soukromnici, do roku 1945.
Samotna Postupim byvala rezidenci braniborskych kurfiftu.
Jejich zamek po druhe svetove valce pfestal existovat.
Co jinde nemaji: Holandskou ctvrf. Holandsti pfistehovalci ji
tu postavili v 18. stoleti ve stylu intimniho baroka zeme tuli-
panu. Je tu i ctvrf Alexandrovka sestavajici z dfevenych rus-
kych domku se zahradkami. Dal ji postavit krai Friedrich 1.
pro svuj dvomi rusky pevecky sbor.
Nejvetsi postupimskou atrakci je vsak rokokovy zamek Sans-
souci s parkem, oranzerii, cinskym pavilonem, zamecky, scho-
disti, sochami, fontanami a lavickami ve stinnych koutech.
Hohenzollemove tu zapominali na nesnaze vladnuti a sveta
vubec: Sanssouci znamena bezstarostny.
4.
NA BALTU. WISMAR. DUNY A LAZNE. ROSTOCK.
WARNEMUNDE. DEDKOVE. HRDINA JANTZEN.
POLOOSTROVY. STRALSUND.
Napfed jsme more jen citili. Meklenburska rovina nekon-
cila. Jen vzduch vonel soli, jako kdyz do Cech pfitahne
jaro. Vsude se tocila kfidla vetmiku a pod nimi, ve cvach-
tavych lukach s drsnou travou, se pasly kravy. Mezi ostfici
a mechem zafily louze, nebe se v nich odrazelo. A nikde
lesik. Nikde sucha mytina, kde si Ize odpocinout.
„Hroznej kraj,“ fekl Otous teskne. „Tady, kdyz jdes s hol-
kou na rande, nemas ji ani kam polozit.“
„А kdyz ji polozis,“ fekl Keny jeste teskneji, ,je na vas
ze vsech stran videt.“
295
„Jesteze uz to, chiapci, mate za sebou,“ pravila Lucie a na
tak nizke urovni jsme se bavili dal - jaky div, kdyz se ten
kraj rozklada sedm az devet metru nad mofem. Ptali jsme
se domorodce, kudy do Rostocku, a chlap se rozrachotil
divnou smesi meklenburstiny, stezne prasticiho ve vetru
a houkani lodniho dela, z cehoz jsme porozumeli jedi-
nemu slovu: rum. Slo vsak jen о vrchol skryteho vyrazu
rundherum, ktery podle Skleba naznacoval, ze mame jet
kolem kopce. Zadny kopec tu vsak nebyl.
Nakonec jsme uznali, ze jedna louka je о песо vys nez
ty kolem, rundherum jsme ji objeli a spatrili zeleny kraj
о nadmofske vysce tri, nejvys pet metru, placaty a roz-
lehly az к slzam. Vpfedu splyval s nebem modry pas.
Keny tvrdil, ze je to mofe. Keny ovsem nosil nejsilnejsi
brejle z cele expedice. „Proto taky nejdal vidim,“ odsekl.
„Je to Meklenburska zatoka.“
V nesmime sifi krajiny se spicatily veze kostelu, mohut-
ne, temne a vysoke, aby davni namofnici ve straznich ko-
sfch zdalky videli, ze na ne Buh nezapomnel, ze je blizko
zeme. Projizdeli jsme viskami standardmho vzezfeni: par
nizkych rybafskych chalup, zbytek staveb zkazeny vsemi
spolecenskymi rady, ktere se tu uchytily od posledniho
bombardovani, od panelaku pres brizolitove vilky az po
prosklene Neckermany a neobaroko cerstvych zbohatliku.
„Jako u nas,“ radovala se Lida. Rozdil byl v tom, ze pu-
vodni domky tu mely sede stfechy z rakosu a ve stite
zkfizene konce tramu s draci hlavou. Ci s necim podobne
barbarskym.
Spolkova zeme Mecklenburg-Pommem sestava z Me-
klenburska a Pomofan. Jezemate Meklenbursko se tahne
od mesta Ribnitz na jihozapad, sevemejsi Pomofany lezi
na vychod. Drive sahaly az do Polska. ,,Pomofane,“ ujis-
t’ovali nas Meklenbursti, „jsou uplne jini nez my.“ Po-
mofane tvrdili totez. Obe strany vefi, ze jsou chytfejsi
296
a pilnejsi, proste kvalitnejsi nez ti vedle. Meklenbursti
vypraveli о Pomofanech vtipy hranicici s hanobenim na-
roda a rasy. Totez fikali i Pomofane, jen u nich v roli tech
tupych vystupovali Meklenbursti. My jejich pomluvy si-
fit nebudem, neslusi se to. Krome toho prave tak hanobi
Pasovsti Rakusany, Frankove Svaby, Bavofi Prusy, Italo-
ve Francouze a naopak. (J nas tenhle puvabny folklor za-
sel na podvyzivu, projevy rodacke pychy jsme omezili na
zapskiou antipatii к Prazakum a misto vtipu о sousedech
vypravime si о policajtech a blondynkach.
Ve Wismaru na nabfezi stoji bytelne kupecke domy poja-
te od prvniho patra jako skladiste: ve stitech mivaji tram
i s kladkou a v patfe dvifka, jimiz se dopravovalo zbozi,
casto pfimo z lodi. Jeden stit na namesti pfipomina vy-
bombardovany dum. Je to vsak chladne krasne cihlove
pruceli ze 14. stoleti s hospodou U stareho Sveda.
V te hospode nekdo vypravel, ze po tficetilete valce pfi-
padl Wismar Svedum, a mozna jim patfi dal: roku 1803
ho pronajali meklenburskym vevodum, ti ale zanikli, tak-
ze najem neplatili, Prusy platit ani nenapadlo a Svedove
о tom pfestali mluvit. Jestli je to pravda, bylo by zaji-
mave, kdyby sem ted’ Svedi vtrhli s pokfikem, ze je to
jejich.
Od Wismaru na zapad se prostira kraj dun, racku a bo-
rovic, clunu a siti, ovcich stad a rakosovych stfech. Mo-
fe nevidite. Od vesnic ho deli duny. Na nich rostou trsy
travy. Trava chrani dunu, aby ji vitr nerozfoukal a pfi-
boj nerozmetal. Nepfitelem dun jsou vsak i lide: jen se
otepli, padi sem v plavkach, splhaji po dune a hrabou si
v ni hnizda, aby na ne vitr nemohl. Mistnim nezby va, nez
kazde jaro travu obnovit. Jeden dela klackem diry do pis-
ku, druhy sazi stebla s dlouhymi kofeny.
297
Pfed Rostockem lezi snura nejstarsich nemeckych mof-
skych lazni: Kuhlungsborn, Doberan, Heiligendamm.
Ted’ byly tiche, dfimaly v zavoji nostalgic jako vsech-
ny lazne sveta. Jako by tu do septan! vln dal hrala kape-
la Straussuv valcik a promenadou kracely dvojice, ona
s paraplickem, on v bilem tralalacku. Nikdy vic.
Lazne na Baltu znamenaly prohru rokoka s jeho paruka-
mi, pudry, potem a opruzeninami vseho druhu. Vse zavi-
nil Friedrich Franz, vevoda meklenbursky. Nekde cetl, ze
u more je zdravo. Nikdo mu to nevefil, ale Friedrich byl
palicak, a tak se v roce 1793 vydal s doprovodem к mo-
fi a nafidil, at’ nekdo vleze do vody. Vlezl tam tajny ra-
da von Flottow, zmodral, devotne vevodu ujistil, ze je to
bajecne, a pak zmodral znova, tentokrat hruzou, nebot’
do vody vstoupil panovnik sam. Nastesti bylo osmeho
zafi, teply den, a tak se vevoda pro carani v mofi nadchl.
V miste zvanem Heiligendamm zalozil lazensky dum,
kam lepsi kruhy chodily na cokoladu a na grog s vejcem,
dychaly mofsky vzduch a vystfednici se namaceli v mo-
fi. Vystfedniku pfibyvalo, a tak dal vevoda postavit dve
plavidla s domecky. Domecky nemely dno, takze jste tam
nevideni mohli plavat v mofi. Plavci vsak radeji padili do
vody z volne plaze, kde pak usedali do plazovych lehatek
proti vetru, desti a cumilum. Tehdy se zrodily proslule
strandkorby a vydrzely dodnes.
Jak vodomilove chteli splynout s mofem bytostneji, svle-
kali se pofad vic, az to pfestalo byt mravne, a tak za Napo-
leona postavili na plazi pficky, za nimiz se koupaly jen da-
my. Pfes pficky vsak bylo videt, a tak je nahradily domky
s otevfenou stenou. V zajmu mravnosti se tam vsak smel
cachtat jen jeden clovek, ostatni cekali venku. Az kdyz
ten v mofi zazvonil, ze je vycachtany, mohl do domecku
vejit a svleci se tam jiny vodomil ci vodomilka.
Pokrok padil svetem, pani i damy se svlekali pofad vic,
az se ve dvacatych letech minuleho stoleti svlekli uplne,
298
jak to dfiv videli u severskych sousedu. Kultura osvobo-
zeneho tela, Freikorpskultur, FKK, se kupodivu masoveji
ujala v zemich komunistickych, kde lide rezignovali na
stare mravy i bez nahacu. Так se jejim eldoradem stala
hlavne NDR a na jihu trzne komunisticka Jugoslavie,
kam vyvezli nahatou kulturu zapadni Nemci: vychodni
tam nesmeli.
A nas modry a bily Heiligendamm? Uchoval si starou
noblesu. Neni puritansky, ani novatorsky. Je dal sladce
teskny.
Vpfedu se jezilo ponure mesto, hroty pfistavnich jefabu
pod nizkymi mraky. Nad domy neforemny kostel s siro-
kou vezi podobnou sypce.
„Rostock je slovansky jmeno,“ pfipomnel Otous. „Tady
vsude zil kmen Obodritu. A kde jsou?“ Zahledel se na
nas vycitave, az Sumec zavrcel: „Na me nekoukej. Ja je
nevyhnal.“
„Ja jen,“ fekl Otous. ,,ze tohle je odveka slovanska pu-
da.“
„Co si pfedstavujes pod nazvem odveka puda?“ sklebil
se Skleb. „Pfed Slovany tady zili Germani. A taky nebyli
prvni.“
„А kdo tu byl prvni?“
„To nevi nikdo! Prvni lidi pfisli z Afriky! Kasli na to, kdo
byl kde prvni! Stejne prvni nebyl!“
Lucie pfipomnela, ze Germani odtahli pfi stehovani na-
rodu, kdezto Slovane sem pfisli az po stehovani. Ze vsak
ani oni nemeli holubici povahu. Napadali Hamburg, Lu-
beck, Dany i sebe navzajem, az je po dalsich staletich
zvalcovali Nemci, Danove a v Pomofanech i Nemci
i bratfi Polaci.
„To je dobfe, nebo spatne?“ zpozomela Gabina.
„To neni nijak,“ fekla Lucie. „To jsou dejiny. “
299
Zpocatku si na Rostocke dovolovali rytifi i lupici, cisaf
byl daleko a na jednani s knizetem meklenburskym si za-
sadne oblekali pancif pod kabat, nebot’ meklenbursti pani
byli divni. Ke vsemu se Danove rozhodli, ze Rostock lezi
na danskem uzemi. Rostocti vsak rozhodli uz pfedtim, ze
to danske uzemi neni. A tak dansky krai Erik se na veli-
konoce 1311 vylodil u mesta s kralovskou gardou, ze tu
uspofada tumaj. Sezval na nej vykvet sevemiho rytifstva,
at’ Rostocti vidi, jak mocnemu panu nevedomky vzdoru-
ji. Ale Rostocti zavfeli krali branu pfed nosem, ze pry je
sport nezajima a at’ si Danove pofadaji tumaje v Dansku.
Nastvany Erik musel tabofit na nevlidnem bfehu a pres-
tizni klani probehlo v blate. A jeste, aby se nezdalo, ze
pfed Rostockymi couvl, musel ty tlamouny pozvat na
hostinu, a oni tam pili vino a pivo za danske penize jak
nezavfeni.
V tech slavnych casech vrcholneho stfedoveku mel Ros-
tock dvaadvacet bran a vezi. Patfil к oporam hanzy a jeho
bohatstvi lakalo nekale zivly. Kdyz padla mlha, napadali
pirati z pevnosti Hundsburg koraby kupcu a s kofisti mi-
zeli v kamennem bludisti. Ve 13. stoleti dosla Rostockym
trpelivost a Hundsburg vyvratili. Z jeho zdi pak postavili
hraze, kudy dnes z pfistavu vyplouvaji lodi.
V 15. stoleti tu zalozili univerzitu, prvni severoevrop-
skou. Narodil se tady polni marsal Blucher, vitez nad
Napoleonem u Waterloo. Rostock nadale patfi к nejvet-
sim pfistavum na Baltu. Vyrostl tak, ze slavne lazne War-
nemiinde jsou dnes jeho pfedmestim.
Wamemiinde, dfiv rybafska ves s bazinou, kde se dafilo
zampionum, se brzy stalo kralovnou mezi baltskymi laz-
nemi. Jeho stara cast se vsak zmenila malo. Stezne, kam
pohlednes, stozary kutru. U pfistaviste Am Strom seda-
vaji v nedeli stafici na lavickach, nevrazive sleduji turisty
i lazenske povalece a vsem fikaji ,,Berlinaci“.
300
Wamemiindska meklenburstina zni jako rachot pfiboje
a pry se podoba svedstine. Do Svedska jsou odtud dve
hodiny plavby. Do danskeho Gedseru je jeste bliz. Dal-
ky... Zmocnila se nas nefalsovana lazenska nostalgie.
Mofe sycive dychalo. Rackove zaplnili kuly a tramy,
houpali se na vlnach. Byla nedele vecer, stiny se dlouzily.
Sedeli jsme na lavicce u stafiku, a ti byli divni, jako by
sem spadli z jine doby. I domky za nimi patfily do jinych
staled. V okynkach sedeli sadrovi pejsci. Sumec tam od-
halil i sosku, о niz tvrdil, ze je to Garibaldi.
„Ту pejsky,“ fekl nejblizsi stank s hrdosti, „dovezl deda
ze Sydney. Atyhle kytky, pekny, umely, ty jsou ze Sang-
haje.“
,,Hruza,“ fekla Gabina cesky.
„Так tak,“ pfisvedcil ded. „Tady ve Wamemunde ma-
me spoustu peknych veci. To vite, my jsme prosmejdili
svet.“
Slunce zapadlo a vitr zesilil. Kdyz vsichni zfialoveli zimou,
fekl deda: „Trochu chladno, co? Jdu se ohfat к babe.“
Pochechtavali se a sourali se pryc sumici noci.
Nekdo к nam pfisedl. Silny chlap v ceme lodnicke cap-
ce. Nevideli jsme mu do tvafe. Ale Skleb ho znal. Nekdy
se zdalo, ze Skleb zna vsechny Nemce. Dokonce i ty, co
davno odesli.
„Nejste vy lodivod Stephan Jantzen?“ povida. „Ten hr-
dina?“
Muz se uchechtl. Znelo to, jako kdyz se utrhne kus bfe-
hu.
„Lodivod. To jo,“ fekl. „Hrdina? To ne.“
„Zachranil jste spoustu lidi. Tenkrat pfi te boufi.“
„Myslis na podzim ve dvaasedmdesatym?“ fekl Jantzen.
„Osmnact set sedmdesat dva,“ upfesnil Skleb.
„Jak by ne. Ono to rano tak nevypadalo. Zapadni vitr
hnal vodu do zalivu, to bejva. Ale pak se obratil. Voda
301
sla zpatky a stoupala. Lidi tahli cluny na hraz, vazali je
к lipam. Voda za nima. A v noci pfisla vichfice. Urvala
cluny, a pak vyvratila i ty lipy.“
Jantzen pfestal, mel potize s fajfkou, jak tak kufaci fajfek
mivaji. Kfesal, tahal, mracil se a klel. „Co dal?“ vyhrkl
Otous.
Jantzen po nem loupl ocima. „Netahne mi fajfka,“ zara-
chotil a Otous zplihl jak plachta na vratirahnu.
„More se valilo к domum,“ vybafl Jantzen. „Ale ty staly
vysoko, tak sli lidi spat. Mne se to nelibilo. Jdu ven, ze
stfech litaly dosky. Na verande se rozbilo sklo. Joly v pek-
le. Vracim se, a vtom - frrr! Leti cela stfecha. Zaboucham
na prvni dum, vsechny vzbud’te, povidam. Slysim rachot,
bezim domu - nase okenice odfrcely jak volavky. Sot-
va jsem uhnul. V pokoji vitr srazel obrazky. Deti kfice-
ly. Stary se modlili. A pak hukot: duny povolily. Mofe
se hnalo na Wamemunde. Klokotalo, jako kdyz se van.
Zalilo louky i tyhle domy. Spojilo se s kanalem - a byl
z nas ostrov. A voda stoupala dal. Lidi couvli do kostela,
voda za nima. Museli lezt na lavice. Jenom na Georgi-
platzu bylo jeste sucho. Lidi tam na lod’kach svazeli deti,
marody a baby. Sestnact set lidi bylo na tom placku, od-
fiznutejch od pevniny. Ve stajich stal dobytek pfednima
nohama na zlabech, aby udrzel hlavu nad vodou.“
„Tenkrat jste zachranil stavebniho dozorce i s rodinou,
cetl jsem to v knizce,“ fekl Skleb. „Proc to nefeknete?“
„To nic nebylo,“ vrcel Jantzen. „Fritz bydlel za kanalem
a nemel kam utect. Nikdo si tam se clunem netroufal.
Rek jsem si: panenka Maria me zachranila vickrat, proc
by mi nepomohla ted’? Pfivesloval jsem к nim, nalozil
vsechny a vratil se. To nestoji za fee. Zato rano! Voda
klesla. Domy napadrt’, vsude bahna na metr. Az to me
vylekalo. Zachranovat lidi, tfeba v boufi, to je prace pro
chlapa, to udelam rad. Ale uklizet ten nepofadek? Hruza.
Kdepak. Na to ja nejsem.“
302
Jantzen se rozcilil, az zcemal. Noc ho pohltila. Byli jsme
sami.
„Spravnej chlapek," fekl Sumec.
,,Zaostalec,“ besnila Gabina. „Slyseli jste ho? Zachrano-
vat, frajefit u vesla, to jo! Uklizet, to ne! Z toho si, Otou-
si, pfiklad neber!“
,,Dyt’ nic nefikam," pipl Otous. „Kdy ja naposled nekoho
zachranil?"
Uzka sije vede na poloostrovy DarB a Zingst. Srazy, du-
ny, plaze. Zazemi piratu Klause Stortebeckera. I pozdeji
tu pry za bouflivych noci zvedali koni pfedni nohu pod
kolenem a vazali pod bficho, aby pro tu chvili kulhal.
Na krk mu dali lucemu a vodili ho po bfehu. Zdalky to
vypadalo, jako kdyz se na vlnach houpa pfistavni boje.
Lod’ tam zamifila, rozbila se о utesy. Lupici posadku po-
bili a oloupili mrtve. Kdyz pry se na DarBu modlili Pa-
ne, zehnej bfehu, meli tim na mysli, aby ten bfeh pokry-
vala co nejvyssi vrstva vyplavene kofisti. (Asi to nebyla
mistni specialita. Nerudova basen о podobnem cinu se
zaverecnym vykfikem loupeznika ,,ech, klete, ja tady za
vlasy mrtveho drzim zete“ se jmenuje Romance helgo-
landska.)
Jiste tu zili i lide bohabojni, namofnici a rybafi. Ryba-
fi tu ziji dodnes. Namofnici se vraceli po letech, casto
s hodnostmi a slavou. V Zingstu, kde vyrabeli lode pro
zamofske plavby, stoji „kapitanske" domky. Maji rako-
sove stfechy, v okynkach suvenyry z poloviny sveta, na
dvefich je nekdy vyfezano slunce, znak navratu. Domy
kapitanu jsou bile, domy kormidelniku modre. (Domy
obycejnych namofniku byly chudsi, casto hlinene. Dnes-
ka se vetsinou nedozily.)
Stejne domky jsou v Prerowu. Dvefe a okna maji malo-
vane: kvetiny, srdicka, kotvy, stromy zivota. Pod stropem
namofnickeho kosteliku visi makety lodi. Na stenach ne-
303
umele obrazky, podekovani za rybafe a namorniky zazra-
kem zachranene. Zni varhany. Zapomente na letopocet.
Pfedstavte si zeny v satcich klecici pfed oltafem, jak se
v uzkosti modli: podzimni pfiboj bije do kameni mola
a rybafske kutry se zmitaji daleko v sedi more.
Veze Stralsundu se tyci nad prulivy, kanaly a rybniky jako
stozary lodi uvizle v bazine. Tri sije spojuji mesto s pev-
ninou a jeden velkolepy most je poji s ostrovem Rujana.
Most vede pfes pruliv Strelasund: jeho slovansko-skandi-
navsky nazev signalizuje, jak hluboce se do dejin mesta
vepsali Slovane a Skandinavci. Slovanske Obodrity pfe-
mohl ve 12. stoleti Jindfich Lev (ten, ktery zalozil Mni-
chov), ale ve Stralsundu vladli Slovane i potom. Z okoli
sem proudili germansti koloniste. Postavili mesto, spojili
se s hanzou, potirali piraty, bojovali s Dany о loviste he-
rinku a podnikali vrazedne obchodni plavby do Novgoro-
du. Ve tficetilete valce odrazili Valdstejna. Vestfalsky mir
je pfifkl Svedum. Ti tu na pobfezi vladli dve ste let, dokud
je nevyhnali Napoleonovi Francouzi. Francouze vyhnali
Prusove a Stralsund se tak vratil zpatky do Nemec.
Prosadily se tu osoby spis odbojne nez tvurci. Tfeba Kar-
sten Sarnow, muz, ktery na mofi zlomil vladu piratu,
a jak byl v razi, skoncoval i s diktatorskou vladou mist-
nich patriciju. Stal se milackem lidu a nakonec i staros-
tou. Svrzeni diktatofi vsak nelenili, stacila dobfe mifena
pomluva о rebelii a milacek lidu byl popraven.
Jiny pfiklad: Ferdinand von Schill, major pruskych hu-
saru. V celem Prusku se pokousel vyvolat povstani proti
Napoleonovi. Pochopili ho jen ve Stralsundu a vyhlasili
Francouzum boj. Napoleonovi vojaci dobyvali mesto ce-
ly tyden. Nakonec je dobyli, ale Schill s hrstkou vemych
i potom boj oval v ulicich, dokud nepadl. Jeho hlavu po-
slali Francouzi Napoleonovu bratrovi, tehdy krali Vest-
falska, do Kasselu. Dnes je tu klid. Zjara a na podzim
304
tahnou Strelasundem herinci a za nimi pluj i tovamy, kte-
re je lovi a cpou do konzerv. Jsou tu take lodenice a vyra-
beji zde hraci karty, mariasove i zoliky.
Az sem nekdy pojedete, prohlddnete si radnicni stit. Ma
pet vrcholu, kruhova okna a uzke pruzory. Div cihlove
gotiky, jakoby utkany ze snu. Mozna si i vsimnete, ze
kazda vez Nikolaikirche je jina. Lisi se vsak jenom jejich
stfechy: na jedne je barokni ban, na druhe jehlan tak niz-
ky, az se zda, ze tam nic neni. Ve sfedoveku znicil veze
ohen. Prvni opravili, druhou uz ne. Ta nenemecka nepra-
videlnost vsak kostelu na krase neubrala. Aspon na nej
hned tak nezapomenete.
Od Stralsundu na jihovychod lezi smutna mesta s nemec-
kosvedskym sarmem. Tfeba Anklam, rodiste Otty Lilien-
thala, letce-prukopnika, ktery po leta studoval ptaci let.
Na podivnych praletadlech zkousel vzletnout tak dlouho,
az se mu to povedlo a zabil se.
Pod hladinou tu mozna lezi legendami Vineta, mesto po-
kladu, ktere spatfil pohadkovy chlapec Niels putujici se
spfezenim divokych husi. A je tu ostrov Usedom oddele-
ny od more prulivy tak uzkymi, ze na ostrov vubec ne-
vypada.
Tficet kilometru za Stralsundem lezi chmumy, vzrusujici
Greifswald, kdysi opora hanzy, perla Pomofan, jehoz cih-
love stity jsou jakoby dvourozmeme, zlatem a marcipa-
nem zdobene. Temne chramy, domy kupcu, ponure veze.
Ne nahodou v greifswaldskem pfistavu natocili Nemci
prvni drakulovsky film Upir Nosferatu. V 18. stoleti se tu
narodil nejsmutnejsi z romantiku, mydlafuv syn Caspar
David Friedrich, malif s silenyma ocima. Nosil mnisskou
kutnu a pod ni nic. Muz posedly tesknou krasou pfirody
a smrti. To on je autorem kultovnich krajinafskych obra-
zu Kfiz v horach, Popraviste za uplnku, maleb z Rujany
305
ci ponure ruiny klastera Eldena u Greifswaldu. Skoda, na
Eldenu nam nezbyl cas. Cekal nas nejvetsi nemecky os-
trov, Rujana.
Co je blizko:
SCHWERIN - metropole zeme Mecklenburg-Vorpommern,
jedno z nejhezcich mest nemeckeho vychodu: odrazi se ve
vodach jezera stejne jako zamek na protejsim ostrove, sidlo
meklenburskych vevodu. Zamku se fika i meklenbursky Neu-
schwanstein, na rozdil od alpskeho hradu vsak nic nepfedsti-
ra: о jeho renesancni puvab se zaslouzil jeden z osvicenych
vevodu, shodou okolnosti tez Ludwig. 1 pozdeji mel Schwerin
stesti: jeho stara cast pfeckala valku i nalety bez uhony.
5.
RUJANA. RUGIOVE, RANOVE. NA JASMUNDU.
KONIGSSTUHL: ZIDLE CI TRUN?
KENY A MiSTNI LAHUDKA. ARKONA.
JAK SE SUMEC S NEMCEM SMIRIL.
Nejvetsi nemecky ostrov Rugen, cesky Rujana, vypada
na тарё, jako by se о nej pfed miliony let pfetahovali
obfi, rozervali, co se dalo, a nechali lezet. Ze zakladniho
trhance vybihaji do prostoru ostruvky, poloostrovy, sije,
mysy a cancoury. Na obvodu se tahnou kilometry plazi,
tyci se kfidove utesy, belaji se obla balvaniska ci tam as-
pon roste rakosi, aby bylo co dat na stfechu.
Odedavna tu zili zemedelci, rybafi a namofnici. Za po-
slednich dve ste let к nim pfibyli lazensti, hospodsti, ho-
teliefi a pronajimatele posteli. I tak zustala Rujana v te-
mef panenskem stavu: jsou tu cesty vroubene lipovymi
ci kastanovymi alejemi, po nichz opravdove selske vozy
306
tahnou opravdovi kone. Klid ostrova nenarusilo ani spo-
jeni s pevninou: od roku 1936 sem vede dva a pul kilo-
metru dlouha hraz Riigendamm se zvedacim mostem sil-
nicnim i zeleznicnim.
Kdo byli praobyvatele Rujany, nikdo nevi. Zname jen
germansky kmen Rugiu, ktefi pfi stehovani narodu od-
tahli na pevninu a dal na jih. Po nich pfisli Slovane, Ra-
nove. Pfijali kfest i danskou nadvladu, a diky tomu pa-
novali jejich potomci na Rujane az do 14. stoleti. Pak
se rozhadali, ztratili moc, Rujana pfipadla Pomofanum
a sdilela jeho osudy i s nemeckou kolonizaci a dvouset-
letou vladou Svedu.
Hertino jezirko na poloostrove Jasmund jsme nasli vy-
soko v lese. Ma tajemnou modrocemou barvu a fikavalo
se mu Ceme jezero. Vlastenci je vsak pokftili podle ger-
manske bohyne Herty, Matky zeme. Pry se u nej kazdo-
rocne slavil svatek urody a bohyne se ho ucastnila osob-
ne. Dokonce se tu svlekla a koupala se v temne kapaline.
Obycejni smrtelnici si vsak nesmeli pamatovat, jak vypa-
da naha, a tak otroci, ktefi ji nesli do vody, byli tehoz dne
v jezefe utopeni. Fakt, ze ji musili nosit, v nas budi pode-
zfeni, ze do jezirka nenofili zivou bohyni, nybrz sochu.
„Je to vymysleny,“ tvrdil Sumec, „aby lidi nosili bohyni
obeti a knezi je zbastili. Proc asi se pohanskym knezim
fika zreci?“
Na sevew a na vychode konci Jasmund kfidovymi srazy. Na
nejvyssim miste ziva propast Konigsstuhlu. Cesky to zna-
mena Kralovska zidle ci trun. Pry ho sem dal pfinest sved-
sky krai Carl XIII., aby pohodlneji sledoval, jak se svedsti
namofnici zabijeji s namofniky danskymi. (Pokud vas to
zajima, Svedi vyhrali.) Podle jinych se stal kralem kmene
(nevim, zda Ranu, ci uz Rugiu) ten, kdo nejrychleji vysplhal
307
od mofe na vrchol Komgsstuhlu a usedl na pfipraveny trim.
Nejkrasnejsi obrazy te krajiny, bile utesy a modre mofe
zvecnil i Caspar David Friedrich, krai malifu romantiku.
Jeho zaniceni Ize pochopit. Vai bilych utesu, nahh'zeno
od mofe, cini z Rujany neskutecny ostrov, sen, ktery po-
doben Botticelliho beloude Venusi ramovan modfi а ре-
пой se nori z vln.
„To je kramu,“ uchechtl se Keny, ,,sto sedmnact metru
nad mofem, a Nemci se z toho div nezblazni.“
Nahla premena nadsence Kenyho v jizliveho апНпётес-
keho glosatora mela sve pficiny. Slo о to, ze Kenymu
nedali Nemci pofadne najist. Dokonce dvakrat, na temz
miste, v casovem rozmezi necelych dvaceti let. Nedale-
ko odtud jsme zastavili u jidelny, ktera nabizela mistni
specialitu z brambor. S drazdivym pocitem noveho dob-
rodruzstvi jsme se postavili do fronty. Zenska s vyrazem
az nenemecky nastvanym nam soupla talif se smazenymi
kufecimi kfidly a s bramborem.
Kfidelka byla v pofadku. Ale brambory nebyly oloupane.
Vubec. Byly to brambory v kozichu. V Krkonosich fikaji
te uprave volupsije. Jenze v krkonosske hospodё by vam
je dnes nenabidli bez varovani.
„Kdyby к tomu folkloru davali aspon ubrousek,“ fekla
Lida. Ubrousky jsme obdrzeli i s nevrazivym pohledem.
Podstatu уёс! vsak shmula Lucie, kdyz svym jemnym
zpusobem, spolehl^ vytacejicim vsechny burany svёta,
pravila: „Nechci byt zla, ale tohle je, fekla bych, ncjakc
divne №mecko, nezda se vam?“
„Aby ne,“ zafval v tu chvili Keny. „Vite, co je skanzen,
pfatele? Tohle! Aja to jist nebudu! Ze zasady! Protoze
stejny brambory mi tu cpali pfed dvaceti roky! Akorat
jsem tu tenkrat stal dlouhou frontu a dneska jen frontu
malou, protoze ted’je tu pfece jen vic hospod, kde vam ty
brambory za vase penize jeste radi co? Oloupaji!“
308
Pfi tech slovech Keny vstal a namifil rozhofceny prst pri-
me na nenavistnou babu.
„Koukejte, jak to tu nikomu nevadi,“ besnil dal. „Domo-
rodci! Stoji frontu jak v zavodni jidelne! Jako ji stali pa-
desat let! Nektery se mozna v ty fronte uz narodili! Tuhle
babu uzivi neloupany brambory na veeny easy! Ale ja ji
to vratim! Ja ji to feknu!“
,,Keny,“ zaupela Lucie, „neumis nemecky!“
„Na to kaslu,“ zavreel zhrzeny pozirac kfidylek. Pro-
klestil si i s talifem cestu к okynku, pohledl na zenskou
a ukazal na brambor.
,,Oloupat,“ pravil s panskym pfizvukem. Zenska se za-
mracila, zavrtela hlavou a vystekla: ,,Specialitet!“
„V Cine,“ fekl Keny, „jedi zivy brouky, syrovy opi-
ci mozky a pijou hadi jed. A vidite snad песо takovyho
v cesky cinsky jidelne?“
Zenska zrudla, nadechla se a prazskou cestinou odsekla:
„Hele, pane, tady nejste v zadny cinsky jidelne! Co jste
zaplatil, to si snezte! Nebo to vyhod’te, mne je to jedno!“
Nemci ve fronte vsak chteli jist, nikoli naslouchat sporu
cizincu. Nespokojene se rozhuceli.
„Zavolejte mi sefa,“ fekl Keny, jako kdyby na Rujane
odjakziva prodavaly Cesky.
„Так to sem dejte,“ zavrcela, mrskla talifem nekam do
hloubi bufetu. Neco houkla. Z kuchyne vykoukl ma-
ly Malajec. Za chvili obdrzel Keny talif s oloupanymi
brambory.
V tu chvili se pfitomni Nemci vzboufili. Vsichni cpali
prodavacce talife, ze chteji taky oloupat brambory.
„Так vam pekne dekuju,“ sycela zenska. „Tohle je fakt
pomofanska specialita! Ale co se divim? Furt je to stejny,
co jsem tu vdana! Sasove to zerou, Francouzi to zerou,
Wessis to zerou, dokonce i Berlinaci to zerou, nikdo si ne-
stezuje, jenom Cesi museji mit pofad naky pfipominky!“
309
Na sevemim konci rujanskeho poloostrova Wittow pne
se kfidovy utes a zelena plosina se dvema majaky, ja-
ko by ji vymaloval sam mistr Lhotak. Mys Arkona, tak
slavny, zranitelny a krasny, ze tam nejen nevidite auto,
ale ani je neslysite: parkoviste je v nezmeme dalce. Ne-
mecko tu konci. Dal na sever je jen voda, cemozelena
ci modra, vecna, bez konce. Koncem 19. stoleti odtud
natahli prvni telegrafni kabel pod Baltem do svedske-
ho Ystadu. Jako by tam nikdy nelezel. Na malo mistech
sveta se zda mofe tak ohromne. Je jako zivocich. Dycha.
Jeho plan se meni: tam zafive zrcadlo, tady zelena louka,
tam divny vir cefi vlny. Kdo vi, co se skryva pod jeho
modfi a cemi.
Dlouho se vsichni domnivali, ze na utesu staval slavny
Svantovituv chram. Jen si to pfedstavte: Slovane padaji
na tvar pfed chramem, ohne plapolaji, veleknez non nuz
do krku berana, vlasy mu cechra vitr, zdali sem doleha
ryk mofe. A zas nam to zkazili archeologove! Nepfestali
se tu vrtat, dokud nezjistili, ze chram nestal na utesu, ale
bliz к vode. A aby nam vzali posledni nadeji, vyhrabali,
ocistili a zpfistupnili zvedavcum jeho zbytky.
Svantovit nebyl buh ledajaky. Mel pet tvafi. Kdo vesel do
jeho chramu, musel zadrzet dech, aby boha neposkvmil.
Za chvili se zacal dusit, zmodral, vybehl ven, vydechl,
nadechl se, vbehl dovnitf a pofad tak. Ti lide se museli
nesmirne nabehat. Uz proto bylo pro ne kfest’anstvi vy-
svobozenim. Tenkrat vsak se leccos chapalo jinak, fesit
veci po dobrem byl luxus, a tak ve 12. stoleti Danove
chram zbofili, Svantovita spalili a zavedli kfest.
Na starych kresbach maji slovansti bohove kolem hlavy
trojuhelnicky, jakoby jim za usima plala svata zaf. Prave
takove buzky nasel totiz jeden zlatnik v meklenburskem
jezefe Tollensee. Byla z toho velka slava, vzdyt’ prave
310
vsichni hledali bajnou slovanskou svatyni Retru - a kdo
ji objevil? Zlatnik! Na tech buzcich se nasly i vyryte ru-
ny se jmeny buzku, takze nahle bylo vse jasne! Vevo-
du meklenburskeho nadchly sosky tak, ze je od zlatnika
koupil za nekfest’anske penize. Slovane i neslovane slav-
ne slavili slavu buzku, malifi je malovali, basnici о nich
versovali - jen vedci zas st’ourali. Так dlouho, az po de-
setiletich vyslo najevo, ze buzkove z praslovanskych ca-
sh jsou jen svindl z konce 18. stoleti. Kdyz byl zmineny
zlatnik bezpecne mrtev, pfiznal se jeho byvaly ucednik,
ze videl, jak pan mistr s tovarysem strkali ty panaky do
pece. Bylo z toho zklamani. Ale trojuhelnickove svatoza-
fe falesnym buzkum uz nikdo nikdy neodparal.
„To je pofad posmechu, narazek, pot’ouchlosti a hofkos-
ti,“ fekl Keny na ostrove Hiddensee, „padelky, vlastenci,
ten svindluje, ten krade - citite, jak je to vsechno mali-
chemy? Rozhlednete se! Poslouchejte vitr, nastavte mu
celo! A DRZTE UZ KONECNE HUBY!“ To vse Keny
septal se zasnenym vyrazem, jaky se na tvafi mekcich
povah uhnizdi po peti ci vice pivech. Bublani trajektu
slablo, jak lod’ mifila к pevnine. Objalo nas ticho ramo-
vane neznymi zvukovymi omamenty. V ohrade zabecela
ovce. Nekde v louce cinkl divci smich. Slyseli jsme vani
vetru mezi stebly trav. Za tim vsim supelo mofe.
Ostrov Hiddensee se tahne jako libezna kfidova hraz pfed
rozsapanou Rujanou, jako by ji chtel chranit pfed zapad-
nim vetrem, pfed mofem a loupezniky. Je sestnact kilo-
metru dlouhy, ale misty uzky jen par set metru. Nesmeji
sem auta ani motocykly. Pasou se tu ovce, kravy, do rako-
si zapadaji hejna kachen. Sem tam projede strejc na kole.
Na pozadi mofe zveda se par rakosovych stfech.
Nejhezci ze tri obci ostrova je Vitte. Trochu snobama, ale
co s tak peknym mistem nadelate? Pfed valkou sem jez-
dili slavni: Bertold Brecht, Franz Kafka, Sigmund Freud
311
i Albert Einstein. Spisovateli Gerhardu Hauptmannovi se
tu tak libilo, ze tu nejen zil, ale i umfel a podle sveho pfa-
ni je zde рос ho van.
Nejslavnejsi domek Vitte je na pohlednicich: smolkove
modry, stfecha z rakosu. Uvnitf sedela malifka a malo-
vala okoli. V okoli sedeli malifi a malovali domek. Так
kulturni obci je Vitte.
Domy tu maji blizko к vode. Mozna je nekdy vlna sme-
te. Nebo roztaje Arktida a more stoupne. Kam se lide
schovaji? Корсе jsou jenom na severu. Ten nejvyssi se
ke vsemu jmenuje Mrtvy chlap. Ale nikoho to netrapi.
Nikdo se nechce odstehovat. Taky bych nesel. Nechal
bych na Panubohu, jak s nami nalozi. Na Hiddensee to-
tiz, v modrem a zelenem tichu, о nem bezpecne vfte. Jste
jeho casti. Так ceho byste se bali.
Byl vecer a sirokou plaz v Binzu napadly vlny. Chtive
jazyky ji s fevem dobyvaly pofad vys, az к nam a vnikaly
nam do bot. More bylo temne zelene, s bilymi chocho-
ly peny. Sedeli jsme ve strandkorbach a vsechno mohlo
dobre dopadnout, kdyby v te chvili nevykfikla Gabina,
ze ma chut’ si zaplavat.
„Co blbnes? Je konec dubna,“ zdesil se Otous, ale jeho
hlas zanikl v zlovestnem ryku Baku. Gabina v plavkach
vybehla proti zpenenym pozerakum, nechala se zfacko-
vat prvni vlnou, az upadla, se st’astnym jecenim vstala
a plavala ve smeru, kde lezi Svedsko. Ale rozmyslila si
to, zavfestela, obratila a nechala se vyvrhnout na plaz.
„Ja ji fakt zabiju,“ vzdychl Otous.
„Je fachla,“ pfikyvl Sumec soucitne. Ze sousedni strand-
korby zaznel v tu chvili valecny ryk. Sumec гайрё!. Do
more se hnala Lida, bez plavek, nasledovana nahatou ba-
bou evidentne nemeckeho puvodu.
„Co jsem komu udelal,“ septal Sumec. Zbledl. „Sna-
zim se, vydelavam. Na Zugspitze jsem kvuli ni nevylez.
312
A vona - jeste ji vidite? Ja uz ji - tamhle je,“ fekl ztrape-
ne a zhroutil se v strandkorbe.
Mohutny vzdech byl mu odpovedi. V sousednim lehatku
vezel bledy muz a hledel na more se stisknutymi rty.
„Je uplne blba,“ sdelil mu Sumec.
,,Deine?“ fekl chlap, hodil hlavou к mofi.
Sumec pfikyvl a chraptivym hlasem dodal: „To mi dela
furt.“
„Meme auch,“ fekl chlap, vzdychl a znova se zahledel na
mofe. Sahl za sebe a vynal lahev s pruzracnou tekutinou.
,,Trink,“ fekl zmucene a podal lahev Sumcovi. Sumec se
napil. Na cele mu vyrazil pot a rozkaslal se. Pote blaho-
dame оШрё1. Nemec pfisvedcil a vychlastal ctvrt flasky
naraz. Byl to rozmemy German. Veslo by se do nej tfikrat
vic.
Zeny se vznasely daleko za bojemi jako spunty a blazene
vyskaly.
Sumec roztfesenymi prsty vytahl z zebradla Jelinkovu
slivovici. „Auch gut,“ fekl, nabidl Nemci. Pili a hledeli
na fvouci mofe.
Po dlouhych minutach se holky vynofily z vln. Jakoby nic.
„Ses fakt blba,“ zafval Sumec. Nemec vstal, obratil se ke
sve babe a vydal ze sebe soustavu teutonskych skfeku.
Pak se obratil к nam.
,,Kiinto,“ vyrazil. Podal Sumcovi ruku a sei sve babe
vstfic.
„Myslil jsem, ze kiinto je opasek,“ fekl Keny.
„To je Giirtel,“ fekla Lida. Byla zabalena v osusce, zafila
spokojenosti a tfela si rucnikem vlasy.
,,Ty,“ fekl Sumec, „mi nefikej ani n. Auf vidazen, Kiin-
to,“ s laskou pak zavolal germanobijec na nemeckeho
pfitele.
Gunther neslysel. Prave se hadal s Giintherovou a krok
mel vratky.
313
6.
POSLEDNI PISEN
Uz jsme byli skoro doma. Patriot zvedl cenich a s tahlym
vytim zamifil do smrkovych strani Krusnych hor. Objala
nas vune mechu a vody, zraneneho dfivi a vfesu z roz-
palenych pasek. 1 ze silnice bylo videt stare rany zeme:
pfikopy, jamy, boule podobne mohylam. Mozna bye horn
objevili v kapradi i usti zasypanych sachet. Nemecky na-
zev Krusnych hor je Erzgebirge. Rudohofi.
Vjizdeli jsme do mestecek zavinutych v horach jako draci
mlad’ata, jindy tenkych a klikatych jako hadi. Mesto Aue
lezi v horskem kotli. Po posledni valce mu fikali „novy
Texas“: sidlil tu ufad, ktery dbal na to, aby uran vyteze-
ny v Krusnych horach mizel v Rusku. Mestecko Schwar-
zenberg se zas proslavilo tim, ze je v roce 1945 Rusove
i Americani zapomneli obsadit. Mesto fungovalo dal jako-
by nic. Pfislo se na to az 20. cervna. Rusove se lekli, pfijeli
a zbavili tak obyvatele mucive nejistoty, co bude dal.
Ve Zwickau, Schumannove rodisti, vyrabeli trabanty.
Blizili jsme se к ceske hranici a vetve smrku nam v cer-
stvem vetru mavaly na rozloucenou. Toto nebyl Abend-
land. Ale pofad to byl Sever. Nordland. Vanocni zeme
temnych lesu prospikovanych skfitky a bajnymi dedec-
ky, krajina Gerdy a Kaje sahajici od Alp pres nekonecne
niziny Branibor az к norskym fjordum. Nemecko - les.
Dojeli jsme к celnici.
,,Kriskot,“ fekl Sumec snazive.
„Dobry den,“ zavreel chlap v boude docela slusnou ces-
tinou a natahl ruku pro pasy.
„Schvalne, jestli nas ti srandisti prosacujou jako posled-
ne,“ smal se Keny.
„To si piste,“ fekl cesky celnik a pfikazal nam otevfit
kufr, vykloubit popelniky a rozebrat sedadla. Tfi chla-
314
pi nam odmontovali kola a nakonec odvlekli Sumce do
utrob celnice, ze pry se podoba paserakovi drog, jehoz
popis maji v kancelafi.
„Jak to, ze je tu ceska celnice?“ zasl Keny. ,,Z tyhle stra-
ny meli odjakziva prvni boudu Nemci.“
„Tu prvni boudu,“ fekla Lucie u volantu, „jste vsichni
prospali. Chrapali jste tak, ze nas Nemci vubec nepro-
hlizeli."
Konec
315
POZNAMKA AUTORA
V knizce vyzdvihuji ty rysy пётескё povahy, ktere se mi
libi a о nichz verim, ze by se nam zilo lip, kdybychom je
dokdzali prijmout: smysl pro rad, vernost myslence apri-
тёгепу konzervativismus. Text knizky vsak vznikal dlou-
ho, s prestdvkami, mozna desetpatndct let. Иётс1, stejw
jako cely nas svёt, se rychle тёт a ani mezi nimi dnes
nejsou гттёпё vlastnosti samozrejmosti. Muze se proto
stat, ze nez me vyprdveni dorazi ke ёtendfi, Иётеско sku-
tedne а Иётеско тё knizky budou сЬё v leccems odlisw
гетё. Byla by to skoda, nejen pro той knihu.
316

Z POUZITE LITERATURY
Adams, Nicoletta. Ostseekiiste, Schleswig-Holstein. Koln :
DuMont 2000. 240 S. DuMont-Reise-Taschenbiicher.
ISBN 3-7701-4278-0.
Allenstein, Bernd - Ohrenschall, Alice - Hinderks, Susanne.
Hamburg. Munchen : Bucher, 1993. 151 S. Edition Die deuts-
chen Lander. ISBN 3-7658-0852-0.
Aschenbeck, Nils - Kahler, Christian - Schmidt, Barbal -
Meyer, Peter Weber. Bremen und Umgebung. Ein illustrier-
tes Reisenhandbuch. Bremen : Edition Temmen, 1995. 285 S.
ISBN 3-926958-57-X.
Baedeker Passau. Stadtfuhrer. 3. Aufl. Freiburg : Karl Baede-
ker Verlag, 1986. 128 S. Baedeker-Reisefuhrer.
ISBN 3-87954-067-5.
Blechschmidt, Manfred. Erzgebirge. Sachsens silbernes Berg-
land. Ein Landschaftsbuch. Husum : HusumVerlag, 1992. 127
S. ISBN 3-88042-573-6.
Brauns, Patrick. Bodensee. Munchen : Polyglott Verlag, 1999.
96 S. Polyglott-Reisefuhrer. ISBN 3-493-62607-X.
Desing, Julius. Konigsschlofi Neuschwanstein. DerKonig und
sein Schlofi. Das Wichtigste uber das Leben Konig Ludwigs
II. und sein Lieblingsschlofi. Fotos von Klaus und Wilhelm
Kienberger. 6. Aufl. Lechbruck : Verlag Wilhelm Kienberger,
2001. ISBN 3-933638-25-9.
Dettelbacher, Werner. Oberpfalz. Bayerischer Wald. Nieder-
bayern. Kunst, Kultur undLandschaft. 1. Aufl. Koln: DuMont,
1980. 347 S. DuMont-Kunstreisefuhrer. ISBN 3-7701-1211-3.
Dubilski, Petra. Ostseekiiste. Meclenburg-Vorpommern. Mit
Hiddensee, Rugen, Usedom. 2. Afl. Koln : DuMont-Reisever-
lag, 2003. 228 S. Reise-Taschenbucher. ISBN 3-7701-5926-8.
Egert-Romanowska, Joanna - Omilanowska, Malgorzata. Ne-
317
mecko. Z angl. orig. Eyewitness travel guides - Germany pfel.
Lenka Svobodova a Josef Koval. 2. vyd. Praha : Ikar, 2004.
576 s. Spolecnik cestovatele. ISBN 80-249-0315-6.
Geiss, Heide Marie Karin. Munchen. Koln : DuMont, 1998.
234 S. DuMont-Reise-Taschenbiicher. ISBN 3-7701-2670-X.
Heinemann, Gunter. Heidelberg. 3. Aufl. Heidelberg : Gu-
derjahn, 1996. 541 S. ISBN 3-924973-01-6.
Hollerbach, Eugen. Rhein-Sagen. Vater Rhein erzahlt! Reisen
Sie in die Sagenwelt des Rheins. Pullheim : Rahmelverlag,
2007. 96 S. ISBN 978-3-939592-06-8.
Huber, Werner - Goock, Michael. Auf der Suche nach den
Niebelungen. Gutersloh : Praesentverlag Peter, 1981. 164 S.
ISBN 3-87644-076-9.
Chris, Ernst - Hansen, Hannes - Dressier, Fritz. Lubeck. Mun-
chen : Bucher, 1996. 144 S. Edition Die deutschen Stadte.
ISBN 3-7658-1098-3.
Klima, Jan. Pod пётескои vlajkou. Pfibeh jedne kolonialni
rise. 1. vyd. Praha : Libri 2005. 495 s. ISBN 80-7277-282-1.
Kootz, Wolfgang - Sauer, Willi - Strauch Ulrich. Frankfurt.
Stadtfuhrer mit 96 Farbbildern. Stadtplan mit Rundgang.
5. Aufl. Ubstadt-Weiher : Kreichgau Verlag, 2004. 72 S.
Taschenbuch. ISBN 3-929228-20-3.
Kostlan, Antonin - Moravcova, Dagmar - Vanicek Vratislav.
Encyklopedie dejin Иётеска. 1. vyd. Praha: Ivo Zelezny,
2001. 556 s. ISBN 80-237-3590-X.
Krasnohorska, Eliska. Ze Sumavy. 1. vyd. Praha: J Otto, 1873.
72 s. Zenska biblioteka c. 5.
Kucera, Jan Pavel. Drama zrozene hudbou. 1. vyd. Richard
Wagner. Praha : Paseka, 1995. 266 s. Historicka Pamef. Me-
dailony, sv. 2. ISBN 80-7185-002-0.
Leonhardt, Rudolf Walter - Schulz, Paul Otto - Hinderks, Su-
sanne. Berlin. Munchen : Bucher, 1999. 159 S. Edition Die
deutschen Lander. ISBN 3-7658-1211-0.
318
Ligges Wulf - Viedebantt, Klaus. Inseln und Halligen Nord-
frieslands. Antrum. Fdhr. Die Halligen. Nordstrand. Pellworm.
Sylt. 1. Aufl. Koln: DuMont, 1985. 148 S. ISBN3-7701-1776-X.
Magris, Claudio. Dunaj. Z it. orig. Danubio pfel. Katerina
Vinsova a Bohumir Klipa. 1. vyd. Praha : Odeon, 1992. 412 s.
ISBN 80-207-0390-X.
Mehling, Marianne. Knaurs Kulturfuhrer in Farbe Munchen.
Fotos Robert Hetz. Munchen : Droemer Knaur, 1991. 292 S.
Knaurs Kulturfuhrer in Farbe. ISBN 3-426-26341-6.
Mulzer, Erich. Baedeker Nurnberg. Stadtfuhrer. 9. Aufl. Ost-
fildem-Kemnat : Karl Baedeker Verlag, 2000, 134 S. Baede-
ker-Reisefuhrer. ISBN 3-87954-024-1.
Muller, Heinz — GroBe, Gerald. Berge, Bode, Burgen. Eine
Kleine Harzreise 1. Aufl. Leipzig : Brockhaus, 1984. 102 S.
Brockhaus-Miniaturen. ISBN 3-325-00116-5.
Richter, Werner. Ludvik II., krdl bavorsky. Z nem. orig. Lud-
wig IL, Konig von Bayern pfel. Vera Machackova-Riegerova.
1. vyd. Praha: Orbis, 1995. 301 s. ISBN 80-235-0065-1.
Rinke, Moritz. Die Nibelungen. Nachwork Peter von Becker.
Reinbek bei Hamburk : Rowohlt-Taschenbuch Verlag, 2002.
127 S. Rowohlt-Paperback. ISBN 3 499-23202-2.
Ruscheinsky, Dagmar - Meier, Hanno. Regensburg. With
a summary and captions in English. 1. Aufl. Regensburg :
Pustet, 1997. 136 S. Regensburg - UNESCO Welkulturerbe.
ISBN 978-3-7917-1575-9.
Schafer, Martin - Ullrich, Corinne - Kiirzinger, Georg. Mun-
chen. Munchen : Bucher Verlag, 1997. 144 S. Edition Die
deutschen Lander. ISBN 3-7658-0857-1.
Seibt, Ferdinand. Zrozeni Evropy. Pritbeznd zprava о posled-
nich tisici letech. Z nem. orig. Begriindung Europas pfel. Pa-
vel Cink. Praha : Vitalis, 2004. 390 s. ISBN 80-7253-108-5.
Schafke, Werner. Koln. Zwei Jahrtausende Geschichte, Kunst
und Kultur am Rhein. 1. Aufl. Koln : DuMont, 1998. 336 S.
DuMont Kunst-Reisefuhrer. ISBN 3-7701-4368-X.
319
Schuchhardt, Carl. Die Burg im Wandel der Weltgeschichte.
1. Aufl. Potsdam : Athenaion, 1931. 350 S. Museum der Welt-
geschichte.
Taylor, Alan John Percivale. Bismarck. Z angl. orig. Man and
the Statesman pfel. Karla Smidova. Praha : Baronet : Knizni
Klub, 1998. 294 s. ISBN 80-7214-084-1.
Tomasek, Radmil — Strida, Miroslav. Nemecko. Pruvodce do
zahranici. Fot. Martin Hurin a Vladimir Prochazka. 1. vyd.
Praha : Olympia, 1999. 229 s. Globus. ISBN 80-7033-545-9.
Viedebantt, Klaus - Pansegrau, Erhard. Frankfurt. 1. Aufl.
Munchen : Bmckmann, 1988. 152 S. ISBN 3-7654-2155-3.
Vodak, Frantisek. Abendland aneb Legenda о posedlosti. 1. vyd.
Praha : Orbis, 1991. 56 s. ARS. ISBN 80-235-0021-X.
Volkert, Wilhelm. Geschichte Bayerns. 1. Aufl. Munchen :
Beck, 2001. 127 S. Beck’s Reihe. ISBN 3-406-44778-3.
Wegner, Matthias - Ohrenschall, Alice - Hinderks, Susanne.
Hamburg. 1. Aufl. Munchen : Berlin : Bucher, 1991. 64 S. Bu-
cher’s Stadtereisen. ISBN 3-7658-0719-2
Wurlitzer, Bernd. Stadtefuhrer DDR. 38 Stadte. 1. Aufl. Mun-
chen : Polyglott, 1991. 127 S. ISBN 3-493-60291-X.
320
OBSAH
I. EXPEDICE NA JIH----------------------------------11
1.	Keny a nemecky jazyk. Otousuv strach.
Stredovek ve Furthu. О lesnich Bavorech
Hohen Bogen a ja. Boj s drakem.---------------------13
2.	Bavorskou Sumavou. Kfize a procesi. Dirndly.
Umrlci prkna. Javor a Roklan. Hovor s loupeznikem.
Sumavske hruzy.-----------------------------------19
3.	Passau. Biskupove. Otous pada do Innu.
Fratemickym mestem. Dom svateho Stepana.
Princezna Gizela.---------------------------------28
4.	О krase nemeckych vsi. Straubing. Uboha nevesta.
О nemeckych radostech. Utrpeni skrta Kenyho.
Jak cesky krai Deggendorf dobyval.------------------32
5.	Valhala a jeji velikani. Regensburg.------------36
6.	Mnichov, matka venkova. Dechovky duji.
Jindfich Lev. Sidlo kralu. Hitler. Kostely.
Keny na trzisti. Oktoberfest. Rozlouceni v pivnici.-43
7.	Alpy. Kralovskejezero. Kostel St. Bartholoma.
Bavori nam ven. Oberammergau. О nemeckem vkusu.
Jak Sumec nevylezl na Zugspitze.--------------------58
8.	Cesko zpiva Bavorsku. Neuschwanstein.
Interju s kralem. Sen о Siegfriedovi.
О nemecke sentimentalite.---------------------------69
9.	Z Bavordo Badenska. Bodamske jezero.
Uspech nejblaznivejsiho Nemce. Kostnicka nedele.
Imperia. Slava smrti Mistra Jana.-------------------79
321
10.	Cerny les. Svabove. Koule na hlave.
Tresnovice. Kukajici hodiny. О lesni dusi Nemcu.
Kde se rodi Dunaj. Freiburg jako ze sna.---------83
11.	Kde lezi Strubina? Pribehy Ulmu. Hospic v desti.
Augspurk. Fuggen a Welserove.
Sidliste pro hodne chude. Nemci a pospolitost.---91
II. EXPEDICE NA ZAPAD----------------------------101
1.	Dobyti Bavorskd Falce. Interju s domorodci.
Svata tela Waldsassenu. Jak mnisi na vychod tahli.
О пётескёт malomeste. Pohreb na vsi.-------------103
2.	Vzhuru smrcinami. Prameny Ohfe. О Tannhauserovi.
Wagnerovy stopy. Inteiju sgeniem.----------------111
3.	Norimberk. DSjiny, take ceske.
Svary manzelu a lod’s blazny. Zmizeni krasne kasny.
Hans Sachs. Durer a jeho dum. Slavni.------------119
4.	Zemi Franku. Wurzburg. Pribeh trubadura.
Spessart a jeho hospoda. Vypraveni о Nibelunzich.
Ve Wormsu. Konec Burgundu.-----------------------131
5.	Bohac Frankfurt. Amerika nad Mainzem.
Brod Karla Velikeho. Romer a parlament.
Dejiny penez. Hfisne nadrazi.
Pravda v jablecnem vine.-------------------------149
6.	Sam do Sarska. Pficiny usmudlanosti.
Sladky stary Saarbrucken.
Posmrtne bratrstvi Nemcu a Francouzu.
Co Americani naucili Nemce.----------------------160
7.	Jak nedojet do Mainzu. О nemeckych dalnicich.
Unos do Wetzlaru. Skandaly mladeho Werthera.
О пётескёт smutku. Grimmove.---------------------164
322
8.	Nonstop slava v Riidesheimu.
Otec Ryn a jeho hrady. Piskoti na rece.
Lorelei.-----------------------------------------172
9.	Koblenc. Plivnik zvany Schangel.
Novy klid ve starem Bonnu. Koln. Uboha Ursula.
О nemeckych kamevalech. Interju s nacelnikem.----182
10.	Ponufe о Porufi. Dusseldorf. Co hrozi.
Dalsi mesta. Duisburg, Schimanski. Otousova lest.
Siegfrieduv Xanten. Kleve. О Lohengrinovi.---------195
11.	Cesta davnych karavan. Teutobursky les.
Hermann, vudce Cherusku. Tajemstvi Extemsteine.
Hammeln. Krysaf a jeho Nemci. Baron Prasil.--------205
12.	Bremy. Vlada cyklistu. Dejiny. Roland.
О bremskych zvifatkach. BottcherstraBe. Schnoor.
Nove Bremy. О hrdem Kenym.-----------------------212
13.	Hamburg. Jine Nemecko. Hanza.
Co je Kontorhaus. Papuanci. Co se tu ji.
Speicherstadt. Ulice hfichu.
Co zbylo z kolonialnich snu.---------------------221
14.	Nejsevernejsi Cechozrouti. Lubeck —perla v nizine.
Schleswig. Mofe zabijak. Frisove.
Klaus Stortebecker, dobry pirat.-----------------238
III. EXPEDICE NA SEVER---------------------------253
1. Saskym Svycarskem. О Sasech a Slovanech.
Staveniste Drazd’any. Frauenkirche. Nalet.
Stare mesto. August Silny. Florencie Severn.-----255
2. Durynsko. Slechtici a karbanici. Goethuv Vymar.
Wartburg. Smutek Eisenachu. Povstalci z Mylhuz.
Harz. Carodejnice na Brockenu.-------------------266
323
3. Berlin, dvojf mesto. Hohenzollemi. Turek
v Tiergartenu. Bismarck vypravi. Kudy sly dejiny.
Smutny vychod.O nemecke dustojnosti.-------------279
4.	Na Baltu. Wismar. Duny a lazne. Rostock.
Wamemimde. Dedkove. Hrdina Jantzen.
Poloostrovy. Stralsund.--------------------------295
5.	Rujana. Rugiove, Ranovd. Na Jasmundu.
Konigsstuhl: zidle ci trim? Keny a mistni lahudka.
Arkona. Jak se Sumec s Nemci smifil.--------------306
6.	Posledni pisen--------------------------------314
Poznamka autora-----------------------------------315
Z pouzite literatury------------------------------316
ZDENEK SMiD
Expedice
aneb "/
prod bychom se
n e p о b i I i
Obalku s pouzitim ilustraci Miroslava Slejsky
navrhl Oldrich Posmumy
Vydalo Nakladatelstvf Olympia, a. s.,
Klimentska 1, 110 15 Praha 1,
v roce 2007
jako svou 3605. publikaci
Odpovedna redaktorka Jolana Baresova
Technicky redaktor Jan Zoul
Sazba a zlom DTP Olympia
Vydani prvni
328 stran
Vytiskly Teslnske papimy, s. r. o.,
TS 13/33
27-073-2007
Zdenek Smid
V OLYMPII
PROC BYCHOM SE NETOPILI
aneb Voddcky pruvodce pro Ofeiii
, Prvni dil dnes jiz kultovni vodacko-horacke trilo-
gie je jednou z mala knih, od kterych se ctenar
neodtrhne a nad kterymi se od srdce zasmeje,
nebot i ten, kdo nikdy nejel Luznici a dalsi toky
nasi vlasti, о tom песо slysel a rozhodne byl take
mlady jako Sumec, Keny, Lida, Krizak a dalsi
clenove party v pribezich tvoricich vodackeho
pruvodce pro divku Ofeiii. Ilustroval Adolf Born.
2007, dodsk4. vyd., 152 s., vaz. 105x175 mm,
cena 149 Kc, ISBN 80-7033-929-2
PROC BYCHOM SE NEPOTILI
aneb Jak se chodi po hor^ch
Druhy dil vodacko-horacke trilogie nam dovoli
znovu se setkat nejen s Kenym, Lucii, Lidou,
Sumcem a dalsimi cleny nam dobre zname
party, ale take s autorovou dcerou Magdalenou.
Podivame se s nimi do slovenskych Tater a se-
znamime se s krasami i nastrahami vysokohor-
ske turistiky. Ilustroval Adolf Born.
2007,3. vydani, 184 s., vaz. 105x175 mm,
cena 149 Kc, ISBN 80-7033-468-1
NEJLEPSI HOLKA NASEHO ZIVOTA
aneb Miss Porta
V knizce se popularni a oblibeny autor vydal na
race casu zpatky do dob nejvetsi slavy pisnickaf-
skeho festivalu Porta a hlavne к prameni mladi,
pratelstvi a lasce, о kterych umi psat s neodola-
telnym humorem. Ilustroval Adolf Born.
2003, dotisk2. vyd., 184 s., vaz. 105x175 mm,
* села 122 Kc, ISBN 80-7033-543-2
ME STARE DOBRE VARY
aneb MAS zoviaini pruvodce pitim a zitim
Knizka je venovana Karlovym Varum, mestu,
’ ktere kdysi patrivalo mezi predni salony Evropy
« a v jehoz stranich a staletych zdech dodnes zni
barokni zvony, f letny empiru, beethovenovske bu-
raceni, valciky sladke epochy i nostalgicky swing.
Jak sam autor rika, neni ani turistickym pruvod-
cem, ani historickym pojednanim ci sbornikem la-
zenskych klepii, nybrz volneorganizovanou smesi
toho vseho. Poutavy a zasveceny text, z nehoz na
ctenare dycha atmosfera jednoho z nejkrasnejsich
a ve svete nejznamejsich ceskych mest, dokresluji
dobove cernobile ilustrace z archive Karlovarske-
ho muzea a Stanislava Burachovice.
2003. dotisk 1. vyd., 232 s., vaz.105x175mm,
cena 133 Kc, ISBN 80-7033-592-0
ZDENEK S M I D
ZA PiSNi SEVERU
aneb Prod bychom se neztratili
Vesele historky z cestovani po Skandinavii a ta-
ke spoustu zajimavych cestopisnych informaci
pfinasi humoristicka knizka, ktera navazuje na
slavnou vodacko-horackou trilogii Proc bychom
se netopili..., Proc bychom se nepotili... a Proc
bychom se netesili... Do dalekych severskych
krajii se tentokrat nevypravi vsichni znami cle-
nove party, ale jen nekteri z nich a spolu s nimi
autoruv syn Lukas. Ilustroval Vaclav Kabat.
2005, dotisk 1. vyd., 232 s., vaz. 105x175 mm,
cena 149 Kc, ISBN 80-7033-163-1
DLOUHE NOCI VIKINGU
aneb Vrafte nam rabiaty!
Do dalekeho kraje Severu se v teto knize pre-
nesl Zdenek Smi'd, aby svym ctenafiim pou-
tavou a humornou formou pribhzil podivne
krute a fantasmagoricke prfbehy о skandi-
navskych bozich, hrdinech a davnych krahch.
2006, 1. vyd., 224 s., vaz., 105x175 mm,
cena 189 Kc, EAN 978-80-7033-967-1
JAK JSME SE NEDALI
aneb Kapitoiy z dejin ndrodniho upeni
Humorne ladeny pohled na myty ceske historie
a ceskeho vlastenectvi od stredoveku az po sou-
casnost aneb Jak to vlastne bylo. Autor usmevne
glosuje nejen stare ceske povesti, ale i pisemne
dolozene udalosti nasich dejin, a zasvecene po-
lemizuje s ceskou historiografickou tradici, ktera
mnohdy zduraznuje v ceskych dejinach prohry,
misto aby oslavovala cetna vitezstvi na poli va-
lecnem, politickem i kulturnim.
Dotisk 1. vyd., 296 s., format 105x175 mm,
cena vaz. 189 Kc, ISBN978-80-7033-974-9
zdenEk s m
D
Mlady celnik ve svetru a ksandach nakoukl do vozu a s usme-
vem se obratil na ridice. - ,,Gurtel,“ zarachotil a naprahl ke Ke-
nymu ruku. - Keny ji potrasl a dojate odvetil: „Test me, ja jsem
Keny.“ - Lucie skryla tvar do dlani, mladenec upadl v rozpaky.
Ukazal na gOrtel, jenz se bimbal u Kenyho ramene. Lucie se
na celnika usmala a Kenyho pripoutala. - „On vam nerozu-
mel,“ fekla nemecky. Celnik civel. Ac urostly, nahle pripomi-
nal vietnamskeho trpash'ka z nedalekych Vserub. ,,Weiter,“
on non, zaseptal bledymi rty. - ,,Jed’, troubo,“ rekla
I	Lucie. Keny se rozjel. „Ahoj, Kuril, pokynul
celnikovi z okna, „videli jste? Napadlo by
vas, ze se vam predstavi'? Malo platny, je to
kultura! Marne co dohanet!" - „Aby te z nich
9788073 760502 nekleplapepka,“zavrcel Sumec.