Text
Název originálu: Schisllmtrix Plus
Obálka: Jan Patrik Krásný
Grafická úprava obálky: Dagmar Krásná
Redakce: Helena Šebestová
Copyright @ 1996 by Bruce Sterling
AU Rights Reserved
Copyright @ 2006 for the Czech translation by R. Rouče
(Schismatrix, Twenty Evocations), P. Kotrle (Spider Rose, Cicada
Queen, Sunken Gardens), J. Dušek (Swarm)
Copyright @ 2006 for Cover by J. P. Krásný
Copyright @ 2006 for the Czech edition by Laser-books s. r. o.
ISBN 80-7193-213-2
Předmluva k prvnímu
českému vydání
Mám velikou radost, že toto mé klíčové dílo je nyní
dostupné v češtině.
Prahu jsem navštívil, znám tedy některé české spi-
sovatele science fiction. Dávali mi jíst a nechávali mě
přespat na svém gauči, neboť to jsou dobří a otevření
lidé.
Díky tomu si uvědomuji, co to znamená, když vý-
plod amerického vědeckofantastického průmyslu dorazí
na místní vydavatelskou scénu. Tato kniha je sympto-
mem onoho jevu. Mám ji rád, dala mi hodně práce a jsem
na ni hrdý, ale přiznejme si, že není právě hezké, když
knihy z velkých zemí, kde se mluví velkými jazyky, přibu-
dou do malých zemí, kde se mluví malými jazyky. Trochu
se to podobá slonovi, který se snaží nasoukat do vany.
Každý neanglicky píšící autor si je této kulturní si-
tuace vědom. Američtí spisovatelé tomuto problému ro-
zumějí pouze zřídkakdy, já ale slyšel stejná slova od lidí
6
BnlCť Stcr-ling
I?ohybujících se v kruzích scif'lH'e fiction po cplpm světp.
Ríkají zhruba toto:
.,Hrozně se nám líbí science fiction, protože je tak
odlišná, nápaditá a nezvyklá. Bylo by ale skvělé, kdy-
by v sobě zahrnovala trošku našeho místního, národního
postoje k životu:'
Kdyby Američany zaplavila čínská science fiction
(tak, jako je dnes zaplavuje zboží vyrobené v Číně), ur-
čitě by tvrdili totéž. Všichni chtějí být nespoutaní a ná-
padití. Přesto všechno ale zároveň touží po laskavosti,
útěše a jistotě toho, že "jsou sami sebou".
Když chceme b},t sami sebou, vyvstanou před námi
potíže. První z nich je, že mimo nás samotných nikomu
nepřipadáme laskaví, útěšní a uklidňující. Když se my
Američané culíme a ukazujeme zářivě bílé zuby, když
jsme se sebou opravdu spokojení, začínáme lidem z ji-
ných společenství lézt na nervy, Čím víc se snažíme být
sami sebou, tím víc rozdílů vytváříme. Když Američa-
ny posedne supernarionalismus a vlastenectví, nedokáží
je vystát ani ostatní Američané. Neexistuje jádro lidské
společnosti, k němuž bychom se mohli upnout, aniž by-
chom neztratili sympatie mnoha svých bližních a nezne-
chutili je,
Samozřejmě, když na sebe vezmeme úhledný obal,
abychom byli globálně přijatelní, je to ještě větší úlet.
Vyžaduje to autoparodii. Znamená to, že proměníme své
dědictví v turistickou ekonomii, v konzumní, neauten-
tickou, muzeální verzi našich předchozích životů. Praža-
é tomu ze všech lidí na světě nejspíš rozumějí nejlépe.
Clověk se až diví, kolik je Praze "předvařeného" Katky.
Proč jeho? Máme tu milého židovského úředníka v po-
jišťovně, který německy píše podivné příběhy. Přesto jej
okolní svět vnímá jako tvář české kultury, oproti třeba
Václavu Havlovi nebo Karlu Čapkovi, dvěma českým spi-
sovatelům, které mám mnohem raději než Katku, proto-
Přpdrnlv,va
7
že, upřímně řečeno, oba píší lepší science fiction.
Tento román jsem před nějakými dvaceti léty napsal
v texaském Austinu. Když dnes v Austinu zahlédnete
muže, který je vynikajícím způsobem oblečený jako te-
xaský kovboj, má na sobě klasické kovbojské boty, dží-
ny, vestu, kovbojský klobouk, s největší pravděpodob-
ností jde o německého turistu. Skutečně jsou dny, kdy to
vypadá, že máme v Austinu víc německých turistů než
v Praze. Vím, že to není fyzicky možné, ale vážně to tak
působí.
Tento vědeckofantastický román nebyl napsán ve vaší
zemi. Nemá v sobě vůbec žádnou českou národní příchuť,
přesto si myslím, že i tak se může Čechům zalíbit. Je to
ryze odlišná kniha. Vědomě jsem usilovalo to, abych od-
stranil všechno, díky čemu se cítíme spokojeně a jako
doma. Tato kniha cele pojednává o nesmírně cizích li-
dech, kteří nikdy nežili na Zemi. Nemají nebe, nemají
moře. Neznají princip "krve a půdy", protože nemají pů-
du a krev by považovali za komoditu. Samotná jejich těla
jsou nestálá, předělatelná, ohrožená. Jejich habitaty jsou
malé, křehké a závislé. Žijí ponuré, nepředvídatelné živo-
ty, neboť se nacházejí uprostřed studené války. A přesto
se nevzdávají, žijí. Lidé v této knize fyzicky přežívají fi-
lozofie, politické strany, hnutí, armády, ekonomie, všech-
ny zdánlivé jistoty. Přežívají všechno, co jim druzí nutí.
Přežívají dokonce své lidství.
V této knize neexistuje žádná Amerika. Dokonce
i Katka rád psalo Americe, v mojí knize o ní však není
ani zmínky. Je to velice americká kniha, s tím nic nPlla-
dělám, není ale americká žádným průbojným nebo pozi-
tivním zptlsobem. Je americká tím, co popírá, co odmítá,
čeho se v ní nedostává; je to kniha napsaná ve velmoci
o velmocích, které jsou zkrátka jiné, než jak si samy sebe
představují.
Ze všech knih, které jsem napsal, se této na poli ci-
8
Br-uce Sterling
zojazyčné literatury patrně daří nejlépe. Není snadné ji
přpložit, často se ale stává. že jí překlad prospěje ješ-
tě větším odcizením, učiní ji silnější, ještě víc ji vzdálí
místnímu vidění světa.
Když jsem tuto knihu psal, mířily na Českou repuh-
liku, tehdy známou jako "Československo", americké vo-
díkové pumy. Pumy jsou dnes pryč, Československo je
pryč, já tuto předmluvu nepíši v Texasu, ale v Bělehra-
du, a kniha tu pořád je. Když nyní existuje v české po-
době, stává se svým skromným způsobem zdrojem české
kultury.
Lidé se ptají, proč je vědecká fantastika populární po
celém světě. Není to proto, že bychom se díky ní ve své
kůži cítili šťastnější, ale protože nám říká, že nám ta kůže
nevydrží věčně. Vědecká fantastika čerpá jak z vědy, tak
z fantastiky. Jak nám onehdy řekl jeden moudrý vědec:
svět není jenom podivnější, než si uvědomujeme, může
být dokonce ještě podivnější, než jsme si schopní uvědo-
mit. Toto deprimující prohlášení trochu zevšeobecňuje;
podivnost kosmu totiž výborně smazává rozdíly. Vesmír
je tajemný. Ta pravda platí pro nás pro všechny, ať jsme
kdekoliv, ať mluvíme jakýmkoliv jazykem, v jakémkoliv
vesmíru a čase.
Bruce Sterling
Bělehrad, 2006
ve
,
U vod:
Sluneční
Dovádění
soustavě
Thto knihu a povídky jsem napsal před jedenácti le-
ty. Rukopis SCHISMATRIXu jsem dokončil těsně před
třicetinami. Pak jsem dal výpověď ze zaměstnání.
Když jsem dokončil sérii o TvárnýchjMechanistech,
uvědomil jsem si, že jsem konečně pronikl do hlubin žán-
ru. Poznal jsem, jak prostřednictvím science fiction po-
stihnout vlastní obavy, vyjádřit vlastní představy a hovo-
řit vlastním hlasem. Ohromně mě to vyburcovalo. Nikdy
jsem se s tím nevyrovnal. Také jsem si od té doby nenašel
skutečné zaměstnání.
Poprvé píšu knihu v textovém editoru. První dva ro-
mány vznikly na mechanickém psacím stroji. Byly to nej-
lepší knihy, jakých jsem byl tehdy schopen, a vyjádřil
jsem v nich docela hodné nelibosti a zahořklosti, ale ne--
dají se stavět na roveň SCHISMATRIXu.
Když jsem poprvé spatřil, jak se můj text mění v elek-
trickou mlhu na obrazovce počítače, připadalo mi t.o jako
10
Bruce Sterling
Úvod
11
zjevení. Uvědomil jsem si, že jsem se stal součástí nové
generace science fiction. generacp oplývající nesmírnou,
opravdovou ,.technickou" výhodou nad všemi předcho-
zími. To mě téměř jako mávnutím kouzelného proutku
zbavilo dojmu, že stále dlím ve stínu Vernea, \Vellse či
Stapledona. To byli titáni imaginace, do posledního je
však svazovaly analogové technologie inkoustu a papíru.
Já jsem si teď mohl se slovy dělat, co SE' mi zlíbilo -
ohýbat je, tříštit, mačkat je jedno na druhé a zase dělit.
Jako bych trpělivě zkoumal bluesovou kytaru a zničeho-
nic zjistil, že je to karmínově čprvený Stratocaster značky
Fender.
Když jsem začal pracovat na povídkách o Tvárných/
Mechanistech, podařilo se mi přestat číst ohromné množ-
ství science fiction. Tou dobou jsem jí byl plný až po
okraj. Naučil jsem se vstřebávat takový materiál, který
rádi čtou sami profesionálové science fiction. Mé myšlení
a povahu světa Tvárných/Mechanistů ovlivnily zejména
tři knihy.
První z nich byla TRE WORLD, TRE FLESR, AND
TRE DEVIL od J. D. Bernala. .Jde o knihu z roku 1920
a byla by všeobecně přijímána jako prvotřídní úvaha
o kosmu, nebýt nepříjemné skutečnosti, že J. D. Bernal
byl celý život zarytým komunistou. Jelikož autor nebyl
politicky přijatelný, jeho dílo zkrátka nebylo po většinu
20. století stravitelné. Nikdy jsem nenalezl přílišnou zá-
libu v komunismu, v J. D. Bernalovi rozhodně ano.
Druhou knihou bylo DISTURBING TRE UNIVER-
SE Freemana Dysona. Kdyby se místo princetonského
fyzika světového formátu stal spisovatelem science fic-
tion, mohli bychom o něm mluvit jako o velikánovi žán-
ru. Před několika lety jsem měl to štěstí s ním pooběd-
vat. Ve své knize jsem použil části jeho díla, z nějž jsem
odstranil podnadpisy a pospojoval je; alespoň jsem mu
za ně poděkoval. Profesor Dyson SCHISMATRIX nikdy
nečetl, stavěl se však až překvapivě pozitivně ke skuteč-
nosti, že jsem mu uzmul třicet či čtyřicet nápadů. Velký
gentleman a učenec!
Třetí knihou bylo FROM BEING TO BECOMING
od Ilji Prigogina. Tato kniha se pyšnila. překrásným vě-
deckým žargonem, dokonce jPdním z nejúžasnějších, jaký
jsem kdy na papířp viděl. Je napsaná s tak hutnou, nad-
pozemskou vznešeností, až připomíná Písmo svaté. Tolik
se podobá "nabité próze" a "ráně do očí"l, jimiž jsme
my, milovníci kyberpunku, tak okouzleni, samozřejmě
s výjimkou faktu, že Prigoginovo dílo je skutečnou vědou
a jistým srozumitelným způsobem se vztahuje k všeobec-
ně přijímané realitě. Pochopitelně jsem tedy jeho termi-
nologii užil jako základ mystiky Tvárných/Mechanistů.
Působila jako zaříkávadla. Jeden z mých fanoušků, ná-
hodou také student profesora Prigogina, mu jednoho dne
daroval výtisk CRYSTAL EXPRESS, v němž jsou obsa-
ženy povídky o Tvárných/Mechanistech. Profesor bystře
podotkl, že tyto příběhy nijak nesouvisejí s průlomy ve
fyzikální chemii, za něž získal Nobelovu cenu. Nu, to je
sice pravda, ale zaříkávadla jsou slovní konstrukce. Fun-
gují nezávisle na chemii či fyzice.
Povídky jsem napsal před románem.
Kratší práce o Tvárných/Mechanistech mi posloužily
jako průzkumná metoda, jako způsob, jak se metodicky
vkrást do rozvinutého světa. románu. První vznikl "Roj",
v němž vystupují pouze dvě postavy a který se odehrává
1 "Rána do očí: živé, výmluvné detaily, které dohro-
mady tvoří kaleidoskopický efekt valících se vizuálních
představ na barokně zdobném SF pozadí. Jedním z ideá-
lů kyberpunku je dát vzniknout 'nabité próze' plné 'ran
do očí'." - definice podle Turkey City Lexicon; je připi-
sována Rudymu Ruckerovi. Pozn. překl.
12
Br'uce Sterling
celé světelné roky 0<;1 střpdu následného dění. Pak jspm
napsal "Pavoučí růži", již jsem situoval na okraj Sluneč-
ní oustavy a schismat.rické společnost.i. Nato se obje-
vila "Královna cikád", která se vrhla střemhlav do ulic
velkého mčsta Tvárných/Mechanistů a zkoumala jejich
společnost, kypící jako technikou poblázněné mraveniště.
"Zapuštěné zahrady" se odehrávají na konci mnou stvo-
řených dějin budoucnosti a uzavírají je. Experimentál-
ních "Dvacet evokací" bylo mým posledním příspěvkem
k tématu. Pro budoucí román to bylo vyčerpané téma;
to bylo příčinou, že jsem svou techniku "hutné prózy"
dovedl do krajnosti.
Toto byly mé první publikované povídky. Měl jsem
ještě jednu, "Umělé já," kterou mi otiskli, když jsem byl
teenager; ale běda, stránky rukopisu se v tiskárně zpře-
házely a povídka se tak stala nesrozumitelnou. Musel
jsem se jí zříci. Tím pádem se "Roj" stal mým oficiál-
ním debutem. Také byl prvním dílem, které jsem prodal
do časopisu (konkrétně THE MAGAZINE OF FANTA-
Sl' AND SCIENCE FICTION v dubnu 1982). A také se
dočkal nejvíce nových vydání. Dodnes jsem na něj pyš-
ný: umím už psát lepší texty, ale touto povídkou jsem
se konečně prohryzal izolací a zakousl sp do bzučícího
měděného drátu.
SCHISMATRIX byl mým třetím románpm, ale jako
první se dočkal okamžitého dotisku v.J aponsku. Od té
doby si japonského SF prostředí velice vážím. Nedávno
mi SCHISMATRIX vyšel jako první román ve Finsku.
Snad má dobrý překlad přednosti nepostižitelné v ori-
ginálu. Nikdy bych si nepomyslel, že kniha tak podivná
a osobitá přežije překlad do neindoevropského jazyka;
ovšem právě naopak, její zvláštnost jí pomáhá překoná-
vat. slovní a kulturní bariéry. SCHISMATRIX se podobá
ježovce je bodavý a neobvyklý. Není dvakrát elegant-
ní a postrádá osovou souměrnost, ale kousky z něho se
, I
Úvod
13
odlamují uvnitř lidí a zůstávají s nimi po léta.
Tyto povídky a román jsou "nejkyberpunkovější" dí-
la, která kdy napíšu. Stvořil jsem je v menším záchvatu
inspiri:tcp za oněch idylických dnů, kdy jsmE' spolu s m}'mi
olezlými kyberpunkovými spiklenci poprvé spatřili cestu
na výsluní literatury. Věřím, že bych dokázal napsat další
stejně překvapivou knihu, nebo i tak podivnou; ale niko-
ho by už nepřekvapilo, že umím překvapit. Čtenářům by
už nepřipadalo podivné zjištění, že umím být podivný.
Když jsem psal tuto knihu, každý den jsem překvapoval
sám sebe.
V oněch minulých dnech nebylo kolem kyberpunku
tolik humbuku a nebyl jedním ze základních kamenů SF;
ani se tak nejmenova1. Ještě nebyl zvenčí přijímán ja-
ko literární směr. Pro mě ale byl skutečný víc než dost,
tak jako všechno ostatní v životě, a když jsem byl po
pás zabořený do SCHISMATRIXu a klestil jsem si cestu
konflikty supervelmocí Sluneční soustavy a umouněných
teroristů, vesmírných pirátů bojujících za miniaturní ná-
rody, bylo to jako posvátný oheň.
Lidé se mě pořád ptají na další díla o Tvárných/Me-
chanistech, dokonce je na mně požadují. Pokračování.
Snad i trilogii. Spisovatelům otevřený vesmír Schismat-
rixu "původně stvořený" Brucem Sterlingem. Já ale ta-
kové věci nedělám. A nebudu. V této knize najdete vše,
co bylo a co je.
Bruce Sterling - bruces@well.com
Austin, Texas: 29. 11. 1995
Schismatrix
-
-
-
III
'III
Prolog
Pomalované letadélko prolétalo středem světa. Lind-
say stál v trávě, jež mu sahala po kolena, a se zakloněnou
hlavou je sledoval.
Šlapací ultralighty, chatrné jako papíroví draci, kle-
saly a zase stoupaly oblastí beztíže vysoko nad ním. Za
nimi, na protější straně válcovitého světa, žhnula zakři-
vená krajina žlutou barvou obilí a kropenatě zelenými
poli bavlny.
Lindsay si zaclonil oči před leskem slunce, který na
něj vrhalo jedno z dlouhých oken světa. Sloupec svět-
la proťalo letadélko bílý potah křídel mělo vyzdobený
elegantním motivem modrého peří -, a tiše se k němu
snášelo. Když se pilotka opřela do pedálů, aby znovu na-
brala výšku, spatřil, že má dlouhé vlasy. Lindsay věděl,
že si ho všimla. Chtěl zavolat, zuřivp zamávat, ale sledo-
vali ho.
Dost.ihli jej žalářníci: jeho žena a strýc. Dvojice sta-
rých aristokratů kráčela bolestně pomalu. Strýc zbrunát-
něl; zvýšil výkon svého kardiostimulátoru. "Utíkal jsi,"
obvinil ho. "Utíkal jsi!"
18
BruCť SteTling
Srhzsmatrix
19
IIII
1'1
I ii
,I
"Protáhl jsem si nohy," bránil se chabě Linclsay. "Do-
mácí vĚ'zení mĚ' omezuje."
Strýc si zastínil oči rukou posetou jaterními skvrna-
mi, zvedl zrak a následoval Lindsayův pohled. Ptačí le-
tadlo právĚ' kroužilo nad Kysem, bažinatou skvrnkou na
zemědĚ'lském panelu, kde půdu ovládla hniloba. "Koukáš
nd Kys, co? Tam pracuje tvůj kamarád Konstantin. Prý
ti odtud posílá zprávy."
.,Filip pracuje se hmyzem, strýčku. Nf-'ní kryptograf."
Lindsay lhal. V domácím VPZPllí byly Konstantinovy
skryté signály jediným způsobem, jak se npco dozvĚ'dět.
S Konstantinem byli politickými spoj Pllci. Když při-
šla razie, Lindsayovi zakázali opustit pozemky náležející
k rodinnému sídlu. Ovšem Filip Konstantin se ukázal ja-
ko ekolog nenahraditelný. Zůstal tedy volný a pracoval
v Kysu.
Dlouhá internace přivedla Lindsaye na pokraj zoufal-
ství. Nejlépe se mu dařilo mezi lidmi, kde dával vynik-
nout svým schopnostem obratného diplomata. V izolaci
zhubl: pod pokožkou se mu ostře rýsovaly vystouplé líc-
ní kosti, šedivé oči hleděly podrážděně, mstivě. Rychlý
běh mu zcuchal módně kudrnaté černé vlasy. Byl vysoký
a štíhlý, měl vystouplou bradu a klenuté, výrazné obočí
rodu Lindsayů.
Manželka Alexandrina ho uchopila za předloktí. Ob-
lékla se podle poslední módy: vzala si dlouhou nařasenou
sukni a bílou lékařskou blůzu. Její pobledlá, hladká po-
kožka vyzařovala zdraví bez vitality, jako by byla jen do-
konale vy tištěnou papírovou reprodukcí. Čelo jí krášlily
nalakované kadpře.
"Říkal jsi, že se o politice nebudeme havit, .Jamesi,
napomenula staršího muže. Pohlédla na Lindsaye. "Jsi
bílý jako stěna, Abelarde. Zkazil ti náladu."
".Já že jsem bílý?" pochyboval Lindsay. Zapojil diplo-
matický výcvik Tvárných. Tváře se mu probarvily. Roz-
šířil si zornice a usmál se, až se mu zuby zalt'skly. Strýc
zachmuřenĚ' o krok ustoupil.
Alexandrina se do Lindsaye zavěsila. ..Kéž bys tohle
nedělal," posteskla si. ..Nahání mi to strach." Byla o pa-
desát let starší než Lindsay a právĚ' jí vyměnili kolena.
Mechanistické teflonové čéšky jí ještě pořád neseděly.
Lindsay si z pravé ruky do levé přehodil svazek sje-
tin. V domácím vězení překládal Shakespearovo dílo do
moderní angličtiny. Stařešinové rodu Lindsayů ho v tom
podporovali. Domnívali se, že jej starožitné koníčky od-
vedou od myšlenek na protistátní spiknutí.
Za odmĚ'nu mu umožnili předložit to dílo Muzeu.
Chopil se příležitosti nakrátko uniknout z domácího vě-
zení.
Muzeum bylo semeništěm rozvracečů. Bylo plné jeho
přátel. Řikali si Ochranáři. Reakcionářské hnutí mladých
lidí, snílkovsky svázané s uměním a kulturou minulosti.
Z Muzea si udělali politickou pevnost.
Jejich světem byla Pospolitá republika Mare Sereni-
tatis, dvě stě let starý umělý habitat na oběžné dráze
Měsíce. Jelikož se jednalo o jeden z nejstarších lidských
národních států ve vesmíru, vládly zde tradice a staré
zvyky stabilního společenství.
Ovšem i sem vtrhly změny, šířící se od novějších, sil-
nějších světů v Pásu asteroidů a na Prstencích Saturnu.
Supervelmoci Mechanistů a Tvárných vyvezly válku i do
tohoto tichého městského státu. Vypjatá situace rozděli-
la obyvatelstvo na dvě frakce: Lindsayovy Ochranáře pro-
ti mocným Starým radikálům, plebejce bouřící se proti
bohaté aristokracii.
Přívrženci Mechanistů měli v Republice navrch.
Staří radikálové se drželi u moci z útrob svých vlád-
ních nemocnic. Tyto věkovité aristokraty, jimž všem bylo
dobře přes sto let, držel pohromadě pokročilý hardware
Mechanistů, životy jim prodlužovala importovaná prote-
I
I'
I'
I
I
III
20
Bmee Sterling
Sehismatrix
21
II
tická technika. Výdaje na zdravotnictví ovšem vedly Re-
publiku k bankrotu. Jejich svět se u zdravotnických kar-
telů Mpchanistů už hluboce zadlužil. Republika se brzy
stane jejich satplitpm.
Nicméně Tvární disponovali vlastní zásobárnou po-
kušení. Před lety vycvičili a indoktrinovali Lindsaye
a Konstantina. Tvární prostřednictvím této dvojice přá-
tel, vůdců své generace, využívali hněvu mladých, kteří
se museli dívat, jak se jejich dědictví rozplývá v zisk Me-
chanistů.
Tak dlouho narůstalo v Republice napětí, až by stačil
jen vánek a přešlo by v otevřený konflikt.
Otázkou byl život. A odpovědí smrt.
Lindsayův strýc lapal po dechu. Dotkl se monitoru na
zápěstí a zpomalil si tlukot srdce. "Už žádné hlouposti,"
vydechl. "Čekají nás v Muzeu." Zamračil se. "A neza-
pomeň, žádné dlouhé řeči. Jen odříkej připravené pro-
hlášení. "
Lindsay se zaklonil. Ultralight s modrými pery na
křídlech se na plný plyn vrhl střemhlav k zemi.
"Ne!" vyjekl Lindsay. Zahodil knihu a rozběhl se.
Stroj dopadl do trávy u kruhového kamenného hle-
diště otevřeného přírodního amfiteátru.
Letadlo bylo na kusy, křídla ležela po nárazu zprohý-
baná v něžné křeči. "Věro!" křičel Lindsay.
Vytáhl tělo z lehkých trosek. Ještě dýchala; z úst
a nosu se jí řinula krev. Měla zlámaná žebra. Dusila se.
Roztrhl kruhový límec jejího ochranářského oděvu. Po-
řezal si ruce o strunu, která se v něm skrývala. Oděv
napodoboval vzhled skafandru: harmonikové lokty byly
rozmačkané a špinavé.
Z vysoké trávy vylétly drobné bílé mÚry. Míhaly se
kolem, jako by je lákala krev.
Lindsay smetl ženě mÍiru z tváře a políbil ji. Na jejím
krku už necítil tep. Zemřela.
"Věro," zasténal. "Zlatíčko, jsi popálená. . ."
Zasáhla jej vlna zármutku a štěstí zároveň. Padl na
kolena do sluncem vyhřáté trávy a schoulil se. Vyplašil
další můry.
Dokázala to. Teď to vypadalo tak jednoduše. Mluvili
o tom snad stokrát, dlouho do noci v Muzeu či v poste-
li poté, co se dopustili cizoložství. Sebevražda, poslední
protest. Lindsayovi se v hlavě otevřela ohromná vyhlíd-
ka na černou svobodu. Paradoxně se cítil nesmírně živý.
"Miláčku, nepotrvá dlouho a. . ."
Strýc spatřil, jak Lindsay klečí. Starcova tvář zesina-
la.
"Ne," užasl. "To je odporné. Cos to udělal?"
Lindsay jako v mrákotách vsta1. "Běž od ní."
Strýc zíral na mrtvou ženu. "Je mrtvá! Pitomče jeden,
bylo jí teprve dvacet šest!"
Lindsay si ze skládaného rukávu vyškubl dlouhou, na-
hrubo ukovanou dýku. Napřáhl a namířil si ji na prsa.
"Ve jménu lidství! A ochrany lidských hodnot! Svobodně
volím -"
Strýc jej chytil za zápěstí. Chvíli se přetahovali; při-
tom si vztekle hleděli do očí, až Lindsay nakonec nÚž
upustil. Strýc ho rychle zvedl z trávy a zasunul si jej pod
laboratorní plášť. "To je protiprávní," prohlásil. "Obviní
tě z nezákonného držení zbraně."
Lindsay se nejistě zasmál. "Jsem váš vězeň, ale když
si zvolím smrt, nezastavíte mě. Teď nebo později, co na
tom záleží?"
,.Jsi fanatik." Strýc na něj hleděl s nenávistným opovr-
žením. "Učení Tvárných se tě nepustí do posledního de-
chu, co? Tvůj výcvik stál Republiku rnajlant. a ty ho
zneužíváš ke svodÚrn a vraždě!"
"Zemřela čistá! Raději rychle shořet než žít dvě stě
let jako mechanistický dráťák."
Starší Lindsay hleděl na hejno bílých můr. které se
22
BTuce Ster-ling
III
rojily na ženině oblečenÍ. "Nějak už si s tebou poradíme.
S tebou a tím arogantním plebejcem Konstantinem."
Lindsay nevěřil vlastním uším. "Ty pitomej Mecháku!
Podívej se na ni! Cožpak nevidíš, že už jste nás zabili'?
Byla z nás nejlepší! Byla to naše múza."
Strýc se zaškaredil. "Kde se bere všechen ten hmyz'?"
Předklonil se a vrásčitou rukou smetl několik můr.
Lindsay se znenadání natáhl a strhl ženě z krku zlatý
filigránský medailonek. Strýc jej chytil za rukáv.
"To je moje!" vykřikl Lindsay_ Začali se doopravdy
prát. Strýc roztrhl Lindsayovo chatrné sevření a dvakrát
jej kopl do břicha. Lindsay padl na kolena.
Strýc zvedl medailon; námahou supěl. "Tys mě na-
padl," pohoršova! se. "Užil jsi násilí proti bližnímu své-
mu." Otevřel medailon. Na prsty mu vytekl hustý olej.
"Žádný vzkaz'?" podivil se. Očichal si prsty. "Voňav-
ka?"
Lindsay se předklonil a bojoval s návalem nevolnosti.
Strýc ječel.
Nalétávaly na něho můry a lepily se mu na mastné
ruce. Byly jich desítky.
Útočily na něho. Znovu vyjekl a mlátil se do obličeje.
Lindsay se od strýce odvalil. Klečel v trávě a třásl
se. Strýc ležel na zemi a škubal sebou jako epileptik.
Lindsay, stále na všech čtyřech, couval.
Monitor na starcovp zápěstí zářil rudě. Strýc se pře-
stal hýbat. Můry se mu ještě chvíli hemžily po těle a pak
jedna za druhou odlétaly a mizely v trávě.
Lindsay vyskočil. Ohlédl se na louku za sebou. Trávou
k nim zvolna kráčela jeho žena.
Č á stI
I
III
III
Kde žijí astrohn dy
-
-
-
I
I I
I
, I
,11'; 1
'III',
Kapitola 1
LIDOVÉ ZAIBATSU MARE TRANQUILLlTA-
TIS, NA OBĚŽNÉ DRÁZE MĚsíCE: 27. 12. '15
I,
lili
Do vyhnanství odeslali Lindsaye v té nejlevnější me-
chanistické kapsli. Dva dny nic neviděl ani neslyšel, utlu-
mený drogami, tělo vmáčknu té do mohutného lůžka
z ochranné pasty.
Kapsle, vypuštěná z nákladního ramene Republiky,
s kybernetickou přesností doplula na polární oběžnou
dráhu dalšího habitatu. Takových světů bylo celkem de-
set, pojmenovaných po mořích a kráterech, z nichž na
ně plynuly suroviny. Byly to první národní státy, které
zpřetrhaly všechny styky s vyčerpanou ZemÍ. Po sto let
byla jejich lunární aliance základnou civilizace a mezi tě-
mito "Zřetězenými světy" vládla čilá obchodní doprava.
Ovšem na rozdíl od oněch slavných dní postup do
vzdáleného vesmíru zatlačil Zřetězení do pozadí a z lu-
nární oblasti se stal zapadákov. Aliance se zhroutila
a uvolnila cestu nevrlé izolaci a technickému rozkladu.
26
Bruce Sterlmg
!I
I
II
li
li
I
I
Habitaty upadaly, a ncjvíce ten. do nějž byl vyhoštěn
Lindsay.
Jeho přílet samozřejmě sledovaly kamery.
Vyplul z přístavišti' kapslí a nahý sp vznášel ve stavu
beztÍže v celnici Lidového zaibatsll Ylare Tranquillitatis.
Komora byla smontována z tmavé lunární oceli a v mís-
tech, kde byly strženy ozdobné kovové panely, bylo mož-
né spatřit pruhy hrubého epoxidu. Místnost kdysi fun-
govala jako novomanželské apartmá, kde mohli návštěv-
níci dovádět ve stavu beztíže. Teď se nehezky proměnila
v jasně byrokratickou kontrolní zónu.
Lindsay měl dosud v krvi drogy z cesty. Do ohbí pra-
vého lokte mu zapíchli infuzi, která jej oživila. Na nahou
kůži mu rozmístili černé samolepicí kotoučky, biomonito-
ry. V místnosti s ním byla ještě robotická kamera. Video-
systém určený pro práci ve stavu beztížp měl dva páry
písty poháněných kybernetických ramen.
Lindsay otevřel zkalpné šedivé oči. Jeho hezká tvář,
charakterizovaná hladkou bledou pokožkou a výrazným,
elegantním obočím, vypadala ochable a apaticky. Černé
kadeře mu spadaly na vystouplé lícní kosti, pokryté sto-
pami tři dny staré rtěnky.
Jakmile začaly stimulanty zabírat, roztřásly se mu
ruce. A najednou byl při smyslech. Ovládl jej výcvik -
zaplavil ho tak nečekaně, až mu v křeči zadrkotaly zu-
by. Očima, v nichž se zračila nepřirozená bdělost, přelétl
místnost. Obličejové svaly se mu stahovaly způsobem,
jakým by se neměla hýbat žádná lidská tvář, a zniče-
honic se usmál. Prohlédl se a s nenucenou, shovívavou
zdvořilostí se usmál do kamery.
Působilo to dojmem, že i vzduch se rozehřál náhlým
výlevem jeho dobro dušnosti.
Infuze se mu odpojila od ruky a zasunula se do stěny.
Kamera promluvila.
"Jste Abelard Malcolm Tyler Lindsay? Z Lunární
1 1
I
I
Schismatrix
27
pospolité repuhliky Mare Serenitatis? Hledáte politický
azyl? Nprnáte v zavazadlech či implantované ve své osohě
žádné biologicky aktivní materiály? Nepřevážíte výbllŠ-
niny či agrpsivní počítačové viry? Byla vaše střevní mik-
roflóra sterilizována a nahrazena standardními mikroby
ze Zaihatsu?"
"Ano, přesně tak," odpověděl Lindsay japonsky, stej-
ně jako mluvila kamera. "Zavazadla nemám." Podoba
současné japonštiny mu vyhovovala: zmodernizovaný ob-
chodnický žargon, zbavený zdvořilostních frází. Nadání
pro jazyky patřilo k jeho výcviku.
"Zanedlouho budete vpuštěn do oblasti, kde žádná
ideologie není trestná," pokračovala kamera. "Než opus-
títe celní prostor, musíte pochopit jistá omezení, jimž
budetp čelit. Je vám znám pojem občanských práv?"
Lindsay zbystřil. "V jaké souvislosti?"
"Zaibatsu uznává jediné občanské právo: právo na
smrt. Můžete si ho nárokovat kdykoliv a za jakýchkoliv
okolností. Stačí jen požádat. Naše audiomonitory jsou
rozmístěny po celém habitatu. Vznesete-li nárok, budete
okamžitě a bezbolestně usmrcen. Rozumíte?"
"Rozumím," odvětil Lindsay.
"V několika dalších případech může být vaše usmrce-
ní vynuceno," zdůraznila kamera. "Pokud fyzicky ohrozí-
te habitat, budete zabit. Narušíte-li jakýmkoli způsobem
naše monitorovací zařízení, budete zabit. Vstoupíte-li do
sterilizované zóny, budete zabit. Budete taktéž zabit za
zločiny proti lidskosti."
"Zločiny proti lidskosti?" zopakoval Lindsay. "Jak
jsou definovány?"
"Jde o biologické io1 protetické výzkumy, které pro-
hlašujeme za nenormální. Technické informace ohledně
hranic naší tolerance musí zůstat utajeny."
"Aha," vydechl Lindsay. Uvědomil si, že jde o bian-
co šek, který jim umožní zabít ho kdykoliv a z téměř
f
28
Br"'uce Sterlzng
libovolného důvodu. To čekal. Tenhle svět byl rájem ast-
rohnid: přeběhlíků, zrádců. vyhnanců. ničemů. Takový
svět se asi jiným způsobem řídit nedá. V prostoru Slu-
neční soustavy jednoduše existovalo přes příliš zvláštních
technologií. Stovky na první pohled nevinných činností,
třeba i chov motýlů, mohly být potenciálně smrtonosné.
Všichni jsme zločinci, napadlo jej.
"Přejete si uplatnit své občanské právo?"
"Ne, děkuji," odpověděl Lindsay zdvořile. "Je mi ale
velkou útěchou, že mi vláda zaibatsu nabízí tuto laska-
vost. Na vaši dobrotu nezapomenu."
"Stačí jen zavolat," spokojeně opáčila kamera.
Rozhovor byl u konce. Lindsay zápasil se stavem bez-
tíže a odstranil si z kůže biomonitory. Kamera mu pře-
dala kreditní kartu a dvě zdejší standardní kombinézy.
Lindsay se vsoukal do toho pytlovitého oděvu. Do vy-
hnanství odešel sám. Konstantin byl sice také obžalován,
byl však, tak jako obvykle, příliš cenný.
Patnáct let byli nejlepšími přáteli. Lindsayova rodina
kamarádství s plebejcem sice odsuzovala, Lindsay si ale
stál na svém.
Stařešinové tehdy doufali, že budou moci balancovat
na linii mezi znesvářenými supervelmocemi. Tíhli k ocho-
tě věřit Tvárným, a tak Lindsaye poslali k Prstencové
radě, aby se tam cvičil na diplomata. O dva roky později
poslali i Konstantina, aby se vycvičil v biotechnologii.
Republiku však ovládli Mechanisté a Lindsay s Kon-
stantinem upadli v nemilost jako trapné připomínky se-
lhání zahraniční politiky. To je ale naopak sjednotilo a je-
jich dvojí vliv se nakažlivě šířil mezi plebejci a mladšími
aristokraty. Navzájem se úžasně doplňovali: Konstantin
spřádal rafinované dlouhodobé plány a vládl železným
odhodláním; Lindsay je zastupoval navenek svou pře-
svědčivou výřečností a teatrální elegancí.
Pak mezi ně vstoupila Věra Kellandová. Věra: uměl-
Schismatrzx
29
kynp, hprečka a aristokratka, první mučednice Ochrar:ná-
řů. Věra věřila v jejich cíl: byla jim mÚzou a bojovala I za
své přesvědčPllí s upřímností, jíž se nemohli rovnat. 1Ta-
ké ona byla vdaná, za muže o šedesát let staršího, avššak
cizoložství jen okořenilo jejich dlouhou vzájemnou ppři-
tažlivost. Nakonec ji vyhrál Lindsay. Ruku v ruce s ttím
však přišlo i její smrtelné rozhodnutí.
Všichni tři věděli, že je-li vše ostatní beznadějné, se-
bevražda Republiku změní. Dohodli se. Filip přežije, aaby
pokračoval v práci; bylo to odškodnění za to, že nezískkal
Věru, a za samotu, která je mu určena. Cestu ke smrti,i si
dláždili v horečnatém přátelství. Až smrt skutečně přiš.šla
a proměnila jejich uhlazené ideály v ohavnost.
Zaskřípala špatně namazaná hydraulika a kamera onte-
vřela poklop celnice. Lindsay setřásl minulost a pak pr1ro-
plul očesanou chodbou ke slabému dennímu světlu.
Vynořil se z tunelu na přistávací ploše, poseté umODU-
něnými letouny.
Plocha se nacházela uprostřed oblasti beztíže na stř.ře-
dové ose kolonie. Odtud mohl Lindsay pětikilometrovuou
vrstvou kalného, páchnoucího vzduchu přehlédnout ceelé
zaibatsu.
Nejprve jej upoutaly mraky ajejich vzhled. Byly špaat-
ně tvarované a celé opuchlé, měly nehezký nažloutlý ood-
stín. Smrduté stoupavé proudy z obytných panelů z2ai-
batsu je trhaly a deformovaly.
Pach byl příšerný. Každý z desítky lunárních svěHů
Zřetězení měl vlastní vůni. Lindsay si vzpomněl, jak nmu
i Republika zaváněla, když se poprvé vrátil z akadeITillie
Tvárných. Zdejší vzduch by však dokázal zabíjet, Ihne.ed
mu začalo téct z nosu.
Jak habitat stár!, všechny Zřetězené světy čelily bi.io-
logickým potížím
Úrodná půda vyžadovala minimálně deset miliomů
bakteriálních buněk na krychlový centimetr. Tohle nevvi-
'
'III
30
Bruce Sterling
ditplné hejno tvořilo základ plodnosti. Lidstvo jE' nasadilo
do vesmíru.
Avšak lidé a jejich symbiont.i zárovf'ň odhodili příkrov
atmosféry. Úroveň radiace prudcf' stoupla. Lunární světy
sicp disponovaly několik mptrů silnými št.íty z dovezené-
ho měsíčního štěrku, neunikl) však poryvům slunečních
erupcí či náhodným dávkám kosmickp radiace.
Bez bakterií byla půda mrt.vou kupou dovezeného mě-
síčního prachu. Na druhou stranu, pokud byla plná mik-
roorganismů, soustavně hrozily mutace.
Republika se snažila Kys ovládat. V zaibatsu se z kys-
nutí stala epidemie. Zmutované houby se šířily jako ole-
jová skvrna a pod povrchem půdy tvořily kůru z pod-
houbí. Tato lepkavá kůra odpuzovala vodu, což zabíjelo
stromy a trávu. Mrtvé rostlinstvo napadla hniloba. Půda
vyschla, vzduch provlhl a po hynoucích polích a sadech
se rozlézala plíseň, šedivé spory se hemžily jako koláče
rozkladu, huňaté jako lišejníky...
Když situace dosáhla tohoto stádia, habitat mohl být
zachráněn pouze s vypětím všech siL Musel být evakuo-
ván, všechen vzduch vypuštěn do vesmíru, celý vnitř-
m povrch očištěn ve vakuu a znovu oset. Náklady byly
astronomické. Kolonie, které toto ncštěstí postihlo, utr-
pěly masový odliv obyvatelstva, jež prchalo k hranicím
hlubokého vesmíru. Utečenci si později vytvořili vlastní
společenství. Přidali se ke kartelům Mechanistů v Pásu
asteroidů nebo k Prstencové radě Tvárných na oběžné
dráze kolem Saturnu.
Pokud šlo o Lidové zaibatsu, většina populace je opus-
tila, ale tvrdohlavá menšina odmítala přijmout porážku.
Lindsay je chápaL V té zasmušilé a zahnívající pus-
tině byla jistá vznešenost.
Lepkavou hlínu odíral líný vítr a zvedal do zšeřelé-
ho vzduchu dlouhé provazce odporného prachu. Skleně-
né sluneční panely pokryla špína, klihovitý amalgám pra-
1'1
I,
, II
II
I
I I I
II
II'
III
Srhismatrix
31
chu a'plísn . D!ou lé panely na několika místpch odpadly;
podplraly Je ruzne provizorní příčky.
Bylo chladno. Jelikož sklo bylo t:ak špinavp a rozpras-
kané a denní světlo ze láblo na pološero, museli světem
neustále o:áé' a?y nezmrzl. Noc byla příliš nebezpečná;
npbylo mozne JI nskovat.. Noc nebyla povolena
Lindsay se díky stavu beztíže propracovával nd dru-
hou stranu přistávací plošiny jen pomalu. K poškrábané-
mu kovovému povrchu byla přísavkami připoutána letad-
la. Viděl tucet šlapacích modelů, do jednoho v bídném
stavu, a několik ot.lučených elektrických.
Látková křídla stařičkého elektrika, u nějž zkontro-
loval vzpěry, byla pokreslena rybími vzory v japonském
sty u. abahněné ližiny mu umožňovaly přistávat v gravi-
taCi. mdsay doplachtil do tvrdého sedátka a boty z látky
a umelé hmoty zastrčil do třmenů.
Z náprsní kapsy kombinézy vytáhl svou kreditní kar-
tu. Na zlatě lemovaném černém plastu svítil červený dis-
play a zobrazoval předplacené hodiny. Zastrčil kartu do
štěrbiny a probudil tím k životu drobný motorek.
O.dlť;pil se od plošiny a nechal se unášet klesavým
vzdusnym proudem, dokud nakonec nepocítil tah gravi-
tace. Srovnal letadlo tak, aby měl zemi pod sebou.
, Na slu ečním panelu po levici si všiml očištěných
mlst. Skupmka neforemných robotů oškrabávala a otíra-
la mříž kované sklo. Lindsay klesl, aby se podíval zblízka.
obo i měli dvě nohy; design byl nevalný. Lindsay si zni-
cehomc uvědomil, že jde o lidské bytosti ve skafandrech
a plynových maskách.
, Temnotu jako reflektory probodávaly sloupce sluneč-
mho světla z vyčištěného skla. Do jednoho vlétl, stočil
letadlo a vydal se stoupavým proudem vzhůru.
. Svě lo dopadalo na protilehlý obytný paneL Poblíž
Jeho stredu byla zem posetá houfem cisteren. Nádrže se
topily v zelenkavé kaši: řasy. Z veškeré zemědělské výroby
32
Bruce Sterltng
I
I,
I
I
,I
il
,I,
zaibat.su už zbyla jen jedna kyslíková farma.
Snesl se nad cistprny. V dččně vdechoval obohacf'ný
vzduch. Stín letadla se míhal nad pralesem trubek rafi-
nérie.
Díval se dolů a zahlédl za sebou další stín. Zatočil
prudce doprava.
St.ín jej následoval s kybernetickou přesností. Lindsay
stočil letadlo do prudkého stoupání a zkroutil se, aby se
mohl ohlédnout.
Když pronásledovatele konečně zahlédl, vyděsil sp,
jak je blízko. Šedohnědé maskovací cákance jet na pozadí
zničených obytných panelů dokonale skryly. Slo o hlíd-
kový letoun, dálkově ovládaný létajíCÍ stroj. Měl plochá
hranatá křídla a nehlučnou tlačnou vrtuli, skrytou ve fa-
lešném výfuku.
Z trupu robotího letounu vyčníval vyboulený svazek
válců. Dvě trubice, které na něho mířily, byly zřpjmě
teleobjektivy. Anebo rentgenové lasery. Když se takový
rentgenový laser nastavil na správnou frekvenci, mohl
sežehnout vnitřek lidského těla, aniž by po něm na kůži
zbyla sebemenší známka. R.entgenové paprsky byly navíc
neviditelné.
Ta představa jej naplnila strachem a nesmírným od-
porem. Světy byly křehkými místy, která chránila draho-
cenný vzduch a teplo před nehostinnou nicotou vesmí-
ru. Bezpečí světů patřilo k univerzálním základům mo-
rálnosti. Zbraně byly nebezpečné, a proto byly ohavné.
V tomto světě plném astrohnid mohly jedině zbraně udr-
žet pořádek, přesto však cítil hluboké, instinktivní po-
bouření.
Vlétl do žlutavé mlhy, která kypěla poblíž osy zai-
batsu. Když ji opustil, letadélko bylo pryč.
Nikdy se nedozví, že ho někdo sleduje. Neviditelnp
prsty mohou kdykoliv stisknout spoušť a on zemře.
Překvapilo jej, jak silné pocity to v něm vyvolává.
I:
'I
Schismatru;
33
Všechen výcvik byl zapomenut. Na mvsli mu nezarlržitel-
ně vytanul obraz Věry Kellandové. jak se vrhá sti'emhlav,
tříští se o zem, jasná křídla jejího letounu se nárazem dr-
tí. . .
Stočil stroj k jilm. Za znič.enými panely spatřil široký,
jasně bílý prstenec, obklopující celý svět. Hraničil s jilní
stěnou zaibatsu.
Ohlédl se. Výduť severní stěny lemovaly opuštěné to-
várny a skladiště. .Jižní stěna byla holá, rovná a svislá.
Jako by byla z cihel.
Zem pod ní okupoval široký prstenec naprosto čis-
tých, svažujících se bílých kamínků. Z tohoto oceánu na
několika místech vystupovaly jako temné ostrovy podiv-
ně tvarované balvany.
Lindsay k nim slétl, aby se podíval důkladněji. Roz-
poznal pár nehezkých černých ozbrojených bunkrů, které
se točily a sledovaly jej útlými modrými hlavněmi. Ocitl
se nad Sterilizovanou zónou. .
Rychle nabral výšku.
Uprostřed jižní stěny zela díra. Kolem ní se jako sršni
hemžily hlídkové letouny. Na okrajích se jí ježily mi kro-
vinné antény, z nichž se táhly pancéřované kabely.
Neviděl, co je za dírou. Za stěnou se skrývala druiá
polovina světa, ale astrohnidy ji nesměly vidět.
Lindsay plachtil k zemi. V drátěných vzpěrách ultra-
lightu to lupalo napětím.
Směrem k severu, na druhém ze tří obytných panelů
zaibatsu, spatřil dílo astrohnid. Uprchlíci rozmontovali
a zdemolovali široké pásy průmyslového sektoru a z to-
hoto materiálu postavili neumělé vzduchotěsné kupole.
Byly jich různé druhy, od malých plastových bublin
přes různobarevné, !1těsněné geodové kupole až po jednu
ohromnou, samostatně stojící polokouli.
Lindsay tu velkou kupoli obletěl v malé výšce. .Je-
jí (Jovrch pokrývala černá izolační pěna. Spodní okraj
34
Bruce Sterling
I
zpf'vňovalo skvrnité měsíční kamení. Na rozdíl od větši-
ny okolních kupolí na ní nebyly žádné antény.
Poznal ji. Věděl, že tu bude.
Dostal strach. Zavřel oči a vyvolal výcvik Tvárných,
hluboce zakořeněnou sílu deseti let psychotechnické dis-
ciplíny.
Cítil, jak mu mysl sotva znatelně přechází na druhý
způsob vědomí. Změnil držení těla, pohyby měl vyrovna-
nější, srdce mu bilo rychleji. Zalila jej sebedůvěra, usmál
se. Mysl měl bystřejší, jasnější, zbavenou zábran, při-
pravenou zkreslovat a manipulovat. Strach a pocit viny
opadly a odletěly jako chuchvalec zbytečností.
V tomto druhém stavu jako vždy pocítil opovrže-
ní nad svou dřívější slabostí. Takovýhle byl doopravdy:
pragmatický, rozhodný, nezatížený emocemi.
Nebyl čas na polovičatá řešení. Měl své plány. Jestli
tu má přežít, musí se stát pánem situace.
Očima vyhledal přechodovou komoru budovy. Klou-
zavě přistál na ližinách. Vytáhl kreditní kartu a vystou-
pil. Letadélko vyrazilo k temnému nebi.
Vydal se po kamenné cestičce a došel do výklenku
ve stěně kupole. Nad hlavou se mu rozzářil panel. Ve
stěně výklenku po své levici spatřil chráněnou obrazovku
a vedle ní čočku kamery. Pod obrazovkou se rozlévalo
světlo ze štěrbiny na kreditní kartu a od zasouvacího
ocelového obdélníku, obsahujícího jakousi schránku.
Mnohem větší posuvné dveře ve vnitřní stěně výklen-
ku skrývaly přechodovou komoru. Drážka dveří byla za-
sypaná silnou vrstvou drobného štěrku. Černí nefrinoví
medikové nebyli návštěvníkům nakloněni.
Lindsay trpělivě čekal a opakoval si, jaké lži řekne.
Uběhlo deset minut. Bojoval s nu dlí u nosu. Obra-
zovka náhle ožila a objevila se na ní ženská tvář.
"Vložte do štěrbiny kreditní kartu," vyzvala ho ja-
ponsky.
I
I
III
I
I
li lll
I
III
Schismatrix
35
v i?dsay si ji prohlédl a zkoumal řeč jejího těla. Vi-
d:l.vstl lo , tmavookou ženu neurčitého věku s nakrátko
s n en ml, vla y., Oči měla doširoka otevřené, na sobě bí-
ly l,ekarsky plašť s kovovým odznakem na límci: zlatou
hol : obtočenou dvěma hady. Hadi byli z černého emailu
. oClmavz červených kamenů. V otevřených tlamičkách se
Jim skvely jedové zuby.
Lindsay se usmál. "Nepřišel jsem nakupovat," odvětil.
"Kupujete si přece mou pozornost, ne'? Vložte kartu."
"Ne ád.?'l jsem, abyste se tu objevila." namítl anglic-
ky. "KlIdne zase odejděte."
, na po ě vrhla otrávený pohled. "To klidně udě-
lam, od .o;edela také anglicky. "Klidně vás sem můžu
nech.at pntahnout a nasekat na kousky. Víte vy vůbec
kd Jst ? Tohle. nen žádná astrohnidská fuška. Tady jst
u Cernych nefnnovych mediků."
v V Republice je nikdo neznal. Lindsay o nich ale vě-
del z r ten ov rady: zločinní biochemikové na periferii
odsvť:tl Tvarnych. Samotářští, tvrdí a brutální. Věděl
ze v m,aJÍ svá točiště: černé laboratoře rozeseté po Slu
neClil soustave. A tohle je jedna z nich.
Podbízivě se usmál. "To víte, že bych chtěl jít dá1.
Ale ne v několika kusech."
"To s ad nen .?ravd ," žasla žena. "Nestojíte ani za
to, na kolik by pnsla vase desinfekce."
Pozvedl obočí. "Mám standardní mikroby."
"Tady je sterilní prostředí. N efrinové žijí čistě."
v "T k vy nemůžete jen tak jít dovnitř a ven?" na oko
zasl Lmdsay. "Jste tam uvěznění'?"
"My tu žijeme," odsekla žena. "Vy jste uvězněn y ' ven-
ku."
. "Škoda,:'. I?osteskl si. "Chtěl jsem si tu někoho na-
mout.. Snazll sem se být poctivý." Pokrčil rameny. "Rád
Jsem Sl popovldal, ale tlačí mě čas. Už půjdu."
I I,
36
Bruce Sterling
111111
"Stát;. přikázala mu žena. "Nikam nepůjdete, dokud
vám to nedovolím."
Lindsay sehrál znepokojení. "Poslechněte," naléhal.
"Nikdo nepochybuje o vaší reputaci. Jste tam ale uvěz-
nění. Nejste mi k ničemu." Prohrábl si vlasy. "Nemá to
smysl. "
"O čem to mluvíte? A kdo vlastně jste?"
"Lindsay. "
.,Lin Sai? Na orientálce nevypadáte."
Lindsay se zadíval do kamery a probodl ženu očima.
Přes video to bylo proveditelné jen obtížně, ale ten do-
jem byl tak nečekaný, že na podvědomé úrovni hluboce
zapůsobil. "A jak se jmenujete vy?"
"Cory Pragerová," vyhrkla. "Doktorka Pragerová."
"Cory, zastupuji společnost Intrasolární kabuki. Jsme
komerčně divadelní podnik." Lindsay lhal, jako když tisk-
ne. "Zařizuji produkci a najímám herce. Platíme velmi
dobře. Ale protože nemůžete vycházet, jak už jste řekla,
tak tady, upřímně řečeno, mrhám časem. Vždyť to před-
stavení nemůžete ani navštívit." Povzdechl si. "Očividně
to není moje chyba. Nemůžu za to."
Žena se nepříjemně zasmála. Lindsay však už rozluš-
til její mimiku a dobře viděl její neklid. "Vy si myslíte,
že nás zajímá, co se děje venku? Dominujeme zdejšímu
trhu. Zajímá nás jenom jejich finanční bilance. Ostatní
je nepodstatné."
"To od vás rád slyším. Kéž by i ostatní skupiny sdílely
váš přístup. Jsem umělec, ne politik. Rád bych se uměl
obtížím vyhýbat tak lehce jako vy." Rozpřáhl ruce. "No,
když už jsme si to vysvětlili, půjdu."
"Moment. Jakým obtížím?"
"Nezavinil jsem to já," vytáčel se Lindsay. "To ty další
frakce. Ještě jsem ani nenajal herce, a oni už mezi sebou
kují pikle. Ta hra jim dává příležitost k vyjednávání."
Sr:hi.wn.atr-i:r:
37
"Můžeme vyslat monitory. Můžeme představení sle-
dovat...
"Á, to je mi líto," naježil se Lindsay. "Nedovolujeme,
aby se naše hry nahrávaly nebo vysílaly. Kazilo by nám
to návštěvnost." Posmutněl. "Nemůžu si dovolit zklamat
svůj ansámbl. Dneska může být hercem kdokoliv. Díky
paměťovým drogám je to snadné."
"Paměťové drogy prodáváme," odvětila. "Vazopresi-
ny, kar-boliny, endorfiny. Simulanty, sedativa. Na radost,
na žalost, cokoliv. Když je po něčem poptávka, Černí
nefrinoví chemikové to umějí vyrobit. Když to nedokáže-
me syntetizovat, odfiltrujeme to z tkáně. Cokoliv chcete.
Cokoliv vás napadne." Ztišila hlas. "Jsme Jejich přátelé,
víte? Těch za Zdí. Mají o nás dobré mínění."
Lindsay obrátil oči v sloup. "Ovšem."
Pohlédla mimo obrazovku; zaslechl rychlé ťukání na
klávesnici. Vzhlédla. "Oslovil jste ty kurvy, co? Gejša
banku."
Lindsay zpozorněl. Ten název slyšel poprvé. "Raději
bych se o svých jednáních nezmiňoval."
"Jste blázen, že věříte tomu, co vám slíbili."
Nejistě se usmál. "Mám snad na vybranou? Mezi her-
ci a kurvami je přirozené pouto."
"Určitě vás před námi varovali." Žena si k levému
uchu přiložila sluchátka a roztržitě naslouchala.
"Řekl jsem vám, že se snažím být poctivý," naléhal
Lindsay. Obrazovka náhle umlkla a žena rychle mluvi-
la do maličkého mikrofonu. Její tvář zmizela, vystřídána
vrásčitým obličejem postaršího muže. Lindsay krátce za-
hlédl mužův skutečný zjev - bílé, rozcuchané vlasy,_krha-
vé oči pak se ale aktivoval retušovací program. Rádek
po řádce létal obrazovkou, vyhlazoval, mazal a probarvo-
val.
"Heleďte, tohleje nanic," vztekal se Lindsay. "Nesnaž-
te se mě přemluvit k něčemu, čeho budu litovat. Musím
II
I
38
Bruce Sterling
I
'i
I
uspořádat představení. Nemám čas na tyhle _"
"Ticho," okřikl jej muž. Ocelová dvířka schránky se
odsunula a za nimi se objevil poskládaný balíček z prů-
hledného vinylu. "Oblečte si to," vyzval jej muž. "Jdete
dovnitř."
Lindsay otevřel balík a roztřepal ho. Byl to komplet-
ní dekontaminační oblek. "No tak rychle," naléhal černý
medik. "Možná vás sledují."
"To mě nenapadlo," omlouval se Lindsay. Soukal se
do nohavic, plynule přecházejících v boty. "Je mi ctí."
Natáhl si horní polovinu obleku, zakončenou rukavicemi
a helmou, a zapnul se v pase.
Dveře přechodové komory se odsunuly, štěrk skřípal.
"Dovnitř," pobídl jej muž. Lindsay vstoupil a dveře se za
ním zasunuly.
Do prachu venku se opřel vítr. Začal padat slabý, špi-
navý déšť. Jednoduchý kamerový robot přikráčel na čtve-
řici trubicovitých nohou a zaostřil objektiv na dveře.
Uběhla hodina. Přestalo pršet, po nebi se tiše pro-
hnala dvojice hlídkových letounů. V opuštěné průmyslo-
vé zóně na severu zuřila prudká písečná bouře. Kamera
dál sledovala cíl.
Lindsay vyšel z přechodové komory; trochu se kolébal.
Na kamennou podlahu odložil černou aktovku a osvobo-
dil se z dekontaminačního obleku. Nacpal jej zpátky do
skříňky a s přehnanou důstojností se odebral po pěšině
dál.
Vzduch páchl. Lindsay se zastavil a kýchl. "Haló,"
promluvila kamera. "Pane Sai. Na slovíčko, pane Sai,
chtěl bych si s vámi promluvit."
"Jestli si chcete zahrát v naší hře, musíte se objevit
osobně," odvětil Lindsay.
"Překvapujete mě," podotkla kamera. Mluvila ob-
chodní japonštinou. "Jsem nucen obdivovat vaši smělost,
i
I
II
II
II
I
111 1 '
'!
" I
,I'
I
Schismatrix
39
pane Sai. Cerní mpdikové mají tu nejhorší reputaci. Moh-
li vás vyškvařit jen kvÚli vašim tělesným chemikáliím."
Lindsay mířil na sever, chatrné obutí mu čvachtalo
v blátě. Kamera se vlekla za ním, levá zadní noha jí skří-
pala.
Sešel z kopečka do hájku. Popadané stromy, obalené
černými sazemi, vytvářely nepravidelné, do všech stran
trčící houští. Za hájkem se rozkládal kalný rybník, na
jehož břehu stála polorozpadlá čajovna. Druhdy krásná
stavba ze dřeva a keramiky se proměnila v hromádku
hniloby. Lindsay kopl do jednoho z trámků; vyletělo z něj
tolik spor, až dostal záchvat kašle. "Někdo by to tu měl
uklidit," poznamenal.
"Kam by to asi všechno dali?" optala se kamera.
Lindsay přelétl očima okolí. Stromy kolem bránily
případnému pozorování. Zadíval se na stroj. "Vaše ka-
mera potřebuje opravit," prohlásil.
"Na lepší jsem se nezmohl," odvětila kamera.
Lindsay švihl aktovkou sem a tam a přimhouřil oči.
"Vypadá dost pomalá a křehká."
Robot obezřetně ustoupil. "Máte kde bydlet, pane
Sai?"
Lindsay si promnul bradu. "Nabízíte mi něco?"
"Neměl byste setrvávat na volném prostranství. Ne-
máte na sobě ani masku."
Lindsay se pousmál. "Řekl jsem medikům, že mě chrá-
ní pokročilá antiseptika. Udělalo to na ně velký dojem."
"To jistě ano. Tady se obyčejný vzduch nedýchá. Po-
kud tedy nechcete, aby se vám plíce proměnily v takové-
hle houští." Kamera zaváhala. "Jmenuji se Fjodor Rju-
min."
"Těší mě," odpověděl Lindsay rusky. Přes oblek mu
vstříkli vazopresin, a tak se jeho mozek cítil být neuvě-
řitelně bystrý. Připadal si tak nesnesitelně chytrý, až se
mu kouřilo z uší. Přejít z japonštiny na zřídkakdy použí-
I
40
Bruce Sterling
,
I,
I
vanou ruštinu mu připadalo stejně snadné jako vyměnit
pásku v kazpťáku.
"Opět mě překvapujete," žasla kamera rusky. "Evo-
kujete ve mné zvědavost. Rozumítp slovu 'pvokujete'?
V obchodní ruštin!" llf-'ní obvyklé. Běžte prosím za robo-
tem. Npbydlím daleko. Dýchejte mělce."
Rjumin bydlel v malé bublině z špdozelené umělé
hmoty, která stála poblíž zmazaného a rozbitého oken-
ního panelu. Lindsay rozepnul látkovou přechodovou ko-
moru a vstoupil.
Z čistého vzduchu uvnitř se znovu rozkašlal. Stan byl
malý, asi deset kroků v průměru. Po podlaze se plazila
změť kabelů, které spojovaly haldy otlučeného audiovi-
zuálního zařízení s odřenými akumulátory, postavenými
na starých keramických střešních taškách. Na dráty ověn-
čené středové tyči visel vzduchový filtr, žárovka a. spodní
část anténní soustavy.
Rjumin seděl po turecku na slaměné rohoži a rukama
svíral joystick.
"Dovolte mi postarat se nejprve o robota," omlouval
se. "Hned jsem u vás."
Rjuminova široká tvář v sobě skrývala cosi maličko
asijského, vroubily ji však řídnoucí světlé vlasy. Tváře
měl poseté jaterními skvrnami. Kotníky na jeho prstech
byly hluboce zvrásněné, jak to mívají velmi staří lidé.
Postihl jej nějaký problém s kostmi. Zápěstí měl vzhle-
dem k podsaditému tNu příliš drobná, a lebka vypadala
podivně křehce. Ke spánkům měl připevněné dva černé
kotoučky, z nichž vycházely tenké kablíky, spadaly mu
po zádech a mizely v záplavě drátů na podlaze.
Měl zavřené oči. Poslepu natáhl ruku a stiskl spínač
vedle svého kolena. Sloup 1 si kotoučky ze spánků a otevřel
oči. Měl je jasně modré.
"Je tu dost světla"!" optal se.
Lindsay se zahleděl na žárovku nad sebou. "Ale ano."
I I I!
I'
I!,
I,
,ii
I 1I'
II
I,,:
I!:
Schisrnatrix
-11
Rjumiu si poklepal na spánek. "K optickým nervům
mám připojené čipové štěpy," vysvětlil. "Trochu trpím
videoslepotou. Špatně vidím obraz, který se neskládá z li-
nek na monitoru."
"Jste Mechanista."
..To jste si všiml?" ironicky se optal Rjumin.
.,Kolik vám je let?"
"Sto čtyřicet. Ne, sto čtyřicet dva." Usmál se. "Bez
obav."
"Nemám předsudky," zalhal Lindsay. Pocítil zmatek,
a ten přemohl jeho výcvik. Vzpomněl si na Prstenco-
vou radu a dlouhé, nenáviděné hodiny antimechanistické
indoktrinace. Niterná vzpurnost jej však přivedla zpět
k rozumu.
Překročil změť drátů a na nízký stolek si odložil ak-
tovku, hned vedle kostky syntetického tofu ve fólii.
"Abyste mi rozuměl, pane Rjumine. Jestli mě chcete
vydírat, jste na špatné adrese. Nebudu spolupracovat.
Chcete-li mi ublížit, do toho. Zabijte mě."
".Já bych to tak nevyřvával," upozornil jej Rjumin.
"Slídilové vás klidně můžou spálit tady a teď, třeba i přes
stěnu stanu."
Lindsay sebou trhl.
Rjumin se mrazivě usmál. "Už jsem to viděl. Jestli se
máme pozabíjet, tak byste mi o život měl usilovat vy. To
já tu riskuji, protože mám co ztratit. Vy jste jenom uke-
caná astrohnida." Smotal kabel od joysticku. "Můžeme
jedPn druhého ujišťovat až do soudného dne a stejně se
nepřesvědčíme. Buďto si budeme věřit, nebo ne."
"Já vám věřit budu," odhodlal se Lindsay. Kopnutím
si zul zablácené boty.
Rjumin pomalu vstal. Sehnul se k Lindsayovým bo-
tám, až mu silně luplo v kříži. "Dám je do mikrovlnky,"
pronesl. "Tady nesmíte blátu nikdy věřit."
42
Br-uce Ster-ling
"Budu si to pamatovat," slíhil Lindsay. Mozek se mu
koupal v mnemonických chemikáliích. Drogy jej uvrh-
ly do takového stavu povznesení mysli, kdy mu každý
zašmodrchaný drát a kazf'ta připadaly životně důležité.
"Klidně je spalte," nadhodil. Otevřel Svou novou aktovku
a vytáhl z ní elegantní, krémový lékařský plášť.
"Jsou to dobré boty," podotkl Rjumin. "Stály by při-
nejmenším tři nebo čtyři minuty."
Lindsay si svlékl kombinézu. ;.J' a pravé půlce hýždí
měl stopy dvou vpichů.
Rjumin zamžoural. "Vidím, 'Le jste neunikl bez po-
skvrnky. "
Lindsay vytáhl pomačkané bílé kalhoty. "Vazopresin,"
vysvětlil.
"Vazopresin," zamumlal Rjumin. "Napadlo mě, že je
na vás něco z Tvárných. Odkud jste, pane Sai'? A kolik
vám je let?"
"Jsou mi tři hodiny," odvětil Lindsay. "Pan Sai nemá
minulost. "
Rjumin odvrátil pohled. "Nedivím se, že se Tvárný
snaží skrýt svou minulost. V Soustavě se to jen hemží
vašimi nepřáteli." Po očku mrkl na Lindsaye. "Nejspíš
jste byl diplomat."
"Proč si to myslíte?"
"Uspěl jste u Černých mediků. Máte vybrané vystu-
pování. A z diplomatů se často stávají astrohnidy." Rju-
min si jej prohlížel. "Prstencová rada vedla tajný výcviko-
vý program pro speciální diplomaty. Úmrtnost byla velmi
vysoká. Polovina absolventů se vzbouřila a zběhla."
Lindsay si zapnul zip na blůze.
"Je to i váš případ?"
"Víceméně."
"Úžasné. Dřív jsem se setkával se spoustou lidí, kte-
ří aspirovali na vyšší stupeň vývoje, ale nikdy s někým
Schismatr-ix
43
jako vy. Je pravda, že vám vtiskli další stav vědomí? Je
pravda, Žp když fungujete na maximum, sám nevíte, jest-
li mluvíte pravdu? A používali psychodrogy, aby u vás
vymýtili upřímnost'?"
"Upřímnost," zopakoval Lindsay. "To se dostáváme
na tenký led."
Rjumin zaváhal. "Víte, že vám podobné sledují vrazi
Tvárných '?"
"Ne," odsekl Lindsay. Tak nakonec došlo i na tohle,
pomyslel si. Všechna ta léta, kdy mu míšní krabi vypalo-
vali znalosti do jednoho každého nervu. Indoktrinace pod
vlivem drog a s napíchnutým mozkem. Republiku opustil
v šestnácti, pak jej deset let psychotechnici školili shora
zdola. Vrátil se jako odjištěná bomba, připraven sloužit
jakémukoliv účelu. Jeho schopnosti však vzbuzovaly pa-
nický strach a u mocných hlubokou nedůvěru. A teď po
něm jdou samotní Tvární. "Díky za informaci," prohodil.
"Žádné obavy," uklidňoval jej Rjumin. "Tvární jsou
obklíčení ze všech stran. Mají větší problémy než osud
několika astrohnid." Usmál se. "Jestli jste vážně zažil vše-
chny ty procedury, tak vám nemůže být přes čtyřicet."
"Je mi třicet. Jste liška podšitá, Rjumine."
Rjumin vyňal Lindsayovy vysušené boty z mikrovln-
ky, prohlédl si je a nazul si je na bosé nohy. "Kolik jazyků
umíte?"
"Obyčejně čtyři. S posílenou pamětí sedm. A také
ovládám standardní programovací jazyk Tvárných."
"Taky umím čtyři," nedal se zahanbit Rjumin. "Já si
ale nezatěžuj u hlavu jejich psanou podobou."
"Vy vůbec nečtete?"
"Dělají to za mě stroje."
"Pak jste slepý k celému kulturnímu odkazu lidstva."
Rjumin se zarazil. "Je zvláštní slyšet to od Tvárného.
Jste staromilec, co? Chcete porušit Interdikt nad Zemí,
studovat takzvané humanitní vědy a takové ty věci? Tím
li
44
Bruce Ster/ing
II!i
i'l
by se vysvětlil ten váš divadelní gambit. :\.Iusel jsem si
slovo 'hra' najít ve slovníku. (ržasný obyčej. Opravdu to
chcete uskutečniť?"
"Ano. A Černí medikov mi to zaplatí."
"Chápu. Gejša banku by to nezajímalo. Jejich rajó-
nem jsou půjčky a financp."
Lindsay se posadil na podlahu vpdle klubka dráti't.
Z límce si vytáhl odznak Černých mediků a otáčel jím
mezi prsty. ,.Povězte mi o nich."
"Gejši jsou děvky a finančnice. Určitě jste si všiml,
že vaše kreditní karta je vedená v hodinách."
..Ano."
"Jsou to hodiny sexuálních služeb. Mecháci a Tvární
používají jako měnu kilowatty. Ale kriminální živly sou-
stavy potřebovaly k přežití černý trh. Světlo světa spatři-
ly různé černé měny. Jednou jsem o tom napsal článek."
"Skutečně?"
"Ovšem, povoláním jsem novinář. Znavené příslušní-
ky buržoazie Sluneční soustavy bavím svými děsivými
odhaleními zločinů. Příběhy ze života astrohnidské spo-
diny." Zadíval se na Lindsayovu aktovku. "Nějakou dobu
byly standardem narkotika, to však poskytovalo výhodu
černým chemikům Tvárných. Částečný úspěch zazname-
nal prodej počítačového času, alp Mechanisti měli nej-
lepší kybernetiku. Teď je v módi" sex."
"Chcete tím říct, že se na tohle bohem zapomenuté
místo lidé vydáv:ají jen za sexem?"
"Pane Sai, nemusíte chodit do banky, abyste tu měnu
mohl využít. Gejša banka má kontakty ve všech karte-
lech. Přistávají tu piráti, aby směnili kořist za přenosný
černý krpdit. Také k nám přijíždějí političtí exulanti z os-
tatních lunárních habitatů. Pokud mají smůlu."
Lindsay nehnul ani brvou.
Patřil k těm exulantům.
!I
I II
II
II:
liil
l i . 11
!II
I:
Schi.smatrix
-15
Měl teď jednoduch ' prohlém: přežít. (ržasně se mu
tím pročistila mysl. Mohl zapomenout na přpdchozí ži-
vot: ochranářské povstání, politická dramata, která in-
scenoval v Muzeu. To všechno byla minulost.
Nech ji vyblednout, pomyslel si. Všechno je pryč, jsi
\' úplně jiném světě. Když si to uvědomil, znenadání se
mu zamotala hlava. Přežil. Věra ne.
Konstantin se ho sna7il zabít změněným hmyzem. Ty
tiché, drobné můry byly dokonalou moderní zbraní: ohro-
žovaly pouze lidskou tkáň, nikoliv celý svět. Avšak Lind-
sayův strýc vzal Věře její medailon, napuštěný feromony,
jež uváděly smrtonosné můry v šílenství. A zemřel místo
něj. Lindsayovi se udělalo nevolno.
"A z mechanistických kartelů sem přilétají vyčerpa-
ní," pokračoval Rjumin. "Aby tu nalezli smrt rozkoší. Za
správnou cenu nabízí Gejša banka šinju: dvojnásobnou
sebevraždu, kdy vás doprovází někdo ze zaměstnanců.
Mnohým zákazníkům je příjemné, když neumírají sdmi."
Lindsay se dlouho přemáhal. Dvojnásobná sebevraž-
da - ta slova se do něho zabodla jako nůž. Dokonale za-
chycena rozšířenou pamětí mu před očima proplula Vě-
řina tvář, až se mu sevřel žaludek. Převalil se na bok
a pozvracel podlahu.
Přemohly ho drogy. Co opustil Republiku, nevzal sou-
sto do úst. Hrdlo mu poleptaly žaludeční šťávy, a najed-
nou se zajíkal a lapal po dechu.
Přiskočil k němu Rjumin. Vrazil Lindsayovi kostnatá
kolena pod žebra a zanesenou dýchací trubicí Tvárné-
ho zprudka proletěl vzduch. Lindsay se převalil na záda.
Křečovitě se nadechl. Ruce a nohy mu zalilo teplo a za-
čaly ho brnět. Znovu se nadechl a ztratil vědomí.
Rjumin vzal Lindsaye za zápěstí a chvíli nehybně stál
počítal mu pulz. Jakmile se mladý muž zhroutil, ovládl
starého Mechanistu zvláštní, ospalý klid. Pohyboval se
46
Bruce Sterling
J
li
vlastním tempem. Už dlouho byl velmi starý. Mělo to na
něho vliv.
Měl křehké kosti. Opatrně dovlekl Lindsaye na slamě-
nou rohož a přikryl jej. Pak se zvolna odebral ke keramic-
kému sudu na vodu, sebral chomáč hrubého filtračního
papíru a vytřel Lindsayovy zvratky. Rozvážnými pohyby
skrýval skutečnost, že bez videovstupu je téměř slepý.
Nasadil si zračátka. Soustředil se na pásku, na níž
zachytil Lindsaye. Prostřednictvím drátů se mu nápady
a obrazy v hlavě zjevovaly mnohem snadněji.
Snímek za snímkem studoval pohyby toho mladého
astrohnidy. Měl dlouhé, vyhublé paže a nohy, velké ruce
a chodidla, nebyl ale nijak nemotorný. Při pohledu zblíz-
ka byla v jeho pohybech vidět lehkost, poznávací zna-
mení nervové soustavy, na níž byly provedeny drobné,
dlouhodobé úpravy. Někdo té falešné lehkosti a eleganci
věnoval spoustu péče a úsilí.
Se stoletým grifem Rjumin sestříhal nahrávku. Sou-
stava je veliká, napadlo jej. Jev ní místo pro tisíce podob
života, pro tisíce potenciálních příšer. Cítil smutek nad
tím, co se tomu muži přihodilo, ale žádný neklid nebo
strach. Jen čas ukáže rozdíl mezi úchylkou a pokrokem.
Rjumin už nikoho nesoudiL Kdykoliv mohl, nabízel po-
danou ruku.
Jistě, gesta přátelství byla riskantní, Rjumin si ale
nikdy nemohl pomoci, byl zvědavý, co bude následovat.
Zvědavost z něho udělala astrohnidu. Byl chytrý; měl
místo v radě kolonie. Trpěl však nutkáním klást nevhod-
né otázky, přetřásat nevhodné myšlenky.
Kdysi mu pocit morální nadřazenosti dával sílu. Ta
mladická domýšlivost jej již dávno opustila, přesto však
byl stále schopen lítosti a toužil pomáhat. Pro Rjumina
byla slušnost obnošenou vestou.
Mladý astrohnida sebou ve spánku škubal. Tvář se
mu jakoby vlnila a podivně se kroutila. Rjumin překva-
'III'
"I
III
:II
Iliil
l
f
Sdismatrix
47
peně přimhouřil oči. Je ',0 podivín. Na tom nebylo nic
neobvyklého; Soustava byla podivností plná. Zajímavé
to začalo být, když se to vymklo kontrole.
Lindsay zasténal a pobral se. "Jak dlouho jsem byl
mimo'?" chtěl vědět.
"Tři hodiny dvanáct minut," odpověděl Rjumin. "Ta-
dy ale není noc ani den, pane Sai. Na čase nezáleží."
Lindsay se vzepřel na lokti.
"Máte hlad?" Rjumin mu podal misku s polévkou.
Lindsay se na horký bujón rozpačitě zadívaL Po hla-
dině plula mastná oka a pDd nimi bylo vidět bílé žmolky.
OkusiL Chutnala lépe, než vypadala.
"Díky," přikývL Rychle ji snědl. "Omlouvám se za
potíže. "
"To nic," mávl nad tím rukou Rjumin. "Když mikro-
by zaibatsu proniknou dc žaludku nově příchozího, ne-
volnost je docela normální."
"Proč jste mě sledoval kamerou?" zeptal se Lindsay.
Rjumin si nalil misku polévky. "Zvědavost," odvětiL
"Vstup do zaibatsu monitoruji radarem. Většina astro-
hnid cestuje ve skupinách. Jednotlivci přilétají zřídka-
kdy. Chtěl jsem poznat váš příběh. Tak si ostatně vydě-
lávám na chleba." Vypil polévku. "Vyprávějte mi o své
budoucnosti, pane Sai. Co máte v plánu?"
"Když vám to řeknu, pomůžete mi?"
"Možná. Poslední dobou je to tu dost jednotvárné."
"Jsou v tom peníze."
"Čím dál tím lépe," pochválil Rjumin. "Můžete být
konkrétnější?"
Lindsay vstaL "Budeme trochu hrát," prohlásil, rov-
Ildje si manžety. "... 'Nejlépe ptáčka lapí, když mu nasta-
ví zrcadlo,' jak říkávali moji tvární učitelé. Věděl jsem
(J Černých medicích v Prstencové radě. Nejsou geneticky
pozměnění. Tvární jimi pohrdali, a tak se izolovali. Mají
18
Br-ucf' Stprling
I'
lij
11'1
III';
:111
,!II
to ve zvyku dplat i tady. Avšak touží po obdivu, proměnil
jsem se tedy v zrcadlo a ukázal jim jejich vlastní přání.
Jako mecenášům divadla jsem jim slíbil věhlas a vliv.--
Natáhl se pro hundu. "Ale co chce Gejša banka?"
"Peníze. Moc," odvětil Rjumin. "A zkázu svých pro-
tivníků, což jsou čirou náhodou Černí medikové."
"Útok nd třech frontách." Lindsay se usmál. "K to-
muhle mě vycvičili." Úsměv zmizel. Chytil se za břicho.
"Ta polévka," vyhrkl. "Syntetická bílkovina, že? Myslím,
že mi nesedla. ,.
Rjumin odevzdaně přikývl. "To ty vaše nové mikroby.
Pár dní byste si neměl domlouvat žádné schůzky, panE'
Sai. Máte úplavici:'
II I '
IIII
!II
I
: 111
1111:1
Kapitola 2
LIDOVÉ ZAIBATSU MARE TRANQUllllTA-
TIS, NA OBĚŽNÉ DRÁZE MĚsíCE: 28. 12. '15
V zaibatsu nikdy nenastávala noc. Lindsayovo utrpe-
ní kvůli tomu vypadalo, že jej nikdy neopustí: horečnatá
idyla nevolnosti.
Antibiotika by ho vyléčila, ovšem tělo se dříve nebo
později musí s novou mikroflórou sžít. Aby mu chvilky
mezi záchvaty lépe ubíhaly, Rjumin jej bavil místními
historkami a klepy. Byl to složitý a skličující příběh plný
případů zrady, drobných soupeření a nesmyslných her
o moc.
Nejpočetnější frakcí zaibatsu byli farmáři pěstující
chaluhy, nevrlí, neotesallí fanatici, stoupenci klanového
uspořádání, kteří údajně praktikovali kanibalismus. Dal-
šími byli matematikové, pre-tvárná skupinka odpadlíků,
kteří většinu času trávili pohroužení do spekulací o po-
vaze nekonečných množin. Nejmenší kupole v zaibatsu
50
Bruce Sterlzng
I i
III
:11;1
I
,
I
obývala záplava pirátů a korzárů: Hermovi odpadlíci, Ra-
dikálové šedého toru, Megalikové, Svaz Eklektiků a další,
kteří měnili jména a pracovníky stejně snadno, jako ně-
komu podřízli krk. Soustavně Sf-' lIlPzi sebou rvali, nikdo
z nich se však neopovážil vystoupit proti Černým nefrino-
vým medikům nebo Gejša bance. V minulosti to zkusili.
Vyprávěly se o tom otřesné legendy.
O lidech za Zdí se vyprávěly další, divoce protichůd-
nE' báje. Údajně žijí v pralese plném přerostlých borovic
a mimóz. .Jsou rodově zatížení spoustou včcí, mají zdvo-
jené palce a na svět přicházejí hluší.
.Jiní zase tvrdili, že se za Zdí nenachází nic, co by se
sebeméně podobalo člověku: jen šířící se shluk softwaru,
který nabyl zlověstné autonomie.
.Je samozřejmě také možné, že země za Zdí byla v taj-
nosti obsazena a dobyta - cizinci. Na základě této okouz-
lující představy vznikl nefalšovaný postindustriální fol-
klór, podpíraný důmyslnými argumenty. Všichni čekali,
že se mimozemšťané dříve či později objeví. Šlo o novou
moderní verzi Zlatého věku.
Rjumin měl s Lindsayem trpělivost; zatímco pacient
horečnatě spal, hlídkoval se svým záznamovým robotem
po zaibatsu a sbíral zprávy. Lindsay pomalu získával nad
nemocí vrch. Udržel v sobě trochu polévky a několik sma-
žených kostek kořeněných bílkovin.
.Jedna z hromad přístrojů v Rjuminově obydlí zača-
la pronikavě elektronicky pípat, až to rvalo uši. Rjumin
přestal třídit kazety a zvedl zrak. "To je radar," usoudil.
"Můžete mi podat zračátka?"
Lindsay se dovlekl k radaru a rozpletl Rjuminovu na-
lep ovací soupravu. Rjumin si ji přitiskl na spánky. "Ra-
dar nemá moc dobré rozlišení," poznamenal a zavřel oči.
"Dorazila velká skupina lidí. Nejspíš piráti. Motají se po
přistávací plošině."
Zamrkal, i když měl zavřené oči. "Mezi nimi se pohy-
II
II
III
Schismatrzx
51
buje něco hodně velkého. Přivezli něco obrovského. Bude
lepší, když si to přepnu na teleobjektiv." Škubl za kabel
soupravy a vytrhl konektor.
".Jdu se porozhlédnout ven," prohlásil Lindsay. "Už
je mi dobře."
"Nejdřív si připevněte vybavení," vyzval jej Rjumin.
"Vezměte si sluchátko a kameru."
Lindsay si nasadil záložní aparaturu a prošel přecho-
dovou komorou ven. .Jakmile za sebou zapnul zip komory,
obklopil ho ztuchlý vzduch.
Od Rjuminovy kupole se vydal k okraji obytného pa-
nelu. Odtud doklusal k nedalekým schůdkům, které vedly
na vrchol nízké kovové zídky. Kameru namířil nad sebe.
"Výborně," promluvil mu do ucha Rjumin. "Trošku
stáhněte jas, prosím. Ten čudlík vpravo. Tak, lepší. Co
si o tom myslíte, pane Sai?"
Lindsay mžoural do objektivu. Vysoko nad ním, na
severním konci osy zaibatsu, zápasil tucet astrohnid ve
stavu bez tíže s ohromným stříbrným pytlem.
"Vypadá to jako stan," usoudil Lindsay. "Nafukují
ho." Stříbrný pytel se zničehonic zavinil a opuchl, až se
proměnil v zaoblený válec. Na boku měl červenou kresbu
která na šířku měřila tolik, co dospělý muž na výšku:
Byla to rudá lebka s dvojicí zkřížených blesků.
"Piráti!" vyhrkl Lindsay.
Rjumin se zachechtal. "To mi došlo."
Do Lindsaye se opřel prudký poryv větru. Ztratil rov-
nováhu a rychle se ohlédl. Za sebou spatřil pruh skleně-
ných oken, který tvořil dlouhý zanedbaný pás. Mozaika
z šestiúhelníkového metaskla byla poseta tmavými fle-
ky a tu a tam protkaná černými cestičkami těžkých vý-
ztuh. Praskliny obyvatelé přestříkali těsnicí vrstvou těž-
kého plastu. Čistšími místy pronikalo pochmurné sluneč-
ní světlo.
"Není vám nic?" ptal se Rjumin.
52
Brure Stprling
I
..Omlouvám se," odvětil Lindsay. Opět namířil kame-
ru nad spbe.
Piráti dostali fóliový balon do v.lduchu a roztočili
dvojici malých tlačných vrtulí. Cestou od přistávací plo-
šinv se jedenh.rát zadrhl, pak ale pomalu vyrazil. ěco za
sebou táhl zvláštně tvarovanou tmavou hroudu, \'ětší
než člověk.
"Meteorit," informoval Rjumin Lindsaye. "Dárek pro
lidi za Zdí. Všiml jste si těch černých kamenů, které se
válejí ve Sterilizované zóně? To jsou všechno dárky od
pirátů. Taková tradice."
,.Nebylo hy snadnější ho táhnout po zemi?"
"Děláte si legraci? Vkročit do Stprilizované zóny je
sebpvražda. ..
"Aha. Takže to musejí shazovat ze vzduchu. Znáte ty
piráty?"
Ne .. odtušil R J 'umin. ' Jsou tu noví. Proto potřebují
" , ,
ten kámen."
"Vypadá to, že někdo je tu zná," nadhodil Lindsay.
"Podívejte."
Zaostřil kameru za létající piráty a zabral šedohně-
dý povrch svažitého třetího obytného panelu zaibatsu.
Z většiny byl pokrytý bezútěšnou vrstvou mazlaveho blá-
ta, nad níž se proháněly víry nažloutlé mlhy.
Poblíž polorozpadlých severních čtvrtí třetího panelu
stála pestrobarevná, zavalitá kupole, vystavěná z nesou-
rodých zachráněných kusů keramiky a plastu. Z její pře-
chodové komory s vyhrnula záplava astrohnid, perspek-
tivou objektivu zmenšených do mravenců. Zírali k nebi,
tváře skryté pod filtračními maskami. Vyvlekli na světlo
velký neumělý přístroj z kovu a plastu, posetý ozubený-
mi koly, pákami a kabely. Zvedali ho, až jedním koncem
mířil přímo k obloze.
"Co to dělají?" přemítal Lindsay.
II I
Schz.smatr-lX
53
,.Kdo vf?" odvětil Rjumin. "Je to Osmá orbitální ar-
máda, tak si alespoÚ říkají. Doted žili jako poustevníci."
Vzducholoď právě letěla přímo nad kopulí a vrhala
při tom rozmazaný stín na všechny tři obytné pam-ly.
.Jeden z astrohnid zapnul stroj.
Do vzduchu vyrazila dlouhá kovová harpuna a zasáh-
la cíl. Lindsay si všiml, že na ocasní části vzducholodi se
roztrhl plášť. Oštěp se divoce zazmítal. Vrhal odlesky na
všechny strany dráhu letu mu narušila srážka a Corioli-
sova síla. Zmizel mezi nevábnými stromy zarostlého sadu.
Vzducholoď měla potíže. Její posádka se mohla pře-
trhnout, aby padající plavidlo co nejvíce vzdálila od útoč-
níků na zemi.
Ohromný kámen, který za sebou táhli, pokračoval
v letu ve stavu beztíže, poklidně poháněn setrvačnos-
tí. Když se vlečné lano příliš napjalo, zvolna odtrhl ocas
vzducholodě.
Plyn zasyčel a vzducholoď se proměnila ve zmačka-
ný kovový kobereček. Motory odpadly a vlekly za sehou
kovovou fólii jako zvlněnou stužku.
Piráti vyváděli, jako by se topili, a ze všech sil se
snažili zůstat v beztíži. Jejich situace byla zoufalá, neboť
oblast byla protkána pomalými, klesajícími vzdušnými
proudy, které mohly odvléct vzduchoplavce do náruče
smrti.
Kámen se zanořil do potrhaného okraje opuchlého
mračna. Trochu se zahoupal, majestátně se stočil smě-
rpm dolů a zmizel v mlze. Vzápětí se objevil pod mrakem
a zlověstným obloukem, který mu vnutila Coriolisova sí-
la, se řítil k zemi.
Zprudka dopadl do skleněné mozaiky okenního pásu.
Lindsay, který ho sledoval kamerou, zaslechl nepříjemné
řinčení. Kusy skla a želpza zaskřípěly a zmizely v řevu
unikající atmosféry.
Oblak, visící nad panplpm, klesl, protáhl sl' a začal ro-
54
Bruce Sterling
." I
tovat kolem své osy. Nad prasklinou vyrostlo bílp mračno
připomínající jino atku. Byla to pára, která vinou náhlé-
ho poklesu tlaku vzduchu zkondenzovala.
Lindsay držpl kameru nad hlavou a seskočil na špi-
navou plochu okna. Utíkal k trhlině, i když jej od toho
zaskočený Rjumin zrazoval.
Po minutovém běhu přes překážky se dostal tak blíz-
ko, nakolik se odvážil. Přikrčil se za rezatou vzpěrou star-
ší ucpávky, asi deset metrů od místa nárazu. Podíval
se zaneřáděným sklem pod sebe a spatřil dlouhý chvost
mrznoucí vodní tříště, jejíž krystalky ve světle slunečních
zrcadel tvořily duhu.
Z otvoru svištící vzduchový vír bičoval zem deštěm.
Lindsay rukou zakryl objektiv kamery.
Koutkem oka zahlédl pohyb.
Ze sousedního panelu vyrazila skupinka kyslíkových
farmářů, oblečených v maskách a kombinézách, a vlekla
se po okně. V rukou svírali dlouhou hadici. Tvrdošíjně
se drali k trhlině. vrávorali ve větru, proplétali se mezi
ucpávkami a vzpěrami.
Vír zachytil i maskovaný hlídkový letoun, který tvrdě
dopadl vedle díry v okně. Trosky okamžitě vyletěly ven.
Hadice sebou škubala a vyhazovala přívalem tekuti-
ny. Z hubice vy tryskla tříšť šedozeleného plastu. který už
ve vzduchu tuhl. Dopadl na sklo a přilnul k němu.
Plast se pod tlakem víru prohnul a vyboulil, ale vydr-
žel. Jak ho přibývalo. vítr slábl a měnil se v pronikavé
skučení.
Farmáři lili plastové bláto na místo nárazu dál, i když
trhlina už byla uzavřena. Z rozbouřených mraků padal
déšť. U okenní stěny stál další hlouček farmářů, kteří se
k sobě nakláněli a ukazovali k nebi.
Lindsay se otočil a spolu s ostatními vzhlédl.
Divok)' vír dal vzniknout prstenci složenému z mraků.
Trhlinou v jeho středu spatřil Lindsay na protější stra-
1'1
1,1
:111
1111
I,
Schismatrix
55
ně zaibatsu kupoli Osmé orbitální armády. Lemovaly ji
drobné ležící postavičky v bílých skafandrpch. Nehýbaly
se.
Lindsay na to místo zaostřil teleobjektiv. Fanatikové
z Osmé orbitální armády byli roztroušení po zaneřáděné
zemi. Několik se jich v době neštěstí snažilo uniknout do
přechodové komory; leželi v propleten ci , ruce rozhozené
do stran.
Po pirátech ze vzducholodi nebylo ani stopy. Chvíli si
myslel, že všichni unikli ke kotvišti. Pak jednoho z nich
zahlédl rozdrceného na dalším okenním panelu.
"Vynikající záběry," pochválil jej Rjumin. "Byla to
ale velká hloupost."
"Dlužil jsem vám to," namítl Lindsay. Prohlížel Sl
mrtvého. "Ještě se tu porozhlédnu," rozhodl.
"Pošlu robota. Brzo se tam objeví nenechavci."
"Tak se s nimi seznámím," prohlásil Lindsay. "Mohli
by se mi hodit."
Po dalších schůdcích se vrátil na obytný panel. Bolely
jej plíce, rozhodl se ale, že si dýchací masku nasazovat
nebude. Reputace je důležitější než nebezpečí.
Minul pevnost Černých mediků a přešel další pruh
oken. Mířil na sever, k chatrné, omšelé kupoli orbitální
armády. Šlo o jediné obyvatelné místo na třetím panelu,
který byl jinak celý vydán napospas mimořádně viru-
lentní formě sněti. Kdysi to byla zemědělská oblast, a na
půdě, jejíž úrodnost byla uměle navýšena, vyrostla po
kotníky vysoká úroda plísně. Hospodářské budovy, po-
stavené z pastelově barevné keramiky a plastu, byly sice
vyrabovány, ale nebyly zničeny, a jejich silné anorganické
stěny a prázdná okna jakoby toužily propadnout se do
nedosažitelného stádia věčné hniloby.
Kupole samotářů byla postavena z plastových dveř-
ních panelů, které osekali do patřičného tvaru a utěsnili.
Ležící těla byla ztuhlá, končetiny měla zkroucené
56
BnJ.cP Sterling
III
v podivných úhlech, protože zemřeli, ještě než dopadli
na zem, a plandající ruce a nohy se jim při nárazu tro-
chu zohýbaly. ;.Ja té scéně bylo překvapivě málo děsivého.
Masky bez tváří a utěsněné skafandry mrtvých fanati-
ků budily dojem chladnokrevné, rezervované pfektivity.
Mrtví ničím nepřipomínali lidskp bytosti, snad jen vojen-
skými odznaky na ramenou. apočítaI jich osmnáct.
Průzory na tvářích mrtvých byly zamlžené zevnitř.
Zaslechl tiché vrčPllí lptadla. Zakroužila nad ním dvo-
jice ultralightů a klesala na přistání. Dorazili dva piráti
ze vzducholodi.
Namířil na ně kameru. Vystoupili a vytáhli kreditní
karty. Letadélka odlétla.
Přišourali se k němu, napůl skrčení jako lidé, kteří
nejsou zvyklí na gravitaci. Všiml si, že jejich uniformy
zdobí odshora dolů stříbrná kostra na krvavě rudém po-
zadí.
Vyšší pirát strčil nohou do nejbližší mrtvoly. "Viděl
jste to?" zeptal se anglicky.
"Zabila je letadla," odvětil Lindsay. "Ohrožovali ha-
bitat."
"Osmá orbitální armáda," zamumlal vyšší pirát, když
si prohlédl nárameník mrtvého. Druhý pirát zahuhlal
přes filtry masky: "Extrémisti. Antinacionalistický šmej-
d . "
l.
"Znali jste je?"
"Měli jsme s nimi něco do činění," odvětil první pirát.
"Ale nevěděli jsme, že jsou tady." Povzdechl si. "Zatra-
ceně. Myslíte, že jsou ještě nějací vevnitř?"
"Jen mrtví," odvětil Lindsay. "Letadla používají rent-
genové lasery."
"Vážně?'1 podivil se první pirát. "Ten bych si chtěl
sehnat. "
Lindsay zatočil lpvou rukou, gesto, které v argotu
průzkumníků znamená, že jsou sledováni. Vyšší pirát
II
I
I'
II
I
I!'I
II
I
I
I lij
I
I
I
III
Srhismatrix
57
rychle vzhlédl. Na stříbrné lebce která mu pokrývala
tvář. se zalesklo slunce. '
Podíval se na Lindsaye, oči skryté za třpytivÝmi oč-
ními důlky. "Občane, krlp máš masku?"
"Tady." Lindsay se dotkl tváře.
"Vyjednavač, co'? Hledáš práci, občane? Náš posled-
ní diplomat právě tvrdě přistál. Jak si vedeš ve stavu
beztíže?"
,.Opatrně, pane prezidente," varoval jej druhý pirát.
"Nezapomeňte na schvalovací slyšení."
"Právní záležitosti nech na mně," odbyl jej prezident.
"Představím nás. Jsem prezident Hornické demokracie
Fortuny a toto je má žena, předsedkyně sněmovny."
"Lin Sai, zastupuji lntrasolární kabuki," odvětil Lind-
say. "Jsem divadelní impresário."
"To je jako diplomat?"
"Někdy ano, Excelence."
Prezident přikývl.
"Nevěřte mu, pane prezidente," upozornila jej před-
sedkyně sněmovny.
"Zahraniční politiku vede výkonná složka moci, takže
drž hubu," obořil se na ni prezident. "Poslechni, obča-
ne, byl to těžký den. Právě teď bysme měli být v Bance
a dávat si tam masáž, možná i trochu píchat, ale místo
toho na nás vyrukovali tihle extrémisti s tou jejich pro-
tivzdušnou prskavkou, preventivní úder, jasný? Ale teď
je vzducholoď v háji a nemáme ani ten zasranej kámen."
"To je pech," odtušil Lindsay.
Prezident se poškrábal na krku. "V téhle branži se
prostě nedá plánovat. Musíš se přizpůsobovat za pocho-
du." Zaváhal. "Každopádně odsud vypadneme. Vevnitř
možná najdem kořist."
Předsedkyně sněmovny vytáhla z pouzdra na svém
rudém opasku, připomínajícím popruhovou tkaninu, pří-
ruční motorovou pil u a začala se prořezávat stěnou kupo-
58
Brv,ce Sterling
I
le astrohnid. Izolace mezi plastovými panely se bez pro-
blémů měnila v prach. "Když chceš přežít, musíš přichá-
zet nečekaně," vysvětloval prezident, "Nikdy, za žádných
okolností nevstupuj do nepřátelský přechodový komory.
Nevíš co' se v ní skrejvá." Pak promluvil do komuniká-
toru a zápěstí. Užil žargonu tajných operací; Lindsay
slovům nerozuměL
Piráti společně vykopli stěnu a vstoupili. Lindsay šel
za nimi a rukou přidržoval kameru. Vrátili vyražený pa-
nel na místo, žena jej pak utěsnila hmotou z malého spre-
je. Prezident si stáhl masku s lebkou a začichal. Měl ku-
latou pihovatou tvář s širokým, plochým nosem; měl ta-
ké krátké prořídlé ryšavé vlasy a kůže na hlavě se mu
neobvykle leskla. Vstoupili do společné kuchyně Osmé
orbitální armády: byla zařízená poduškami, nízkými stol-
ky, mikrovlnnou troubou, skříňkou plno ;ak ovaných
bílkovin a půltuctem vysokých fermentacmch Jednotek,
které hlasitě klokotaly. Na podlaze u dveří ležela mrtvá
žena, jejíž tvář vypadala, jako by se spálila na slunci.
"Fajn," usoudil prezident. "Máme co jíst." Předsed-
kyně sněmovny si také sundala masku; měla p,?hublou
tvář s úzkýma, podezřívavýma očima. Na brade a krku
jí vyrazila bolestivě vypadající kožní vyrážka.
Piráti vpochodovali do další místnosti. Byla to kom-
binace noclehárny a velitelského centra, v jejímž středu
stála baterie jetých, blikajících obrazovek. Jedna z nich
byla napojená na teleobjektiv: ukazovala skupinku devíti
rudě oděných pirátů, kteří se pěšky blížili od severního
svahu zaibatsu a proplétali se mezi rozvalinami.
"Přicházejí ostatní," prohlásila předsedkyně.
Prezident se rozhlédl. "Jde to. Zůstaneme tu. Aspoň
budeme mít čistý vzduch."
Pod jedním lůžek cosi zašustilo. Předsedkyně sně-
movny tam okamžitě skočila. Lindsay prudce otočil ka-
lili
Schzsmatrix
59
meru. Ozval se vysoký jekot a došlo ke krátkému boji;
pak předsedkyně vylezla a zpod lůžka vytáhla malé dítě.
Svírala je složitým hmatem jedné ruky. Postavila je na
nohy.
Bylo to tmavovlasé, zlostné, špinavé stvořeníčko ne-
určit.ého pohlaví. Mělo na sobě na míru ušitou uniformu
Osmé orbitální armády. Chybělo mu několik zubů. Vy-
padalo asi na pět let.
"Takže všichni nejsou mrtví!" usoudil prezident. Při-
dřepl a pohlédl dítěti do očí. "Kdp jsou ostatní?"
Ukázal dítěti nůž, který se mu jakoby odnikud zjevil
v ruce. "Mluv, občane! Jinak ti ukážu tvý vlastní střeva!"
"No tak!" vyhrkl Lindsay. "Takhle se s dítětem ne-
mluví."
"Koho chceš oblbnout, občane? Koukni, tomuhle ma-
lýmu udavači může být klidně osmdesát. Existují endo-
krinní kúry -"
Lindsay poklekl k dítěti a snažil se s ním jednat citli-
vě. "Kolik je ti let? Čtyři, pět? .Jakým mluvíš jazykem?"
"Nech to být," řekla předsedkyně. "Je tu jenom jed-
na poloviční postel, vidíš? Podle mě ho letadla prostě
přehlídla. "
"Nebo ho ušetřila," nadhodil Lindsay.
Prezident se pochybovačně zasmál.
"Jistě, občane. Hele, můžeme to prodat kurvím ban-
kéřkám. Mělo by mít cenu minimálně několika hodin je-
jich pozornosti."
"To je otroctví," namítl Lindsay.
"Otroctví? O čem to mluvíš? Žádné kázání, obča-
ne. Mluvím tu o státním útvaru, který ve prospěch třetí
strany osvobozuje válečného zajatce. Je to zcela legální
obchodní transakce."
"Já nechci ke kurvám," znenadání píplo dítě. "Chci
k farmářům."
II
IDI
60
Brv.ce Sterling
I
"K farmářům?" žasl prezident. "Přece nechceš být
farmář, mikroohčane. Prošels nějakým zbrojním výcvi-
kem? Hodil by se nám malý vrah. který by se plížil ven-
tilací a - "
"Nepodceňujte farmáře," nabádal jej Lindsay. Uká-
zal na jednu z obrazovek. Dvacítka farmářů kráčela po
vnitřním svahu zaibatsu. Nakládali mrtvé vojáky Osmé
armády na čtveřici potahů, do kterých se pak zapřáhli.
"Sakra!" rozčílil se prezident. "Chtěl jsem je sám se-
brat." Zlověstně se usmál. "Asi jim to nemůžu mít za zlé.
V těle je spousta dobrých bílkovin."
"Chci jít k farmářům," nedalo se dítě.
"Nechte ho jít," ozval se Lindsay. "Mám obchody
s Gejša bankou. Můžu vašemu národu zařídit pobyt."
Předsedkyně sněmovny pustila ruku dítěte. "Skuteč-
ně?"
Lindsay přikývl. "Za několik dní to vyjednám."
Zachytila manželův pohled. "Je dobrej. Uděláme z něj
ministra zahraničí."
I
II
liDOVÉ ZAIBATSU MARE TRANQUllllTA-
TIS, NA OBĚŽNÉ DRÁZE MĚsíCE: 2. 1. '16
II:
'lili!'
Gejša banku tvořil komplex postarších budov, jejichž
plášť byl zvenku utěsněný lakem. Propojoval je labyrint
čisťoučkých dřevěných chodeb, vybavených zasouvacími
papírovými přechodovými komorami. Už před zhrouce-
ním organizace zaibatsu to byla vyhlášená oblast červe-
ných luceren. Banka byla na své dědictví hrdá a pokračo-
vala ve vybraných i výstřednějších tradicích lepších časů.
Lindsay zanechal všech jedenáct občanů Hornické de-
mokracie Fortuny v dezinfekčním saunovém sejfu, kde
jim apatičtí ošetřovatelé drhli pokožku. Pro piráty to by-
la první skutečná koupel po několika měsících. Vychrt-
Schisrnatrix
61
lá těla měli obalená svaly, produkt soustavného trpnin-
ku džiu-džitsu ve stavu beztíže. Na upocené kůži se jim
skvěly podebrané vyrážky a hrozivá tetování.
Lindsay s nimi nezůstal. Vstoupil do dřevem oblože-
né šatny a odevzdal svou uniformu Nefrinových mediků
k vyčištění a vyžehlení. Vklouzl do hebkého hnědého ki-
mona. Přistoupil k němu mužský gejša nízké hodnosti,
oblečený v kimonu vylepšeném ozdobným pásem. "Pře-
jete si, pane?"
"Rád bych si pohovořil s yarite, prosím."
Gejša na něho pohlédl s vytříbenou skepsí. "Okamžik.
Zeptám se, zdaje náš generální ředitel připraven přijímat
hosty. "
Zmizel. Po půlhodině se objevila ženská gejša v kos-
týmku s páskem. "Pan Saj'? Tudy, prosím."
Následoval ji do výtahu, provázen dvojicí strážných,
ozbrojených holemi s elektrodami. Byli to obři; hlavou
jim sahal sotva do výše ramen. Protáhlé, kamenné tvá-
ře měli akromegalické: zbytnělé čelisti, trčící lícní kosti.
Ovlivňovali je růstovými látkami na bázi hormonů.
Výtah vyletělo tři podlaží výš a otevřel se.
Lindsay hleděl na složitou soustavu barevných závě-
sů. Od stropu k podlaze visely tisíce a tisíce šňůrek s ko-
rálky. Stačil by jediný pohyb a rozhoupal by je.
"Vezměte mě za ruku," vyzvala jej bankéřka. Lindsay
si to za ní šinul jako slon v porcelánu. "Jděte opatrně,"
napomenula jej. "Jsou to pasti."
Zavřel oči a vyrazil za ní. Průvodkyně se zastavila;
v zrcadlové stěně se otevřely skryté dveře. Lindsay jimi
prošel do soukromého pokoje yarite.
Podlaha byla ze starodávného dřeva, navoskovaná
tak, aby se tmavě leskla Na zemi ležely ploché čtvercové
polštářky s natisknutým vzorem připomínajícím bambu-
sovou rohož. Za francouzským oknem ve stěně po Lind-
sayově levici bylo vidět prosluněný balkon a nádhernou
62
Bruce Sterlmg
'I
I
I:
I
zahradu, v lllZ rozeklané borovice a vysoké kdoule za-
střešovaly křivolaké cestičky, sypané uhrabanými bílými
kamínky. Vzduch v místnosti voněl jphličnany. Viděl. jak
t.ento svět vypadal před úpadkem, v)'jev minulosti, pro-
mítnutý na falešné okno, které nebylo možnp otevřít.
Yarite seděla v tureckém sedu na polštářku. Byla t.o
stará, seschlá Mechanistka s tenkými rty a přivřenýma,
plazím a očima. Vrásčitou hlavu skrývala nalakovaná pa-
ruka, která vzdáleně připomínala helmu a byla propí-
chána jehlicemi. Na sobě měla yarite květované kimono
obdélníkového tvaru, naškrobené a plné kostic. Vešla by
se do něj třikrát.
Zády ke stěně po Lindsayově pravici v tichosti po-
klekla jakási druhá žena, tváří k obrazu zahrady. Lindsay
okamžitě poznal, že je to Tvárná. Důkazem byla už jen
její omračující krása, vyzařovala ale i ono zvláštní, ne-
postižitelné cha.risma, které se od Přetvořených šíří jako
magnetické pole. Byla míšenkou asijských a afrických ge-
nů: měla šikmé oči, tmavou pleť a dlouhé, zvlněné vlasy.
S pokornou oddaností klečela před stojanem, na němž
ležely bílé klávesy.
Yarite promluvila, aniž by pohnula hlavou. "Máš po-
vinnosti, Kitsun ." Dívčiny ruce se rozeběhly po klavia-
turách a vzduch se naplnil tóny nejstaršího japonského
hudebního nástroje: syntetizátoru.
Lindsay při klekl na polštářek a hleděl na stařenu. Při-
jel k němu vozík s čajem a s cudným zacinkáním mu nalil
do šálku horkou vodu. Ponořil do ní čajové míchátko.
"Vaši přátelé piráti," pronesla stařena, "vás přivedou
na mizinu."
"Jsou to jenom peníze," namítl Lindsay.
"Je to náš pot a sexualita. Myslel jste si, že je s leh-
kým srdcem hloupě proplýtváme?"
"Musel jsem upoutat vaši pozornost," odvětil Lind-
say. Výcvik se jej zmocnil okamžitě, dál se ale bál té
I
II
lil
I
.I
I'
III
I
I"
[:',
I
Schismatri:r
63
dívky. Net.ušil, že bude čelit Tvárnému. A na stařenině
mimice bylo něco hluboce nepatřičného. Vypadalo to na
drogy nebo mechanistickou úpravu nervů.
"Přišel jste sem v oděvu Černých nefrinovÝch medi-
ků," prohlásila stařena. "Naše pozornost byla 'zaručená.
Máte ji. Posloucháme." .
. S po ocí Rjumi.nových rad Lindsay vysvětlil svůj
plan. GeJs banka disponovala mocí jeho úklady zničit;
pr?to do lllch musela být zapojena. Věděl, co chtějí. Byl
připraven nastavit jim zrcadlo. Poznají-li v něm vlastní
cíle a touhy, zvítězí.
Pustil se do balamucení. Uprostřed vyprávění se za-
razil, aby podotkl: "Chápete, co chtějí Černí medikové
tím představením získat. Za svými zdmi se cítí izolovaní
paranoidní. Sponzorováním naší hry hodlají získat slávu:
Potřebuji ale herce. Gejša banka je přirozenou záso-
bárnou talentů. Mohu uspět bez Černých mediků. Ale ne
bez vás." '
"Ach tak," odtušila yarite. "Teď mi vysvětlete, jak
bychom podle vás mohli z vašich ambicí profitovat?"
Lindsay se zatvářil dotčeně. "Přišel jsem sem uspořá-
dat kulturní akci. To nestačí?"
Podíval se na děvče. Ruce se jí míhaly nad klaviatu-
rami. Znenadání vzhlédla a potutelně, tajemně se na ně-
ho usmála. Za jejími dokonalými zuby spatřil špičkujazy-
ka. Byl to veselý, dravý úsměv, plný neovladatelné touhy
a darebáctví. V okamžení se mu dostal do krve. Zježily
se mu chloupky na šíji. Ztrácel sebeovládání.
Zadíval se do země, po celém těle cítil mravenčení.
"Dobrá," odvětil ztěžka. "Nestačí to, a to by mě nemě-
lo překvapovat... Madam, poslyšte, vy a Medikové jste
už. léta prot vníky. Tohle je vaše příležitost vylákat je
z ukrytu a prepadnout je na vlastní půdě. Ve finančních
záležitostech jsou bláhoví. Bláhoví, ale lakomí. Strašně
neradi pracují ve finančním systému, který kontrolujete
64
Bnlce Sterling
I
II
vy. Kdyby cítili naději na úspěch, s chutí by vytvořili
vlastní ekonomiku.
Tak ať si ji vytvoří. Ať se projpví. Ať vrší úspěch na
úspěch, až ztratí veškerá měřítka a přemůže je chamti-
vost. Pak jejich bublina praskne."
"Nesmysl," namítla stařena. ".Jak může herec mluvit
do práce bankéři?"
"Tady nejde o mechanistický kartpl," zprudka odpo-
věděl Lindsay a předklonil se. Věděl, že děvče ho sleduje.
Citil to. "Mluvíme tu o třech stovkách techniků, kteří se
nudí, mají strach a jsou kompletně odloučení od světa.
Dokonalá kořist pro masovou hysterii. Hráčská horečka
je zasáhne jako epidemie." Narovnal se. "Podpořte mě,
madam. Budu stát v čele, budu váš jednatel, váš pro-
středník. Nedozvědí se, že v pozadí jejich zkázy stojíte
vy. Dokonce k vám přijdou pro pomoc." Usrkl čaj. Chut-
nal synteticky.
Stařena se zarazila, jako by přemýšlela. Výraz v její
tváři rozhodně nebyl v pořádku. Nedocházelo k žádným
neuvědomělým záchvěvům úst a víček či pohybu hrdla,
které doprovázejí lidský proces myšlení. Obličej měla více
než klidný. Byl nehybný.
"Má to potenciál," pronesla konečně. "Banka to ale
musí řídit. Skrytě, ale bezvýhradně. Jak to můžete zaru-
čit?"
"Všechny provázky budou ve vašich rukou," slíbil
Lindsay. "Jako zástěrku použijeme mou společnost, In-
trasolární kabuki. S pomocí svých kontaktů mimo zai-
batsu vydáte fiktivní akcie. Nabídnu je tu k prodeji,
a vaše banka bude váhat. To Nefrinům umožní provést
finanční majstrštyk a převzít kontrolu nad společností.
Fiktivní akcionáři, vaši agenti. zpanikaří a budou novým
vlastníkům posílat naléhavé žádosti a přemrštěné nabíd-
ky. To jim zvýší sebeúctu a zahluší veškeré pochyby.
Zároveň se mnou budete otevřeně spolupracovat. Bu-
IIII
I
I
II,
Schismatrix
65
dete mi dodávat hcrce a herečky; dokonce si budete to
privilegium žárlivě střežit. Vaše gejši nebudou se zákazní-
ky mluvit o ničpm jiném. Budete o mně šířit fámy: o mém
kouzlu, inteligenci. skrytých dovednostpch. Zaručíte se za
všechny mé výstřelky a tak se vytvoří bezstarostný. roz-
mařilý duch lehkovážného hédonismu. Bude to ohrumná
podvodná hra, která poplete celý svět."
Stařena mlčela, v očích skelný pohled.
Tiché, čisté tóny syntetizátoru najednou ustaly. Na
místnost padlo napjaté ticho. Dívka promluvila zpoza
klaviatur. "Bude to fungovat, že?"
Zadíval se jí do tváře. Pokora se z ní odloupla jako
vrstva mejkapu. Dívčiny tmavé oči mu naháněly hrůzu.
Byly plné otevřené, vražedné touhy. Najednou pochopil,
že nic nepředstírá, protože její zjev byl nade vší přetvář-
kou. Nebyl lidský.
Aniž by si to uvědomoval, zvedl se na koleno, oči stá-
le vpité do jejích. "Ano," odpověděl chraplavě. "Bude to
fungovat, přísahám." Pod rukama měl studenou podla-
hu. Uvědomil si, že bez zásahu vlastní vůle k ní leze po
čtyřech.
Zvědavě a žádostivě si ho prohlédla. "Pověz mi, zlato,
co jsi zač. Po pravdě."
"Jsem to, co ty," odvětil Lindsay. "Dílo Tvárných."
Přinutil se zastavit. Rozechvěly se mu ruce.
"Chci ti povědět, co mi udělali," prohlásila dívka.
"Povím ti, co jsem zač."
Lindsay kývL V ústech mu chorobným rozčilením vy-
schlo.
"Dobře," souhlasiL "Pověz mi to, Kitsune."
"Předali mp chirurgům," začala. "Vzali mi dělohu
a místo ní vložili mozkovou tkáň. Štěpy z centra rozkoše,
zlato. Napojili na ni zadek, páteř a ústa, a je to lepší
než být bůh. Když jsem vzrušená, potím parfém. Jsem
čistější než sterilní jehla a nevylučuji nic, co bys nemohl
1111
I'
66
Bruce Sterlmg
'II
'II
pít jako víno nebo jíst jako cukroví. A rozum mi nechali.
abych věděla, co je to odevzdání se. Víš, jaké je odevzdání
se, zlato?" , . ,.
"Ne," Lindsay hlasitě oddechoval. "Ale VIlll, Jaka Je
lhostejnost vůči smrti."
Nejsme jako ostatní," opáčila. "Tlačí nas do kouta.
" , - , l ' b ' - ?"
A teď jim můžeme provest vsechno, co se nam z 1 I, ze.
Její smích v něm vyvolal mrazivé vzrušení. S baletní
elegancí přeskočila soustavu klaviatur. .
Bosou nohou kopla stařenu do ramene, yante se
zhroutila na zem a ozvalo se zapraskání. To se odtrh-
la lepicí páska a spadla jí paruka. Pod ní Lindsay spatřil
odřenou lebku, protkanou kraniálními přípojkami. Vy-
třeštil oči. "Tvé klaviatury," hlesl.
,Ona je moje zástěrka," připustila Kitsune. "Takhle
já žiju. Zástěrky, zástěrky a zástěrky. Jen rozkoš je pravá.
Rozkoš z řízení."
Lindsay si olízl suché rty.
"Dej mi, co je pravé," vyzvala ho. .
Rozvázala si pásek. Kimono měla potištěné kosatcI
a fialkami. Její pleť byla jako sen umírajícího muže o ide-
ální pokožce.
"Pojď," pokynula mu. "Přitiskni svá ústa na moje."
Lindsay se po čtyřech vyřítil k ní a objal ji. Do úst
mu vsunula horkj'r jazyk. Chutnal po koření.
Bylo to omamné. Žlázy v jejích ústech vylučovaly
drogy.
Padli na podlahu přímo před přivřenýma očima sta-
řeny.
Zastrčila mu ruce pod volné kimono. "Tvárný," hlesla,
"chci tvoje geny. Všude." _
Vlahou rukou jej laskala v tříslech. U delal. o co si
řekla.
I
,I
Schismatrix
67
liDOVÉ ZAIBATSU MARE TRANQUllllTA-
TIS. NA OBĚŽNÉ DRÁZE MĚsíCE: 16. 1. '16
Lindsav ležel na zádech na podlaze Rjuminovy ku-
pole a tiskl si dlouhé prsty ke spánkům. Na levé ruce
měl zlatý náramek, do nějž byla vsazena dvojice třpy-
tivých rubínů. Oblečen byl do lesklého černého kimona
s vyšitými drobnými kosatci a kalhotové sukně hakama
moderního střihu.
Na pravém rukávu kimona bylo přichycené fiktivní
firemní logo lntrasolární společnosti kabuki: stylizovaná
bílá maska s očima a tvářemi přepásanými rozevlátý-
mi černými a červenými stužkami. Jak si svíral hlavu,
sklouzly mu rukávy a případný pozorovatel by mohl na
předloktí spatřit vpich. Byl na vazopresinu.
Diktoval do mikrofonu.
"Popojedem. Scéna třetí: Amijima. Jihei říká: Není
důležité, jak daleko odejdeme. Nikde nenajdeme dobré
místo k sebevraždě. Zabijme se tady.
Na to říká Koharu: Ano, pravda. Nezáleží na tom, kde
zemřeme. Ale tohle mě trápí. Jestli najdou naše mrtvá
těla pohromadě, bude se říkat, že Koharu a Jihei spácha-
li mileneckou sebevraždu. Dokážu si představit, jaký ke
mně bude tvá žena cítit odpor a jak mi bude závidět. Měl
bys mne tedy zabít zde a pak si pro sebe zvolit nějaké
místo daleko odsud.
Jihei odpoví _" Lindsay zmlkl. Zatímco diktoval, Rju-
min se bavil neobvyklým uměním. Sypal drobné kousky
něčeho, co připomínalo hnědý karton, na úzký proužek
bílého papíru. Ten pak opatrně sroloval do trubičky, již
zatočil a zalepil slinami.
Jeden konec válečku si strčil mezi rty, zvedl malou
kovovou věcičku a stiskl spínač na její svrchní straně.
Lindsay třeštil oči a vykřikl: "Oheň! Panebože! Oheň,
požár!"
I
II
II
68
Bruce Sterling
Rjumin vyfollkl kouř. "Co máš sakra za problém?
Tenhlc ohýnek ničemu neuškodí."
"Ale j to oheň! Bože, v životě jsem nf'viděl otevře-
ný oheň." Lindsay ztišil hlas. ".Jsi si jistý, že nemůžeš
chytiť?" Plný obav sledoval Rjumina. "Kouří se ti z plic."
"Np, ne. .Jp to jen drobnost, taková nová neřest." Sta-
rý Mechanista pokrčil rameny. "Možná trochu nebt'zpeč-
ná, ale takové jsou všechny."
"Co to je?"
"Kousky kartonu máčené v nikotinu. Navíc jsou ně-
jak dochucené. Není to špatné." Potáhl z cigarety. Lind-
say zíral na její žhnoucí konec a otřásl se. "Neboj se,"
uklidňoval ho Rjumin. "Tady to není jako na ostatních
koloniích. Oheň tu není nebezpečný. Bláto nehoří."
Lindsay se svalil zpátky na podlahu a zasténal. Mozek
se mu koupal v mnemonikách. Bolela jej hlava a zakou-
šel nepopsatelné trnutí, podobné prvnímu zlomku vteři-
ny, v níž poznáváme déja vu. Něco jako kdyby si nutně
potřeboval kýchnout, ale nešlo mu to.
"K vůli tobě jsem ztratil nit," prohlásil mrzutě. "K če-
mu to všechno? Když si jen vzpomenu, co všechno to pro
mě znamenalo! V těchto hrách se skrývá vše, co je v lid-
ském životě hodno záchrany... Naše dědictví, než přišli
Mecháci, než přišli Tvární. Lidskost, mravnost a život
bez nepřirozených změn."
Rjumin odklepl popel do převrácené krytky na objek-
tiv. "Mluvíte jako lunární domorodec, pane Sai. .Jako
Zřetězený. Odkud pocházíte? Ze Svazu socialistických re-
publik Crisium? Společenství kráteru Copernicus?"
Lindsay sykl skrze zuby.
Rjumin pokračoval: "Promiňte starci, že do toho str-
ká nos." V yfoukl kouř a promnul si červenou skvrnku na
spánku, kam si přilepoval svá zračátka. "Povím vám, co
je podle mě váš problém, pane Sai. Dosud jste citoval
z této trojice dčl: Romeo a Julie, Doktor Faustus a ny-
'I>
J
I
Srhismatrzx
69
ní Sebevražda v Amijimě. Upřímně, tyhle kusy mi moc
nesedly. "
"Ne?" tázavě odvptil Lindsay.
"Ne. Zaprvé jsou nepochopitelné. Zadruhé jsou pří-
šerně morbidní. A zatřetí. což je nejhorší, jsou prpindus-
triální.
Řeknu vám, co si myslím. Odstartoval jste tenhle
smělý podvod, budíte ohromný rozruch a celé zaibatsu je
díky vám vzhůru nohama. Už kvůli všenl těmto potížím
byste se měl lidem odvdččit alespoň trochou záhavy."
"Zábavy?" nevěřil Lindsay.
"Ano. .Já tyhle astro hnidy znám. Chtějí se bavit, ne se
nechat ubít nějakou přestárlou památkou. Chtějí slyšet
o skutečných lidech, ne o divoších."
"To pak ale není kulturní odkaz."
"No a co?" Rjumin uhasil cigaretu. "Přemýšlel jsem
o tom. Už jsem slyšel tři 'hry', takže vyjadřovací pro-
středky znám. Není na tom nic těžkého. Myslím, že za
dva za tři dny nám můžu nějakou hru spíchnout."
"Myslíte?"
Rjumin přikývl. "Pár věcí budeme muset vyhodit."
"N apříklad?"
"No, především gravitaci. Neumím si představit, jak
dosáhneme dobrého tance nebo boje jinde než ve stavu
beztíže. "
Lindsay se posadil. "Tanec a boj?"
"Správně. Vaši diváci jsou kurvy, kyslíkoví farmáři,
dva tucty band pirátů a padesát uprchlých matematiků.
Všichni strašně rádi uvidí tancování a souboje. Zbavíme
se pódia; je příliš ploché. Opona je otravná; to zvládneme
pomocí nasvícení. Možná jste zvyklý na staré habitaty
s tím jejich zatraceným odstředivým otáčením, moderní
lidé ale zbožňují stav beztíže. Tyhle ubohÉ astrohnidy už
trpěly dost. Budou to brát jako dovolenou."
70
Brure Sterlmg
II
I
!
)
"Chcete tím říct, že se musíme nějak dostat do zóny
beztíže. "
"Přesně tak. Postavíme aerostat: velkou geodovou
bublinu, kterou utésníme. Vypustíme ji z přistávací zóny
a budeme ji držet kotevním lanem nebo něčím takovým.
Stejně musíš postavit divadlo, ne? Klidně ho můžeš za-
věsit do vzduchu, kde ho každý uvidí."
"Ovšem," přisvědčil Lindsay. Čím víc o tom návrhu
přemýšlel, tím víc se usmíval. "Můžeme na ni dát logo
naší společnosti."
"Ověsit ji reklamami."
"Prodávat uvnitř vstupenky. Vstupenky a akcie." Za-
smál se. "J á dokonce i vím, kdo mi ji postaví."
"Musí mít jméno," podotkl Rjumin. "Budeme jí ří-
kat... Bublina kabuki!"
"Bublina!" zajásal Lindsay a plácl rukou o podlahu.
"Co dá!?"
Rjumin se usmál a ubalil si další cigaretu.
"Když o tom tak přemýšlím," dodal Lindsay, "dejte
mi taky."
JELIKOŽ v dějinách tohoto Lidu jeho příslušníci vždy
čelili novým výzvám; a
I
JELIKOŽ ministr zahraničích věcí tohoto Státu Lin
Sai naléhavě potřebuje odborné znalosti z oblasti letec-
kého inženýrství, které mohou naši občané mimořádně
kompetentně poskytnout; a
JELIKOŽ se ministr Sai, který zastupuje samostatnou
obchodní společnost Intrasolární kabuki, uvolil zaplatit
Lidu za poskytnutou práci velkorysým přídělem základ-
ního akciového kapitálu Intrasolární společnosti kabuki;
USNESLA SE Poslanecká sněmovna Hornické demo-
Schzsmatrix
71
kracie Fortuny, ve shodě se Senátem, na tom, že Lid vy-
budujp sál Bublina kabuki, poskytne propagaci akciím
společnosti Kabuki a zajistí politickou a fyzickou ochra-
nu vedení, zaměstnanců a majetku Kabuki.
"Nádhera," zajásal Lindsay. Potvrdil pravost doku-
mentu a vrátil státní pečeť Fortuny do své diplomatky.
"Skutečně se mi ulevilo, že bezpečnost zajistí HDF."
"Hej, s radostí," opáčil prezident. "Každej fík, co
k nám patří, může počítat se čtyřiadvacetihodinovou es-
kortou. Zvlášť když míříš do Gejša banky, jestli mi rozu-
míš."
"Nechte to usnesení namnožit a rozšířit po zaibatsu,"
zavelel Lindsay. "Akcie by po něm měly vyskočit aspoň
o deset procentních bodů." S vážnou tváří se zahleděl na
prezidenta. "Ale nebuďte nenažraní. Až se dostanou na
sto padesát, začněte pomalu prodávat. A připravtp loď
na rychlý ústup."
Prezident zamrkal. "Bez obav. Ani my jsme tu nese-
děli se založenýma rukama. Připravujeme špičkovou misi
pro jeden mechanistický kartel. Hra na bodyguardy ne-
ní špatná, ale lidi začínají být nervózní. Až bude Rudý
konsenzus připravený k odletu, tak nadešel čas zabíjet
a jíst."
liDOVÉ ZAIBATSU MARE TRANQUILlITA-
TIS, NA OBĚŽNÉ DRÁZE MĚsíCE: 13. 3. '16
Zmožený Lindsay spal s hlavou opřenou o aktovku.
Nepravým francouzským oknem svítilo umělé ranní slun-
ce.
Kitsune zamyšleně sedpla a tiše si pohrávala s kláve-
sami syntetizátoru.
Její dovednosti byly již dávno za hranicemi technic-
72
Bruce Sterling
IIII1
ké zručnosti Splynula s nástrojem v jedno. umění vzešlé
z těžko pochopitelné intuice. Syntetizátor dokázal napo-
dobit jakýkoliv nástroj a dokonce ho předčit: uměl rozlo-
žit jeho zvukový profil na prostý grafický záznam zvukové
vlny a tu pak přestavět na vyšší úrovni holé, abstrakt-
ní čistoty. Jeho hudba v sobě nesla bolestně výraznou
preciznost bezchybnosti.
O takovou preciznost usilovaly i další nástroje, ale
marně. Jejich selhání dávalo hudbě lidský rozměr. Svět
lidí byl světem ztrát, planých nadějí a prvotního hříchu,
nedokonalý svět, který si toužebně přeje slitování, empa-
tii, soucit... To nebyl její svět.
Svět Kitsune byl neskutečnou, jednolitou říší nejčistší
pornografie. Chtíč byl všudypřítomný, silný a vytrvalý,
přerušovaný jedině vyvrcholeními nelidské intenzity. Za-
dusil všechny ostatní stránky života, tak jako kvil zpětné
vazby může přehlušit orchestr.
Kitsune byla umělým tvorem, a s bezohledností drav-
ce svůj horečnatý svět přijímala. Její život byl čistý a ab-
straktní, byl vášnivou, zkreslenou parodií svatosti.
Chirurgický zákrok na jejím těle by lidskou ženu pro-
měnil v nemyslící erotickou hračku. Kitsune však by-
la Tvárná, vybavená nepřirozenou odolností a nadáním
Tvárných. Její omezený svět ji proměnil v něco, co se
ostřím a úskočností podobalo naolejované dýce.
Osm ze svých dvaceti let strávila v Bance, kde jedna-
la se zákazníky a protivníky způsobem, jemuž dokonale
rozuměla. Přesto věděla, že existuje oblast duchovního
prožitku, který lidé považují za samozřejmý, jí je však
odepřen.
Hanba. Pýcha. Vina. Láska. Tyto pocity prožívalaja-
ko nejasné stíny, vtíravý nesmysl, který v okamžiku pro-
nikavé extáze lehne popelem. Nebyla neschopná cítit; tak
slabých věcí si však nedokázala všimnout. Z citů se sta-
lo druhé podvědomí, skrytá, intuitivní vrstva zastrčená
11111
Schismatrix
73
kdesi pod post lidským způsobem myšlenÍ. Její věd?m
bylo směsicí chladnE' pragmatické logiky a konvulzlvm
rozkoše.
Kitsune věděla, že Lindsay je omezen svým primi-
tivním způsobem myšlenÍ. Cítila k němu určitou lítost,
soucitný žal, který nepoznávala ani si ho nepřiznávala.
Domnívala se, že je velmi starý, z jedné z prvních ge:
nerací Tvárných. Jejich genetické úpravy byly omezene
a málokdy se' viditelně lišili od lidského rodu, z nějž vze-
šli.
Jistě je mu bezmála sto let. Jestli je tak starý a přesto
vypadá tak mladě, určité zvolil spolehliv tec?ni y r -
dlužující život. Pamatoval dobu, kdy hnutI Tvarnych Jes-
tě nedosahovalo vrcholu. Tělem se mu stále hemžily bak-
terie. Kitsune mu nepověděla o antibiotických pilulkách
a čípcích, které užívala, ani o bolestivých dezinfekčních
sprchách. Nechtěla, aby věděl, že ji kontaminuje. Chtěla,
aby vše mezi nimi bylo čisté.
Měla o Lindsaye střízlivou starost. Byl jí zdrojem
vznešeného a platonického uspokojení. Cítila k němu pro-
fesionální respekt, asi jako řezník k ostré ocelové pilce.
Používat ho jí přinášelo potěšenÍ. Chtěla, aby jí dlouho
vydržel, a tak se o něho dobře starala a ráda mu dávala
to co podle ní potřeboval k fungovánÍ.
, Lindsaye její náklonnost ničila. Ležel na rohoži, ote-
vřel oči a rychle se natáhl pro aktovku položenou za hla-
vou. Kdvž sevřel hladkou plastovou rukojeť, vypnul se
mu v hl vě obvod znepokojení, úleva však jen spustila
další systémy, a tak ze stavu úplného probuzení přešel
do stavu napjaté bojové pohotovosti.
Pohledem zjistil, že je v pokoji u Kitsune. Nad obra-
zem dávno mrtvé zahrady sílilo jitro. Místnost zaplavova-
lo falešné denní světlo, odráželo se od povrchu vykláda-
ných prádelníků a plexisklové kupole, chránící zkameně-
lou bonsaj. Potlačovaná část jeho já křičela v odevzda-
74
Brv.ce Sterlzng
ném zoufalstvÍ. Ignoroval ji. Drogy, které nově užíval,
v něm plně oživily nauku Tvárných, a nehodlal tolerovat
své slabiny. Přetékal směsicí kousavé nedůtklivosti a ško-
dolibé trpělivosti, která bičovala jeho bystrost a reflexy
na maximum.
Posadil se a spatřil Kitsune, jak sedí u klaviatury.
"Dobré ráno," pozdravil.
"Ahoj, miláčku. Vyspal ses dobře'?"
Zamyslel se. Použila nějakou dezinfekci, která mu po-
leptala jazyk. Záda měl odřená v místech, do nichž za-
ryla své tvárně posílené prsty_ Příšerně ho škrábalo v kr-
ku na vzduchu strávil příliš dlouhou dobu bez masky.
"Krásně," usmál se. Odemkl složitý zámek aktovky.
Navlékl si prsteny a hakamu.
"Dal by sis něco k snídani?"
"Nejdřív si vezmu dávku."
"Tak mi pomoz napojit tady naši zástěrku," vyzvala
ho.
Lindsayovi přeběhl mráz po zádech. Zchřadlé, vosko-
vité, kyborgovité tělo yarite se mu hnusilo, a Kitsune to
věděla. Nutila ho, aby jí pomáhal, protože si tím doka-
zovala, jak moc ho ovládá.
Lindsay to chápal a chtěl jí pomoci; způsobem, kte-
rému rozuměla, se jí chtěl odvděčit za potěšení, které mu
poskytovala.
Uvnitř něj se ale cosi vzbouřilo. Když jeho výcvik
zeslábl, což se mezi dávkami stávalo, vypluly na povrch
potlačované emoce a on si uvědomil, jaký příšerný smu-
tek halí jejich vztah. Bylo mu jí svým způsobem líto,
soucit, s nímž se jí nikdy nesvěří, aby ji neurazil. Chtěl jí
poskytnout několik věcí: prostou společnost, čistou dů-
věru a respekt.
Čistou zbytečnost. Kitsune vyzvedla yarite z biomo-
nitorovacího závěsu pod podlahou. Z jistého úhlu po-
hledu ta věc překročila hranici klinické smrti; občas to
Schismatrix
75
museli profackovat, aby to začalo fungovat - stejně jako
se roztlačuje tvrdohlavý motor.
Údržbu té věci zajišťovala stejná technologie jako
v případě mechanistických kyborgů Starých radikálů
a kartelů. Oběhový systém to mělo plný filtrů a moni-
torů; vnitřní žlázy a orgány byly řízeny počítačem. Na
srdci a játrech to mělo implantáty, které je probodávaly
elektrodami a zaplavovaly hormony. Autonomní nervový
systém stařeny už se dávno zhroutil a zastavil.
Kitsune přelétla očima údaje a zavrtěla hlavou. "Hla-
dina kyselin roste stejně rychle jako naše akcie, zlato.
Hadičky tomu ničí mozek. Je to hodně staré. Drží to po-
hromadě jen díky drátům a pár záplatám."
Posadila to na rohož a strčila tomu do úst lžičku s vi-
tamínovou kaší.
"Měla bys sama převzít vedení," podotkl. Do kanálku
na yaritině žilnatém předloktí zastrčil kapající hadičku.
"Ráda bych," odvětila. "Ale tohohle se jen těžko zba-
vím. Zdířky, co má na hlavě, se budou vysvětlovat těžko.
Mohla bych je zakrýt kožními štěpy, to by ale při pitvě
odhalili. ., Zaměstnanci čekají, že tahle věc bude žít věč-
ně. Obětovali jí dost. Budou chtít vědět, proč zemřela."
Yarite trhla křečovitě jazykem a vyplivla kaši. Kitsu-
ne podrážděně sykla. "Vraž jí jednu."
Lindsay si prohrábl přeležené vlasy. "Snad ne hned,"
napůl zaprosil.
Kitsune mlčela, narovnala se v zádech a ramenou
a tvář proměnila v upjatou masku. Okamžitě byl po-
ražen. Napřáhl a švihl rukou přes tvář yarite. Uštědřil jí
brutální políček. Na vyžilé tváři se jí začala probarvovat
červená skvrna.
"Ukaž mi její OČI," přikázala mu. Lindsay mezi palec
a ostatní prsty uchopil vyzáblou bradu a otočil jí hlavu,
aby se zadívala Kitsune do očí. Zhnuseně na tváři té věci
pozoroval slabý náznak okleštěného vnímání.
76
Brv.ce Sterl%ng
Kitsune mu z ní odtáhla ruku a lehce jej políbila na
dlaÍl. ..Hodná holka:' pochválila ho. Vstrčila yarite lžíci
mezi povadlé rty.
liDOVÉ ZAIBATSU MARE TRANQUllllTA-
TIS, NA OBĚŽNÉ DRÁZE MĚsíCE: 21. 4. '16
Na pozadí Bubliny kabuki se vznášeli fortunští pirá-
ti, trochu připomínali postavičky vystříhdné z červeného
a stříbrného papíru. Vzduchem se šířilo zlostné praskání
svářeček, sk učení kotoučových brusek, sípání vzducho-
vých filtrů.
Lindsayovi se ve stavu bez tíže vlnilo volné kimono
i kalhoty_ Procházel si s Rjuminpm scénář. _,Tohle už jste
nazkoušeli?" chtěl vpdpt.
"Ovšem," odvětil Rjumin. "Moc se jim to líbí. Je to
skvělé. Nemějte strach."
Lindsay si prohrábl nadýchané, rozevláté vlasy. "Ne-
vím, co si o tom mám myslet."
Do Bubliny se těsně před jejím uzavřením vetřel mas-
kovaný hlídkový letoun.
V obležení pastelově barevných trojúhelníků, tvoří-
cích konstrukci kupole, vyčnívalo chmurné maskování ja-
ko odřený palec. Stroj v padesátimetrové prost oře zatočil
a prudce klesl, přičemž se mu dál s jistotou otáčely objek-
tivy a směrové mikrofony. Lindsay ho viděl rád, nicméně
mu přidělával starosti.
"Mám dojem, že už jsem tenhle příběh někde slyšel,"
nadhodil. Prolistoval stránky sjetiny. Jejich okraje byly
do posledního místečka zaplněné jednoduchými náčrtky
pro negramotné. "Jestli to chápu správně. . . tak skupinka
pirátů unese z trójských asteroidů tvárnou ženu. Ona je
nějaká zbrojní expertka, ano?"
Rjumin přikývl. Už přivykl blahobytu. a sobě měl
Schzsmatrix
77
hedvábnou žebrovanou kombinézu, vyvedenou v oku la-
hodícím odstínu tmavě modré, a volný haret, nejvybra-
nější módu v mechanistických kartelech. Na horním rtu
měl připevněný stříbrný mikrofon.
Lindsay pokračoval: "Tvárné vyděsí, co by mohli pi-
ráti prov st s jejími znalostmi. Utvoří tpdy alianci a pi-
ráty obklíčí. Nakonec se lstí dostanou mezi ně a vypálí
jim to tam." Zvedl zrak. ..A stalo se to. nebo ne?"
"Je to starý příběh," odtušil Rjumin. "Něco takového
se kdysi skutečně stalo; tím jsem si docela jistý. Já z něj
ale upiloval výrobní číslo a přivlastnil si ho."
Lindsay si uhladil kimono. "Zaboha si na to. .. sakra.
Když prý berete vazopresin a přesto něco zapomenete,
nikdy už si na to nevzpomenete. Dojde u vás k mnemo-
nickému vyhasnutí." Odevzdaně zamával scénářem.
"Budete to režírovat?" zeptal se Rjumin.
Lindsay zavrtěl hlavou. "Chtěl jsem, ale spíš bych to
měl nechat na vás. Vy přece víte, co děláte, ne?"
"Ne," optimisticky odvětil Rjumin. "A vy?"
"Ne.. _ vymyká se nám to z rukou. Investoři zvenčí se
snaží nakoupit akcie Kabuki. Rozkřiklo se to přes kontak-
ty Gejša banky. Obávám se, že Černí nefrinoví medikové
prodají svůj podíl v Kabuki nějakému mechanistickému
kartelu. A pak... co já vím... bude to znamenat -"
"Bude to znamenat, že se z Intrasolární společnosti
kabuki stane legitimní firma."
"Tak." Lindsay se zašklebil. "Vypadá to, že Černí me-
dikové vyváznou bez poskvrnky. Dokonce na tom něco
trhnou. To se Gejša bance nebude líbit."
"No a co?" namítl Rjumin. "Musíme jít dál, nebo se
nám to celé rozsype pod rukama. Gejša banka už stejně
na prodeji akcií Kabuki Černým medikům vydělala balík.
Ta stará čarodějnice, co řídí banku, je z vás celá pryč.
K urvy se baví jenom o vás."
78
Bruce Sterling
I
I:
II I
II
II
Ukázal na centrální pódium, kulovitou oblast protka-
nou měkkými lany, kde si tucet herců nacvičovalo kroky.
Ve stavu bez tíže prováděli různé akrobatické figury, chy-
tali se lan, točili se, dělali salta a piruety.
Dva se bolestivě srazili a mávali rukama, jak se sna-
žili zachytit lan. Rjumin poznamenal: "Ti akrobati jsou
piráti, chápete? Před čtyřmi měsíci by si pro kilowatt
podřezali krky. Teď už ale ne, pane Sai. Teď je v sázce
příliš. Jsou posedlí divadlem."
Spiklenecky se zasmál.
"Projednou to nejsou bezvýznamní teroristé. I ty šlap-
ky jsou víc než sexuální hračky. Jsou to skuteční herci,
mají opravdový scénář a opravdové diváky. Nezáleží na
tom, že my dva víme, že je to podvod, pane Sai. Symbol
nabývá významu tím, že mu ho někdo přiřkne. A oni mu
přiřkli všechno, co mají."
Lindsay sledoval, jak herci znovu cvičí sestavu. S ho-
rečnatým odhodláním létali od lana k lanu. "Je to ubo-
hé," povzdechl si.
"Tragédie pro ty, kdož cítí. Komedie pro ty, kdož mys-
lí," odpověděl Rjumin.
Lindsay se na něho nedůvěřivě zadíval. "Co to s vámi
vlastně je? Co máte za lubem?"
Rjumin si olízl rty a zaujal okatě lhostejnou pózu.
"Mé potřeby jsou prosté. Každých asi tak deset let se
vracím ke kartelům a zjišťuji, jestli ohledně mých kostí
nějak pokročili. Řídnutí kostí není žádná legrace. Upřím-
ně řečeno, docela křehnu." Zadíval se na Lindsaye. "A co
vy, pane Sai?"
Poklepal Lindsayovi na rameno.
"Proč byste neletěl se mnou? Prospělo by vám vidět
víc ze Soustavy. Ve vesmíru jsou dvě stovky milionů lidí.
Stovky habitatů, přehršle kultur. Všichni neživoří na po-
kraji smrti jako tihle ubozí bezprizorniki. Povětšinou se
jedná o buržoazii. Vedou příjemný a bohatý život! Tech-
I,!
I!
I
i
,I.
Schismatrix
79
nika je možná nakonec promění v cosi. čemu byste neříkal
člověk. To je ale jejich volba - rozumná volba." Rjumin
sdílně rozhodil rukama. "Tohle zaibatsu je jenom ostrů-
vek zločinců. Pojďte se mnou a já vám ukážu nejlepší
část Systému. Musíte vidět kartely."
"Kartely. . ." odtušil Lindsay. Jestli se přidá k Mecha-
nistům, poddá se tím ideálům Starých radikálů. Rozhlédl
se a vzplála v něm pýcha. "Ať oni přijdou za mnou!"
liDOVÉ ZAIBATSU MARE TRANQUllllTA-
TIS, NA OBĚŽNÉ DRÁZE MĚsíCE: 1. 6. '16
U příležitosti premiéry vyměnil Lindsay parádní ob-
lečení za prostou kombinézu. Diplomatku obalil pytlovi-
nou, aby nebyly vidět emblémy Kabuki.
Vypadalo to, jako by se v Bublině sešly všechny ast-
rohnidy světa. Bylo jich přes tisíc. Nebýt beztíže, do
Bubliny by se všichni nevešli. Pro bankovní elitu byly
připravené lehké lóže, doplněné propletencem měkkých
opěrných lan, na nichž jako vrabci hřadovali diváci.
Většina z nich se jen vznášela. Dav se proměnil v ne-
klidnou masu zhruba soustředných koulí. V těch se kaž-
dou chvíli otevíraly široké tunely, což byl následek složité
kinetiky létajícího chumlu lidí. Ve vlnách různých argotů
bez přestávky znělo napjaté mumlání.
Hra začala. Lindsay sledoval dav. Při první fanfáře
vypukly krátké strkanice, ale když se ozvaly dialogy, zá-
stup už se zklidnil. Lindsay byl za to vděčný. Chyběl mu
tradiční bodyguard od fortunských pirátů.
Piráti splnili své závazky a pilně hotovili loď k odle-
tu. Lindsay se nicméně v anonymitě cítil bezpečný. Jestli
hra skončí fiaskem, bude jen jednou astrohnidou z mno-
ha. Dopadne-li to dobře, může se včas převléknout, aby
sklidil potlesk.
80
Bnlce Sterlmg
Y první scéně, únosu, se piráti zmocnili mladé a pře-
krásné zbrojní expertky, kterou ztvárnila jedna z Kitsu-
nillých nf'jlepších dívek. Nad oblaky umplého dýmu a jas-
nými, beztížnými výt rysky falešné krve ryčeli diváci nad-
šením.
Slovníkové počítače po celé Bublině překládaly scé-
nář do dpsítky jazyků a nářečÍ. Nezdálo Sf' možné, že by
mnohojazyčn)" dav mohl dialogy pochopit. Lindsayovi to
připomínalo prostoduchou frašku, poplptenou špatným
překladem. Diváci však zaujatě naslouchali.
Po hodin i' byla odehrána první tři dějstvÍ. Následo-
vala dlouhá přestávka, během níž se centrální pódium
ponořilo do tmy. Hrubě se překřikující piráti spontánně
utvořili fankluby jednotlivých herců.
Lindsaye pálilo v nose. Vzduch v Bublině byl sycpn
kyslíkem, aby byl dav téměř omamně nadšený. I Lindsay
proti své vůli cítil radostnou náladu. Chraptivé výkřiky
radosti byly nakažlivé. Situace se vyvíjela podle vlastních
pravidel. Vymkla se mu z rukou.
Odplul ke stěně Bubliny, kde si iniciativní kyslíkoví
farmáři zaplatili koncesi na prodejní stánky.
Ke kostře podlahy Bubliny byly připevněny smyčky.
Farmáři se do nich neohrabaně zaklesli a čile obchodo-
vali. Prodávali domácí speciality: nadýchané zelené bo-
chánky neznámého původu, ovšem křupavě osmažené,
a bílé houbovité krychličky na špejli, ještp vařící z mik-
rovinky. lntrasolární kabuki dostalo svůj podíl, protože
stánky s občerstvením vymyslel Lindsay. Farmáři rádi
zaplatili akciemi Kabuki.
Lindsay byl s akciemi opatrný. Zprvu je měl v úmyslu
neskutečně znehodnotit a tím přivést Černé mediky na
mizinu. Svedla jej však zázračná moc papírových peněz.
Čekal příliš dlouho a Černí medikové prodali akcie in-
vestorům zvenčí, protože zisku z takové operace nebylo
možné odolat.
Schismatrix
81
Černí medikové teď byli před ním v bezpečí - a byli
mu vděčnÍ. Upřímně ho respektovali a neustále na něho
dotírali, ať jim dá tip na další obchody.
Všichni byli šťastnÍ. Představoval si, že představení se
bude hrát dlouho. Poté přijdou na řadu jiné plány, větší
a lepšÍ. Bezcílný svět astrohnid mu dokonale vyhovoval.
Vyžadoval po něm totiž jen to, aby se nezastavoval. ne-
ohlížel, nehleděl dál než za nejbližší podvod.
Na to už Kitsune dohlédne. Střelil očima k její lóži
a spatřil, jak se s hranou pokorou vznáší za vysokými
představiteli Banky, jejími loutkami. Nedovolí mu, aby
o něčem pochyboval či pocítil lítost. Za to jí byl z těžko
vysvětlitelného důvodu vděčný. Když ho bude pohánět
její bezmezná ctižádost, vyhne se vlastním vnitřním spo-
rům.
Patřil jim celý svět. Pod euforickým pocitem vítěz-
ství však zakoušel lehkou, neodbytnou bolest. Věděl, že
Kitsune je absolutně nelítostná. Lindsay měl však v sobě
defekt, bolestivý šev mezi výcvikem a druhým já. A právě
nyní, v nejlepší chvíli života, kdy se chtěl uvolnit a vy-
chutnat si upřímnou radost, musel vyplout na povrch.
Dav kolem něho jásaL Avšak z jakési vnitřní pohnut-
ky s nimi Lindsay odmítl štěstí sdílet. Cítil se podvedený,
zvrácený, obraný o cosi, co nedokázal myšlenkově ucho-
pit.
Natáhl se pro il1halátor. Zhluboka se narlpchne che-
mikálií a bude se lépe ovládat.
Cosi jej zatahalo za kombinézu, cosi nalevo za ním.
Okamžitě se ohlédl.
.Jakýsi černovlasý mladý čahoun si jej přeměřil tvr-
dýma šedivýma očima a svalnatými prsty na bosé pravé
noze ho chytil za kombinézu. "Ahoj mrtvolo." pozdravil.
Mile se usmál. Lindsay sledoval jeho mimiku a trochu ho
vylekalo, že hledí do tváře sobě samému.
"Buď v klidu," nabádal ho vrah.
82
Schismatrix
83
Bruce Sterling
Z jeho úst slyšel Lindsay vlastní hlas.
Tvář neodpovídala úplně. Pokožka byla příliš svěží,
příliš nová. Vypadala synteticky.
Lindsay se mu pokusil vykroutit. Vrah se oběma ru-
kama držel opěrného lana, natáhl však levou nohu a pal-
cem a ukazovákem chytil soupeře za zápěstí. Na nohou
měl neobvyklé boule svalů, klouby byly patrně také něja-
kým způsobem upravené. Svým sevřením oběť znehybnil.
Lindsay cítil, jak mu ruka dřevění.
Muž ho dloubl palcem druhé nohy do prsou. ..Klídek,"
zopakoval. "Promluvíme si."
Y Lindsayovi se probudil výcvik. Adrenalinová vlna
hrůzy se přeměnila v ledovou sebekontrolu. "Líbí se vám
představení?" optal se.
Muž se zasmál. Lindsay si uvědomil, že naslouchá vra-
hovu skutečnému hlasuj z toho smíchu mu běhal mráz po
zádech. "Tyhle měsíční světy jsou plné překvapení," od-
větil.
"Měl jste si říct o roli," nadhodil Lindsay. "Umíte
dobře napodobovat lidi."
"Sem tam," konstatoval vrah. Trochu ohnul svůj po-
změněný kotník. Lindsayovy zápěstní kůstky zaskřípaly
a pronikavou bolestí se mu až zatmělo před očima. "Co
máš v té aktovce, mrtvolko? Třeba něco, co by zajímalo
někoho u nás doma?"
"Prstencovou radu?"
"Už to tak bude. Mechanističtí dráťáci tvrdí že nás
mají v hrsti, ale ne ve všech kartelech jsou tak pří očaří.
A máme dobrý výcvik. Dokážeme se schovat pod každou
skvrnkou v jejich svědomí."
"Chytré," odtuši] Lindsay. "Umím ocenit dobré pro-
vedení. Třeba bychom se mohli nějak domluvit."
"To by bylo zajímavé," zdvořile odpovpděl vrah. Lind-
say si uvědomil, že před tímhle mužem ho žádný úplatek
neochrání.
Vrah pustil jeho zápěstí. Levou nohou si sáh] do na-
prsní kapsy kombinézy, při tom se děsivým způsobem
zkroutil v koleni a kyčli. "Tady máte," Vytáhl černou
videokazetu. Otáče]a se ve vzduchu před Lindsayovýma
očima.
Lindsay ji uchopil a uložil si ji do kapsy. Kapsu zprud-
ka zavřel a vzhlédl. Vrah zmizel. Na jeho místě stál těl-
natý astrohnida, také oblečený do obyčejné šedohnědé
kombinézy. Byl mohutnější než vrah a měl světlé vlasy.
Muž se na něho lhostejně podíval.
Lindsay natáhl ruku, aby se ho dotkl, pak ji ale rychle
stáhl, než si toho muž všiml.
Rozzářila se světla. Na pódium se vrátili tanečníci.
Bublinou to nadšenp zahučelo. Lindsay při ústupu ko-
lem stěny Bubliny míjel shluky nohou, zaklesnutých do
smyček, a rukou, svírajících opěrná lana. Mířil k přední
přechodové komoře.
Zaplatil si jedno z letadélek, která před východem
kotvila, a bez otálení se vydal do Gejša banky.
Ta byla téměř liduprázdná, díky kreditní kartě se ale
dostal dovnitř. Obrovští strážní ho poznali a uklonili se.
Lindsay se zarazil, pak se ale rozhodl mlčet. Co jim má
vykládat? "Až mě zase uvidíte, zabijte mě?"
Nejlépe ptáčka lapí, když mu nastaví zrcadlo.
Yaritina korálková síť ho ochrání. Kitsune ho nauči-
la, jak se zevnitř korálky ovládají. I kdyby se vrah vy-
hnul pastem, dorazí ho z úkrytu vysokým napětím nebo
ostrými šipkami.
Lindsay bez chybičky prošel podle skrytého vzoru
a vrazil do pokojů yarite. Otevřel obrazovku, zapnul ji
a vložil kazetu.
Objevila se tvář z jeho minulosti: tvář nejlepšího pří-
tele, muže, který se ho pokusil zabít, Filipa Khouri Kon-
stantina.
"Zdravím, bratránku," pozdravil Konstantin.
84
Bruce Sterling
lil
I'
I'
II'
I ',
I'
I,
'I
V Republice takové označení patřilo k aristokratické
hantýrce. Konstantin byl ale plebejec. A Lindsay nikdy
n('slyšel, že by do toho slova vložil tolik nenávisti.
"Dovolil jsem si se s tebou ve tvém vyhnanství spo-
jit." Konstantin vypadal opilý. Přehnaně artikuloval.
Kruhový límeček starožitného obleku měl u olivového kr-
ku promočený potem. "Pár mých tvárných známých se
o tvůj život také zajímá. Neříkají agentům vrazi. Tvární
je označují jako 'antibiotika'.
Působí všude. Protivníci dělají mnohem méně pro-
blémů, když 'z přirozených důvodů' zemřou. Můj starý
fígl s můrami teď vypadá úplně dětinsky. Je hodně neo-
malený a riskantní.
Nicméně tady kolem Měsíce ten hmyz fungoval. .. Čas
I letí, bratránku. Za pět měsíců se toho hodně změnilo.
Sevření Mechanistů slábne. Když Tvárné lapíš a stisk-
neš, tryskají tím tlakem ven. Nedají se porazit. Říkávali
jsme si to, když jsme byli malí, vzpomínáš si ještě, Abe-
larde? Když nás každého čekala budoucnost tak jasná,
až toho druhého skoro oslepovala, chvílemi. Než jsme se
dozvěděli, jak vypadá skvrna od krve. . .
Republika potřebuje Tvárné. Kolonie zahnívá. Lidé
nedokážou přežít bez biověd. Vědí to všichni, i Staří ra-
dikálové.
Bratránku, nikdy jsme se s těmi starými dráťáky moc
nebavili. Tys mi to nedovolil; příliš jsi je nenáviděl. A teď
už vím, proč jsi s nimi tak zoufale nechtěl přijít do sty-
ku. Jsou pošpinění, Abelarde, tak jako ty. Jsou svým
způsobem jako tvůj zrcadlový obraz. Teď už víš, jaké to
je, když ho spatříš." Konstantin se zazubil a drobnou,
šikovnou rukou si uhladil vlnité vlasy.
"Já s nimi ale hovořil, smířil jsem se s nimi... Došlo
tu k převratu, Abelarde. Poradní shromáždění je rozpuš-
těné. Moc ovládá Výkonná rada za přežití národa. V ní
jsem já a několik našich přátel z hnutí Ochranářů. Jak
J
I
.
II'
Schismatrix
85
jsme předpokládali, Věřina smrt všechno změnila. Mámp
teď mučedníka. .Jsme ozbrojení a nebezpeční.
Staří radikálové odlétají. Emigrují k mechanistickým
kartelům. kam také patří. Náklady bude nucena zaplatit
šlechta.
Letí za tebou spousta dalších, bratránku. Stáda zdrb-
nutých aristokratů: Lindsayové, Tylero\ , Kellandové.
Morrisseyové. Političtí exulanti. Je mezi nimi i tvá žena.
Ocitli se namačkaní mezi své tvárné děti a mechanistické
prarodiče, vyhazujeme je jako odpadky. Užij si je.
Chci, abys to dotáhl do konce, abys to za mě dodělal.
Jestli to nepřijmeš, tak se vrať za mým poslem. On se už
s tebou vypořádá." Konstantin se usmál a ukázal malé,
stejně velké zuby. "Ze hry nemůžeš odejít jinak než přes
smrt. To jste s Věrou oba věděli. A teď jsem já král, ty
jen pěšák."
Lindsay vypnul přehrávání.
Je konec. Bublina kabuki získala bizarní symboliku;
jeho vlastní ctižádost splaskla jako bublina.
.Je v pasti. Utečenci z Republiky ho prozradí. Do-
konalé klamy se rozletí a on skončí nahý a nechráněný.
Kitsune pozná, co je zač; žádný tvárný milenec, ale lidský
povýšenec.
Mysl mu v lebce bila o mříže. Žít tu za Konstantino-
vých podmínek, pod jeho kontrolou, opovrhován - z té
myšlenky byl jako opařený.
Musí uniknout. Musí ten svět ihned opustit. Nemá
čas na intriky.
Venku čeká vrah a honosí se Lindsayovou ukradenou
tváří. Jestli se s ním znovu setká, je po smrti. Může mu
ale utéct, pokud zmizí hned. Což nás přivádí k pirátům.
Lindsay si promnul odřené zápěstí. Pomalu v něm
rostla zlost: zlost na Tvárné a zhoubnou důmyslnost,
s níž přežívali. Jejich boj všem odkázal zrůdy. Vrah. Kon-
stantin. On sám.
II
I
I
' I I
I!
86
Brure Sterling
Konstantin byl mladší než Lindsay. On mu věřil, vzhlí-
žel k němu. Když se ale Lindsay vrátil z nucené dovolené
u Prstencové rady, bolestně si uvědomoval, jak moc hu
Tvární změnili. A navíc jim záměrně poslal Konstantina
do rukou. Jako vždy to zaonačil tak, aby to vypadalo při-
jatelně, a Konstantinovy nové dovednosti byly skutečně
důležité. Lindsav si však uvědomoval, že jej k tomu ved-
ly sobecké poh;utky, aby tak měl za hranicemi nějakou
společnost.
Konstantin byl vždy ctižádostivý. Ale tam, kde býva-
la důvěra, Lindsay vnesl nové prvky, propracovanou faleš
a klam. Tam, kde je dříve spojovaly ideály, na jejich mís-
to nastoupila společná vražda.
Lindsav cítil s vrahem nepříjemnou spřízněnost. Vra-
hův výcvik se jistě podobal jeho. Nenávist k sobě sa-
motnému, která Lindsaye sžírala, přidala k jeho strachu
z dvojníka navíc prudkou zlost.
Vrah měl jeho tvář. Lindsay si ale v náhlém záblesku
osvícení uvědomil, že by mužovu sílu mohl obrátit proti
němu samotnému.
Mohl by se za něho vydávat a situaci obrátit naruby.
Mohl by spáchat hrozivý zločin, z nějž by byl obviněn
právě vrah.
Kitsune potřebovala zločin. Dal by jí tím dárek na
rozloučenou, zprávu, již pochopí jen a pouze ona. Mohl
by ji osvobodit, a cenu za to by zaplatili nepřátelé.
Otevřel aktovku a vyházel z ní stohy akcií. Nadzvedl
podlahovou kry ti nu a zadíval se na nahé tělo stařeny,
volně ležící na pomuchlaném vršku vodní postele. A pak
se začal rozhlížet po pokoji a hledat něco, čím by se dalo
řezat.
J
II!I
;';1
11'11
Kapitola 3
NA PALUBĚ RUDÉHO KONSENZU: 2. 6. '16
Když se oddělila poslední z pomocných raket ze zaj-
batsu a naskočily motory samotného Rudého konsenzu,
začal si Lindsay myslet, že je snad i v bezpečí.
"Tak jak jsi to zplichtil, občane?" optal se prezident.
"Pláchnuljsi s kořistí, co? Co máš v tý aktovce, ministře?
Ledový drogy? Horký software?"
"PozdĚji," odmítl odpovědět Lindsay. "Zatím to poč-
ká. Nejprve musíme každému zkontrolovat obličej. Jestli
je opravdu jeho."
"Seš divnej, ministře," ozval se jeden ze senátorů.
"Ty řeči o 'antibiotikách' jsou jenom propaganda. Ne-
existujou. "
".Jsi v bezpečí," chlácholil jej prezident. "Věř mi, zná-
me každý angstrom téhle lodi." Z Lindsayovy diplomat-
ky, zabalené do pytloviny, smetl ohromného švába. "Za-
bodovals, hm? Chceš koupit podíl na nějakým kartelu?
88
Bruce Sterling
Mámp svý úkoly, ale můžeme si zajet k nějaký kolonii
v Pásu Bettina nebo Themis, to si vyber ty." Prezident
se prohnaně zazubil. "Bude tě to ale něco stát."
"Zůstanu s vámi," odvětil Lindsay.
"Fakt?" ujistil se prezident. "Tak naval tu aktovku!'"
Vytrhl Lindsayovi diplomat ku a hodil ji předsedkyni sně-
movny.
"Otevřu vám ji," rychle se nabízel Lindsay. "Nechte
mě to ale nejdřív vysvětlit."
"Ovšem," přisvědčila předsedkyně. "Jen vysvětluj, až
do úmoru." Přiložila k aktovce svou příruční motorovou
pilu. Vylétly jiskry a vesmírné plavidlo naplnil zápach
tavícího se plastu. Lindsay odvrátil tvář.
Předsedkyně zašmátrala v aktovce, kvůli stavu bez-
tíže si ji při tom musela přidržet kolenem. Škubnutím
vytáhla Lindsayův lup. Uříznutou hlavu yarite.
Prskla jako kočka a hlavu upustila. "Zavřít!" křikl
prezident.
Od stěn plavidla přiskočila dvojice senátorů a boles-
tivými chvaty džiu-džitsu se chopila Lindsayových rukou
a nohou.
" Ty jsi ten vrah!" zařval prezident. "Zaplatili ti, abys
zabil tu starou Mechanistku! Nemáš žádnou kořist!"
Zhnuseně se zadíval na hlavu, jež se jen ježila dráty.
"Do recyklátoru s tím," pokynul jednomu z poslanců.
"Takováhle věc mi nesmí na palubu. Počkat," zarazil po-
slance, který právě hlavu zvedal za několik zbylých vlasů.
"Nejprve ji vezmi do dílny a dostaň z ní všechnu elekt-
roniku. "
Otočil se k Lindsayovi. "Tak to je tvoje hra, občane,
hm? Jsi nájemný vrah?"
Lindsay jednal v souladu s jejich představami. "Jo,"
odvětil reflexivně. "Jak račte."
Rozhostilo se zlověstné mlčení, podbarvené vzdále-
nými zvuky tepelného pnutí motorů Rudého konsenzu.
Schismatrix
89
"Vyhodíme ho z komory ven," navrhla předsedkyně sně-
movny.
"To nejde," namítl předseda Nejvyššího soudu. Byl to
vetchý starý Mechanista, který trpěl na krvácení z nosu.
"Pořád je to ministr zahraničí, a nemůže tedy být' odsou-
zen bez senátní žaloby ze zneužití pravomoci."
Trojlístek přítomných senátorů, dva muži a jedna že-
na, okamžitě ožil. Senát si při správě malinkaté Demokra-
cie neužíval příliš akce. Mezi posádkou se těšil nejmenší
důvěře a co do počtu jej převyšovala Sněmovna.
Lindsay pokrčil rameny. Šlo o vynikající pokrčení ra-
men; zachytil prezidentovo vnitřní rozpoložení, a toto
gesto, tyto podprahové mimikry, zmírnily situaci nato-
lik, že se odvážil promluvit. "Šlo o politický úkol." Použil
ubíjející hlas, mdlé zosobnění morálního vyčerpání. Ten
tlumil jejich touhu po krvi; díky tomu se situace stávala
předvídatelnou, a navíc trapnou. "Pracoval jsem pro Po-
spolitou republiku Mare Serenitatis. Došlo tam k převra-
tu. Brzo k zaibatsu dorazí velká část jejich obyvatelstva,
já jim měl připravit cestu."
Věřili mu. Trochu zabarvil hlas. "Jsou to ale extré-
misti. Já raději sloužím demokratické vládě. Navíc na
mě nasadili 'antibiotikum' - alespoň si tedy myslím, že
to byli oni." Usmál se a bezelstně rozhodil ruce, boju-
je s teď už volnějším sevřením věznitelů. "Nelhal jsem
vám, že? Netvrdil jsem, že nejsem vrah. A vzpomeňte si
na všechny ty peníze, které jsem pro vás vydělal."
"Na tom něco bude," zdráhavě odvětil prezident.
"Musels jí ale uříznout hlavu?"
"Jednal jsem podle rozkazů," opáčil Lindsay. "To mi
jde dobře, pane prezidente. Vyzkoušejte si mě."
NA PALUBĚ RUDÉHO KONSENZU: 13. 6. '16
Lindsay ukradl kyborgovi hlavu, aby tak osvobodil
90
Bruce Sterling
Kitsune, aby zajistil, že její mocenské hrátky nevyplu-
jí na světlo. Podvedl ji, alp na usmířenou ji osvobodil.
Obviněn z toho bude tvárný vrah. Doufal, že ho Gejša
banka roztrhá na kusy.
Potlačil zlé předtuchy. Tvární učitelé jej před tako-
vými pocity varovali. Když je diplomat vržen do nového
prostředí, měl by zapudit všechny vzpomínky a nepro-
dleně ze svého okolí nasát co největší množství ochran-
ného zbarvenÍ.
Lindsay se poddal výcviku.
Zatímco se s jedenáctihlavým národem Fortuny tísnil
na palubě miniaturního plavidla, vnímal sémiotiku toho
prostředí jako téměř hmatatelnou zátěž. Jelikož je teď
zavřený v plechovce s jedenácti šílenci, jen stěží si udrží
smysl pro perspektivu.
Lindsay se od dětství, kdy se učil u Prstencové ra-
dy Tvárných, nedostal na palubu skutečného vesmírného
plavidla. Mechanistická nákladní kapsle, která jej odvez-
la do vyhnanství, se nepočítá; vozila zdrogované maso.
Na Rudém konsenzu se žilo; byl ve službě už dvoustý
šestnáctý rok.
Lindsay si několik dní všímal různých podivných zná-
mek rozesetých po celé lodi, a dozvěděl se o její minulosti
víc, než znali samotní Horníci Fortuny.
Obytné paluby Konsenzu kdysi patřily pozemskému
státnímu útvaru, dnes už neexistujícímu uskupení, které
si říkalo Sovětský svaz či CCCP. Byly vypuštěny ze Ze-
mě, aby utvořily jednu z orbitálních "obranných stanic".
Loď měla tvar válce, obytné prostory tvořily čtyři na
sebe naskládané kruhové paluby. Každá paluba měla čty-
ři metry na výšku a deset na šířku. Patra byla původ-
ně oddělena primitivními vzduchotěsnými dveřmi, ty ale
nová posádka odmontovala a nahradila moderními, sa-
mouzavíracími přetlakovými vlákny.
Záďová paluba byla kompletně vyklizená a vypolst-
Schismatnx
91
rovaná. Piráti v ní cvičili a trénovali souboj ve stavu
beztíže. Také tam spali, OVŠf'm s ohledem na to, že ne-
dělali rozdíl mezi dnem a nod, klidně si zdřímli někde
jinde, lhostejno kdy.
Na další palubě směrem k přídi se nacházel stísněný
operační sál a ošetřovna, a také "potítko", kde se pod
ochranným štítem z olova posádka skrývala před sluneč-
ními erupcemi. V "komůrce" pak zvadle visel tucet sta-
romódních skafandrů, hned vedle ležely vyhřadované roz-
prašovače pryskyřice, plynové pistole v pouzdrech, ráčny,
svorky a další věci "na ven". Na této palubě se nachá-
zela také přechodová komora, stará, poctivě obrněná, na
níž dodnes ulpívalo, byť už jen na vlásku, několik samo-
lepek s instrukcemi psanými velkými zelenými písmeny
v azbuce.
Na další palubě se nacházelo oddělení podpory živo-
ta, plné klokotajících nádrží, v nichž rostly řasy. Také
tam byla toaleta a jídelní syntetizátor. Obě jednotky by-
ly přímo napojené na nádrže s řasami. Šlo o zářný příklad
recyklace, Lindsaye však příliš nenadchl. Na stejné palu-
bě se nacházela i malá mechanická dílna; byla skutečně
titěrná, ovšem díky absenci gravitace bylo možné k práci
využít plochu všech stěn.
Na příďové palubě se nacházel řídící sál a rozvodna
energie ze solárních panelů. Lindsay si postupem času
tuto palubu oblíbil ze všech nejvíc, a to především kvůli
její melodičnosti. Řídící sál byl starý, ovšem ani zdaleka
se věkem neblížil samotnému Konsenzu. Navrhl ho jaký-
si zapomenutý průmyslový teoretik, který se domníval,
že přístroje by měly užívat akustické signály. Shluk sy-
stémů, které se táhly po půlkruhovém ovládacím panelu,
disponoval několika optickými výstupy. Ty svou funkci
signalizovaly bručením, pískáním a soustavným modu-
lačním pípáním.
Byť zvuky zpočátku působily prapodivně, byly na-
92
Bruce Sterling
vrženy tak. aby nevtíravě vpluly do podvědomÍ. Avšak
jakákoliv změna "melodie" se ihned projevila. Lindsaye
ta hudba uklidňovala, vnímal ji jako kombinaci tlukotu
srdce a myšlenÍ.
Ostatní části paluby už nebyly tak pěkné: zbrojnice,
přetékající ošklivými nástroji, a centrum zkaženosti lodi:
částicový paprskomet. Lindsay se této sekci ze všech sil
vyhýbal a nikdy o ní nemluvil.
Nemohl z mysli vytěsnit vědomí, že Rudý konsenzus
je válečná loď.
"Tak hele," pověděl mu prezident, "odrovnat vetchou
starou Mechanistku, který už to nemyslí, je jedna věc.
Ale vyřídit ozbrojený tábor Tvárných, kde se to jenom
hemží rozčilenýma, geneticky upravenýma týpkama, je
věc druhá. V národní armádě Fortuny není místo pro
slabochy a nemakačenky."
"Ano, pane," odtušil Lindsay. Národní armáda For-
tuny byla vojenským křídlem národní vlády. Její členové
byli titíž lidé, kteří působili v civilní vládě, ale na tom
nezáleželo. Byla úplně jinak organizována a také měla
jinou sféru působnosti. Naštěstí byl prezident zároveň
náčelníkem štábu a hlavou státu.
Na čtvrté palubě, z níž zbyly jen prastaré, plesnivé
polstrované stěny, se konala vojenská cvičenÍ. Byla vy-
bavená třemi rotopedy a několika pružinově napínanými
závažími. U vchodu stál regál se skříňkami.
"Není tu žádné nahoře a dole," upozornil ho prezi-
dent. "Co se týče boje ve stavu beztíže, hlavním pra-
vidlem je haragei. To vypadá takhle." Zničehonic udeřil
Lindsaye do břicha. Ten zasupěl a zlomil se v pase tak
prudce, až se mu od stěny s hlasitým zapraskáním od-
trhly boty, které ho k ní dosud poutaly prostřednictvím
suchého zipu na podrážce.
Prezident chytil Lindsaye za zápěstí, dvojitým oblou-
kem přenesl kroutivou sílu a mrštil ho nohama proti stro-
Srhisrnatrix
93
pu. "Teď jsi teda vzhůru nohama, co?" Lindsay stál na
horní, neboli příďové části paluby; prezident se krčil na
zádové straně a tak jim nohy každému mířily na opačnou
stranu. Díval se Lindsayovi do očí, třebaže převráceně.
Dech mu páchl po syrových řasách.
"Tomu se říká lokální vertikála," vysvétlil. "Tělo bylo
stvořeno pro gravitaci a oči ji v jakékoliv situaci vyhle-
dávají; tak už je to v mozku pospojováno. Ty si vyhledáš
přímé linie, které vedou nahoru a dolů, a podle nich se
zorientuješ. A bude tě to stát život, vojáku, jasné?"
"Ano, pane!" přisvědčil Lindsay. V Republice ho od
dětství učili, aby pohrdal násilím. Jeho jediné opodstat-
něné využití bylo proti sobě samotnému. Avšak po setká-
ní s antibiotikem změnil názor.
"A na to je dobré haragei." Prezident se plácl do bři-
cha. "Tady máš střed gravitace, střed rotace. Když se
střetneš s nepřítelem ve stavu beztíže, když s ním zá-
pasíš, tak hlava je jenom taková stopka, rozumíš? Co se
stane záleží na tom, kde máš střed hmoty těla. Kde máš
haragei. Tvoje pohyby, místa, na který můžeš praštit ru-
kama a nohama, tvoří kouli. A ta má střed ve tvým břiše.
Na tu bublinu kolem sebe nezapomínej."
"Ano, pane," zopakoval Lindsay, plně soustředěný na
prezidentova slova.
"To je pravidlo číslo jedna," pokračoval prezident.
"Teď si probereme dvojku. Stěny. Když kontroluješ stě-
ny, kontroluješ i boj. Když zvednu obě nohy z přepážky,
s jakou silou tě asi budu moct praštit?"
Lindsay obezřetně volil slova. "Bez problémů mi zlo-
míte nos, pane."
"Jasně. Kdybych ale byl dobře postavený a vlastním
tělem se zapřel proti zpětný reakci, v čem by se to lišilo?"
"Zlomil byste mi vaz. Pane."
"Chytrý voják. Muž, který nemá oporu, je bezmocný.
Když nemáš jinou možnost, zapři se o tělo protivníka.
94
Br1Lce Sterling
Zpětná l'pakce jp nepřítelem rány. Rána je újma. tjma
je vítězství. Pochopils?"
"Zpětná reakce, nepřítel rány. Rána je újma, Újma je
vítězství," okamžitě odpověděl Lindsay. "Pane."
"Výborně," pochvaloval si prezident. Nato se natáhl.
prudce se otočil a o vlastní koleno zlomil Lindsayovi před-
loktí. Čvachtavp zapraskalo. ,.Tohle je trojka," promluvil
do Lindsayova prudkého řevu. "Bolest."
"Jak tak kuukám," prohodila Druhá soudkyně, "uká-
zal vám starou dobrou trojku."
"Ano, madam," přitakal Lindsay.
Soudkyně mu vpíchla do ruky jehlu. "Nechte toho,"
ndpomenulajej laskavě. "Tohle není armáda, ale ošetřov-
na. Říkejte mi soudkyně 2."
Zlomená ruka mu ochabla, jako by byla z gumy. "Dě-
kuji, soudkyně." Druhá soudkyně byla už postarší, mohlo
jí být bezmála sto let. Nedalo se to uhodnout snadno; vi-
nou soustavného nadužívání hormonální terapie vznikla
v jejím organismu změť anomálií. Čelist měla posetou
akné, na zápěstích a holeních se jí však loupala přestárlá
kůže, pod níž se rýsovaly křečové žíly.
"Jste v pořádku, ministře, budete žít," usmála se.
Vzala Lindsayovu umrtvenou ruku a vložila ji do širokého
gumového otvoru staromódního počítačového tomografu.
Z prstence s bzučením vy tryskly rentgenové paprsky a na
obrazovce tomografu se objevil otáčejíCÍ se trojrozměrný
obraz Lindsayovy paže.
"Pěkná čistá zlomenina, tečka." pronesla analyticky.
"Tu jsme měli všichni. Teď jste skoro jeden z nás. Chcete
pokérovat, dokud je ta ruka ještě mrtvá?"
"Cože?"
"Tetování, občane."
Myšlpnka na tetování jej vyděsila. "Tak jo," vyhrkl.
"Do toho."
Schismatrix
95
"Od z átku jsem věděla, že jste fajl,l chlap," pozna-
n!pnala a stouchla ho do žeber. "Prokážl1I vám laskavost.
Nadopuju vás anabolickými steroidy. NaJrostou vám sva-
ly, než řeknete švec; prezident si bude m)'rslet že to máte
z cvičení." Jemně mu zatáhla za předlolktí' 'nepříjemné
zaskřípění zlomené kosti jako by se ozvalo aŽ na druhém
konci vesmíru.
Strhla ze stěny jehlovou tetovací SOlupravu, kterou
tam držel proužek suchého zipu. "Nějaké zvláštní přá-
ní?"
"Chtěl bych tam nějaké můry," odvětil Lindsay.
Dějin Hornické demokracie Fortuny nebyly složité.
Fortuna je velký asteroid, má přes dvě> stě kilometrů
v průměru. V prvotním opojení z úspěchu vyhlásili teh-
dejší horníci samostatnost.
D.okud n ě i r du, da!.i o se jim dobř!2. Mohli se vy-
koupit z pohtIckych obtlzl a od rozvinutějších světů si
obstarávali život prodlužující kúry.
Když ale ruda došla a Fortuna se proměnila ve vytěže-
no hromadu št,ěrku., uvědomil si svou oE;udovou chybu.
Jejich bohatstvl zmizelo, a am techniku se jim nedaři-
lo vyv jet se . tejně vraže?ným zápalem j ko soupeřícím
ka telu . Jejich astarale znalosti je neuživily; nedoká-
zah ozvmout am ekonomiku založenou I1La informacích.
Kdyz se o to pokoušeli, jen tím uspíšili sv-ůj krach.
Došlo k odlivu mozků. Nejlepší a nejcíl( vpdomější lidé
n roda odc?ázeli na bohatší světy. FortuI1La přišla o kos-
mickou flotIlu, protože přeběhlíci s sebOl J brali vše co
nebylo přitlučené k zemi. '
Počet emigrantů exponenciálně rostl a vládní úko-
lY . ,řecházely stále menší a menší sk1Jpinky nejvěr-
nejslch. Zad uzlh se a museli mechanistickým kartelům
rodat svou mfrastrukturu; dokonce byli nuceni vydražit
I vzduch. Populace se smrskla na hrstku zdivočelých pří-
96
Bruce Sterling
slušníků spodiny společnosti, povětšinou astrohnid, ktpré
na Fortunu dorazily z nedostatku jin)Th přílpžitostí.
Naprosto legálně však řídili národní vládu, celý její
zahraničněpolitický aparát a jeho protokoL Ylohli udělo-
vat občanství, razit mince, vydávat povolení plenit maje-
tek občanll dalších států, podepisovat smlouvy, sjednávat
dohody o omezování zhrojení. Může jich být jenom tucet,
ale na tom nezáleží. Pořád mají Poslaneckou sněmovnu,
Senát, právní precedenty a ideologii.
Redefinovali tedy Fortunu, čili státní území, jakožto
prostor ohraničený trupem jejich poslední provozuschop-
né vesmírné lodi Rudý konsenzus. Když se tedy prohlásili
za migrující stát, mohli ke svému území legálně připojo-
vat cizí majetek. Nešlo o krádež. Státy nemohou krást,
což byla právní skutečnost, která se ideologům HDF ná-
ramně hodila. Námitky bývaly postoupeny právní maši-
nérii Fortuny, která nejenom že byla komputerizovaná,
ale také až impozantně komplikovaná.
Největším zdrojem příjmů pirátského národa byly ža-
loby. Většina případů se ale řešila mimosoudně. V praxi
šlo o prostý proces, kdy bylo potřeba piráty uplatit, aby
odletěli. Piráti však úzkostlivě dbali na formu a s velkou
pýchou zachovávali dekorum.
NA PALUBĚ RUDÉHO KONSENZU: 29. 9. '16
"Co děláte v potítku, ministře?"
Lindsay se nervózně usmáL "Projev o stavu státu,"
opáčiL "Nejraději bych ho neslyšeL" Prezidentova řeč
vyplňovala loď a pronikala kolem subtilní postavy Prv-
ní poslankyně. Dívka vklouzla do proti radiačního krytu
a otočila kolem na poklopu, aby za sebou zavřela.
"To není dvakrát vlastenecký přístup, ministře. Jste
naše nová krev; měl byste si ho poslechnout."
Srhzsmatrix
97
"Napsal jsem mu ho," namítl Lindsay. Věděl, že musí
s touto ženou jednat opatrně. Zneklidňovala ho. Při po-
hybu se vlnila, měla hrozivě dokonalé rysy a podle zřf'-
telné, snad až přespříliš svolné náruživosti v jejích očích
poznal, že byla Přetvořená.
"Vy Tvární," podotkla, "jste kluzcí jako hadi."
"Neříkejte," opáčiL
"Já nejsem Tvárná," odpověděla na nevyřčenou otáz-
ku. "Podívejte se mi na zuby." Otevřela ústa a odhali-
l_a nepravidelné, přečnívající řezáky a špičáky. "Vidíte?
Spatné zuby, špatná genetická výbava."
Lindsay měl pochybnosti. "To jste si udělala sama."
"Narodila jsem se," trvala si na svém. "Nejsem ze
zkumavky. "
Lindsay se dotkl hojící se rány na lícní kosti, kterou
utržil při bojovém výcviku. V potítku bylo málo místa
a navíc horko. Cítil ji.
"Byla jsem výkupné," přiznala dívka. "Oplodněné va-
jíčko, donosila mě ale občanka Fortuny." Pokrčila rame-
ny. "Zuby jsou moje práce, to máte pravdu."
"Jste zbloudilá Tvárná," usoudil Lindsay. "Těch je
málo. Nechala jste si změřit kvocient?"
"Moje IQ? Ne. Neumím číst," prohlásila hrdě. "Jsem
ale poslankyní 1, předsedkyní poslaneckého klubu větši-
nové strany ve Sněmovně. A za manžela mám senátora
1."
"Opravdu? Nikdy se mi nezmíniL"
Mladá Tvárná si upravila černou čelenku. Pod ní mě-
la dlouhé zrzavé a blonďaté vlasy, upravené jasně růžo-
vými elektrikářskými krokodýlky. "Vzali jsme se kvůli
daním. Být svobodná, třeba bych si to s váma rozdala.
Jste kus, ministře." Připlula blíž. "Zvlášť když se vám za-
hojila ruka." Špičkou prstu mu přejela po tetované kůži
na zápěstí.
"Máme přece Karneval," připomněl jí Lindsay.
98
Bruce Sterling
Karneval se ne p očítá," namítla. "Když budu sjptá
"
afrodiziakama, nepoznáte, že to jsem já."
"Do cíle zbývají tři měsíce," přemítal Lindsay. "Takže
to budu moct zkoušet poznat ještě třikrát."
"Na Karnevalu jste už byl," bránila se. "V te, j ké
to je, když se nadopujete 'diziakama. To pak nejste sam
sebou, občane. Jste jenom obrovský kus masa."
"Možná vás překvapím," odvětil Lindsay. Střetli se
pohledy.
"Jestli to uděláte, zabiju vás, ministře. Cizoložství je
zločin. "
NA PALUBĚ RUDÉHO KONSENZU : 13. 10. '16
Lindsaye vzbudil jeden z lodních švábů, který mu za-
čal okusovat řasy. Ministr zahraničí sebou zhnuseně trhl
a brouka shodil. Ten vzal do zaječích.
Lindsay spal nahý až na tříselní krytku. T,: nosi i
všichni muži' díky ní se jim varlata při absencI gravI-
tace nevznáš la a netřela se o sebe. Ze své rudostříbrné
kombinézy smetl dalšího švába, který se tam krmil šu-
pinkami odumřelé kůže.
Oblékl se a rozhlédl se po tělocvičně. Senátor a sená-
torka ještě spali, boty se suchým zipem místo podrážky
měli přichycené ke stěně, tetovaná těla stočená v prena-
tální pozici. Z krku senátorky sál další šváb pot.
Nebýt švábů, Rudý konsenzus by skončil zavalený
plesnivými zbytky odloup né kůže,. v stev potu vy:
dýchané páry. Lysin, alamn, meth onm, karba mo,:e
sloučeniny, kyselina mléčná, pohlavm feromony: z Ids e-
ho těla ve dne v noci prýští nekončící proud orgamckych
výparů. Švábi byli podstatnou složkou ekosystému lodě;
dojídali drobky jídla, vylizovali mastnotu.
Švábi sužovali loď od samého počátku, na vyhubení
Schzsmatrix
99
byli příliš odolní a přizpůsobiví. Alespoň že se je podaři-
lo do jisté míry vycvičit. Dokonce i ochočit, poslouchali
chemické vábničky a příkazy Druhého poslance. Lindsay
jp však přesto nenáviděl a jejich příšerné hemžení, skoky
stavem beztíže a hlučný let sledoval s hlubokým přesvěd-
čením, že by měl být někde jinde. Kdekoliv.
Už oblečený vlnivě proplul vláknitými dveřmi mezi
palubami. Tento plastický průchod se při jeho přícho-
du rozpadl na jednotlivé prameny, které se za ním opět
zacelily. Byl tenký, ale vzduchotěsný, a na dotyk tvrdý
jako ocel. Byl dílem Tvárných. Nejspíš kradený, usoudil
Lindsay.
Zatoulal se až do řídícího sálu, přilákán hudbou pří-
strojů. Sešla se tam většina posádky. Prezident, dva po-
slanci a soudce 3 sledovali na videobrýlích propagandis-
tické vysílání Tvárných.
Předseda Nejvyššího soudu byl připoután k asi metr
vysoké konzoli a pomocí sondy monitoroval ostatní vysí-
lání v kosmickém prostoru. Byl to zdaleka nejstarší člen
posádky. Nikdy se neúčastnil Karnevalu. Z toho důvo-
du, a ještě s ohledem na jeho věk a úřad, který zastával,
představoval nestranného arbitra posádky.
Lindsay ho přes sluchátka hlasitě oslovil. "Co je no-
vého?"
"Tvární jsou pořád v obležení," oznámil Mechanista
bez známky uspokojení. "Ale drží se." Nepřítomně se za-
hleděl na ovládací panely. "Pořád melou o svém vítězství
v oblasti Zřetězených světů."
Do řídícího sálu vešla soudkyně 2. "Dá si někdo ke-
tamin'?"
Poslankyně 1 si sundala video brýle. "Jaký je?"
"Ještě teplý z chromatografu. Sama jsem ho vyrobi-
la."
"Za mých mladých let bylo Zřetězení opravdová vel-
moc," podotkl předseda Nejvyššího soudu. Protože měl
100
Bruce Sterling
na uších sluchátka. hovoru žen si vůbec nevšiml. Na vysí-
lání, které monito oval, bylo něco zvlá..'itního, rozbouřilo
v něm hluboko pohřbenou vrstvu prastaré nevole. "Teh-
dy Zřetězení představovalo veškerý civilizovaný svět."
Ženy ho už ze zvyku ignorovaly a zvýšeným hlasem
pokračovaly. "No a za kolik'?" chtěla vědět poslankyně 1.
"Čtyřicet tisíc za gram?" navrhla soudkyně.
"Čtyřicet tisíc? Dám dvacpt."
"Holčičko, neštvi mě, dvacet tisíc sis řekla jenom za
manikúru. "
Lindsay je na půl ucha poslouchal a přemýšlel, jestli
jim může skočit do řeči. HDF pořád měla vlastní ban-
ky, a třebaže byla její měna znehodnocená, stále byla
v oběhu jako výlučné legální platidlo jedenácti miliardá-
řů. Lindsay už byl, jako mladší člen posádky, naneštěstí
hlub oko v dluzích.
"Mare Serenitatis," pronesl stařec. "Pospolitá repub-
lika." Probodl Lindsaye popelavě šedivýma očima. "Prý
jste pro ně pracova1."
Lindsaye polil studený pot. Nepsaná tabu Rudého
konsenzu zapovídala hovor o minulosti. Tvář starého Me-
chanisty se rozzářila neukázněným přívalem vzpomínek.
Desetiletí neměnného výrazu mu do starých svalů a kůže
vryla hluboké vrásky. Místo obličeje měl masku typickou
pro svou osobu.
"Žil jsem tam jen krátce," zalhal Lindsay. "Moc se
v měsíčních světech nevyznám."
"J á se tam narodil."
Poslankyně 1 vrhla na starce polekaný pohled. "Tak
jo, čtyřicet tisíc," vzdala se. Ženy se vydaly do laboratoře.
Prezident si nadzvedl video brýle. Cynicky se na Lind-
saye zatvářil, zavrtěl hlavou, a pak si záměrně zesílil zvuk
u sluchátek. Poslanec 2 a prošedivělý soudce 3 situaci
ignorovali.
I
I
!I!
I
Schismatrix
101
"Za mých časů vládl v Republice řád," prohlásil Me-
chanista. "Politické rodiny. Tylerové, Kellandové, Lind-
sayové. Pak ještě existovala nejnižší třída uprchlíků, kte-
ré jsme přijali těsně před Interdiktem nad ZemÍ. Říkali
jsme jim plebejci. Dostali se z té planety jako poslední,
hned potom šlo všechno do horoucích pekel. Neměli nic.
Mý měli v kapse naše kilowatty a velká sídla. Oni žili
v malých plastových slumech."
"Vy jste byl aristokrat'?" optal se Lindsay. Nedokázal
ovládnout své sebevražedné zaujetí.
"Jablka," pronesl smutně Mechanista. To slovo bylo
plné stesku. "Měl jste někdy jablko? Je to druh zeleniny."
"Myslím, že ano."
"Ptáci. Parky. Trávník. Oblaka. Stromy." Mechanis-
tova pravice, dílo protetiky, tiše zabzučela - prstem s drá-
ty místo šlach smetl z konzole dalšího švába. "Věděl jsem,
že tahle záležitost s plebejci skončí špatně... Dokonce
jsem o tom kdysi napsal hru."
"Hru'? Jako divadelní? Jak se jmenovala?"
Ve starcových očích se zaleskl zastřený údiv. "Požár."
"Vy jste Evan James Tyler Kelland," vyhrkl Lindsay.
"Viděl - ehm... viděl jsem vaši hru. V archívu." Evan
Kelland byl Lindsayovým praprastrýcem. Jeho hra s té-
matikou sociálního protestu byla po léta ztracena, proto-
že jejím autorem byl téměř neznámý radikál. Nakonec ji
nalezl Lindsay, když v Muzeu pátral po literárních zbra-
ních. Dokonce ji uvedl v obnovené premiéře, aby naštval
Staré radikály. Lidé, kteří Kellanda vyhnali, jsou stále
u moci, už sto let je drží naživu technologie Mechanistů.
Když nadešel správný čas, vyhnali i Lindsaye.
Najednou si uvědomil, že teď republika patří ke karte-
lům. Konstantin, potomek plebejců, se dohodl s dráťáky.
A šlechta nakonec zaplatila, přesně jak Kelland předpo-
věděl. Lindsay a Evan Kelland zkrátka jen zaplatili pře-
dem.
102
Bruce Sterling
"Vy jste viděl mou hru," přemítal Kelland. Vrásky na
tváři se mu nedůvěrou proměnily v hluboké brázdy. Od-
vrátil zrak, šedivé oči plné bolesti a obtížně pochopitelné
potupy. "Toho jste se neměl opovážit."
"Omlouvám se," vypadlo z Lindsaye. S ještě větší
hrůzou pohlédl na souputníkovu mechanickou paži. "Už
o tom nebudeme mluvit."
"Tak by to bylo nejlepší." Kelland si zesílil sluchát-
ka a zdálo se, že hněv jej opouští. Oči měl přívětivější
a bezvýraznější. Lindsay se rozhlédl po ostatních, kteří
byli za videobrýlemi záměrně slepí. Nic z toho se nikdy
nestalo.
1,'
I
I
II
I
NA PALUBĚ RUDÉHO KONSENZU: 27. 10. '16
,
I
I,
I
,
II
"Nemůžete spát, občane?" optala se Druhá soudkyně.
"Steroidy se vám dostávají pod kůži a ruší vám snění?
Umím to napravit." Usmála se a tím odhalila tři prastaré,
zažloutlé zuby, obklopené zástupem lesklé keramiky.
"To bych moc rád," s nucenou zdvořilostí odvětil Lind-
say. Steroidy obalily jeho dlouhé ruce provazci svaloviny,
vyhojily rány, které utržil při nekonečném tréninku džiu-
džitsu, a naplnily jej prudkými záchvaty agresivity. Při-
pravily jej však o spánek, dokázal jen podřimovat.
Zarudlýma očima si prohlížel fortunskou doktorku
připomínala mu bývalou manželku. Alexandrina Lind-
sayová se také pohybovala s ladností porcelánové panen-
ky, měla stejnou pergamenovou pleť, na prstech stejně
vrásčité kotníky, které prozrazovaly její skutečný věk.
Jeho ženě bylo osmdesát let. Když se teď díval na soud-
kyni, zajíkal se faktem, že jej zprostředkovaně sexuálně
vzrušuje.
"Tímhle se to spraví," poznamenala soudkyně 2 a ze
zazátkované lahvičky natáhla injekci hnědavé tekutiny.
Schismatrix
103
"Stimulátor REM fáze, supresor serotoninu. svalový rela-
xant, a je tam navíc kapička mnemonik. aby se odplavily
černé myšlenky. Já to beru pořád; je to zázrak. Zatímco
budete spát, potetuj u vám i druhou ruku."
"Zatím ne," procedil. "Ještě stále nevím, co tam budu
chtít. ,.
Druhá soudkyně odložila se zklamaným úšklebkem
tetovaCÍ soupravu. Lindsaye napadlo, že snad přežívá dí-
ky jehlám, jí je a dýchá je. "Vám se moje dílo nelíbí'?"
zeptala se.
Prohlédl si pravou ruku. Kost srostla moc dobře, na-
rostlo mu ale tolik svalů, až byly obrázky zdeformované:
hadi s těly z koaxiálního kabelu a s televizory místo očí,
vybělené lebky s křídly ze solárních panelů, nože ověn-
čené blesky a mezi tím vším poletovalo obrovské hejno
bílých můr. Pokožku od zápěstí k bicepsu měl natolik po-
krytou inkoustem, až byla na dotek studená a nepotila
se.
"Je to skvělá práce," pochválil ji právě v okamžiku,
kdy se mu jehla zabořila do prázdného oka lebky na před-
loktí. "Ale počkáme, až naberu ještě trochu svalové hmo-
ty, ano, občanko?"
"Sladké sny," rozloučila se s ním.
V noci byla Republika skutečně sama sebou. Ochra-
náři ji měli nejraději, neboť ostražité zraky Starších byly
uzavřeny spánkem.
Žhnoucí noční světélka odhalovala za dne skryté prav-
dy. Solární energie z panelů fungovala v Republice jako
měna. Jen ti nejzámožnější si mohli dovolit prosvítit své
finance.
Po pravici měl severní konec válcovitého světa, odkud
se linulo světlo nemocnic. Křehké kosti Starých radikálů
odpočívaly prakticky ve stavu beztíže na klinikách v oko-
lí osy válce. Vzdálená okna a přistávací plošiny se pro-
104
Bruce Sterlmg
měnily v ostrůvky světla. v nečistou a falešnou :VUéčnoll
dráhu bohatstvÍ.
Lindsay V7.hlédl a zničehonic se ocitl za jedním z těch
oken. V apartmá svého pradědečka. Starý Mechanista se
uprostřed sterilního pokoje zaplaveného kyslíkem vzná-
šel v propletenci hadiček, kt.eré udržovaly jeho životní
funkce. Oční důlky měl připojené na datovou linku.
"Dědečku, já už půjdu," hlesl Lindsay. Stařec zvedl
ruku, tak postiženou artritidou, až se mu klouby skoro
draly zpod kůže, a ta znenadání vybuchla v síť yčících
hadiček s jehlami na koncích. Ty Lindsaye šlehaly, lepily
se k němu, propichovaly, co se jim připletlo do cesty,
nasávaly vzduch. Lindsay už chtěl začít křičet -
Světla byla daleko. Kráčel přes mnohokrát opravova-
né sklo solárního panelu. Došel až na agrární panel.
Vítr přinesl slabý západl houstnoucí hniloby. Je blíz-
ko Kysu.
Geneticky upravenou travou s tlustými stonky, která
rostla na okraji bažiny, zašustily Lindsayovy boty. V pod-
rostu vyhrávali luční koníci, utekla před ním chitinem
vybavená potvůrka velikosti krysy. Filip Konstantin hni-
lobu obklíčil.
Lindsayem smýkaly poryvy větru. Konstantinův stan
ve tmě hlasitě pleskal. U dveřní chlopně stály dva sloup-
ky, na jejichž vrcholcích žlutě zářily dvě bioluminiscenční
koule.
Konstantinův mohutný příbytek dominoval zatravně-
nému hraničnímu území, na sever od nějž se rozkládal
Kys a které chránilo jižní úrodné obilné lány: Zemí niko-
ho, v níž bojoval s nákazou, se rozléhalo cvrÚkání a šelest
havěti, kterou právě vymyslel v laboratoři.
Zevnitř zaslechl Konstantinův hlas, tlumený vzlyky.
"Filipe!" vykřikl. Vešel.
Konstantin seděl na dřevěné lavici u dlouhého kovové-
ho laboratorního stolu, jenž se ztrácel pod laboratorním
Schismatrix
105
sklem Tvárných. Rpgály s válci na vzorky připomínaly
knihovnu, do posledního místa zaplněnou hmyzem, který
Filip právě zkoumal. Koule na útlých, ohpbných nohách
vrhaly kalně žluté světlo.
Konstantin vypadal menší než kdy dřív, svěšená chla-
pecká ramena se mu ztrácela pod laboratorním pláštěm.
Kulatá očka měl podlitá krví a byl rozcuchaný.
"Věra uhořela," zajíkl se Konstantin. Tiše se zachvěl
a skryl tvář do rukou, na nichž měl rukavice. Lindsay
se posadil vedle něho a dlouhou, hubenou rukou ho vzal
kolem ramen.
Seděli vedle sebe, tak jak sedávali i kdysi dávno.
Bok po boku žertovali, mluvili svým napůl tajným
jazykem vycházejícím z hantýrky Prstencové rady, dělili
se o omamný inhalátor. Smáli se tichým smíchem spik-
lenců. Byli mladí, porušovali všechna pravidla, a když se
několikrát nadechli z inhalátoru, byli chytřejší, než bylo
komukoliv dovoleno.
Konstantin se šťastně zasmál a ústa měl plná krve.
Lindsay se vyděšeně probudil, otevřel oči a spatřil ošet-
řovnu Rudého konsenzu. Zavřel je a ihned zase usnul.
Tváře měl mokré slzami. Netušil, jak dlouho už tam
sedí a pláčou. Snad dlouho. "Můžeme tu mluvit otevřeně,
Filipe?"
"Tady policejní slídily nepotřebují," odsekl trpce Kon-
stantin. "Od toho máme manželky."
"Mrzí mě, co se mezi námi stalo, Filipe."
"Věra je mrtvá," vydechl Konstantin. Zavřel oči. "Je
to naše dílo. My jsme zosnovali její smrt. Ta vina je naše.
Teď známe svou moc. A poznali jsme rozdíly mezi námi."
Otřel si oči kotoučkem filtračního papíru. .
..Lhal jsem jim." přiznal Lindsay. "Řekl jsem, že strýc
zemřel na infarkt. Soudní vyšetřování to potvrdilo. Ne-
chal jsem je při tom, abych tě ochránil. Zabil jsi ho, Fili-
pe. Ale chtěl jsi zabít mě. Jenže do pasti padl můj strýc."
106
Bnlce Sterling
.,Probírali jsme to s Věrou," prohlásil Konstantin.
"Byla přesvědčená, že to nedokončíš, že nedostojíš úmlu-
vě. Znala tvé slabiny. Já také. Vyšlechtil jsem ty můry
na žihadla a jed. Revoluce potřebuje zbraně. Dal jsem jí
feromony, které je přivádějí k šílenstvÍ. Ráda je přijala."
"Nevěřili jste mi," obvinil ho Lindsay.
"A ty zase nejsi mrtvý."
Lindsay mlčel.
"Jen se podívej!" Konstantin si shrnul jednu z labo-
ratorních rukavic. Olivová kůže pod ní slézala, jako ji
svlékají plazi. "Je to virus," pronesl. "Je to nesmrtelnost.
Od Tvárných, z buněk samotných, žádná mechanistická
protetika. Už jsem si vybral, bratránku."
Zatáhl za pružný cár kůže. "Věra si zvolila tebe, ne
mě. Budu žít věčně, a k čertu s tebou a tvými frázemi
o humanitě. Lidstvo už je odepsané, bratránku. Už ne-
máme duše. Jen stavy mysli. Pokud si myslíš, že to můžeš
popřít, tak tady máš." Podal Lindsayovi skalpel. "Ukaž
se. Ukaž, že tvá slova nejsou prázdná. Ukaž, že jsi lepší
mrtvý a lidský."
Lindsay držel nůž v ruce. Zadíval se na maso na svém
zápěstÍ. Zadíval se na Konstantinův krk. Zvedl skalpel
nad hlavu, namířil ho a rozječel se.
Ten zvuk ho probudil. Ocitl se na ošetřovně, šaty
propocené, právě když ho Druhá soudkyně, oči ztěžk-
lé omamnými látkami, žilnatou rukou hladila po vnitřní
straně stehna.
NA PALUBĚ RUDÉHO KONSENZU: 20. 11. '16
Třetí poslanec, běžně označovaný jako poslanec 3, byl
podsaditý, usměvavý mladík se zjizveným nosem a na
ježka ostříhanými pískovými vlasy.
Stejně jako mnozí další experti na práci ve volném
Schis'TTI.atrix
107
vesmíru, i on byl fanatikem a většinu času trávil mimo
loď, k níž ho poutaly dlouhé kilometry lana. Rozmlouvaly
s ním hvězdy, Slunce bylo jeho kamarád. I uvnitř plavidla
nosil skafandr. Tak vznikal dlouze fermentovaný tělesný
pach, který se mu šířil od otevřené příruby pro helmu
a který byl tak pronikavý, až ostatní členové posádky
slzeli.
"Pošlu ven sondu," vykládal Lindsayovi, právě když
svačili v řídícím sále. "Odsud se na ni mÚžeš napojit.
Skoro jako bys byl Venku."
Lindsay odstrčil prázdnou plechovku od zelené kaše.
Mluvili o stařičké planetární sondě, kterou jakási dáv-
no zapomenutá posádka nalezla na dávno zapomenuté
oběžné dráze. Její teleskopy a mikrovlnné antény však
byly dodnes použitelné, a navíc pořád dokázala vysílat.
Tato automatická sonda, vzdálená stovky kilometrů od
lodi, k níž ji poutal pouze optický kabel, dokázala v kos-
mickém prostoru zachytit vysílání a elektronickými pro-
tiopatřeními zmást nepřátelský radar. "Jasně, občane,"
odvětil Lindsay. "Proč by ne."
Poslanec 3 nedočkavě přikyvoval. "Bude to nádhera,
ministře. Mozek se vám fakt rychle roztáhne široko da-
leko, až bude jako vaše druhá kůže."
"Žádné drogy brát nebudu," opatrně namítl Lindsay.
"To ani nemůžete," odvětil poslanec 3. "Když vezme-
te drogy, nebude s vámi mluvit Slunce." Vzal z konzole
videobrýle a nasadil je Lindsayovi na hlavu. Drobná vi-
deoaparatura uvnitř brýlí mu promítala výjevy přímo na
sítnici. V tuto chvíli nebyla sonda aktivní; Lindsay sle-
doval pouze řadu podivných modrých alfanumerických
údajů, které se táhly v dolní části jeho viděnÍ. Vůbec ne-
měl pocit, jako by se díval na nějakou obrazovku. "Zatím
dobré," poznamenal.
Zaslechl klapání klávesnice, jak poslanec 3 aktivoval
sondu. Loď se jemně zachvěla a robotická sonda odstar-
108
Bruce SteTling
tovala. Lindsay slyšel, jak si jeho průvodce také nasazu-
je brýle, a pak prostřednictvím kamer na sond? poprvé
spatřil Konsenzus zvnějšku.
Vypadal žalostně omšele a neuměle. Na zádi musely
staré motory uvolnit místo provizorně upevněnému Útoč-
nému tunelu, dlouhé, ohebné, varhánkovité rouře, z její-
hož konce trčely zuby přestavěného důlního vrtáku. Ke
čtyřem dlouhým podpěrám byl přivařen nový motor, za-
staralý elektromagnetický SEPS 2 , model Tvárných. Ku-
lovitá pohonná jednotka vyzařovala nehezpečné mikrovl-
ny, a proto byla umístěná co nejdál od kajut posádky.
Podpěry byly nahrubo přišroubované k záďové palubě;
kolem nich se vinuly řídící kabely, obalené kovovou fólií.
Hned vedle podpěr se krčila nehybná masa důlního
robota. Když Lindsay spatřil, jak tam čeká, zatím vy-
pnutý, uvědomil si, o jak mocnou zbraň jde; nesmírně
ostrými, rozevřenými spáry by roztrhl jakoukoliv loď ja-
ko papír.
S lodí byl spojený další stroj: parazitická raketa. Na
starém, zvlněném trupu Konsenzu, vyvedeném v nehez-
ky zelené barvě zkaženého jídla, byly patrné odřeniny
a šrámy od magnetických nohou raketky. Jelikož byl pa-
razit snadno přemístitelný, zastával funkci brzdicí rakety.
Třetí paluba, nesoucí systémy podpory života, byla
v podstatě nevzhledným propletencem tlustých větracích
rour a trubek hydrauliky, z nichž některé byly už tak sta-
ré, že na nich popraskala izolace, a tu pak loď vlekla za
sebou jako opuchlé fáborky. "Žádný strach, tyhle nepou-
žíváme," prohodil poslanec 3.
Ze stěn čtvrté paluby vyčnívala čtveřice pospojova-
ných solárních panelů, vypadala jako blyštivý kříž z čer-
ného silikonu, protkaný měděnou síťovinou. Těsně za
2SEPS Solar Energetic ParticleS - částice sluneční-
ho záření. Pozn. překl.
SchismatTix
109
křivkou trupu se rýsovala odporná hlaveň částicového
paprskometu.
"Malý hvězdný nárůdek na širém Slunci," zasnil se
poslanec. Otočil sondu tak prudce, až Lindsay na chvi-
ličku zahlédl její jisticí lano. Pak kamera zaostřila na ráh-
noví lodní solární plachty. Na přídi.mívali skladiště plné
zvlněné tkaniny, teď však zelo prázdnotou. Devatenáct
tun kovové fólie se rozprostíralo ve stříbřitém, dva kilo-
metry dlouhém oblouku, do nějž se opíralo světlo. Obraz
se přiblížil a Lindsay na zvětšeném záběru spatřil, jak je
plachta přestárlá: tuhle pomačkaná, támhle proděravělá
mikrometeory.
"Prezident říká, že jestli si to budeme moct příště do-
volit, seženeme monomolekulární sprej a nastříkáme na
ni drsnou lebku se zkříženými blesky," vyprávěl poslanec.
"Dobrý nápad," odtušil Lindsay. Neměl v sobě žádné
steroidy a cítil se být mnohem tolerantnější.
"Pustím ji dál," konstatoval poslanec. Lindsay za-
slechl další klapání a sonda znenadání děsivou rychlostí
vyrazila do volného prostoru. Za několik vteřin se Rudý
konsenzus smrskl na velikost náprstku, ležícího na pod-
nosu ze sluneční plachty. Lindsaye zachvátila závrať, po-
slepu sevřel konzoli a bojoval s nevolností. Pod brýlemi
pevně zavřel oči, a když je zase otevřel, spatřil monu-
mentální panorama vesmírného prostoru.
"Mléčná dráha," poznamenal poslanec. Přes polovi-
nu reality se táhla gigantická bílá klenba. Lindsay ztratil
přehled o perspektivě: chvíli měl pocit, že se mu miliarda
bílých špendlíkových hlaviček z galaktického středu ne-
milosrdně zabodává do očí. Znovu zavřel oči a byl hlu-
boce vděčný, že není doopravdy venku.
"Odtud přijdou cizinci," informoval ho poslanec..
Lindsay otevřpl oči. Opakoval si, že vidí jenom bub-
linu, pocákanou bílými flíčky: buhlinu, v jejímž středu
stojí - vida, už se to uklidnilo. "Jací cizinci?"
110
Bruce Sterling
"No přece tamti cizinci, ministře." Poslanec byl doo-
pravdy na rozpacích. "Přece víte, že tam jsou."
"No jistě," přisvědč.il Lindsay.
"Nechcete se chvíli dívat na Slunce? Třeba nám něco
poví."
"Co třeba Mars?" navrhl Lindsay.
"To nepůjde, je v opozici. Můžeme ale zkusit asteroi-
dy. Okoukneme ekliptiku." Hvězdy se začaly otáčet a na-
stala chvíle ticha, podbarvená tlumenou hudbou řídícího
sálu. Lindsay zapojil haragei a otáčení sondy vnímal jako
nepřerušovaný pohyb kolem vlastního středu gravitace.
Soustavný výcvik se vyplatil; cítil stabilitu, bezpečí, jis-
totu. Zhluboka dýchal.
"Jeden je támhle," upozornil ho poslanec. Vzdálená
jiskřička světla se usadila uprostřed Lindsayova zorného
pole a zvětšovala se. Když dosáhla asi velikosti prstu, její
okraje se roztekly a ztratily na ostrosti. Poslanec spustil
počítačovou analýzu a objekt se proměnil ve válec tvaru
doutníku, který žhnul uměle generovanými barvami.
"Je to vějička," prohlásil poslanec.
"To si myslíte?"
"Jo, už jsem je viděl. Práce Tvárných. Je to jenom po-
lymerový plášť, balon. Ale vzduchotěsný. Možná v něm.
npkdo je."
"Nikdy jsem něco takového neviděl," podivoval se
Lindsay.
"Jsou jich tisíce." To byla pravda. Tvární uzurpátoři
v Pásu tyhle vějičky vyráběli už léta. Polymerový plášť
byl dostatečně rozměrný, aby se pod něj skryla malá zá-
kladna pro datovou špionáž, únosy sond či přeběhlíky.
Mechanistické rádobyastrohnidy se tam mohly skrývat
před kontrolními agenturami, stejně tak v nich mohli
číhat tvární experti na šifrování, naslouchající vysílání
mezi kartely.
Smyslem bylo přetížit sledovací systém Mechanistů
Schismatnx
111
I'
hejnem potenciálních skrýší. Tvární měli boj o Pás do-
předu dobře připravený, malé izolované skupinky jejich
agentů se za mechanistickými liniemi dodnes přesouvaly
od huňky k buňce, přestože byla Prstencová rada v oble-
žení. Mnoho vějiček bylo vybaveno vysílači propagandy
či zařízeními ke stopování slunečního větru, který je mohl
vychýlit z dráhy; některé se mohly opakovaně zmenšovat
a zvětšovat, čímž Mechanistům mizely z radarů. Bylo lev-
nější je vyrábět než najít a zničit, tím Tvární získávali
finanční výhodu.
Základna, za jejíž zničení dostal Rudý konsenzus za-
placeno, byla právě jedním z výrobních center.
"Až bude mír," vykládal poslanec, "tak si jich tak
tucet seženete, pospojujete je rourama a máte krásnou
levnou národní stanici."
"A bude někdy mír?" zapochyboval Lindsay.
Stěny se rozechvěly, protože Rudý konsenzus začal
navíjet lano. "Až přijdou cizinci," odvětil poslanec.
NA PALUBĚ RUDÉHO KONSENZU: 30. 11. '16
Trénovali v tělocvičně. "To pro dnešek stačí," zvolal
prezident. "Všichni vypadáte dobře. Dokonce i tady pan
ministr už zvládá základy."
Trojice poslanců se zasmála a sundala si helmy. Lind-
say uvolnil přírubu a přetáhl si helmu přes hlavu. Nácvik
boje trval déle, než čekal. Do skafandru si ukryl houbičku
z inhalátoru; napustil ji vazopresinem. Věděl, co ho čeká,
věděl, že bude potřebovat svůj výcvik v té nejlepší for-
mě. Výpary však byly silnější, než předpokládal; ztrácel
rovnováhu a bolel ho močový měchýř.
"Seš rudej jako rak, ministře," podotkl prezident.
"Máš dost?"
"To ten vzduch ve skafandru, pane," zalhal Lindsay.
112
Bruce Steding
Schi.smatrix
113
Slova se mu hlasitě rozléhala ve vlastních uších. "Kyslík,
pane." Vazopresin mu rozšířil podkožní kapiláry.
Poslanec 1 se zasmál a zašklebil. "Je to chcípák."
"Nechte toho, všichni. Máme tu s ministrem jednání."
Do skafandrů se soukalo pomocí dlouhého vnitřního
švu ve tvaru podkovy, který se táhl přes rozkrok a obě
stehna. Všichni. až na poslance 3, si ho do několika vteřin
svlékli. Lindsay si ho rozepnul a z nohou setřásl těžké
magnetické boty.
V tělocvičně zůstali jen Lindsay s prezidentem, ostat-
ní odešli. Lindsay si vykasal skafandr přes hlavu, při tom
v jeho rukávu silně sevřel pravou ruku a tím si hluboko
do dlaně zabodl injekční jehlu. Nato ji vyškubl a upustil
do prstů rukavice.
Nechal skafandr otevřený, aby se vyvětral, a nacpal
si ho do podpaží. Nikdo se tím nebude vzrušovat; teď
už patří jemu, na obou ramenou má diplomatický emb-
lém HDF. Spolu s prezidentem vystoupilo palubu výš
a pověsil skafandr na svůj věšák.
Byli v "komůrce" sami. Prezident byl neklidný. "Jsi
připravený, vojáku? Jsi v pořádku? Myslím ideologicky."
"Ano, pane," přisvědčil Lindsay. "Už jsem se rozhod-
nul, pane."
"Tak pojď za mnou." Vystoupili o další dvě paluby
výš, až dorazili k řídícímu sálu. Prezident se odpíchl a po
hlavě proletěl úzkou zbrojnicí do oddílu paprskometu.
Lindsay se vydal za ním. V hlavě mu bušilo, rozšíře-
né cévy rytmicky tepaly. Připadal si neskutečně bystrý.
Zhluboka se nadechl a pustil se nohama napřed do stříl-
ny. Znenadání se ponořil do podsvětí paranoie.
"Jsi připravený?"
"Ano, pane," zopakoval Lindsay. Zvolna se připoutal
ke kosticovému křeslu. Staré dělo vyvolávalo hrůzu a ob-
div. Zničehonic si představil, že mu hlaveň děla míří na
břicho. Pokud stiskne spoušť, roztrhá se na kusy.
Rozpomněl se na předepsaný postup. Vzpomínky měl
v současném st.avu tak zřetelné, jako by mu je někdo na-
psal na kůru mozkovou. Přelétl rukou sametově černý
povrch ovládacího panelu a stiskem kolébkového spína-
če spustil napájení. Tlumená melodie ovládací místnosti,
která mu zněla za zády, spadla následkem většího odbě-
ru energie o oktávu níž. Pod modře žhnoucí zaměřovací
obrazovkou ožil pruh hrozivě červených kontrolek a indi-
kátorů.
Zahleděl se za obrazovku a zamlžily se mu oči. Na
vzpěrách podél hlavně paprskometu si všiml lesknoucího
se oleje. Masivní, černá, nehybná žebra: supravodivé mag-
nety, z nichž jako střeva vylézaly elektrické kabely oba-
lené kovovou fólií.
Pornografie smrti.
Rozklad lidského génia v zavrženíhodné touze po dru-
hové sebevraždě.
Lindsay stiskl spínač nabíjení a nadzvedl první bez-
pečnostní krytku. Strčil pravou ruku do dutiny za kryt-
kou. Prsty sevřel žebrované plastové madlo. Palcem pře-
hodil další západku. Zbraň s tichým bzučením ožila.
"Musíme to dělat všichni," podotkl prezident. "Ne-
může to spočinout pouze na jednom z nás."
"Chápu, pane," odvětil Lindsay. Ta slova měl nacvi-
čená. Paprskomet neměl žádný cíl; mířil mimo rovinu ek-
liptiky, kamsi do širého galaktického prostoru. Nikomu se
nic nestane. Musel jenom stisknout spoušť. Nedokáže to.
"Všem se nám to hnusí," vysvětloval prezident. "Pa-
prskomet je pořád zajištěný, to přísahám. My ho ale mu-
síme mít. Nevíš, na co v příští akci narazíš. Možná na
pořádný úspěch. Takový, za kt.erý si koupíme podíl v kar-
telu, díky kterýmu se z nás zase stane stát. Pak budeme
moct dát tuh letu příšeru do starýho železa."
"Ano, pane." Nebyla to věc, které by se dokázal po-
stavit čplem, kterou by si mohl s chladnou hlavou pro-
114
Bruce Stprlmg
Schismatrix
115
myslet. Na to byla příliš komplikovaná. Byla základem
vesmíru.
Dokáže roztrhat světy. Život existoval mezi stěnami.
vně těchto komor a přepážek se rýsovala absolutně ne-
milosrdná temnota, smrtonosná nicota pustého vesmí-
ru. Jak ve starých světech na obpžnp dráze Měsíce tak
v moderních mechanistických kartelech, Prstencové ra-
dě Tvárných, ba i na odlehlých základnách kometárních
horníků a výspách sežehlých hutníků mezi Merkurem
a Sluncem, jedna každá myslící bytost žila s tímhle vědo-
mím. Příliš mnoho generací žilo ve stínu neštěstí. Vstře-
bávali ho všichni už od dětství.
Habitaty byly svaté; svaté pro svou křehkost. Křeh-
kost byla univerzální. Jakmile budc úmyslně zničen jeden
svět, už nebude nikdo nikde v bezpečí. Všechny světy
vzplanou tisícem pekel totální války. "
Skutečné bezpečí neexistuje. Nikdy neexistovalo, Jsou
stovky způsobů jak zničit svět: ohei1, výbuch, jed, sabo-
táž Ustavičná bdělost, již praktikovala všechna spole-
čenství, mohla riziko pouze zmenšit. Moc ničit byla v ru-
kou každého a všech, Všichni nesli břemeno odp vědnos-
ti. Vidina destrukce zformovala morální paradigma kaž-
dého světa a každičké ideologie.
Lidský úděl ve vesmíru nebyl snadný, a Lindsayův
vesmír nebyl jednoduchý. Propukaly epidemie sebevražd,
prudké boje o moc, objevovaly se brutální technicko-
rasové předsudky, ochromující útlaky celých společností.
A přesto nedošlo k definitivnímu šílenství. Ano, byly
války: menší přepadení, zničené lodě, obsazování malých
důlních kolonií, spojené s vyvražděnÍm jejich obyvatel:
příšerné a nepochopitelné konflikty, které jako jiskry od-
letovaly od sféry střetu dvou supervelmocí, Mechanistů
a Tvárných. Lidský druh však přežíval a vzkvétal.
To byl významný a zásadní úspěch. Na stejně hlu-
boké úrovni mysli, jež skrývala neústupný strach, klíčila
silnější naděje a jistota. Vítězství patřilo každé , vít;ěz-
st ví tak naprosté a podstatné, že se stalo nevldltelnym,
a patřilo také oné tajné části ducha, jíž je přisuzováno
všechno myšlení.
A přesto tito piráti, protože piráti ani jinak nemoh u,
disponovali zbraní hromadného ničení. Byl to starodav-
ný stroj: přežitek bláznivé éry, kdy lidé p pr é otev eli
Pandořinu skříi1ku fyziky. Věk, kdy kosnucke trhavmy
zjizvily povrch Země jako krvácející strupy mozek ochr-
nutého člověka.
Sám jsem z něj minulý týden vystřelil," ujišťoval jej
pre 'ident, "takže vím, že ochranka zaibatsu toho prevíta
nijak nenarafičila. Tak to některý mechanistický kartely
dělají. Zatkne tě pohraniční hlídka čtyři tisíce kilometrů
od hranic, vyřadí ti zbraně, nasadí ti do elektroinstala-
ce zpožďující čip ty zmáčkneš spoušť, čip se vypaří,
nervový plyn... Není v tom rozdíl. Když stiskneš spoušť
v boji, na devadesát procent stejně umřeš. Tvární, na
který útočíme, mají taky armagedonový hračky. My mu-
síme mít všechno, co maj oni. Musíme udělat všechno,
co můžou udělat oni. To je jaderná válka, vojáku; jinak
se spolu nemáme o čem bavit... Takže - pal."
Pa!!" vykřikl Lindsay,
N'ic se n'estalo, Zbrai1 mlčela.
"Něco je špatně," usoudil Lindsay.
"Paprskomet nefunguje?" .
Ne s mO J 'í rukou. Mám něco s rukou." Zakloml se.
" ,
Nemůžu ji dostat z rukojeti. Mám sevřené svaly."
" "Co máš?" žasl prezident. Sevřel svému ministrovi
předloktí. Svaly se na něm vydouvaly jako provazy, ztuh-
lé v paralytické křeči,
Bože 'můj " hlesl Lindsay s dobře nacvičeným názna-
ke ' hysterie. '"Necítím vaši' ruku. Zmáčkněte mi ji."
Prezident mu ohromnou silou téměř rozdrtil předlok-
tí. "Nic," zareagoval Lindsay. Ve skafandru si ruku napl-
116
Bruce Sterlzng
Schi.smatrix
117
nil anestetikem. Křeč byla diplomatický trik. Nijak zvlášť
snadný. Neplánoval, že se mu prsty zaklesnou kolem ru-
kojeti.
Prezident zaryl mozolnatými prsty do brňavky na
Lindsayově lokti. emrtvenými nervy i navzdory aneste-
tikům projela bolest. Ruka sebou trochu škubla a uvol-
nila rukojeť. "To jsem maličko cítil," oznámil nevzrušeně
Lindsay. S bolestí mohl něco dělat, jen kdyby mu vazo-
presin pomohl si vzpomenout... Tady. Bolest se promě-
nila, ztratila na síle, stala se něčím protivně podobným
rozkoši.
"Můžu to zkusit levou rukou," prohlásil energicky.
"Pokud mi ale odejde i druhá ruka, tak samozřejmě -"
"Co to s tebou sakra je, ministře?" Prezident mu su-
rově zaryl palpc do nervového uzlu na zápěstí. Lindsay
vnímal agónii jako lf'hkou černou pokrývku, kterou mu
někdo přetáhl přes mozek. Téměř ztratil vědomí; zatěkal
očima a pousmál se.
"Určitě je to nějaké opatření Tvárných," usoudil.
"Neurální naprogramování. Vybavili mě jím, abych ni-
kdy nemohl něco takového udělat." Ztěžka polkl. "Ja-
ko by to nebyla moje ruka." Na čele se mu zaperlil pot.
Byl tak prosycený vazopresinem, že každičký sval ve tvá-
ři vnímal jako oddělenou entitu, přesně jak ho učili na
Akademii.
"Tohle neberu," namítl prezident. "Když nemůžeš
stisknout spoušť, nemůžeš být ani jedním z nás."
"Možná by šlo vyrobit nějaké mechanické zařízení,"
obratně odvětil Lindsay. "Nějakou rukavici, kterou bu-
dou pohánět písty a kterou si navleču. Já chci, pane. To
ruka nechce." Toporně zvedl paži v rameni, a pak ji upus-
til na ostrou hranu panelu. A znovu. "Nic necítím." Odřel
si kůži na svalu. Do vzduchu se vyřinuly lesklé kuličky
krve. Ruka zůstávala strnulá. Od dlouhé rány se oddělil
rozměrná vlnka krve, připomínající měňavku.
"Nemůžeme ruku postavit před soud za zradu," uva-
žoval prezident.
Lindsay pokrčil ramenem.
"Snažím se, pane." Věděl, že by tu spoušť nikdy ne-
stiskl. Domníval se, že by ho za to mohli popravit, ačkoliv
doufal, že tomu unikne. Život byl důležitý, ovšem ne tak
zásadně jako ta spoušť.
"Uvidíme, co nám řekne soudkyně 2," uzavřel debatu
prezident.
Lindsay s tím souhlasil. Tohle měl v plánu.
Soudkyně 2 spala na ošetřovně. S trhnutím se pro-
budila, v očích rozčilení. Spatřila krev a zadívala se na
prezidenta. "Do háje, zase jsi mu ublížil."
"Já ne," odtušil prezident s náznakem rozpaků a poci-
tu viny. Zatímco soudkyně 2 ruku prohlížela a ovazovala,
prezident se dal do vysvětlování. "Může to být psycho-
somatické. "
"Chci, aby se ta ruka hýbala," přikázal. "Proveď, vo-
jáku."
"Ano, pane," polekala se soudkyně. Neuvědomila si,
že jsou ve vojenském režimu. Poškrábala se na hlavě.
"Jsem v koncích. Jsem jenom mechanik, žádný psycho-
technik Tvárných." Úkosem pohlédla na prezidenta; ten
byl neoblomný. "Přemýšlím... tímhle by se to mělo spra-
vit." Vytáhla další lahvičku, popsanou nesrozumitelným
škrabopisem. "Tohle vyvolává křeče. Pětkrát silnější než
vzruchy nervů samotných." Natáhla do injekce tři kubic-
ké centimetry. "Radši bysme mu měli tu ruku zaškrtit.
Jestli se mu to dostane do oběhu, děsně ho to protřepe."
Provinile se podívala na Lindsaye. "Trochu to zabolí. Te-
da hodně."
Lindsay spatřil příležitost. Ruku měl sice plnou anes-
tetik, bolest ale mohl fingovat. Bude-li trpět dostatečně,
možná na ten test zapomenou. Budou si myslet, že už
trpěl dost, navíc za něco, co nezavinil. Soudkyně byla na
llB
Brure Sterling
Schismatrix
119
jeho straně; mohl ji poštvat proti prezidentovi Zbytek
vykoná jejich pocit viny.
Pevně prohlásil: "Prezident má pravdu. Měla byste
uposlechnout jeho rozkazů. Rukou se nevzrušujte, st jně
ji necítím."
"Tohle ucítíte, ministře. Pokud nejste mrtvý." Za-
bodla do něho jehlu. Kolem bicepsu mu utáhla hadičku.
Vzdouvající se žíly mu rozvlnily tetovánÍ.
Když se dostavila agónie, anestetikum bylo k ničemu.
Ta chemikálie ho pálila jako kyselina. "To pálí!" vyjekl.
"Pálí!" Ruka sebou škubala, svaly se děsivě svíjely. Křeče
byly tak silné, až soudkyni vyklouzl z ruky jeden konec
hadičky.
Nahromaděná krev protekla Lindsayovi pod škrtid-
lem do hrudi. Zajíkal se křikem a zlomil se v pase, tvář
popelavou. Droga mu obalila srdce jako živé dráty. Spolkl
jazyk a začal se zmítat.
Dva dny měl smrt na dosah ruky. Když se zotavil,
ostatní už došli k jednoznačnému rozhodnutÍ. O testu už
nikdy nemluvili. Nedošlo k němu.
NA PALUBĚ RUDÉHO KONSENZU: 19. 12. '16
Lindsay tiše odplul do kouta řídící místnosti a na ob-
razovku se nedíval. Škrábal si potetovanou kůži na pravé
ruce, pomalu, nepřítomně, zíral do prázdna. Kůže se za-
hojila, ovšem kombinace drog mu spálila omámené nervy.
Kůže pod studeným inkoustem tetování působila gumo-
vě. Konečky prstů na pravé ruce měl necitlivé.
\" sebekázeň Tvárných neměl žádnou důvěru. Vze-
dmutá sluneční plachta Rudého konsenzu sice měla loď
samotnou skrýt před radarem a zabránit tak preventiv-
nímu úderu z asteroidu, byl však neustále připravený, že
každou chvíli prožije poslední zlomek vtpřiny po zásahu.
kdy budou zbraně Tvárných rvát loď na kusy. Ze střílny
zaslechl, jak si soudce 3 nervózně poposedl a křeslo pod
ním zaskřípalo.
"Čekají, až kolem nich proplujeme," usoudil prezi-
dent. "Čekají, až budou moct vystřelit pod plachtu."
"Nemůžou nás jen tak rozstřílet," plačtivě namítl se-
nátor 2. "Klidně můžeme být astrohnidy. Zběhové od
Mechanistů. "
"Zůstaňte u sondy, poslanče 3!" přikázal prezident.
Poslanec 3 si se širokým úsměvem sundal sluchátka
a obrátil obrýlenou tvář k ostatním. "Co jste říkal, pane
prezidente?"
"Říkal jsem, ať zůstanete na těch frekvencích, zatra-
ceně!" vzkřikl prezident.
"Jo tohle," poznamenal poslanec 3. Poškráhal se pod
límcem skafandru a držel si při tom sluchátka u ucha.
"Jsem na nich pořád. A jo, jasně." Odmlčel se, zatímco
celá posádka zadržovala dech. Brýle mu bránily ve výhle-
du, neomylně však vztáhl ruku a stiskl spínače na panelu
před sebou. Řídící sál naplnilo vysoké staccatové kvílenÍ.
"Převádím na obraz," vysvětlil poslanec 3 a ťukal na
klávesnici. Asteroid zmizel, místo něj se na obrazovce
objevil sloupec alfanumerické hatmatilky.
"Je to obyčejná skála," prohlásila poslankyně 2. Smet-
la z obrazovky švába.
"Je to náš cíl," namítla předsedkyně Poslanecké sně-
movny. Řídící sál byl celý vypnutý, známý sbor lupání,
pískání a hučení se ztišil na slabé, napjaté škrábánÍ. Tvář
předsedkyně zabarvovala zelená záře obrazovky. "Je mas-
kovaný. Jsou tam. Cítím to."
"Je to skála," usoudila senátorka 3. Když připlouvala,
oči upřené na obrazovku, zachrastil jí opasek s nářadím.
"Zdejchli se, vzali roha. V infračerveným pásmu není ani
ťuk."
120
Bruce Sterling
TCGAGGCTATCGTAGCTAAAGCTCTCCCGATCGA
TATCGTCTCGAGATCGATCGATGCTTAGCTAGCT
AGTTGTCGATCGTAGGGCTCGAGCTA.. .
"Genetický kód Tvárných," promluvila předsedkyně.
"Říkala jsem vám to."
"Bude to jejich poslední vysíl.ání před tím, než je zni-
číme," neohroženě prohlásil prezident. "Od tohoto okam-
žiku vyhlašuji stanné právo. Všichni do plné polní - až
na tebe, ministře. Makejte."
Posádka se drala z místnosti; když se občané konečně
dočkali nějaké činnosti, spadla z nich nervozita. Lindsay
je sledoval a přemýšlel o proudu dat adresovaném Prs-
tencové radě, kterým se základna prozradila.
Tvární tím posledním výkřikem možná promarnili své
životy. Nepřítel však bude mít alespoň někoho, kdo bude
o jeho smrti vědět. A bude truchlit.
Kap
tola 4
ESAIRS XII: 21. 12. '16
Tomu asteroidu se podle jednoho starého katalogu
říkalo ESAIRS 89-XII, jiné jméno nikdy nedostal. Byla to
hrouda hlušiny ve tvaru brambory, půl kilometru dlouhá.
Rudý konsenzus visel nad jeho vybouleným rovníkem
a byl s ním spojen kotevním lanem.
Lindsay se po tom laně jednou rukou přitahoval. Při
zběžném pohledu přes ochrannou masku mu povrch aste-
roidu připadal hodně tmavý, což ještě zdůrazňovaly čer-
nočerné pásy hornin obsahujících uhlík, které se po něm
táhly. Spálená místa, kde kdysi dávno došlo ke střetu
asteroidu s cizími tělesy, lemovaly šedobílé šmouhy. Nej-
větší krátery, spíše však lávové jímky plné rozdrolené
škváry a šplíchanců skla, měly osmdesát metrů v prů-
měru.
Lindsay dorazil k zemi. Prostor pod ním připomínal
pemzu, pevnou našedlou pěnu, tvořenou petrifikovanými
122
Bruce Sterling
Srhismatrix
123
bublinami. Měl krásný výhled po celém povrchu asteroi-
du, který se však už po několika desítkách kroků stáčel
pod horizont.
Předklonil se, neohrabanými prsty v rukavici se za-
chytil výčnělků a dutin v zemi a přitáhl se k ní. Pravá
ruka na tom byla špatně. Hrubá tkanina uvnitř rukavice
připadala ochablým nervům měkká jako bavlna.
Přeplazil se přes okraj podlouhlého kráteru, zjizvené
rýhy, jež patrně vznikla při srážce s objektem, přiléta-
jícím pod ostrým úhlem. Nohy se mu při tom bezcílně
pohupovdly. Kráter byl pětkrát hlubší, než kolik Lind-
say měřil na výšku, a dno mu zakrýval plynem nafouk-
nutý puchýř zelenkavého čediče. Dlouhá, opuchlá hora
roztaveného kamene se už téměř osvobodila a vznesla do
vesmíru, pak ale ztuhla a uvěznila v sobě i tu nejmenší
vlnku a záhyb. ..
Puchýř se odsunul. Hora se svraštila, zmačkala se jako
hedvábí a ukázalo se, že všechny ty záhyby a nerovnosti
vlastně nejsou nic víc než na plastové fólii namalované
maskování.
Pod ní zela jeskyně. Tunel, který svým ohybem kopí-
roval zakřivení povrchu.
Lindsay opatrně sešel po svahu a pustil se do tunelu.
Zapřel se o stěny. Natáhl ruce nad hlavu, zatlačil na strop
a našel pevnou oporu pro nohy.
Nad miniaturním obzorem vyšlo slunce a jeho paprs-
ky nakoukly i do tunelu.
Měl dokonale kruhový tvar a byl neskutečně hladký.
Po celém obvodu měl ke stěnám připevněnou šestici ten-
kých kovových pásků, které se ztrácely v hloubi. V čas-
ném slunečním svitu se leskly jako měď.
Tunel se patrně táhl pod celým obvodem asteroidu.
Zprudka se ohýbal, stejně jako horizont. Lindsay vinou
zakřivení málem přehlédl slabý odlesk jakéhosi hnědého
plastového povrchu.
Vyrazil k npmu sérií výskoků a odrazll od stpn, jak
jej nutil stav beztíže.
Objpvil přechodovou komoru, zhotovenou z inertní
tkaniny potažené plastovou fólií. Rozepnul zdrhovadlo
a vstoupil. Zip za sebou zase zatáhl, na vnitřní straně
komory rozepnul další a prošel dáL
Ocitl se v prostorném černooranžovém balonu. Ten
po nafouknutí vyplňoval tunel do posledního místečka.
Pod stropem se vzhůru nohama vznášela postava
v plastovém dekontaminačním obleku, jasně zelená silue-
ta na okrovém pozadí, přizdoheném ručně nastříkanými
černými ornamenty.
Lindsayův skafandr splaskl, což naznačovalo přítom-
nost tlaku vzduchu. Sundal si helmu a opatrně se nade-
chl. Ucítil směs kyslíku a dusíku, standardní atmosféra.
Se záměrnou nemotorností si přidržel pravou ruku na
prsou. "Já, ehm, jsem si napsal prohlášení. Pokud nemáte
nic proti."
"Mluvte, prosím." Ženin hlas zněl slabě, skoro až při-
dušeně. Zahlédl pod její maskou tvář: studené oči, žlu-
tohnědá pokožka, tmavé vlasy spoutané zelenou síťkou.
Lindsay zvolna, monotónně předčítal.
"Zdraví vás Hornická demokracie Fortuny. Jsme ne-
závislý právní stát, který si silně zakládá na občanských
právech jednotlivce. Imigranti do našeho státního prosto-
ru musejí jako noví obyvatelé projít krátkým procesem
naturalizace, aby nabyli plného občanství. Omlouváme
se za nepříjemnosti spojené se zavedením nového politic-
kého uspořádání.
Věříme, že ideologické rozpory by se měly řešit pro-
cesem vyjednávání. Z toho důvodu jsme svěřili ministru
zahraničí pravomoc dojednat předběžné podmínky, které
budou posléze ratifikovány Senátem. Je přáním Hornické
demokracie Fortuny, jak vyplývá ze Společného usnesení
obou komor číslo šestnáct, šedesátá sedmá schůze, abyste
124
Bruce Sterling
Schismatri:r
125
NA PALUBĚ RUDÉHO KONSENZU: 22. 12. '16
cky myslí, že jsme pitomci. Krucinál, v porovnání s Tvár-
nými jsme pitomci."
"Jsme uvázaní těsně za ústím jejich odpalovacího prs-
tence," popisoval jim Lindsay. "To je dlouhý, kulatý tu-
nel, který těsně pod povrchelll tvoří kruh kolem středu
gravitace té skály. .Je vybavený magnetickými páskami,
které se starají o akceleraci, a také nějakým magnetic-
kým odpalovacím košem."
,,0 tom jsem slyšel," ozval se z interkomu soudce 3.
Byl jejich stálým střelcem, téměř sto let starý bývalý hor-
ník. "Zpočátku se ten zmagnetizovaný koš jenom trošku
postrčí, aby se odlepil od země. Pohybuje se na magnetic-
kém polštáři. Pak mu udělíte zrychlení, chvíli ho necháte
lítat dokolečka, a nakonec ho těsně před ústím zabrzdí-
te. Koš zpomalí, ale jeho náklad vystřelí ven rychlostí
několika kilometrů za sekundu."
"Kilometrů za sekundu?" žasla předsedkyně sněmov-
ny. "To by nás mohlo zničit."
"Nemohlo," namítl prezident. "K odpálení by museli
použít hromadu energie. To bychom takhle zblízka za-
znamenali. "
"Dovnitř nás nepustí," pokračoval Lindsay. ".Jejich
Rodina žije čistě. Žádní mikrobi, maximálně někteří ušití
přesně na míru. A my máme v každém póru materiál ze
zaibatsu. Nabízejí nám kořist, abychom odešli."
"My máme jiný úkol," odporovala předsedkyně.
"Dokud nám neukážou, jak bydlí, nemůžeme jejich
výpalné posoudit," podotkla poslankyně 1. Mladá tvárná
renegátka si glazovanými konečky prstů uhladila vlasy.
Poslední dobou hodně dbala na svůj vzhled.
"Můžeme se tam prokopat rypadlem," navrhl prezi-
dent. "Použijeme údaje ze sonaru. Máme dobrou před-
stavu o tunelech, které jsou nejblíž povrchu. Prohrabeme
se tam za pět deset minut, ministr zatím bude jednat."
Zaváhal. "Mohli by nás za to zabít."
pod záštitou ministra zahraničí neprodleně zahájili jed-
nání a přechodnp období tak mohlo být co nejkratší a nej-
bezpečnější.
Podáváme našim budoucím občanům ruku v duchu
přátelství a blahopřejeme jim.
Podepsán prezident:.
Lindsay vzhlédl. "Budete potřebovat kopii," podotkl
a natáhl ruku s papírem.
Tvárná žena připlula blíž. Byla překrásná. Což nebylo
důležité. Krása u Tvárných nestála mnoho.
Převzala dokument. Lindsay levou rukou vytáhl z led-
vinky další. "Zde jsou mé pověřovací listiny." Podal jí je:
stoh recyklovaných sjetin, opatřených fóliovými pečetěmi
Fortuny.
Žena odvětila: ".Jmenuji se Nora Mavrides. Rodina
mne požádala, abych vám tlumočila náš názor na součas-
nou situaci. Domníváme se, že vás můžeme přesvědčit, že
vaše jednání je unáhlené a že by se vám mohlo vyplatit
obrátit pozornost jinam. Nežádáme o nic víc než o čas,
kdy bychom vás mohli přesvědčit. Dokonce jsme deakti-
vovali naši hlavní zbraň."
Lindsay přikývl. "Pěkné. Dobrá tedy. To by mělo vlá-
du náramně zaujmout. Rád bych tu zbraň viděl."
"Stojíme v ní," odtušila Nora Mavrides.
"Dělal jsem hloupého," vyprávěl Lindsay, "ale podle
mě na to neskočila." Mluvil před společnou schůzí Po-
slanecké sněmovny a Senátu, kterou řídila předsedkyně
sněmovny. Mezi posluchači byl i prezident. Soudci Nej-
vyššího soudu obsluhovali dělo a řídící sál, dění poslou-
chali po interkomu.
Prezident zavrtěl hlavou. "Ale skočila. Tvární si vždy-
126
Bruce Sterlzng
Schismatrix
127
V hlase předsedkyně zazněla chladná jistota. "Jestli
si nás budou dál držet od těla, jsmf' beztak mrtví. Náš
paprskomet má krátký dosah. Ten odpalovací prstenec
nás může poškodit i několik hodin po odletu."
"Doteď to neudělali," poznamenala poslankyně 1.
"Teď vědí, co jsme zač."
"Existuje jediné řešení," usoudil prezident. "Budeme
hlasovat. "
ESAIRS XII: 23. 12. '16
Lindsé.Y mlčel.
"Chápu vaše stanovisko," odtušila. "Bez důvěry ne-
může být opravdové vyjednávání. Určitě máme některé
zájmy společné. Najdeme je."
Lindsé.Y propnul ruku. "Dobrá, Noro_ Jestli je to jen
a pouze mezi námi, bez jakéhokoliv předstírání, tak si tě
poslechnu. Snesu jakoukoliv úroveň upřímnosti, na kte-
rou bys mohla chtít přejít."
"Tak jak ti říkají?"
"Moje jméno ti nic neřekne." Neodpověděla. "Abe-
lard," řek: nakonec. "Jmenuju se Abelard."
"K jaké patříš genové linii, Abelarde?"
"Nejsem Tvárný."
"Lžeš, Abelarde. Pohybuješ se jako jeden z nás. Tou
rukou jsi to zamaskoval, ale tvoje neohrabanost je příliš
záměrná. Kolik ti je? Sto? Míň? Jak dlouho už to skrý-
váš?"
"Je to důležité?" optal se.
"Můžeš se vrátit. Věř mi, časy se změnily. Rada tě po-
třebuje. Budu tě podporovat. Přidej se k nám, Abelarde.
My jsme voji lidé. Ne ti renegáti, prolezlí choroboplod-
nými zárodky."
Lindsay natáhl ruku. Nora ucukla; dlouhé tkanice,
které jí držely rukávy, se zavinily vzduchem.
"Vidíš," povzdechl si. "Jsem stejně špinavý jako oni."
Pozorně si ji prohlížel.
Byla překrásná. S genetickou linií klanu Mavrideso-
vých se dosud nesetkal. Velké, oříškově hnědé oči s ná-
znakem epikantického záhybu, více indiánské než orien-
tální. Vystouplé lícní kosti, symetrický orlí nos. N adýcha-
né černé obočí a hříva lesklých černých vlasů, která se ve
stavu beztíže měnila v hustou masu nakadeřených úpon-
ků. Nora je měla stažené volnou čelenkou, určenou právě
pro stav beztíže, nefritově zeleným plastovým turbanem,
vzadu zakončeným karmínovou šňůrkou. Nad ofinou jí
"J sme konec konců hornická demokracie," naléhal
Lindsay na Noru Mavrides. "Podle ideologie Fortuny jsme
měli svaté právo vrtat. Kdybyste pro nás zmapovali síť
vašich tunelů, tak by se to nestalo."
"Vsadili jste vše na jednu kartu," odvětila Nora Mav-
rides.
"Musíte připustit, že jsme tím získali," namítl Lind-
say. "Když byla teď vaše síť, jak říkáte, 'kontaminována',
přinejmenším se můžeme scházet bez skafandrů, tváří
v tvář."
"Bylo to bezohledné, pane ministře."
Lindsay si přitiskl na prsa levou ruku. "Podívejte na
to našima očima, doktorko Mavrides. HDF nebude čekat
věčně, aby převzala vlastní majetek. Domnívám se, že
jsme jednali nanejvýš uvážlivě.
Stále předpokládáte, že máme v úmyslu odletět. Jsme
osadníci, žádní zbojníci. Nás nezviklají nejasné sliby či
protimechanistická propaganda. Jsme horníci."
"Piráti. Zaprodanci Mechanistů."
Lindsay pokrčil ramenem.
"Co vaše ruka?" zeptala se. "Máte ji vážně zraněnou?
Anebo to jenom předstíráte, abych si myslela, že jste
neškodný?"
128
Br'uce Sterling
visely olivově zelené, zubaté třásně Pokožku barvy mě-
di měla svěží a neskutečně hladkou, na tvářích patrná
zdravíčka.
Bylo jich tam šest. Jeden druhému se hodně podobali,
šlo o rodinu, ale nebyli žádnými identickými klony_ Tato
skupinka byla oním miniaturním zlomkem genové linie
Mavridesových, která prošla výběrem: Kleo, Paolo, Fazil,
lan, Agnes a Nora Mavridesovi_ Kleo je vedla. Bylo jí
čtyřicet. Noře bylo dvacet osm. Ostatním bylo sedmnáct.
Lindsay si je prohlédl. Litoval je. Prstencová rada ne-
investovala zbytečně. Sedmnáctiletí géniové se pro tako-
vý úkol hodili víc než dobře, navíc byli levní. Prohlíželi
si jej chladnýma hnědýma očima, věnovali mu pozorný,
zhnusený pohled, který si lidé schovávají pro škodlivou
havěť. Moc rádi by ho zabili; od toho je zrazovalo pouze
znechucení, které v nich vyvolával.
Na to už bylo příliš pozdě. Měli ho zabít na dálku,
když se od něho nemohli ušpinit. Teď je moc blízko. Jeho
kůže, dech, zuby ba i krev překypovaly nečistotami.
"Nemáme žádné dezinfekční prostředky," prohlásila
Nora. "Nenapadlo nás, že bychom je někdy mohli po-
třebovat. Nebude to pro nás příjemné, Abelarde. Cys-
ty, podlitiny, vyrážky. Úplavice. Nedá se tomu zabránit.
I kdybys odletěl už zítra, tak vzduch z tvé lodi. .. hemží
se mikroby." Rozpřáhla ruce. Halenku měla na zápěs-
tích zavázanou jasně červenými šňůrkami, ale prostřiže-
né balonové rukávy odhalovaly hladkou pokožku jejích
předloktí. Blůza byla zavinovací, na bocích také stažená
krátkými šňůrkami a přepásaná opaskem. Ušila si ji sa-
ma, klopy ozdobila růžovobílým entlováním. Pod ní měla
krátké kalhoty ke kolenům a červené sandály s vysokým
zavazováním.
"To mě mrzí," odtušil Lindsay. "Je to ale lepší než
umřít. Tvární skončili, Noro. Je po nich veta. Věř mi,
že nemám Mecháky nijak v lásce." Poprvé zagestikuloval
Schismatrix
129
pravou rukou. "Něco ti řeknu, ale jestli to někde zopa-
kuješ, popřu to. Nebýt vás, Mechanisti by neexistovali.
Unie kartelů je jenom bouda. Spojuje je jenom strach
a nenávist k Přetvořeným. Až zničí Prstencovou radu,
což musí, jejich organizace se rozpadne.
Noro, prosím. Zkus se na to chvíli dívat z mojí pozice,
v zájmu debaty. Vím, že jsi oddaná, vím, že jsi věrná své
genetické linii, svým lidem doma. Tvoje smrt je ale ne-
zachrání. Jsou poražení, odsouzení k záhubě. Zbyli jste
jenom vy a my. Osmnáct lidí. Žiju s těmi Fortuňany. Ví-
me, co jsou zač. Šupáci, piráti, lupiči. Neúspěchy. Oběti,
Noro. Žijí v mezeře mezi tím, co je správné, a mezi tím,
co je možné. Ale jestli půjdete s námi, nezabijí vás. Je to
vaše šance, šance pro vás šest. . _ Jinak - až s vámi skon-
čí, vrátí se ke kartelům. Pokud se vzdáte, vezmou vás
s sebou. Všichni jste mladí. Skryjte svou minulost a za
sto let můžete ty kartely řídit. Mecháci, Tvární, to jsou
jenom škatulky. Jde tu o to, že žijeme."
"Jste nástroje," odvětila žena. "Oběti, ano, to uzná-
vám. I my jsme oběti. Ale oběti ze vznešenější příčiny
než vy. Přišli jsme sem nazí, Abelarde. Dopravili nás sem
kapslí, která letěla jen jedním směrem, a cestou jsme ne-
byli zničeni jenom z toho důvodu, že Rada ke každé sku-
tečné misi vypouští ještě padesátku vějiček. Zničit nás
stojí kartely víc, než jakou máme cenu.
Proto najali vás. Bohatí Mechanisté, ti mocní, vás na
nás nasměrovali. A my přežívali. Tuhle základnu jsme
postavili od nuly vlastníma rukama, inteligencí a wetwa-
rem. A zabít jste nás přišli vy."
"Teď tu nicméně jsme," konstatoval Lindsay. "Co se
stalo, nemůže se odestát. Naléhavě tě žádám, abys mě
nechala žít; ty mě krmíš ideologií. Prosím, Noro, skloňte
se trochu. Nezabíjejte nás všechny."
"Chci žít," odvětila Nora. "To vy byste se měli přidat
k nám. Vaše skupinka nám nic mimořádného nepřinese,
130
Bruce Sterlzng
ale můžeme vás tolerovat. Nikdy se nest.anete skutečnými
Tvárnými, ovšem v našem plánu je místo pro nepředví-
dané jedince. Svým způsobem vyzrajeme na každý krok,
ktprý proti nám kartely podniknou."
"J ste v obležení," podotkl Lindsay.
"Dostaneme se z něj. Cožpakjsi to neslyšel? Zřetězení
se přidá na naši stranu. Už máme jedpn habitat na oběžné
dráze Měsíce: Pospolitou republiku Mare Serenitatis."
Dokonce i zde na něj padl Konstantinův stín. "Tomu
říkáte vítězství?" užasl. "Tyhle dekadentní malé světy?
Tyhle ubohé zbytky?"
"Znovu je vybudujeme," prohlásila s mrazivou jisto-
tou. "Patří nám jejich mládí."
NA PALUBĚ RUDÉHO KONSENZU: 1. 1. '17
"Vítejte na palubě, doktorko Mavrides," pozdravil
prezident. Podal jí ruku. Nora jí bez otálení potřásla;
kůži jí chránil tenký plast skafandru.
"Pěkný začátek nového roku," prohlásil Lindsay. Na-
cházeli se na řídící palubě Rudého konsenzu. Lindsay si
uvědomil, jak moc mu chybělo to důvěrně známé praská-
ní, blikání a pípání přístrojů. Zvuk se v něm uhnízdil
a uvolnil napětí, které si dosud ani neuvědomoval.
Jednání trvala dvanáct dní. Už zapomněl, jak hrozně
piráti vypadají, jak příšerně jsou umounění. Měli ucpané
póry, mastné vlasy, zuby potažené plakem. Očím Tvár-
ného připadali jako divoká zvěř.
"Tohle je naše třetí smlouva," pronesl prezident for-
málně. "První byl Zákon o volné komunikaci, pak Do-
hoda o technologické výměně a obchodu, a teď přichází
skutečný průlom v politice sociální spravedlnosti, Inte-
grační zákon. Vítejte na Rudém konsenzu, paní doktorko.
Doufáme, že každičký angstrom tohoto plavidla budete
Schismatrix
131
považovat za součást svého kulturního dědict.ví."
Prezident si přidržel úmluvu na přepážce a rozmách-
lým gestem ji podepsal. Lindsay na ni levou rukou otiskl
státní pečeť. Nekvalitní papír se při tom trochu pomač-
kal.
"Všichni jsme příslušníci jednoho státu," podotkl pre-
zident. "Trochu se uvolníme. Co kdybyste se... no... tro-
chu se seznamte." Vytáhl bronzový inhalátor a demonst-
rativně se z něj nadechl.
"Ten skafandr jste si ušila sama?" chtěla vědět před-
sedkyně sněmovny.
"Ano, paní předsedkyně. Švy jsou šité lankem a pro-
sycené epoxidem z našich wetwarových nádrží."
"Chytré."
"Líbí se mi vaši švábi," poznamenala poslankyně 2.
"Růžoví, zlatí a zelení. Skoro ani nevypadají jako švábi.
Ráda bych nějaké dostala."
"To se určitě dá zařídit," odtušila Nora.
"Dám vám za ně něco na uvolnění. Mám toho spous-
tu."
"Děkuji," odvětila Nora. Vedla si dobře. Lindsay na
ni byl z nejasných příčin hrdý.
Rozepnula si skafandr a vysoukala se z něj. Pod ním
měla přes ramena přehozené trojúhelníkové pončo, ozdo-
bené geometrickými vzory v bílé a světle modré barvě.
Zužující se konce ponča měla sepnuté kolem pasu, a tak
až na sandály s vysokým zapínáním a suchým zipem na
podrážkách měla holé nohy_
Piráti taktně oželeli rudostříbrné kombinézy s kos-
terní dekorací. Místo nich si vzali šedohnědé overaly ze
zaibatsu. Vypadali jako divoši.
"Tohle bych si nechal líbit," poznamenal poslanec 3.
Natáhl skládaný rukáv svého stařičkého skafandru a po-
rovnal ho s jejím, vyrobeným z tenkého plastu. "Jak
v tom pytlíku dýcháte?"
132
Br'/J.ce Sterling
"Není určený do volneho vesmíru. Jednoduše ho na-
plníme čistým kyslíkem a dýcháme, dokud to jdp Deset
minut.'
"Mohl bych k němu přidělat kyslíkové bomby. Byl by
pak použitelnější, přf'dobčanko. Slunci by se to líbilo."
"Naučíme vás, jak je ušít. Je to užitečná dovednost."
Usmála se na poslance 3 a Lindsay se v duchu tachvěl.
Uvědomoval si. jak se jí musí obracet žaludek z upoce-
ného zápachu, který se linul z poslancova skafandru.
Vplul mezi ně a nenápadně poslance 3 odstrčil. A po-
prvé v životě se dotkl Nory Mavrides, něžně položil ruku
na modrobílé rameno jejího ponča. Svaly pod jeho rukou
byly tvrdé jako ocel.
Bez váhání se znovu usmála. "Ostatní loď určitě za-
ujme. Přiletěli jsme kapslí. Náš náklad tvořil z devíti de-
setin led, ten patřil do wetwarových nádrží. Cestu jsme
trávili uložení v ochranné pastě a dorazili jsme na prahu
smrti. Měli jsme robota, kapesní tokamak a pár drobnos-
tí. Dráty, něco mikročipů, trochu soli a stopových prvků.
A zbytek je genetika. Vajíčka, semena, bakterie. Přiletěli
jsme nazí, aby se snížila startovací váha. \::šechno ostatní
jsme stvořili vlastníma rukama, přátelé. Zivá tkáň proti
skále. Je-li tkáň chytrá, vyhraje."
Lindsay přikývl. Nezmínila se o jejich zbrani, fungu-
jící na principu elektromagnetických pulzů. O zbraních
mlčeli všichni.
Usilovně se snažila na piráty zapůsobit, ty ale dráž-
dila její pýcha. Na Rodinu byla ovšem pyšná po právu.
Díky bakteriálnímu wetwaru, uskladněnému v želatino-
vých tobolkách, které nebyly větší než špendlíkové hla-
vičky, začala bez cizí pomoci vzkvétat. Její členové ovlád-
li plasty; vyčarovávali je ze skály. Jejich výrobky byly tak
laciné jako život samotný.
Vrostli do skály; provrtali se do ní s neúnavnou vy-
trvalostí měkkýše. ESAIRS byl prošpikován tunely; ozu-
Schismn.trix
133
bené razicí obruče pracovaly od slunka do slunka. K nim
byla připevněna vzduchová dmychadla, vyrobená z viny-
lových pytlů a vyztužená paměťovým plastem. Ty výztu-
hy dýchaly. Byly napojené na tokamakovou fúzní elekt-
rárnu, a sebemenší změna napětí je přiměla ohnout se
a natáhnout, ohnout a natáhnout. Plastové plíce tak se
šustěním nasávaly vzduch, který vzápětí se zvířecím za-
supěním vydechly. Tak zněl život uvnitř skály, skřípání
obručí, dýchání dmychadel, nevlídné klokotání zařízení
na fermentaci.
Měli i rostliny. Nejenom řasy a bílkovinné bláto, ale
květiny: růže, plaménky, kopretiny - anebo rostliny, kte-
ré nesly tato jména, než na sobě jejich DNA pocítila
skalpel. Celer, salát, kukuřice, špenát, vojtěška. Bam-
bus: s pomocí tenkého drátu a nemilosrdné trpělivosti
ho dokázali zkroutit v soustavu trubek a nádob. Vejce:
měli dokonce slepice, anebo tvory, kteří kdysi bývali sle-
picemi, než je genetické sekvencéry Tvárných proměnily
v bílkovinné zásobníky pro stav beztíže.
Byli silní, rafinovaní a plní zoufalé nenávisti. Lindsay
věděl, že čekají na svou příležitost, zvažují své vyhlídky,
kalkulují. Klidně by vraždili, ale pouze za předpokladu,
že by si tím zvýšili šanci na přežití.
Také si ale uvědomoval, že s každým dnem, s každým
malým ústupkem a dohodou se propast mezi nimi poma-
lu zaceluje. Den za dnem vznikal nový status quo, křeh-
ké uvolnění, které nestálo na ničem jiném než na zvyku.
Nebylo to příliš, ale nic víc neměl: naději, že zdání klidu
časem nabude hmatatelnějších rozměrů.
ESAIRS XII: 3. 2. '17
"Ministře, haló."
Lindsay se probudil. Přízraéná gravitace asteroidu jej
134
Br'/J.ce Slerlmg
stáhla ke "dnu" jeho jeskyně, aniž by si toho všiml. Lind-
sayově komůrce se říkalo "ambasáda". Po podpisu Inte-
gračního zákona se ministr zahraničí, spolu se zbytkem
HDF, přestěhoval na planetku.
Oslovil jej Paolo. Vedle něho se vznášel Fazil. Oba
na sobě měli vyšívaná ponča a na hlavě těsné plastikové
korunky, které umravňovaly neposlušné lokny jejich po
ramena dlouhých vlasů.
Kožní bakterie si je oblí bily. Den za dnem vypadali
hůř a hůř. Paolo měl tak zanícený krk, až to vypada-
lo, jako by ho někdo podřezal. Fazil měl infekci v levém
uchu; hlavu měl neustále nakloněnou ke straně.
"Chceme vám něco ukázat," vysvětlil Paolo. "Mohl
byste jít s námi, pane ministře? Potichu?" Hlas měl vlíd-
ný, oříškové oči tak nevinné a bezelstné, až si Lindsay
okamžitě uvědomil, že má něco za lubem. Chtějí ho za-
bít? Zatím ne. Navlékl si pončo a zápasil se spletitými
uzly na sandálech. "Jsem vám k službám," odtušil.
Vpluli do chodby. Spojovací tunely mezi komůrkami
nebyly ničím víc než dlouhými, metr širokými červími
dírami. Členové klanu Mavridesových se jimi pohybovali
tak, že se rychle vlnili ze strany na stranu, čímž připo-
mínali plazy. Lindsay byl pomalejší. Bolela ho zraněná
paže a měl pocit, že má místo ruky palici.
Tiše proletěli tlumeným žlutým osvětlením jedné
z fermentačních místností. Do jeskyně čouhaly oblé rohy
tří balíků wetwaru, trochu podobné bradavkám. Balíky
byly nastrkané do kamenných tunelů jako věnce buřtů.
V každé chodbě jich leželo několik řad, byly propojené fil-
try a navzájem si předávaly své produkty. Poslední balík
byl vybaven zvlákňovací tryskou, strojem na paměťový
plast, v němž to pomalu klapalo. Vzduchem se kroutil
váleček dokonale průhledného schnoucího akrylátu, od
nějž se šířil nepříjemný zápach.
Vstoupili do dalšího ponurého tunelu. Všechny chod-
Schismalrix
135
by vypadaly stejně, všechny měly dokonale hladké stěny.
Osvětlení nebylo zapotřebí. Každý génius si jejich sché-
ma snadno zapamatoval.
Zleva zaslechl Lindsay rozvážné klepání a skřípání ra-
zicí obruče. Tyto nástroje byly vyrobené ručně, každý je-
jich zub byl zasazen do plastu někým z obyvatel, a každý
měl jiný zvuk. Pomáhaly mu se orientovat. Denně se do-
kázaly prokousat dvěma metry měkčí horniny. Za dva
roky se provrtaly dvaceti tisíci tunami rudy.
Když byla ruda zpracována, vystřelili hlušinu do Vf'S-
míru. Cokoliv vyhodili ven, po tom uvnitř zůstala díra.
Díra deset kilometrů dlouhá, v níž panovala černočerná
tma a která byla stejně spletitá jako zamotaný rybářský
vlasec, lemovaná obytnými jeskyněmi, skleníky, sály na
wetware a tajnými úkryty.
Zatočili do chodby, v níž Lindsay ještě nebyl. Zaslechl
skřípání, jak chlapci odtahovali jakýsi kamenný poklop.
Šli ještě o kousek dál a protáhli se kolem ochablého
vaku vzduchového dmychadla. Ovšem v okamžiku, kdy
jej ve tmě míjel Lindsay, s těžkým nádechem ožilo.
"Tohle je naše skrýš," svěřil se Paolo. "Moje a Fazi-
lova." Jeho hlas rezonoval neproniknutelnou temnotou.
Něco zasyčelo a odkudsi vy tryskly žhavé jiskry. Vy-
plašený Lindsay se připravil k boji. Paolo držel v ru-
ce krátký bílý válec, jehož jeden konec olizoval plamen.
"Světluška," vysvětlil.
"Rozbuška?" ujistil se Lindsay. "Už rozumím."
"Hrajeine si s ohněm," pokračoval Paolo.
Nacházeli se v jeskyni, která sloužila jako dílna, vy-
hloubená v jedné z masivních kamenných žil protínají-
cích ESAIRS XII. Lindsayově necvičenému oku připadaly
stěny jako ze žuly: šedorůžový kámen posetý jiskřičkami
křemene.
"Našel se tu křišťál," vykládal Paolo. "Oxid křemičitý.
Vy těžili jsme ho na kyslík, pak to Kleo pustila z hlavy.
136
Bm.c'p Stprling
A tak jsme si tu místnost vy vrtali sami. Že jo, Fazile'?"
Fazil nadšenf'> odpověděl: "Přesně tak, pane ministře.
Použili jsme ruční vrtačky a expanzní plast. Všiml jste
si, jak se skála na různých místech rozpadla a uvolni-
la? Schovali jsme ji mezi hlušinu k vystřelení do vesmí-
ru, takže si toho nikdo nevšiml. Pracovali jsme celé dny
a největší kus kamene jsme si nechali."
"Podívejte," pobídl jej Paolo. Dotkl se stěny, kámen
se mu pod rukou pohnul a odsunul se. Uprostřed hrubě
vysekané jeskyně velikosti šatníku se vznášel podlouh-
lý balvan. Byl zajištěný kusem provazu. Po tom Paolo
chňapl a vytáhl balvan ven. Tomu se moc hýbat nechtě-
lo; Fazil mu ho posléze pomohl zastavit.
Byla to dvoutunová Paolova hlava.
"Moc pěkná práce," pochválil je Lindsay. "Smím?"
Přejel prsty po profesionálně vyvedené lícní kosti. Do-
široka otevřené, bystré oči bez panenek byly velké jako
roztažená ruka. Ohromné rty zvlnillehký úsměv.
"Když nás sem poslali, věděli jsme, že se už nevrá-
tíme," prohlásil Paolo. "Umřeme tu, a proč? Ne proto,
že bychom měli špatné geny. Máme dobrou linii. Mavri-
desové jsou špička." Mluvil rychleji a přebíral intonaci
hantýrky Prstencové rady.
Fazil mlčky přikývl.
"Máme jenom špatná procenta. Náhoda, ta si na nás
došlápla, ještě než nám bylo dvacet. Náhoda se nedá změ-
nit. Část genetické linie je předurčena vymřít, aby zbytek
mohl žít. Kdyby to nebyl úděl můj a Fazilův, padl by na
někoho z našich druhů."
"Chápu," odtušil Lindsay.
"Jsme mladí a levní. Nepříteli předhodí nás, protože
jim to umožní zůstat v černých číslech. Ale já a Fazil
žijeme. Něco v sobě máme. Nikdy nezažijeme ani deset
procent života, který žijí lidi doma. My tu ale byli. Jsme
skuteční. "
Schismatr'i:r
137
"Lepší je žít," namítl Lindsay.
"Jste zrádce," prohlásil Paolo beze stopy vzteku. "Bez
genetické Linie nemáte žádnou krev, jste jenom organiz-
mus."
"Existují důležitější věci než život," přidal se Fazil.
"Kdybyste měli dost času, tak tuhle válku přežijete,"
podotkl Lindsay.
Paolo sp usmál. "Tohle není válka. Tohle je evoluce
v praxi. Myslíte si, že ji můžete přežít?"
Lindsay pokrčil rameny. "Třeba ano. Co když přiletí
cizinci?"
Paolo na něho vytřeštil oči. "Vy na ně věříte? Na
cizince?"
"Možná. "
"Jste fajn chlap," pochválil jej Paolo.
"Jak vám můžu pomoct?" změnil téma Lindsay.
"Týká se to odpalovacího prstence. Chceme vypustit
tuhle hlavu. Odpal pod ostrým úhlem, maximální rych-
lost, energie naplno, pěkně mimo rovinu ekliptiky. Mož-
ná ji někdy někdo uvidí. Možná ji za pět set milionů let,
až nebude po lidstvu ani památky, zachytí nějaká forma
života a spatří moji tvář. Nad rovinou není žádné sme-
tí, nehrozí kolize, je tam jenom vesmírné vakuum, což
je perfektní. Navíc je to pořádný kus kamene. Na tuhle
vzdálenost by se Slunce klidně mohlo proměnit v rudého
obra a ten balvan by se ani moc neohřál. Mohl by ko-
lem něj obíhat až do stádia bílého trpaslíka, možná až do
doby, kdy z něj zůstane jen uhlíko-kyslíkové jádro, nebo
až Galaxie exploduje, anebo až si Kosmos sežere vlastní
ocas. Moje tvář tu bude věčně."
"Ale nejdřív ji musíme vystřelit," připomenul Fazil.
"To se prezidentovi líbit nebude," usoudil Lindsay.
"První smlouva, kterou jsme podepsali, odpalování do-
časně zakazuje. Třeba později, až si budeme víc věřit."
138
Bruce Sterlmg
Schismatrix
139
Paolo a Fazil se na sebe podívali. Lindsay si okamžitě
uvědomil, že se mu situace vymkla z rukou.
"Podívejte se," uklidňoval je. "Oba jste nadaní. Když
je teď odpalovací prstenec mimo provoz, máte spoustu
volného času. Mohli byste udělat hlavy nás všech."
"Ne!" vykřikl Paolo. "Je to jenom mezi námi dvěma."
"A co ty, Fazile? Ty bys nechtěl mít svoji sochu?"
"Jsme už vlastně po smrti," povzdechl si Fazil. "Tahle
hlava nám zabrala dva roky. Měli jsme čas jen na jednu.
Náhoda nás zničila oba dva. Jeden z nás musel oběto-
vat úplně všechno. A tak jsme se rozhodli. Ukaž mu to,
Paolo. "
"Neměl by to vidět," namítl Paolo. "Nepochopí to."
"Chci, aby to věděl, Paolo." Fazil byl neoblomný.
"Proč já musím poslouchat a ty velíš? Ukaž mu to."
Paolo si sáhl pod pončo a vytáhl truhličku z prů-
hledného akrylátu. V ní se nacházely dvě černé kamenné
krychličky s bílými tečkami na stěnách. Kostky.
Lindsay si olízl rty. Tohle znal z Prstencové rady: ni-
kdy nekončící gamblerství. Hraje se nejenom o peníze, ale
o samotné jádro protivníkovy osobnosti. Tajné dohody.
Zápasy o nadvládu. Sex. Střety v rámci jedné genetické
linie, mezi lidmi, kteří s naprostou jistotou vědí, že jsou
si rovni. Kostky jsou rychlé a definitivní.
"Můžu vám pomoct," nabídl Lindsay. "Probereme to."
"Už máme být ve službě," namítl Paolo. "Sledujeme
rádio. Odcházíme, pane ministře."
"Půjdu s vámi," rozhodl se Lindsay.
Dvojice Tvárných znovu upevnila kamenné víko tajné
dílny a zmizela ve tmě. Lindsay je co nejrychleji násle-
dovaL
Tvární měli po celém povrchu asteroidu zakopané od-
poslouchávací antény. Impaktní krátery miskovitého tva-
ru byly jako stvořené pro maskované propletence měděné
síťoviny. Všechny údaje se sbíhaly v centrálním proceso-
ru, jehož choulostivé polovodiče byly ukryty v pevné ak-
rylátové skříňce. Ta disponovala přihrádkami na kazety
s podomácku vyrobenými záznamovými páskami, kte-
ré se bez přestání posunovaly přes tucet různých hlav.
\' dalším výřezu na akrylátové desce se nacházel ploch)-
displej z tekutých krystalů, určený ke sledování videa,
a ručně popsaná klávesnice.
Oba Tvární důkladně prohledávali vlnové pásmo
a procházeli spektrum, v němž kartely vysílaly všeobec-
né zprávy. Na většině pásem se ozývalo jen praskání čísel,
anonymní výkyvy kybernetických datových pulzů. "Tady
něco máme," ohlásil Paolo. "Udělej triangulaci, Fazile."
"Je to blízko," usoudiL "Ale ne, je to jenom ten po-
šuk."
"Kdože?" chtěl vědět Lindsay. S šustěním křídel ko-
lem něho proletěl ohromný zelený šváb, pocákaný leskle
fialovou.
"Ten, co pořád nosí skafandr." Chlapci si vyměnili
pohledy. Lindsay jim poznal na očích, že mysleli na pach
toho muže.
"On mluví?" ujišťoval se Lindsay. "Pusťte ho nahlas,
prosím. "
"Vždycky mluví," konstatoval Paolo. "Většinou tedy
zpívá. Vyřvává do otevřeného kanálu."
"Má na sobě nový skafandr," neodbytně prohlásil
Lindsay. "Dejte ho nahlas."
Uslyšel poslance 3. ,,- zbrázděný jak mámina tvář.
A nezlobte se, že se nerozloučím s kamarádem Marsem.
A nezlobte se na mě ani za ten KarnevaL Jsem kilomet-
ry daleko a pořád slyším to syčení. Myslel jsem, že je
to nový kamarád, který si chce povídat. Ale není. Je to
maličkatá dírka na zádech, přesně v místě, kam jsem při-
lepil kyslíkové bomby. Bomby fungují dobře, dírka ještě
líp. Já i obě moje kůže tu brzo vychladnem."
"Zkuste se s ním spojit!" přikázal jim Lindsay.
140
Bruce Ster-ling
Schismatnx
1--11
"Říkal jsem vám, že má pořád otevřený kanál. Neza-
pomínejte, že to rádio už má na krku dvě stě let. Když
mluví, neslyší nás."
"Nenavinu se zpátky. Zůstanu venku." Hlas mu ze-
slábl. "Nemám vzduch, abych mluvil. ani abych poslou-
chal. Takže se zkusím vysoukat ven. Je tu jenom jeden
zip. S trochou štěstí se dostanu ven celý." Ozvalo se za-
praskání statiky. "Sbohem, Slunce. Sbohem, hvězdy. Dí-
ky za -"
Slova se ztratila ve víru dekomprese. Pak se znovu
ozvalo praskání statiky. Nepřestávalo a nepřestávalo.
Lindsay se důkladně zamyslel. Nato tiše promluvil.
"Jsem vaše alibi, Paolo?"
"Cože?" užasl Paolo.
"Poškodili jste mu skafandr. A v době, kdy jsme mu
mohli ještě pomoct, jste tu s náramnou důkladností ne-
byli."
Paolo zbledl jako stěna. "Přísahám, že jsme se k jeho
skafandru vůbec nepřiblížili!"
"Tak proč jste nebyli na stanovišti?"
"Kleo mě zradila!" vykřikl Paolo. "Podezření mělo
padnout na lana, tak pravily kostky! Já mám zůstat čis-
tý!"
"Zmlkni, Paolo." Fazil ho chytil za ruku.
Paolo se ho snažil zmást upřeným pohledem, pak se
ale otočil k Lindsayovi. "Jsou za tím Kleo a lan. Nepřejou
mi moje štěstí -" Fazil jím zacloumal.
Paolo mu uštědřil silný políček. Fazil vykřikl, pevně
Paola objal a přitiskl se k němu.
Paolo vypadal přepadle. "Byl jsem naštvaný," připus-
til. "Lhal jsem o Kleo; všechny nás má ráda. Byla to
nehoda. Jen nehoda."
Lindsay odešeL Zbrkle se hnal tunely, míjel další wet-
ware a proletěl i kolem skleníku, z nějž dmychadlo vyfu-
kovalo vůni čerstvého sena.
Vstoupil do jeskyně, osvětlené tmavě červeným svět-
lem pěstebních lamp, které se krčily za plynům prostup-
nou membránou. Do této prostory ústil Nořin pokoj,
vchod byl však skrytý zajejím supícím vzduchovým dmy-
chadlem. Když vydechlo, Lindsay se kolem něho protáhl
a plácl po vypínači světel.
Kruhové stěny pokoje pokrývaly fialové arabesky. No-
ra spala. Ruce i nohy měla svázané drátem.
N a zápěstích, loktech, kotnících a kolenou měla při-
pevněné svorky. Černé myoelektrody hustě pokrývaly
provazce svalů pod její holou pokožkou. Ruce a nohy se
jí tiše, synchronně pohybovaly, do strany, do strany, do-
předu, zpět. Ze zad jí čněl dlouhý krunýř, seděl přesně
nad větvící se nervovou uzlinou v míše.
Bylo to výcvikové zařízení pro diplomaty. Míšní krab.
Lindsayovi vytanuly na mysli vzpomínky a to ho rozzu-
řilo k nepříčetnosti. Odrazil se od stěny a řítil se k nÍ.
Když zběsile vykřikl, omámeně otevřela oči.
Chytil ji za krk, předklonil jí hlavu a zaryl nehty za
pružný okraj místa, kde jí míšní krab přiléhal ke kůži.
Zuřivě za něj škubl. Část se utrhla. Kůže pod ním byla
červená a kluzká potem. Popadl kabel, který měla připev-
něný k levé ruce, a škubnutím jej uvolnil. Zatáhl silněji;
zasupěla, protože se jí pod žebra zaryl popruh kraba.
Krab se odloupával. Jeho spodní strana vypadala pří-
šerně, armáda průsvitných hadiček, protkaná jako vlas
tenkými drátky. Lindsay za něj znovu trhl. Kabelový
propletenec se natáhl a praskl, přičemž se z něj vysu-
nuly barevné drátky.
Zapřel se jí chodidlem o záda a zatáhL Dávila se
a chňapala po přezce popruhu; ten se se švihnutím uvol-
nil a Lindsay spatřil kraba v celé jeho kráse. Protože měl
narušené programování, škubal sebou a svíjel se, jako by
byl živý. Lindsay ho roztočil na popruhu a vší silou jím
mrštil o stěnu. Překrývající se segmenty zad se rozpad-
142
Bruce Sterling
Schismatrix
1<13
ly, kř-ehký plast zapraskal. Švihl jím o kámen. Vyteklo
z něj hnědé mazivo, které se však vzápětí rozdrobilo na
vznášející se kapky, protože Lindsay postup zopakoval.
Dupl na něj nohou a tahal za popruh tak dlouho, dokud
se neutrhl. Pod zlomky krunýře se objevily vnitř-nosti:
kosočtvercové biočipy, připojené k pestrobarevným op-
tickým vláknům.
Znovu na něj dupl, tentokrát rozvážněji. Hněv z něho
vyprchával. Byla mu zima. Pravá ruka se mu neovlada-
telně škubala.
Nora stála u stěny a rukama svírala šatní regál. Náhlá
ztráta nervového programování způsobila, že se nekont-
rolovatelně roztřásla.
"Kde máš toho druhého?" dožadoval se Lindsay. "To-
ho na obličej?"
Zadrkotala zuby. "Nevzala jsem si ho," procedila.
Lindsay kraba odkopl. "Jak dlouho, Noro? Jak dlouho
už na té věci jedeš?"
"Beru si ho každou noc."
"Každou noc! Panebože!"
"Musím být nejlepší," pronesla se zachvěním. Zašmát-
rala v regálu pro pončo a přetáhla si ho přes hlavu.
"Ale ta bolest," hlesl. "Jak moc to pálí!"
Nora si uhladila světlý oděv od ramen až k bokům.
"Jsi jedním z nich," usoudila. "Z prvních žáků. Těch ne-
úspěšných. Kteří přeběhli."
"Do jakého jsi chodila ročníku?"
"Do pátého. Ten byl poslední."
"Já do prvního," přiznal Lindsay. "Zahraniční sekce."
"Tak to vlastně nejsi ani Tvárný."
"Jsem občanem Zřetězení."
"Máte už být všichni mrtví." Setřásla si krabovy svor-
ky z kolen a kotníků. "Měla bych tě zabít. Napadls mě.
Jsi zrádce."
"Když jsem tu věc roztřískal, cítil jsem opravdovou
svobodu." Nepřítomně se poškrábal na ruce a užasl. Sku-
tečně se přestal ovládat. Přemohla jej osobní vzpoura.
Na krátký okamžik zvítězil nad jeho výcvikem upřímný
lidský hněv, spojil se se žhavým jádrem nefalšovaného
běsu. Byl v šoku, ale cítil se úplnější, více sám sebou,
než jak si připadal posledních několik let.
"Tvůj typ nám to všem pokazil," prohlásila Nora.
"My diplomaté bychom měli stát na vrcholu, měli by-
chom řídit dění a zajišťovat mír. Celý program ale nako-
nec zrušili. Prý nejsme spolehliví. Špatná ideologie."
"Chtějí, abychom umřeli," namítl Lindsay. "Proto tě
povolali. "
Mě nikdo nepovolal. Přihlásila jsem se dobrovolně."
Za;ázala si poslední tkanici v pase ponča. "Jestli se vrá-
tím, přivítají mě jako hrdinku. Jinou příležitost, jak zís-
kat v Prstencích moc, už mít nebudu."
"Existují další významná místa."
"Ta se nepočítají."
"Poslanec 3 je mrtvý," oznámil jí. "Proč jste ho zabi-
li?"
"Ze tří důvodů," odvětila. Nic už si nepředstírali.
"Bylo to snadné. Zlepšuje to naši pozici vůči vám. No
a za třetí to byl blázen. Ještě větší než vy ostatní. Byl
nevypočitatelný. A nechat ho žít bylo příliš nebezpečné."
"Byl neškodný," namítl. "Ne jako my dva." Vyhrkly
mu slzy.
"Kdyby ses dokázal ovládat jako já, nebrečel bys. Ani
kdyby ti rvali srdce z těla."
"To už se stalo," odtušil Lindsay. "Tobě zjevně taky."
"Abelarde," naléhala, "byl to pirát."
"A ostatní?"
"Myslíš, že by za nás uronili slzu?"
"Ne," uznal. "Ani nikoho z vlastních by dvakrát ne-
oplakávali. Chtějí pomstu. .Tak by ses cítila. kdyby lan
144
Bruce Sterling
zítra zmizel? A za dva měsíce bys našla jeho kosti v ka-
lové drenáži některého ze zařízení na fermentaci? Anebo
ještě líp, když máš tak obrni"né nervy, jak by se to líbilo
tobě samotné? Jak by ti šmakovala moc, kdyby z tebe
zbyla jenom nechutná krvavá pěna někde za přechodovou
komorou?"
"Máš to v rukách," odpověděla. "Pověděla jsem ti
pravdu, tak jak jsme se spolu dohodli. Řízení tvé frakce
je na tobě."
"Do tohohle se nenechám vmanipulovat," bránil se
Lindsay. "Myslel jsem, že my dva si rozumíme."
Ukázala na torzo míšního kraba, z nějž pomalu vyté-
kal olej. "Nežádal jsi o dovolení, abys mě napadl. Viděl
jsi něco, s čím ses nedokázal vyrovnat, a tak jsi to zničil.
My udělali totéž."
"Chci mluvit s Kleo," prohlásil.
Zatvářila se dotčeně. "To je proti naší domluvě. Mlu-
víš skrze mě."
"Stala se vražda, Noro. Musím ji vidět."
Povzdechla si. "Je ve své zahradě. Budeš Sl muset
obléct skafandr."
"Mám ho na K onsenzu. "
"Tak si vezmeš nějaký lanův. Jdeme." Odvedla ho
zpátky do matně osvětlené jeskyně a pak dlouhou vy tě-
ženou důlní žilou k pokoji lana Mavridese.
Výrobce skafandrů a grafik byl vzhůru a pracoval.
Odmítl odložit dekontaminační oblek a měl ho neustále
na sobě jako soukromé sterilní prostředí.
lan stál v čele Rodiny Mavridesových, kolem něho se
soustředily všechny pohrůžky a odpor. Paolo o tom už
něco naznačoval, ale Lindsay to věděl i bez něho.
Kruhové stěny lanovy komory byly pomalované slo-
žitými ornamenty. Celé týdny je zdobil propracovanou
geometrickou mozaikou do sebe zapadajících "L". Jak čas
běžel, zmenšovala se, víc se k sobě tiskla, natěsnaná jedno
Schismatrix
145
na druhé v chorobné, děsivé křeČÍ. Jejich spletitost půso-
bila klaustrofobii a dušnost; malinkaté čtverečky, které
se zdánlivě kroutily a chvěly.
Když vešli, lan se prudce otočil a rukou si sjel na
naditou kapsu na rukávu. "To jsme my," uklidňovala ho
Nora.
lanovi pod maskou plály oči zlostí. "No jo. Zmizněte."
"To si nech pro ostatní," okřikl jej Lindsay. "Větší
dojem by na mě udělalo, kdyby ses vyspal, lane."
"To určitě," odsekl lan. "Abyste sem pak mohli přijít
a sundat mi skafandr. A kontaminovat mě."
"Nějaký skafandr zrovna potřebujeme, lane. Ministr
jde do zahrady."
"Ať si políbí! V mým skafandru smrdět nebude! Může
si ušít svůj, tak jako poslanec 3."
"Ty máš na skafandry talent, lane." Lindsay uvažo-
val, jestli poslance 3 nezabil právě lan. Nejspíš si o to
privilegium hodili kostkou. Vzal z přihrádky jeden de-
kontaminační oblek. "Když si sundáš svůj skafandr, tak
já si třeba neobleču tenhle. Co říkáš? Můžeme si hodit
kostkou, beztak vyhraju."
lan si k sací trysce skafandru přitiskl kyslíkový ba-
lónek. "Netlač na pilu. Mrzáku."
Kleo žila v největším skleníku. Ten měl především de-
korativní účel; rostliny v něm rostly pomaleji než ve vy-
kopaných průmyslových zahradách, v nichž vegetace hý-
řila pod pěstebními lampami v čistém oxidu uhličitém.
Místnost měla protáhlý tvar a její stěny svým žebrová-
ním připomínaly lasturu. Ze zářivek podél každého žebra
se linulo jasné světlo.
Půda nebyla ničím víc než hlušinou, kterou pojila vlh-
kost a plastové síťoví. Rostliny byly, stejně jako Tvární,
upraveny tak, aby mohly žít bez bakterií. Většinou šlo
o květiny: růže, kopretiny, pryskyřičníky velikosti pěsti.
Kleina postel vypadala jako proutěná kukaň, která
-
!I
I[
146
Bruce Sterlmg
Schismatrix
147
vyrostla z ohýbaného bambusu. Kleo nespala, ale vyší-
vala na bubínku. Pokožku měla snědší než ostatní - opa-
lovaly ji pěstební lampy. Měla na sobě bílou blůzu bez
rukávů, staženou kolem pasu a bohatě nařasenou. Na no-
hou a chodidlech neměla nic. Nad srdcem nosila vyšitý
hodnost ní emblém.
"Ahoj, zlatíčko," pozdravila.
"Kleo." Nora vplula do kukaně a zlehka políbila Kleo
na tvář. "Trval na tom, že -"
Kleo kývla. "Doufám, že to zkrátíte," upozornila Lind-
saye. "Moje zahrada není pro nezamýšlence."
"Chtél bych probrat vraždu Třetího poslance."
Kleo si zastrčila loknu kudrnatých vlasů pod síťku.
Podle poměru velikostí jejího zápěstí, dlaně a předloktí
bylo patrné, že je starší než ostatní a pochází z dřívější
produkční série. "Hloupost," prohlásila. "Směšné obvině-
ní."
"Vím, že jste ho nechala zabít, Kleo. Možná jste to
udělala vy sama. Mluvte upřímně."
"Ke smrti toho muže došlo náhodou. Žádný důkaz
nenaznačuje opak. Proto na nás neleží vina."
"Snažím se nám zachránit život, Kleo. Ušetřete mě,
prosím, své stranické politiky. Když se může doznat No-
ra, proč ne vy?"
,,0 čem při tajných setkáních hovoříte s naší vy jedna-
vačkou, do toho nám nic není, pane ministře. Rodina Ma-
vridesových nemůže přiznat nic, co nebylo prokázáno."
"To má být všechno?" vybuchl za maskou Lindsay.
"Mimo vaši ideologii neexistuje zločin? A vy snad čekáte,
že takovou fikci přijmu, že vás budu chránit a lhát za
vás?"
"Jsme vaši lidé," odvětila Kleo a probodla jej prů-
zračně hnédýma očima.
"Vždyť jste mi zabili kamaráda"
"To je neodůvodněné obvinění, pane ministře."
"Tohle není k ničemu," zazoufal si Lindsay. Předklonil
se, popadl keř růží bez trnů a vytrhl ho ze země. Zatřásl
jím; padaly z něj hrudky hlíny. Kleo sebou trhla. "Vidí-
te?" křikl. "Pořád nechápete?"
"Chápu, že jste barbar," odtušila Kleo. "Zničil jste
krásnou věc, jen abyste dokázal něco, o čem víte, že to
nemohu přijmout."
"Skloňte se trochu," zaprosil Lindsay. "Mějte slitová-
ní."
"Máme jiný úkol," odvětila Kleo.
Lindsay se otočil na patě a odkráčel. Hned za přecho-
dovou komorou ze sebe stáhl lepkavý skafandr.
"Říkala jsem ti, ať to ani nezkoušíš," poznamenala
Nora.
"Je to sebevrah," vyhrkl. "Proč? Proč za ní jdete?"
"Protože nás miluje."
ESAIRS XII: 23. 2. '17
"Povím ti něco o sexu," začala Nora. "Podej mi ruku."
Lindsay jí podal levou ruku. Uchopila ho za zápěstí,
přitáhla k sobě a strčila si palec jeho ruky hluboko do
úst. Chvíli ho tam držela, pak ho pustila. "Řekni mi, co
jsi cítil."
"Teplo," odpověděl Lindsay. "Vlhko. Bylo to nepří-
jemně důvěrné."
"Takový je sex, když bereš supresanty," vysvětlila.
"V Rodině máme lásku, ale ne erotiku. Jsme vojáci."
"To jste chemicky kastrovaní?"
"Jsi předpojatý," prohlásila. "Nezažil jsi to. Právě
proto nepadají v úvahu ty orgle, se kterými jste přišli."
"Karneval není žádná orgie," namítl. "Je to slavnost.
Je to důvěra, je to splynutí s druhým. Spojuje skupinu.
Jako když se k sobě tisknou zvířata."
i
I
I
148
Bruce Sterling
Schismatrix
149
"Žádáte příliš," odvětila.
"Neuvědomuješ si, co je v sázce. Nechtějí tvoje tělo.
Chtějí vás zabít. Hnusí se jim vaše sterilní vnitřnosti. Ne--
máš tušení, co jsem jim povídal, jak jsem je přesvědčoval,
přemlouvaL.. Help, používají halucinogeny. Při Karneva-
lu se ti mozek promění v pudink. Vůbec nevíš, co jsou zač
tvoje ruce, natož něčí genitálie... Jsi bezmocná. Všichni
jsou bezmocnÍ. o to tam jde. Žádné hry, politika, hodnos-
ti nebo zášť. Žádné já. Když se po Karnevalu probereš,
cítíš se, jako by to byl první den Stvoření. Všichni se
usmívají." Lindsay odvrátil zrak a zamrkaL "Taková je
skutečnost, Noro. Vláda není to, co jim pomáhá držet se
při sobě, ta funguje jenom jako mozek. Karneval je krev,
páteř, slabiny."
"My to tak neděláme, Abelarde."
"Ale kdybyste se k nám projednou přidali, jen na pár
hodin! Uvolnilo by se napětí, začali bychom si doopravdy
věřit. Noro, koukni, sex není žádné umění. Je opravdový,
je přirozený, je to jedna z posledních věcí, které nám
zbyly. Hergot! Co můžeš ztratit?"
"Mohla by to být past," podotkla. "Mohli byste nás
omámit drogami, a pak zabít. Je to risk."
"Ovšemže je, ale dá se tomu vyhnout." Zadíval se jí
do očí. "Říkám ti to na základě veškeré důvěry, která
mezi námi panuje. Můžemp to přinejmenším zkusit."
"Nelíbí se mi to," zdráhala se. "Nelíbí se mi ani sex.
Obzvlášť s nezamýšlenci."
"Máš na vybranou buď nezamýšlence, nebo někoho
ze své genetické linie," prohlásil Lindsay. Vytáhl z klopy
naplněnou injekční stříkačku a připevnil k ní jehlu. "Já
jsem připravený."
Úkosem se na injekci zadívala a pak vytáhla svoji.
"Tohle ti možná nesedne, Abelarde."
"Co to je?"
"Supresant. S fenylxantinem, který ti zvedne IQ. To
pak pochopíš, co cítíme."
"Tohle není plná karnevalová směs," upozornil ji. "Je-
nom poloviční dávka afrodiziak a svalový relaxant. Zdá
se mi, že ho potřebuješ, když jsem ti rozbil míšního kra-
ba. Jsi nějaká nesvá."
"Nějak moc dobře víš, co potřebuju."
"N ápodobně." Lindsay si vyhrnul volný rukáv zavi-
novad blůzy. "Tady to máš, Noro. Klidně bys mě mohla
zabít a tvrdit, že to byla alergická reakce, stres, co já
vím." Zadíval se na křiklavá tetování na své ruce. "Ne-
zabíjej mě."
I ona měla podezření. "Natáčíš si to?"
"V mém pokoji se nic natáčet nebude." Z polystyré-
nové skříňky vzal dvě pružné hadičky a jednu jí podal.
Ovázal si biceps. Ona udělala totéž. S vyhrnutými
rukávy mlčky čekali, až jim naběhnou žíly. Tak intimní
chvilku spolu dosud nezažili. Ta myšlenka jej vzrušila.
Zapíchla mu do ohbí loktu injekci. Když z jehly vy-
teklo trochu krve, poznala, že narazila na žílu. Napodobil
ji. Dívali se jeden druhému do očí a mačkali písty na in-
jekci.
Moment souznění skončil. Lindsay vytáhl jehlu a při-
tiskl jí na ránu sterilní plastovou pásku. Pak se postaral
o sebe. Uvolnili si škrtidla.
"Ani jeden z nás nevypadá na umření," usoudila
"To je dobré znamení," prohodil. Mrskl hadičky do
kouta. "Zatím to jde skvěle."
"Ježiš." Přivřela oči. "Už to začíná. Bože, Abelarde."
"J ak se cítíš?" V zal ji za rameno. Spletenec kostí
a svalů mu pod rukou lehce změkl. Dýchala mělce, rty
měla pootevřené, oči jí potemněly.
"J ako bych tála," vydechla.
Začal na něj účinkovat fenylxantin. Cítil se jako kráL
I
I
I'
150
Bruce Sterling
Srhismatrix
151
III
1 111
: li
"Ty bys mi neublížila," prohlásil. "Jsme přece jedna krev-
ní skupina."
Rozvázal šňůrky a sundal jí blůzu, pak z ní naru-
by stáhl kalhoty. Sandály jí nechal. Své šaty odhodil
tak prudce, až se zatřepotaly a dlouho se zvolna otáčely
vzduchem.
S planoucíma očima si ji přitáhl k sobě.
"Pomoz mi dýchat," šeptla. Relaxant jí dorazil k pli-
cím. Lindsay ji vzal za bradu, otevřel jí ústa a přitiskl
k nim své rty. Jemně vydechl a cítil, jak se mu k hrudi
tisknou její žebra. Hlava jí padala; krční svaly měla jako
z vosku. Zahákl se jí nohama za vnitřní stranu stehen
a dýchal za ni.
Nechala ruce líně vznášet kolem jeho krku. Kousek se
od něho odtáhla. "Zkus to."
Pokusil se do ní vstoupit. Navzdory svému vzrušení
se snažil marně; afrodiziaka na ni ještě nezačala působit,
byla suchá.
"To bolí," sykla.
"Chci tě," nevzdával se Lindsay. "Jsi moje. Nikomu
tě nedám."
"To neříkej," zamumlala. "Tohle je jenom experi-
ment. "
"Možná pro ně. Ale pro nás ne." Fenylxantin v něm
vzbudil jistotu, a s jistotou přišla i lehkomyslnost. "Na
ostatních nesejde. Řekni a zabij u kohokoliv z nich. Miluju
tě, Noro. Řekni, že mě taky miluješ."
"To nemůžu." Cukla sebou. "Vážně to bolí."
"Tak aspoň řekni, že mi věříš."
"Věřím ti. No, a povedlo se. Chvilku vydrž." Objala
ho nohama a kolébala boky, aby se na něm usadila. "Je
to tu. Sex."
"Tys ho ještě nezažila?"
"Jednou na Akademii, vsadila jsem se. Bylo to jiné."
"Jak ti je?"
"Je mi fajn. Pusť se do toho, Abelarde."
Vzbudila v něm zvědavost. "A dali ti i konektor roz-
koše? Já ho jednou měl. Bylo to při nácviku výslechu."
"Samozřejmě dali. Nebylo v tom ale nic lidskpho, je-
nom čirá extáze." Potila se. "Přidej, zlato."
"Ne, počkej." Sevřela ho v pase tak prudce, až za-
mrkal. "Už chápu, o čem to mluvíš. Děláme blbost, co?
I bez toho jsme byli přátelé."
"Chci tě, Abelarde! No tak, udělej mě!"
"Už jsme si to vyjasnili. Navíc jsem přece nečistý!"
"Tvoje čistota je mi u prdele! Pro boha živýho, dělej!"
Snažil se jí tedy vyhovět a téměř minutu mechanicky
přirážel. Kousala se do rtu a se zakloněnou hlavou sténa-
la vzrušením. Pro něj to ale ztratilo veškerý smysl. "Už
nemůžu dál," prohlásil. "Prostě nechápu, proč se s tím
mám namáhat."
"Nech mě tě použít. Makej!"
Snažil se myslet na něco vzrušujícího. Avšak obvyk-
lý vír jeho erotické představivosti mu teď připadal příliš
abstraktní a vzdálený, jako by pocházel od jiného živočiš-
neho druhu. Vzpomněl si na ex-manželku. Sex s Alexan-
drinou se tomuhle podobal, také to dělal jen ze slušnosti,
z povinnosti.
Zapřel se a nechal ji přirážet. Vyrazila poslední sten
zoufalé rozkoše.
Odtáhla se a rukávem blůzy si otřela pot z tváře a kr-
ku. Plaše se usmála.
Lindsay pokrčil rameny. "Rozumím ti. Je to ztráta
času. Nebude lehké k tomu přemluvit ostatní, ale když
je přesvědčím. . ."
Žádostivě se na něho zadívala. "Udělala jsem chybu.
Nemělo to být tak hrozné. Cítím se jako sobec, protože
ty jsi z toho nic neměl."
"Nic se nestalo," ubezpečil ji.
"Řekls, že mě miluješ."
! 'I
II
I
III
II
I
II
li
1:11
II
II
152
Bruce Sterling
Schismatrix
153
I
III
I
IIII
II
III
III
II
"To ze mě mluvily jenom hormony. Samozřejmě k to-
bě chovám hlubokou úctu, přátelské city... Omlouvám
se, že jsem ti to řekl. Promiň mi to, pochopitelně jsem
to nemyslel vážně."
"Pochopitelně," zapitvořila se a oblékla si blůzu.
"Nebuďjedovatá," vytkl jí Lindsay. "Měla by ses z to-
ho poučit. Já jsem vděčný. Vidím teď věci jako nikdy
předtím. Láska... je nemateriální. Může být dobrá pro
jiné lidi, jiná místa, jinou dobu."
"Ale ne pro nás."
"Ne. Mám z toho teď špatný pocit. Proměnit naše
jednání v sexuální stereotyp. Muselo ti to připadat uráž-
livé. A nevhodné."
"Je mi zle," vydechla.
ESAIRS XII: 24. 2. '17
prosní, nikdy nezažili to velké neznámo a zmatek, které
k sexu patří. Zapadají do sebe s dokonalostí ozubeného
kolečka. Budeme je muset svést." Prohlédl si přítomné:
senátorku 3 s její dýňovitou, nakrátko ostříhanou hla-
vou a soudce 3, který se nevzrušeně špičkou nehtu rýpal
v zubech. "Nebude to snadné."
"Klid, ministře." Prezident si uhladil jednu z plasto-
vých tkanic na svém vyšívaném rukávu. "Už se s tím
vyjednáváním vlečeš dost dlouho. Ti hajzlové zabili po-
slance 3."
"Nemáme důkaz."
"Ty víš, že ho zabili, a my taky. Tys je kryl, ministře,
a možná jsi udělal dobře, ale taky to znamená, že v tom
vězíš až po uši. Nemáme za úkol všechny tyhle lidi zabít.
Kdybysme chtěli, tak bysme náš paprskomet nepřetáhli
z K onsenzu na tenhle šutr, to je jasný."
"To přece bylo naše vítězství. Vítězství všech. Deak-
tivovali jsme zbraně armagedonu, ne? Když se povedlo
tohle, tak je možné všechno!"
"Musíme eliminovat hrozbu. To je náš úkol. Za to
nás Mecháci platí. Zatímco ses tam vykecával, provedli
jsme průzkum. Zmapovali jsme tunely. Známe jejich stro-
je dost na to, abysme je mohli zničit. Zpustošíme jim to
tam. A pak hurá ke kartelům a za lepším životem."
"Chcete je tu nechat uprostřed trosek?"
Předsedkyně sněmovny se přátelsky usmála. "Můžou
si nechat paprskomet. Tam, kam se chceme vydat, ho už
nebudeme potřebovat."
Soudkyně 2 se dotkla Lindsayovy nohy, na níž měl
obutý sandál. "Je to hračka, ministře. Než se naděje-
te, budeme v kartelu Themis, a tam si užijem v nějaké
zaplivané čtvrti. A Mecháky omráčíme našimi oblečky."
Žilnatou rukou si popotáhla ramínko plastových šatů.
Dva ze senátorů se uchechtli.
"Kdy?" chtěl vědět Lindsay.
"Tak už je ti dobře?" ptal se prezident a vraštil při
tom svůj placatý nos. "Žádný další kecy o tom, že už
nemáme šukat?"
"Ne, pane, už ne." Lindsay zavrtěl hlavou a zachvěl
se. "Už je mi líp."
"Fajn. Poslankyně 2, odvaž ho."
Žena rozvázala Lindsayova pouta a uvolnila ho od
stěny jeskyně.
"Je to pryč," posteskl si Lindsay. "Už to nevidím,
ale když nastoupily ty supresanty, všechno mi bylo nad
slunce jasné. Dokonale."
"To je možná dobré pro vás, ale my žijeme v man-
želství," stroze odvětil senátor 1. Vzal poslankyni 1 za
ruku.
"Omlouvám se," odtušil Lindsay a mnul si zápěstí.
"Tady na tom jedou všichni. Teď kromě Nory. Neuvědo-
moval jsem si, jak hluboko to sahá. Tihle lidé jsou neú-
I
I
l
II!
I,
I
I
154
Bruce Sterling
Schismatrix
155
"To Sp dozvíš. Zatím se starej, aby tu byl klid."
"A co kdyby chtěl náhodou někdo z nich utéct s ná-
mi?" nadhodil Lindsay.
"No tak ji vezmeš s sebou," odvětil prezident.
ESAIRS XII: 1. 3. '17
"Zařídíte nám start. My vá:o pak ostatním vykreslíme
v těch nejlepších barvách. Třeba jako že jste nás přesvěd-
čil jenom kouzlem osobnosti, co vy na to?"
"Tak zní moje podmínky," přisvědčil Lindsay. "Když
mě neprozradíte vy, já vás taky ne. Který z vás tedy
nastaví odpal?"
"Já to udělám," přihlásil se Paolo. Provinil se kolem
Lindsaye do tunelu a zmizel ve tmě. Mířil do odpalova-
cího velínu.
Fazil vystrčil hlavu na světlo. "Co máte v tom kon-
tejneru?" optal se.
"Důkazy," odvětil Lindsay. "Suvenýry z dřívějších úto-
ků a tak podobně. Věci, které by nám mohly komplikovat
život, když jsme se tu teď nadobro usadili." Jak to Lind-
say viděl, mluvil jen poloviční pravdu. Komplikace by
nevznikly v ESAIRSu, ale až v mechanistickém kartelu,
kde se piráti budou muset chovat vzorně. Větší kartely
jako Themis byly vybíravé; pirátství se tam neodpouště-
lo ani v těch nejhorších čtvrtích.
Piráti kontejner naložili bez jeho vědomí a řekli mu,
aby ho vystřelil. To pokládal za známku toho, že převrat
se už blíží.
Fazil vplul se svíčkou v ruce do tunelu. "Můžu se po-
dívat?" Natáhl se za Lindsaye a dotkl se přepravního kon-
tejneru. Mezi plastovými laťkami se objevila hlava černé-
ho švába, z níž švihaly tenké anténky, dlouhé jako před-
loktí. Fazil se zhnuseným syknutím škubl rukou nazpět.
Lindsay zkusil po švábovi chňapnout, ale bezúspěšně.
"Špína," zahuhlal Fazil. "Pomozte mi s tou hlavou."
Lindsay za ním vstoupil do dílny. Společně masivní
hlavu rozpohybovali a dotlačili do chodby. Do úzkého
tunelu se vešla jen taktak. "Možná bychom ji měli nama-
zat," poznamenal Lindsay.
"Paolova tvář se nevydá na věčnost s usopleným no-
sem," namítl Fazil. Sfoukl svíčku a uzavřel dílnu. Tlačil
ln
Lindsay se ploužil tmou a táhl za sebou nákladní kon-
tejner. Klepal při tom na skálu. "Paolo! Fazile!"
Se skřípáním se odsunul kamenný poklop a zjevil se
Paolo, zalitý strašidelným světlem svíčky. Vytáhl se po
pás do tunelu a naklonil se k Lindsayovi. "Ano? Co pro
vás můžeme udělat?"
"Domluvíme si naše podmínky."
"Zase ty orgie?"
"Pracujeme tu na jednom startu," podotkl Lindsay.
Ukázal palcem na plný kontejner za svými zády. "Když
se dohodneme, zvládneme i dva." Usmál se. "Službička
za službičku, co? Zařídím vám ten start. Vy na oplátku
podpoříte můj návrh na Karneval."
Paolo se zamračil. Jemně se poškrábal na mokvajících
bolácích pod bradou. "Směnit svá těla za umění. Na to
zapomeňte, ministře. Ostatní na to nikdy nepřistoupí.
Dokážete si představit, jak Kleo" - hlas mu zeslábl
"roztahuje nohy před tím sprostým kapitánem?"
Neřekl jsem že by k tomu nakonec došlo," namítl
Lindsay. "JenoU: chci, abyste mě podpořili. Chcete tu
hlavu vypustit, nebo ne?"
Paolo se ohlédl do tunelu. "Já jsem pro," ozval se
Fazil.
"Jeden z vás tedy půjde do odpalovací místnosti a na-
staví tam parametry," zavelel Lindsay. "Druhý půjde se
mnou a pomůže mi nabít odpalovací prstenec. O naší
dohodě nikomu ani muk, jasné?"
III
156
Bruce Sterling
III
sochu před sebou a mířil k odpalovacímu prstenci. Lind-
say táhl kontejner a plul za ním.
Cesta byla spletitá, prolétali vykutanými kamenný-
mi žilami, plnými ztuchlého vzduchu. Nákladová komo-
ra prstence se nacházela kousek pod povrchem asteroi-
du, byla zasazená ve stěně hlavního prÚmyslového centra
ESAIRSu. Tam se vyráběly vějičky, hned vedle odpalova-
cího prstence.
V ýrobní komplex, to byl hrozen fermentačních balíkÚ
propojených ohebnými hadičkami. Byl zajištěný kotevní-
mi lany a kolem sebe měl křiklavé bloky namodralých
rÚstových lamp. Visel ve vzduchu, prÚsvitná tekutina
v komorách líně vířila.
Komplex nebyl úplně deaktivovaný; to by zabilo vše-
chen wetware. Jeho produkce však byla redukována té-
měř na nulu. Výstupní trysky byly odpojeny od produk-
tovodu, který vedl do odpalovacího prstence. Místo tenké
maskovací fólie vyráběli hustou, bezbarvou pěnu. Vzduch
čpěl ostrým, obtížným pachem rozehřátého plastu.
Robot Rodiny byl ve službě. Když kolem něj proplul
Fazil s hlavou v náručí, zarazil se uprostřed programu.
Při prÚletu Lindsaye se tiše přikrčil a sklonll měch, který
držel v předních manipulátorech. Robotovo ohromné oko
se s hlasitým klapáním naklonilo, aby mohlo sledovat
jeho pohyb.
Robot byl samé dráty samé klouby, šestice jeho kon-
četin byla zhotovená z lehkého napěněného kovu. Byl
větší než Lindsay. Moze.k a motor měl uložený v těle,
chráněný soudkovitými žebry. Na přední straně měl sen-
zory a dvě dlouhá, kloubová klepeta. Ze zadní části mu
vyrůstala čtveřice otáčivých končetin, které tvořily tvar
kříže, aby mohl ve stavu beztíže pracovat všestranněji.
K vrtání byl vzadu vybaven rotačním vřetenem.
Robotovi chyběla elegance mechanistické jednotky,
působil však znepokojivě živoucím dojmem. Připomínal
II
II
II
:1
li
IIII
'I
u.,.
Schismatrix
157
oživlou kostru, jako by někdo zaživa rozpitval zvíře, aby
demonstroval patelární reflex.
Když se Lindsay vzdálil, robot se začal opět hýbat,
odrazil se od stěny a zasunul měch do vlhkého kanálku
fermentačního balíku.
Fazil hlavu přelezl, opřel se o stěnu a zastavil ji.
Odpalovací prstenec měl přechodovou komoru z prů-
svitného plastu. Fazil strhl ze zdi pevně zabalený zelený
skafandr a roztřepl ho. Oblékl si ho a rozepnul stěnu pře-
chodové komory. Vstoupil do ní.
Lindsay mu podal kontejner.
Fazil za sebou zavřel a otevřel nabíjecí komoru. Pro-
hnutá obdélníková sekce stěny se odsunula vzhůru, po-
háněná vnějšími pružinovými panty. Vzduch se vy valil
do vakua odpalovacího prstence. Tenké stěny přechodo-
vé komory se vyduly a jako mýdlová bublina se lepily na
vnitřní podpůrnou mříž.
Z kontejneru vyletělo pět ohromných švábů a hejno
menších, a kopali nožičkami. Fazil za průhlednou ma-
skou neslyšně vykřikl. Oháněl se po zmítajících se švá-
bech, kteří ve vzduchoprázdnu mávali křídly tenkými ja-
ko papír v podivných úhlech. Vinou dekomprese se jim
nafoukla bříška. Z kloubů a zadečků jim vytékala pěna.
Kousek od Lindsayovy tváře se jeden z nich přile-
pil k plastové stěně přechodové komory a zvracel. Něco
v kontejneru požíral. Něco lepkavého a červeného.
Z kontejneru stoupaly drobné chuchvalce páry. Fazil
si jich nevšiml; poháněl šváby do odpalovacího prstence.
Konečně sám vplul průlezem do prstence a táhl za
sebou kontejner. Natlačil ho do odpalovací klece.
Vrátil se do komory, naházel zbylé mrtvé brouky do
průlezu a zaklapl poklop. Tím uzavřel elektrický obvod
a rozsvítila se zelená kontrolka. Do magnetů začala prou-
dit startovací energie a na displeji nabíhala čísla.
Fazil rozepnul zip u vchodu a do komory se nahrnul
.
L58
Bruce Sterling
Schisma.trix
159
I
J
III
vzduch. Její stěny se zatřepotaly jako plachta. Chlapec
vyplul ven; celý se třásl. Skafandr tlumil jeho křik. "Viděl
jste to?" Stáhl zip obleku do půlky hrudi. "Viděl jste, co
tam bylo? Čím se krmili?"
"Nebyl jsem u toho, když ten kontejner plnili," odvětil
Lindsay. "Mohlo to být cokoliv."
Fazil se zadíval na svůj špinavý rukáv. "Vypadá to
jako krev."
Lindsay se k němu naklonil. "Nesmrdí to jako krev."
"Tady je důkaz," prohlásil Fazil a poklepal si na ska-
fandr.
Lindsay se zamyslel. Piráti mu lhali. Snažili se být.
chytří stejně jako TvárnÍ. Pokusili se nechat někoho zmi-
zet. "Fazile, možná by bylo nejlepší, kdybychom vystřelili
i ten skafandr."
"Neviděl jste dneska lana?" optaI se Fazil.
"N ehledal jsem ho."
Zadívali se jeden druhému do očÍ. Lindsay mlčel. Fazil
se spěšně, ostražitě ohlédl na displej. "Už je to venku,"
informoval ho.
"Když vystřelíš ten skafandr," navrhl Lindsay, "tak
já vydrhnu přechodovou komoru."
"Nehodlám ten skafandr vystřelit spolu s hlavou,"
prohlásil Fazil.
"Mohl bys ho nacpat do nějaké díry," ukázal Lindsay.
"Do fermentační kádě." Myšlenky mu uháněly jako o zá-
vod. "Když to uděláš, pomůžu ti nastavit komplex na
plný výkon. Budete moct zase vyrábět vějičky." Lindsay
sundal ze stěny další skafandr a vyklepal ho. "Vystře-
líme hlavu. Zbavíme se skafandru. Tyhle věci uděláme
nejdřív, pak si promluvíme. Souhlas?"
Příležitost k útoku nastala, když soukal nohy do ska-
fandru. Ten okamžik pominul a Lindsay věděl, že získal
čas.
Spolu s Fazilem přemístili hlavu do přechodové ko-
mory. Fazil za nimi zapnul průchod. Lindsay otevřel ob-
délníkový poklop.
Vnitřní stěny odpalovacího prstence, hladké jako sklo,
zalilo světlo a odráželo se od přilepených měděných pás-
ků. Na železných mřížích odpalovací klece se leskla kon-
denzovaná pára z těla. které se předtím skrývalo v kon-
tejneru.
Lindsay vplul do odpalovacího prstence. Strčil hlavu
do klece a zajistil ji svorkami.
Světlem prošel Fazilův stín. Zavíral poklop. Lindsay
se prudce otočil a skočil.
Dostal do komory pravou ruku. Poklop mu skřípl ma-
so a kost a Lindsay cítil, jak se mu skafandr plní krvÍ.
Zavrčel a protlačil se hlavou a rameny přes poklop.
Levou rukou chytil Fazila za nohu. Konečky prstů mu
zaryl hluboko za kotník a o ostrou hranu víka mu rozdrtil
holeii. Kost zapraskala a Fazil v pádu přestal tlačit na
poklop.
Lindsay vklouzl do komory, aniž by ovšem Fazila pus-
til, a kopl ho do rozkroku. Tvárný se zazmítal, Lindsay
mu ohnul nohu a rukou se mu zapřel za koleno. Zatlačil
a škubl, takže mu vykloubil kyčel.
Fazil v agónii zoufale hledal něco, čeho by se mohl
zachytit. Ruka mu padla na poklop, který tím přibouchl.
Uzavřel se tak obvod odpalovacího prstence a rozsvítila
se zelená kontrolka.
Lindsay ho dál držel za nohu a kroutil s nÍ. Do helmy
mu vpluly dvě kuličky vlastní krve. Kýchl, na okamžik
nic neviděl a Fazil jej nakopl do krku. Pustil nohu a Tvár-
ný zaútočil.
S panickou silou zoufalce sevřel Lindsayovi hruď. Mi-
nistr zasípal a po dobu čtyř hlasitých úderů srdce byl
blízek ztrátě vědomí. Pak začal divoce kopat a zahákl se
o hranu podpůrné mříže komory.
III
,III
III
III
I
IIII
I
I
I
I
1111
IIII
I II1I
160
Brnce Sterling
Schismatrix
161
Stále propleteni se točili kolem několika os. Lind-
say udeřil Tvárného loktem do spánku. Sevření polevilo.
Lindsay švihl uvolněnou rukou Fazila přes hlavu a ucho-
pil ho pod krkem. Fazil znovu stiskl a ministrova žebra
se prohnula pod silou tvárně posílených paží.
Lindsay se mu přes zakrvácenou masku zadíval do
očí, tvář zkroucenou do odporné grimasy. Fazil hrůzou
zašilhal a pokusil se vytrhnout. Lindsay mu zlomil vaz.
Lapal po dechu. Skafandry neměly kyslíkové bomby;
byly určené jen ke krátkodobému použití. Musel se dostat
ven na vzduch.
Otočil se k východu z přechodové komory. Za ním
stála Kleo. Z očí jí čišely fascinace a děs. Držela vnější
štítek na jezdci zipu.
Vytřeštil na ni oči, při tom ale zamrkal, protože se
mu maličká kulička krve připletla mezi řasy. Kleo vytáhla
svou oblíbenou zbraň: jehlu a nit.
Lindsay se odrazil od Fazilova těla. Hrábl po vnitřním
štítku zipu. Kleo několika obratnými pohyby zip zašila.
Zuřivě za něj škubal. Tenká růžová nitka byla pevná
jako ocelová struna. Potřásl hlavou: "Ne!" Všude kolem
něj bylo vakuum. Ocitl se v pasti; slova, která jej vždycky
zachránila, nemohla takovou bariéru překonat.
Čekala, aby se mohla dívat, jak zemře. Na displeji
divokým tempem naskakovaly cifry. Světla pohasínala.
Výstřel mimo ekliptiku si žádal plný výkon.
Lindsay vzal levou rukou za poklop. Prsty mu proni-
kaly slabé vibrace. Brutálně do víka třikrát kopl a cosi
povolilo. Vší silou zatáhl. Poklop se otevřel, objevila se
škvírka asi na prst.
Naskočily bezpečnostní pojistky. A zhasla všechna
světla.
To už šel poklop otevřít hladce. Zavládla naprostá
tma.
Netušil, jak dlouho potrvá kroužící odpalovací kleci,
než se někde v prstenci zastaví. Jestli tam pořád běhá
rychlostí několika kilometrů za sekundu, tak mu utne
ruku nebo nohu stejně čistě jako laser.
Nemohl čekat dlouho. Vzduch ve skafandru byl plný
jeho vlastního dechu a zápachu krve. Rozhodl se a vrhl
se po hlavě do prstence.
Zůstal naživu.
Teď měl před sebou další problém. Klec zůstala někde
v prstenci a ucpala ho. Jestli na ni narazí cestou ven,
bude se muset otočit, takže přijde o další kyslík. Nalevo,
nebo napravo?
Nalevo. Dýchal mělce, šetřil zraněnou ruku a vyrazil
do hloubi prstence. Založil si ruce na prsou a používal
nohy, odrážel se, dělal kotrmelce, smýkal se po stěnách.
Tři sta metrů - polovina délky prstence. Takovou
vzdálenost musí překonat, nic víc. Co když ale masko-
vací plast překrývá výstupní otvor? Co když už ve tmě
ten otvor minul a nevšiml si ho?
Hvězdy. Lindsay zběsile vyrazil vzhůru a až na po-
slední chvíli si vzpomněl, že se má chytit okraje otvoru.
Gravitace ESAIRSu byla tak slabá, že by ho ten skok
vynesl na oběžnou dráhu kolem Slunce.
Konečně se dostal ven z asteroidu, doprostřed černých
a šedobílých "tůní".
Přeskočil rozvalený kráter a málem se nestačil zachy-
tit protilehlého okraje. Když konečně sevřel kus pemzy,
skála se mu v ruce rozdrolila a přešla na pomalou oběž-
nou dráhu těsně nad povrchem.
Když nalezl druhou přechodovou komoru, už dýchal
hodně ztěžka. Kryla ji maskovací plastová fólie, zasazená
do povrchu ESAIRSu v místě, kam se zakousl první vrták
Rodiny. Odhrnul fólii a otočil kolem na poklopu. Pravá
ruka mu ustavičně krvácela. Měl pocit, že ji má znovu
zlomenou.
Poklop se uvolnil. Vklouzl do přechodové komory a za-
'r llll
III
III
162
Bruce Sterling
bouchl za sebou. Narazil na další poklop. Neustále lapal
po dechu; každý nádech mu dával rníň a cítil, že do plic
vsává i krev.
Otevřel se i druhý poklop. Protáhl se jím, a tma byla
najednou plná pohybu. Cítil, jak se mu trhá skafandr.
Do krku jej řízla chladivá ocel, někdo ho chytil za nohy,
a když mu čísi ruce sevřely zraněnou paži a zkroutily mu
ji, zaječel.
"Mluv!"
"Pane prezidente!" zajíkl se. "Pane prezidente!"
Nůž na krku zmizel. Ohlušilo jej zaskučení pily, vy-
létly jiskry. V jejich přízračném světle spatřil prezidenta,
předsedkyni sněmovny, předsedu Nejvyššího soudu a se-
nátorku 3-
Jiskry pohasly. Předsedkyně sněmovny přiložila list
své motorové pily ke kusu trubky.
Prezident strhl Lindsayovi helmu. "Moje ruka, ruka,"
zakňučel Lindsay. Předseda Nejvyššího soudu ji pustil;
senátorka 3 mu zase uvolnila nohy. Lindsay zhluboka
dýchal, plnil si plíce vzduchem.
"Zasranej preventivní úder," zamumlal prezident.
"Nesnášim je."
"Pokusili se mě zabít," prohlásil Lindsay. "Co zařízení
- zničili jste jim ho? Můžeme odletět?"
"Něco je varovalo," zavrčel prezident. "Byli jsme v od-
palovacím velínu s Paolem. Zajímalo nás, jak vyřídit
ovládání startu. Pak se ukázaly Agnes s Norou, ačkoli
měly spát. No a zničehonic tma jako v prdeli -"
"Výpadek energie," vysvětlila předsedkyně sněmovny.
"Zařval jsem, že je to past," pokračoval prezident.
"Jenomže všude byla tma. Jsou ve výhodě: je jich míňj
maj menší šanci, že trefí někoho ze svých. Tak jsem se
pustil do strojů. Vrazil jsem nůž do obvodů. Slyšeli jsme,
jak senátor 2 zaječel, trhalo se maso."
II
1111
I11I
'I
I
IIII
,
011.-
Schismatrix
163
"Na tváři jsem ucítil něco mokrého," vyprávěl přpd-
seda Nejvyššího soudu. V hlase mu zazněl hrozivý pocit
uspokojenÍ. "Vzduch byl plný krve."
"Byli ozbrojený," upozornil prezident. "Tohle se mi
povedlo chytit při tý rvačce. Šáhni si, ministře."
Prezident ve tmě vtiskl Lindsayovi cosi do ruky. Přes-
ně mu to padlo do dlaně - plochý kotouč z těžkého ka-
mene, omotaný splétaným provázkem. Na jedné straně
byl lepkavý.
"Podle _mě je měli přilepený na hrudníku. Sečný zbra-
ně. Hole. Skrtidla. Ty vlákna jsou tak tenký, že řežou.
Když jsem to chytil, prořízlo mi to prst až na kost."
"Kde máme ostatní?" chtěl vědět Lindsay.
"Máme plán pro nepředvídaný události. Oba poslanci
uklízeli ten svinčík po lanovi - teď jsou na K onsenzu
a připravuj ou start."
"Proč jste lana zabili?"
"Zabili?" pochybovala předsedkyně sněmovny. "Ne-
jsou důkazy. Vypařil se."
"HDF netrpí rány, aniž by je neoplatila," prohlásil
prezident. "Mysleli jsme, že ráno budeme pryč, a taky
jsme si říkali: bomba, ať si myslí, že pláchnul s náma.
Pěkný, co?" Odfrkl si. "Senát byl s náma, ale dva členo-
vé se nám ztratili. Ukážou se tady, páč tu máme sraz.
Soudcové 2 a 3 jim to tam rabujou, kradou trochu toho
čerstvýho tvárnýho wetwaru. To je fajn kořist. Napadlo
nás, že obsadíme výstupní otvor. Kdybysme museli, tak
skočíme na Konsenzus i nazÍ. Půl minuty vzduchoprázd-
na by nás přišlo jenom na pár kapek krve z nosu a bolení
břicha. "
Chodbou se rozlehlo klapánÍ. Nenápadně zesilovalo,
zastíněné jejich hlasy. Znělo tiše, rytmicky, monotónní
pleskání plastu o kámen.
"Ale doprdele," ulevil si prezident.
"Já tam půjdu," nabídl se předseda Nejvyššího soudu.
164
Br'U("f:' Sterling
I
'11111 I
Nechte to být" prohlásila senátorka 3. "To jenom
spl kává dmycl a llo." Lindsay zaslechl, jak jí chřestí
opasek s nářadím.
Mizím" oznámil jim předseda Nejvyššího soudu.
Lindsay u ítil lehký poryv vzduchu, když kolem něho
starý Mechanista proletěl.
Ve tmě uběhlo patnáct vteřin. "Potřebujeme světlo,"
sykla předsedkyně sněmovny. "Vezmu pilu a -"
Pleskání ustalo. Ozval se předseda Nejvyššího soudu.
"Mám to! Byla to -"
Umlčelo jej nečekané, ošklivé křupnutí.
"Předsedo!" vyjekl prezident. Vyrazili chodbou, po-
slepu se sráželi jak se stěnami, tak jeden s druhým.
Když dorazili k cíli, předsedkyně sněmovny pilou vy-
robila vodopád jisker. Původcem toho hluku byl obyčejný
kus plastové fólie, přilepený k ústí bočního tunelu. Ve-
dla od něj dlouhá šňůra. Vrah - Paolo - čekal hluboko
v tunelu. Když zaslechl hlas starého Mechanisty, vystřelil
ze své zbraně, z praku. Z proražené lebky mrtvého pirá-
ta čouhala těžká kamenná krychle - Paolova šestistěnná
hrací kostka.
V krátkém záblesku jisker si Lindsay všiml, že mrtvý
má hlavu pokrytou hladkou vrstvou krve, kterou povr-
chové napětí drží na kůži v okolí rány.
"Mohli bychom odejít," navrhl.
Ne bez našich lidí," odmítl to prezident. "A nene-
chá e tu toho, co zabil předsedu. Už jich zbývá jenom
pět."
Čtyři" opravil ho Lindsay. "Zabil jsem Fazila. Tři,
jestli si b du moct promluvit s Norou."
"Na kecání není čas," prohlásil prezident. "Jsi raně-
nej, ministře. Zůstaneš tu a budeš hlídat komoru. A
přijdou ostatní, řekni jim. že sme šli pobít ty posledm
čtyři. "
Lindsay se přinutil promluvit.
II I II
,Ij
I II'
11111111
III
IIIII
I"
1111111
'II
1111
J..wu.-'
Schismatr'ix
165
"Jestli se Nora vzdá, pane prezidente. tak doufám, že
ji -"
"Slitování měl v popisu práce on, " podotkl prezident.
Lindsay zaslechl, jak škubl za soudcovu mrtvolu. "Máš
zbraň, ministře?"
"Ne."
"Tak tady máš." Podal mu mechanickou paži mrtvé-
ho. "Jestli se sem někdo z nich nachomejtne, umlátíš ho
tady staříkovou pěstí."
Lindsay sevřel zvlněné kabely na ztuhlém umělém zá-
pěstí. Ostatní rychle odešli, doprovázeni tuhle klepnutím,
támhle zašustěním, a občas i šelestem ztvrdlé kůže o ká-
men. Lindsay se vrátil tunelem k přechodové komoře, ko-
leny a rameny se odrážel od hladkého kamene, a myslel
na Noru.
Ta stará žena zkrátka nechtěla umřít, to na tom bylo
nejhorší. Kdyby to bylo tak rychlé a snadné, jak říka-
la Kleo, Nora by to snesla, vydržela by to, stejně jako
všechno ostatní. Když ale ve tmě omotala pirátce krk
opaskem se závažím na konci a zatáhla, nebylo to ani
tiché, ani snadné.
Stará žena - piráti jí říkali soudkyně 2 - měla krk
jako jednu velkou chrupavku, pod falešnou měkkostí její
pokožky se skrýval kámen. Nora si už dvakrát myslela, že
je stařena konečně mrtvá, pirátka ale vždycky se zmuče-
ným nádechem ožila, až to Tvárné nahánělo hrůzu. No-
řina zápěstí krvácela z ran, které jí způsobily stařeniny
olámané nehty. Tělo oběti páchlo.
Nora cítila i svůj vlastní pot. Ohbí lokte měla ob-
sypané bolestivou vyrážkou. Mlčky se vznášela ve tmě
odpalovacího velínu, bosé nohy zapřené o ramena mrtvé
ženy, v každé ruce jeden konec opasku.
Když najednou vypadl proud a piráti zaútočili, ne-
bojovala nijak zvlášť dobře. Švihla kamenným bolasem
166
Bruce Sterling
IIII
IIII
a nékoho zasáhla, pak ale o zbraň v boji přišla. Agnes
bojovala tvrdě a pořezala ji pila předsedkyně sněmovny
Paolo bojoval jako hrdina.
Kleo u dveří zamumlala heslo a za několik okamži-
ků se místností rozlilo světlo. "Říkal jsem, že fungují,"
podotkl Paolo.
Plastovou svíčku Kleo raději odstrčila; sodík na špičce
knotu ještě prskal. Jak knot odhoříval, šířil se od vosko-
vitého plastu slabý zápach. "Přinesla jsem všechny, co jsi
vyrobil," řekla Kleo Paolovi. "Jsi můj chytrý chlapec."
Paolo hrdě přikývl. "Zvládám to tu, protože mám
štěstÍ. A zabil jsem dva."
"Vyrobil jsi svíčky," ozvala se Agnes. "A já jsem říka-
la, že nebudou fungovat." Láskyplně se na něho zadívala.
"Jsi vyvolený, Paolo. Přikazuj."
Ve světle svíčky spatřila Nora tvář mrtvé pirátky.
Rozvázala škrtidlo a omotala si ho kolem pasu.
Znovu ji ovládla slabost. Oči se jí naplnily slzami
a náhle pocítila hrůzu a lítost nad ženou, kterou zabi-
la.
Za to můžou ty drogy, které jí dal Abelard. Byla hlou-
post vzít si tu injekci. Když se nadopovala afrodiziaky,
tak se nevydala jenom nepříteli, ale také všem těm drob-
ným svodům a pochybnostem, které v ní číhaly. V celém
jejím životě platilo, že čím jasněji plálo její přesvědčení,
tím temnějšími se tyhle stíny stávaly, míhaly se kolem
ní, plížily se k nÍ.
Kdyby byla sama, možná by jim odolala. Působil na
ni však osudový příklad ostatních diplomatů. Zrádců.
Akademie o nich nikdy oficiálně nemluvila, to nechávala
na skrytém světě drbů a řečí, které se bezustání šířily
každou kolonií Tvárných. Řeči vznikaly ve tmě a braly
na sebe všechny zrůzněné podoby zakázaného.
Sama před sebou se Nora změnila ve zločince: po
stránce sexuální, ideologické, profesionální. Přihodily se
III1I
IIII
I
I I III
I
I 1 IIII11
!,
II
1111
IIII
IIIII
,I lij
IIII
.ui.-"
Schismatrix
167
jí věci, o nichž se neodvažovala mluvit, dokonce ani
s Kleo. Její Rodina nevěděla nic o diplomatickém vý-
cviku, o žhnoucí záři v každém svalu, o útoku na tvář
a mozek, který jí v necelých šestnácti letech proměnil
tělo v cizí objekt.
Kdyby to byl kdokoliv jiný než další diplomat, mohla
bojovat a zemřít s přesvědčením a klidem, které pozo-
rovala u Kleo. Ona se k němu teď ale postavila čelem
a pochopila. Abelard nebyl tak chytrý jako ona, byl ale
nezdolný a pohotový. Mohla by se mu podobat. Nabízela
se jí první skutečná alternativa jejího života.
"Dal jsem nám světlo," vychloubal se Paolo. Opisoval
bolasem osmičku a nechával si lanko klouzat po předlok-
tí, obaleném vycpávkou. "Riskoval jsem, někdy opravdu
hodně. Jsem lepší než lan, jsem lepší než Fazil, a navrch
jsem dva zabil." Plácl se do prsou a u loktů se mu za-
třepotaly tkanice od rukávů. "Říkám past, past a zase
jenom past!" Bolaso se mu omotalo kolem ruky a zasta-
vilo se. Vytáhl si zpoza opasku prak.
"Nesmějí uniknout," prohlásila Kleo. Ve světle svíč-
ky působila její tvář laskavě a klidně, orámovaná zlatou
korunkou síťky na vlasy s třásněmi. "Jestli někdo přeži-
je a odletí, přivedou dalšÍ. Můžeme přežít, zlatíčka. Jsou
hloupí. A jsou rozdělenÍ. Z nás zemřeli dva, z nich sedm."
Po tváři jí přeletěl bolestivý výraz. "Diplomat byl rychlý,
ale je pravděpodobné, že zahynul v odpalovacím prsten-
ci. Na ostatní vyzrajeme, tak jako se nám to povedlo se
soudci. "
"Kde jsou ti dva poslanci?" zeptala se Agnes. Pila
předsedkyně sněmovny ji pořezala nad levým kolenem;
byla bledá, ale pořád plná vzdoru. "Musíme dostat tu
zbloudilou geničku. Je nebezpečná."
"A co wetware?" chtěla vědět Nora. "Jestli zůstane
bez energie, žlukne. Musíme znovu nahodit proud."
"Zjistili by, že jsme v elektrárně!" okřikl ji Paolo.
1,1111
168
B'Tuce Stf"Tling
I1II
"Jeden z nás ji může spustit, ostatní počkajl v záloze.
Úder a ústup, úder a ústup!"
"Nejdřív schováme těla," zavelela Kleo. Otočila se,
zapřela se nohama poblíž dveří a oběma rukama zatáh-
la za lano. Objevil se Třetí soudce, vrásčitý krk téměř
proříznutý Kleiným škrtidlem. Injekční stříkačky u pasu
měl plné wetwaru. Stejně jako soudkyně 2 byl přistižen
při činu.
Paolo stáhl maskovací fólii ze dveří do tajného pří-
stěnku odpalovací místnosti. V něm už se vznášela těla
senátorů 1 a 2, za jejichž smrtí stáli Agnes a Paolo. Postr-
čili mezi ně dalšího mrtvého a snažili se jich nedotýkat.
"Zjistí, že jsou tady," usoudila Agnes. "Ucítí je." Hlasitě
kýchla.
"Budou si myslet, že tak smrdí sami," namítl Paolo
a uhladil falešnou stěnu zpátky na místo.
"Jdeme k tokamaku," rozhodla Kleo. "Vezmu svíčky;
Agnes, běž první."
"Dobře." Agnes si sundala blůzu a objemnou síťku na
vlasy. Několika volnými švy je sešila. Když se její výro-
bek vznášel ve stavu beztíže, vypadal ve tmě jako lidská
silueta. Vklouzla do úzké chodby a nataženou rukou před
sebou strkala návnadu.
Ostatní se vydali za ní, Nora poslední.
Na každé křižovatce se zastavili, naslouchali a čicha-
li. Agnes před sebe vždycky nasunula své šaty a rychle
vykoukla za okraj chodby. Kleo jí podávala svíčku a ona
hledala skryté nepřátele.
Když už se blížili k tokamaku, Agnes znovu hlasitě
kýchla. Po chvilce to ucítila i Nora: příšerný neznámý
zápach. "Co to je?" zašeptala na Kleo, která plula před
ní.
"Myslím, že oheň. Kouř." Kleo se zasmušila. "Ta Pře-
tvořená je chytrá, myslím, že se vydala k tokamaku."
"Podívejte!" šeptla ze všech sil Agnes. V chodbě, kte-
II IIII1
III I
,
III :
III
I IIII
1"1111
1"1
I II
,"
Schismat'Tix
169
rá se napojovala zleva, se ve světle svíčky vlnil tenký
šedivý proužek dýmu. Agnes do něj sáhla prsty a kouř
se rozpadl na rozplývající se chomáčky. Agnes se divoce
rozka..'ilala a opřela se o stěnu, její holá žebra sebou tiše
trhala.
Kleo sfoukla svíčku. Ve tmě si všimli slaboučké záře,
která se odrážela v ohybech a zatáčkách hladkého kame-
ne tunelu.
"Oheň," prohlásila Kleo. Nora poprvé zaslechla v hla-
se jejich vůdkyně strach. "Jdu první."
"Ne!" Agnes se dotkla rty Kleina ucha a rychle jí něco
šeptala. Objaly se, Agnes se přitiskla ke zdi a pokradmu
vyrazila. Šaty si s sebou nebrala. Když Nora vyplula za
ostatními, cítila na stěně Agnesin studený pot.
Ohlížela se a hlídala zadní část průvodu. Kde je Abe-
lard? Nemyslela si, že je mrtvý. Kéž by tu teď byl, vždyc-
ky tak výřečný, s těma jeho šedivýma očima, z nichž čiší
zvířecí odhodlání přežít...
Tunelem se znenadání rozlehlo prudké zachřestění.
Uběhla vteřina, Agnes vyjekla a vzduch se naplnil ostrým
kovovým pachem kyseliny. Ozvaly se bolestivé a zlostné
výkřiky, pak lupnutí Paolova praku. Nořina záda a ra-
mena se znenadání tak napnuly, až do nich dostala muči-
vou křeč. Po hlavě se drala hlouběji do tunelu, ohlušená
vlastním křikem.
Zbloudilá genička vířila vzduchem, rudě ozářená oh-
něm, a sekala Agnes do tváře hubicí své zbraně, což byl
obyčejný měch. Vzduch se jen hemžil kuličkami žíravé
kyseliny, pocházející z wetwarové nádrže. Z Agnesiny ho-
lé hrudi stoupal dým. Vedle zápasila Kleo s podsaditým
poslancem 2, kterému Paolo zlomil střelou z praku ruku,
tloukla do něho a kopala ho. Paolo lovil ve váčku u pasu
další těžký kámen.
Nora si s hedvábným zašelestěním prudce stáhla opa-
sek a vrhla se na nepřátelskou Tvárnou. Žena si jí všim-
170
Broce Sterling
I
, II
III\
la včas. Ovinula Agnes nohu kolem krku, zlomila jí vaz
a vrhla se s roztaženýma rukama do útoku.
Nora po ní švihla závažím na opasku. Poslankyně 1
ho zachytila, vycenila křivé zuby a vrazila Noře ruku do
obličeje, dva prsty dál od sebe, aby jí vypíchla oči. Nora
se ale otočila a nehty jí jen poškrábaly tváře. Vykopla.
minula, kopla druhou nohou a ucítila pronikavou bolest,
protože jí v boji kovaná pirátka zabořila prsty do kolenní
jamky. Byla silná, disponovala stálou, ošidnou silou geni-
ků. Nora zašrnátrala po druhém konci opasku a praštila
pirátku závažím do tváře. Poslankyně 1 se usmála a No-
ra ucítila lupnutí. to když jí čvachtavě povolila čéška.
Znenadání ji postříkala krev, protože Paolův projektil
rozdrtil její protivnici čelist.
Pirátka nedbala na otevřenou zkrvavenou ránu na
ústech a bojovala dál, ve svitu ohně byla najednou plná
divoké síly zoufalce. Skočila po Paolovi a ošklivě při tom
kopla Noru patou do solaru plexu. Paolo byl připravený;
nebylo vidět, odkud se mu v ruce objevilo roztočené bola-
so, ale s průrazností sekyry urazilo ženě ucho a zaseklo se
jí hluboko do klíční kosti. Zakolísala a Paolo ji odkopl ke
zdi. Pirátka se uhodila hlavou o kamennou stěnu, Paolo
k ní přesto hned přiskočil a rozřízl jí hrdlo šňůrou bolasa.
Za jeho zády ve vzduchu bojovala Kleo s druhou ženou,
pirátka kolem sebe mlátila nohama a zlomenou rukou,
protože jí Kleo neochvějně tiskla palce na průdušnici.
Nora měla vyražený dech a lapala po dechu. Celý
hrudní koš se jí zmítal v šířící se křeči. Nějakým způso-
bem dostala do plic trochu zakouřeného vzduchu, zasí-
pala a znovu se nadechla. Cítila se, jako by měla hrudník
plný tekutého olova. Agnes jí umřela před očima, z míst
zasažených kyselinou stále stoupal dým.
Paolo dorazil Tvárnou. Kleo ještě škrtila druhou že-
nu, která už byla dávno po smrti; Paolo praštil pirát ku
zezadu do hlavy bolasem a Kleo ji pustila, doslova z ní
Schzsmatrzx
171
strhla ztuhlé ruce. Promnula si je, jako by si do nich
vtírala tekuté mléko, a ztěžka oddechovala. "Uhaste to."
hlesla.
Paolo opatrně připlul k planoucí roztavené mase se-
na a plastu. Setřásl ze sebe silnou blůzu, posetou dírkami
po kyselině, a hodil ji na oheň, jako by lovil zvíře. Po-
mstychtivě na ni zadupal, a nastala tma. Kleo plivla na
sodíkový knot svíčky a ten ihned vzplál.
"Nic moc," procedila. "Jsem zraněná. Noro?"
Nora sjela očima na svou nohu a ohmatala si ji. Čéška
byla uvolněná. Zatím nebolela, jen byla šokem znecitli-
vělá. "Koleno," vydechla a rozkašlala se. "Zabila Agnes."
"Už zbývají jenom tři," prohlásila Kleo. "Předsedky-
ně, její muž a senátor 3. Máme je v hrsti. Vy moji chudáč-
ci." Objala Paola, který při tom nečekaném gestu ztuhl,
pak se ale uvolnil a položil hlavu do jamky mezi Kleiným
krkem a ramenem.
"N ahodím elektrárnu," nabídla se Nora. Připlula k ná-
stěnnému panelu a stiskla spínače úvodní sekvence.
"S Paolem pokryjeme vchody a počkáme na ně," pro-
hlásila Kleo. "Noro, ty půjdeš k rádiu. Spojíš se s Radou,
podáš hlášenÍ. Sejdeme se pak zase tady." Dala Noře svíč-
ku a odešla.
Nora postavila svíčku nad řídící panel tokamaku
a přešla do fáze jedna. Ve vakuové komoře se rozvinula
magnetická pole a přes polarizovaný štít se šířilo namod-
ralé světlo. Tokamak neklidně poblikával a propracová-
val se k rychlosti, při níž dochází k fúzi. Proudy iontů se
srazily, vzplály a objevilo se falešné žluté sluneční světlo.
Pole se stabilizovalo a najednou naskočila všechna světla.
Nora opatrně uchopila svíčku a udusila ji o stěnu.
Paolo se podrážděně poškrábal na kyselinových pu-
chýřích, které mu naskákaly na nechráněných rukou.
"Jsem vyvolený, Noro," prohlásil. "Vyvolené procento,
které má přežít."
172
Br'Uce Sterling
" '
I,
"Vím to. Paolo."
"Přesto na tebe nezapomenu. Na nikoho z vás Milo-
vaJ jsem tě, Noro. Chtěl jsem ti to ještě říct."
"Je mi ctí žít ve tvých vzpomínkách, Paolo:'
"Sbohem, Noro."
"Jestli jsem někdy měla štěstí," popřála mu Nora,
"tak ať je teď tvoje."
Usmál se a potěžkal svůj prak.
Nora odplula. Rychle klouzala tunely a snažila se ne-
hýbat zraněnou nohou. Zakusovaly se do ní vlny bolesti,
svíraly ji. Bez míšního kraba už nedokázala překonat kře-
če.
Piráti už rádiovou místnost navštívili. Ve tmě rozbíje-
li všechno, co jim přišlo pod ruku Vysílače se proměnily
v rozřezané trosky; ovládací konzoli utrhli a odhodili.
Z displeje z tekutých krystalů prosakovala tekutina.
Nora si ze síťky na vlasy vytáhla jehlu a nit a zašila šrám
na obrazovce. Procesor fungoval; z vnějších antén stále
přicházely signály. Ale dešifrovací programy byly mimo
provoz. Vysílání Prstencové rady se proměnilo v hatma-
tilku.
Naladila propagandistické vysílání na běžné frekven-
ci. Rozseknutá televize dosud fungovala, i když byl obraz
kolem stehů rozmazaný.
A tady ho máme: svět venku. Nebylo na něm nic
zvláštního, slova a obrázky, řádky na obrazovce. Konečky
prstů si jemně přejela po bolestivém místě na koleni.
Nemohla uvěřit, co jí tváře z obrazovky říkaly, o čem
obrazy svědčily. Jako by malý televizor po dobu své ne-
činnosti nějak zkvasil, svět za ním probublával a všechny
jeho jedy se proměnily ve víno. Tváře těch největších ka-
riéristů z Tvárných zářily nenadálým nadšením.
Jako přikovaná zírala na obrazovku. Šokovaná ve-
řejná prohlášení vůdců Mechanistů: zlomených mužů
a vyděšených žen, kteří najednou přišli o svůj stereo-
III
II
I ,"
I
II
III1 I
I
III
III
I
1 '1111
:111
!IIIII 11III
_"I
Schismatrix
173
typ a řád. Mechanistická zbroj plná plánÚ a předpokladů
se sloupla jako strup a odhalila živé maso jejich lidstvÍ.
Žvanili, štvali se za mocí, navzájem si protiřečili. Někte-
ří s chabým úsměvem, který vypadal jako přišitý chirur-
gickou nití, jiní dojatě, s okoukanou posvátnou hrůzou
a neurčitými gesty, rozzářenými tvářemi připomínali ma-
lé děti.
A doyeni akademicko-vojenského komplexu Tvár-
ných: slizké typy od Bezpečnostní služby, nenucení, nad-
šení, pořád ještě příliš rozradostnění tím úžasným zvra-
tem, než aby dali najevo svou hluboce zakořeněnou ne-
důvěru. A příslušníci inteligence, oslepení novými mož-
nostmi, divoce spekulovali a jejich objektivita se obrátila
v prach.
Pak ho uviděla. Bylo jich víc, snad tucet. Byli ob-
rovští. .Jenom jejich nohy délkou připomínaly dospělé-
ho muže, byly to ohromné napnuté masy svalů, kostí
a šlach, obalené zvlněnou kůží, která se kluzce leskla.
Šupiny. Zpod šatů jim vykukovala kůže s hnědými šu-
pinami: nosili přes ni sukně, vyrobené ze třpytivých ko-
rálků. Rozložité hrudi měli holé, z prsní kosti jim vystu-
povaly výrazné hřebeny. V porovnání s nohama připo-
mínajícíma stromy a masivními oháňkami jí jejich ruce
připadaly dlouhé a štíhlé. Hned si na nich všimla hbitých
prstů s tlustými konečky a podivně postavených palců.
Měli enormně rozměrné hlavy, velké jako mužský trup,
rozpůlené úsměvem zvící jeskyně. Jejich hranaté, ploché
zuby dorůstaly velikosti palce. Patrně neměli uši. Černé
oční bulvy, velké jako pěst, měli překryté hrubými víč-
ky a našedlými mžurkami. Temeno hlavy jim pokrývaly
žebrované záhyby, hrající všemi barvami.
Mluvili s nimi nějací lidé, filmovali je. TvárnÍ. Zdálo
se, že se před cizinci krčí strachy; hrbili se, pokorně si
přenechávali místo. Nora si uvědomila, že za to může
gravitace. Cizinci používají silnou gravitaci.
III
I I I II
,II
I,
III
I
I li
II
mil I
I
Iii I
-
174
Bruce Sterling
Jsou skuteční! Pohybovali se s uvolněnou, namyšle-
nou elegancí. Někteří drželi psací podložky. Další mluvi-
li; odhalovali tak vroubkovaný ptačí jazyk, dlouhý jako
předloktí.
Jednání dominovali už jen svou velikostí. Nebylo na
něm nic formálního nebo předstíraného; ani okázalý ko-
mentář nedokázal zastínit hluboký význam toho setkání.
Cizinci neměli strach, lidé je ani nijak zvlá..<iť nezaujali.
Nepronášeli velikášské řeči, ani nehovořili tajemně. Jed-
nali profesionálně. Jako výběrčí daní.
Do místnosti znenadání vrazil Paolo, oči navrch hla-
vy, vlasy spečené krví. "Dělej! Jsou hned za mnou!" Roz-
hlédl se. "Podej mi ten dekl od panelu!"
"Je konec, Paolo!"
Ještě není!" Paolo chňapl po vznášející se široké kon-
zoli:' Vlály za ní dráty. Přeskočil místnost a přirazil ji
k ústí tunelu. Tím tak vytvořil primitivní barikádu. Zpo-
za opasku si vyškubl tubu epoxidu a přilepil konzoli ke
skále.
N a jedné straně zůstala mezera; vytáhl prak a střelil
do chodby. Zaslechli slabý výkřik. Paolo vmáčkl obličej
do mezery a rozchechtal se.
Koukni na televizi Paolo! Z p ráv y z Rady! Obléhání
" ,
skončilo!"
"Obléhání?" nevěřil a ohlédl se po ní. "Co to má s ná-
ma kurva společný ho?"
"Obléhání, válka," vysvětlila. "Nikdy žádná válka ne-
byla, tak zní nová stranická politika. Došlo jenom k. . . ne-
dorozuměnÍ. Nesnázím." Paolo ji neposlouchal, zíral do
tunelu a připravoval další střelu. "Nikdy jsme nebyli vo-
jáci. Nikdo se nesnažil nikoho zabít. Lidská rasa je míru-
milovná, Paolo, jsme prostě dobří obchodní partneři. . .
Přiletěli cizinci, Paolo. Cizinci."
"Bože můj," zaúpěl Paolo. "Vždyť mi zbývá zabít už
jenom dva, nic víc, a tu ženskou už mám načatou. Pomoz
Schismatrix
175
mi je prosím tě nejdřív zabít, pak mi mÚžeš vykládat, co
chceš." Tiskl se ramenem k barikádě a čekal, až epoxid
zatrvrdne.
Nora k němu doplula a jednou z děr v konzoli křikla
do tmy: "Pane prezidente! Mluví diplomat! Chci zahájit
rozhovory!"
Chvíli bylo ticho. "Ty bláznivá děvko! Vylez a chcíp-
ni!"
"Je konec, pane prezidente! Obléhání skončilo. V Sou-
stavě je mír, rozumíte mi? Cizinci, pane prezidente! Ci-
zinci přiletěli, už jsou tu několik dní!"
Prezident se zasmáL "Jasnačka. Tak polezte ven, hol-
ka. Nejdřív pošli toho malýho zmrda s prakem." Zaslech-
la zaskučení motorové pily.
Paolo ji se zavrčením odstrčil a střelil do chodby. Sly-
šeli pÚltuctu pronikavých klepnutí, jak se kámen odrážel
ode stěn tunelu. Prezident se vítězoslavně rozesmáL "Se-
žereme vás," prohlásil vážně. "Sežereme ty vaše zasraný
játra." Ztišil hlas. "Odkrágluj je, ministře."
Nora se prodrala před Paola a zaječela: "Abelarde!
Abelarde, já nelžu, přísahám při všem, co je mezi námi!
Abelarde, nejsi hlupák, nech nás žít! Chci žít -"
Paolo jí přitiskl ruku na ústa a chtěl ji odtáhnout.
Ona se ale usilovně držela barikády, teď už pevně přile-
pené, a upřeně se dívala do chodby. Tou plula bílá silueta.
Skafandr. Ne ten mavrideský, ale jeden z těch nafouknu-
tých, obrněných modelÚ, které používali na Rudém kon-
senzu.
PaolÚv prak byl proti skafandru nepoužitelný. "Je to
tu," zamumlaL "Teď se rozhodne." Pustil Noru a ze zá-
hybu blůzy vytáhl svíčku a plochý měchýř s kapalinou.
Omotal ho kolem svíčky a upevnil tkanicí rukávu. Potěž-
kal nově vzniklou bombu. "Spálíme je."
Nora mu hodila kolem krku opasek. Zdravým kole-
nem se mu zapřela o záda a prudce zatáhla. Zasípal a od-
1 1 111
I
11111:
11 1 1 1 1
III
II!
1 1 1 1 \
I i
I'I[
lili
176
Bruce Sterling
razil se od ústí tunelu. Šmátral po škrtidle- Byl ilný. On
byl ten šťastný.
Nora zatáhla silněji. Abelard žije. Ta myšlenka jí dá-
vala sílu. Zatáhla ještě víc. Paolo se bránil zrovna tak sil-
ně. Svíral šedivou látku jejího opasku s takovou vervou,
až si nehty propíchl kůži a z ran Vf' tvaru půlměsíce mu
crčela krev.
Z chodby se ozval křik. Křik a zvuk motorové pily.
A najednou se jí ztuhlost, již dosud cítila pouze v ra-
menou, rozšířila i do rukou a Paolo soupeřil se svaly,
které byly jako z oceli. Nastalo náhlé ticho, už nedýchaL
Přehnutý okraj pásku se mu zabořil do krku. Byl mrtvý,
a přesto pořád bojovaL
Nora si nechala konce opasku proklouznout mezi ne-
pohyblivými prsty. Paolo se ve vzduchu pomalu otáčel,
tvář měl černou a ruce přitisknuté k hrdlu. Vypadalo to,
jako by se sám škrtiL
V oblé díře po straně barikády se objevila ruka se
zakrvácenou rukavicí. Z útrob skafandru se ozývalo tlu-
mené hučenÍ. Snažil se mluvit.
Rychle k němu vyrazila. Naklonil hlavu k vnější stra-
ně barikády a křičel do helmy: "Jsou mrtví! Všichni jsou
mrtví!"
"Sundej si helmu," poradila mu.
Pokrčil ve skafandru pravým ramenem. "Moje ruka!"
posteskl si.
Prostrčila dírou ruku a pomohla mu pootočit helmou.
Vzduch zasyčel, helma odskočila a zavál k ní povědomý
pach jeho těla. Pod nosními dírkami a u levého ucha měl
zpola zaschlé krvavé stroupky. Prodělal dekompresi.
Opatrně ho pohladila po zpocené tváři. "Jsme živí,
že ano?"
"Chtěli tě zabít," prohlásiL "To jsem jim nemohl do-
volit. "
II!
Schismatrix
177
"J á taky ne... Ohlédla se k Paolovi. "Když jsem ho za-
bila, jako bych spáchala sebevraždu. Připadám si mrtvá."
"Ne. Patříme k sobě. Že ano, Noro."
"Ano, patříme," přisvědčila a poslepu vmáčkla tvář
do mezery mezi nimi. .Jeho polibek měl slanou příchuť
krve.
Destrukce byla naprostá.
Kleo dílo dokonala. Vplížila se ve skafandru na palu-
bu Rudého konsenzu a postříkala jeho útroby lepkavým
kontaktním jedem.
Lindsay ji ale předešeL Přeskočil propast otevřeného
prostoru a vystavil se tím tak dekompresi, jen aby získal
jeden z obrněných skafandrů. Přistihl Kleo v řídícím sá-
le. Její tenký skafandr pro něho nepředstavoval žádnou
překážku; roztrhl jí ho a ona zemřela na otravu.
Poškozený byl dokonce i robot Rodiny. Když dvojice
poslanců prolétala místností, kde se vyrábělo masková-
ní, provedli mu lobotomii. Práce u odpalovacího prsten-
ce probíhala zběsilým tempem, nemyslící robot ládoval
do přeplněného a kypícího wetwaru tunu uhlíkaté rudy
za tunou. Do odpalovacího prstence, už dříve zničeného
uvízlou odpalovací klecí, se valila masa zpěněného plas-
tu. To byla ale jejich nejmenší potíž.
Horší byla sepse. Organismy zavlečené ze zaibatsu
rozvrátily křehký biosystém ESAIRSu XII. Už pět týd-
nů po masakru se Kleina zahrádka proměnila v leprózní
výsměch všem zahradám.
Oslabené květy zahrádky Tvárných při kontaktu se
surovým lidstvím zplesnivěly a rozpadly se. Vegetace na
sebe ve svém utrpení a soužení brala prazvláštní podoby,
stonky se jí kroutily v nahnilé parodii růstu. Lindsav
ji denně navštěvoval a už jen svou přítomností rozklad
urychloval. Páchla jako zaibatsu, z toho dobře známého
puchu ho bolely plíce.
II
I1II1
11111
I
1111.
II
II
----J 1111111
178
Bruce Sterling
Schismatrix
179
Přišlo to s ním. Ať se pohybuje seberychleji, táhne za
sebou osudný' proud minulosti.
Nikdy se ho s Norou nezbaví. Nešlo jen o bující infek-
ci rostlin nebo jeho nepoužitelnou ruku. Ani o rozlezlou
vyrážku, která už celé dny hyzdí Noru, obaluje jí pokož-
ku a plní jí oči tvrdým stoicismem. Táhne se zpátky až
k době, kdy oba prodělali výcvik, kdy oba utrpěli újmu.
To z nich udělalo partnery, a Lindsay si uvědomil, že
život mu nikdy nenabídl nic lepšího.
Zatímco sledoval robota Tvárných při práci, přemýš-
lel o smrti. Stroj nepřetržitě a neúnavně nakládal rudu
do opuchlých vnitřností maskovacího wetwaru. I když
budou s Norou mrtví, robot bude dál pokračovat ve své
hyperaktivní nepovedené napodobenině života. Lindsay
ho mohl vypnout, cítil s ním ale jistou spřízněnost. .Jeho
bezhlavá, slepá vytrvalost mu zvedala náladu. A skuteč-
nost, že do odpalovacího prstence pumpuje tuny napěně-
ného plastu a tím ho ničí, znamenala, že piráti vyhráli.
Nedoká al by je o to marné vítězství připravit.
Vzduch byl stále smrdutější, museli se tedy stáhnout
a uzavřít za sebou tunely. Drželi se poblíž poslední funk-
ční průmyslové zahrady, mělce vdechovali vzduch provo-
něný senem, milovali se a snažili se navzájem léčit.
Díky Noře se vrátil k životu Tvárných, se vší jeho
mnohovrstevnatostí, jemnými detaily, s jeho bolestivou
genialitou. V ní se zase díky němu obrousily nejostřej-
ší hrany její osobnosti. Zbavila se nejhorších rozmarů
největších potíží, nejméně snesitelných stupňů stresu.
Snížili napájení, takže se v tunelech ochladilo a zpo-
malilo se tak šíření nákazy. V noci se k sobě tiskli, aby
jim bylo teplo, zavinovali se do kusu látky, velkého jako
koherec, který Nora překrásně vyšila.
Nechtěla se vzdát. Měla v sobě nelidský elán, s nímž
se Lindsay zdaleka nemohl měřit. Dlouhé dny prováděla
opravy v rádiové místnosti, přestože věděla, že zbytečně.
Bezpečnostní služba Prstence Tvárných přestala vy-
sílat. Vojenské základny jim byly najednou na obtíž. Me-
chanisté jejich tvárné posádky evakuovali a s vybranou
diplomatickou zdvořilostí je vraceli Prstencové radě. Žád-
ná válka nikdy nebyla. Nikdo nebojoval. Kartely vyplá-
cely své piráty a kvapem je pacifikovaly.
Tohle číhalo i na ně, jen kdyby je někdo slyšel. Jejich
vysílačka však byla v troskách; obvody se nedaly ničím
nahradit a ani jeden z nich nebyl technik.
Lindsay se smířil se smrtí. Nikdo je nezachrání; bu-
dou se domnívat, že základna je zničená. Nakonec se sice
někdo přiletí podívat, ale to potrvá léta, pomyslel si.
Poté, co se jedné nu ci pomilovali, nešel spát, ale hrál
si s mechanickou pažÍ mrtvého piráta. Fascinovala ho
a poskytovala mu skrytou útěchu; domníval se, že když
zemře mladý, unikne takovému osudu. V pravé ruce ztra-
til téměř všechen cit. Nervy v ní od incidentu s paprsko-
metem postupně degenerovaly, a zdaleka jim nepomohla
ani utržená bojová zranění.
"Mizerný zbraně," ulevil si nahlas. "Někdo to tu jed-
nou najde. Musíme ty zasraný prskavky rozmlátit, doká-
zat světu, že jsme byli slušný lidi. Já bych to udělal, ale
nemůžu se jich ani dotknout."
Nora napůl spala. ,,0 co jde? Stejně nefungují."
".10, jsou zneškodněný." To bylo jedno z jeho vítěz-
ství. "Ale dají se zase zprovoznit. Jsou špatný, zlato. Měli
bysme je zničit."
"Jestli ti na tom tak záleží..." Nora otevřela oči.
"Abelarde. Co kdybychom z nich vystřelili?"
"Ne," odsekl.
"Co kdybychom částicovým paprskem zničili Konsen-
zus? Někdo by si toho všiml."
"Čeho by si všiml? Že jsme zločinci?"
"V minulosti by to byla otázka několika mrtvých pi-
rátů. Nic mimořádného. Teď by to ale byl skandál. Museli
1111118
I
1111
III
II
III
II
'1....11'111
180
Bruce Sterlzng
181
Schzsmatrzx
hy Ila nás někoho poštvat. Aby se to už neopakovalo."
"Ty bys ohrozila tenhle zdánlivý mír, který prezentují
cizincllm? Jenom proto. aby nás někdo možná zachránil?
.Tpžíši, jenom si představ, co by nám po příletu udělali."
"Co? Zabili nás? Beztak jsme mrtvÍ. Chci, abychom
žili. "
Jako zločinci? Kterými všichni pohrdají?"
Nora se zahořkle usmála. "To pro mě není nic nové-
ho."
"Ne, Noro. Existují hranice."
Pohladila ho. "Rozumím."
"Co se stalo, stalo se." Smutně se usmál a natáhl k ní
ruku. "To počká."
ESAIRS XII: 17. 7. '17
Kdesi ze sna slyšel Lindsay opakované bušenÍ. Nora se
jako obvykle probudila první a okamžitě byla v pozoru.
"Slyšíš to, Abelarde?"
S námahou se probudil, oči ještě slepené. "Co to je?
Utíká vzduch?"
Sklouzla z postele a bosou nohou se mu odrazila od
boku. Rozsvítila. "Vstávej, zlato. Ať je to cokoliv, posta-
víme se tomu čelem."
Lindsay měl úplně jiné představy o setkání se smrtí,
byl ale ochotný s ní jít. Natáhl si tepláky se šňůrkou
a pončo.
"Vzduch se nehýbá," prohlásila,- zatímco zápasil se
složitým uzlem Tvárných. "Není to dekomprese."
"Tak nás zachránili! Mecháci!"
Hnali se temnými tunely k přechodové komoře.
Jednomu ze zachránců - musel být mimořádně odváž-
ný - se podařilo propasírovat své ohromné tělo přechodo-
vou komorou a vplout do nákladové místnosti. Lindsay
vykoukl ze vstupního tunelu, zamžoural, zastínil si oči
a spatřil, jak návštěvník opatrně balancuje na velikých
ptačích prstech svého skafandru.
Cizinec měl na nosním hřebeni rozměrné helmy při-
pevněný silný reflektor. Světlo, které se z něj valilo, bylo
intenzivní jako svářečka: ostré a elektricky modré, silně
posunuté do ultrafialového pásma. Skafandr měl šedo-
hnědou barvu, byl posetý konektory a kolem cizincových
kloubů se harmonikově skládal.
Světlo dopadlo na obyvatele asteroidu, Lindsay při-
mhouřil oči a odvrátil tvář. "Můžete mi říkat Praporčík,"
o dvě noci později se s hrůzou probudil, protože se
celý asteroid třásl. Nora byla pryč. Nejdříve si myslel,
že je zasáhl meteor, nepravděpodobná, ale děsivá mož-
nost. Poslouchal, jestli neutíká vzduch, tunely ale byly
v pořádku.
Když spatřil Nořinu tvář, uvědomil si, co se stalo.
"Tys vystřelila."
Byla otřesená.
"Než jsem na Konsenzus vypálila, uvolnila jsem jeho
kotevní lano. Šla jsem na povrch. Je to tam divné, Abe-
larde. Plast teče z odpalovacího prstence do vesmíru."
"Nechci to slyšet."
Musela J 'sem to udělat. Pro nás. PromiÍ1 mi to, mi-
"
láčku. Přísahám, že už tě nikdy nepodvedu."
Zadumal se. "Myslíš, že přiletí?".
"Možná ano. Chtěla jsem, abychom měli šanci." Myš-
lenkami byla jinde. "Tuny plastu. Tlačí se ven jako pasta.
Jako obrovský červ."
"Nešťastná náhoda," uvažoval Lindsay. "Budeme jim
muset říct, že to byla nešťastná náhoda."
PŮ J ' du tu zbraň zničit." Provinile se na něho podí-
"
vala.
182
Bruce Sterling
II
pronesl cizinec obchodní angličtinou. Zdvořile srovnal své
tělo podél svislé osy. Natáhl nad sebe ruku, aby se mohl
odpichovat prsty.
Lindsay položil Noře ruku na předloktí. "Jájsem Abe-
lard," představil se. "Tohle je Nora."
"Těší mě. Chceme s vámi probrat tento objekt." Cizi-
nec si sáhl do postranní kapsy a vytáhl balíček hedvábné
tkaniny. Rychlým ptačím pohybem ho vyklepl a promě-
nil ho v televizi. Přidržel obrazovku u stěny. Lindsay si ji
pozorně prohlížel a všiml si, že na ní nejsou žádné řádky.
Obraz tvořily miliony maličkých barevných šestiúhelní-
ků.
Viděli obraz ESAIRSu XII. Z výstupního otvoru odpa-
lovacího prstence se tlačil bezmála půl kilometru dlouhý
válec napěněného plastu. Na konci té zkroucené hadice
si Lindsay všiml jakési hroudy. S úlekem, který okamži-
tě zadusil, si uvědomil, že je to Paolova kamenná hlava,
precizně orámovaná zbytkem odpalovací klece, která teď
vypadala jako květina. Celý ten útvar byl kompletně po-
hlcen plastem, kter)" unikl z výrobního komplexu. Když
se společně vyvalili do vesmíru, plast se zformoval do
podoby zakřivené šroubovice.
"Aha," odtušil Lindsay.
"Vy jste autor?"
"Ano," přiznal Lindsay. Ukázal na obrazovku. "Všim-
něte si jemného stínování v místě, kde plastiku ztmavil
náš poslední výbuch."
"Tu explozi jsme zaznamenali," prohlásil cizinec. "Ne-
obvyklá umělecká technika."
"My jsme neobvyklí," přisvědčil Lindsay. "Jsme neo-
pakovatelní. "
"Souhlasím," zdvořile odvětil Praporčík. "Málokdy se
setkáváme s dílem takovýchto rozměrů. Přistoupíte na
jednání o ceně?"
Lindsay se usmál. "Jen do toho.
Část 2
Společnost a anarch e
II
!I
-
-
-
"11i
1IoIIL...""",,
I I
III
II
Kap
tola 5
.
III1
Svět skokem přešel do nového věku. Cizinci vlídně
přijali polobožství, které jim lidé přisoudili. Soustavu
zachvátilo nadšené očekávání věku prosperity. Do módy
přišla politika détente. Lidé poprvé mluvili o Schismat-
rixu - postlidské sluneční soustavě, rozmanité a přece
jednotné, v níž vládla tolerance a na jejímž fungování se
podílela každá z frakcí.
Moc cizinců - říkali si Investoři - jako by neměla hra-
nic. Jejich druh byl velice starý, tak starý, že už si ani sa-
mi nevzpomínali na dobu, kdy nelétali vesmírem. Jejich
silné lodě se plavily obrovskou obchodní říší, nakupova-
ly a prodávaly u dalších devatenácti inteligentních dru-
hů. Bylo zřejmé, že disponují technologií tak mocnou, že
kdyby chtěli, mohli by tuhle maličkou civilizaci stokrát
zničit. Lidstvo se radovalo, že jsou cizinci tak poklidní
a přátelští. Zboží, které nabízeli, bylo vesměs neškodné,
často šlo o umělecká díla, která budila nadšení v akade-
111\\
IIII
11'1
I
II!I!
III
,I
I
186
BT'11,ce Steding
mických kruzích, leč přinášela překvapivě nízkou užitnou
hodnotu.
Lidské bohatství proudilo do pokladen cizinců. Na
palubě investorsk)'ch lodí cestovaly ke hvězdám maličké
diplomatické mise. Ničeho v)'znamného nedosáhly a ani
se nezvětšovaly, protože jízdné, o něž si Investoři říkali,
bylo astronomické.
Investoři recyklovali bohatství, které odčerpali z lid-
ské ekonomiky. Nakupovali podíly v lidských podnicích.
Jedinou technickou novinkou, kterou vytáhli ze svých
přecpaných skladišť, dokázali proměnit upadající prů-
myslové odvětví v raketové rostoucí kapitál. Frakce di-
voce soupeřily o jejich přízeň.
Světy, které nebyly ochotné spolupracovat, brzy zjis-
tily, jak rychle se mohou změnit v odpad na okraji spo-
lečnosti.
Nový Investorsk)' mír přinesl rozkvět obchodu. Ote-
vřená válka začala být nevkusem, nahradil ji zdvořil)'
příkrov bezuzdné průmyslové špionáže. S každým rokem
se zdál být zlatý věk lidstva na dosah ruky. A léta ubíhala
a ubíhala.
I
III
STÁT RADY GOLDREICH- TREMAINE: 3. 4. '37
Dav dělal Lindsayovi radost. Prostor kolem ného byl
plný lidí: barevná saka s bohatými krajkami, nohy ve
vzorovaných punčochách a elegantních nožních rukavi-
cích s pěti prsty. Vzduch ve foyer divadla čpěl parfémy
Tvárných.
Lindsay si hověl u zdobné sametové stěny a ruku v ru-
kávu saka měl zaklesnutou za opěrnou smyčku. Byl ob-
lečený dle poslední módy: modrozelené brokátové sako,
tří čtvrteční kalhoty ze zeleného saténu, žlutě proužko-
vané punčochy. Na nohou měl vkusné rukavice pro stav
, I
Schismatrix
187
beztíže. U vesty se mu leskl videomonokl se zlatou oh-
roUčkou.
Dlouhe, prošedivělé vlasy měl upravené do copánků,
propletených žlutou šilůrkou.
Lindsayovi bylo jednapadesát let. Tvárnými byl po-
važován za mnohem staršího - za genika z úsvitu dějin
Tvárných. V Goldreich- Tremaine, jednom z nejstarších
městsk)'ch států Tvárn)'ch u Prstenců Saturnu, bylo je-
mu podobných požehnaně.
Z divadla vyšel do foyer jeden Mechanista. Na sobě
měl vroubkovan)' jednodílný oblek vybraně mahagono-
vé barvy. Zahlédl Lindsaye, odrazil se od zárubně dveří
a doplul k němu.
Lindsay v přátelském gestu natáhl ruce a zabrzdil ho.
Při tom pohybu mu zavrněla pod rukávem protetická
pravice. "Dobrý večer, pane Beyere."
Dobře vypadající Mechanista kývl a chytil se opérné
smyčky. "Dobrý večer, doktore Mavride. Moc rád vás
vidím. "
Beyer patřil k delegaci z Ceres. Byl náměstkem pro
ulturní záležitosti; nicneříkajíCÍ titul, který měl skrýt
Jeho napojení na mechanistickou rozvědku.
"Málokdy vás vídám při denní směně, pane Beyere."
"Chodívám se vyř dit do chudinských čtvrtí," spo-
kojeně odvětil Beyer. Zivot se v Goldreich- Tremaine ne-
zastavoval; noční směna, od půlnoci do osmi, byla rájem
zh)'falců, nikdo je v tu dobu prakticky nekontroloval. Me-
chanista se mohl při noční směně vmísit do davu aniž
by vzbudil pozornost. '
"Líbí se vám hra, pane?"
"N ádhera. Podle mě je stejně dobrá jako od Rjumina.
Dílo tohoto autora - Fernanda Vetterlinga - jsem zatím
neznal."
"Je to zdejší mladík. Jeden z našich nejlepších."
"Zajímavé. Jeden z vašich chráněnců. Cením si jeho
188
Bruce Sterling
IIII1
détentistických názorů. Koncem týdne pořádáme na vel-
vyslanectví takov)' menší večírek. Rád bych se s panem
Vetterlingem seznámil. Chci mu vyjádřit svůj obdiv."
Lindsay se vyhýbavě usmál.
"Kdykoliv můžete přijít k nám, pane Beyerp. Nora
o vás pořád mluví."
"To mi lichotí. Plukovnice-doktorka Mavrides je okou-
zlující hostitelka." Beyer skryl své zklamání, řečí těla
však prozrazoval netrpělivost.
Chtěl odejít, prohodit pár slov s dalšími čelními před-
staviteli společnosti. Lindsay mu to nezazlíval; dělal pře-
ce jen svou práci.
Také Lindsay mél hodnust v Bezpečnostní službě. Byl
kapitán-doktor Abelard Mavrides, učitel investorské so-
ciologie na Kosmositě Goldreich- Tremaine. I v časech
lnvestorského míru byla pro pracovníky akademicko-vo-
jenského komplexu Tvárných vojenská hodnost povinná.
Lindsay se přizpůsobil, tak jako všichni.
Jako ředitel divadla se na svou hodnost nikdy neod-
volával. Beyer o ní ale moc dobře věděl, a tak se jim
podařilo spřátelit jen s pomocí diplomatické zdvořilosti.
Beyer pomněnkovýma očima přelétl přeplněné foyer
a ztuhly mu rysy. Lindsay se podíval, co je příčinou.
Beyer někoho zahlédl. Lindsay okamžitě poznal, co je
ten člověk zač. Pecička mikrofonu na rtu, připínací slu-
chátka na uších, nepadnoucí oblek. Osobní strážce. A ne
Tvárný: muž měl vlasy sčesané dozadu dezinfekčním ole-
jem a tvář neměl tvárně symetrickou.
Lindsay sáhl pro svůj videomonkl, nasadil si ho na
pravé oko a začal natáčet.
Beyer si toho povšiml a trochu mrzutě se usmál. "Jsou
tu čtyři," informoval ho. "Vaše představení přilákalo ně-
koho významného."
"Vypadají jako lidé ze Zřetězení," usoudil Lindsay.
"Státní návštěva," odtušil Beyer. "Je tady inkognito.
1111
---
Schi.smatrix
189
Hlava státu Republiky Mare Serenitatis. Předseda Filip
Khouri Konstantin."
Lindsay se otočil. "Tak toho gentlemana neznám."
"Není to přívrženec détente," prozradil Beyer. "Znám
ho jenom z doslechu. Nemohu vás představit."
Lindsay se zády k davu sunul podél stěny. "Musím si
odskočit do kanceláře. Dáme spolu kouř?"
"Kouř do plic?" podivil se Beyer. "Nikdy jsem tomu
nepřišel na chuť."
"Pak niě tedy, prosím, omluvte." Lindsay zmizel.
"Po dvaceti letech," vydechla Nora Mavrides. Sedě-
la u konzole, přes ramena měla nedbale přehozené sako
uniformy Bezpečnostní služby, jako by měla na jantarové
blůze pláštěnku.
"Co to do něj vjelo?" ptal se Lindsay. "To už mu Re-
publika nestačí?"
"Určitě ho sem přivezli militanti. Potřebují, aby je
tady v hlavním městě podpořil. Má prestiž. A není Dé-
tentista," přemýšlela nahlas Nora.
"To je možné," uznal Lindsay, "ale musíš to obrátit.
Militanti si myslí, že je Konstantin jejich ochočený neza-
mýšlenec, jejich oddaný generál, neznají ale jeho ambice.
Ani potenciál. Zmanipuloval je."
"Viděl tě?"
"Nejspíš ne. A i kdyby, nejspíš by mě ani nepoznal."
Zapíchl lžičku do kelímku léčivého jogurtu. "Stáří mě
maskuje. "
"Když jsem viděla film z monoklu, zastavilo se mi
srdce. Abelarde, poslední roky byly tak skvělé. Kdyby se
dozvěděl kdo jsi, mohl by nás zničit."
"Úplně ne." Zašklebil se a přinutil se jíst. Jogurt byl
speciálně namíchán pro ne- Tvárné, jimž byla vydezinfi-
kována střeva. Cítil v něm hořké trávicí enzymy. "Kon-
stantin by mě mohl veřejně pranýřovat. Ale k čemu? Po-
1111 1 1
,1' 1
' I
[I
II
,I
I I'
Iii
190
Bruce Sterling
řád tu jsou cizinci. Investurům je jedno, jakp mám geny
a výcvik... Mohli by být naše záchrana."
"Měli bychom na Konstantina zaútočit. Je to vrah."
"Tohle není debata pro nás, miláčku." Sevřel mecha-
nickou paží kelímek: jeho tenké stěny se prohnuly přesně
tak, jak zamýšlel. "Vždycky jsem se mu chtěl v rámci
možností vyhnout. Nějak jsem do toho spadl, prostě ná-
hoda..."
"Takhle nemluv. Jako by se s tím nedalo nic di"lat."
Zabubnoval železn)'mi prsty. I ta ruka patřila k jeho
krytí. Stařičká protéza kdysi náležela předsedovi Nejvyš-
šího soudu, a jelikož ji Lindsay hodně vystavoval na odiv,
dělala jej starším.
Na stěně Nořiny kanceláře visela obrazovka se sním-
kem z teleobjektivu, na němž se pomalu otáčel povrch
Saturnu a kde rudý vítr promíchával nazlátlé pásy ply-
nů. "Můžeme odejít," nadhodil Lindsay. "Existují i jiné
státy Rady. Kirkwoodova mezera je fajn. Nebo Cassiniho
komplex. "
"A vzdáme se všeho, co jsme si tu vybudovali?"
Lindsay se nepřítomně zadíval na obrazovku. "Mně
stačíš ty."
"Ale já chci ten úřad, Abelarde. Být plukovnicí-pro-
fesorkou. Jestli odejdeme, co bude s dětmi? A s naší Kli-
kou? Jsou na nás závislí."
"Máš pravdu. Tady jsme doma."
"Děláš z komára velblouda," odvětila Nora. "Brzy se
vrátí do Republiky. Kdyby teď nebylo Goldreich- Tremai-
ne hlavním městem, tak by sem ani neletěL"
Vedle v pokoji se zasmály děti; Nora na konzoli zesla-
bila zvuk. "Udělali jsme s Filipem něco strašného. Víme
toho o sobě příliš," prohlásil Lindsay.
"Nebuď fatalista, zlato. Když nějaký nezam)'šlený po-
výšenec zaútočí na mého muže, nebudu jen tak sedět
v rukama v klíně."
I
I
I
1
I
1
I
lm
1111
Schismatrix
191
Nora vstala od konzole a došla k němu. Odst " d . ,
1 .", re lva
p? OVlcm gravitace jí rozvlnila sukni a tkanice u rukávů
Lmdsay. si, ji přitá na klín a lidskou rukou ji pohladÚ
po zvln nych kadench vlasů. "Nech ho být, Noro. Nebo
zase dOjde na zabíjení."
Políbila ho.
.,, ří: jsi byl sám. Teď jste si rovní. Máme naši Půl-
nocm klIku. Máme mavridskou linii, Investory, moji hod-
nos , v ezpečnostní službě. Důvěřujeme si. Tenhle život
patn nam."
STÁT RADY GOLDREICH-TREMAINE: 13.4. '31
.Fili Konstan.t,in sl doval ve videomonoklu odlet své
lodI. Mel z tO?O pnstroJe radost. Líbila se mu jeho elegan-
ce. K?ns:antm se hodně snažil, aby udržel krok s tech-
n?loglckym rozvojem. Vždyť móda dovolovala lehce ma-
mpulovat ostatními.
A to pře evš5m_ ezi řetvořen)'mi. Za jeho lodí, jme-
. vala se Klzdne pratelstvz, se proti směru hodinových ru-
clcek gyr?sk picky otáčel komplex Goldreich- Tremaine.
KonstantI? Sl prohlížel obraz města, který mu do mo-
noklu vysIlala kamera přimontovaná k trupu lodi.
,Or itální město bylo modelovým příkladem dějin
Tvarnych.
Uprost d vn:, lo tm vý, silně stíněný válec, který po-
skytoval pnstresl prvmm osadníkům: zoufal y ' m P rů ko _
'k ° .' P
m um: pn ucen)'m těžit v Prstencích Saturnu a nedbat
poryvu. radmce a obrovských elektrických bouří. Jádro
Goldrelch-Tremaine mělo barvu ořechu ne podda ' ' h
vid k ' ,Jne o
za u u, tery dlouho odolával nepřízni osudu nakonec
?u l a úža n,ě se.rozrostl. Kolem středu se otáč ly propo-
Jene kul?vlte objekty, po zevních drahách lehce klouzaly
radarove soustavy, z dvojice bílých keramických stopek
192
Br"uce Sterling
I
vyrůstala dvp obrovská trubkovitá předměstí, která leže-
la naproti sobě a navzájem se vyvažovala. A cel)' vnitř-
ní komplex byl protkán krajkou beztížllých habitatů. Za
bublinami předměstí - za "bubměstími" - byly vidět ne-
hmotné stěny Láhve.
Klidné přátelství prolétlo otvorem v Láhvi. Konstan-
tinův monokl barevně zašuměl a Goldreich- Tremainp
zmizel. Prozrazovala ho pouze jeho nepřítomnost: ko-
sočtverec tmavé mlhy uprostřed bílých zlomků ledu Prs-
tence. Láhev byla právě ta mlha: osm kilometrů dlouhé
magnetické pole generované v tokamaku, které skrývalo
městský stát Tvárných pod pavučinou energie.
V této vzdálenosti od Slunce byla solární energie ne-
využitelná. Přetvoření měli vlastní sluníčka, žhnoucí fúz-
ní jádra v každém státu Rady: Goldreich- Tremaine, Der-
mott-Gold-Murray, Tauri fáze, Kirkwoodova mezera,
Synchronis, Cassiniho komplex, Enckeho komplex, Unie
sběračů, ArzenáL.. Konstantin je znal všechny.
Motory naskočily, pocítil náznak zrychlení. Meteo-
rologická stanice Goldreich- Tremaine jim povolila start;
nehrozil tedy zničující zásah blesku z prstence. Okolní
radiace byla nízká. Díky novým motorům Tvárn)'ch jej
čekalo pouhých několik týdnů cesty.
Do kajuty vstoupil dramatik Zeuner a posadil se vedle
Konstantina. "A je po všem," povzdechl si.
"To už se ti stýská, Carle?" Konstantin vzhlédl k vyš-
šímu muži.
Po Goldreich- Tremaine? Ano, stýská. Po lidech? Spíš
"
naopak. "
"Jednou se tam slavně vrátíš."
"Je od vás moc milé, že to říkáte, Vaše Excplence."
Zeuner si rukou ve světle hnědé rukavici přejel po tváři.
Konstantin si všiml, že standardní baktprie Republiky už
tomu muži jitří krk.
"Zapomeňte na státnické tituly," odvptil Konstantin.
Schi.smatrix
193
"V Prstencové radp je to nutnost dodržovat protokol.
V Republice to zavání aristokracií. Což je ndše místní
forma špatné ideologie."
"Rozumím, pane doktore. Příštp si dám větší pozor."
a Zeunerově oholené tváři bylo vidět anonymní krásu
Přetvořených. S hnidopišskou pečlivostí se oblékal do ša-
tů tlumeně hnědé a béžové barvy.
Konstantin si zastrčil monokl do sametové, měděně
prošívané vesty. Pod vyšívaným plátěným sakem se mu
začala potit záda. Kůže zad se mu loupala v místech, kde
se zmlazující virus živil stárnoucími buňkami. Už dvacet
let měl takto zamořené tělo, první odměna za oddanost
věci Tvárných. Kde virus zapracoval, tam měl olivovou
pokožku hpbkou jako miminko.
Zeuner si prohlížel stěny kajuty. Tlusté kusy izolace
byly vyzdobené impresionistick)'mi tapisériemi s v)'jevy
z Republiky. Pod jasně bílými oblaky se rozkládaly sady,
na pšeničná pole dopadaly sloupce slunečního světla, ja-
ko by pronikaly okny do katedrály, ultralehká letadélka
se snášela ke kamenným domům se střechami z červe-
n)'ch tašek. Výjev byl tak dokonalý, jako by pocházel
z turistického průvodce. "Jak vypadá vaše Republika ve
skutečnosti?" zeptal se Zeuner.
"Je to zapadákov," prohlásil Konstantin. "Vykopáv-
ka. Před revolucí Republika degenerovala. Nejenom spo-
lečensky. Fyzicky. Tak rozsáhl)' ekosystém si žádá na-
prostou genetickou kontrolu. Stavitelé se ale o dlouhodo-
bá hlediska nezajímali. Věděli, že z dlouhodobého hledi-
ska budou dávno mrtví."
Konstantin složil prsty do stříšky. "A my ten jejich
chaos zdědili. Zřetězení vyhnalo své vizionáře. Kupříkla-
du genetické teoretiky, kteří zformovali Prstencovou ra-
du. Spojené světy byly přecitlivělé. Teď ztratily všechnu
moc. Jsou z nich závislé země."
"Myslíte, e vyhrajeme? My Tvární?"
L94
BT1LCf' SteTling
I
I li
III
III
I'
II
"Ano." Konstantin obdařil svůj protějšek nepříliš čas-
to vídaným úsměvem. "Protože chápeme, o co v tomhlc
boji jde. O život. A tím nemyslím, že bychom měli pobít
Mecháky. Ti se můžou hroutit ještě stovky let. Zůstanou
ale izolovanÍ. Budou celí kybernetičtí, žádná živá tkáň.
To je slepá ulička, protože tím zmizí vůle. Imperativy.
Zbude jenom naprogramovánÍ. Bez představivosti."
Dramatik přikývl. "Poctivá ideologie. Poslední dobou
slýcháme v Goldreich- Tremaine něco úplně jiného. Hesla
Détentistů. .Jednota v rozmanitosti, kde všechny frakce
tvoří jeden velký Schismatrix. Lidstvo se setkalo s cizinci
a znovu se sjednotilo."
Kunstantin si poposedl a nenápadně se o polstrování
křesla poškrábal na zádech. "Tyhle fráze jsem slyšel. Na
jevišti. Ten producent, o kterém jste se zmínil -"
"Mavrides?" Zeuner překypoval ochotou. "To je moc-
ný klan. Goldreich-Tremaine, Jastrowova stanice, Kirk-
woodova mezera. Nikdy neměli genika přímo v Radě,
mají ale společné geny s Garzy, Drapery a Vetterlingy.
A Vetterlingové mají vliv."
"Říkal jste, že tenhle muž se k Mavridům přiženil.
Není to genik."
"Myslíte jako unik? Ano. Nemá dovoleno přidat své
geny do linie." Zeuner měl radost, že může tenhle drb
prozradit. "Taky je to mazánek Investorů. A kápéďák."
"Kápéďák? Jako že má hodnost u Bezpečnostní služ-
by?"
"Je to kapitán-doktor Abelard Mavrides, K.-Ph.D.
Pro někoho tak starého je to nízká hodnost. Býval to
astrohnida, prý kometární horník. Na okraji Soustavy se
setkal s cizinci, nějak se jim vetřel do přízně. .. Investoři
tu nebyli víc než pár měsíců, když na jedné ze svých lodí
přivezli Mavrida a jeho ženu do Goldreich- Tremaine. Od
té doby na co sáhne, to se mu vydařÍ. Korporace si ho
najímají jako prostředníka k jednání s cizinci. Učí o In-
III
I II
_ IIlIil
SchismatTix
195
est.ore: a plyn ě mluví jejich jazykem. Má tolik peněz,
ze SI muze dovoht držet svou minulost pod pokličkou."
"Tvární ze starých linií si své soukromí úzkostlivě
střežÍ. "
Zeuner se hluboce zamyslel. "Je to můj nepřítpl. Zni-
čil mi karipru."
Konstantin uvažoval. Vědělo Mavridovi víc než Zeu-
ner. Najal si Zeunera úmyslně, protože si uvědomoval že
l\Iavrides jistě má nepřátele, a nalézt je bude jednoduŠší
než je stvořit. '
Zeuner byl otrávený. Jeho první hra propadla' druhá
nebyla ani inscenována. Nebyl zasvěcen do zák lisních
ma i ac Ma."rida a jeho Půlnoční kliky. Zeuner byl
zapnsahly antlmechanista; jeho genetická linie za války
krutě trpěla. Détentisté ho odmítli.
Učaroval mu tedy Konstantin. Přilákal Zeunera do
Republiky slibem, že mu umožní přístup do divadelních
archivů, k živoucí tradici dramatu, kterou bude moci
Zeu.ner studovat a využívat. Tvárný za to byl vděčný,
a dlky tomu se stal Konstantinovou figurkou.
Konstantin mlčel. Mavrides mu přidělával starosti.
Chapadla jeho vlivu se rozběhla po celém Goldreich-
Tremaine.
A došlo k prakticky nemožné shodě náhod. Spíše to
vypadalo na promyšlen)" komplot.
Muž, který si říká Abelard. Umělecký řpditel divadla.
Inscenuje politické hry. A za ženu má diplomatku.
Konstantin každopádně věděl, že Abelard Lindsay je
mrtvý. Je o ?enti v zaibatsu nafilmovali Lindsayovu
smrt,. ktera pnsla z rukou pracovníků Gejša banky. Kon-
s antm, dokonce mluvil se ženou, která ho nechala popra-
VIt, tv rn :eneg.átkou jménem Kitsune. Znal celý ten
smutny pnbeh: Lmdsayova angažovanost ve věci pirá-
tů, zoufalá vražda bývalé vůdkyně Gejša banky. Lindsay
zemřel příšerným způsobem.
196
Bruce Steding
II
II
Ale proč se první vrah ze zaibatsu nikdy nevrátil? Ne-
pomysll-'l by si, že se z toho muže stane astrohnida. Vrazi
měli implantované pojistky; jen málo zrádců přežilo.
Konstantin léta žil ve strachu z prvního vraha. Nej-
vyšší představitelé Bezpečnostní služby Prstencové rady
jej ujišťovali. že vrah je mrtvý. Konstant in jim nevěřil
a už se na ně nikdy nespolehl.
Celé roky se snažil proniknout do spletitého podsvětí
tajných akcí Tvárných. Vrazi a osobní strážci což byla
často jedna a tatáž osoba, jelikož se oba specializovali na
umění toho druhého - se stali jeho nejbližšími přáteli.
Znal jejich lsti, jejich fanatickou oddanost. Soustav-
ně se snažil získat jejich důvěru. Skrýval je v Republice
před perzekucí pacifistů. Bez omezení využíval svou pres-
tiž, aby napomohl militaristické části jejich politického
spektra.
Někteří Tvární jím dodnes pohrdali kvůli jeho ne-
zamýšleným genům; u mnoha dalších si získal respekt.
Osobní záští se nezabýval. Co jej však trápilo byla mož-
nost, že bude odstaven z centra dění dřív, než změří síly
se zbytkem světa. Než uspokojí nezlomnou touhu, která
jej pohání už od dětství.
Kdo vědělo Lindsayovi, jediném muži, s nímž se kdy
přátelil? Když byl Konstantin mladý, slabý, než se kolem
něho zaklaplo brnění nedůvěry, Lindsay byl jeho blízký
přítel. Kdo tenhle přízrak vypustil a za jakým účelem?
STÁT RADY GOLDREICH-TREMAINE: 26.12.'46
Zahradu obsadili svatebčané. Lindsay ze své skr)'še
za větvemi zakrslé magnólie sledoval, jak jeho žena v po-
loviční gravitaci poskakuje a blíží se k němu. Zelené listy
se jí otíraly o čelenku s křídly. Nořiny slavnostní šaty
byly upletené z vlny barvy okru se stříbrným zdobením
___ "III
Srhisrnatrix
197
a prostříhanými jantarově žlut)'mi rukávy. ,.Není ti nic,
miláčku ?"
"To ty zatracený manžety. Tancoval jsem a vypáral
jsem si celou řadu."
"Všimla jsem si, že jdeš pryč. Chceš pomoct?"
"Zvládnu to." Lindsay zápasil s propletencem vlny.
"Trvá mi to, ale už to bude."
"Já ti pomůžu." Přistoupila k němu, z čelenky si vy-
táhla pletací jehlice a zapletla mu rukávy s obratností, jíž
se nemohl nikdy rovnat. Povzdechl si a opatrně si zasu-
nul svoje jehlice zpátky do copánků ve vlasech. "Regent
se po tobě shání," prohodila. "Jsou tu starší genikové."
.,Kam jsi je usadila?"
"Do privátky na verandě. Musela jsem odtamtud vy-
hnat kupu dětí." Dopletla rukáv. "Tak. Spokojený?"
"Jsi poklad."
"Nelíbat, Abelarde. Rozmažeš si makeup. Po hosti-
ně." Usmála se. "Vypadáš výborně."
Lindsay si mechanickou paží uhladil lokny šediv)'Ch
vlasů. Ocelové klouby se třpytily vsazenými uměl)'mi dra-
hokamy; drátěné šlachy se blyštěly vpleten)'mi prameny
optických vláken. Na sobě měl formální nařasenou ves-
tu akademika z Kosmosity Goldreich- Tremaine, na je-
jích klopách se mu skvěly hodnostní prýmky. Tříčtvrteční
kalhoty měl kávově hnědé. Usedlost jeho oděvu poněkud
odlehčovaly hnědé opalizující punčochy. "Tancoval jsem
s nevěstou," pochlubil se. "Asi jsem je trochu překvapil."
"Slyšela jsem aplaus, zlato." Usmála se a vzala ho za
ruku těsně nad ocelovou loketní kostí. Odešli ze zahrady.
Venku tančili ženich s nevěstou na stropě patia, vi-
seli hlavou dolů. Mrštně skákali z jedné taneční smyčky
clo druhé; ty tvořily velikou soustavu polstrovaných opor
pro nohy, vlastně postroj, který se používal za podmí-
Ilek nízké gravitace. Lindsay se díval na nevěstu a pocítil
takový nával štěstí, až mu téměř připadalo jako bolest.
I Iii
!'
I
,[
I:
III
:lli'
11111
:11:: 1
11111:
"
198
Bruce Sterlzng
Kleo Mavrides. Mladá nevěsta byla klonem té sta-
ré ženy, měla stejné jméno a geny. Občas měl Lindsay
dojem, že se za veselýma očima mladší Kleo skrývá ji-
n)' duch, tak jako se křišťálová sklenka ještě chvíli chvě-
je zvukem, který už odezněl. Udělal, co mohl. Co byla
mladší Kleo vypěstována, těšila se jeho zvláštní péči. Je-
mu i Noře byla tahle omluva příjemná. Nebylo to jenom
pokání. Na to, aby se tomu dalo říkat odškodnění, se
kvůli té malé až příliš snažili. Byla to láska.
Ženich energicky tančil; měl mohutné tělo vetterling-
sk)'ch geniků. Fernand Vetterling byl nadan)' muž, vy-
čníval i ve společnosti géniů. Lindsay ho už dvacet let
znal jako dramatika, architekta a člena Kliky. Vetterlin-
gova tvůrčí energie dodnes naplňovala Lindsaye úžasem,
bd i trochu strachem. Uvažoval, jak dlouho asi vydrží
manželství mezi roztěkanou Kleo a realistickým Vetter-
lingem, který měl mysl ostrou jako ocelový nůž. Byl to
pragmatický sňatek, stejně jako sňatek z lásky. Vložili do
něj velký kapitál, ekonomick)' i genetick)'.
Norajej provedla hejnem dětí, které roztomilými splé-
tan)'mi bičíky šlehaly bzučící gyroskopy. Paolo Mavri-
des jako obvykle vyhrával, devítiletý obličejíček ztuhlý
v nadpřirozeném soustředěnÍ. "Nešlápni mi na káču, No-
ro," zavolal.
"Paolo se sázel," vykřikla Randa Vetterlingová, sval-
naté šestileté děvčátko. Škodolibě se zakřenila, čímž od-
halila chybějící řezáky.
"Ach já," ulevil si Paolo, aniž by vzhlédl. "Žalobníček
žaluje."
"Buďte hodní," napomenula je Nora. "A nerušte star-
....., "
Sl.
Starší genikové seděli u intarzovaného stolu, v jehož
středu stála investorská plastika. Komunikovali výhradně
Pohledy, jazykem, který necvičenému pozorovateli připa-
dal pouze jako sled kosých pohledů. Lindsay kývl a podí-
Schismatrix
199
val se pod stůl. Krčily se tam dvě děti a hrály si s dlou-
h)'m motouzem. Pomocí všech čtyř rukou a palců u no-
hou vytvořily složitý mnohoúhelník. "Nádhpra." pochvá-
lil je. "Ale běžte si hrát na pavouky jinam."
"Tak jo, ,. neochotně při svědčilo starší dítě. Aniž by
jakkoliv narušily své dílo, na patách a prstech nohou
opatrně odhopkaly k východu, svázané ruce vystrčené
nad hlavu.
"Dal jsem jim nějakou sladkost" nadhodil Dietrich
Ross, když byly pryč. "Řekly mi, že i ji schovají na pak.
Už jste někdy slyšeli o takhle starém dítěti, které by si
nechalo sladkost na pak? Kam teIl svět sakra spěje?"
Lindsay se posadil a otevřel si kapesní zrcátko. Z kap-
sy u vesty vytáhl pudřenku.
"Potíš se jak vrata od chlíva," podotkl Ross. Hodně
jsi se změnil, Mavride." . "
"Rossi, ty jeden pacholku, promluvíme si, až budeš
taky čtyřikrát v kole," ohradil se Lindsay.
"Margaret změnila názor na tu ozdobu tady na stole,"
ozval se Charles Vetterling. B)'valý regent po ztrátě své-
ho úřadu hodně sešel; byl baculatý a prchlivý začínal
šedivět. '
V Lindsayovi se probudil zájem. "A ten zní, paní re-
ktorko ?"
"Je to erotika." Rektorka-generálka Margaret Julia-
nová se naklonila nad vykládan)' stůl a ukázala na vzdu-
chotěsnou kupoli z plexiskla. Pod ní byla uložená složitá
s.kulptura. Od té doby, co ji Investoři Lindsayovi darova-
h, spekulovalo se o tom, co má vlastně představovat.
Předmět byl vysekán z vodního ledu a na povrchu byl
pokryt vrstvičkou třpytícího se zmrzlého čpavku. Aparát
pod kupolí v ní udržoval teplotu 40 stupňů Kelvina. Plas-
tiku tvořily dva zploštělé ovály, pokryté jemnými výstup-
ky křehk)'ch krystalků jinovatky. Objekt byl umístěn na
zvlněné podložce, která snad měla představovat nějaký
111" 11 '
,I'
III I
ft I
I
IIIII
Illil:
IIII
1
I
200
Bruce Sterling
nepředstavitelně studený oceán bláta. Z hlavního motivu
vystupoval trochu menší výčnělek a o kousek dál se nořil
pod hladinu, možná měl představovat rameno.
"Zcela zjpvně jsou tam dva," prohlásila tvárná aka-
demička. "Podle mě je fyzická činnost vkusně skryta pod
vodou. Anebo tekutinou."
"Nejsou si moc podobní," řekl Lindsay. "Spíš se mi
zdá, že jeden pojídá druhého. Jestli jsou tedy vůbec živí.--
"Moje řeč," zasípal Sigmund Fetzko. Mechanistický
renegát, který byl z šestice přítomných zdaleka nejstarší,
se vyčerpaně opřel v křesle. Slova vyslovoval s obtíže--
mi a jen s pomocí podpůrné žeberní ortézy, přes niž měl
navlečen)' těžký kabát. "Na tom druhém jsou důlky. Pro-
padá se mu skořápka. Jeho partner ho vycucává."
Na verandu se přiřítilo vetterlingské dítě a hnalo se za
neposlušným gyroskopem. Vetterling Pohlédl na Nevilla
Pongpianskula a změnil téma hovoru. Dítě odběhlo. "Je
to dobrá svatba," odvětil PongpianskuL "Nadání Mavri-
dů a odhodlání Vetterlingů: úžasná kombinace. Michaila
Vetterlingová na mě působí slibně; v jak m je poměru?"
Vetterling se blazeovaně usmáL "Sedesát procent
z Vetterlingů, třicet z Mavridů a deset z Garzů při ob-
vyklé reciproční smlouvě. Posvítil jsem si ale na to, aby
geny Garzů byly blízké genům Vetterlingů z původní li-
nie. Nestál jsem o ty výstřelky z jejich nové linie. Aspoň
dokud se neověří."
"Mladá Adelaide Garza je báječná," odvětila Marga-
ret Julianová. "Je to jedna z mých pokročilých studen-
tek. Superchytří člověku berou dech, regente. K vantový
skok." Elegantníma vrásčit)'ma rukama si uhladila klopu
medailemi obsypané vesty.
"Opravdu?" ujistil se Ross. "Kdysi jsem byl ženatý se
starší Adelaide."
"Co se s ní stalo?" optal se PongpianskuL
Ross pokrčil rameny. "Uvadla."
Schzsmatrix
201
Všechny přítomné trochu zamrazilo. Lindsay změnil
téma. "Chceme si postavit novou verandu. Nora si v téhle
potřebuje zařídit kancelář."
"Potřphuje větší prostory?" zeptal se PongpianskuL
Lindsay přikývL "K vůli své funkci. A tohle je naše
nejlepší privátka. Lidé z Wakefield zaibatsu tu už od-
stranili štěnice. Kamkoliv jinam bychom museli pustit
techniky; je z toho pak hrozný nepořádpk."
.,Stavíte na úvěr?" chtěl vědět Ross.
"Samozřejmě." Lindsay se usmáL
"V G- T jsou poslední dobou hrozně nízký úrokový
sazby," prohlásil Ross. "To je veliká hloupost."
"No tak, Rossi," ozval se Vetterling, "ty už osmdesát
let bydlíš ve stejným brlohu. Člověk se v t)' králíkárně
ani neotočí. Podívej se na nás Vetterlingy. Ženich nám
právě dodal plány na nový komplex nafukovaček."
"Chatrn)' krám," vyjádřil svůj názor Ross. "V G-T už
je dneska beztak hlava na hlavě. Je tu moc mladých štik.
Všechno vypadá dobře, já ale ve vzduchu cítím krach. Až
na něj dojde, sbalím svoje investice a vyrazím ke kome--
tářům. Už je to dávno, co jsem někde zkoušel štěstí."
Pongpianskul Pohlédl na Lindsaye a gesty vrásčit),ch
víček mu sděloval své pobavené pohrdání Rossov)'mi ne--
konečnými řečmi o štěstí. Ross před sto lety dosáhl vý-
razného těžebního úspěchu a nedopustil, aby na to někdo
zapomněL Přestože své okolí stále k něčemu ponoukal,
sám se v riskování vesměs omezil na prazvláštní způsob,
s nímž si vybíral vesty.
"Mám kandidáta do Kliky," nadhodil Vetterling.
"Velmi kultivovaný, velmi zdvořilý. Carl Zeuner."
"Ten dramatik?" optala se Margaret Julianová. "Jeho
hry jdou mimo mě."
"Tím chceš říct, že není Détentista," odvětil Vetter-
ling. "Že nevyhovuje tvému pacifismu, Margaret. Mavri-
dl', myslím, že ty ho znáš."
I 'II 'I
II
!I
II
II
li'
li
I'
'II
II
j'
202
Brnce Sterling
"Setkali jsme se," přisvědčil Lindsay.
"Zeuner je extrémista," namítl Pongpianskul. Toto
téma starého doktora vybudilo; soustředěně se předklo-
nil a propletl si prsty na rukou. ".Je to muž Filipa Kon-
stantina. Léta žil v Republice. To je vyhlášené středisko
tvárných imperialistů."
Vetterling se zaškaredil. "Uber plyn, Neville. Znám
Zřetězent světy; narodil jsem se tam. To. co tam Kon-
stantin udělal, se mělo udělat už před sto lety."
".Jako že měl svůj zahradní svět naplnit neschopnými
vrahy?"
IlOn přivedl do komunity Tvárných nový svět, a to
je -"
"To je jasná kulturní genocida." Pongpianskul právě
prošel omlazením; štíhlé tělo se mu chvělo nelidskou ener-
gií. Lindsay se nikdy neptal, jakou techniku používá; kůži
měl po ní hladkou, ale jakoby vydělanou, navíc měla po-
divný, nepřirozeně tmavý nádech. Klouby na rukou měl
tak vrásčité, až vypadaly jako malé rozety. "Z Republiky
by se měl udělat skanzen. To by byl dobrý přístup. Potře-
bujeme pestrost; ne každá společnost, kterou utvoříme,
se udrží pohromadě."
"Neville," ztěžka si povzdechl Sigmund Fetzko, "ne-
buď jako malý kluk."
Pongpianskul se opřel. "Přiznávám, že od posledního
omlazení si čtu své staré projevy."
"Kvůli nim jsi dojel na čistku," připomněl mu Vettpr-
ling.
"K vůli lásce ke starožitnostem? Protože moje proje-
vy už nic jiného nejsou. Ta problematika ale nezmize-
la, přátelé. Společnost a anarchie. Politika věci spojuje;
technika rozděluje. Republika a podobné malé enklávy
by měly zůstat nedotčené. Když nás zničí naše vlastní
hrát , zbude někdo, kdo posbírá zbytky."
"Je tu Země," poznamenal Fetzko.
Schismatrix
203
"Barbary nepočítám," prohlásil Pongpianskul. Usrkl
ze sklenky utišujícího frappé.
"Kdybys nebyl srab. Pongpianskule," prohlásil Ross
"vyrazil bys do Republiky a otevřeně si to tam s nimi
vyříkal. "
Pongpianskul si odfrkl. "Vsadím se, že hyrh tam se-
hnal kvanta důkazů."
"Nesmysl," opáčil Vetterling.
"Sázka?" Ross se díval z jednoho aktéra na druhého.
"Budu vám dělat rozhodčího. Doktore, jestli se ti podaří
najít důkazy, které vystraší i moji otrlou povahu, všichni
se shodneme, že máš pravdu."
Pongpianskul zaváhal. "Už je to dávno, co jsem. . ."
Ross se zasmál. "Máš strach? Tak to se radši drž zpát-
ky a pěstuj si svou tajemnost. Potřebuješ budit zdání
záhadnosti. Jinak si tě dají mladé štiky k snídani."
"Po čistce se našla spousta takových, kteří se na po-
dobnou snídani těšili," opáčil Pongpianskul. "Nedokázali
mě strávit."
"To už je dvě stě let," popichoval ho Ross. "Vzpomí-
nám si na jednu epizodku - co to bylo - nesmrtelnost
z chaluh?"
C - ?" P . k 1
"oze. ongplans u zamrkal. Pak mu na mysli vy-
tanula desítky let zasunutá vzpomínka. "Chaluhy," vy-
dechl. ,,'Zázračná rostlina z pozemsk)'ch oceánů.''' Cito-
val sám sebe. ,,'Přátelé, stále přemítáte, proč máte pro-
měnlivou katalytickou rovnováhu? Odpovědí jsou chalu-
hy, zázračné rostliny zrozené v moři, nyní geneticky upra-
vené tak, aby rostly a vzkvétaly v prehistorickém solném
roztoku, z nějž vzešel samotný život...' Bože můj, úplně
jsem na to zapomněl."
"Prodával tablety z chaluh," prozradil Ross. "Byd-
1('1 v nějakém nafukovacím slumu, radiace tam byla tak
:-.ilná, že jste si mohli na stěně usmažit vajíčka."
IJ
204
Bruce Sterlmg
II
[I
II1I
Placebo," podotkl PongpianskuL "Tehdy byl Gold-
" o H ' k o
reich- Tremaine plný starých nezamýšlencu. orm u,
uprchlíků připečených radiací. To nás ještě nechránila
Láhev. Když vypadali zoufale, přimíchal jspm jim do
směsi trochu analgetik."
"Beze lsti se jeden nedožijte tak vysokého věku jako
my," usoudil Lindsay. ,
Vetterling zasupěL "Přestaň se tu oddávat vzpomm-
kám, Ylavride. Chci vědět, na čem jsem, Rossi. Co vy-
hraju, když Pongpianskul nic nenajde?" .
"Můj domov," prohlásil Pongpianskul. "Ve Fltzgeral-
dově kole."
Vetterling vyvalil oči. "Proti čemu?"
Proti tvému veřejnému odsouzení Konstantina a
Zeu era. A výlohám spojeným s mou cestou."
"Tvůj překrásný byt," naléhala na Pongpianskula
Margaret Julianová. "Jak se s ním můžeš rozloučit, Ne-
ville ?"
Pongpianskul pokrčil rameny. "Jestli budoucnost pa-
tří Konstantinovým kamarádíčkům, tak mi na bydlení
tady nesejde."
"Mysli na to, žes právě prošel léčbou," znepokojeně
podotkl Vetterling. "Jednáš zbrkle. Nechci nikoho vykop-
nout z bytu. Můžeme tu sázku odložit, než se -"
"Odl žit," zopakoval PongpianskuL "To je naše pro-
kletí; na všechno je vždycky dost času. Zatímco se mlad-
ší derou do každého nového roku, jako by neexistovalo
žádnp včera... Ne, stojím si za tím, regente." Napřáhl
koženou ruku k Vetterlingovi.
Platí!" odvětil Vetterling Mohutnou rukou sevřel
POl; pianskulovu útlou ručku. "Domluvpno. Vy čtyři jste
svědci. "
"Poletím příští lodí," prohlásil Pongpianskul. Vstal,
mědčnkovitě zelené oči se mu horečnatě leskly. "Musím
si něco zařídit. Překrásná hostina, Mavride."
11'1
I I I
li
III
Schismatrix
205
To Lindsaye vylekalo. "Páni. Děkuji, pane. Myslmi,
že klobouk mátp u robota."
"Musím poděkovat hostitelce." Pongpianskul odešeL
"Je to ('vok," poznamenal Vetterling. "Ta nová kúra
ho úplně vykolejila. Chudák Pongpianskul byl vždycky
trochu labilní."
"N a jaké kúře to by!?" zasupěl Fetzko. ..Působí tak
energicky. "
Ross se usmáL ".Ještě není ověřená. Nemůže si dovo-
lit registrovanou léčbu. Doslechl jsem se, že se dohodl
s někým bohatým, že mu bude dělat pokusného králíka
a podělí se o náklady."
Lindsay Pohlédl na Rosse. Ross skryl svůj výraz tím,
že se zakousl do jednohubky.
"Riziko," usoudil Fetzko. "Proto nás mladí snášejí.
Abychom nesli jejich rizika. A naše řady prořídly. Špatné
léčebné kúry. Ztráty na naší straně."
"Mohlo by být hůř," namítl Ross. "Mohl se dostat do
rukou podvodníků s kožními viry. Loupal by se jako had,
to vám říkám!"
Mladý Paolo Mavrides prošel zvukotěsným polem ve
dveřích. "Nora říká, abyste šli vyprovodit Kleo a pana
Vetterlinga. "
"Děkujeme, Paolo.'" Julianová a regent Vetterling vy-
razili ke dveřím a klábosili o cenách ve stavebnictví. Fetz-
ko se potácpl za nimi, nohy mu hlasitě hučely. Ross chytil
Lindsaye za přpdloktí.
"Na slovíčko, Abelarde."
"Ano, poručíku filozofie?"
"Tohle se netýká Bezpečnostní služby, Abelarde. Ne-
povÍš Julianové, že jsem k tomu Pongpidnskula navpdl,
že ne?"
"Mluvíš o té nevyzkoušené léčbě? Ne. Ale bylo to
kruté."
II, I
'I
::"!I
III
I
I
III
Bruce Sterling
206
!I
I!
II
1
,
I1II
Ross se zaculil. ..Hele, před pár desítkami le jse
se s l\largaret málem oženil, a podle toho, co Ne,:Ille n-
ká možná se zase k nějaké té svojí svatbě nach mytnu..
K ukni, Mavride. Nepřehlédl jsem, jak posledm roky vy-
padáš. Úplně se rozkládáš."
Lindsay si přejel po prošedivělých vlasech. "Pár lidí
už mi to řeklo."
Problém asi není v penězích?"
::Ne." Povzdechl si. "Nechci, aby něk o zk umal oj
geny. Sleduje nás tolik sk pin _o Be: ecnostl" a m:m-h
být upřímný, nejsem tak uplne bm, Clm se z am... .
A kdo v tomhle věku sakra je? Poslechm, Mavnde:
doši mi, že je pes zakopaný v něčem tak? ém, že js!
unik. O tom mluvím: dozvěděl jsem se o necem hodne
neformálním, hodně tajném. Je to drahé, ale neklad0r.: s:
žádné otázky, nevedou se záznamy: operace se odehrava
v privátce. V jednom ze slumů."
Aha" odtušil Lindsay. "Riskantní."
" , k '
Ross pokrčil rameny. "Víš přece, že s , zbyt e s,:e
genetické linie dvakrát nevycházím. NedaJI ml svoJev a-
znamy; musím vést vlastní výzkum. Nemůžeme se neJak
dohodnout?"
"Možná. Před ženou nic netajím. Můžu jí to říct?"
O všem ovšem... Půjdeš do toho?"
" ,
Ozvu se ti." Lindsay položil svou umplou ruku Ros-
sovi' kolem ramen; Ross se otřásl, ale jen maličko.
Itl!
Illii
hl'l
Il::
IIII1 1
111111
"I
1 1 ,,1 1 1
1 [ "
I
I1II
I
Novomanželé došli až do vstupní haly, tam je ale za-
stavil zástup gratulantů a mladých geniků, kteří přinášeli
klobouky. Lindsay ob jal Kle, a le icí v pot l Fernandu
Vetterlingovi rukou. "Postaras se ml o svagncku, Fernan-
de? Víš, jak je mladá."
Fernand se mu zadíval do očí. "Dýchám a žiju jenom
pro ni, příteli."
Schi.5matrix
207
.,Tak se mi to líbí. Trochu tu novou hru odložíme.
Lá5ka je důležitější."
Nora políbila Fernanda, čímž mu rozmazala makeup.
Mladší hosté se mezitím v domě pořádně rozjížděli. Ta-
nec ve stropních smyčkách se zvrhl téměř ve rvačku, pro-
tože rozjaření mladí Tvární sp snažili jeden druhého vy-
strčit z přecpaného tanečního postroje. Někteří už spadli
a v poloviční gravitaci vláli na těch. ktpří měli větší štěstí.
Vládne dobrá nálada, pomyslel si spokojeně Lindsay.
Mnozí z nich se také brzy ožení a vdají; jen málokdo ale
dojde příjemného spojení lásky a politiky jako Fernand.
Byli jen pěšáky v dynastických hrách starých, kde pra-
vidla určovaly peníze a geny.
Přehlédl dav, každého zkoumal s pozorností, jíž ho
naučilo třicet let v prostředí publika Tvárných. Několik
jedinců se schovávalo u stromů v zahradě, což byl cen-
trální obdélník, plný svěží zeleně, ohraničený mozaikou
dláždění patia. Čtyři mavridské děti týraly služebního
robota, a přestože ho pošťuchovaly a podrážely mu no-
hy, podařilo se mu nerozlít nápoje, které nesl. Lindsay
vyskočil, omezován jen slabou gravitací, aby se mohl po-
dívat dáL
Na protější straně zahrady se rozhořela hádka: šesti-
ce Tvárných stála kolem muže v černé kombinéze. Potí-
le. Lindsay došel k cestičce kolem zahrady a vyskočil na
strop. Postupoval s léty prověřenou praxí, obratnp se za-
chytával výstupků a prohlubní pro nohy. Musel na chvil-
ku zastavit, protože se kolem něho a přes něho s nadše-
ným smíchem prohnal trojlístek dětí. Znovu se mu začal
párat rukáv.
Lindsay seskočil na zem na protější straně. "Zatrace-
ný rukávy," zamumlaL Naštěstí se ani většině ostatních
hostÚ nepodařilo zachovat své šaty bez poskvrnky. Vy-
lazil k hloučku diskutérů.
Uprostřed stál mladý Mechanista, na sobě měl dobře
208
Bruce Sterling
Schismatrix
209
III
I
II!
I
II
I
střižený- overal s černý-m zapínáním na knoflíky a smyčky,
u krku měl naznačené ozdobné lemování, které používali
Tvární. Lindsay ho poznal: Rjuminův žák, který- přiletěl
s po ledním tu 'né Intrasolární společnosti kabuki. Říkal
si Wells.
Mpl drzý vzhled astrohnidy: krátkp rozcuchané vla-
sy, záludné oči, stál doširoka rozkročený-, jak je obvyklé
u člověka, který- žije ve stavu bpztíže. Na ramenou kom-
binézy měllogo masky kabuki. Vypadal opile.
"Je to jasné jako facka," přesvědčoval ostatní Wells.
.,Když použili Investory jako záminku k tomu, aby ukon-
čili válku, tak to je jedna věc. Ale ti z nás, kdo známe
cizince od dětství, vidíme pravdu. Nejsou to žádní sva-
touškové. Zneužili nás kvůli zisku."
Skupinka si Lindsaye dosud nevšimla. Držel se v po-
zadí a sledoval řeč jejich těla. Je to špatné: přítomní
Tvární byli Afriel, Besetzná, Warden, Parr a Leng: jeho
postgraduální třída cizí lingvistiky. Se zdvořilým opovr-
žením naslouchali Mechanistový-m slovům. Zjevně se mu
neobtěžovali říct, ký-m jsou, byť je jejich doktorandské
vesty označovaly zcela zřetelně.
"Vy si nemyslíte, že se zasloužili o détente?" Otáz-
ku položil Simon Afriel, odtažitý- a zkušený mladý radi-
kál, který už si začínal budovat jméno v akademicko-
vojenském komplexu Tvárných. Jednou se Lindsayovi
svěřil, že má políčeno na diplomatickou kariéru u někte-
rý-ch cizinců. To měli všichni: mezi devatenácti známý-mi
cizími druhy se jistě najde alespoň jeden, s nímž by moh-
li Tvární navázat těsné vztahy. A diplomatovi, který- se
z takové mise vrátí dušpvně zdravý-, bude svět ležet u no-
hou.
"Jsem zapálený- Détentista," prohlásil \Vells. "Jenom
chci, aby lidstvo dostalo svůj podíL Třicet let si nás Inves-
toři kupují a prodávají. Známe jejich tajemství? Máme
jejich mezihvězdný- pohon? Jejich historii? Ne. Vždycky
nás odbudou nějaký-mi hračkami a předražený-mi vý-lety
ke hvězdám. Tihle šupinatí podvodníci tyjou ze slabosti
a rozdrobenosti lidí. Nemyslím si to jenom já. V Karte-
lech vyrůstá nová generace -"
"K čemu to všechno?" ozvala se Besetzná, zámožná
slečna, která už ted' hovořila osmi jazyky včetně inves-
torštiny. Prostříhanp rukávy bez tkanic a sametová če-
lenka s křídly z ní dčlaly model přitažlivosti Tvárný-ch.
"v Kartelech vás početně převyšují staří. Ti se s námi
vypořádají jako obvykle; je to jejich běžná praxe. Když
nás nebudou chránit Investoři -"
"Přesně tak, paní doktorandko." Wells nebyl tak opi-
lý, na kolik vypadaL "Jsou nás stovky, kdo toužíme vidět
Prstence v celé jejich kráse. O ctitele nemáte nouzi. Má-
me módu Prstence z třetí ruky, umění Prstence ze čtvrté
ruky, tajně to k nám proudí. Je to k pláči! Můžeme si to-
ho navzájem tolik nabídnout. .. Investoři ale ze statu quo
vyždímali maximum. Už napomáhají válečný-m štváčům:
omezené lety mezi Prstencem a Kartely, rozvášněné boje
o jejich přízeň... Víte, už jenom má přítomnost zde mě
nadosmrti ocejchuje, možná dokonce jako agenta Bez-
pečnostní služby Prstence: domnívám se, že jim říkáte
bacily? Už nikdy nevkročím do žádného kartelu, aniž by
mě někdo nesledoval -"
Afriel hlasitě zvolal: "Dobrý večer, kapitáne-doktore."
Zahlédl Lindsaye.
Aby Lindsay situaci pokud možno zachránil, pomalu
k nim vykročiL
"Dobrý- večer, doktorandi. Pane Wellsi. Doufám, že
si neotravujete mysli cynismem mládí. Tohle jsou chvíle
radosti. . ."
Wells však znervózněL
Všichni Mechanisté měli z agentů Bezpečnostní služ-
by Prstence hrůzu, neuvědomovali si, že akademicko-vo-
jenský komplex prostupuje život Tvárný-ch natolik, že
"II
I
,II
210
Schismatrix
211
"I
1:1 1
:11
':' \
II:
II
Bruce Sterling
k Bezpečnosti patří nějakým způsobem čtvrtina popula-
ce. Kupříkladu Besetzná, Afriel a Pan byli zapálenými
vůdci polovojenské organizace mladých obyvatel Gold-
reich- Tremaine, a tím pádem byli Wellsovi nohem ne-
b;zpečnější než Lindsay se svou protivnou hodností kapi-
tana. Wells se však celý obalil nedůvěrou. Dokud Lindsay
neodešel, omezil se na několik vtipných poznámek.
Nejhorší bylo, že Wells měl pravdu. Tvární studenti
to věděli. Nehodlali ale ohrožovat své vydřené doktoráty
tím, že by veřejně souhlasili s rodilým Mechákem. Kd
nebyl ideologicky bezúhonný, nezískal povolení PrstPnco-
vé rady cestovat ke hvězdám.
Investoři byli šmelináři, samozřejmě. Jejich přílet ne-
přinesl zlatý věk, který lidstvo očekávalo. Investoři navíc
nebyli ani nijak zvlášť chytří. Kompenzovali to nesku-
tečnou drzostí a stračí touhou po blyštivých penízcích.
Byli příliš chamtiví na to, aby poznali nejistotu. Věděli,
co chtějí, což byla jejich zásadní výhoda.
Lidé v nich viděli mnohem víc, než jací ve skutečnosti
byli. I Lindsay ze sebe udělal víc, když s Norou obratně
vyměnili svůj rozsudek smrti na asteroidu za tříměsíční
jazykové studium a bezplatný let do Prstencové rady.
Lindsay okamžitě proslul jako přítel cizinců a ze vše h
sil se snažil tajemnost Investorů ještě zveličovat. I on se
dopustil podvodu.
Podvedl dokonce i Investory. Ti ho označovali síp-
nutím a písknutím, které znamenalo "Umělec". Lindsay
měl mezi nimi dodnes přátele; nebo přinejmenším jedi -
ce, které dokázal s přehledem pobavit.
Investoři měli cosi jako smysl pro humor, jistý sadis-
tický P?žitek z vychytrale sjednané dohody. Plastika, již
mu dah a která stála na čestném místf> jeho domu, mohla
klidně představovat dva zmrzlé cizí hobky.
Jen Bůh ví, jakému popletpnému cizinci prodali je-
ho umělecké dílo vf' stylu ready-made. Nebylo žádným
překvapením, že se mladík jako Wells bude dožadovat
pravdy a bude ji šířit dál. Nebude si uvědomovat násled-
ky svých činů a ani ho nebudou zajímat; je zkrátka příliš
mladý, aby žil ve lži. Inu, ten podvod ještě chvíli vydrží.
:'-J dvzdory nové generaci, která vyrůstala v Investo;ském
míru a snažila se strhnout závoj klamu, aniž by si uvědo-
movala, že je to zároveň plátno, na němž je vymalován
cplý jejich svět.
Lindsay se vydal za manželkou. Našel ji v kanceláři,
jak rozmlouvá se svou konspirační skupinou vycvičených
diplomatů. Plukovnice-profesorka Nora Mavrides vrhala
dlouhý stín na Goldreich- Tremaine. Časem do něho vplul
každý diplomat v hlavním městě. Byla nejznámějším loa-
jalistou své společenské třídy a kde mohla, tam se za ni
brala
Lindsay se ukrýval v pohodlí své vlastní záhadnosti.
Podle toho, co věděl, byl posledním živým členem zahra-
niční sekce. Jestli přežili i další netvární diplomaté, tak
rozhodně ne díky tomu, že na sebe upozorňovali.
Ze zdvořilosti do místnosti krátce nakoukl, ovšem řeč
jejich těl ho - jako obvykle - znervózňovala. Odebral
se do kuřárny, kde herci z Vetterlingových Pastýřských
měsíců zasvěcovali dvojici fanoušků do módní neřesti.
Lindsay okamžitě vklouzl do své role uměleckého ře-
ditele. Věřili, že je tím, čím se zdá být: postarší pán,
možná pomalejší, bez aury geniality, jíž disponovali dru-
zí, nicméně velkorysý a maličko záhadný. V tom tajemnu
tkvělo jeho kouzlo; doktor Abelard Mavrides opakovaně
udával tón.
Přeskakoval z jednoho tématu k druhému: genetická
politika svateb, pletichy Bezpečnostní služby Prstence,
rivalita mezi městy, akademické nauky, události z denní
směny, umělecké spolky - všechno to byly nitě jediného
plátna. Jeho lesk, sametová záře jeho sociální výzdoby,
jej ukoléhaly. Někdy přemýšlel o klidu, který cítil. Jak
I,I I
1111
I
212
Bruce Sterling
Schismatrix
213
I
I,
moc se na něm podílel věk, vláčnost rozkladu? Lindsayo-
vi bylo jPdnašedesát let.
Svatební hostina se chýlila ke konci. Herci odešli zkou-
šet, starší genikové se odplížili do svých doupat, hejna dě-
tí pelášila do jeslí svých genetických linií. Lindsay a Nora
se konečně dostali do ložnice. Nora měla trochu upito,
leskly se jí oči. Posadila se na hranu postele a začala si
rozvazovat ozdobnou sponu na zádech slavnostních šatů.
Když ji uvolnila, se zašustěním jí sklouzly po zádech, ne
nepodobné pavučině.
Nora prodělala první omlazení před dvaceti lety, když
jí bylo třicet osm, a druhé v padesáti. V růžovém světle
lampičky se jí kůže na ramenou leskla jako sklo. Lindsay
sáhl do horní zásuvky svého nočního stolku a z polstro-
vané krabičky vyndal starý videomonokl. Nora vytáhla
štíhlé ruce z rukávů zdobených korálky a pomalu si za-
čala sundavat klobouk. Lindsay začal natáčet.
"Ty se nesvlečeš?" Otočila se. "Abelarde, co to dě-
láš?"
"Chci si tě takhle pamatovat," odpověděl. "V tomhle
dokonalém okamžiku."
Zasmála se a odhodila čelenku. Několika zručnými
pohyby si z vlasů vytáhla drahokamy vykládané jehlice
a uvolnila tak vodopád tmavých copánků.
Lindsay pocítil vzrušení. Odložil monokl a vyklouzl
z šatů.
Zvolna a klidně se milovali. Lindsay však oné noci
pocítil osten smrtelnosti, a to ho pobídlo k vyšší aktivitě.
Zachvátila jej vášeň; miloval s horlivým zápalem, a Nora
se přizpůsobila. Dosáhl intenzivního vyvrcholení, a přes
záchvěvy orgasmu sledoval svou kovovou ruku na jejím
dokonalém rameni. Zajíkal se a v uších mu bušilo srdce.
Po chvilce se odkulil. Vzdychla, protáhla se a zasmála se.
"Byl jsi úžasný," pochválila ho. "Jsem šťastná, Abelar-
de"
"Miluju tě, zlatíčko," vydechl. "Jsi celým mým živo-
tem."
Opřela se o loket. "Není ti nic, miláčku?"
Lindsaye pálily oči. "Dneska jsem mluvil s Ditrichem
Rossem," začal opatrně. "Zmínil nějaký omlazovaCÍ pro-
gram, který prý mám zkusit."
"Skvěle." zaradovala se. "Dobré zprávy."
"Je to riskantní."
"Podívej, zlato, stáří je riskantní. To ostatní je jenom
věc taktiky. Ty potřebuješ jenom nějaký menší dekata-
bolismus; to zvládnou v každé laboratoři. Nepotřebuješ
nic náročného, přinejmenším ještě dvacet lpt ne."
"Budu muset před někým sundat masku. Ross říká,
že tahle parta je diskrétní, já mu ale nevěřím. Vetterling
a Pongpianskul měli dneska hodně divný výstup. Ross je
k němu pošťouchl."
Rozpletla si jeden copánek. "Nejsi starý, zlato, a už
to předstíráš moc dlouho. Tvá minulost ti zanedlouho už
nebude na obtíž. Diplomati si získávají svá práva, a ty jsi
teď navíc Mavrides. Regent Vetterling je nezamýšlenec,
a nikdo na něj kvůli tomu nepohlíží svrchu."
"Ale pohlíží."
"Možná někdo. Ale o to tu nejde. To není důvod, proč
to odkládáš. Máš oteklé oči, Abelarde. Bereš antioxidan-
ty?"
Lindsay chvíli mlčel. Opřel se o neúnavnou protetic-
kou ruku a posadil se. "To moje smrtelnost," řekl nako-
nec. "Kdysi pro mě byla tak důležitá. Jediná mi zbyla
z mého starého života, mých starých názorů..."
"Ale tím, že necháš tělo zestárnout. nezůstaneš stejný.
Jestli chceš ochránit své staré city, měl bys zÍIstat mladý."
"To se dá udělat jediným zpÍIsobem. Tak, jak to udě-
lala Věra Kellandová."
Ruce jí ztuhly na zpola rozpleteném copánku.
II
I'j
214
Brure Sterlmg
Schisrnat1'ix
215
Omlouvám se" vydechl Lindsay. "Je to ale někde
ve ně: ten stín.. Mám strach, Noro. Když budu zase
mladý, změním se. Všechny ty šťastné roky, které jsme
prožili. .. Znehybněl jsem tu, ležím ve stínech, jsem s te-
bou v bezpečí, jsem šťastný. Když budu zase šťastný,
když přijmu to riziko - zase budu na ráně. Budu vidět."
. Pohladila ho po tváři. "Zlatíčko, budu na tebe dá-
vat pozor. Ochráním tě. Nikdo ti neublíží, jen přes mou
mrtvolu. "
"Já vím a jsem moc rád, nemůžu se ale toho pocitu
zbavit. Je to jenom pocit viny? Za to, že jsme si dob-
ře žili, že jsme měli lásku, zatímco ostatní umřeli jako
krysy v koutě?" Hlas se mu třásl; zadíval se na žluto-
hdědou vlnku na pokrývce, ozářenou světlem lampičky.
"Jak dlouho Mír vydrží? Staří námi pohrdají, mladí se
námi nenechají oklamat. Situace se musí změnit, ale jak
by se mohla změnit k lepšímu? Pro nás jedině k horší-
u... Miláčku..." Zadíval se jí do očí. "Vzpomínám si na
dny, kdy jsme neměli nic, ani vzduch k dýchání, a všude
kolem nás bujela hniloba. Všechno, co jsme od té doby
získali, je pro nás čistý z sk, ale není skutečný... Skuteč-
ný je náš vztah, nic víc. Rekni, že když se všechno kolem
rozpadne, budeš pořád se mnou..."
Vzala ho za ruce, jeho protézu si přitiskla na před-
loktí. "Jak jsi na tohle přišel? Může za to Konstantin?"
"Vetterling chce přivést do Kliky jednoho z Konstan-
tinových lidí."
"Zatraceně, já věděla, že je v tom ten despota nějak
zamontovaný. To on ti nahání strach, co? Rozdmýchává
stará neštěstí... Hned je mi líp, když vím, s kým mám
tu čest!"
"Problém není jenom v něm, zlato. Koukni: Gold-
reich- Tremaine nemůže zůstat na vrcholu věčně. Inves-
torský mír se hroutí; otevřený boj mezi Tvárnými a Me-
chanisty se rozhoří nanovo. Vojenské křídlo se zase snaží
prosadit. Přijdeme o statut hlavního města -"
"To jsou jenom domněnky, Abelarde. Zatím jsme o nic
nppřišli. Détentisté v G- T nebyli nikdy silnější. Mí diplo-
nlaté -"
"Vím, že jste silní. Podle mě i vyhrajete. Ale jest-
li se vám to nepodaří, jestli budeme muset odejít jako
astrohnidy -"
"Jako astrohnidy? Zlato, nejsme žádní uprchlíci, jsmp
mavridští genikové, máme místa ve státní správě, maje-
tek, funkce! Tohle je naše pevnost! Nemůžeme to tu jen
tak opustit, když jsme tím už tolik získali. .. Po léčbě na
to změníš názor. Až se ti vrátí mládí, uvidíš věci z jiného
úhlu."
"Vím," odvětil Lindsay. "A to mě děsí."
"Miluju tě, Abelarde. Že zítra zavoláš Rossovi?"
"No to ne," namítl. "Nesmím vypadat nedočkavě, to
by byla chyba."
"A kdy tedy?"
"Tak za pár let; to pro Rosse nic není. . ."
"Ale Abelarde... trápí mě, když vidím, jak se na to-
bě podepisuje čas. Už to zašlo dost daleko. Nedává to
smysL.." Oči se jí zalily slzami.
To Lindsaye vylekalo. "Nebreč, Noro. Rozruší tě to."
Objal ji.
Ona objetí opětovala. "To si nemůžemp udržet to, co
máme? Kvůli tobě pochybuj u sama o sobě."
"Jsem pitomec," prohlásil. "Jsem ve formě, není kam
spěchat. Omlouvám se za ty řeči."
Už neplakala. "Vyhraju. Vyhrajeme. Oba budeme
mladí a silní. Uvidíš."
STÁT RADY GOLDREICH-TREMAINE: 16.4.'53
Lindsay schůzku odkládal. co to šlo. Teď už mu ale
216
Bruce Sterlmg
Schismatrix
217
I'
'I
II:
,I
II
,I
II
II
antioxidanty ani zvláštní strava npstačily. Bylo mu šede-
sát osm.
Demortalizační klinika se nacházela na periferii Gold-
reich- Tremaine, byla součástí rozrůstajícího se hroznu
nafukovacích bubmčstí. Rourami propojené bubliny se
mohly ze dne na den objevit nebo zmizet, byl to dokona-
lý habitat pro Černé mediky a další pochybné existence.
Skrývali se tam Mechanisté, shánpli se po život pro-
dlužujících technikách Tvárných a vyhýbali se jejich zá-
konům. Zatímco Goldreich- Tremaine usínal na vavřínech,
nabídka a poptávka daly vzniknout korupci. Hlavní měs-
to si ukouslo příliš velké sousto, mezery v ekonomice se
záplatovaly špinavými penězi.
K tomuto činu dohnal Lindsaye strach: strach, že se
svět zhroutí a on zůstane slabý.
Ross mu slíbil anonymitu. Procpdurou jenom proletí,
zabere mu maximálně dva dny.
"N echci nic velkého," vysvětlil Lindsay starší ženě.
"Stačí mi dekatabolismus."
"Přinesl jste si záznamy o genetické linii?"
"Ne."
"To nám situaci trochu komplikuje." Nelegální de-
mortalistka se na něho zadívala a dívčím způsobem při
tom naklonila hlavu, bylo to zvláštní. "Genetika rozho-
duje o povaze vedlejších účinků. C vás je to přirozené
stáří, anebo kumulativní újma?"
"Přirozené stářÍ."
"Tak to zkusíme nějaký obecnější postup. Hormo-
nální léčba s deoxidačním výplachem na volné radikály.
Rychlé a nepříjemné. Ale vrátí se vám elán."
Lindsay si vzpomněl na Pongpianskula a jeho vydě-
lanou pokožku. "Jakou léčbu užíváte vy?"
"To jp tajné."
"Kolik vám je let?"
Žena se usmála. "Nevyzvídejte, příteli. Čím méně to-
ho o sobě víme, tím lépe."
Lindsay na ni Pohlédl. Nevšimla si toho. Znovu na ni
Pohlédl. Neznala ten jazyk.
Cítil se stísněně. "Nepůjdu do toho," prohlásil. "Ne-
dokážu vám věřit." Odplul k východu z bubliny, pryč od
nemocničních skenerů a analyzátorů na vzorky, které se
vznášely v jejím středu.
"Je naše cena příliš vysoká, doktore Abelarde Mavri-
de?" křikla za ním.
Jeho nejhorší obavy se staly skutečností, myšlenky
mu vířily jako o závod. Otočil se a byl odhodlaný ji zkra-
tit. "To jste se musela splést."
"Máme vlastní rozvědku."
Obezřele sledoval její mimiku. Vrásky na tváři vypa-
daly maličko nesprávně, neodpovídaly svalům pod kůží.
"Jste mladá," prohlásil. "Staře jenom vypadáte."
"To jsme se tedy oba dopustili stejného podvodu.
U vás je to jen jeden z mnoha."
"Ross mi řekl, že je na vás spolehnutí," nechápal.
"Proč ohrožujete svou pozici tím, že mě rozzlobíte?"
"Chceme pravdu."
Vytřeštil oči. "Jak ambicióznÍ. Zkuste vědeckou me-
todu. Mezitím si rozumně promluvíme."
Mladá žena si vrásčitýma rukama uhladila lékařský
plášť. "Představte si, že jsem obecenstvo v divadle. Vy-
právějte mi o své ideologii."
"Žádnou nemám."
"A co Investorský mír? Všechny ty détentistické hry?
Myslel jste si, že touhle boudou s Investory napravíte
Schisma?"
"Jste mladší, než jsem myslel," odtušil. "Jestli mi kla-
dete takovéhle otázky, nemohla jste zažít válku."
Probodla ho pohledem. "Vyrostli jsme v Míru! Děti,
kterým už od jeslí vtloukali do hlavy, že pravda a rozum
I
II'
II
1: 1
I
218
Bruce Sterling
Schismatrix
219
zvítězí nad válkou! Poznali jsme ale naše dějiny. Ne ver-
zi od Julianové, ale hořkou pravdu. Víte, co SP stane se
skupinami, které se nepodaří vylepšit? Když mají štěs-
tí, vyšoupnou je na nějakou ubohou základnu. Když ne,
dopadnou je, obrátí je proti sobě navzájem, postřílí je -"
Ta pravda ho až zabolela. "Ale někteří přežijí!"
Děvče se zasmálo. "Jste nezamýšlenec, tak co se o nás
staráte? Hloupost je váš denní chleba."
"Vy jste jedna z lidí Margaret Julianové," uvědomil
si. "Jedna ze Superchytrých."
Zíral na ni. Dosud se s žádným Superchytrým neset-
kal. Měli žít v uzavřeném prostředí, měli být soustavně
studováni.
"Margaret Julianová," zopakovala. "Z vaší Půlnoční
kliky. Spolunavrhovala nás. .Je to Détentistka! Až padne
Mír, padneme s ní i my! Pořád kolem nás slídí, špiclují,
hledají chyby..." Z vrásčité tváře jí vystupovaly divoké
oči. "Uvědomujete si náš potenciál? Nezná!ne pravidla,
osobnost, hranice! Nás omezují dogmata! Spatné války
a hloupá věrnost. Navršený odpad Schismatrixu. Ostat-
ní si v něm rochní, skrývají se před naprostou svobodou!
My ale chceme bezpodmínečně znát celou pravdu. Rea-
litu máme rádi syrovou. Chceme, aby byly všechny oči
neustále dokořán": a pokud k tomu vede cesta jen přes
nějaké kataklyzma, máme jich v zásobě tisícovku. . ."
"Počkejte," zarazil ji Lindsay. Dívka byla Superchyt-
rá; nemohlo jí být přes třicet. Konsternovalo ho, že je tak
fanatická, tolik chce opakovat jeho chyby: jeho a Věřiny.
"Na absolutní soudy jste příliš mladá. Proboha, žádná
prázdná gesta. Dejte tomu padesát let. Nebo sto! Máte
všechen čas světa."
"Nemyslíme tak, jak naši tvůrci chtf\jí," podotkla.
"A proto nás zabijí. Ale ne dřív, než trepanujeme leb-
ku světa a zabodneme do ní jehly"
"No tak," brzdil ji Lindsay. "Mír je možná odsouzený
k zániku. Můžete alp zachránit sebe. Jste chytří. Může-
te -
"Život je jenom vtip, příteli. Smrt je jeho pointa."
Zvedla ruku a zmizela.
Lindsay zalapal po dechu. "Co jste to -" Zarazil se.
Nepoznával vlastní hlas. Zmf\nila se akustika místnosti.
Ovšem přístroje dál stejně hučely a slabě pípaly.
Přiblížil se k nim. "Haló? Slečno. Ještě si promluvíme.
Věřte mi, chápu vás." Hlas se mu změnil; ztratil hrubost
pokročilého věku. Levou rukou se dotkl krku. Na bradě
měl husté strniště. Šokovaně za ně zatahal. Byly to jeho
vlastní vousy.
Doplul k přístrojům a jednoho z nich se dotkl. Ten mu
pod rukou zašustil. Rozčileně ho sevřel; stroj okamžitě
zapraskal a objevila se chatrná kostra z celulózy a plastu.
Vrhl se na další. Také maketa. Uprostřed sestavy "strojů"
si všiml dětského magnetofonu, který srdnatě bručel a pí-
pal. Chytil ho levou rukou, ta se mu však najednou při-
pomněla vytrvalou bolestí ve svalu.
Strhal ze sebe kraťasy a sako. Břicho měl pevné a plo-
ché; šedivějící chlupy na hrudi mu někdo snaživě depilo-
val. Znovu se dotkl tváře. Nikdy nenosil plnovous, tohle
ale na něj působilo přinejmenším jako dvou týdenní po-
rost.
Dívka ho musela zdrogovat. Pak mu někdo provedl
výplach buněk, obrácený katabolismus, vynuloval mu
Hayflickův limit u kůže a hlavních orgánů a zároveň mu
při tom cvičil s tělem, aby obnovil svalový tonus. A když
bylo po všem, umístil ho do původní pozice a náhle ho
probral.
Dopadl na něho oddálený šok; svět jako kdyby se mi-
hotal. V takovéto situaci mohl pochybovat téměř o čem-
koliv: o tom, jak se jmenuje, co tu dělá, co vede za život.
Nechali mi vousy jako kalendář, pomyslel si omámeně.
Jestli to není další podvod.
1 1 11 11
II
220
Bruce Sterling
Schismatrix
221
Zhluboka se nadechl. Plíce měl pevné a objemné.
Oškrábali z nich dehet z cigaret.
"Božp můj," ulevil si. "Nora." Touhle dobou už ji
opustila panika: bude plná bezhlavé nenávisti k tomu,
kdo jí unesl manžela. Bez meškání se vydal k východu
z bubliny.
Hrozen levných nafukovaček vispl na meziměstské
trubkové dráze. Lindsay proletěl lakovanou chodbou
a vláknitými dveřmi vstoupil do opuchlého, průhledného
pletence křižovatek. Pod sebou měl Goldreich- Tremaine,
viděl Kolo Besetzných, otáčející se s pomalou vznešenos-
tí, stejně jako Kolo Pattersonů; propojky a bubliny dal-
ších předměstí zářily rudě, zlatě a zeleně a obklopovaly
město jako korále. Alespoň je pořád v G- T. Bez váhání
vyrazil domů.
STÁT RADY GOlDREICH-TREMAINE: 18.9.'53
Goldreich- Tremaine si přece jen ukouslo moc velké
sousto. Příliš se spolphalo na kouzlo toho, že je hlavním
městem. Když tento statut uchvátili militallti v konku-
renčním městě, nebylo čím krýt síť úvěrů G-T.
Unii sběračů měl rád. Plula na oběžné dráze Titanu,
nad krvavě rudým třpytem jeho mraků. Zdroj blahobytu
města ležel v Unii sběračů příjemně blízko: nevyčerpatel-
ná masa organických látek, jichž bylo nebe Titanu plné.
Fúzní energií napájené bagry se mu zakusovaly do at-
mosféry a po stovkách tun z ní ten poklad vytahovaly.
Metan, etan, acetylen, dikyan: výchozí planetární suro-
viny unijních továren na polymery.
Cestující vystupovali; v porovnání s těmi, co odlétali,
jich byla jen hrstka, a to nijak neškodná hrstka. Kolem
celnice proplula skupinka postav v neforemných unifor-
mách. Bylo jasné, že jde o astrohnidy, a ani to nebyly
tvárné astro hnidy: kůže se jim leskla dezinfekčními ole-
jíčky.
Konstantin ve sluchátku slyšel bručení svých osob-
ních strážců, kteří hodnotili nově příchozí. Čtveřice bo-
dyguardů nebyla nadšena tím, že se Konstantin zdrá-
hal odejít. Banky Goldreich- Tremaine se blížily krachu
a mnozí zdejší Konstantinovi nepřátelé začínali být zou-
falí. Strážci byli napjatí jako struny.
Konstantin však ještě neodcházel. Porazil Tvárné na
jejich vlastním území, což mu dělalo obrovskou radost.
Právě pro takové okamžiky žil. Možná byl v tom tisíci-
hlavém davu jediný klidný. Nikdy se necítil tak jistě.
Nepřátelé se sami zničili tím, že ho podcenili. Zhod-
notili si ho a totálně se zmýlili. Ani Konstantin nevěděl,
jak ho měli zhodnotit, aby to bylo správně; to byla ta
motivace, která ho stále hnala vpřed.
Přemýšlelo svých nepřátelích, o každém zvlášť. Mili-
tanti si ho zvolili, aby napadl Půlnoční kliku, a jeho na-
prostý úspěch byl vskutku působivý. První padl regent
Chaos Konstantina odpuzoval. Evakuace bývaly špi-
navou záležitostí. Kotviště bylo poseté smetím: oblečení,
letové řády, obaly od inhalátorů, reklamní letáky. S kaž-
dou hodinou bylo váhové omezení přísnější a přísnější.
Kousek od něj čtveřice Tvárných vytahovala věci z pří-
liš těžkého zavazadla a nenávistně je rozbíjela o stěny
a lavičky.
U komunikačních terminálů stály dlouhé fronty. Pře-
tížené přístroje účtovaly po vteřinách. Někteří uprchlíci
zjistili, že prodat slábnoucí akcie je přijde dráž, než kolik
za ně nakonec dostanou. .
Syntetický hlas v rozhlasu ohlašoval další let do Unie
sběračů. V kotvišti vypukla vřava. Konstantin se usmál.
Tam mířilo i jeho plavidlo Klidné přátelství. Jeho místo
bylo, na rozdíl od jiných, nedobytné. Nejenom v lodi, ale
i v novém hlavním městě.
I
222
Bruce Sterlzng
Charles Vetterling, který sám sebe viděl jako člověka.
který přežije všechno. Na popud Carla Zeunera se spřáhl
s militanty. Moc Půlnoční kliky se rozložila zevnitř. Roz-
padla se na soupeřící tábory. Kdo se udržel na nohou,
toho ti zoufalejší ukřižovali.
Mechanistický zběh Sigmund Fetzko "uvadl". Kdo mu
dnes volal do rezidence, dočkal se od jeho zkušeného do-
mácího řídícího systému jen důmyslného zdržování a vy-
táček. Fetzkův obraz žil; muž samotný zemřel a byl příliš
zdvořilý, než aby to přiznaL
Neville Pongpianskul byl po smrti, na Konstantinův
příkaz zavražděný v Republice.
Rektorka-generálka Margaret Julianová zmizela. Do-
razil ji nějaký její nepříteL To Konstantina dodnes mátlo;
v den jejího zmizení obdržel od anonymního odesílatele
velký balík. Osobní strážci ho opatrně otevřeli a nalezli
v něm ledový kvádr, na jehož povrchu bylo úhledně vy-
sekané její jméno: Margaret Julianová, u ledu. Nikdo ji
už nespatřiL
Plukovnice-profesorka Nora Mavrides hodně přestře-
lila. Její manžel, ten falešný Lindsay, zmizel a ona obvini-
la Konstantina, že ho unesL Když se manžel zase vrátil
a vyprávěl divokou povídačku o superchytrých renegá-
tech a ilegálních klinikách, znemožnilo ji to.
Konstantin si stále nebyl jistý, co se vlastně stalo.
Nejpravděpodobnější vysvětlení znělo tak, že Noru Mav-
rides podrazila smečka jejích vyhořelých diplomatů. Nej-
spíš si uvědomili, co se blíží, a nastražili na svou bývalou
ochránkyni past v naději, že jim za to nový režim Unie
sběračů poděkuje. Pokud tomu tak opravdu bylo, hlubo-
ce se zmýlili.
Konstantin si nastavil videobrýle na detailní zblízka
a rozhlédl se po prostorné stanici. Mezi nervózními Tvár-
nými, oblečenými do přeplácaných šatů, si všiml zvětšují-
cího se hloučku diametrálně odlišných jedinců. Importo-
Schismatrix
223
vaný náklad astrohnid. Odrbaní ideologičtí bezdomovci
sp s úsměvem od ucha k uchu proplétali davem a zkoušpli
si, jak by jim padly nové šaty s tkanicemi u rukávů, ane-
bo s !.hostejností dravce číhali u zavazadpl evakuovaných,
aby JIm pomohli splnit váhový limit.
"Havěť," ulevil si Konstantin. Ten pohled ho depri-
movaL "Pánové, je čas odejít."
Strážci ho dovedli k řetězem uzavřpnému vstupu na
soukromou rampu, jejíž povrch pokrýval suchý zip. Kon-
stantinovy lepivé boty na něm křoupaly a praskaly.
Ve stavu beztíže proletěl naloďovací trubicí do pře-
chodové komory Klidného přátelství. .Jakmile vstoupil na
palubu, usadil se do svého oblíbPllého akceleračního křes-
la a připojil se na výstup videa, aby si vychutnal start.
Pod tenkým sloupovÍm přístavu čekaly menší lodě
až se uvolní nalod'ovací trubice. Vedle charakteristické
ho trupu investorské hvězdné lodi vypadaly mikroskopic-
ké. Konstantin natáhl krk, čímž přiměl kamery na trupu
Klidného přátelství, aby se poslušně natočily. "Ta inves-
torská loď tu pořád ještě je?" zeptal se. Usmál se. Že by
uzavírali výhodné obchody?" " .
Zvedl si videobrýle. Strážci se v pilotní kabině tísnili
kolem stropní nádrže a z df-chacích masek do sebe nata-
hovali tišíCÍ plyn. Jeden z nich k němu zvedl krhavé oči.
"Už si můžeme vzít volno, pane?"
Konstantin rozmrzele přikývL Co znovu začala válka
jeho strážci úplně ztratili smysl pro humor. '
OBCHODNí lOĎ INVESTORŮ: 22. 9. '53
Nora vzhlédla k manželovi, který se rozvaloval na im-
pozantně vysokém křesle. Tvář měl porostlou tmavým
plnovousem, oči mu chránily neprůhledné, tvarované slu-
neční brýle. Vlasy měl ostříhané nakrátko a na sobě měl
IIII
III
,II'
I
"II
1,li
II
224
Bruce Sterling
mechanistickou kombinézu. Na kousavém plyši, kterým
byla paluba vystlána, ležela jeho stará odřená diplomat-
ka. Vzal si ji s sebou. Měl v úmyslu zběhnout.
Silná gravitace na investorské lodi na nich ležela ja-
ko závaží. "Přestaň tu přecházet, Noro," napomenul ji.
"Jenom se tím vyčerpáváš."
"Odpočinu si pak," odvětila. Krk a ramena měla ztuh-
lé napětím.
"Odpočiň si teď. Je tu přece ještě jedno křeslo. Když
zavřeš oči a trochu se prospíš. ., tak ani -"
Nepoletím s tebou." Sundala si sluneční brýle a pro-
mn la si kořen nosu. Světlo v kajutě bylo takové, jaké ho
měli Investoři rádi: prudká modrobílá záře, trochu posu-
nutá do ultrafialové části spektra.
To světlo se jí hnusilo. Dodnes měla na Investory jis-
tým způsobem vztek, že zbavili smrt její Rodiny smyslu.
A ty tři měsíce, které na podobné lodi kdysi strávila, byly
nejděsivějším obdobím jejího života. Lindsay byl pohoto-
vý, přizpůsobivý, dokonalý astrohnida, který se s cizinci
ochotně domluvil, byl totiž svolný jednat s každým. Teh-
dy se tomu divila. A teď se kruh uzavřel.
"Došla jsi až sem. Kdybys se mnou nechtěla letět, tak
bys to neudělala. Znám tě, Noro. I když jsem se změnil,
ty jsi pořád stejná," prohlásil.
"Přišla jsem, protože jsem s tebou chtěla být až do
posledního okamžiku." Tvář jí ztuhla, přemáhala slzy.
Ten pocit byl děsivý, byl jako hluboká nevolnost. Pří-
liš mnoho slz, pomyslela si, potlačovaných příliš dlouho.
Jednou přijde den, kdy se jimi udusí.
Uvědomila si, že Konstantin využil všech slabin Gold-
reich- Tremaine. A mou speciální slabinou byl tenhle muž.
Když se Abelard s třítýdenním zpožděním vrátil z omla-
zovací kliniky, byl tak změněný, že ho domácí roboti ne-
chtěli pustit dovnitř... Ale ani to nebylo tak strašné jako
dny bez něho, kdy se po něm sháněla, když zjistila, že
'I!
I'
II
'I
11111
',1
'
j
,II
111'dl
",
I'
SchismatriJ:
225
ilegální bubměstí, do nějž se vydal, bylo vypuštěno a od-
straněno, když přemítala, který tajný lidový soud ho trhá
na cucky.
"Je to moje chyba," obviňovala se. "Nařkla jsem Kon-
stantina bez důkazů a on mě ponížil. Příště budu chytřej-
"', "
sl.
"Konstantin s tím neměl nic společného," namítl.
"Vím, co jsem na té klinice viděl. Byli to Superchytří."
"Já na ty Kataklyzmatiky nevěřím," odvětila. "Su-
perchytré hlídají jako korunní klenoty; nemají šanci plá-
novat divoká spiknutí. Byl to jenom švindl; celou tu věc
sehráli, aby mě přinutili jednat. A já na to skočila."
"Nebuď ješitná, Noro. Zaslepuje tě to. Kataklyzma-
tici mě unesli, a ty ani nepřipustíš, že existují. Nemůžeš
vyhrát, protože minulost neoživíš. Nech to být a poleť se
mnou."
"Když si uvědomím, co Konstantin udělal s Klikou -"
"Není to tvoje vina! Panebože, nejsou ty pohromy
dost velké i bez toho, abys je všechny brala na sebe?
Goldreich- Tremaine skončil! Teď musíme žít! Před lety
jsem ti pověděl, že to nevydrží, no, a konec přišel!" Roz-
hodil rukama. Levou gravitace snadno přitáhla k zemi;
druhá, uměle poháněná, zabzučela a opsala dokonalý ob-
louk.
Už to probírali nejméně stokrát a Nora viděla, že
Lindsay má nervy nadranc. Vlivem léčby padla jeho vy-
dřená trpělivost za oběť plamenům falešného mládí. Ječel
na ni. "Nejsi Bůh! Ani nejsi odepsaná! Nejsi Prstencová
rada! N efandi si! Teď už nejsi nic, jsi terč, obětní beránek!
Utíkej, Noro! Zmiz!"
"Klan Mavridů mě potřebuje," odpověděla.
"Bez tebe jim bude líp. Jsi jim teď na obtíž, já taky -"
"A co děti?"
Na chvíli se odmlčel. "Je mi jich líto, víc, než dokážu
slovy vyjádřit, jsou už ale dospělé a musí se o sebe po-
226
Bruce SteTlmg
starat samy. V nich není problém, ten je v nás! Když to
nepříteli ulehčíme, vyklouzneme, vypaříme se, zapome-
nou na nás. Můžeme to přečkat."
"A umožnit šovinistům přístup ke všemu? Těm vra-
hům, zabijákům? Jak dlouho asi potrvá, než bude Pás
zase plný agentů Tvárných a všude budou zuřit malé
války?"
"A kdo tomu zabrání? Ty?"
"A co ty, Abelarde? Oblékáš se jako nějaký Mechanis-
ta a v aktovce máš kradené informace Tvárných! Myslíš
někdy i na jiný život než na ten svůj? Proč se probo-
ha nezastaneš bezmocných, místo abys je zradil? Myslíš,
že mi bude líp bez tebe? Budu dál bojovat, ale ztratím
srdce, když odejdeš."
Zaúpěl. "Koukni. Než jsem tě poznal, byl jsem ast-
rohnida, víš, jak málo jsem... Nechci to prázdno, kdy
na mně nikomu nezáleží, nikdo o mně neví... A nechci
mít na svědomí další zradu... Noro, jsme spolu bezmála
čtyřicet let! Bylo nám tu dobře, ale teď nám to tu padá
na hlavu! Dobré časy se zase vrátí. Máme všechen čas
světa! Chtěla jsi víc života, a já ti ho donesl. Teď chceš,
abych ho zahodil. Ze mě nebude mučedník, Noro. Kvůli
nikomu."
"Vždycky jsi mluvilo smrtelnosti," poznamenala.
"Teď jsi jiný."
"Jestli jsem se změnil, tak jenom proto, žes to chtěla."
"Tohle jsem nechtěla. Ne zradu."
"Umřeme zbytečně."
"Tak jako ostatní," odsekla a okamžitě toho litovala.
A bylo to venku: starý pocit viny, který sdíleli hluboko
v nitru. Ostatní, kterým byla služba přednější než život.
Ostatní, které opustili, které zabili na základně Tvár-
ných. To byl zločin, který se oba snažili zahladit, zločin,
který je spojoval. "To po mně přece chceš, ne? Abych
zase zradila svoje lidi, kvůli tobě!"
Schismatrix
227
Bum. Řekla to. Nebylo cesty zpět. Zoufale čekala na
slova která ji od něho osvobodí.
"Byli jste moji lidé," odpověděl. "Měl }sem vě ět,
se u nikoho neohřej u dlouho. Jsem astrohmda, a to Je mUJ
styl života, ne tvůj. Věděl jsem, že nepoletíš.:' Opřel se
hlavou o obnažené prsty své umělé ruky. Hruby kov vrhal
pronikavé odlesky. "Tak tedy zůstaň a bojuj. Myslím, že
můžeš i vyhrát."
Poprvé v životě jí lhal. "Já můžu vyhrát," prohlásila.
Nebude to snadné nebudeme mít všechno co dřív, ale
" , " I
ještě jsme neprohráli. Zůstaň, Abelarde, proslm. ProSIU!.
Potřebuj u tě. Ř.ekni si o cokoliv, jenom ne abych přestala
bojovat."
Nemůžu po tobě chtít, aby ses změnila. Lidé se mě-
ní, j nom když jim dáš čas. Jestli to ba přežijeme, a
tahle věc která nás pořád pronásleduJe, nadobro ZmIZ1-
Myslím, Že láska je silnější než pocit viny. Jestli je to
pravda, a ty si jednou uvědomíš, že už jsi svoje závazky
splnila, tak za mnou přileť. Najdi mě!'.' v .
"Najdu, slibuju, Abelarde... Jesth .zevmru, t,:k Jako
ostatní, a ty budeš žít v bezpečí, slib ml, ze na me neza-
pomeneš." . , .
"Nikdy. Přísahám to při všem, co meZI naml kdy by-
lo."
Tak tedy sbohem." Vytáhla se do ohromného inves-
tor;kého křesla, aby ho mohla políbit. Cítila, jak jí o,c lo-
vou rukou jako poutem sevřel zápěstí. Lehce ho pohblla.
Pak se odtáhla a on ji nechal odejít.
ij
Ii
Kapitola 6
OBCHODNí LOĎ INVESTORŮ: 29. 9. '53
lili
Lindsay ležel na podlaze své prostorné soukromé ka-
juty a zhluboka dýchal. Lodní vzduch nabitý ozónem ho
štípal v nose, který se spálil, přestože si ho namazal opa-
lovacím krémem. Stěny kajuty byly z tmavého kovu, po-
setého masivními otvory. Z jednoho kapala destilovaná
voda a bezvládně padala vysokou gravitací k zemí.
Kajuta toho zažila hodně. Přes podlahu a stěny
skoro až ke stropu - se táhly tenké škrábance. S Investory
necestovali pouze lidé.
Jestli má moderní exosociologie Tvárných pravdu, In-
vestoři nejsou prvními majiteli těchto hvězdných lodí.
Všechna jejich plavidla byla na povrchu pokrytá různými
mozaikami a kovovými basreliéfy, a tím pádem se jedno
od druhého lišila. Detailní analýza však odhalila základ-
ní společnou konstrukci: zaoblené šestiúhelníky na přídi
a na zádi. šestice dlouhých obdélníkových bočnic. Pře-
Srhismatri.T
229
vládal názor, že si je Investoři buď koupili, nebo je našli,
případně ukradli.
Lodní Praporčík mu dal slamník, širokou plochou
matraci, vzorovanou hnédými a bílými šestiúhelníky, uši-
tou pro Investory. Na dotek byla hrubá jako režné plátno.
Trochu páchla po tuku ze šupin Investorů.
Lindsay zkoumal kovové stěny kajuty, protože stále
musel myslet na všudypřítomné škrábance. Třebaže stě-
ny byly na omak maličko drsné, ocelová zdrhovadla jeho
nožních rukavic po nich klouzala jako po skle. Přesto by
ale za extrémních teplot a tlaků mohly změknout. Ku-
příkladu nějaké veliké zvíře s drápy, kdyby se vznášelo
v nádrži vysokotlakého kapalného etanu, by možná ve
snaze prohrabat se ven mohlo stěny poškrábat.
Gravitace byla úmorná, ale světla v kajutě ztlumili.
Místnost byla prostorná a holá; hromádka jeho šatů, kte-
rá visela na magnetických háčcích, vypadala jako snůška
hadrů.
Bylo zvláštní, že Investoři ten pokoj ničím nezařídili,
byť zároveň suploval zoo. Lindsay ležel, lapal po dechu
a přemýšlelo jejich pohnutkách.
Pancéřovaný poklop břinkl a odsunul se. Lindsay se
zvedl na umělou ruku, jedinou končetinu, která nebyla ve
vysoké gravitaci rozbolavělá. Usmál se. "Ano, Praporčí-
ku? Něco nového?"
Praporčík vstoupil do místnosti. Na Praporčíka byl
malý, Lindsaye převyšoval sotva o délku předloktí, a je-
ho zvyk sklánět hlavu jako pták jen podtrhoval jeho šla-
chovitou postavu. Spíš než Praporčíka připomínal oby-
čejného nižšího člena posádky. Lindsay si ho zamyšleně
prohlížel.
Akademikové dodnes spekulovali o systému investor-
ských hodností. Veliteli Lodí byly vždy ženy, jediné že-
ny na palubě. Byly dvakrát vyšší než členové posádky,
a měly statná těla. Ruku v ruce s velikostí šel rozvláč-
230
Bruce Sterling
ný klid, lakonické přijetí moci. Praporčíci byli jejich zá-
stupci, kombinace diplomatů a sloužících. Zbytek posád-
ky tvořil oddaný mužský harém. Nižší členové posádky,
kteří se ani na chvilku nezastavili a okolí sledovali očima
připomínajícíma třpytivé korálky, sice vážili třikrát tolik
co lidský muž, ale v přítomnosti gigantické velitelky jako
by se vznášeli.
Plazovití Investoři měli na týlu hlavy žebrované zá-
hyby duhově zbarvené průsvitné kůže, hustě protkané
cévami. Na těchto záhybech se dala nejlépe vy sledovat
jejich mimika. Původně sloužily k termoregulaci; Inves-
toři je mohli roztáhnout, aby absorbovaly sluneční světlo,
anebo naopak stáhnout, aby vyzařovaly přebytečné tep-
lo. V civilizovaném životě Investorů se už jednalo pouze
o nadbytečný orgán, podobně jako u lidského obočí, které
vzniklo, aby zadržovalo pot a chránilo oči. A stejně jako
obočí, i vrásy nyní fungovaly především jako společenský
indikátor.
Praporčíkovy vrásy Lindsaye zneklidňovaly. Přespří-
liš se chvěly. Jejich rychlé záchvěvy se obvykle vykláda-
ly jako příznak pobavení. U lidských bytostí naznačova-
la nepatřičná mimika při smíchu hluboký stres. Lindsay
přes všechen svůj profesionální zájem nijak netoužil stát
se prvním svědkem investorského hysterického záchvatu.
Doufal, že jde jen o nějaký protivný tik. Tato loď byla
ve Sluneční soustavě nová a její posádka nebyla zvyklá
na lidi.
"Nic nového, Umělče," namáhavě odvětil Praporčík
obchodní angličtinou. "Budeme pokračovat v hovoru
o platbě."
"Dobré téma," usoudil Lindsay investorsky. Od pou-
žívání fistulových tónů ho škrábalo v krku, bylo to ale
lepší než poslouchat, jak se Praporčík děsuplným způso-
bem snaží osvojit si lidský jazyk.
Tento Praporčík byl jiný než ten, s nímž se setkal na
Schismatrix
231
asteroidu. Ten byl uhlazený a zdvořilý. slovník měl plný
zlehčujících klišé, která se naučil z lidského vysílání. No-
vý Praporčík se při hovoru očividně potýkal s nesnázemi.
Bylo zřejmé, že za účelem prvního kontaktu vyslali
Investoři své nejlepší lidi. Zdálo se, že po sedmatřiceti
letech už Sluneční soustavu považují za dostatečně bez-
pečnou i pro méně zdatné jedince. "Velitelka vás chce
mít na pásce," řekl praporčík anglicky.
Lilldsay se automaticky dotkl tenkého řetízku na kr-
ku. Na něm visel jeho vidoomonokl se vzácným zázna-
mem Nory.
"Mám jednu kazetu, která je skoro prázdná. Nemůžu
vám ji dát, ale -"
"Velitelka má moc ráda svoji pásku. Na její pásce je
mnoho obrazů, ale není tam nikdo z vašeho druhu. Bude
ho zkoumat."
"Prosím o další slyšení u vaší Velitelky," požádal Lind-
say. "První bylo příliš krátké. Rád se na té pásce objevím.
Máte kameru?"
Praporčík zamrkal, přes černé, vypoulené bulvy se
mu mihly mžurky. Zdálo se, že tlumené světlo v llÚstnos-
ti ho znervózňuje. "Mám pásku." Otevřel brašnu, kterou
měl zavěšenou přes rameno, a vyndal z ní plochou kula-
tou plechovku. Sevřel ji dvěma ohromnými prsty nohou
a položil ji na matně černou podlahu. "Otevřete plechov-
ku. Pak dělejte zábavné pohyby, které jsou typické pro
váš druh a které páska uvidí. Pokračujte v tom tak dlou-
ho, dokud vám páska neporozumí."
Lindsay zaviklal čelistí ze strany na stranu, čímž imi-
toval investorské přikývnutí. Cizinec vypadal spokojeně.
"Jazyk není potřeba. Páska neslyší zvuk," dodal a otočil
se ke dveřím. "Vrátím se pro pásku za dvě vaše hodiny."
Lindsay osaměl a prohlížel si plechovku. Její zvlně-
ná, nazlátlá svrchní strana měřila na šířku tolik, kolik
Who dvě roztažené dlaně. Než ji otevřel, chvilku zaváhal
232
Bruce Sterling
I
II
I
I
a vychutnával si pocit zhnusení. To nepatřilo jen jeho
hostitelům, ale i jemu samotnému.
Investoři nežádali, aby je někdo považoval za bohy;
pouze šli za svým cílem. O lidstvu věděli stovky let. By-
li mnohem starší než lidstvo, ale dokud se nedomnívali,
že z něj mohou vymámit slušný zisk, ohleduplně se zdr-
želi všech zásahů. Z investorského úhlu pohledu jednali
upřímně.
Lindsay otevřel plechovku. Skrývala se v ní cívka oce-
lově šedivé pásky s deseticentimetrovým bílým zavádě-
cím pásem na konci. Odložil víko v investorské gravitaci
byl ten tenký kov těžký jako olovo - a ztuhl.
Páska se v krabici hýbala. Zaváděcí konec se vykroutil
vzhůru a cívka se začala rozmotávat. Stoupala výš a výš,
třepotala se, vlnila se, tančily po ní barevné odlesky. Za
několik vteřin se proměnila v pestré mračno pentlí, vy-
ztužené zploštělým propletencem tužších smyček.
Lindsay dál klečel, hýbal pouze očima a opatrně pá-
sku sledoval. Uvědomil si, že bílá koncovka je hlava toho
stvoření. Ta se pohybovala na dlouhé natažené smyčce
a hledala v místnosti známky pohybu.
Páskový tvor těkal ze strany na stranu a tahal za se-
bou plandavé chuchvalce filmu, trochu připomínal oživ-
lou vývrtku. Když se konečně osvobodil, proměnil se
v opuchlé, ohromující klubko velikosti člověka. Ztuhlé
opěrné smyčky slabě šustily po podlaze.
Nejprve si myslel, že jde o stroj. Nebezpečný stroj,
protože hrany kroutící se pásky byly ostré jako břitva.
V tom svíjení však byla nepředvídatelná organická leh-
kost.
Pořád se nehýbal. Zdálo se, že ho ta věc nevidí.
Prudce zavrtěl hlavou, až mu z hlavy odletěly těžké
sluneční brýle. Hlava pásky za nimi okamžitě vyrazila.
Napodobování začalo od ocasu pásky. Scvrkla se,
zmuchlala se jako balicí papír a v pevně zkroucené poloze
li
11 1111
i
I
III
Schismatrix
233
načrtla tvar slunečních brýlí. Ale ještě než dílo dokonala,
patrně ztratila zájem. Zaváhala, sledovala neživé brýle
a pak se rozpadla v rozpuštěnou, rozevlát ou masu.
Krátce napodobila skrčeného Lindsaye, zkroutila Sf'
do šustivé nesouvislé plastiky velikosti člověka. Barev-
né stužky rychle vystihly oranžovočervené zbarvení jeho
kombinézy. Pak se hlava pásky ohlédla jinam a útvar se
rozpadl, což doprovázel podrážděný kaleidoskop barev.
Chvěla se. Její hlava loudavě, skoro až kradmo zkou-
mala okolí. Zazářila špinavě hnědou, barvou investorské
kůže. Pomalu se jí zmocnila jakási vzpomínka, biologic-
ká nebo kybernetická. Začala se řasit a muchlat do nové
podoby.
Vzala na sebe tvar malého Investora. Lindsay byl na-
pnutý jako struna. Žádný člověk dosud nespatřil mlá-
dě Investorů; panovala domněnka, že je jich velice málo.
Podle proporcí však brzy poznal, že páska modeluje do-
spělou samici. Páska byla příliš krátká, než aby dokázala
utvořit repliku v životní velikosti, přesnost toho ke ko-
lcnům vysokého modelu však Lindsaye uváděla v úžas.
Maličké puchýřky na stužce napodobovaly tvrdou, hrbo-
latou kůži hlavy a krku; drobná očka, dvojice barevnýc.h
hrbolků, měla výraz, jako by byla živá.
Lindsaye zamrazilo. Poznal tu postavu. A ten výraz
představoval temnou zvířecí bolest.
Páska napodobovala investorskou Velitelku. Lapala
po dechu, soudkovitá žebra se jí ztěžka zvedala. Krčila
se na bobku, na každém vystrčeném koleni měla polože-
nou ruku s roztaženými drápy. Křečovitě otevírala ústa;
tím odhalovala špatně napodobené ploché zuby a dutou
hlavu modelu s tenkými stěnami.
Velitelka lodi byla nemocná. Nemocného Investora ni-
kdo nikdy neviděl. Lindsaye napadlo, že to bylo natolik
zvláštní, až se to vrylo pásce do paměti. O tuhle příleži-
tost nesmí přijít. S rychlostí driftujícího ledovce si roze-
234
Bruce Sterling
pnul kombinézu a vytáhl videomonokl. Začal natáčet.
Šupinaté břicho se napjalo a u kořene těžkého ocasu
modelu se rozestoupily dva pruhy pásky. Objevil se vlhce
les.klý, zaoblený bílý útvar, ovál pevně utažené pásky:
vejce.
Byl to pomalý a bolestivý proces. Vejce bylo kožnaté;
stahy vejcovodu ho pomačkalv. Konečně se dostalo ven
i když ho s tělem matky stále -spojoval kousek průhledné
pásky. Napodobenina investorské velitelky se otočila, po-
posedla si, naklonila se a dychtivě se jala zkoumat vejce.
Pomalu natáhla svou obrovskou ruku, poškrábala vejce,
očichala si prsty. Zahyby se jí nalily krví a zvětšily se.
Třásly se jí ruce.
Vrhla se na vejce. Surově se zakousla do jeho užšího
konce, špatně napodobenými zuby pronikla do kožnaté
skořápky. Objevila se žlutá stužka, hustý žloutek.
Jedla, ruce z pásky měla žluté slizem. Záhyby jí trčely
z týlu, ztuhlé běsněním. Podvědomá hrůznost jejího činu
byla nepřehlédnutelná; snadno překonala mezidruhovou
bariéru. Stejně snadno jako peníze.
Lindsay odložil monokl. Pásku ten pohyb zaujal, roz-
motala hlavu a bezvýrazně ji zvedla. Lindsay zamáchal
rukama a model se rozpadl. Vstal a začal se v silné gravi-
taci šourat od stěny ke stěně. Páska ho sledovala kroutila
se a třepotala. '
KARTEL DEMBOWSKA: 10. 10. '53
Lindsay klopýtal v klouzajících, ošoupaných nožních
rukavicích po vstupní rampě. Výstupní hala působila
v porovnání s oslepivým vnitřkem lodi temně, jako by
se ocitl pod vodou. Zatočila se mu hlava. Dokázal by se
vyrovnat se stavem beztíže, ovšem slaboučká gravitace
na asteroidu Dembowska mu obracela žaludek naruby.
Schzsmatrix
235
Vestibul lemovali cestující z dalších mechanistických
kartelů. Tolik Mechanistů na jednom místě dosud ne-
spatřil, ten pohled ho podvědomě vylekal. Před sebou
viděl zástupy lidí a zavazadel, kteří procházeli celními
skenovacími rámy. O kus dál za nimi se rýsovaly skleně-
né výlohy zdejších bezcelních obchodů.
Lindsay se zničehonic rozklepal. Tak studený vzduch
ještě nezažil. Ledový průvan mu profukoval tenkou kom-
binézu i poddajnou látku, z níž měl ušité nožní rukavice.
Dech se mu srážel před očima. Omráčeně se vydal k cel-
nici.
U ní čekala mladá žena a nenuceně postávala na jedné
noze. Na ní měla nazutou vysokou botu. Na sobě měla
tmavé legíny a kabátek s kožešinovým límcem. "Kapitán-
doktor?" optala se.
Lindsay prsty na nohou sevřel koberec a s námahou
se zastavil.
"Aktovku, prosím?" Lindsay jí odevzdal stařičkou di-
plomatku plnou informací, které vykradl ze záznamů
Kosmosity. Vlídně ho vzala za ruku a odvedla jej neo-
značenými dveřmi kolem celních skenerů. "Jsem policejní
manželka Greta Beattyová. Vaše spojka." Po schodišti
sešli do kanceláře. Podala aktovku jakési uniformované
I.eně a na oplátku od ní dostala orazítkovanou obálku.
Vyšla s Lindsayem na spodní podlaží bezcelního ná-
kupního střediska a nalakovanými nehty roztrhla obál-
ku. "Tady máte nové dokumenty," prozradila. Podala mu
kreditní kartu. "Teďje z vás auditor Andrew Béla Milosz.
Vítejte v kartelu Dembowska."
"Děkuji, policejní manželko."
"Říkejte mi Greto. Můžu vám říkat Andrewe?"
"Spíš Bélo," požádal. "Kdo to jméno vybíral?"
"Jeho rodiče. Andrew Milosz nedávno zemřel v kar-
tplu Bettina. O jeho smrti ale nejsou záznamy; nejbliž-
í příbuzní prodali jeho identitu Harémové policii Dem-
236
I,
Bruce Sterling
bowsky. Všechny identifikační údaje v jeho záznamech
byly vymazány a místo nich jsou tam teď vaše. Oficiálnp
sem emigroval." Usmála se. "Já mám za úkol pomoct ti
s aklimatizací. Abys byl šťastný."
"Je mi strašná zima," přiznal Lindsay.
"S tím si hned poradíme." Vešli dveřmi z matného
skla do jednoho z bezcelních obchodů, v němž se prodá-
valy oděvy. Když ho pak opustili, Lindsay měl na sobě
novou kombinézu ze silnější prošívané látky s vroubko-
aný i n;anžetami na rukávech a nohavicích. Elegantní
sedocerna barva kombinézy ladila s novými, kožešinou
lemovanými botami, opět vybavenými suchým zipem na
pť:.drá3.ce. K ,náprsn.í kapse rozevlátého saka z frotéplastu
mel pnpnute rukavIce. V knoflíkové dírce krémové klopy
nápadně trčel mikrofon.
"A teď vlasy," prohlásila Greta Beattyová. Nesla mu
jeho nový zapínací vak na šaty. "Vypadají hrozně."
,, ylyo švedivé," vysvětlil Lindsay. "A pak mi začaly
u konnku cernat. Tak jsem je oholil. Od té doby tomu
nechávám volný průběh." Upřeně se na ni zadíval.
"Vousy si chceš nechat?"
"Chci."
"Jak je libo."
Po deseti minutách strávených u kadeřníka měl Lind-
sa vla y sčesané od čela a spánků dozadu, tak prosycené
bnlantmou, až tvořily oddělené vlnky. Také měl zastři-
žené vousy.
..Sl doval !:č těla sv společnice. V jejích pohybech by-
la JIsta rozvaznost a khd, které odporovaly jejímu mládí.
Sám byl podrážděný a napjatý, Gretino jemné veselí ho
však prostřednictvím jejích gest začalo ovlivňovat. Bez-
děky se začal usmívat.
"Máš hlad?"
"l\lám. "
"Půjdeme do Periskopu. Vypadáš dobře, Bélo. Na
S('hismatrix
237
gravitaci v Dembowsce si zvykneš cobydup. Drž se u mě:"
Zavěsila se do něho. "Líbí se mi tvoje starožitná ruka:'
"Ty se mnou chceš zůstať?"
,.Dokud ti to bude vyhovovat, tak ano."
"Aha. A pokud tě požádám, abys odešla?"
"Vážně si myslíš, že by se ti tak vedlo lépe?"
Zamyslel se. "Ne. Odpusťte, policejní manželko." Byl
nedůtklivý, z neznámého důvodu naštvaný. Nová identita
mu vadila. Dosud mu nikdo nikdy žádnou nevnutil. Sta-
rý výcvik ho nabádal, aby přijal místní zbarvení, ovšem
s léty otupěl.
Greta ho vedla hlouběji do asteroidu, k cestě zvolila
dvojici eskalátorů, vybavenou třmeny na nohy. Podlahu
a stěny tvořily staré odřené kovové desky, potažené no-
vým suchým zipem. Zástupy lidí se pohybovaly mamu-
tími skoky, doprovázenými zvuky povolujícího zipu. Nad
sebou Abelard pozoroval spěchající občany, jak se vrhají
od jedné stropní smyčky ke druhé. On a Greta šli za pře-
stárlým Dembowsčanem, který se na invalidním vozíku
s koly ze suchého zipu zvolna vlekl po stěně. "Dáme si
něco na zub," nadhodila Greta. "Hned ti bude líp."
Napadlo ho, že napodobí řeč jejího těla. Trochu vyšel
ze cviku, domníval se však, že to zvládne. Možná by to
tak bylo nejlepší: postavit její nenucené přívětivosti rov-
nocenný protějšek. Nechtělo se mu. Byl celý rozbolavělý.
"Greto, jsi na mě hrozně hodná. Proč to děláš?"
"Policejní manželku? No, nejsem u Bezpečnosti od-
jakživa. Bývalajsem Carnassovou manželkou, což byl čis-
tě sexuální vztah. Pak přišlo povýšení. Nedělám špionáž.
.Jenom spojku."
"Měla jsi přede mnou hodně mužů?"
"Pár ano. Většinou to byly astrohnidy. Žádný vysoce
postavený tvárný akademik."
"Znáš Michaela Carnassa?"
238
Bruce Sterling
Odměřeně se usmála. "Osobně. Už tam skoro jsme.
Harémová policie má rezervované stolky. Určitě se ti bu-
de líbit nějaký u okna."
Intimní osvětlení v Periskopu připadalo Lindsayuvým
vypáleným očím příšerně ponuré. Z jídel na stolech stou-
pala pára. Oblékl si levou rukavici. V takovém mrazáku
ještě nebyl.
Vydutými okny prostupovalo studené modré světlo.
Lindsay vrhl letmý pohled přes metasklo a spatřil skalis-
tou jeskyni, do poloviny plnou vody. Ke stropu jeskyně
byla připoutaná kulovitá rozhledna, velká jako dům. Ve-
dle ní se táhla soustava modrých reflektorů, připevněná
ke klcnutým stropním držákům. Lindsay si zaklesl nohy
do třmenů židle určené pro použití v nízké gravitaci. .Její
teplota se pod ním začala zvyšovat; polstrovaný sedák
byl vyhřívaný.
Greta se usadila na protější stranu stolu a usmála se
na něho. Ve tmě vypadaly její modré oči ještě větší než
ve skutečnosti. Vykouzlila přívětivý úsměv, v němž nebyl
ani náznak koketérie; vlastně v něm nebyl náznak ničeho.
Ani strach, ani nesmělost; nic než dokonale předvedená
lehká laskavost. Uprostřed světlých vlasů měla pěšinku,
a podle zdejší poslední módy jí účes spadal k uším a lí-
cím, kde se jí prameny stáčely k hlavě. Vlasy měla ne-
skutečně čisté. Pocítil nutkání je pohladit tak, jako by
prsty hladil hřbety knih.
Na tmavém povrchu stolku se objevila žhnoucí pís-
menka jídelního lístku. Lindsay se desky dotkl rukou
v rukavici. Byla potažená přilnavými polymery a lepi-
la. Odtáhl prsty; lepidlo je zpočátku nechtělo pustit, pak
se ale prudce odtrhly a nezůstala na nich ani skvrnka.
Zadíval se na lístek. "Nejsou tu ceny."
"Zaplatí to Harémová policie. Aby sis na naši kuchyni
neudělal špatný názor." Pohodila hlavou k protější straně
restaurace. "Támhleten pán v biokyrysu, co sedí u stolku
:111
Schismatrix
239
napravo - to je Lewis Martinez, je tam s manželkou Ly-
dií. Šéfuje Martinez Corp, má hodnost kontrolora. Prý
se narodil na Zemi."
"Lydie vypadá zachovale." Lindsay s neskrývanou zvě-
davostí zíral na ten hrozivý pár, jehož dovednosti na poli
průmyslové špionáže byly v kruzích Bezpečnostní služ-
by Tvárných příslovečné. Mezi jednotlivými chody tiše
rozmlouvali a s nefalšovanou láskou se na sebe usmívali.
Lindsaye bodlo u srdce.
Greta mluvila dál. "Ten muž, u kterého se zastavil
číšnický serv, je koordinátor Brandt. .. U vedlejšího okna
sedí lidé z Intrasolární společnosti kabuki. To směšné sa-
ko má na sobě Wells..."
"Chodí sem někdy jíst Rjumin?"
"To... ne." Pousmála se. "Pohybuje se v jiných kru-
zích." .
Lindsay se poškrábal na vousaté bradě. "Snad se má
dobře. "
Byla zdvořilá. "To já nemůžu posoudit. Vypadá šťast-
ně. Objednám ti." Do segmentu stolu, na němž se nachá-
zela klávesnice, naťukala jejich objednávku.
"Proč je tu taková zima?"
Historické důvody. Móda. Dembowska je stará ko-
loni ; prodělala ekokolaps. Můžu tě vzít na místa, kde
se ze stěn dodneška odlupuje hluboce zmrazená plíseň.
Nejhorší druhy hniloby jsou uzpůsobené pro úzké tep-
lotní spektrum. Když je takováhle zima, jsou ve stavu
vegetačního klidu. Máme ale i jiné důvody." Máchla ru-
kou k oknu. "Tohle má také svůj vliv."
Podíval se ven. "Ten bazén?"
Zdvořile se zasmála. "To je Extraterárium. Bélo."
"To mě podrž!" Lindsay vytřeštil oči.
Hrubě vysekaná jeskyně byla pocákaná viskózní te-
kutinou barvy rzi. Nejprve si myslel, že je to voda. "Tam
240
Bruce Sterling
chovají nestvůry;' uvědomil si. "Ta kulová pozorovatelna
- to je Carnassův palác. že?"
"Ovšemže."
"Je docela malá."
"Je to přesná replika observatoře Chaikinovy expedi-
ce. Samozřejmě že není velká. Jenom si představ, kolik
jim Investoři naúčtovali, když ji stěhovali. Carnassus žije
velice skromně, Bélo. V Prstencové radě ti neřekli prav-
du."
Všechny diplomatické instinkty nabádaly Lindsaye ke
zdrženlivosti. S námahou je přemohl. "Vždyť má dvě stě
manželek. "
"Berte nás jako psychiatrický personál, auditore.
Svatba s Carnassem, to je umístění odpovídající určité
hodnosti. Dembowska je na něm závislá, stejně jako on
na nás."
"Mohl bych se s Carnassem setkat?"
"To záleží na velitelce policie. Ale k čemu by to bylo?
Ten člověk stěží mluví. Je to jinak, než jak se tvrdí v Prs-
tencích. Carnassus je krajně zmatená, jemná osoba, které
příšerně ublížili. Když jeho ambasáda neplnila očekávání,
vzal si experimentální drogu, jmenuje se PDKL-95. Mě-
la mu pomoct pochopit cizí způsoby myšlení, místo toho
ho ale vnitřně narušila. Byl to statečný muž. Je nám ho
líto. Sexuální stránka věci je úplně to poslední."
Lindsay se zamyslel. "Rozumím. Vedle dvou set ji-
ných žen, některých favoritek, asi svou roli neplníš příliš
často... Tak jednou do roka?"
Nehnula ani brvou. "Zase tak málokdy ne, ale pocho-
pils podstatu problému. Nebudu skrývat pravdu, Bélo.
Carnassus není náš vládce; je to náš zdroj. Dembowsce
vládne Harém, protože jsme mu nablízku a on s nikým
jiným nemluví." Usmála se. "Žádný matriarchát. Nejsme
matky. .Jsme policie."
Lindsay se podíval z okna. Spatřil padající kapku,
Schismatr'ix
241
která zčeřila hladinu. Byl to tekutý etan. Bezprostředně
za izolovaným metasklem se nacházela okamžitá smrt,
nádrž nehybné kapaliny o teplotě -180 stupňů Celsia.
Člověk, který by do toho narudlého rybníčku spadl, by se
za několik vteřin proměnil v opuchlý kus kamene. Lind-
say si znenadání uvědomil, že šedivé útesy u břehu jsou
vlastně vodní led.
Cosi vylézalo na souš. Modře nasvícenou hladinu eta-
nu zčeřilo něco, co vypadalo jako řetěz zlámaných větvi-
ček. Pohyby toho stvoření byly i v tamější mizivé gravi-
taci velice pomalé. Ukázal na nĚ' prstem.
"Mořský štír," prohlásila Greta. "Odborně zvaný eu-
rypteroid. Útočí na tu hroudu na břehu. Ten černý sliz je
rostlina." Mučivě pomalým tempem vyklouzávala z řídké
tekutiny stále větší část dravce. Větvičky byly ve skuteč-
nosti spojená přední miskovitá klepeta, která do sebe za-
padala jako tesáky šavlozubého tygra. "Jeho kořist sbírá
sílu ke skoku. To chvilku potrvá. Podle měřítek tohoto
ekosystému se jedná o bleskový útok. Podívej se, jak má
velkou hlavohruď."
Mořský štír zvedl z kapaliny svou rozložitou, zploště-
lou přední část těla; jeho krabí hlavohruď měla půl met-
ru v průměru. Za kosočtvercovýma složenýma očima mu
začínal protáhlý, zužující se zadeček, pokrytý překrýva-
jícími se horizontálními výstupky.
"Je tři metry dlouhý," podotkla Greta, právě když
jim robotický serv nesl první chod. "Když počítáš trn
na ocasu, tak ještě vÍC. Na bezobratlého živočicha je to
pěkná délka. Dej si polévku."
"Teď se dívám." Roztažená klepeta se k oběti blížila
s neochvějností hydraulických vrat. Kořist se znenadá-
ní klátivě vymrštila do vzduchu a s cáknutím spadla do
nádrže.
"To byl teda rychlý skok!" vykřikl Lindsay.
"Skákat se dá jenom jednou rychlostí." Greta Beat-
240
Br11.ce Sterling
Schismatrix
2-H
1:1
III
!I
III
II
'I
Ir),
11111
II
Il
1111
chovají nestvůry," uvědomil si. "Ta kulová pOllorovatelna
- to je Carnassův palác, že?"
"Ovšemže."
"Je docela malá."
"Je to přesná replika observatoi'e Chaikinovy expedi-
ce. Samozřejmě že není velká. Jenom si představ, kolik
jim Investoři naúčtovali, když ji stěhovali. Carnassus žije
velice skromné, Bělo. V Prstpncové radě ti neřekli prav-
du."
Všechny diplomatic.ké instinkty nabádaly Lindsaye ke
zdrženlivosti. S námahou je přpmohl. "Vždyť má dvě stě
manželek. "
"Berte nás jako psychiatrický personál, auditore.
Svatba s Carnassem, to je umístění odpovídající určité
hodnosti. Dembowska je na něm závislá, stejně jako on
na nás."
"Mohl bych se s Carnassem setkat?"
"To záleží na velitelce policie. Ale k čemu by to bylo?
Ten člověk stěží mluví. Je to jinak, než jak se tvrdí v Prs-
tencích. Carnassus je krajně zmatená, jemná osoba, které
příšerně ublížili. Když jeho ambasáda neplnila očekávání,
vzal si experimentální drogu, jmenuje se PDKL-95. Mě-
la mu pomoct pochopit cizí způsoby myšlení, místo toho
ho ale vnitřně narušila. Byl to statečný muž. Je nám ho
líto. Sexuální stránka věci je úplně to poslední."
Lindsay se zamyslel. "Rozumím. Vedle dvou set ji-
ných žen, některých favoritek, asi svou roli neplníš příliš
často. .. Tak jednou do roka?"
Nehnula ani brvou. "Zase tak málokdy ne, ale pocho-
pils podstatu problému. Nebudu skrývat pravdu, Bélo.
Carnassus není náš vládce; je to náš zdroj. Dembowsce
vládne Harém, protože jsme mu nablízku a on s nikým
jiným nemluví." Usmála se. "Žádný matriarchát.. Nejsme
matky. Jsme policie."
Lindsav se podíval z okna. Spatřil padající kapku.
která zčeřila hladinu. Byl to tekutý etan. Bezprostředně
za izolovaným metasklem se nacházela okamžitá smrt,
nádrž nehybné kapaliny o teplotě -180 stupňů Celsia.
Člověk. ktprý by do toho narudlého rybníčku spadl, by se
za několik vteřin proměnil v opuchlý kus kamene. Lind-
say si znenadání uvědomil, že šedivé útesy u břehu jsou
vlastně vodní led.
Cosi vylézalo na souš. Modře nasvícenou hladinu eta-
nu zčeřilo něco, co vypadalo jako řetěz zlámaných větvi-
ček. Pohyby toho stvoření byly i v tamější mizivé gravi-
taci velice pomalé. Ukázal na ně prstem.
"Mořský štír," prohlásila Greta. "Odborně zvaný eu-
rypteroid. Útočí na tu hroudu na břehu. Ten černý sliz je
rostlina." Mučivě pomalým tempem vyklouzávala z řídké
tekutiny stále větší část dravce. Větvičky byly ve skuteč-
nosti spojená přední miskovitá klepeta, která do sebe za-
padala jako tesáky šavlozubého tygra. "Jeho kořist sbírá
sílu ke skoku. To chvilku potrvá. Podle měřítek tohoto
ekosystému se jedná o bleskový útok. Podívej se, jak má
velkou hlavohruď."
Mořský štír zvedl z kapaliny svou rozložitou, zploště-
lou přední část těla; jeho krabí hlavohruď měla půl met-
ru v průměru. Za kosočtvercovýma složenýma očima mu
začínal protáhlý, zužující se zadeček, pokrytý překrýva-
jícími se horizontálními výstupky.
"Je tři metry dlouhý," podotkla Greta, právě když
jim robotický serv nesl první chod. "Když počítáš trn
na ocasu, tak ještě víc. Na bezobratlého živočicha je to
pěkná délka. Dej si polévku."
"Teď se dívám." Roztažená klepeta se k oběti blížila
s neochvějností hydraulických vrat. Kořist se znenadá-
ní klátivě vymrštila do vzduchu a s cáknutím spadla do
nádrže.
"To byl teda rychlý skok!" vykřikl Lindsay.
"Skákat se dá jenom jPdnou rychlostí." Greta Beat-
II. :ml
242
Bruce Slerling
Schismalrix
243
1111
tyová se usmála. "Taková už je fyzika. Sněz něco. Dej si
slanou tyčku." Lindsay nedokázal odtrhnout oči z eury-
pteroida, který sevřel dlouhá klepeta a zjevně vyčerpán
ulehl. "Je mi ho líto," poznamenal.
"Dostal se sem jako vejce, Bélo. A nenarostl by tak-
hle, kdyby ho krmili jen slanými tyčinkami. Carnassus se
o zvířata dobře stará. Byl přece exobiologem ambasády."
Lindsay rychlým bočním tahem nabral polévku na
lžíci, přizpůsobenou podmínkám nízké gravitace, a ochut-
nal. "Vypadá to, že tomu taky rozumíš."
"O Extraterárium se v Dembowsce zajímá každý. Je
to naše pýcha. Turistický ruch od pádu Investorského
míru už samozřejmě není, co býval. Příliv uprchlíků to
kompenzuje. "
Lindsay se rozladěně zadíval do jezírka. Jídlo bylo
skvělé, už na ně ale neměl chuť. Eurypteroid se maličko
pohnul. Vzpomněl si na plastiku, kterou dostal do Inves-
torů, a uvažoval, jak asi vypadá štírův trus.
Od \Vellsova stolu se ozval výbuch veselí. "Chtěl bych
s Wellsem prohodit pár slov," požádal Lindsay.
"Zařídím to," nabídla. "Wells má kontakty mezi Tvár-
nými. Mohlo by to prosáknout až k Prstencové radě." vý-
znamně se na Lindsaye podívala. "Nechceš přece ohrozit
své krytí, když je ještě tak chatrné."
"Ty Wellsovi nevěříš?"
Pokrčila rameny. "S tím si nemusíš lámat hlavu." Do-
razil další chod, který přinesl skřípající robot s noha-
ma pokrytýma suchým zipem. "Tihle staří servové se
mi hrozně líbí, tobě ne?" Vzala talíř, na němž ležely
kapsy plněné masem, polila je hustou smetanovou omáč-
kou a podala mu je. "Jsi hrozně napjatý, Bélo. Musíš
jíst. Spát. Jít do sauny. Potřebuješ radosti života. Vypa-
dáš zdrceně. Uvolni se."
"Žiju v presu," podotkl Lindsay.
"Teď už ne. Žiješ se mnou. Něco sněz, abych věděla,
že se cítíš dobře."
Zdráhavě se zakousl do taštičky, jen aby jí udělal ra-
dost. Chutnala lahodně. Vrátila se mu chuť kjídlu. "Mám
práci," prohlásil a bojoval s nutkáním taštičku zhltnout.
"A myslíš si, že ti půjde lépe od ruky, když budeš
hladový a nevyspalý?"
"Asi máš pravdu." Podíval se na ni; přisunula k ně-
mu balónek s omáčkou. Když ji vyma.čkával, podala mu
uzavřenou sklenku vína s malou štěrbinou na pití. "Zkus
místní klaret." Ochutnal. Byl stejně dobrý jako víno ze
Synchronis z Prstenců. "Někdo ukradl výrobní technolo-
gii," opáčil.
"Nejsi první přeběhlík. Je tu větší klid." Ukázala ven
z okna. "Podívej se na toho ostrorepa." Boubelatý kle-
pýtkatec plul s nesnesitelným klidem a nenuceností po
hladině jezírka. "Můžeš se od něj učit."
Lindsay ho upřeně sledoval a přemýšlel.
I
II
I
IIII
I
lil
I
li
Greta bydlela o sedm pater níž.
Stříbrný domácí serv převzal od Lindsaye vak na ša-
ty. V obývacím pokoji stála okázalá kožešinová pohovka
se třmeny pro nohy a dvě ukotvená křesla, potažená kar-
mínovým sametem. Na přilnavém konferenčním stolku
stálo pouzdro na inhalátor s otevíráním shora a sbírka
kazet.
V koupelně se nacházel saunový kout a vyklápěcí
podtlaková toaleta s vyhřívaným prkýnkem. Místnost za-
plavovalo narůžovělé světlo, obarvené infračerveným zá-
řením. Lindsay se postavil na ledové dlaždičky a upustil
rukavici. Padala pomalu a šikmo. Stěny místnosti neu-
bíhaly rovnoběžně se směrem zdejší gravitace. Z tohoto
střetu s avantgardním návrhem interiéru se mu udělalo
mdlo. Odrazil se od podlahy, opřel se o strop a zavíral
oči, dokud závrať neustoupila.
III
244
Bruce Sterling
Schzsmatnx
245
IIII
"Dáš si saunu'?" zavolala na něho z vedlejšÍ místnosti
Greta.
"Dám si cokoliv, co mě zahřeje."
"Nalevo máš ovládací panel."
Svlékl se a zalapal po dechu, protože si vymrzlou
umělou rukou přejel přes žebra. Držel si ji tedy raději
dál od těla a vstoupil do parní bouře. Vzduch byl v nízké
gravitaci prosy cen vznášející se vodou. S kašláním šmát-
ral po dýchací masce. Z ní se linul čistý kyslík; za několik
okamžiků si připadal jako hrdina. Nedbale otočil ovláda-
cím kolečkem a měl co dělat, aby spolkl výkřik, protože
ho znenadání zasypal poryv prašanu. Otočil kolečko do
původní pozice a dál se vařil v mokrém horku. Pak vy-
šel ven. Sauna automaticky zvýšila teplutu na bod varu,
čímž se vysterilizovala.
Zavázal si mokré vlasy ručníkem a bezděčně na něm
udělal goldreich-tremainský uzel. V šatníku našel pad-
noucí pyžamo v odstínu pařížské modři a kožešinou le-
mované papuče stejné barvy.
Greta se mezitím převlékla z bundy a legín do proší-
vané noční košile s rozevřeným límečkem. Poprvé spatřil
její předloktí, obě prošpikovaná mechanistickými implan-
táty. Na pravém měla jakousi zbraň: soubor krátkých
paralelních trubiček, připevněný k svrchní straně zápěs-
tí. Nebylo vidět spoušť; patrně byla ovládaná nervově.
Pod druhým rukávem zahlédl rudě problikávající údaje
na biomonitoru.
Mechanisté se vyznačovali až fanatickým zájmem
o kontrolu tělesných pochodů. Ta byla nedílnou součástí
většiny jejich programů zajišťujících dlouhověkost. Do-
sud si neuvědomil, že Greta je Mechanistka. Proti své
vůli se lekl.
"Spát se ti nechce?"
Zívl. "Ani ne."
Nepřítomně zvedla ruku nad hlavu. Přes místnost
přeletěl dálkový ovladač a padl jí do ruky. Spustila vi-
deostěnu. Objevil se pohlpd na Extraterárium, zabírané
shora; pocházel z jednoho z monitorů v Carnassově pa-
láci.
Lindsay si k ní přisedl na pohovku a zastrčil nohy
v papučích do vyhřívaných třmenů. "Tohle nechci," pro-
hlásil a zachvěl se. Stiskla tlačítko; videostěna se zaml-
žila a proměnila se v obraz povrchu Saturnu, hemžící
se červenými a oranžovými víry. Zaplavila jej nostalgie.
Odvrátil zrak.
Přepnula. Objevila se divoká krajina; ohromné strže,
vedle nich silně erodovaná oblast, proťatá dvěma širo-
kými rozsedlinami. "Tohle je erotika," podotkla. "Kůže
při dvacetitisícinásobném zvětšení. Na to koukám ráda."
Stiskla několik tlačítek a obraz se rozlétl přes tu zlo-
věstnou krajinu. Zastavil se u spodní části gigantického
šupinatého stožáru. "Vidíš ty bouličky?"
"Vidím. "
"To jsou bakterie. Díváš se na Mechanistu, víš?"
"Na tebe?"
Usmála se. "Tohle bývá pro Tvárné nejtěžší. Tady ne-
můžeš zůstat sterilní; jsme na těch stvořeníčkách závislí.
Nemáme vaše vnitřní úpravy. Nestojíme o ně. Budeš jich
plný, tak jako my." Vzala ho za levou ruku. Její ruka byla
teplá a trochu vlhká. "Takhle vypadá kontaminace. .Je to
tak strašné?"
"N ení. "
"Nejlepší je odbýt to při jednom. Souhlasíš?"
Přikývl. Přitáhla si ho za krk a otevřenými ústy ho
vroucně políbila. Lindsay si flanelovým rukávem utřel
rty. "To nebyl obyčejný lékařský zákrok," nadhodil.
Stáhla mu smotaný ručník z hlavy a hodila ho domá-
címu servovi. "Noci jsou tu chladne. Když jsou v posteli
dva, je tam tepleji."
"Jsem ženatý."
II
'II
246
Bruce Sterling
Schismatrix
247
I
II
I
I
I
II
"Monogamie? Půvabné." Chápavě se usmála. "Při-
znej si pravdu, Bélo. Když jsi zběhl, přerušil jsi spojení
s mavridskou genetickou linií. Teď nejsi nikdo. U znáváme
tě jen my." .
Lindsay se hluboce zamyslel. Na mysh mu vytanu-
la Nora skrčená v jejich posteli, opuštěná, oči dokořán,
hlavou e jí jako o závod honí myšlenky, stahují se kolem
ní nepřátelé. Zavrtěl hlavou.
Greta ho rozvážně pohladila po vlasech. "Kdyby ses
trochu snažil, chuť by se ti vrátila. Je ale pravda, že se
na nic nemá spěchat."
Čišela z ní zdvořilá nespokojenost, podobně jako se
hněvá hostitelka, když návštěvník odmítne dezert. Byl
unavený. I když se mu vrátilo mládí, investorská gravi-
tace ho celého rozlámala.
Ukážu ti ložnici." Ta byla obložená tmavou kožeši-
nou': Nebesa postele sloužila jako jeden velký videostrop.
Masivní čelo lůžka bylo vybaveno nejmodernějším zaří-
zením na podporu spánku. Poznal encefalograf, monito-
rovací zdířky pro umělé části těla, fluorograf, používaný
pro půlnoční rozbor krve.
Vlezl si do postele a skopl papuče. Povlečení se za-
vinilo a zavinulo se kolem něho. "Dobrou noc," popřála
mu na rozloučenou Greta. Něco se mu při tisklo na vr-
šek hlavy; nebesa slabě zablikala, ožila a zobrazila grafy
spánkových rytmů. Složité vlny byly opatřené tajemný-
mi vysvětlivkami. Jedna z vlnových funkcí byla vyvedená
růžově. Zatímco se na ni díval a odpočíval, začala se zvět-
šovat. Znenadání pochopil, co se mu v hlavě asi děje, že
ji to nutí růst. Poddal se tomu a vzápětí usnul.
Když se druhý den ráno probudil, poklidně vedle ně-
ho podřimovala Greta, k hlavě měla připevněný poplašný
diadém, napojený na bezpečnostní systém domu. Urput-
ně ho svědila kůže. Měl potažený jazyk. Začínal být plný
bakterií.
KARTEL DEMBOWSKA: 24. 10. '53
I,
II
I
II
li
"Nikdy bych se nenadál, že tě uvidím takhle, Fjodo-
re." Lindsay seděl naproti videostěně v Gretině obýváku
a sledoval Rjuminovu dokonalou tvář, překypující faleš-
ným zdravím. Byla to kvalitní reprodukce, Lindsayově
cvičenému oku však nemohl uniknout její počítačový pů-
vod; byla až děsivp bezchybná. RjullŮnovy rty se pohybo-
valy v souladu se slovy, která vyslovoval, trpěly však ně-
kolika pohybovými zvláštnostmi, které působily záhadně
a falešně. "Jak dlouho už jsi dráťák?"
,.Kolem deseti let. Na drátech čas běží jinak. Hele,
takhle narychlo si nevzpomenu, kde jsem nechal mozek.
Zaručeně na nějakém neuvěřitelném místě." Rjumin se
usmál. "Určitě v kartelu Dembowska, jinak bych si všiml
zpoždění ve vysílání."
"Chci si důvěrně promluvit. Kolik myslíš, že nás od-
poslouchává lidí?"
"Jenom policie," ujistil jej Rjumin. "Jsi v harémo-
vém konspiračním bytě; jejich hovory se přesměrovávají
přímo přes databanky velitelky. V Dembowsce nic dů-
věrnějšího neseženeš. Zvlášť když máte tak pochybnou
minulost, pane Sai."
Lindsay si utřel nos kapesníkem. Nové bakterie mu
zaútočily na dutiny, už dost oslabené ozonem nabitým
vzduchem na investorské lodi. "V zaibatsu to bylo jiné.
Když jsme se vídali osobně."
"S dráty přichází změna," podotkl Rjumin. "Vše se
smrskne na otázku vstupů. Systémů. Dat. Máme sklony
k solipsismu; ten tak nějak patří k naší sféře působnosti,
víš? Prosím, neurážej se, když o tobě začnu pochybovat."
"Jak dlouho už jsi v Dembowsce?"
"Co se začal hroutit Mír. Potřeboval jsem útočiště.
Lepší jsem nenašel."
"Takže jsi docestoval, starouši?"
! ''''
II
I
Iln
248
Bruce Sterling
Schismatrix
249
11m
"Ano i ne, pane Sai. Se ztrátou mobility přichází roz-
šíření smyslů. Kdybych chtěl, mohl bych se napojit na
sondu na oběžné dráze Merkum. Nebo v bouřích Jupi-
tem. Vlastně to i často dělám. Najednou jsem tam, tak
reálně, jak mi to v současnosti vůbec jde. Máte o mysli
zkreslené představy, pane Sai. Když ji chytíte do drátěné
sítě, chce se jí proudit. Odkudsi z hloubi duše probublá-
vají data. Nedá se tomu říkat úplně život, ale má to své
výhody. "
"Odešel jsi z Intrasolárního kabuki?"
"Jak válka nabírá na intenzitě, dny slávy divadla jsou
na nějakou dobu pryč. Většinu času mi zabírá Síť."
"Novinařina?"
"Ano. My dráťáci - anebo spíše Starší Mechanisté,
abychom se nenazývali slovníkem propagandy Tvárných
- máme vlastní způsoby toku dat. Informační sítě. Při
mezním vytížení se to blíží telepatii. Jsem místní zpravo-
daj Ceresské datově-komunikační sítě. Jsem jejím obča-
nem, i když z právnického hlediska se mi občas víc hodí,
když se mnou jednají jako s odepisovatelným hardwa-
rem, který někomu patří. Naším životem jsou informace
- i peníze jsou informace. Naše peníze a život jsou jedno
a totéž."
Mechanistův syntetizovaný hlas zněl klidně, nezau-
jatě, Lindsay však pocítil znepokojení. "Hrozí ti npco,
starouši? Můžu s něčím pomoct?"
"Chlapče," odvětil Rjumin, "za touhle obrazovkou
bují celý svět. Její řádky se tak zamotaly, že obyčejné
záležitosti života a smrti musejí usednout nahoře na ga-
lerii. Jsou mezi námi tací, ktprým mozky už před lety
vypověděly službu: plácají se s investicemi a vloženými
podprogramy. Kdyby se to dozvěděli masáci. nechali by
je soudně prohlásit za mrtvé. My jim to ale nepovíme."
Usmál se. "Berte nás jako anděly. pane Sai. Duchy v drá-
tech. Npkdy to tak bývá snazší."
"Nevyznám se tu. Doufal jsem, že mi pomůžeš, tak
jako kdysi. Potřebuji radu. Potřebuji tvou moudrost."
Rjumin si dokonale povzdychl. ,.Znával jsem jednoho
Saie, když jsme oba bývali dar£'báci. Věřil jsem mu; ob-
divoval jeho odvahu. Oba jsme byli muži. To už neplatí."
Lindsay se vysmrkal. S hlubokým odporem podal špi-
navý kapesník domácímu servovi. "Tehdy bych se odvážil
udělat cokoliv. Byl jsem připravený zemřít, ale nezemřel
jsem. Hledal jsem. A někoho jsem našel. Měl jsem ženu,
a na nic jsme si spolu nehráli. Byli jsme šťastní."
"Gratuluji, pane Sai."
"Když nám začalo hrozit nebezpečí, vzal jsem nohy
na ramena. A po bezmála čtyřiceti letech je ze mě znovu
astrohnida. "
"Čtyřicet let je celý jeden lidský život, pane Sai. Ne-
nuťte sám sebe být člověkem. Jednou nastane čas, kdy
se toho budete muset vzdát."
Lindsay se zadíval na svou protetickou ruku a pomalu
na ní ohnul prsty. "Pořád ji miluju. Rozdělila nás válka.
Kdyby zase zavládl mír -"
"To je smýšlení hodné Détentisty. Už vyšlo z módy."
"Tys přestal doufat, Rjumine?"
"Jsem příliš starý, než abych po něčem toužil," namítl
Rjumin. "Nechtějte po mně, abych riskoval. Nechte mě
\" mých datových proudech, pane Sai nebo kdo vlastně
jste. Jsem jaký jsem. Není cesty zpět, nedá se znovu začít.
1\1 hru hrají jen ti, kteří ještě mají maso a kosti. Kteří
se mohou uzdravit."
"Mrzí mě to," omlouval se Lindsay, "ale potřebuji
spojence. Znalosti znamenají moc, ajá znám věci, o nichž
jiní nemají ani tušení. Chci bojovat. Ne proti nepřáte-
lům. Proti situaci. Proti minulosti. Chci, aby se mi vrá-
tila žena, Rjumine. Moje tvárná žena. Chci, aby se vrá-
tila svobodná a čistá, aniž by na ni padal nějaký dřívější
:-.tín. Jestli mi nepomůžeš ty, tak kdo tedy?"
II
Inll l
III
1111111
I,III
III
250
Bruce Sterling
Schismatri:c
251
Rjumin zaváhal. "Mám známého," prohlásil nakonec.
"Jmenuje se Wells."
průmysl: kryonické továrny, kde se těžce získané rady
a vzpomínky zničené mysli Michaela Carnassa přetavo-
valy v soustavný růst akcií kartelu Dembowska na bur-
zovních monitorech stovky světů.
Obchodní tajemství byla v útrobách Dembowsky
v bezpečí, ukrytá pod kilometry skály. Život se jako tmel
vmáčkl do praskliny v planetce: vydoloval její srdce a na-
plnil ho stroji.
Při pohledu z průmyslového jádra byl spodek roz-
sedliny střechou vnějšího světa. Tam si zřídil kanceláře
Wells; tam zástupy jeho zaměstnanců bez přestání sle-
dovaly datové pulzy Unie kartelů, vše pod kvazinárodní
záštitou Ceresské datově-komunikační sítě.
Kanceláře byly obehnané suchými zipy a obrazovka-
mi; zářící stěny, neustále huhlajícÍ zprávy, tvořily pracov-
ní kóje. K podlaze a stropu byly suchým zipem přichyce-
né sjetiny; komentátoři se sluchátky na hlavě mluvili do
audiolinek nebo energicky bušili na klávesnici. Vypadali
mladě: jejich oblečení v sobě mělo promyšlenou extrava-
ganci.
Na pozadí mumlání, tichého chrčení tiskáren a bzu-
čení datových pásek tiše zněla hudba: pronikavé úpění
syntetizátoru. Studený vzduch voněl po růžích.
Sekretářka je ohlásila. Zpod volného mechanistického
baretu jí vykukovaly vlasy. Vzhledem k jeho velikosti byl
nejspíš vybaven lebečními konektory. Lindsay si do klo-
py připíchl vlastenecký odznáček, zobrazující Michaela
Carnassa s vypoulenýma očima.
Wellsova kancelář byla chráněná lépe než ostatní. Její
videostěny tvořily rozvlněnou mozaiku novinových titul-
ků, navazující obdélníky s informacemi bylo možné kdy-
koliv zastavit a zvětšit. Wells měl na sobě prošívanou
kombinézu s lemováním u krku, které používali Tvární;
šedivá látka byla potištěná stylizovanými eurypteroidy,
vyvedenými v tmavším odstínu šedé. Přes elegantní ru-
KARTEL DEMBOWSKA: 31. 10. '53
II
I
I
1 1 ]1'
Před příchodem lidstva se Pás asteroidů uspořádal
podle zákonů disperzní soustavy. Úlomky se rozprostře-
ly s mocninou deseti. Na každý asteroid připadalo deset
třetinových asteroidů, od tisícikilometrové Ceres až po
bilióny nezmapovaných balvanů, všechny se řídily časo-
prostorovými potenciály při relat.ivní rychlosti pěti kilo-
metrů za vteřinu.
Dembowska patřila do třetí kategorie, měla dvě stě ki-
lometrů v průměru. Stejně jako ostatní tělesa na oběžné
dráze kolem Slunce měla i ona smolné dny. Za časů dino-
saurů se s Dembowskou srazilo neznámé hmotné těleso.
Návštěvník ve zlomku sekundy přišel i odešel, a když se
v záři plamenů rozpadal, zanechal v kůře asteroidu kusy
roztaveného pyroxenu. V místě střetu byla křemičitanová
matečná hornina Dembowsky narušena členitou rozsed-
linou, která se táhla dvacet kilometrů k železoniklovému
jádru planetky.
V současné době jádro prakticky zmizelo, strávil ho
nenasytný průmysl. Kartel Dembowska přežíval v oné
rozsedlině, dlouhá prostranství padala patro za patrem
do slábnoucí gravitace, sklon se měnil, až se ze stěn sta-
ly podlahy a nakonec úplně ztratily význam, přemožené
stavem beztíže. Na dně trhliny se svět šířil do ohrom-
né vytěžené prostory, dutého srdce Dembowsky, kde ge-
nerace důlních robotů dobývaly kov a rudy, v nichž se
nacházel.
Díra byla příliš velká, než aby ji bylo možné naplnit
vzduchem. Považovali ji za vesmírný prostor. Do vakua
a stavu beztíže v jádru asteroidu situovali nový těžký
I
I
I."j
III
,
252
Br-uce Sterling
S chis rnatri.'E
253
I
'11\
1'1
II
':
kavice měl natažené ovládací prsteny, ježící se elektroni-
kou.
"Vítejte v CDKS, auditore Miloszi. I vy, policejní
manželko. Dáte si horký čaj?"
Lindsay horký balonek vděčně přijaL Čaj byl umě-
lý, ale chutný. Greta si balonek také vzala, ale nepila.
S tichou ostražitostí Wellse pozorovala.
\Vells stiskl spínač na lepivém povrchu stolu. urče-
ného pro stav beztíže. Velká lampička se s elegancí ma-
zaného hada otočila na svém vlnitém, krouceném krku
a zadívala se na Lindsaye. Pod stínítkem měla lidské oči,
zasazené v lůžku z tmavého masa. Oči zamrkaly a sjely
pohledem z Lindsaye na Gretu Beattyovou. Ta chápavě
sklonila hlavu.
"Toto je monitorovací zařízení velitelky policie," vy-
světlil mu Wells. "Když se probírá něco tak důležitého,
jak tvrdíte, ráda věci sleduje na vlastní oči." Otočil se
ke Gretě. "Situace je zajištěná, policejní manželko." Za
zády se jí odsunuly harmonikové dveře.
Rozladěně se uklonila lampičce, vrhla letmý pohled
na Lindsaye, odrazila se od stěny a vyletěla dveřmi ven.
Ty se za ní zavřely.
"Kde jste přišel k té zenové jeptišce?" chtěl vědět
Wells.
"Jak prosím?" nechápal Lindsay.
"K Beattyové. Ona se vám nepochlubila, k jaké sektě
se hlásí? K zenovému serotoninu?"
"Ne," podivil se Lindsay. "Vypadá velice vyrovnaně."
"ZvláštnÍ. Ta sekta je prý u vás doma dobře zavedená.
Jste z Bettiny, že?"
Lindsay se mu zadíval do očÍ. "Vždyť mě přece znáte,
Wellsi. Vzpomeňte si. Goldreich-Tremaine."
Wells se jedním koutkem úst ušklíbl, zmáčkl svůj ba-
lonek s čajem a vyslal si do úst proud jantarové tekutiny.
Měl silné, velké zuby, a celý ten výjev působil znepokojivě
divošským dojmem. "Zdálo se mi, že je na vás néco tvár-
ného. Jestli jste Kataklyzmatik, nesnažte se před očima
velitelky policie dělat nic zoufalého."
"Jsem oběť Kataklyzmatiků," prohlásil Lindsay. "Na
měsíc mě dali k ledu. Převrátili mi tím život naruby.
A pak jsem zběhl." Z pravé ruky si stáhl rukavici.
Wells poznal Lindsayovu starožitnou protézu. "Ka-
pitán-doktor Mavrides. To je nečekané potěšpnÍ. Kolo-
valy zvěsti, že jste naprosto zešílel. Abych byl upřímný,
přál jsem vám to. Abelard Mavrides, mazánek Investo-
rů. Kampak se poděly drahokamy a kabely, kapitáne-
doktore?"
"Cestuji teď nalehko."
"A hry už neinscenujete?" Wells otevřel zásuvku stolu
a vyndal z ní humidor. Nabídl Lindsayovi cigaretu a ten
ji s povděkem přijal. "Divadlo vyšlo z módy," prohlásil.
Zapálili si. Lindsay se prudce rozkašlal.
"N a té svatební hostině jsem vám musel zkazit nála-
du, doktore. Když jsem vám přišel zverbovat studenty."
"Oni byli ideologové, Wellsi, já ne. Já se o vás bál."
"Nebylo proč." Wells vyfoukl kouř a usmál se. "Vaše
studentka Besetzná je teď jednou z nás."
"Ona je Détentistka?"
"Po všech těch letech myslíme trochu jinak, dokto-
re. Staré kategorie Mechanistů a Tvárných - dneska už
jsou do značné míry překonané, není-liž pravda? Život
se vyvíjí po kladech." Usmál se. "Klad je odvozený druh,
spřízněný potomek. Prošli si tím i jiní úspěšní živoči-
chové, teď je řada na nás. Frakce pořád bojují, ovšem
kategorie se rozpadajÍ. Žádná frakce nemůže tvrdit, že
představuje jedinou správnou budoucnost lidstva. Lid-
stvo už totiž neexistuje."
"To vykládáte teorii Kataklyzmatu."
"Takových bláznů máme víc. Třeba mocipány v Kar-
telech a Prstencové radě. Je snazší zaslepit Schismatrix
I
jlll
1,1
254
Bruce Sterling
I
III
I
nenávistí než přijmout svůj vlastní potenciál. Naše mi-
se k obyvatelům jiných soustav neuspěly, protože my se
nedokážeme vypořádat ani s cizinci, s nimiž máme spo-
lečné předky. Rozpadáme se na klady. Musíme ten proces
dokončit a znovu se sjednotit na elementárnější úrovni."
"Jestli se lidský rod rozpadne, co by ho ještě mohlo
sjednotit?"
Wells přelétl pohledem videostěnu a pomocí prstenu
zastavil jednu zprávu. "Slyšel jste někdy o prigoginických
hladinách složitosti?"
Lindsay posmutněl. "Na metafyziku jsem nikdy ne-
byl, Wellsi. Čemu věříte je vaše věc. Měl jsem ženu, která
mě milovala, a bezpečnou střechu nad hlavou. Všechno
ostatní je jen abstrakce."
Wells si prohlížel stěnu. Přeběhl přes ni text, pojedná-
vající o nějakém skandálním případu sběhnutí, k němuž
došlo na Ceres. "Ano, ano, vaše plukovnice-profesorka.
S tím vám nepomůžu. Abyste ji odtamtud dostal, bude-
te potřebovat únosce. Tady žádného nenajdete. Zkuste
to na Ceres nebo Bettině."
"Moje žena je paličatá. Má ideály, tak jako vy. My
se shledáme, jen když nastane mír. A existuje jen jeden
zdroj míru. Investoři."
Wells se uchechtl.
"Pořád dokola opakujete totéž, kapitáne-doktore?"
Znenadání promluvil kostrbatou investorštinou. "Hodno-
ta vaší argumentace klesla na ceně."
"Mají své slabiny, Wellsi." Zvýšil hlas. "Zdá se vám,
že jsem míň zoufalý než Kataklyzmatici? Zeptejte se ka-
maráda Rjumina, jestli někdy přehlídnu něčí slabost ane-
bo jestli se ji zdráhám využít. Investorský mír: ano, měl
jsem v něm prsty. Díky němu jsem získal, co jsem chtěl.
Stal se ze mě úplný muž. Jak byste mohl pochopit, co to
pro mě znamenalo _co Umlkl a navzdory ledovému vzdu-
chu se zpotil.
r
S chismatri.'E
255
Wells byl otřesený. Lindsay si znenadání uvědomil že
svým výlevem porušil všechna diplomatická pravidla.' To
v něm vyvolalo divoké uspokojení. "Pravdu znáte, Wellsi.
Léta jsme jen pěšáky v rukou Investorů. Je načase tu
šachovnici otočit."
"Jako že na Investory zaútočíme?" žasl Wells.
"A co jiného, ty blázne! Máme snad na vybranou?"
Z podstavce lampičky se ozval ženský hlas: "Abelarde
Mavride, jste zatčen."
Dveře výtahu se za ním se zasyčením zavřely. Stoupali
stále rychleji a působila na ně falešná gravitace. "Opři se
rukama o stěnu, prosím," požádala ho Greta. "A postav
se od ní dál."
Lindsay ji mlčky poslechl. Staromódní výtah hlasi-
tě drnčel po vodicích tyčích, kopírujících stěnu dembow-
ské Rozsedliny. Ujeli dva kilometry. Greta si povzdechla.
"Musels udělat něco šíleného."
"S tím si nemusÍŠ lámat hlavu," odbyl ji.
"Podle předpisů bych ti měla přeříznout kabely v té
kovo é ruce. N chám to ale plavat. Asi je to i moje chy-
ba. Kdybych ti to tu víc zpříjemnila, nebyl bys takový
fanatik. "
':: v t .r ce nemám žádné zbraně," ujistil ji Lindsay.
"UrClte JSI JI prozkoumala, zatímco jsem spaL"
"Nechápu, proč ke mně máš takovou nedůvěru, Bélo.
Provedla jsem ti něco?"
"Co mi povíš o zenovém serotoninu, Greto?"
Tr0s:hu ztuhla. "Nestydím se za to, že patřím k Ne-
hnutí. Rekla bych ti to, jenomže my se nesnažíme někoho
obracet na naši víru. Vítězíme příkladem."
"To vás šlechtí."
.. Zaškaredila se. "V tvém případě jsem měla udělat vý-
Jimku. Mrzí mě, že se trápíš. Jednou jsem to taky pozna-
la." Lindsay npreagoval. "Narodila jsem se na Themis,"
256
Bruce Sterlmg
vykládala. "Znala jsem tam pár Kataklyzmatiků, to je
jedna z IIlechanistických frakcí. Byli to ledoví vrahové.
Armáda odhalila jednu z jejich kryobuněk, kde napravo-
vali jednoho z mých učitelů pomocí jednosměrné jízden-
ky do budoucnosti. Nečekala jsem, až mě zavřou. Utekla
jsem do Dembowsky.
Když jsem sem přišla, povolali mp do Harému. Zjistila
jsem, že se musím kurvit s Carnassem. Nelíbilo se mi to.
Pak jsem ale nalezla zenový serotonin."
"Serotonin je mozkový neuropřenašeč," odvětil Lind-
say.
Je to filozofie" namítla. "Tvární, Mechanisté - to ne-
ní fiiozofie, to je t chnika proměněná v politiku. Stojí na
technice. Věda rozdělila lidstvo. Když nastoupila anar-
chie, lidé začali usilovat o organizovanou společnost. Po-
litikové si volili nepřátele tak, aby mohli své stoupence
spoutat nenávistí a hrůzou. Když z každého elektrického
obvodu a zkumavky čiší tisíce nových způsobů života,
pouhá společnost nestačí. Bez nenávisti by nebyla Prs-
tencová rada ani U nie kartelů. Bez biče by nikdo nepo-
slouchal. "
Život se vyvíjí po kladech," zamumlal Lindsay.
" M v
To je Wells a jeho směsice fyziky a etiky. y potre-
buj;me nehnutí, klid, schopnost myslet." Natáhla levou
ruku. "Tady z toho monitoru mi vede infuze do ruky.
Strach pro mě nic neznamená. Když mám tohle, neexis-
tuje nic, čemu bych nedokázala čelit, co bych nedokázala
analyzovat. S pomocí zenového serotoninu spatříš život
ve světle rozumu. Obracejí se na nás spousty lidí, zvlášť
když jsou v nouzi. Každým dnem si Nehnutí získává nové
přívržence. "
Lindsay si vzpomněl na mozkové vlny, které spatřil
v posteli v konspiračním bytě. "Ty jsi neustále v alfa
fázi."
"Ovšem."
Schismatrix
257
"Máš někdy sny?"
"Máme svou vizi. Vidíme, jak nové technologiE' naru-
šují život člověka. Vrháme se do proudu. Možná není ni-
kdo z nás nic víc než pouhá částice. Společně ale tvoříme
sedlinu, která ten průt.ok zpomaluje. Mnoho inovátorů je
hluboce nešťastných. Když přejdou na zenový serotonin,
ztratí to neurotické nutkání strkat do všeho nos."
Lindsay se nešťastně usmál. "Nebylajsi na můj případ
přidělená náhodou."
"Jsi hluboce nešťastný muž. To ti přivodilo současné
nesnáze. Nehnutí má v Harému silné postavení. Přidej se
k nám. Ochráníme tě."
"Jájednou šťastný byl, Greto. Ty to nikdy nepoznáš."
"Prudké city nejsou naší silnou stránkou, Bélo. Sna-
žíme se spasit lidský druh."
"Hodně štěstí," odvětil Lindsay. Dorazili na konec
šachty.
Starý akromegalik o krok ustoupil, aby se mohl po-
kochat svou prací. "Řemeny jsou v pořádku, astrohnido?
Můžeš dýchat?"
Lindsay přikývl. Vražedná svěrka se mu bolestivě za-
ryla do spodiny lebeční.
"Odposlouchává to mozek," prohlásil obr. Růstové
hormony mu zdeformovaly čelist; spodní zuby mu pře-
krývaly?orní a mumlal. "Nezapomeň, že se můžeš jenom
šourat. Zádné prudké pohyby. Když se nebudeš chtít hý-
bat rychle, hlava ti zůstane v jednom kuse."
"Jak dlouho už to děláte?" optal se Lindsay.
"Dlouho. "
"Patříte k Harému?"
Obr se do něho zabodl pohledem. "Si piš, šukám Car-
nassa, jsi normální?" Ohromnou rukou sevřel Lindsayovi
obličej. "UŽ jsi někdy viděl vlastní bulvu? Možná ti jednu
vyloupnu. Velitelka ti vypěstuje novou."
lili!
"
258
Hruce Sterling
Lindsay se mu vykroutil. Obr se zašklebil a vystavil
tak na odiv špatně rostlé zuby. "Chlápka jako ty už jsem
viděl. Jsi tvárný antibiotikum. Jednou jsi mě oblbnul.
Možná si myslíš, že oblbueš i svěrku. Možná si myslíš,
že dokážeš velitelku zabít, i když se ani nepohneš. Tak
nezapomínej, že aby ses odsud dostal, musíš přejít přes
mě." Chytil Lindsaye za vršek hlavy a odtrhl jej od su-
chého zipu na podlaze. "Anebo si možná myslíš, že jsem
blbec. "
Lindsay odpověděl obchodní japonštinou. "To si nech
pro kurvy, yakuzo. Anebo by mohla být vaše excelence
tak laskavá a sundala mi svěrku, abychom si to mohli
rozdat na férovku."
Obr se překvapeně zasmál a opatrně ho postavil na
zem. "Promii'1 mi to, příteli. Nevěděl jspm, že jsi jeden
z nás."
Lindsay prošel přechodovou komorou. Vzduch za ní
měl teplotu těla. Čpěl z něj parfémovaný pot a voněl po
fialkách. Pronikavé kvílení syntetizátoru zmlklo.
Místnost byla plná masa. Byla z něj postavená: hed-
vábná hnědá pokožka, sem tam přerušená koberečky lesk-
lých černých chlupů a fialovými ostrůvky sliznic. Všechno
bylo zakroucené a zohýbané: pohovky, zakulacené před-
měty podobné lůžku z masa, poseté fialovými otvory. Pod
nohama měl tepnu velikosti vodovodního potrubí, jíž klo-
kotala krev.
I tady se objevila lampička; otočila se na svém štíhlém
rameni, potaženém hladkou kůží, a sledovala jej tmavý-
ma očima zpoza stínítka. V masité podnožce, ležící vedle
Lindsaye, se otevřela ústa. "Sundej si ty boty se suchým
zipem, zlato. Škrábou mě."
Lindsay se posadil. "Ty jsi Kitsune."
"Poznal jsi to, když jsi ve Wellsově kanceláři uviděl
moje oči," zavrněl hlas ze stěny.
No vlastně až kd y ž J .sem viděl tvého bodyguarda.
" ,
I II'
'I
Schismatrix
259
Už je to dávno. Omlouvám se za ty boty." Opatrně si
je sundal a snažil se skrýt záchvěv, který v něm vyvolal
kontakt se smyslně teplou masitou pohovkou. "Kde jsi?"
"Kolem tebe. Oči a uši mám všude, kam se podíváš."
"Kde máš tělo?"
"Zbavila jsem se ho."
Lindsay se potil. Po čtyřech týdnprh v mrazivé Dem-
bowsre mu ohřátý vzduch připadal nedýchatelný. "Tys
věděla, že to jsem já?"
"Jako jediný z těch, o které jsem kdy stála, jsi mě
opustil, zlato. Jak bych mohla zapomenout."
"Vypadáš dobře, Kitsune," pochválil ji a skrýval svou
hrůzu s pomocí nečekaného přívalu zpola zapomenuté se-
bekázně. "Díky, že jsi zabila to antibiotikum."
"Nebylo to těžké," odvětila. "Tvrdila jsem, že jsi to
ty." Zaváhala. "Gejša banka tomu tvému triku uvěřila.
Měl jsi dobrý nápad, žes odnesl hlavu yarite."
"Chtěl jsem ti na rozloučenou darovat," opatrně vy-
světlil, "absolutní moc." Zadíval se na uhlazené hromady
masa. Neviděl žádnou tvář. Ze všech stěn se ozýval syn-
kopický, tlumený tlukot půltuctu srdcí.
"Zlobil ses, že jsem chtěla moc víc než tebe?"
Mysl mu běžela na plné obrátky_ "Od té doby jsi
zmoudřela. Ano, přiznávám se. Jednou by přišel den, kdy
by sis musela vybrat mezi mnou a svými cíli. A já věděl,
co bys zvolila. Bylo špatně, že jsem odešel?"
Chvíli vládlo ticho; pak se několik úst v místnosti
zasmálo. "Od tebe zní vždycky všechno věrohodně, zlato.
Máš ten dar. Ne, od té doby jsem měla mnoho oblíbenců.
Byl jsi dobrá zbrai'1, ale našla jsem si jiné. Odpouštím ti."
"Děkuji, Kitsune."
"Od této chvíle jsi propuštěný."
"Jsi velmi laskavá."
"A teď mi pověz, co má znamenat ta bláznivina s In-
vestory? Ty si neuvědomuješ, jak na nich Soustava závi-
260
Bruce Sterling
sí? Frakce, která se jim postaví, si může rovnou podřezat
žíly."
Plánoval jsem něco rafinovanějšího. Napadlo mě, že
bychom je mohli přimět. aby se postavili sami proti sobě."
"To znamená?"
"Vydírání."
Několik úst se tomu rozpačitě zasmálo. "A to čím,
zlato?"
"Sexuálními úchylkami."
Zatěkala očima. Všiml si vášně v jejích panenkách,
první stopy řeči těla, a uvědomil si, že uspěl. "Máš dů-
kazy?"
"Milerád ti je dám," odvětil, "brání mi v tom ale ta
svěrka."
"Sundej si ji. Vyřadila jsem ji."
Lindsay odepnul vražednou svěrku a opatrně ji odlo-
žil na třesoucí se lenoch křesla. V ponožkách došel k po-
steli. Zpod košile vytáhl videomonokl.
V čelu postele se otevřely tmavé oči. Ze štěrbin, za-
rostlých měkkou kožešinou, vyrazila dvojice štíhlých pa-
ží. Jedna z nich si od něho vzala monokl a přiložila ho
na oko. "Nastavil jsem to na začátek té scény," vysvětlil.
"To ale není začátek záznamu."
"Nejdřív tam je -"
"Aha," odvětila chladně. "Ano. Tvoje žena?"
"Ano."
"No co. Kdyby přišla s tebou, leccos by se možná
změnilo. Teď ale zkřížila cestu Konstantinovi."
"Ty ho znáš?"
"Jistěže. Zaplnil Zaibatsu oběťmi své čistky. Tvární
v Prstencové radě jsou hrdí. Nikdy neuvěří, že se jim ně-
jaký nezamýšlenec může v intrikách vyrovnat. Tvá žena
je prakticky po smrti."
"Snad by -"
Schismatrix
261
"Zapomeň na to. Užil sis svá klidná léta. Teď je řada
na něm. No ne." Zmlkla. "Tohle je z investorské lodi?
Z té, která tě sem přivezla?"
.,Ano. Sám jsem to natočil."
"Ach," vzdychla smyslně. Jedno z ohromných srdcí
místnosti se nacházelo pod postelí; jeho pulz se zrychlil.
"To je jejich královna, jejich velitelka. Tyhle Investorky
a jejich harémová vláda, porazit jednu z nich člověku
působí přímo rozkoš. To zvrácené zvíře. Děláš mi jenom
radost, Lin Saii, Mavride, Milozsi."
"Jmenuji se Abelard Malcolm Tyler Lindsay," odvětil
Lindsay.
"Já to vím. Řekl mi to Konstantin. Přesvědčila jsem
ho, že už nežiješ."
"Děkuji, Kitsune."
"Co pro nás jména znamenají? Mně říkají velitelka
policie. Důležitá je moc, zlato, ne zástěrka. Oklamal jsi
Tvárné v Prstencové radě. Mojí kořistí byli Mechanisti.
Odešla jsem do Kartelů. Dívala jsem se, čekala. Jednoho
dne jsem našla Carnassa. Jediného, kdo přežil jejich mi-
si."
Mírně se zasmála, tím vysoko posazeným veselým
smíchem, který kdysi tak dobře znal. "Mecháci poslali
výkvět svého rodu. Byli ale příliš tvrdí, zarputilí, necit-
liví. Zlomilo je nepochopitelné prostředí. A izolace. Car-
nassus musel své dva kolegy zabít a dodnes se kvůli tomu
v noci s křikem budí. Ano, i v téhle místnosti. Jeho spo-
lečnost přišla na mizinu. Z jejích zbytků jsem pro sebe
vykoupila jeho i tu podivnou kořist, kterou přivezl."
"V Prstencích se říká, že tu vládne."
"Ovšemže se to říká; ty zvěsti jsem rozšířila já. Car-
nassus mi patří. Moji doktoři si ho vzali do parády. Není
v něm jediný neuron, který by neoslepila rozkoš. Život
mu připadá prostý, jako soustavný fyzický sen."
11
,II
1III
262
Bruce Sterlzng
Lindsay se rozhlédl po místnosti. "A tebe má zvlášť
v oblibě."
"Smířila bych se snad s něčím jiným, zlato?"
A nevadí ti že ostatní manželky vyznávají zenový
" ,
serotonin?"
Nezajímá mé co si myslí, anebo co tvrdí, že si myslí.
Poslouchají mě. J jich id ologie jde mimo mě. Pro mě je
důležitá budoucnost."
"Jakže?" .
Přijde den kdy z Carnassa vyždímáme všechno, co
lze. 'ft" s rozvoje n techniky kryonické produkty zevšední."
"To může trvat ještě léta."
"Všechno trvá léta," podotkla. "A je to otázka let.
Loď, s níž jsi přiletěl, opustila Sluneční soustavu."
"Určitě?" zarazil se.
Vím to ze sv y ' ch databank. Kdo ví, kdy se vrátí?"
"
"N a tom nesejde," odvětil. "Počkám."
"Dvacet let? Třicet?"
Jakkoliv dlouho" uzavřel debatu Lindsay, byť v něm
ta yšlenka vyvolá;ala úzkost.
To už bude Carnassus k ničemu. Budu potřebovat
"
novou zástěrku. A co může být lepší než investorská Krá-
lovna? Za to riziko to stojí. Budeš na tom pro mě praco-
vat. S Wellsem."
Samozřejmě, Kitsune."
"Dostaneš o co si řekneš. Ale neopovažuj se prohýřit
" ,
jediný kilowatt, abys zachránil tu ženu."
"Budu se snažit myslet jenom na budoucnost."
Carnassus a J .á budeme potřebovat úkryt. To bude
"
tvoje priorita."
"Spolehni se," ujistil ji Lindsay. 'Carnassus a já', po-
myslel si.
II!
I
:11
I
il
II
I
. I
I I
Schismatrix
263
KARTEL DEMBOWSKA: 14. 2. '58
Lindsay si pročítal nejnovější dokumenty hodnotící-
ho výboru. Zkušeně se jimi propracovával, hltal každé
resumé, očima prolétl každý odstavec, zvýrazňoval nej-
horší výstřelky technického žargonu. Pracoval odhodlanf>
a dobře.
A to díky Wellsovi. Wells ho dosadil na místo vedou-
cího katedry na Kosmositě; Wells mu svěřil funkci šéfre-
daktora Žurnálu exoarchosaurských věd.
Lindsay propadl rutině. S radostí se zaměstnával ad-
ministrativou a výzkumem, protože pak neměl čas vzpo-
mínat a trpět. Seděl ve své kanceláři uprostřed satelit-
ního předměstí, kde se nacházela nově vybudovaná Kos-
mosita. Otočil se na židli určené pro podmínky nízké
gravitace a jal se shánět drby, přemlouvat své partnery,
uplácet je, vyměňovat si s nimi informace. Žurnál byl nej-
větší veřejnou databankou informací o Investorech, a její
tajné složky se rychle plnily spekulacemi a plody špio-
náže. Lindsay byl v samotném jejím středu, pracoval se
zápalem mladých a trpělivostí starých.
Za těch pět let, které v Dembowsce strávil, se stal
svědkem toho, jak šel Wells od úspěchu k úspěchu. Ne-
existovala žádná státní ideologie, a tak se vliv Wellse
čt jeho Karbonové kliky šířil kolonií, zahrnoval umění,
média i akademický život.
Ctižádost byla ve Wellsově skupině obvyklou neřes-
t Í. Lindsay se bez většího nadšení přidal. Ovšem když
';{' k nim takto přiblížil, nakazil se jejich plány, jako by
;10 o nějakou místní bakterii. A nakazil se i jejich zvyky:
vlasy měl ulízané brilantinou a knírek prostříhaný, aby
ii mohl ke rtu přilepit pecičku s mikrofonem. Na vrásči-
I vch prstech levé ruky měl prsteny, kterými se ovládaly
obrazovky.
Léta při práci ubíhala. Kdysi mu čas připadal pev-
III
I
264
Bruce Sterlmg
ný, hutný jako olovo. Teď mu proklouzával mezi prsty.
Uvědomil si, že se jeho vnímání času pomalu blíží tomu,
jak ho vnímali starší Tvární, s nimiž se znal v Goldreich-
Tremaine. Opravdu starým lidem připadal čas řídký jako
vzduch, prudký a ničivý vítr, který smazával minulost
a Útočil na jejich paměť. Čas se zrychloval. Zpomalit ho
mohla pouze smrt. Poválel tuto pravdu po jazyku, a byla
hořká jako amfetamin.
Znovu se soustředil na práci: nový posudek na známý
Úlomek investorské šupiny, který byl nalezen mezi věc-
mi ze zkrachovalé mechanistické mezihvězdné ambasády.
Jen máloco kdy bylo tak podrobně analyzováno_ Studie
nazvaná "Význam proximodistálního sklonu pro adhezi
kožních buněk" přišla od tvárného přeběhlíka z kartelu
Diotima.
Stůl mu zazvonil. Dorazila jeho návštěva.
Z nevtíravých bezpečnostních systémů, jimiž byla
Lindsayova kancelář vybavena, čišel Wellsův vliv. Ná-
vštěvník dostal elegantní korunku, která se vyvinula
z mnohem méně vhodné vražedné svěrky. Na hostově čele
se objevil červený flíček, který on sám ale neviděl. Ozna-
čoval místo potenciálního zásahu ze zbraně, jež byla de-
centně skrytá ve stropě.
"Profesore Milozsi?" Návštěvník byl oblečený zvlášt-
ně. Měl na sobě bílý formální oblek s kulatým rozepnu-
tým límečkem a harmonikovitě nařasenou látkou na lok-
tech a kolenou.
"Vy jste doktor Morrissey? Ze Zřetězených světů?"
"Z Republiky Mare Serenitatis," přisvědčil návštěv-
ník. "Posílá mě doktor Pongpianskul."
"Ten je přece mrtvý," namítl Lindsay.
"Odajně." Morrissey přikývl. "Zabit dle rozkazu před-
sedy Konstantina. Doktor měl ale v Republice přátele.
Dokonce tolik, že to tam teď řídí. Má titul správce a stát
se znovuzrodil pod jménem Neotenická kulturní republi-
Schzsmatrix
265
ka. Já jsem poslem rpvoluce." Zaváhal. "Možná by vám
to měl říct doktor Pongpianskul."
Lindsay byl ohromený. "Možná by měl."
Muž vytáhl videotablet a připojil jej ke své aktovce.
Podal spuštěný tablet Lindsayovi. Byla na něm Pong-
pianskulova tvář. Pongpianskul se hubenýma, vrásčitý-
ma rukama podrbal ve vlasech a rozcuchal si je. "Abe-
lardp, jak se máš?"
"N eville. Ty žiješ?"
"Stále ještě jsem nájemcem těla, ano. V Morrisseyo-
vě aktovce je naprogramovaný interaktivní komunikační
systém. V mé nepřítomnosti by měl zvládnout obstojně
konverzovat. "
Morrissey si odkašlal. "Tyhle stroje jsou pro mě nové.
Asi bych vás ale měl nechat, abyste si pohovořili v sou-
kromí. "
"To by bylo nejlepší."
"Počkám na chodbě."
Lindsay se díval, jak odcházÍ. Jeho šaty mu vyrazily
dech. Úplně zapomněl, že se tak kdysi v Republice také
oblékal.
Zadíval se na obrazovku tabletu. "Vypadáš dobře,
Neville. "
"Díky. Poslední omlazení mi zařídil Ross. U Kata-
klyzmatiků. U stejné skupiny, která se starala o tebe,
Mavride. "
"Starala? Dali mě k ledu."
"K ledu? ZvláštnÍ. Mě Kataklyzmatici probudili. Ni-
kdy jsem si nepřipadal tak živý, jako když jsem tady
v Republice předstíral, že jsem mrtvý. Uběhlo dlouhých
deset let, Abelarde. Nebo jedenáct." Pongpianskul pokr-
čil rameny.
Lindsay Pohlédl na tablet. Obraz na Pohled nijak ne-
reagoval, takže pro něj ztratil veškerý půvab. Pomalu se
"11 1 11
:1
i
266
Bruce Sterlíng
zeptal: "Ty jsi tedy napadl Republiku? Pomocí kataklyz-
matických sítí hrůzy?"
Tablet se usmál, přes nf> tak, jak by se usmál Pong-
pianskul. "Připouštím, že se na tom Kataklyzmatici po-
díleli. Líbilo by se ti to, Mavride, zahrál jsem na stru-
nu mládí. Byla tu politická skupina, říkali si Ochranáři,
která vznikla - no, asi před čtyřiceti padesáti lety. Kon-
stantin je využil, aby uchvátil moc, jim se ale Tvární
hnusili úplně stejně jako předtím Mecháci. Oni zkrátka
chtěli obyčejný lidský život, byť to může znít komicky.
Teď vyrostla jejich nová generace, vychovaná pod vlivem
Tvárných, z čehož šílí. Ovšem díky chovným pravidlům
Tvárných tu mají mladí většinu."
Pongpianskul se zasmál. "Konstantin využil Republi-
ku jako sklad tvárných militantů. Proměnil to tu v jeden
velký propletenec lstí a úskoků. Když válka nabrala na
obrátkách, militanti se rychle vrátili do Prstencové rady,
a tady se zase schovali kataklyzmatičtí Superchytří. Kon-
stantin strávil příliš mnoho času v Prstencích a ztratil
kontakt. .. Kataklyzmatikům se líbila moje idea kulturní
rezervace. Všechno je tQ v novp Ústavě. Mi'1j poslíček ti
dá kopii."
"Děkuji. "
"Zbytek Půlnoční kliky nedopadl slavně... Hodně
dlouho jsme spolu nemluvili. Našel jsem tě s pomocí tvojí
exmanželky. "
"Alexandriny?"
"Co?" Naprogramovaný systém ta otázka zmátla; oso-
ba na tabletu na zlomek vteřiny problikla. "Dalo mi to
dost práce. Pozorně Noru sledují."
"Tak moment." Lindsay vstal a nalil si drink. Převali-
la se přes něho záplava vzpomínek z Republiky, vzpomněl
si tedy automaticky na svou první ženu Alexandrinu Ty-
lerovou. Ta ale samozřejmě už v Republice nežila. Stala
se obětí Konstantinovy čistky, vyhnali ji do zaibatsu.
Schísmatríx
267
Vrátil se k obrazovce. Ta prohlásila: "Když se G- T
rozpadlo, Ross odletěl ke kometářům. Fetzko uvadnul.
Vetterling je v Unii sběračů a podkuřuje tam těm šovi-
nistům. Margaret Julianovou unesli ledoví vrazi. Pořád
čeká na oblevu. Mám tu moc, Mavridp Tou se ale nedá
nahradit to, o co jsme přišli."
"Jak se má Nora?" zeptal se Lindsay.
Nepravý Pongpianskul se zatvářil vážně. "Bojuje
s Konstantinem tam, kde je nejsilnější. Kdyby jí nebylo,
můj převrat by nevyšel; odvedla jeho pozornost... Dou-
fal jsem, že ji sem přilákám, a tebe taky. Vždycky na nás
byla tak hodná. Naše nejlepší hostitelka."
"A nepřijede?"
"Znovu se vdala."
Lindsay kovovou rukou rozdrtil zavíčkovanou sklenič-
ku. K podlaze klesaly kuličky destilátu.
"Z politických důvodi'1," pokračovala obrazovka. "Po-
třebuje všechny dostupné spojence. Kdybys chtěl za
mnou přiletět ty, bylo by to tak jako tak obtížné. V Neo-
tenické kulturní republice nesmí žít nikdo nad šedesát
let. Kromě mě a mých funkcionáři'1."
Lindsay vytrhl z tabletu kabel. Pomohl malému kan-
celářskému servovi posbírat střepy.
Když si o dost později znovu přivolal Morrisseye, byl
z něj jiný člověk. "Není vám nic, pane? Mám pokyny
tablet vymazat."
"Jste moc hodný, že jste mi ho přinesl." Lindsay uká-
zal na židli. "Děkuji, že jste počkal tak dlouho."
Morrissey smazal paměť přístroje a vložil si ho do
aktovky. Zadíval se Lindsayovi do tváře. "Doufám, že
jsem nepřinesl špatné zprávy."
"Překvapily mě," odvětil Lindsay. "Mohli bychom si
dát skleničku na oslavu."
Morrisseyovu tvář přelétl stín.
268
Bruce Sterling
II
.,Nezlohte se," omlouval se Lindsay. "Asi jsem byl ne-
taktní." Odložil lahev stranou. Už v ní moc nezbývalo.
"Je mi šedesát let," vysvětlil Morrissey. Poposedl si.
"A tak mě vystrnadili. Udělali to slušně." Ctrápeně se
usmál. "Kdysi jsem byl Ochranář. Za první revoluce mi
bylo osmnáct. Ironie, že? Teď je ze mě astrohnida."
Lindsay opatrně volil slova. "Nejsem tu bez vlivu.
A bez prostředků. Dembowska se stará o mnoho uprch-
líků. Najdu pro vás místo."
"J ste velice laskavý." Morrisseyovi ztuhly rysy. "Pra-
coval jsem jako biolog na ekologických problémech Re-
publiky. Vyškolil mě doktor Konstantin. Obávám se ale,
že jsem už hodně pozadu."
"To se dá napravit."
"Vzal jsem s sebou článek do vašeho Žurnálu."
"Skutečně? Zajímáte se o Investory, doktore Morris-
seyi?" '
"Ano. Doufám, že moje dílo bude vyhovovat vašim
standardům. "
Lindsay se nuceně usmál. .,Zapracujeme na tom."
I
'
:1,\
'II
Kap
t o I a 7
STÁT RADY UNIE SBĚRAČÚ: 13. 5. '75
Cítil, jak se to blíží, vkrádá se mu to do zátylku v mís-
tě, kde tušil rozechvělé podkožní napětí. Stav fugy. Pro-
stor se mu před očima slabě zavinil, zástup lidí pod jeho
soukromou lóží se rozmazal ve frýzu splétanou ze smáčk-
nutých hlav ve slavnostním odění, kruhové jeviště s herci
v kostýmech, karmínových, lesklých, pohyb. Zpomalil -
zastavil se:
Úzkost... ne, ne tak úplně... spíše smutek, když jsou
už kostky vrženy. Čekání bylo nejstrašnější... Čekal še-
desát let, aby navázaJ na staré kontakty s dráťáckými
Starými radikály z Republiky... Teď se vůdci dráťáků,
jeho nevyjímaje, na vnějších světech propracovali k mo-
ci. Šedesát let nebylo pro mysl na drátech nic. . . čas neměl
význam. .. stavy fugy. .. Dodnes si na něho dobře pama.-
tovali, na svého přítele Filipa Khouri Konstantina...
To on jim dal tu příležitost, to on vyhnal aristokraty
středního věku, aby mohl financovat přebíhající dráťá-
270
Bruce Sterlíng
Schzsmatríx
271
ky... Vybavily se mu vzpomínky; stejně jako všechno os-
tatní to byla data, zachovaná na kdesi uložených cívkách
stejně dobře jako nepřátelská Margaret Julianová na lůž-
ku z kataklyzmatického ledu... Vlna uspokojení byla tak
prudká a silná, že mu i uprostřed fugy pronikla z moz-
ku do vědomÍ. .. Ten jedinečný pocit tepla, ktprý nastává
pouze při pádu protivníka. . .
Na pozadí reje jeho myšlenek se pomalu linulo lehké
brnění strachu... Nora Evprettová, žena Ahplarda Mav-
rida. .. Převratem v Republice mu před sedmnácti lety
ublížila, nicméně na ni dokázal hodit obvinění z velezra-
dy. .. Tou trapnou Republikou už se nijak nevzrušoval,
její záměrně nevědomí dětští občané si pod bláznivým
dohledem toho šarlatána Pongpianskula pouštěli draky
a jedli jablka... Nač si lámat hlavu, budoucnost je bude
ignorovat, byly to v jádru neškodné živoucÍ fosílie...
Ale Kataklyzmatici. .. strach se vyjasňoval, vykvétal,
první nejasné stíny neklidu v zadním mozku se zhmotňo-
valy v emoce, vpíjely se mu do vědomí, jako když do skle-
nice vody spadne kapka inkoustu. .. O emoce se postará
posléze, až fuga skončí; teď se snažil zavřít oči... obraz
se rozostřil, ztuhlé herce překryl závoj, jako by se na ně
díval skrz slzy; víčka mu klesala děsivě pomalu, nervové
impulzy zmatené divokým myšlením ve fuze. . . A ti Kata-
klyzmatici... Všechno brali jako jeden velký vtip, bavilo
je skrývat se jako plebejci a farmáři v Republice, ohrom-
ný panoramatický vnitřek válcovitého světa jim připadal
stejně zvláštní jako stopová dávka jejich oblíbpné drogy
PDKL-95... Odhodlání Kataklyzmatiků žilo z analogií
a poetické spravedlnosti, výlet do minulosti lidstva v Ne-
otenické republice byl pravým opakem lpdové vraždy, což
byla jednosměrná jízdenka do budoucnosti. ..
Fuga už skoro končila. Zakusil úžasný pucit duševní-
ho pozdvižení, nad nímž praskala mentální krusta. V po-
slední mikrosekundě fugy jej zachvátila eidetická před-
stava, viděl topografické fotografie povrchu Titanu, ru-
dou vulkanickou pevninu z těžkého uhlovodíku, rozláma-
nou čpavkovou lávou, prýštící z hlubin. .. Titan, hluboko
pod jejich oběžnou dráhou, nejpopulárnější nástěnná de-
korace v Unii sběračů...
Konec. Konstantin se předklonil a odkašlal si Polil
jej opožděný strach; prudce ho potlačil a šňupl si aceta-
minofenu, aby předešel migréně. Přes mokré řasy letmo
pohlédl na své náramkové hodinky. Čtyři vteřiny fugy.
Otřel si oči a vzpomněl si, že vedle něj sedí manželka.
Její pečlivě vymodelovaná tvárná tvář vyjadřovala ztě-
lesněný úžas. Všimla si, že čtyři vteřiny zahloubaně sedí
a z očí je mu vidět pouze bělmo? Ne. Myslela si, že ho
dojala hra, a vyplašilo ji, že její jindy netečný manžel
takhle dává na odiv emoce. Obdařil ji úsměvem. Vrátila
se jí barva; uvolnila se, ruce poseté šperky si složila do
klína a se zájmem sledovala hru. Později si s ním o ní
bude chtít povídat. Natalie Konstantinová byla mladá
a chytrá, byla potomkem vojenské genetické linie. Zvyk-
la si na jeho požadavky.
Ne jako jeho první žena, ta zrádná mrcha... Nechal
tu starou aristokratku v Republice, trpělivě v ní živil její
divoké povahové rysy, až mu je jeho převrat umožnil pou-
žít proti jejím soukmenovcům. Poslední dobou se říká, že
je z ní Pongpianskulova milenka, že si ji získal falešným
šarmem Tvárných a degenerovanými stařeckými intim-
nostmi. Nu což, nu což. Čas zahojil tu ránu; dnešní úder,
přijde-li, bude důležitější než jakýkoliv habitat u Měsíce.
Jeho devítiletá dcera Věra se naklonila a šeptala ně-
co Natalii. Konstantin se upřeně zahleděl na dítě, které
stvořil. Polovina genů holčičky patřila Věře Kellandové.
Jejich zdrojem byly šupinky kůže, které jí odebral před
sebevražrlou. Léta ukradené geny opatroval, a když na-
zrál čas, nechal je vzkvétat v tomto děvčátku. Měl ji
nejraději, první zp svých dětí. Když si pomyslel, že jeho
272
Bruce Ster/ing
Schismatrix
273
neúspěch by jí mohl přinést smrt, znovu zakusil strach,
pronikavější než prve, protože ho necítil kvůli sobě
Jeho pozornost upoutalo jakési přehnané gesto na
jevišti, nedlouhý afektovaný výlev, kdy se vyšinutý su-
perchytrý padouch chytil za hlavu a svalil se na zem.
Konstantin se tajně poškrábal podrážkou nožní rukavice
na kotníku. Kožní virus už po letech nebyl tak obtížný
a omezil se na suché stroupky na končetinách.
Hru napsal Zeuner a Konstantin se při ní nudil. Unie
sběračů převzala od Goldreich- Tremaine zvyk navštěvo-
vat divadlo; ten ještě posilovali dramatikové, kteří z och-
romeného bývalého hlavního města uprchli. Moderní di-
vadlo ale působilo mdle. Například Fernand Vetterling,
autor Bílé periapsidy a Odborného poradce, manžel zdis-
kreditované mavridské geničky, mlčel a velice trpce to
nesl. Další autoři, vyznačující se détentistickými sklony,
teď za svou nerozvážnost platili pokutami nebo domácím
vězením. Někteří zběhli, jiní "odešli napřed", aby se při
noční směně přidali k úderným brigádám Kataklyzmati-
ků.
Kataklyzmatici ale ztráceli soudržnost, stávali se
z nich obyčejní teroristé. Jejich superchytrá elita čelila
prudké ofenzívě. Jak se šířila hysterie, pogrom na Su-
perchytré byl stále důkladnější a důkladnější. Ti, kdo je
podporovali a vzdělávali, se nyní stali politickými mrt-
volami, mnozí navíc padli za oběť pomstě Superchytrých
samotných.
Superchytří byli pro společnost příliš geniální; doža-
dovali se destruktivní anarchie superlidí. To nebylo mož-
né tolprovat. A Konstantin té netoleranci sloužil. Jeho ži-
vot se nikdy nevyvíjel lépe: vysoký úřad, vlastní konstan-
tillovská genetická linie, volná ruka při všech výpadech
proti Mechanistům a plot z ostnatého drátu, připravený
na zrádce.
A dnes to všechno dával v sázku. Dorazí vůbec ta
zpráva? Jak se o ní dozví? Od osobních strážců, ze slu-
chátka? Z kradených mechanistických implantátů v moz-
ku, které mu otevíraly interní kanály, napojené na slabý
datový šepot dráťáků? Anebo -
Něco se děje. Choreografie vlnících se praporů se na
zakřiveném jevišti v nastalém zmatku rozpadla, barevné
symboly jednoty a odznaky genetických linií zplihly a za-
motaly se. Ozvaly se rozkazy a tanečníci zmateně ustu-
povali. Kdosi se vznášel u okraje pódia. Byl to ten mize-
ra Charles Vetterling, zestárlá tvář se mu dmula pýchou
a nadutostí.
Je to tady. Vetterling křičel. Herec v hlavní roli mu
podal nákrční mikrofon. Sálem najednou zarezonoval
Vetterlingův hlas.
"... války! Burzy Mecháků blázní! Asteroid Nysa se
přidal k Prstencové radě! Opakuji, kartel Nysa opustil
mechanistickou Unii! Žádají, aby byli přijati jako smluv-
ní stát Prstencové rady! Schůze rady bude..." Slova se
ztratila v řevu diváků a třískání přezek, jak se odpoutá-
vali od sedadel a zmateně vstávali. Vetterling se potýkal
s mikrofonem. Rámusem proniklo několik slov. "... kapi-
tulace... prostřednictvím bank v Unii sběračů... průmys-
lový. .. nové vítězství!"
Začalo to mezi herci. Herec v hlavní roli ukazoval za
hlavy diváků na Konstantinovu lóži a zuřivě cosi kři-
čel na kolegy. Jedna z žen začala tleskat. Potlesk se ší-
řil. Všichni herci tleskali a celí zářili. Vetterling je za
sebou zaslechl a otočil se k nim. Okamžitě vše pocho-
pil a po tváři se mu rozlil odměřený úsměv. Teatrálně
ukázal prstem. "Konstantin!" vykřikl. "Dámy a pánové,
pan rektor-generál!"
Konstantin vstal a chytil se železného zábradlí před
průhlpdným štítem. Když ho dav spatřil, zešílel, promě-
nil se v beztížný vír křiku a potlesku. Věděli, že je to jeho
vítězství. Přemohla je radost, krátké vytržení z temné-
274
Brua Sterliny
Schismatrix
275
ho pnutí války. Kdyby zklamal, se stejným nadšením by
ho uštvali k smrti. Tuto černou myšlenku však smazalo
vědomí úspěchu. Jelikož vyhnil, podstoupené riziko jen
stupňovalo jeho potěšenÍ.
Otočil se ke své ženě. Oči se jí plnily slzami hrdosti.
Aniž by odstoupil od zábradlí, zvolna jí podal ruku. Když
se dotkli prsty, prohlédl si její tvář. Tam spatřil pravdu.
Od tohoto večera nad ní má absolutní moc.
Postavila se vedle něho. Věra ho zatahala za rukáv,
oči navrch hlavy. Zvedl ji a posadil si ji na levou ruku.
Přitiskl jí rty k uchu. "Tohle si pamatuj," šeptl jí ne-
smlouvavě.
Zmatené výkřiky přehlušil sílící rytmus. Byl to ryt-
mus potlesku, dlouhého, pravidelného, rituálního potle-
sku, který uzavíral každé zasedání Prstencové rady, ne-
st.árnoucí, slavnostní, drtivý potlesk, potlesk, který strpěl
pouze souhlas. Hudba moci. Konstantin zvedl manželči-
nu ruku v triumfálním gestu a zavřel oči.
To byl nejšťastnější okamžik jeho života.
KARTEL DEMBOWSKA: 15. 5. '75
pro neJ nebyl ničím víc než místem, kde mohl přespat.
Zařízení, žebrované tapety a kosticová křesla, všechno
bylo dvacet let z módy. Pouze Wellsovy nejnovější bez-
pečnostní systémy byly modernÍ.
I on sám zestárl. Kolem oČÍ a úst měl vrásky, které
mu tam vyryly desítky let naučeného výrazu. Bylo mil
devadesát let. Vlasy a vousy měl prokvetlé šedÍ.
Ve hře na klávesy se zlepšoval. Se svou typickou nelid-
skou výdrží zaútočil na problém jménem hudba. Léta se
dřel skoro k smrti, moderní biomonitorovací technika ale
předpovědNa každé nervové zhroucení a s několikaměsíč-
ní časovou rezervou mu zabránila. O to se starala postel,
plnila ho neviditelnými záblesky intenzivního, zastřeného
snu, po němž se ráno probouzel bez starostí a dokonale
duševně odpočatý.
Uběhlo osmnáct let, co se jeho žena znovu vdala. Bo-
lest ho nikdy plně nezasáhla. Jejího nového manžela znal
od vidění z Rady: Graham Everett, nezajímavý Déten-
tista, který měl mocné klanové styky. Nora využívala je-
ho vlivu, aby odrážela útoky militantlt. Bylo to smutné:
Lindsay si na něho nevzpomínal natolik, aby ho mohl
nenávidět.
Jeho hru přerušilo výstražné znamenÍ. Někdo vešel
do předsíně. Skenery jej ujistily, že návštěvnice má u se-
be pouze neškodné mechanistické implantáty: tepenné
mikroboty na seškrabování nánoslt, staromódní teflono-
vé čéšky, plastové kotníky prstlt, porézní lékovod v ohbí
levého loktu. Většinu vlaslt měla umělou, byly to implan-
tované prameny zářících optických vláken.
Přikázal domácímu servovi, aby ji přivedl dovnitř.
Měla zvláštní pokožku, u starších Mechanistek běžnou,
hladkou, bezchybnou, připomínající skvěle vymodelova-
nou papírovou masku. Zrzavými vlasy se proplétal mědě-
ný melír optických vláken. Na sobě měla šedivý kostým
bez rukávlt, kožešinovou vestu a bílé termální rukavice,
Lindsay si cvičil novou ruku hrou na klávesy. Byla
mnohem dokonalejšÍ než stará protéza, ale jemná rozli-
šovací schopnost jejích nervových signállt mu trochu za-
motávala hlavu. Jak přehrával skladbu, jejíž autorkou
byla Kitsune, s každým stiskem klávesy zakoušel krátký
omamný pocit pronikavého tepla.
Na chvíli přestal hrát a promnul si ruce. Dráty mu
projelo mravenčenÍ. Nová ruka měla prsty hustě protkané
citlivými čidly. Ta byla mnohem vnímavčjší než hmatové
plošky na staré ruce.
Změna na něj pltsobila nepříjemně. Rozhlédl se po
svém uboze vypadajícím bytě. Za celých dvaadvacet lpt
276
Bruce Sterling
Schismatrix
277
které jí ukrývaly celá předloktí. "Pan auditor Milosz?"
Měla přízvuk Zřetězených světů. Usadil ji na pohov-
ku. Elegantně se posadila, její pohyby byly věkem vy-
broušené k dokonalosti. "Ano, madam. Co pro vás mohu
udělat?"
"Nezlobte se, že k vám tak vpadám, pane auditore.
Jmenuji se Tylerová. Pracuji jako úřednice u Kryoniky
Limonov. Jsem tu ale v osobní záležitosti. Přišla jsem
vás požádat o pomoc. Doslechla jsem se, že jste přítel
Nevilla Pongpianskula."
"Vy jste Alexandrina Tylerová," uvědomil si nahlas
Lindsay. "Z Mare Serenitatis. Z Republiky."
Zatvářila se překvapeně a zvedla úzká klenutá obočí.
"Vy už můj případ znáte, pane auditore?"
"Co -" posadil se na židli se třmeny "co takhle dát
si drink?"
Byla to jeho první manželka. V hloubi duše ucítil, jak
se tam začíná hýbat jedna dávno mrtvá osoha, necitlivá
vrstva falešných emocí, kterou mezi ně za dobu trvá-
ní jejich manželství nanesl. Alexandrina Tylerová, jeho
manželka, matčina sestřenice.
"Ne, děkuji," odmítla. Popotáhla si látku na kolenou.
Vždycky s nimi měla potíže; ještě v Republice si do nich
nechala dát tefton.
Známé gesto mu to všechno připomnělo: svatební po-
litiku šlechty v Republice. Byla o padesát let starší než
on, jejich manželství nebylo ničím víc než dusivou sítí
nucené zdvořilosti a zarputilé revolty. Jemu teď bylo de-
vadesát, byl starší, než byla v době jejich svatby ona.
V záplavě nové perspektivy okusil dlouho zapomenutou
bolest, kterou jí způsobil.
"Narodila jsem se v Republice," vyprávěla. "Při čist-
kách Tvárných jsem občanství ztratila, bude to už pade-
sát let. Milovala jsem Republiku, pane auditore. Nikdy
jsem na ni nezapomněla... Pocházela jsem z jedné z pri-
vilegovaných rodin, ale napadlo mě, že když už se nový
režim usadil, nemuselo by to být na překážku?"
"Byla jste ženou A belarda Lindsaye."
Vytřeštila oči. ,,\'y tedy můj případ opravdu znáte.
Víte, že jsem si zažádala o imigraci? Pongpianskulova
vláda mi neodpověděla. Přišla jsem vás požádat o po-
moc, pane auditore. Nejsem členkou Karbonové kliky.
ale znám její moc. Vy máte vliv, který obchází zákony."
"Musela jste mít těžký život, madam. Bez jakékoliv
opory vás vrhli do Schismatrixu."
Zamrkala, porcplánová víčka jí sklouzla po očích jako
papírová závěrka. "Když jsem se dostala do Kartelů, ušlo
to. Nemůžu ale tvrdit, že jsem byla šťastná. Na domov
jsem nezapomněla. Na stromy. Na zahrady."
Lindsay si propletl prsty na rukou a ignoroval brnivý
pocit v pravici. "Nemůžu ve vás živit marnou naději, ma-
dam. Neotenické právo je velice přísné. Republika nemá
zájem o lidi vašeho věku, o lidi, kteří se nějak odcizili
původnímu stavu lidstva. Je pravda, že jsem pro neo-
tenickou vládu zařizoval pár věcí. Například přesídlení
neotenických občanů, kteří dosáhli šedesátky. Říkají to-
mu 'Umírání do světa'. Emigrace je čistě jednosměrná.
Moc mě to mrzí."
Chvilku mlčela. "Znáte dobře Republiku, pane audi-
tore?" Z jejího hlasu poznal, že porážku přijala. Teď se
sháněla po vzpomínkách.
"Dost na to, abych věděl, kolik špíny padlo na ženu
Abelarda Lindsaye. Vašeho zesnulého manžela tu pova-
žují za mučedníka Ochranářů. Vás vykreslují jako kola-
borantku s Mechanisty, která Lindsaye vyštvala do vy-
hnanství a vstříc smrti."
"Strašné." Oči se jí zalily slzami; rozrušeně vstala.
"Hrozně se vám omlouvám. Mohu použít váš biomoni-
tor?"
"Mě slzy neděsí, madam," laskavě odvětil Lindsay.
III
II I
II
I
278
Bruce Sterlzng
Schísmatnx
279
"Nejsem přívrženec zenového serotoninu."
"Můj manžel," vydechla. "Byl to tak veselý chlapec;
mysleli jsme, že jsme udělali dobře, když jsme ho poslali
na studia k Tvárným. Nikdy jsem nepochopila, co mu
to provedli, ale bylo to příšerné. Snažila jsem se udržet
naše manželství v chodu, on byl ale tak chytrý, tak uhla-
zený a přesvědčivý, že cokoliv jsem řekla nebo udělala, to
dokázal překroutit do úplně jiného významu. Ostatním
naháněl hrůzu. Byli si jistí, že zničí náš svět. Nikdy jsme
ho ke Tvárným neměli posílat."
"Tehdy to určitě vypadalo jako moudré rozhodnutí,"
podotkl Lindsay. "Republika byla ve vleku Mechanistů,
a oni chtěli kompenzovat nerovnováhu."
"Tak to neměli dělat synovi mé sestřenice. Mohli po-
slat spoustu plebejců, lidí, jako je Konstantin." Přitisk-
la si ke rtům vrásčitý prst. "Nezlobte se. Aristokratické
předsudky. Promiňte mi to, pane auditore, nejsem ve své
kůži."
"Chápu," přikývl. "Lidem v našem věku se vzpomín-
ky mohou vracet s nečekanou silou. Je mi to moc líto,
madam. Jednali s vámi nespravedlivě."
"Děkuji, pane. " Vzala si od domácího serva papírový
kapesník. "Vaše účast mě hluboce dojímá." Přesnými,
ptačími pohyby si kapesníkem poťukala oči. "Mám pocit,
jako bych vás znala."
"Paměť si s námi hraje," usoudil Lindsay. "Kdysi jsem
byl ženatý s někým, kdo vám byl velice podobný."
Vyměnili si pomalý Pohled. Mnoho si jím beze slov
pověděli. Pravda na chvíli vyplula na povrch, vzali ji na
vědomí, a pak zmizela pod nevyhnutelným příkrovem ta-
jemství.
"Vaše žena," začala. Rděla se. "Nedoprovodila vás
sem."
"Svatba má v Dembowsce jiný význam," prohlásil
Lindsay.
"V dala jsem se tu. Pětiletý smluvní svazek. Polygam-
ní. Vloni vypršel."
"V současnosti jste nezadaná?"
Přikývla. Lindsay vrnící pravou rukou ukázal do míst-
nosti. "Já též. Vidíte, v jakém stavu jsou mé domácí zá-
ležitosti. l\Iá práce mi činí život poněkud suchopárným."
Nejistě se usmála.
"Měla byste zájem starat se mi o domácnost? Domní-
vám se, že jako asistentka auditora byste brala o hodně
víc než teď."
"To jistě ano."
"Řekni"me šestiměsíční zkušební lhůta a po ní pětiletá
smlouva, společná správa, běžné podmínky, monogamní?
Mohu mít smlouvu připravenou na zítra ráno."
"Je to dost narychlo."
"Nesmysl, Alexandrino. Když v našem věku něco od-
ložíme, nikdy toho nedosáhneme. Co pro nás znamená
pět let? Jsme dost staří, abychom byli soudní."
"Můžu dostat ten drink?" požádala. "Nesvědčí mému
údržbovému programu, já ho ale asi potřebuju." Nervóz-
ně na něho pohlédla, v očích měla náznak nuceného přá-
tels t ví.
Zadíval se na tu hladkou papírovou pokožku, nelidsky
dokonalé vlasy. Uvědomil si, že svým kajícným gestem
si do života přidá další bezmyšlenkovitou činnost, nový
druh rutiny. Potlačil povzdech. "Spoléhám se, že nám
vypracujete doložku ohledně sexuálního života."
STÁT RADY UNIE SBĚRAČÚ: 23. 6. '83
Konstantin se zadíval do nádrže. Za skleněným okén-
kem plula pod hladinou vody hlava Paola Mavrida. Tma-
vé kudrnaté vlasy, charakteristický rys mavridské gene-
tické linie, se bezvládnč vznášely kolem mladíkova krku
280
Bruce Sterlíng
Schísmatrix
281
a ramen. Oči měl otevřené, zelené a podlité krví. Injekce
mu paralyzovaly optický nerv. Míšní svěrka mu umožňo-
vala vnímat, ale bránila mu ,se hýbat. Paolo Mavrides
strávil v senzorické deprivaci dva týdny, slepý, hluchý,
otupený vodou o teplotě těla.
Tracheální hadička mu dodávala kyslík. Kapačky mu
dodávaly výživu.
Konstantin stiskl černý kolébkový spínač na hrubě
svařené nádrži, čímž oživil provizorně zapojené repro-
duktory. Mladý vrah si povídal sám se sebou, huhlal ja-
kousi litanii a měnil při tom hlasy. Konstantin promluvil
do mikrofonu. "Paolo."
"Mám práci," odsekl Paolo. "Přijďte později."
Konstantin se sám pro sebe zasmál. "No dobrá."
Cvrnkl do mikrofonu, aby to znělo, jako by tiskl vypí-
nač.
"Ne, počkejte!" rychle zavolal Paolo. Konstantin se
pousmál náznaku paniky v jeho hlase. "Nevadí, předsta-
vení už je stejně zkažené. Vetterlingovy Pastýřské měsí-
ce. "
"To už se léta nehnilo," podotkl Konstantin. "Tos mu-
sel být ještě malý."
"Naučil jsem se to zpaměti, když mi bylo devět."
"Obdivuji tvou duchapřítomnost. Ale Kataklyzmatici
v takové věci přece věří, ne? Ve zkoušky niterného světa
vůle. .. Už jsi tam dost dlouho. Dost dlouho."
Nastalo ticho. Konstantin čekal. "Jak dlouho?" vy-
hrkl Mavrides.
"Bezmála osmačtyřicet hodin."
Mavrides se krátce zasmál.
Konstantin také. "Pochopitelně oba víme, že to není
pravda. Ne, jsi tam skoro rok. Koukal bys, jak jsi hube-
ný."
"Měl byste to někdy zkusit. Třeba by vám to udělalo
dobře na kůži."
"To je moje nejmenší starost, mladý muži. Tím, že
jsem si zvolil nejlppší možné zabezpečení, udělal jsem
taktickou chybu. Stal se ze mě neodolatelný cíl. Překva-
pilo by tě, kolik bláznů bylo v téhle nádrži před tebou.
Udělal jsi chybu, mladý Paolo."
"Něco mi povězte," požádal jej Paolo. "Proč mluvíte
jako Bůh?"
"Technický artefakt. Můj hlas máš zavedený přímo
do vnitřního ucha. Proto neslyšíš svůj hlas. Odečítám ti
ho z nervů v hrtanu.'
"Aha," přisvědčil Paolo. "Dráťácká práce."
"Není to nevratné. Vyprávěj mi o sobě, Paolo. K jaké
brigádě patříš?"
"Já nejsem Kataklyzmatik."
"Mám tu tvoji zbraň." Konstantin zpod na míru ši-
tého lněného saka vytáhl malou ampulku s časovačem
a otáčel si jí mezi prsty. "Klasický model Kataklyzmati-
ků. Co je v ní? PDKL-95?"
Paolo neodpovídal.
"Možná tu drogu znáš pod jménem 'Tříšť'," napovídal
mu Konstantin.
Paolo se zasmál. "Vás nemá cenu přesvědčovat, to
je mi jasné. Kdyby se mi podařilo být s vámi v jedné
místnosti, nastavil bych ji na pět vteřin a oba bychom
umřeli. "
"Čili toxin ve spreji? Velmi neuvážené."
"Jsou důležitější věci než život, plebeji."
"Jaká půvabně staromódní urážka. Vidím, že jsi pro-
bádal mou minulost. To už mi léta nikdo neřekl. Teď
ještě řekni, že jsem nezamýšlenec."
"Není třeba. To už nám pověděla vaše žena."
"Co prosím?"
"Natalie Konstantinová, vaše žena. Znáte ji? Nedo-
káže se smířit s tím, když ji někdo zanedbává. Stala se
z ní hlavní kurva Unie sběračů."
282
Bruce Steding
Schismatrix
283
I
II
1 1:1
" I
I,
"Hrůza. "
"Jak si myslíte, že jsem se vám chtěl dostat do bará-
ku? Vaše žena je coura. Úplně mě o to vždycky prosí."
Konstantin se zasmál. "Ty chceš, abych tě praštil,
co? Bolest by ti dala něco, čeho by ses mohl držet. Ne,
měl jsi zůstat v Goldreich- Tremaine, mladý muži. V těch
prázdných chodbách a zchátralých kancelářích. Obávám
se, žes mě začal nudit."
"Než odejdete, poslechněte si, čeho lituji. Lituji, že
jsem si určil tak malý cíl. Poslední dobou jsem měl čas na
přemýšlení." Tlumený smích. "Naletěl jsem na váš ima-
ge, na vaši propagandu. Třeba asteroid Nysa. Ze začátku
to vypadalo úžasně. Prstencová rada nevěděla, že kartel
Nysaje obyčejná skládka vyhořelých dráťáků z měsíčních
habitatů. Pořád jste podlézal aristokratům z Republiky.
Máte vysoké postavení, ale nejste nic než udavač, Kon-
stantine. A zkurvenej lokaj."
Konstantin ucítil v zátylku známé pnutí. Sáhl si na
hadičku, kterou tam měl vyvedenou, a z kapsy si vyndal
inhalátor. Bylo zbytečné propadat fuze, když už blábolí-
cího chlapce skoro zlomil. "Pokračuj," vyzval ho.
"Úspěchy, které si připisujete, jsou jenom přeludy
a podvody. Sám jste nikdy ničeho nedosáhl. Jste bezvý-
znamný, Konstantine. Uboze bezvýznamný. Znám muže,
kterému byste se vešel desetkrát za nehet."
"Kohopak?" chtěl vědět Konstantin. "Svého kamará-
da Vetterlinga?"
"Myslíte chudáka Fernanda, vaši oběť? Ano, ten je
samozřejmě tisíckrát lepší než vy, ale s ním se můžete jen
těžko srovnávat, že? Nemáte ani za mák jeho uměleckého
nadání. Ne, mluvím o člověku vašeho zaměření. Politika.
Špionáž. "
"To bude nějaký Kataklyzmatik," otráveně usoudil
Konstantin.
"Ne. Ahelard Lindsay."
. T? ho zasáhlo. Levým čelním lalokem mu projel blesk
m,Igreny. "pomalu se k němu blížila stěna nádrže, ojíně-
na, matne kovově lesklá. Padal. Snažil se zvednout ruce
nerv?vé vzr chy mu ale zastavila vysokorychlostnÍ fuga:
ktera pro neJ trvala snad měsíc. Když přišel k sobě tvář
p itisknutou ke studenému kovu, Mavrides pořád' mlu-
vIl nesmysly. "... všechno od Nory. Zatímco jste soudil
mělce z .:e ezra?u, Lindsay završoval největší majstr-
styk v deJmach lIdstva. Přeběhlík od Investorů... Má
přeběhlíka od Investorů, Královnu hvězdné lodě. Plně
v rukách."
Konstantin si odkašlaL "Doslechl jsem se to. Mechác-
ká propaganda. Je to komedie."
Mavrides se hystericky rozesmáL "Jsi v háji! Bude
z tebe jenom zasraná poznámka pod čarou. Lindsay vedl
u tebe d? a evoluci, když ty jsi ještě vychytával chyby
? ba t: ll, pl cal s s v tom kyslým bahně a přemýšlel,
Jak s: p lpsat Jeho zasluhy. JSI ten nejmenší z nejmenších!
Nemel Jsem se namáhat a snažit se tě zabít ale vždycky
jsem měl pech." '
"Lindsay je mrtvý. Je už šedesát let mrtvý."
"Jasně, plebeji. Přesně tohle ti chtěl namluvit." Z re-
prod ktorů zněl kovový smích, přicházející přímo z ner-
vů. "Zil jsem v jeho domě, magore. Miloval mě."
K?n. tantin otevřel nádrž. Otočil časovač na ampuli
a hodIl JI do vody. Pak přibouchl víko. Otočil se a odešel.
Když procházel dveřmi, zaslechl zuřivé šplouchání. Toxin
začal účinkovat.
11'1
,I
lil!l]
LIDOVÁ POSPOLITÁ REPUBLIKA CAREVNIN
KOMPLEX: 3. 1. '84
Nikdy neviděl nic dokonalejšího než onu dlouhou záři-
IIII
I
284
Bruce Sterling
Schismatrix
285
I
I
I
I'
vou linii čerstvého sváru. Lindsay se vznášel v pozorovací
bublině a sledoval stavební roboty, hemžící se vakuem.
Mechanistické stroje připomínaly nosatce, jejich sváře-
cí hroty vrhaly dlouhé stíny na tmavý trup Carevnina
paláce.
Stavěli kopii investorské hvězdné lodi v životní veli-
kosti, lodi bez motorů, kolos, který se nebude nikdy po-
hybovat vlastní silou. Byla černá, bez sebemenšího ná-
znaku křiklav}'ch mozaiek a intarzií, které byly vlastní
skutečným investorským plavidlům. To si vymohli ostat-
ní Investoři: odsoudili svou zvrácenou Královnu k životu
v tomto temném, zesměšňujícím vězenÍ.
Lindsay po letech výzkumu konečně složil dohromady
pravdu o tom, co Velitelka provedla.
Královny vkládaly svá vejce do mužských vaků, kte-
ré fungovaly jako děloha. Muži vejce oplodnili a ve svém
vaku donosili. Bezpohlavní Praporčíci pomocí kompliko-
vané hormonální pseudokopulace řídili ovulaci.
Provinilá Královna v afektu zabila svého Praporčíka
a na jeho místo dosadila prostého samce. Bez opravdo-
vého Praporčíka se jí ale narušil sexuální cyklus. Z Lind-
sayova důkazu bylo patrné, jak niČÍ jedno ze svých zne-
tvořených vajec. Pro Investory to bylo horší než perverze,
horší než vražda: bylo to špatné pro obchod.
Lindsay provedl svůj důkaz způsobem, který zasáhl
samotné jádro investorské etiky. Pocit trapnosti Investo-
ři neznali. Byli šokovanÍ. Lindsay ale rychle přispěchal
s návrhem, jak vše napravit: vyhnanství. V pozadí stála
nevyslovená hrozba, že důkazy zveřejní, že seznámí s de-
taily skandálu všechny investorské lodě a lidské frakce.
Jako by nestačilo, že o té otřesné zprávě byla infor-
mována vybraná skupinka zámožných Královen a Pra-
porČÍků. Kdyby se to měli dozvědět citliví samci, byl by
to konec. Dohoda byla uzavřena.
Královně zatajili, čím se prozradila. Kontakt s ní byl
ale ještě větší oříšek než předcházející jednání, Lindsay
si sáhl až na dno svých dovedností. Příhodně jí daroval
šperky, což pomohlo, protože ty v ní aktivovaly životabu-
dič Investorů, chamtivost. Její loď se svou znehodnoce-
nou posádkou a mizerným Praporčíkem-eunuchem vedla
poslední dobou špatné obchody.
Lindsay za ní přišel vybaven grafy od \Vellse, statis-
tikami, které předpovídaly bohatství, jež bylo možné zís-
kat z městského státu nezávislého na žádné frakci. Jejich
exponenciálně rostoucí křivky dosahovaly závratně vyso-
kého čistého zisku. Namluvil jí, že o její hanbě nic neví;
pouze že ji její vlastní druh hodlá zavrhnout. Naznačil,
že s dostatečně velkým majetkem by se mohla vykoupit
zpět do přízně svých soukmenovců.
Trpělivě a obratně ji přesvědčil, že tohle je její nej-
lepší příležitost. Čeho dosáhne sama, bez posádky, bez
Praporčíka? Proč by neměla přijmout pomocnou ruku od
malých zdvořilých cizinců? Sociální instinkty v podstatě
nutily tyto drobné společenské savce, aby ji považovali za
svou královnu a sebe za její poddané. Poradní výbor už
očekával její nápady, všichni jeho členové hovořili plynně
investorsky a škemrali o svolení zahrnout ji bohatstvím.
Samotná chtivost by jí nedovolila udělat další krok.
Teprve strach zlomil její odpor; strach z malého cizince
s měkkou kůží a tmavým kusem plastu před kašovitý-
ma očima, který znal odpověď na všechno. Jako by její
vlastní lidi znal lépe než ona sama.
Veřejné prohlášení přišlo o týden později, prováze-
no náhlým přílivem kapitálu do nově vzniklého útočiště.
Nazvali Královnu "Carevna", tuto přezdívku vymyslel
Rjumin. A její město se jmenovalo Carevnin komplex:
po čtyřech měsících existence se z ničeho proměnil ve
vzkvétající obec na vnitřním okraji Pásu. Lidová pospo-
litá republika Carevnin komplex se zhmotnila z čistého
potenciálu; \Vells tomu říkal "prigoginický skok", "pře-
,Iiil
I
286
Bruce Sterling
chod na vyšší úroveň složitosti." Poradní výbor měl plné
ruce práce, komunikační linky sršely rádobypřeběhlíky,
kteří čachrovali s podmínkami svého azylu a nového za-
čátku v Komplexu. Přítomnost lnvestorky vrhala ohrom-
ný stín, závoj prestiže, a s tím se neodvažoval měřit žád-
ný Mechanista ani Tvárný.
Královnin rozestavěný palác obklopily provizorní pří-
bytky přivandrovalců: sítě spartánských bublinovitých
předměstí Tvárných, "bubměstí"; zanedbané pirátské lo-
dě, pospojované věnečky harmonikových útočných tune-
lů; kostrbaté, mechanistické plástve z vyfouknutého žele-
zoniklu; stavební buňky, přilepené k základním nosníkům
městského komplexu, který sotva slezl z rýsovacího prk-
na. Z tohoto města se stane metropole, svobodný přístav
Sluneční soustavy, ráj astrohnid. Stvořil ho. Nebylo ale
určené jemu.
"Člověku ten pohled rozproudí krev v žilách." Lind-
say se ohlédl po své pravici. Do pozorovací bubliny do-
razil muž, který se kdysi jmenoval Wells. V době, kdy se
vše připravovalo, se \Vells rozplynul a přijal pečlivě při-
pravenou falešnou identitu. Nyní si říkal Wellspring, dvě
stě let starý muž, narozený na Zemi, záhadný, manipulá-
tor par excellence, vizionář, ba i prorok. Nic menšího by
nestačilo. Bravurní kousek této velikosti vyžadoval pří-
tomnost legendy. Vyžadoval podvod.
Lindsay přikývL "Práce utěšeně postupuje."
"Teď začíná opravdová práce. Ten Poradní výbor mi
nedá spát. Jsou takoví umínění, mechanističtí. Někteří
mají ambice. Budeme je muset sledovat."
"Ovšem."
"Nevezmeš tu práci? Místo Koordinátora čeká. Je to
něco přesně pro tebe."
"Líbí se mi ve stínu, Wellspringu. Role srovnatelná
s tvojí je na mě příliš blízko světlům ramp."
Wellspring zrozpačitěL "Mám s filozofií dost potíží.
Schismatrix
287
Možná na ten výmysl nebudu stačit. Potřebuj u tě, po-
třebuju tebe i tvoje stíny."
Lindsay odvrátil zrak a sledoval, jak dvojice staveb-
ních robotů jede podél sváru a nakonec se setká ve žha-
vém polibku svých svářeček. "Umřela mi žena," vydechL
"Alexandrina? To je mi líto. Hrůza."
Lindsay sebou škubL "Ne, ta ne. Nora. Nora Mavri-
des. Nora Everettová."
"Aha," pochopil vVellspring. "Kdy ses to dozvěděl?"
"Řekl jsem jí," vyprávěl Lindsay, "že máme kde žít.
Vzpomínáš, jak jsem se ti zmínil, že možná někdo uteče
od Prstencové rady?"
"Ano."
"Držel jsem to co nejvíc v tajnosti, ale nestačilo to.
Konstantin se to nějak doslechl a odhalil útěk. Obvinili
ji z velezrady. Soud by do toho zapletl i zbytek jejího
klanu. A tak zvolila sebevraždu."
"Byla statečná."
"Neměla jinou možnost."
"Asi tak."
"Pořád mě milovala, Wellspringu. Chtěla za mnou
přiletět. A on ji při tom zabiL"
"Chápu, že jsi nešťastný," prohlásil \Vellspring. "Jen-
že život je dlouhý. Nesmíš zapomenout na své konečné
cíle."
"Víš, že se neřídím tím post-kataklyzmatickým myš-
lením," odsekl Lindsay.
"Posthumanistickým," opravil ho Wellspring. "Jsi na
straně života, anebo nejsi? Jestli se klidně necháš pře-
lIloct bolestí, tak nejsi. Půjdeš proti Konstantinovi a
umřeš jako Nora. Smiř se s její smrtí a zůstaň s námi.
Budoucnost patří posthumanismu, Lindsayi. Nepatří ná-
rodním státům, ani frakcím. Patří životu, a život se vyvíjí
po kladech."
288
Bruce Sterling
I
1,1
'II
II
II
Tyhle tvoje kecy už jsem slyšel, Wellspringu. Pokud
přij eme ztrátu svého lidství, dočkáme se jedině ještě
markantnějších rozdílů, ostřejších sporů, strašnějších vá-
lek."
Jen když nové klady nedosáhnou souladu v podobě
kog itivních soustav na čtvrté prigoginické úrovni složi-
tosti. "
Lindsay si zoufal a mlčel.
Nakonec prohlásil: "Tak ti tedy přeji hodně štěstí,
opravdu. Ochraňuj poškozené lidi, jestli to půjde. Možná
z toho něco bude."
"Existuje nekonečno možností, nezapomínej. Žádná
pravidla, žádné hranice."
"Dokud on žije, tak ne. Nezlob se."
"V tom případě to tedy budeš muset udělat."
INVESTORSKÁ OBCHODNí lOĎ: 14. 2. '86
"Dáváme přednost jinému druhu obchodu," prohlásil
Investor.
"Nesetkali jsme se už, Praporčíku?" zeptal se Lindsay.
"Ne. Znal jsem jednoho vašeho studenta. Kapitána-
doktora Simona Afriela. Vynikající pán."
Dobře si na Simona vzpomínám."
"Zemřel na ambasádě." Investor zíral na Lindsaye.
Z t avých bulv bíle orámovaných mžurkami, mu čišel
odpor. "Škoda. Rád jsem s ním hovořil. Měl však nutkání
vměšovat se, hrát si se vším. Vy tomu říkáte zvědavost.
Nutkání hodnotit bezcenné údaje. Takto postižená by-
tost podstupuje mnohá zbytečná rizika."
"To nepochybně," přisvědčil Lindsay. Nevěděl, že Af-
riel zemřel. Přineslo mu to hořkosladkou radost: o fana-
tika méně, o slibný život méně. . .
"Pochopit nenávist je snazší. Podivuji se, že jste jí
Schismatrix
289
propadl i vy, Umělče. Asi budu muset změnit názor na
váš druh."
"Mrzí mě, že vás matu. Rektor-generál Konstantin to
možná vysvětlí lépe."
.,Promluvím s ním. Právě se svou delegací dorazil na
palubu. On v ak není vhodným příkladem, podle nějž
bych mel SOU?It podstatu lidství. Naše skeny zjistily, že
provedl ve svem organizmu významné změny."
To dnes spousta lidí, napadlo Lindsaye. I ti nejmladší.
Jako by existence Neotenické republiky, nutící svým ob-
čanům lidskou přirozenost, ostatní frakce osvobodila od
tíživé přetvářky. "Vám to u druhu, který objevil cesty
vesmírem, připadá zvláštní?"
"Ne. Vůbec ne. Proto těch druhů také zbylo tak má-
lo."
"Devatenáct," dodal Lindsay.
"Ano. Počet vyhynulých druhů v naší obchodní sféře
e dově yvyšší: Jejich ýtvory ovšem zůstávají, což je
I pnpad predmetu, ktery vám nyní hodláme dát do náj-
mu." In:estor od alil vroubkované, trčící zuby, což bylo
znamelllm nechutI a neochoty. "Doufali jsme, že s vaším
druhem povedeme skutečně dlouhodobé obchody nemů-
ž me :ám ale b áni , abyste se nezaměřovali na význam-
ne objevy v otazkach metafyziky. Brzy budeme muset
na vaši sluneční soustavu uvalit karanténu, protože má-
me strach, že uvázneme ve vašich transmutacích. Mezi-
ím s musíme zbavit několika skrupulí, aby naše zdejší
investice vyprodukovaly zisk."
"Děsíte mě," posteskl si Lindsay. Tyto zvěsti už za-
slechl: nekonkrétní varování od Investorů, která měla lid-
stvo petrifikovat na současné úrovni vývoje. Pobavilo
ho, že Investoři vyznávají myšlenky Ochranářství. "Větší
hrozbou je určitě právě probíhající válka."
"Není," namítl Investor. "Sami jsme vám předložili
důkazy. Náš mezihvězdný pohon vám ukázal, že časo-
290
Bruce Steding
prostor je jiný, než jak si h pře stav jete. Na o ne mí e
zapomínat, Umělče. Vezmpte Sl napn lad oucasne pru-
lomy v matematickém řešení. takzva le o. HIl ertova pro-
storu a ur-prostoru prekontmua. JIste Jste Je zazname-
naL" .
V matematice nejsem kovaný," prohlásil Lmdsay.
::Ani my nejsme. Víme pouze to, e tyt o objevy js
nebezpečnými příznaky bezprostredmho prechodu na JI-
nou úroveň bytí."
"Bezprostředního?" .' "
"Ano. .Je to otázka pouhých někohka stalet . .
Staletí uvažoval Lindsay. Lehko se zapommalo, J k
jsou Inves oři staří. Díky upřímnému nezájmu o jakékohv
změny toho sice viděli hodně, zůstávali však ?a P?:rch :
Nezajímali se o dějiny, nic je nenutilo porovna,vat ZIVOt l
pohnutky s pohnutkami svých předků, ne?v t se dom -
vali že se od nich v sebemenším ohledu nehsl. U obzvlas
tě c nných kusů kořisti disponovali nejasnými legendamI
a zkomolenými technickými údaji, ovšem i tyto z!omky
historie se ztrácely v chorobné honbě za bohatstvlm.
Ne všechny vyhynulé druhy přechod zvládly," po-
dotkl Praporčík, "a vynálezci Arény pravd P?do.bně ze-
mřeli násilnou smrtí. K tomu nemáme žádne daJ.e: pou:
ze technická data o tom, jakými způsoby vm ah, kter
nám umožňují uzpůsobit Arénu lidské nervove sousta:e.
Vypomáhala nám s tím katedra neurologie z Kosmoslty
jednotného pospolitého státu Nysa." . . ,
Konstantinovi nováčci, napadlo Lmdsaye. Zbloudlh
nysští dráťáci, mechanističtí přeběhlíci, na o áhající .zá
. mu " m Tvárn y ' ch mísící techniky Mechamstu s totahtm
J' T ' 'h
strukturou akademicko-vojenského komplexu varnyc.
K tomu jsou ti lidé - nebo spíš bytosti - jako stvoření."
" To říkal i rektor-generál. Jeho delegace už se sešla.
Při;ojíme se k ní?" , .
V jednom z prostorných sálů investorske lodI se Kon-
Schismatrix
291
stantinova skupina promíchala s Lindsayovou. Místnost
byla zaplněná impozantním rokokovým nábytkem: ma-
sivními stoly na zakřivených nohách, pokrytých žebrova-
nými kupolkami a stylizovanými spirálami, pohovkami
přezdobenými tak, až oči přecházely. Vše bylo příliš vel-
ké, než aby to mohli běžně užívat přítomní lidští návštěv-
níci. Ti se pod nábytkem raději ostražitě krčili a dávali
si pozor, aby se ničeho nedotkli. Když Lindsay do sálu
vstoupil, všiml si, že je cizí nábytek nastříkaný ochran-
ným lakem, který ho izoloval od kyslíku.
S nikým z Konstantinových mladých geniků se nikdy
nesetkal. Konstantin jich přivedl deset: pět žen, pět mu-
žů. Sourozenci Konstantinovi byli vyšší než Konstantin
a měli světlejší vlasy, což byla jistě příměs nějaké další
genetické linie.
Měli v sobě onu typickou přitažlivost Tvárných, ak-
robatickou ladnost a grácii. Přesto jejich držení ramen
a štíhlé, obratné ruce prozrazovaly dědictví Konstanti-
nových genů. Byli oblečení s mimosvětskou elegancí: za-
kulacené sametové klobouky, náušnice s rubíny a zlatě
prošívané brokátové kabátce. Vyšňořili se kvůli Investo-
rům, ti totiž rádi viděli, že jsou jejich zákazníci finančně
zajištění.
Jedna z žen stála k Lindsayovi zády a prohlížela si vy-
soké nohy nábytku. Ostatní nevzrušeně postávali a klá-
bosili s Lindsayovými lidmi, což byla nesourodá skupinka
akademiků a specialistů na Investory na výjezdu z Carev-
uina komplexu. Byla mezi nimi i jeho žena Alexandrina;
právě se svým tradičně dokonalým vystupováním mluvi-
la se samotným Konstantinem. Nic nenaznačovalo tomu,
le jsou všichni jenom sekundanty při souboji, svědkové,
kteří mají zajistit jeho spravedlivý průběh.
Lindsay svedl dvouletý boj, aby setkání s Konstanti-
lIem uspořádal, šlo o dlouhotrvající a choulostivá jedná-
ní. Nakonec se shodli, že vhodným kolbištěm bude inves-
292
Bruce Sterling
torská loď, protože tam by jakákoliv zrada působila kon-
traproduktivně. Samotná Aréna zůstala v rukou Investo-
rů; technikové z Nysy pracovali s daty, která byla volně
dostupná oběma stranám. Náklady se rozdělily rovným
dílem, přičemž Konstantin vzal většinu na sebe, výměnou
za práva na potenciální technologické vedlejší produkty.
Aby Lindsay zmátl případné vrahy, získával údaje v Ca-
revnině komplexu a Dembowsce přes nastrčené lidi, kteří
sami nevěděli, komu data posílají. Konstantinovi budiž
přičteno ke cti, že žádné vrahy neposlal.
Mechanismus jejich souboje přinášel těžkosti. Neu-
stále se rozšiřující okruh zasvěcených probíral různé ná-
vrhy. Fyzický souboj zavrhli okamžitě, neboť znesvářené
strany by se k něčemu takovému nesnížily. Ti, kteří měli
zkušenosti se společenskými hrami z podsvětí Tvárných,
prosazovali jistou formu hry o sebevraždu. Avšak.h a na
náhodu předpokládala rovnost stran, kterou am Jeden
tábor nebyl ochotný připustit.
Řádný souboj by měl zajistit, že zvítězí ten lepší.
Prohlašovali že J 'e při něm potřeba vyzkoušet bdělost,
, d '
vůli a duševní flexibilitu, nejpodstatnější rysy mo erm-
ho života. Bylo možné realizovat objektivní testy, nikdo
ale nedokázal zaručit, že se jedna ze stran nepřipraví na-
před anebo nebude ovlivňovat sudí. V komunitě ráť ků
existovaly různé typy přímého duševního souboJe, cas-
to však trvaly desítky let a vyžadovaly radikální úpravy
organismu. Rozhodli se věc konzultovat s Investory.
Investoři zpočátku příliš nechápali, co se od nich žá-
dá. Později příznačně navrhli ekonomickou válku, při níž
každá ze stran obdrží určitý majetek a dostane příleži-
tost ho rozmnožit. Po uběhnutí stanovené doby bude ten
chudší popraven.
To nebylo přijatelné. Investoři dále navrhovali, aby se
obě strany pokusily číst "literaturu" (nepřeložitelné), na-
konec ale převládla myšlenka, že vítěz by mohl šířit to, co
Schzsmatrix
293
si přečetl, a tím ohrozit zbytek lidstva. Tou dobou byla
v jednom z přeplněných skladišť na investorském plavid-
le, proplouvajícím prostorem Sluneční soustavy, objeve-
na Aréna.
Průzkum rychle odhalil její výhody. Cizí druhy vní-
mání kladly vysoké nároky i na nejlepší členy společnosti:
vyslance na cizích světech. Krajně vysoké procento ztrát
v této skupině dokazovalo, že zkouškou bude už Aréna
sama o sobě. Účastníci souboje budou v simulovaném
prostředí Arény bojovat ve dvou cizích tělech, což zaručí
jejich rovnost, a vítězství tím pádem připadne lepšímu
stratégovi.
Konstantin stál pod jedním z vysokých stolů a usrká-
val destilovanou vodu ze samo chladicího stříbrného po-
háru. Na sobě měl, stejně jako jeho křiklavě odění souge-
nikové, lehké kalhoty s ozdobně lemovanými manžetami
.l zlatě vyšívaný kabátek, jehož zvednutý límec měl pose-
tý odznaky hodnosti. Drobná, kulatá očka mu zakrývaly
antireflexní kontaktní čočky. Tak jako Lindsay, i on měl
valy na tváři zvrásněné letitým navyklým výrazem.
Lindsay si oblékl šedohnědou kombinézu bez jakých-
koliv označení. Tvář měl namazanou krémem, aby se
{"hránil před modrobílou září světel, a na nose měl tmavé
,luneční brýle.
Přešel sál a zastavil se u Konstantina. Hovor utichl,
I\.onstantin však zdvořile mávl rukou a jeho genikové na-
v.lzali přerušené rozhovory.
"Ahoj, bratránku," pozdravil Konstantin.
Lindsay přikývl. "Hezká skupinka sougeniků, Filipe.
Blahopřeji ti k tvým sourozencům."
"Bezvadný materiál," přisvědčil Konstantin. "S gra-
il ací se vyrovnávají dobře." Bystře se zadíval na Lind-
'l,Yovu ženu, která se taktně odvlekla k jiné skupince.
)<'vně ji sužovala bolest v kolenou.
"Strávil jsem hodně času genovou politikou," nadho-
294
Bruce Sterlmg
I
I
III
II
:1
II
dil Lindsay. "Z dnešního pohledu mi to připadá jako ně-
jaký aristokratický fetiš."
Konstantin přivřel oči a částečně tak skryl černé kon-
taktní čočky. "Možná by to chtělo trochu zapracovat na
výrobním procesu Mavridů."
Lindsay pocítil bodnutí chladného hněvu. "Zradila je
jejich oddanost."
Konstantin si povzdechl. "Abelarde, ta ironie mi neu-
nikla. Kdybys před lety dostál slibi'Im, které jsi dal Věře
Kellandové, nedošlo by k žádné z těchto úchylek."
"Úchylek?" Lindsay se ledově usmál. "Jsem rád, že to
dotáhneš do konce. Že to za mě doděláš."
"Ani se nedivím, když jsi nadělal tolik bot." Konstan-
tin usrkl vody. "Třeba ta politika appeasementu. Déten-
te. Vždycky jsi hladkými řečmi obyvatele navezl do ně-
jaké pohromy, a když začalo jít do tuhého, zmizel jsi."
Lindsay zpozorněl. "Taková je nová stranická linie?
Hodíš na mě Investorský mír? Jsem polichocen. Nevím
ale, jestli je moudré oživovat minulost. Proč všem připo-
mínat, že jsi přišel o Republiku?"
Konstantinovi zbělely klouby na prstech, kterými sví-
ral pohár.
Vidím že jsi pořád staromilec. Zvláštní, že se pak-
tuj Š s WeÚspringem a jeho bandou anarchisti'I."
Lindsay přikývl. "Vím, že když se ti naskytne příle-
žitost, napadneš Carevnin komplex. Jsi neskutečný po-
krytec. Nejsi Tvárný. Nejenom že jsi nezamýšlenec, alP
všichni vědí, že používáš techniky Mechanistů. Jsi živou-
cí ukázka moci détente. Využiješ každé příležitosti, alP
ostatním v tom bráníš."
Konstantin se usmál. "Nejsem Tvárný. Jsem jejich
strážce. Takový je můj osud, a já ho přijal. Když nepo-
čítám tebe a Věru, celý život jsem neměl nikoho. Tehd"
jsme byli blázni."
Schzsmatrix
295
"J á byl blázen," opravil ho Lindsay. "Zabil jsem Věru
zbytečně. Tys ji zabil, aby sis dokázal svou moc."
"Cena byla vysoká, ten rli'Ikaz za to ale stál. Už jsem
to napravil." Dopil a natáhl ruku.
Věra Kellandová od něho vzala pohár. Na krku mě-
la zavěšený zlatý filigránský medailónek, který na sobě
měla při havárii, medailónek, který měl být zárukou jeho
smrti.
Lindsay ztuhl. Když k němu to děvčp stálo zády ne-
viděl jí do tváře. '
;\I'edívala se mu do očÍ.
Lindsay na ni zíral s němým úžasem. Podoba byla
výrazná, ne však dokonalá. Dívka se otočila a odešla.
.,Není to úplný klon," vysoukal ze sebe.
"Ovšemže nenÍ. Věra Kellandová byla nezamýšlená."
"Použil jsi její genetickou výbavu?"
"Neslyším v tvém hlase závist, bratránku? Chceš tvr-
dit, že její buňky milovaly tebe, a ne mě?" Konstantin se
rozesmál.
Lindsay odtrhl od dívky zrak. Její pi'Ivab a krása mu
působily bolest. Byl otřesený, vyděšený. "Co se s ní stane
až tu dneska umřeš?" '
Konstantin se nenápadně usmál.
"Popřemýšlíme o tom, až budeme bojovat."
"Něco ti slíbím," prohlásil Lindsay. "Přísahám, že
když vyhraju, nic tvým sougenikům v budoucnu neudě-
Jam."
"Mí lidé jsou oddaní Prstencové radě. Ta tvá sebran-
Ll z Carevnina komplexu stojí proti nim. Určitě se střet-
nou."
"Nepochybně to bude dost hrozné i bez našeho při-
.,,,pnÍ."
"Jsi naivka, Abelarde. Carevnin komplex musí pad-
lIout."
"I
!I
296
B'rUce Sterlzng
Lindsay se zadíval na Konstantinovu delegaci. "Nevy-
padají jako hlupáci, Filipe. Zajímalo by mě, jestli třeba
nebudou mít z tvojí smrti radost. Možná se nechají unést
všeobecným veselím."
"Jalové spekulace mě vždycky nudily," povzdechl si
Konstantin.
Lindsay ho probodl pohledem. "Tak je na čase přejít
k praxi."
Přes jeden z ohromných cizích stolů visely těžké zá-
věsy a spadaly až na zem. Do chráněného prostoru pod
nimi pronikalo méně světla. Přivlekli do něj dvojici vod-
ních lůžek, která měla kompenzovat gravitaci.
Samotná Aréna byla malinká, dvanáctistěn velikos-
ti pěsti, jehož černé trojúhelníkovité stěny byly tak na-
leštěné, až slabě hrály barvami. Z kovových zdířek na
protilehlých pólech předmětu se táhly dráty. Ty vedly
do dvou helem, vybavených brýlemi a ohebným nákrč-
níkem. Helmy měly strohý, praktický vzhled, jak se sluší
na mechanistický výrobek.
Konstantin vyhrál losování a vzal si helmu napravo.
Zpod zlatě vyšívaného kabátku vyňal jakýsi tenký pro-
hnutý předmět z béžového plastu a k jeho očkům připev-
nil elastický řemínek. "Prostorový analyzátor," vysvětlil.
"Běžná praxe. Souhlas?"
"Souhlas." Lindsay z náprsní kapsy vytáhl pásek le-
pivých, tečkovaných kotoučků tělové barvy. "PDKL-95,"
prohlásil. "Dávky po dvou stech mikrogramech."
Konstantin vytřeštil oči. ,,'Tříšť'. Od Kataklyzmati-
ků?"
"Ne," odvětil Lindsay. "Tohle je ze zásob Michaela
Carnassa. Originál od Mechanistů, pro ambasády. Dáš
si?"
"Ne," odmítl Konstantin. Vypadal otřeseně. "Protes-
tuji. Přišel jsem bojovat s Abelardem Lindsayem, nf'
s roztříštěnou osobností."
' I I
I'
I
I II
III!!
I'
-,
Schismatrix
297
"Na tom už sotva záleží, ne? Tohle je na život a na
smrt, Konstantine. Moje lidskost by nám jenom překá-
žela." .
Konstantin P okrčil ram eny. V tom prlpade ka d
,,' ., v Ž 0-
pádně vyhraju."
Konstantin si k temenu hlavy připevnil na míru vy-
modelovaný prostorový analyzátor. Mikrojphličky hladce
vklouzly do svírek, napojených na jeho pravou hemisfé-
ru. S pomocí tohoto přístroje nabude prostor úžasné by-
telnosti, j.akýkoliv pohyb bude nad slunce průzračnější.
o st',lltm zvedl helmu a zahlédl svůj rukáv. Lindsay
vld:l, Jak. se zarazil a prohlíží si složitě protkanou topo-
logn tkamny. Vypadal okouzleně. Nato se trochu zachvěl
a nasunul si helmu na hlavu.
Lindsay si k zápěstí přitiskl první dávku a také si na-
sadil helmu. Cítil, jak se mu k důlkům lepí oční krytky,
a potom strnulost, když začala působit lokální anestézie
za b lvy mu zajela vlákna tuhého biogelu, aby se spo-
JIla s Jeho zrakovými nervy. Zaslechl slabé zvonění to
když se další vlákna provrtávala ušními bubínky a íři-
la k předem určenému chemotaktickému kontaktu s jeho
neurony.
Oba ulehli na vodní lůžka a čekali, až nákrční díl hel-
my prostoupí předvrtanými mikrootvory v sedmém krč-
ním obratli. Sebereplikující želatinová síť mikrovláken se
nešk?dně propracovávala přes myelinové pochvy míšních
nervu.
Lindsay se mlčky nechal nadnášet. PDKL se mu roz-
Ipvala do žil. Jak umrtvování míchy postupovalo, cítil že
o;e mu tělo rozpouští jako vosk, všechna smyslová či na
w svalech vysílala poslední záchvěvy tepla, až je nako-
nec krční díl odpojil, poslední píchnutí lidskosti které
bylo příliš slabé, než aby se mu dalo říkat bolesť. Tříšť
/IIU pomohla zapomenout. Tím, že po ní vypadalo vše-
'Imo nově, měla vše o novost připravit. Zatímco bořila
298
Bruce Sterling
II'
I
II
předsudky, zvyšovala schopnost chápání tak drasticky, že
jediný momf'nt prozření dával vzniknout celé intuitivní
filozofii.
Byla tma. V ústech cítil pavučiny. Krátce zažil zá-
vrať a děs, ty ale zarazila Tříšť, a on najednou osaměl
v emocionální zemi nikoho, kde se jeho strach prapodiv-
ně přempnil ve zdrcující dojem fyzické váhy.
Krčil se u základny titánské stěny. Z gigantické klenby
před ním proudila slabá záře. Vyčnívající balustráda ze
zledovatplého kamene vedle ní byla pokrytá řídkou sítí
prověšených, zaprášených kabelů. Natáhl ruku a dotkl se
stěny. S úlekem si všiml, že se mu paže proměnila v sinalý
pařát. Byla rozdělená kusy bledého krunýře. Měla dva
lokty.
Začal po stěně lézt. Provázela ho gravitace. Ze své
nové perspektivy si všiml, že můstky se proměnily v za-
hnuté sloupy; ze smyček prověšeného kabelu se najednou
vylouply hrozivé, ztuhlé oblouky.
Všechno bylo staré. Jako by se mu za očima otevřely
jakési dveře. Viděl, že čas na světě spočívá jako pouhý
odlesk, zachycený rozmazaný pohyb, vytržený z kontextu
a namalovaný na studený kámen jako cizí šelak. Ze stěn
se stala podlaha, z balustrád chladné barikády. Uvědo-
mil si, že má až moc nohou. Měl nohy tam, kde měla
být žebra, a pohyb, kterým na sebe upozorňovala stře-
va, byl skutečný pohyb: pocity z jeho útrob se přeměnily
v pohyb druhého páru jeho končetin.
Pokusil se na sebe podívat. Nedokázal se předklonit,
dozadu se však ohnul s neskutečnou lehkostí, až se nako-
nec očima bez víček zadíval na pláty pancíře, oddělené
srstí. Ze zad mu na stopkách vyčnívala dvojice vrásči-
tých orgánů: otřel se o ně čenichem a ucítil žlutou. Pře-
kvapením se mu zatočila hlava. V tu chvíli se pokusil
vykřiknout. Jenomže neměl čím.
Znovu se opřelo studenou skálu. Ovládl jej instinkt.
1111
! I
II
Schismatrix
299
Vystřelil přes akry porézního, drsného kamene a doběhl
do bezpečí tmy pod obrovskou převislou římsou a za re-
zatou mříží, podobnou krmelci. Jak se tam choulil, ztratil
schopnost odhadovat rozměry okolí, kymácel se v příšer-
ném záchvatu intuice, až si uvědomil, jak je maličký, ne-
patrný, že gigantické, maltou spojené bloky, které se nad
ním tyčily, jsou vlastně malé, tak malé, že...
Rýpl drápem do porézního kamene. Byl tvrdý, vytvr-
zený unavenou odolností, která přečkala bezcitné eóny,
posetý prachem obrovských, řvoucích strojů, které se pře-
žily a rozpadly se ve vyčerpanou drť.
Cítil jeho stáří, dokonce ho vnímal jako určitý tlak,
jako určitou bázeň. Byl masivní, nepoddajný, a Lindsay
si najednou vzpomněl na vodu. Rychle tekoucí voda je
tvrdá jako ocel. V tu chvíli se mu mysl rozběhla a on
přemýšlel o podobě rychlosti a hmoty, o tom, jak kine-
tická energie atomů tvaruje tvrdý kámen, ukládá horni-
nu tam, kde bylo dosud prázdno. Celé to byla abstraktní
konstrukce, věčná forma, úroveň za úrovní, prázdnota
prostoupená poruchami prázdnoty, vlnami, kvanty. Za-
hlédl na kameni drobný detail, jeho povrch rázem nebyl
ničím víc nežli ztuhlým kouřem, pevnou mlhou, zkame-
nělou přičiněním uvězněných eónů. Pod povrchem leže-
la dokonalejší úroveň, detail na nevytěsnitelném detailu
v neustále ustupující pavučině...
Nepřítel ho napadl. Byl u něho. Pocítil příšerné drá-
sání, to když mu tělem projely pařáty, a zprostředkovaně
okusil cizí bolest, zkreslenou přenosem, která mu plnila
mozek silnou nevolností a hrůzou. Vyděšeně uskočil, tvář
se mu rozestoupila a odhalila strašlivou sbírku ostrých
kusadel, zachytil nepřítelovu nohu a vytrhl ji z kloubu:
ucítil svíravý hlad, bolest a horký výron svých žaludeč-
ních šťáv, a pak chlad, únik, jasnou jiskřičku, jak bledne
,L splývá s kamenem, věkem, tmou...
Vnější mikrofony na helmě zachytily Konstantinův
300
Bruce Sterling
II
hlas a přivedly mu ho do nervů. "Abelarde."
Lindsay mpl hrdlo plné rzi. "Slyším tě."
"Žiješ?"
Nervový blok v krku se zpola rozplynul a Lindsay za-
čal své tělo vnímat stejně nehmotné jako zahřátý plyn.
Zašmátral kolem sebe po pásku dermakotoučků: perforo-
vaný plast mu připadal tenký jako papír. Prsty odloupl
další kotouček a nešikovně si ho při tiskl ke kořenu palce.
"Musíme to zkusit znovu."
"Cos viděl, Abplarde? Musím to vědět."
"Sály. Stěny. Tmavé skály."
"A průrvy? Prázdné černé průrvy větší než Bůh?"
"Nemůžu mluvit." Další dávka začínala působit, ja-
zyk se hroutil v propletenci bezvýznamných domněnek,
roztříštěných náhlými pochybnostmi, v hromadách gra-
matiky rozmačkaných nárazem drogy. "Znovu."
Byl zpátky. Cítil nepřítele, vnímal jeho přítomnost
jako slabé, vzdálené mrazenÍ. Světlo bylo jasnější, obro-
vité vlny záře pronikaly hromadami kamení, které bylo
tak prolezlé stářím, až bylo tenké jako starý hadr. Peč-
livě si drápem projel mezi polypy kolem úst a očistil je
od vlhké hlíny. Pocítil hlad tak silný, až se jazýčky vah
vyrovnaly a on si uvědomil, že nutkání přežít a zabíjet
je stejně olbřímí jako klenby nad ním.
Našel nepřítele, jak se krčí ve slepé uličce mezi polo-
rozpadlým můstkem a podpůrnými nosníky. Ucítil jeho
strach.
Něco bylo na nepřítelově pozici špatně. Tiskl se ke
stěně ve falešné perspektivě, která nekonečný obzor vy-
dávala za hrozivou propast. Průrva pod ním byla bezed-
ná, změť stěn, síní, odpočívadel, tvořila sama sebe, byla
postavená z ničeho, příšerný důsledek nekonečna.
Zaútočil. Zakousl se hluboko do zádového pancíře,
chuť horké tekutiny v něm vyvolávala šílenstvÍ. Nepří-
tel sekl za sebe, hrabal, tlačil, bledé spáry skřípěly po
II
I
I
I
,
II'
'I!
1.'1
Schismatrix
301
skále. Náhle se mu vytrhl z tlamy a pokusil se ho odstr-
čit, svrhnout jej za obzor. Na chvilku viděl jako nepřítel.
Okamžitě si uvědomil, že spadne-li, bude padat věčně.
Do propasti, bude klesat stále hlouběji do svých vlast-
ních děsů a selhání, nf'konečně, otáčejícím se labyrintem,
mysl ochromenou v nezměrných mukách, bludištěm ne-
končících dojmů, nekončící hrůzy, npústupných stěn, sá-
lů, schodů, plošin, krypt, hrobek, chodeb, věčně ledo-
vých, věčně nedosažitelných.
Ujížděly mu nohy. Nepřítel byl zoufalý, bojoval křečo-
vitě, povzbuzován bolestí. Jeho vlastní pařáty se po něm
smýkaly. Kámen ho odmítal, byl čím dál víc kluzký. Ná-
hle došlo ke zlomu a on spatřil, jaký svět ve skutečnosti
je. Tu se mu drápy s lehkostí přízraku zaklesly, kámen se
rozestoupil jako kouř.
Získal pevný bod. Nepřítel se do něho marně, zby-
tečně opíral. Když se otočil, aby uprchl, Lindsay zakusil
příval zoufalstvÍ.
Okamžitě nepřítele dohonil, zachytil ho a rozdrásal.
Z nepřítelova masa se vyvalil oblak prachu a hrůzy. Od-
trhl ho od stěny, v orgasmu nenávisti a v gestu vítězství
ho zvedl nad hlavu - a svrhl ho do průrvy.
i
I.
III
I
I
Část 3
II
I
Iii
"I
,II
vývoj po kladech
'lili
I
-
I -
-
II
dli
Kap
t o I a 8
NEOTENICKÁ KULTURNí REPUBLIKA: 17.6.'91
Sny byly příjemné, sny o teplu a světle, zvířecím ži-
votě, věčné přítomnosti.
Vědomí se mu vrátilo s mravenčením, jako když se
krev vrací do přeleželé nohy. Urputně se snažil ucelit sám
sebe, znovu přijmout břemeno bytí Lindsayem, a bolestí
začal drápat trávu, poházel si nahou kůži hlínou.
Kolem něho zuřil chaos: realita \' nejsurovější podo-
bě, vířící, oslepující zmatenÍ. Rozvalil se na zádech do
trávy a lapal po dechu. Svět se nad ním zaostřil: zelené
světlo, bílé světlo, hnědý pletenec větvÍ. Svět získal na
pevnosti. Spatřil živoucí trsy košatících se lístků a větvi-
ček: něco tak překrásného, až oněměl úžasem. Ztěžka se
překulil a plazil se k hrubému kmeni stromu. Vlekl své
nahé tělo lesknoucí se trávou. Objal strom a přitiskl se
mu vousatou bradou ke kůře.
Zmocnila se ho extáze. Tiskl tvář ke stromu a v zá-
chvatu šílenství vzlykal, rozerván hlubokým jasnovidec-
306
BTuce SteTling
SchismatTix
307
kým vytržením. Zatímco se mu mysl spojovala, prozřel
a přijal žhnoucí jednotu s touto živou bytostí. Když se
přidal k poklidnému sjednocení. prostoupilo jej nezadr-
ži telné štěstí.
krátkou sukni a zablácené plastové boty. "Řekl něco?"
zeptala se.
Lindsay poznal její genetickou linii. "Julianová," vy-
pravil ze sebe.
Usmála se na něho. Otevřela kufřík, staré panty za-
skřípaly. "Ano, Abelarde," odpověděla mu. Pohlédla na
něho.
"Margaret Julianová," upřesnil. Nedokázal si Pohled
vyložit, a to jej naplnilo životadárnou energií a strachem.
"Kataklyzmatici, Margaret. Dali tě k ledu."
"Správně." Sáhla do kufříku a vyndala z něj tmavý
bonbón na vlnitém papírovém platíčkll. "Dáš si pralin-
ku?"
Lindsayovi se v ústech sběhly sliny. "Prosím," odvě-
til reflexivně. Vhodila mu bonbón do úst. Byl strašně
sladký. Zdráhavě ho skousl.
"Koukejte se ztratit," pobídla Julianová sanitáře.
"Zvládnu to sama." Oba Superchytří s úsměvem odešli.
Lindsay polkl.
"Ještě?" zeptala se.
"Nikdy mi moc nekutnali - nikdy mi moc nechutna-
ly," odmítl.
"To je dobré znamení," usoudila a zavřela kufřík. Za-
dívala se na obrazovku skeneru a z chumlu volných blond
vlasů u ucha vytáhla světelné pero. "Posledních pět let
jsi žil jenom pro ty pralinky."
Šok byl silný, ale čekal ho. Vyschlo mu v krku. "Pět
let?"
"Máš štěstí, že to ještě vůbec jsi ty," prohlásila.
"Léčba byla dlouhá: museli jsme vzkřísit mozek, změ-
něný vysokou dávkou PDKL-95. Komplikovaly ji změny
ve tvém prostorovém vnímání, za ty může Aréna. Byl to
sklltpčný problém. A drahý problém." Zírala na obrazov-
ku a okusovala konec světelného pera. "To je ale zařízenp.
Účty zatáhl tvůj kamarád Wellspring."
1III
Když zavolalo pomoc, na jeho nesouvislé výkřiky
zareagovali dva mladí Tvární v bílém nemocničním ob-
lečení. Vzali ho za ruce a pomohli mu doklopýtat přes
trávník do klenutých kamenných dveří kliniky.
Postrádal dar řeči. Myšlenky měl jasné, slova však ne-
přicházela. Poznal tu budovu. Bylo to sídlo klanu Tylerů.
Byl zpátky v Republice. Chtěl si promluvit se zdravot-
níky, zeptat se jich, jak se vrátil, mozek ale nedokázal
správně uspořádat slova. Ta mu mučivě visela na špičce
jazyka, ale nedosáhl na ně.
Provedli jej vstupní halou, zaplněnou plány a skle-
něnými vitrínami s exponáty. Levé křídlo domu, v němž
se původně nacházely ložnice, noví obyvatelé kompletně
vyklidili a zaplnili lékařským vybavením. Lindsay se bez-
mocně zadíval do tváře muže po své levici. Měl uhlazený
šarm Tvárných a fascinující oči Superchytrých.
"Jste -" vyhrkl zčistajasna Lindsay.
"Klid, příteli. Jsi v bezpečí. Doktorka je na cestě."
Usmál se, natáhl mu nemocniční košili s širokými rukávy
a obratně ji zavázal za zády. Usadili ho pod mozkový
skener. Druhý zdravotník mu podal inhalátor.
"Nadechni se, bratránku. To je označená glukóza. Ra-
dioaktivní. K vůli skeneru." Superchytr)' láskyplně poplá-
cal bílou kupoli přístroje. "Musíme tě prohlédnout. Po-
řádně, až do morku kostí."
Lindsay poslušně nasál z inhalátoru. Vonělo to sladce.
Skener s bzučením sjel po svislém podstavci a zastavil se
mu těsně nad hlavou.
Do místnosti vstoupila jakási žena. Nesla si dřevěný
kufřík na nástroje a na sobě měla volný lékařský plášť,
308
BTuce SteTling
SchismatTix
309
Tolik se změnila, až se mu z toho točila hlava. Jen
těžko bylo možné srovnávat disciplinovanou pacifistku
z Půlnoční kliky, Margaret Julianovou z Goldreich- Tre-
maine, s touto klidnou, nenucenou ženou, která měla ko-
lena špinavá od trávy a ve vlasech vrabčí hnízdo.
"Ze začátku nezkoušej moc mluvit," napomínala ho.
"Tvoje pravá hemisféra provádí jazykové funkce přes ko-
misuru. Můžeme očekávat novotvary, chudou slovní zá-
sobu, vlastní idiolekt... neměj z toho strach." Něco na
displeji zakroužkovala a stiskla tlačítko: obrazovkou se
začaly míhat příčné řezy jeho mozku, vyvedené nepra-
vou modrou a oranžovou barvou.
"Kolik je v místnosti lidí?" zeptala se.
"Ty a já," odpověděL
"Nemáš dojem, že někdo stojí vlevo za tebou?"
Ohlédl se, bolestivě si při tom odřel čelo o výčnělek
uvnitř skeneru. "Ne."
"Fajn. Udělali jsme tedy dobře, že jsme na to šli přes
komisuru. V případech rozdělení mozku občas dochází
k rozpadu vědomí, neexistující představa pak shlíží na
vnímavé já. Jestli se u tebe něco takového objeví, dej mi
vědět."
"Nic takového. Ale když jsem byl venku, cítil jsem _"
Chtěl jí vyprávět o oné chvíli, kdy se najednou probudil,
o svém zjevení a vhledu do svého já a do života. Ta vize
v něm pořád plála, vůbec ji ale nedokázal popsat slo-
vy. Pochopil, že nikdy nikomu nedokáže vypovědět celou
pravdu. Slovy to nebylo možné uchopit.
"Nenamáhej se," konejšila ho. "Dej tomu volný prů-
běh. Máme spoustu času."
"Moje ruka," vyrazil ze sebe. Trochu popleteně si uvě-
domil, že jeho pravá ruka, ta kovová, je z masa a kostí.
Zvedl levou ruku. Byla kovová. Zaplavila jej hrůza. Ob-
rátil se celý naruby!
"Dávej pozor," uklidňovala ho. "Možná budeš mít tro-
chu potíže s vnímáním prostoru, co je vlevo a co je vpra-
vo. To je pozůstatek komisurální dominance. A udělali
jsme ti nové omlazení. Za tpch pět let jsme na tobě ne-
chali spoustu práce. Aby nám to lépe utíkalo."
Nenucenost toho prohlášení ho ohromila. "Jsi snad
Bůh?" zeptal se.
Pokrčila rameny. "Došlo k několika zásadním obje-
vům, Abelarde. Hodně se toho změnilo. Po stránce spo-
lečenské, politické, medicínské - dneska se to nerozlišuje,
já vím, ber to ale jako živelnou sebeorganizaci, společen-
ský prigoginický skok na novou úroveň složitosti -"
"Bože můj ne," posteskl si Lindsay.
Poklepala na skener a ten se mu zvedl z hlavy. Jednu
nohu skrčila pod sebe a posadila se před něho na staro-
žitnou dřevěnou židli. "Určitě už nechceš pralinku?"
"Ne!"
"Já si ale dám." Vytáhla z kufříku bonbón, zakous-
la se do něj a spokojeně žvýkala. "Jsou dobré." Mluvila
přirozeně, ústa plná pralinky. "Doba je dobrá, Abelarde.
Myslím, že právě proto mě rozmrazili."
"Změnila ses."
"Za to může ledová vražda. Kataklyzmatici udělali
správnou věc. Že mě zamrazili. Začínala jsem kostna-
tět. V jednu chvíli jsem proplouvala matematickou po-
sluchárnou na Kosmositě, v ruce jsem měla sjetiny, mířila
jsem do kanceláře a lámala si hlavu s drobnými potíže-
mi, starostmi, rozvrhem... Trochu se mi zatočila hlava.
Rozhlédla jsem se a všechno bylo pryč. Opuštěné. Zplun-
drované. Papíry se mi rozdrolily v rukou, šaty jsem měla
plné prachu, Goldreich- Tremaine byl v troskách, počí-
tače nefunkční, studenti pryč... Svět najednou poskočil
o třicet let; úplné Kataklyzma. Tři dny jsem se honi-
la za zprávami, snažila se najít naši Kliku, a dozvěděla
jsem se, že patřím do minulosti, a pak to na mě doleh-
lo. 'Předemřela' jsem, Abelarde. Všechno, co jsem do té
310
BTuce SteTling
SchismatTix
311
doby znala, se obrátilo v prach. Svět mě nepotřeboval,
a všechno, co jsem považovala za důležité, bylo pryč. Můj
život byl úplně zbytečný. A úplně svobodný."
"Svobodný," válel to slovo po jazyku Lindsay. "Kon-
stantin." vyhrkl. "Můj nepříteL"
"Je víceméně mrtvý," odvětila Margaret Julianová,
"je to ale otázka definice. Mám od jeho sougeniků ske-
ny dokumentující jeho zdravotní stav. Poškození je velice
vážné. Upadl do prodlouženého stavu fugy a došlo u něho
ke zrychlení vědomí, takže subjektivně prožil staletí. Je-
ho vědomí nedokázalo odolávat údajům, které dostávalo
od Arény. Trvalo to tak dlouho, až se jeho osobnost se-
třela. Metaforicky řečeno, zapomněl se na cimprcampr."
"To ti řekli? Jeho sourozenci?"
"Doba se změnila, Abelarde. Détente je zpátky. Kon-
stantinovská genetická linie má potíže a my jim za tu
informaci dobře zaplatili. Unie sběračů ztratila statut
hlavního města. Tím je teď Jastrowova stanice, která je
plná Zenových serotoniků. Nesnášejí vzrušení."
Lindsaye ty zprávy uchvátily.
"Pět let," nadhodil. Zmateně vstal. "Co je pro mě pět
let?" Snažil se rázovat po místnosti, ale nejistě se při tom
kymácel. Zmatek mezi pravou a levou hemisférou mu na
obratnosti nepřidával. Napřímil se a pokusil se ovládnout
každičký svůj sval.
Nepodařilo se mu to.
Otočil se k Julianové. "Můj výcvik. Moje řeč těla."
Přik)'vla. "Ano. Když jsme se do tebe pustili, všimli
jsme si zbytků toho výcviku. Rané psychotechnické kon-
dicionování Tvárných. Podle dnešních měřítek je velice
primitivní. Bránilo ti v uzdravování. A tak jsme ho za ta
léta vychytali a po kouscích potlačili."
"Chceš tím říct, že je pryč?"
"No ano. Měli jsme plné ruce práce s mozkovou di-
chotomií a nestáli jsme o to, aby ti navíc výcvik pletl
hlavu dvojím způsobem myšlení. Kecy jako 'Pokrytectví
je druhým stavem vědomí.'" Odfrkla si. "Mizerné výcho-
disko. "
Lindsay se sesul zpátky do vyšetřovacího křesla. "Ale
celý můj život... A tys mi ho teď vzala. Pomocí hek "
Zavřel oči a usilovně se snažil najít správné slovo. .,Po-
mocí techniky."
Vzala si další bonbón. "No a co?" zahuhlala a kousala
náplň. "Však se tam hlavně díky technice dostal. Máš
zpátky svoje já. Co ještě chceš?"
Zašustila těžká látka a otevřenými dveřmi vešla Ale-
xandrina Tylerová. Na sobě měla garderóbu svého dět-
ství: nadýchanou sukni až k podlaze a drahé krémové
sako s obšitými konektory a kruhovým límcem kolem ce-
lého krku. Zadívala se na podlahu. "Margaret," napome-
nula lékařku. "Podívej na nohy."
Julianová se nepřítomně zahleděla na suché bláto,
které se jí odlupovalo z bot. "Jejda. Omlouvám se."
Kontakt těch dvou žen vyvolal u Lindsaye závrať.
Z jakéhosi omámeného mozkového záhybu vy tryskl pocit
ošklivého déja vu, až si chvilku myslel, že omdlí. Když se
probral, cítil se lépe, jako by mu z hlavy vyteklo jakési
otupující bahno a zůstalo po něm jen světlo a spousta
volného místa. "Alexandrino," hlesl. Cítil se slabší, ale
trochu skutečnější. "Tys byla dobu? Celou tady?"
"Abelarde," užasla. "Ty mluvíš."
"Snažím se."
"Slyšela jsem, že se lepšíš," prohlásila. "Tak jsem ti
přinesla oblečení. Z šatníku v Muzeu." Ukázala mu oblek
v plastovém vaku, starožitnost. "Vidíš? Tohle je dooprav-
dy tvůj sedmdesát pět let starý oblek. Zachránil ho jeden
/, nenechavců, když rabovali sídlo Lindsayů. Zkus si ho,
miláčku. "
Dotkl se nepoddajné, zvetšelé látky obleku. "Muzeál-
ní kousek," poznamenal.
III'
IIII
312
Bruce Sterling
Schismatnx
313
II
li
III1
lili
"No, jak jinak."
Margaret Julianová Pohlédla na Alexandrinu. "Mož-
ná by mu bylo lépe v oblečení sanitářů. Aby splynul s po-
zadím. Vzal na sebe místní zbarvení."
"Ne," namítl Lindsay. "Dobře. Obleču si to."
"Alexandrina se na to moc těšila," prozradila J uliano-
vá, zatímco se soukal do kalhot obleku a cpal bosé nohy
skrz dráty vyztuženou harmoniku v kolenou. "Každý den
tě chodila krmit tylerovskými jablky."
"Dovezla jsem tě sem, když bylo po souboji," vyprá-
věla Alexandrina. "Naše manželství vypršelo, teď řídím
Muzeum. Mám tu jisté postavení." Usmála se. "Sídla
šlechty jsou vypleněná, ale rodinným sadům se nic nesta-
lo. Tvoje prateta Marietta vždycky přísahala na rodinná
jablka. "
Když si Lindsay oblékal košili, v rameni jí povolil
steh.
"Ta jablka jsi vždycky zhltal, i jadřinec, stopku, vše-
chno," poznamenala Julianová. "Byl to hotový div."
"Jsi doma, Alexo," podotkl Lindsay. Po tom toužila.
Přál jí to.
"Tohle býval dům Tylerů," prohlásila Alexandrina.
"Levé křídlo a okolní pozemky slouží klinice; to je Mar-
garetina záležitost. Já jsem kurátorka. Rídím všechno
ostatní. Shromáždila jsem všechny připomínky toho, jak
jsme dřív žili - všechno, co přežilo nájezd Konstantino-
vých reedukačních oddílů." Pomohla mu přetáhnout přes
hlavu slavnostní sako s límcem jako od skafandru. "Jen
pojď, provedu tě."
Julianová shodila boty a stála vedle nich jen ve shr-
nutých ponožkách. "Půjdu s vámi. Chci vidět, jak bude
reagovat. "
Hlavní taneční sál se proměnil ve výstavní halu, plnou
skleněných vitrín a portrétů dávných zakladatelů kla-
nu. Pod stropem viselo prastaré šlapací ultralehké letad-
10. Pět Tvárných žaslo nad skříňkou plnou primitivních
montážních nástrojů, používaných při stavbě habitatu.
Jejich elegantní oblečení určené pro podmínky nízké gra-
vitace na nich v odstředivé rotaci Republiky nepřirozeně
viselo. Alexandrina ho vzala za předloktí a zašeptala:
"Podlaha je moc pěkná, viď? Sama jsem ji opravila. Sem
roboti nesmějí."
Lindsay vrhl letmý pohled na stěnu a znehybněl, pro-
tože spatřil Malcolma Lindsaye, zakladatele svého klanu.
Když byl ještě malý kluk, tvář toho mrtvého průkopní-
ka, shlížející s moudrostí stáří z každé skříně a poličky,
ho naplňovala hrůzou. Teď si bolestivě uvědomil, jak byl
ten muž vlastně mladý. Zemřel v sedmdesáti. Celý habi-
tat neskutečně rychle zbudovali lidé, kteří sotva dospěli.
Začal se hystericky smát. "Je to vtip!" vykřikL Smích
mu spojoval mysl, drobnými šťouchanci prorážel bariéru
v myšlení.
Alexandrina se úzkostně podívala na pobavené Tvár-
né. "Možná je na něj ještě moc brzo, Margaret."
Julianová se rozesmála. "Má pravdu. Je to vtip. Ze-
ptej se Kataklyzmatiků." Vzala Lindsaye za ruku. "Jde-
me, Abelarde, podíváme se ven."
"Je to vtip," opakoval. Rozvázal se mu jazyk a řinula
se z něj slova. "Tomu se ani nechce věřit. Ti chudáci
o tom neměli ani tušení. A jak by mohli? Umřeli, než to
mohli vidět! Co pro nás znamená pět let, deset, sto-"
"Plácáš nesmysly, zlato." Julianová ho vedla halou ke
klenutému kamennému východu. Vstoupili na trávník,
strakatý sluncem. "Dávej pozor, kam šlapeš," nabáda-
la ho. "Máme tu další pacienty. Kteří nejsou ochočení."
U vysokých, mechem obrostlých zdí seděla nahá mladá
I.ena, soustředěně trhala trávu a čas od času toho necha-
la, aby si olízala z prstů hlínu.
Lindsaye to vyděsilo. Jako by sám cítil na jazyku hlí-
lIli.
314
Bruce Steding
Schismatrix
315
li
I
1111
1
'I
ľ
I
1M
I
DI
"Půjdeme mimo areál," rozhodla Margaret. "Pong-
pianskul se zlobit nebude."
"Dovolil vám tu zůstat, že? Ta 7.ena je Tvárná. Kata-
klyzmatička? Byl Kataklyzmatikům zavázaný. Kvůli ně-
mu se o ně starát.e."
,, emluv tolik, zlatíčko. Mohl by sis ublížit." Otevřela
železnou bránu. "Kataklyzmatikům se tu líbí. Bude to
tím výhledem."
"Panebože," vydechL
Republika se rozbujela. Stromy, klenoucí se nad areá-
lem Muzea, mu bránily v širším rozhledu. Panorama se
tpď skvělo nad ním i kolem něho, v celé své pětikilo-
metrové kráse, ohromující pásmo zvlněné, propletené ze-
leně, trojice dlouhých panelů zářila ve třikrát překříže-
ných paprscích odraženého slunečního světla. Už zapom-
něl, jak je Slunce zblízka jasné.
"Stromy," zajíkl se. "Bože můj, koukněte na ně!"
"Rostou, co jsi odešel," vysvětlila mu Julianová. "Pojď
za mnou. Chci ti ukázat další projekt."
Bezděčně zvedl zrak k domu, kde bydlívaL Při po-
hledu shora hraničily rozsáhlé pozemky sídla Lindsayů
s kdysi rušným komplexem levných, obyčejných restau-
rací. Ty už zdaleka nebyly rušné, a z jeho domova zbyly
trosky. V červené taškové střeše z tavcné lunární břid-
lice zely díry. Soukromá přistávací plošina na vrcholku
čtyřpatrové věže domu obrostla břečťanem.
Na severním konci světa, poblíž jeho svažitých stěn,
se dělníci, velcí jako mravenečci, hemžili po zbytcích jed-
né z dráťáckých nemocnic. O blaka zakryla starou rozvod-
nou síť a oblast, jíž se říkávalo Kys. "Voní to tu jinak,"
podotkL Doklopýtal na cyklostezku, vedoucí kolem stěn
Muzea, a musel si začít dávat pozor na nohy. Měl je špi-
navé. "Musím se umýt," prohlásiL
"Buďto jsi plný breberek, anebo ne, co? Když máš
kožní bakterie, trocha hlíny ti neuškodí. .Jáji mám ráda."
Usmála se. "Je to t.u velké, viď! Goldreich- Tremaine je si-
ce desetkrát větší, ale není to tam takhle otevřené. Velký,
nebezpcčný svět."
"Jsem rád, že se Alexandrina mohla vrátit," pozna-
menaL Jejich manželství bylo úspěšné, protože jím zís-
kala to, po čem toužila ze všeho nejvíc. Nakonec všechno
napraviL Pořád žili v napětí. Teď se osvobodiL
Republika se tak změnila, až ho to naplňovalo zvlášt-
ním druhem euforie. Ano, je velká, ale zdaleka ne dost
velká. Byl z toho trochu netrpělivý, nesmírně toužil něče-
ho se zachytit, něčeho obrovského a elementárního. Pro-
spal pět let. Teď měl pocit, jako by se na něj každá hodi-
na z toho odpočinku tiskla s nezadržitelnou životadárnou
energií. Podlomila se mu kolena, Julianová jej zachytila
posílenýma rukama Tvárných.
"Zvolna," napomenula ho.
"Nic mi není." Přešli po lávce přes žhnoucí oblast
metaskla, které rozdělovalo dva obytné panely. Lindsay
za mraky zahlédl bývalý Kys. Smrdutý močál se promě-
nil v oázu vegetace, která byla tak šťavnatě zelená že
i ve stínu mraků zářila. Podél drátěného plotu, kte;ým
byl Kys obehnán, pelášil vysoký chlapec samá ruka sa-
má noha, na sobě neforemné oblečení, a snažil se dostat
velkého krabicového draka do vzduchu.
"Nejsi první, koho jsem vyléčila," podotkla Julianová
zatímco kráčeli k plotu. "Vždycky jsem říkala, že moji
superchyt.ří studenti mají potenciáL Někteří tu pracují.
Zkušební projekt. Chci ti ukázat, co dokázali. Vrhli se na
botaniku z pohledu teorie prigoginické složitosti. Nové
druhy, vyspělé chlorofyly, pořádná konstruktivní práce."
"Moment," zarazil ji. "Chci si popovídat s tímhle klu-
činou." Všiml si chlapcova draka. Byl na něm podrobně
vymalovaný nahý muž, vměstnaný mezi tuhé vztlakové
plošky krabice.
Přes drátěný plot se naklonila žena v zablácených
'I'
,
11111
316
Bruce Sterling
S chismatrzx
317
II
!I
I
II
,
manšestrácích a mávala nůžkami. "Margaret! Pojď se po-
dívat!"
"Hned jsem u tebe," ujistila ho Julianová. "Nikam
nechoď. "
Lindsay se nejistě došoural k chlapci, který zatí
zručně ovládal draka. "Ahoj, starý bratránku," pozdravIl
chlapec. "Máš nějaké kazety?"
"A jaké?"
V ideo audio cokoliv co je z Prstencové rady. Od-
" , , ,
tamtud jsi, ne?"
Lindsay se automaticky obrátil na svůj výcvik, na
lehce dostupnou síť nenucených lží, aby vypadal před
chlapcem přesvědčivě. Měl prázdnou hlavu_ Vytřeštil oči.
Čas běžeL Vyrazil ze sebe první věc, která ho napadla.
Jsem astrohnida. Žiju v Carevnině komplexu."
" "Fakt? Posthumanismus! Prigoginické úrovně složi-
tosti! Fraktálové stupnice, základ časoprostoru, ur-pro-
stor prekontinua! Říkám to správně?"
Máš hezkého draka," vytáčel se Lindsay.
"Starý logo Kataklyzmatiků," vysvětlil chlapec. "Má-
me jich tu spoustu. Drak je láká. Ale Cikádu jsem chytil
poprvé. "
Cikádu zopakoval si v duchu Lindsay. Občana C-K.
\Vellspring' si vždycky liboval ve slangu. "Jsi zdejší?"
"Jo. Jmenuju se Abelard. Abelard Gomez."
"Abelard. To není dvakrát běžné jméno."
Chlapec se zasmáL "V C-K asi ne. Ale v Republice
se každý pátý dítě jmenuje Abelard. Po Abelardu Lind-
sayovi, starým velkým zvířeti. Určitě jste o něm něco
zaslechL" Chlapec zaváhaL "Oblíkal se jako vy. Viděl
jsem fotky."
Lindsay se na oplátku zadíval na chlapcovo obleče-
ní. Mladý Gomez na sobě měl napodobeninu nízkogra-
vitačního úboru, který na něm úděsně viseL "Vidím, že
jsem z módy," usoudiL "S tím Lindsayem nadělají spous-
tu humbuku. co?"
"To si neumíte ani představit," odvětil Gomez. "Tře-
ba škola. Ta je tu sto let za opicema. Nutí nás číst Lind-
sayovu knihu. Jmenuje se Shakespeare. Do moderní ang-
ličtiny přeložil Abelard Lindsay."
"To je tak hrozná?" optal se Lindsay a chvěl se poci-
tem déja vu.
"Máte štěstí, staříku. Vy ji číst nemusíte. Já jsem ji
celou přelouskal. Není tam ani slovo o živelné sebeorga-
nizaci. "
Lindsay přikývL "Tak to je škoda."
"V tý knize jsou všichni staří. Ne falešně staří jako
třeba naši Ochranáři. Divně staří jako starouš Pong."
"Myslíš Pongpianskula?" ujistil se Lindsay.
"Jo, správce. No prostě všichni tam umírají moc rych-
le. .Jsou slabí, neschopní, nemocní. Je to depresivní."
Lindsay znovu kývL Usoudil, že kruh se uzavřeL
"Vadí ti, že ti někdo řídí život," dohadoval se. "Ty a tvoji
J..amarádi jste radikálové. Chceš změnu."
"Ani moc ne," opáčil chlapec. "Doteď mě mají jenom
sedesát Jet. Mě čekají stovky dalších. Mám v plánu velký
věci. Zaberou spoustu času. Fakticky velký věci. Ohrom-
ný. Úplně něco jinýho, než co dokázali ti seschlí lidičkové
dřív. "
"Co například?"
"Šíření života. Trhání planet. Stavbu světů. Terrafor-
maci. "
"Ach tak," odvětil Lindsay. Překvapilo jej, že v někom
I.lk mladém nachází takovou rozvážnost. To bude vlivem
1\.ltaklyzmatiků. Ti měli vždycky rádi divoké plány, gi-
lIltické šílené nápady, ze kterých nakonec nic nebylo.
!\. budeš z toho mít radost?"
Chlapec po něm vrhl podezřívavý pohled. "Nejste Ze-
'Ivý serotonik? 'Radost.' Co je to za boudu? Do háje
!II
I I II
,lili
!
I
II ' 1I
II
II
III1
111!1
318
Bruce Sterling
, I
I
lil
s radostí, bratránku. Tady jde o Vesmír. .Jsi na straně
života, anebo nejsi?"
Lindsay se usmáL "To má být politická otázka? .Já
politice nevěřím."
"Politice? Já mluvím o biologii. O věcech, který žijou
a rostou. O organismech. O celistvých formách."
".Jakou úlohu v tom hrají lidé?"
Chlapec podrážděně mávl rukou a chytil klesajícího
draka. "Těmi se nezaobírejte. Mluvím o základní odda-
nosti. Třeba k tomu stromu. Jste na jeho straně, proti
všemu anorganickýmu?"
Lindsay měl stále v živé paměti své poslední zjevení.
Chlapcova otázka byla upřímná. "Ano," odvětiL "Jsem."
"Tak to chápete smysl terraformace."
"Terraformace," pomalu zopakoval Lindsay. "Znám
teorie. Spekulace. A asi je to i možné. Ale jak to souvisí
s námi?"
Chceme-li se skutečně odevzdat straně Života, mu-
"
síme provést morální akt Stvoření," pohotově odpověděl
Gomez.
"Někdo tě naučil tahle hesla," usmál se Lindsay. "Pla-
nety jsou skutečné objekty, není to jenom souřadnicová
síť na rýsovacím prkně. Takový čin by si vyžádal obrov-
ské úsilí. Které není v lidských silách."
Chlapec ztrácel trpělivost. ".Jak jste velký? .Jste větší
než něco neživého?"
"Trvalo by to ale stovky let -"
"Myslíte si snad, že strom by váhal? Kolik vám vlast-
ně zbývá času?"
Lindsay se bezradně zasmáL
"No dobře. Chcete žít titěrný lidský život, nebo si
zvolíte potenciál?"
"Obyčejný člověk v mém věku," prohlásil Lindsay,
"by už byl po smrti."
"Tak se mi to líbí. Člověk je jen tak velký, jak velké
I I
-..JL
Schismatrix
319
jsou jeho sny. To se říká v C-K, ne? Žádná pravidla. žád-
né hranice. Podívejte se na Mecháky a Tvárný." Z hla-
su mu čišelo pohrdání. "Mají všechnu moc světa, a oni
se honí jeden druhému za ocasem. Do háje s jejich vál-
kama a ubohou ideologií. Posthumanismus je větší než
oni. Zeptejte se tady." Chlapec máchl rukou k oplocené-
mu poz mku. "Návrhy ekosystémů. Úpravy života, aby
mohl eXIstovat v nových podmínkách. Trocha biochemie
trocha statistické fyziky, to se naučíte všude, tomu já ří
kám vzrušení. Kdyby Abelard Lindsay dneska žil, dělal
by právě na něčem takovém."
Ta ironie bodla Lindsaye přímo do srdce. V Gomezově
věku také neměl rozum. Dostal o chlapce strach cítil
?ot eb ocl:ránit ho před pohromou, kterou mu jeh řeči
Jlste pnvodl. "Myslíš?"
".10. Prý to byl zapálený Ochranář, ale když se mu
tO, ,odi,lo, zmizel, vže jo? Nepoflakoval se tu, aby 'umřel
stanm. To vlastne nedělá nikdo."
"Ani tady ne? V kolébce Ochranářství?"
"No jasně že ne. Komu je tu přes čtyřicet na čer-
ným trhu si domlouvá prodloužení života. Kd ž je mu
šcdesát, zmizí do Carevnina komplexu. Cikády nezajímá
vaše minulost ani geny. Berou všechny klady. Sny jsou
důležitější. "
Sny, uvažoval Lindsay. Sny o Ochranářství, proměně-
nc ve sháňku po nesmrtelnosti na černém trh . Sen o In-
\ f'storském míru zchátral a rozpadl se. Sen o terraformaci
JI' pořád jako nový. Mladý Gomez si nemůže uvědomovat,
p i jeho sen jistojistě ztratí lesk.
Lindsay ale pochopil, že člověk může buďto snít ane-
IlO zemřít. A když se mu do žil vléval nový život ěděl
o si zvolí. ' ,
Margaret .Julianová se naklonila přes plot. "Abelarde!
\t.darde, tady! Na tohle se musíš podívat."
Vyplašený chlapec začal zběsile navíjet draka. "To je
320
Bruce Sterling
ale klika! Ta stará psychotechnička mi chce ukázat něco
za plotem."
"Užij si to," popřál mu Lindsay. "Že jí vzkazuju, ať ti
ukáže všechno, co budeš chtít, jasné? A ještě jí řekni, že
jsem šel prohodit pár slov s Pongpianskulem. Domluveni,
bratránku?"
Chlapec pomalu přikývl. "Díky, stará Cikádo. Jsi je-
den z nás."
I1II
Pongpianskulova kancelář byla skládkou papíru. Za-
tuchlé, v plátnu vázané zákoníky Zřetězených světů se
mu vršily vedle stolu; k prastarému obložení místnos-
ti měl porůznu přišpendlené rozvrhy a produkční grafy.
V koutě zívala žlutohnědá kočka a brousila si drápky
o koberec. Lindsay, který neměl s kočkami příliš mnoho
zkušeností, ji ostražitě sledoval.
Pongpianskul byl oblečený podobně jako Lindsay, je-
ho oděv byl ale novější a zjevně ručně šitý. Někdy po od-
letu z Goldreich- Tremaine mu vypadaly vlasy a tmavá
kůže na lebce se mu matně leskla. Sebral ze stolu něko-
lik výkazů a hubenými, vrásčitými prsty na ně nasunul
spínku.
"Papíry," zamumlal. "Snažíme se teď všechno dělat
bez počítačů. Nedá se jim věřit. Když použiješ počítač,
pokaždý je tam nějaký Mechák, co se jenom třese, až
vyzkouší nový software. A to je první krok do propasti,
Mavride. Teda Lindsayi."
"Radši Lindsayi."
"Musíš uznat, že mít o tobě přehled je zatraceně těžká
věc. Byl to parádní podfuk, jak ses v Prstencích vydával
za staršího genika." Vrhl na Lindsaye Pohled. Lindsay
ho částečně zachytil. Zkušenost věků mu do jisté míry
nahradila ztrátu schopností pracovat s řečí těla.
"Jak dlouho už jsme spolu nemluvili?" nadhodil Pong-
pianskul.
III
I
Schismatrix
321
"Hmm. Jaký že máme rok?"
Pongpianskul se zamračil. "Tak nic. Stejně jsi tehdy
byl v Dembowsce. Neotenická správa není zase tak špat-
ná, co myslíš, Mavride7 Trochu to tu zchátralo, ale tím
líp pro turismus; ti z Prstencové rady to žerou i s navi-
jákem. Dokonce jsme museli vyrazit do starýho baráku
Lindsayů a trochu to tam roztřÍskat, aby to vypadalo ro-
mantičtějc. Nechal jsem tam nasadit pár myší. Znáš je?
Vzali jsme jejich laboratorní druhy a vychovali z nich di-
voký. Věděl jsi, že růžový oči maj jenom v zajetí? Tak
divně koukaj, připomíná mi to jednu moji ženu."
Pongpianskul otevřel zásuvku u velkého stolu a hodil
do ní svazek sepnutých papírů. Pak z ní vytáhl rozpada-
jící se balík grafů a škubl sebou. "Co má být tohle? To
mělo být hotový před měsícem. No co. Kde jsme skonči-
li? Jo, ženy. Mimochodem, vzal jsem si Alexandrinu. Je
to dobrá Ochranářka. Nemůžu riskovat, že mi uteče."
"Tos udělal dobře," pochválil ho Lindsay. Jeho sva-
tební smlouva už vypršela; její nový sňatek byl rozum-
ným politickým tahem. Ani ho nenapadlo žárlit; o tom se
smlouva nezmiňovala. Byl rád, že si upevnila postavení.
"Žen nemůžeš mít nikdy dost, o tom je život. Tře-
ba Gregoriana, Konstantinova první manželka. Ukecal
ji, aby si vzala trošku Tříště, ani ne dvacet mikrogra-
mů, přísahám, a strašně jí to vylepšilo povahu. Teď je
od rána do večera milionová." S vážnou tváří pohlédl na
Lindsaye. "Ale staříků je vždycky až moc. Kazí ideolo-
gii. Jako by nestačili ty otravný Kataklyzmatici a jejich
posthumanistický plány. Za plotem zůstanou, v karanté-
ně! Ale děcka jim tam stejně nakukujou."
"Jsi hodný, že je tu trpíš."
"Potřebuju valuty. C-K jim financuje výzkum. Ale
nic z toho nebude. Tihle superchytrý u ničeho dlouho
nevydrží." Odfrkl si a vzal do ruky fakturu za přistání.
"Potřebuju peníze. Koulrni na ten dovoz oxidu uhličité-
322
Bruce Steding
I
,III
ho. Hltaj ho ty mizerný stromy." Povzdechl si. "Jenomže
já ty stromy potřebuju. .Jejich hmota zlepšuje orhitální
dynamiku. Tyhle ohěžný dráhy kolem mpsíce jsou na dvě
věci."
,.Jsem rád, že je situace v dobrých rukou."
Pongpianskul se smutně usmáL "Snad jsou. Nic se ni-
kdy nevyvede tak, jak si to plánuješ. Což je dobře, jinak
by tu už dlouho vládli Mecháci." Kočka skočila Pong-
pianskulovi do klína a ten ji podrbal pod bradou. Zvíře
začalo vydávat bručivý zvuk, který Lindsaye zvláštním
způsobem uklidňovaL "Tohleje můj kocour Saturn," pro-
zradil starý Tvárný. "Pozdrav Lindsaye, Saturne." Ko-
cour ho ignorovaL
"Netušil jsem, že máš rád zvířata."
"Zprvu jsem ho nemohl vystát. Všude z něj padají
chlupy. Všude vleze. A taky je špinavý jako čuně. Mimo-
chodem, čuně jsi někdy viděl? Nechal jsem si jich několik
dovézt. Úžasná stvoření, turisti valí oči."
"Než odjedu, budu se na ně muset podívat."
"Zvířata dneska letí. Teda ne doslova, i když párkrát
se nám vážně stalo, že prasátka utekla do oblasti bez-
tíže. Ne, mám na mysli tu biomorálku, co se rozmáhá
v Carevnině komplexu. Další kataklyzmatická móda."
"Určitě?"
"No," zamyslel se správce, "možná ne. Když si začneš
zahrávat s ekologií, tak pak ani nevíš, kdy přestat. Nechal
jsem poslat proužek kůže tohohle kocoura do Prstencové
rady. Musím z něj nechat naklonovat celou genetickou
linii. To kvůli myším. Ta havěť se rozlézá jak mor."
"Na planetě by bylo líp," poznamenal Lindsay. "Je
tam víc místa."
"Já jsem proti tomu, aby se npkdo plácal v gravitač-
ních studních," namítl PongpianskuL "Jenom to zvyšuje
riziko chyby. Neříkej mi, ses v tom zhlídnul, Mavride."
"Svět potřebuje sny," odvětil Lindsay.
I Iii
IIII
'!
I
I
1111'
I
III
Iii
ii
IIII
I
Schisrnatrix
323
"Doufám, že nezačneš s úrovněma složitosti."
Lindsay se usmáL "Ne."
"Fajn. Když jsi sem vpochodoval, špinavý a bez bot,
bál jsem se nejhoršího."
"Prý toho mám s čuníky hodně společného," zavtip-
koval Lindsay.
Pongpianskul se na něho upřeně zadíval, a pak se
rozesmáL "Ha. Ha. Mám radost, že si moc Ilezakládáš na
důstojnosti. Když je jí moc, člověka to ochromí. Fanatici
se nesměj ou. Doufám, že se ještě dokážeš smát, když učíš
světy poslušnosti."
"No, někdo se tomu ještě určitě pousměje."
"Humor budeš potřebovat, příteli. Protože tyhle vě-
ci nikdy nedopadnou podle plánu. Realita je jako hejno
myší, který ti rozhlodávaj suterén snů... Ty přece víš,
o co mi tu šlo, viď? Abych ochránil lidskost a lidský způ-
sob života, o to mi šlo. A místo toho mám akorát kulisy,
plný lákadel na turisty a kataklyzmatických hotováků."
"Za pokus to stálo," zlehčoval to Lindsay.
"Jen tak dál, zlom staříkovi srdce," obořil se na něho
PongpianskuL "Milosrdná lež by nikomu neublížila."
"Promiň," omlouval se Lindsay. "Už to neumím."
"Tak se to radši zase rychle nauč. Pořád tu máme
ten širý, parádní Schismatrix, détente nedétente." Pong-
pianskul se zamysleL "Ti blázni v Carevnině komplexu.
Rozprodávají se cizincům. Kam ten svět spěje? Jeden
magor prý chce prodat Jupiter."
"Co prosím?"
"Jo, chce ho prodat nějakým inteligentním balonov-
cům. Ostuda, co? Někdo prostě udělá cokoliv, jenom aby
se těm cizincům zalíbiL Teda, promiň, bez urážky." Vrhl
na Lindsaye Pohled a zjistil, že jej neuraziL "Nic z to-
ho nevzejde. Z cizích ambasád nikdy niC' není. Cizinci
naštěstí mají nejspíš víc rozumu než my, možná s výjim-
kou Investorů. Jo. Investoři. Parta mezihvězdný škodný
324
Bruce Sterling
a přicmrdálků... Jestli se tu začnou rojit cizinci, tak váž-
ně dám celou Republiku do takový karantény, že to svět
neviděl. Počkám, než se společnost úplně rozloží. Tou
dobou už budu uvadlý, ale místní budou moct vyrazit
sbírat, co zbylo. A to pak uvidí, že na mojí rezervaci
něco bylo."
"Rozumím. Hraješ to na všechny strany, abys ochrá-
nillidstvo. Vždycky jsi byl chytrý hráč, Neville."
Tvárný'se zapýřil. Hlasitě kýchl a vystrašil tím kučku.
Ta mu vyskočila z klína na stůl a chňapala po papírech.
"Promiň," posteskl si. "Bakterie a kočičí chlupy, na to si
nikdy nezvyknu."
"Chtěl bych tě požádat o laskavost," nadhodil Lind-
say. "Odlétám do Carevnina komplexu a chtěl bych s se-
bou vzít jednoho z místních."
"Někoho k 'externímu vymírání'? S tím sis vždycky
uměl v Dembowsce poradit. Není problém."
"Ne, jednoho mladíka."
"To nepadá v úvahu. Příšerný precedent. Moment.
Není to Abelard Gomez?"
"Přesně ten."
"Aha. Ten kluk mi dělá starosti. Má v sobě konstan-
tinovskou krev, tos věděl? Sleduju místní geniky. Ta linie
je genialitou jako prokletá."
"Prokážu ti tedy vlastně službu."
"Asi ano. Mrzí mě, že odlítáš, Abelarde, ale ve svém
současném ideologickém rozpoložení máš špatný vliv. Ta-
dy jsi kulturní hrdina, to přece víš."
"Se starými sny je konec. Vrátila se mi síla a v Carev-
nině komplexu na mě čeká nový sen. I kdybych v něj sám
neuvěřil, můžu pomoct těm, kteří věří." V stal a opatrně
ustoupil, protože kocour si prohlížel jeho kotníky. "Hod-
ně štěstí s myšima, Neville."
"Tobě taky, Abelarde."
"11
Kapitola 9
LIDOVÁ POSPOLITÁ REPUBLIKA CAREVNIN
KOMPLEX: 15. 12. '91
Motory blahobytu jely na plný plyn. Do světa se hr-
nuly přívaly bohatství. Exponenciální křivky růstu nasa-
dily tradičně ošidné tempo, stoupaly s nečekanou rych-
lostí, která nerozvážné lidi ohromovala a ostražité uvá-
děla v úžas.
Populace prostoru Sluneční soustavy ČÍtala 3,2 miliar-
dy. Počet se každých dvacet let zdvojnásobil a bude se
zdvojnásobovat i nadále. Čtyři stovky hlavních mecha-
nistických asteroidů se vezlo na přílivové vlně produkce
přibližně osmi miliard sebereplikujících důlních robotů
a čtyřiceti tisíc plně automatických továren. Světy Tvár-
ných měřily bohatství jinak, dlely ve stínu gigantických
dvaceti miliard tun produktivní biomasy.
Hlavní ukazatel kilobytů Sluneční soustavy vylétl
v nejlepším přiblížení k astronomické cifře 9,45 x 10 18 .
326
Bruce Sterling
I
Odhady objemu světových informací, do nichž byly za-
hrnuty pouze plně otevřené databanky a nepočítalo se
s obrovskými říšemi nepřístupných dat, se ustálily na
hodnotě 2,3 x 10 27 bitů, což je ekvivalent 150 románů
na každou hvězdu v každé galaxii ve viditelném vesmíru.
Musela být přijata přísná společenská opatření, aby
se celé komunity nerozpadly v orgiích hojnosti.
Megawatty energie, která by dokázala napájet celé
státy Rady, byly bez mrknutí oka prohýřeny na vyso-
korychlostních meziorbitálních dopravních lodích. Tato
vesmírná plavidla, tak velká, že dokázala pohodlně pře-
pravit stovky cestujících, přijala statut národních států
a zažívala vlastní populační exploze.
Žádný z těchto materiálních posunů se nemohl rovnat
společenskému dopadu rozvoje vědy. Objevy ve statis-
tické fyzice prokázaly objektivní existenci čtveřice prigo-
ginických úrovní složitosti a postulovaly existenci páté.
Stáří kosmu bylo vypočítáno s přesností na čtyři roky,
probíhaly také exkluzivní pokusy odhadnout množství
"kvazičasu", které pohltil ur-prostor prekontinua.
Podsvětelné mezihvězdné cesty začaly být fyzicky
možné, bylo tedy vypuštěno pět expedic, obsazených od-
lehčenými dráťáky, zvědavými na hvězdy. Interferomet-
rie s ultradlouhou základnou, vysílaná z radioteleskopů
na dráťáckých lodích, určila pevné paralaxy pro většinu
hvězd v rameni Orionu naší Galaxie. Průzkumy ramen
Persea a Kentaura odhalily znepokojující oblasti, v nich7
byly hvězdy rozmístěné s až hrozivou pravidelností.
Nové studie místní obří kupy galaxií vedly ke zdoko-
nalení Hubbleovy konstanty. Menší nesrovnalosti přivo-
dily u několika vizionářů myšlenku, že se rozpínání ves-
mírů stalo obětí hrubé manipulace.
Znalosti znamenaly moc. A když se lidstvo zmocni-
lo znalostí, přivlastnilo si moc tak silnou a nespoutanou,
jakou je drát pod proudem. V sázce hyly otázky význam-
Schismatrix
327
nější než kdy doposud: vyhlídky ohromnější, možnosti
zřetelnější, důsledky enormnější, než čemu kdy lidstvo
nebo jeho následovníci čelili.
Přesto lidská mysl stále měla co nabídnout. Nadá-
ní pro přežití nepramenilo pouze z vyostřené percepce
Tvárných a jejich arzenálu, sestávajícího z biochemiká-
lií, posilujících mozek, nebo z kybernetických vylepšení
Mechanistů a houževnaté logiky jejich umělých inteli-
gencí. Svět udržovala v celku báječná záliba lidské mysli
v nudě.
Lidstvo bylo odjakživa obklopeno podivuhodnými
věcmi. Nikdy mu nebyly příliš užitečné. Život se ve stínu
kosmických objevů ovinul útěšnou všedností. Odpadlické
frakce byly mnohem p(Jdivnější než doposud, lidé si na
to však zvykli a přestali se bát. Otevřeně nelidské klady,
jako Spektrální inteligenti, Humři a Krvaví plavci, byly
vlastně svým způsobem začleněny do repertoáru možné-
ho a lidé si z nich dokonce dělali legraci.
A přesto všude vládlo napětí. Nové odnože lidstva se
slepě vrhaly k neznámým cílům a závrať plynoucí z toho-
to zrychlení sahala velmi hluboko. Staré názory nebyly
k ničemu, stará věrnost se přežila. Celé národy paraly-
zovaly neuchopitelné představy, že všechno je možné.
Napětí na sebe bralo různé podoby. Pro Kataklyz-
matiky - tito Superchytří je pocítili jako první - to bylo
jako horečnaté objetí Nekonečna bez ohledu na následky.
Od nevyslovené bolesti totiž pomáhalo i sebezničení. Ze-
noví serotonici se zřekli vidiny dokonalého štěstí v klidu
a tichu. Ostatní nevnímali napětí nijak konkrétně: bylo
to jen takové šimrání nejistoty na hranici spánku nebo
usedavý pláč, když alkohol či drogy zvedly stavidla mysli.
U Abelarda Lindsaye se napětí v současnosti projevo-
valo tak, že seděl připoutaný ke stolku v bistru Marineris,
což byl bar v Carevnině komplexu. Bistro Marineris byla
nafukovací bublina bez gravitace, položená na křižovatce
328
Bruce Sterling
II
II:
III
1\
II,
čtyř dlouhých tunelů, přestupní stanici pro nexus habi-
tatů, které tvořily areál Kosmosity-Metasystému Carev-
nina komplexu.
Lindsay čekal na Wellspringa. Opíral se o vypouklý
stůl a tiskl chlupaté plošky na loktech svého akademic-
kého saka k suchému zipu na jeho desce.
Bylo mu sto šest let. Poslední omlazení už nesmaza-
lo všechny vnější známky stáří. Kolem očí měl pavučiny
vrásek, rýhy se mu táhly i od nosu ke koutkům úst. Tma-
vé, nasupené obočí mu zvrásnily přerostlé mimické svaly.
Měl krátké vousy; dlouhé prošedivělé vlasy měl zpevně-
né jehlicemi s hlavičkami z drahých kamenů. Jednu ruku
měl samou vrásku, bledá kůže na ní byla vysušená jako
pergamen. Druhou, kovovou ruku měl protkanou senzo-
rovou sítí.
Díval se na stěny. Majitel Marineris vnitřní povrch
bistra zneprůhlednil a proměnil ho v planetárium. Všu-
de kolem Lindsaye a desítky dalších hostů se rozkládala
pustá krajina Marsu, živě vysílané záběry z jeho povrchu
v bolestně svěžích barvách a panoramaticky.
Robustní průzkumný robot už několik měsíců cestuje
po okraji Valles Marineris a vysílá. Lindsay seděl zády
k ohromné rokli: její gigantické rozměry a prázdné, mrtvé
stáří, které z ní čišelo, v něm budily nepříjemné asociace.
Štěrk a kopce vykreslené na prohnuté stěně před ním,
obrovské trčící bloky kamene a erodované yardangy, to
všechno mu připadalo jako tichá výčitka. Nikdy nepoznal
pocit odpovědnosti za nějakou planetu. Po třech měsících
v C-K se stále poměřoval s vlastními sny.
Tři akademici z Kosmosity se odepnuli a odrazili se
od nedalekého stolku. Jeden z nich si při odchodu všiml
Lindsaye, vyvalil oči a vydal se k němu. "Promiňte, pane.
Domnívám se, že vás znám. Profesor Béla Milosz, že?"
Cizinec vyzařoval lehké pohrdání, jak to bylo u mno-
hých přeběhlíků od Tvárných obvyklé, a měl v sobě ná-
Schisrnatrix
329
znak hyperaktivního, popleteného fanatismu. "Ano, pod
tím jménem jsem vystupovaL"
"Jmenuji se Jevgenij Navarre."
To jméno mu připadalo povědomé. "Specialista na
chemii membrán? Je mi velkou ctí." Lindsay znal Na-
vana z Dembowsky, ale pouze prostřednictvím videoko-
respondence. Naživo působil suchopárně a nezajímavě.
A v důsledku toho si Lindsay uvědomil, že on sám je
v posledních letech také suchopárný a nezajímavý. "Jen
si přisedněte, profesore N avarre."
N avarre se připoutal. "Lichotí mi, že si pamatujete
můj článek pro váš Žurnál," radoval se. ,,'Význam povr-
chově aktivních měchýřků pro koloidní katalýzu u exoar-
chosaurů.' Jedno z mých prvních děl."
Z Navarra tryskala spokojenost dobře vychovaného
muže. Mávl na barového serva, který se po podniku po-
hyboval na několika plastových nohou. Módní serv byl
věrnou kopií marsovského průzkumného vozítka. Lind-
say si ze zdvořilosti objednal skleničku destilátu.
"Jak dlouho jste v C-K, profesore Miloszi? Podle va-
šich svalů soudím, že jste žil v silné gravitaci. Něco s In-
vestory?"
Silná odstředivá síla Republiky se na Lindsayovi po-
depsala. Záhadně se usmál. "Nemohu o tom hovořit."
Rozumím." Navarre po něm vrhl vážný pohled ko-
leg;' světáka, kterému se dá věřit. "Jsem rád, že vás na-
cházím tady poblíž Kosmosity. Hodláte nastoupit k nám
na fakultu?"
"Ano."
"Budete hvězdou v týmu specialistů na Investory."
"Abych řekl pravdu, profesore Navarre, vědy o Inves-
torech už pro mě ztratily na novosti. Zaměřím se na vědy
o terraformaci."
Navarre se nevěřícně usmál. "No páni. Vždyť určitě
máte na víc."
330
Bruce Sterling
ill
III
I
lil
IIII
"Copak?" Lindsay se předklonil a nakrátko zhruba
napodobil Navarrův posez. Všechny jPho schopnosti byly
pryč. Zastyděl se za svůj reflex a snad posté se rozhodl
všechny snahy o ovlivňování vzdát.
"Ústav terraformace je plný post-kataklyzmatických
šílenců. Vždycky jste byl rozumný člověk. Svědomitý.
Dobrý organizátor. Hrozně by mě mrzelo, kdybyste se
přidal ke špatným lidem," kladl mu na srdce Navarre.
"Aha. A proč jste přišel do C-kmnplexu vy, profeso-
re?"
"No," začal Navarre, "měl jsem trochu spory s la-
boratořemi .J astrowovy stanice ohledně patentování. Šlo
o membránovou technologii. O technologický postup vý-
roby umělé investorské kůže, ta je tu hodně módní; podí-
vejte se například na boty tamhleté mladé dámy." Před
nehostinným pozadím rozeklané rudé krajiny seděla ci-
kádská studentka a usrkávala frappé. Na sobě měla sukni
zdobenou korálky, na tváři namalované zářivé obrazce.
Její boty byly dokonalou replikou investorských nohou,
prstů, drápů, zkrátka všeho. Vozítko popojelo a výjev za
ní sebou trhl. Lindsay pocítil závrať a musel se chytit
stolu.
Navarre se trochu zamotal a prohlásil: "V Carevnině
komplexu se dá lépe podnikat. Už po osmi měsících ode
mě odvolali psy."
"Blahopřeji," odvětil Lindsay.
Většina přistěhovalců byla z rozhodnutí Královniných
poradců pod dohledem psů po dva roky. V okrajových
slumech se nacházely rozsáhlé oblasti. kde byla realita
sledována kamerami a všichni měli soustavně v patách
videopsy. Všudypřítomné odposlechy a detektory patřily
v Carevnině komplexu k životu na veřejnosti. Plnopráv-
ní občané však mohli sledování uniknout v privátkách,
přepychových baštách soukromí.
Lindsay upil ze sklenky. "Abych předešel zmatkům,
,
Iii
Schismatrix
331
měl bych vás informovat, že v současnosti používám jmé-
no Lindsay."
"Cože? Jako Wellspring?"
"Co prosím?"
"Vy nevít.e, kdo Wellspring ve skutečnosti je?"
"Asi nevím," usoudil Lindsay. "Záznamy se ztratily
na Zemi, kde se také narodil."
Navarre se s radostí zasmál. "Pro ty nahoře už to
není žádné tajemství. Štěbetají si o tom všechny privát-
ky. Wellspring je ze Zřetězení. Ve skutečnosti se jmenuje
Abelard Malcolm Tyler Lindsay."
"To je neuvěřitelné."
"Wellspring hraje vysokou hru. Tou Zemí se jenom
maskuje. "
"Zvláštní. "
"My o vlku," nadhodil Navarre. Z průchodu do tu-
nelu po Lindsayově levici se vyhrnul hlučný dav. \Vell-
spring dorazil s klakou cikádských učedníků, s desítkou
zarudlých studentů, kteří právě odešli z nějakého večírku
a smáli se na celé kolo. Mladé Cikády, to byl hemžící se
roj modré a zelené barvy, dlouhých, splývavých kabátů,
kalhot s rozparky u lemů a blyštivých vest, pokrytých
plazími šupinami.
Wellspring zahlédl Lindsaye a doletěl k němu. Hří-
vu rozcuchaných havraních vlasů měl staženou čelenkou
z mědi a platiny. K rukávu zeleného kabátku, zdobeného
motivem listů, měl připevněný přehrávač, z nějž se linula
pseudohudba šumících větví a řevu zvířat.
"Lindsayi!" vykřikl. "Lindsayi! Moc rád tě vidím."
Neurvale Lindsaye objal a připoutal se k židli. Vypadal
opile. Tváře mu hořely, až si musel rozepnout límeček.
Ve vousech se mu cosi hemžilo, malá kolonie něčeho, co
připomínalo železné blechy.
"Jak sis užil výlet?" optal se Lindsay.
332
Bruce Sterling
III
"v Prstencové radě je nuda! Promiň, že jsem tĚ' tu
nepřivítal." Mávl na serva. "Co piješ? Marineris je pa-
rádní rokle, co? I ty starý přítoky jsou velký jako Grand
Canyon v Arizoně." Ukázal Lindsayovi za rameno, na
průrvu mezi vysokými stěnami kaňonu, kde poryvy ledo-
vého větru vířily řídká oblaka okrového prachu. "Jenom
si představ, že je tam vodopád, a ten se s burácením tří-
ští a dělá se duha. Takov)'" pohled ti rozechvěje duši až
ke kořenům její složitosti."
"Ovšem," přisvědčil Navarre a zlehka se usmíval.
Wellspring se otočil k Lindsayovi. "Mám pro skeptiky
jako Jevgenij takové duchovní cvičeníčko. Každý den by
si měli opakovat: 'Staletí... staletí... staletí. '"
"Jsem pragmatik," prohlásil Navarre, pohlédl Lind-
sayovi do očí a významně zvedl obočí. "Život se žije ze
dne na den, ne ze století do století. Žádné nadšení tak
dlouho nevydrží. Tělo a krev je neudrží." Otočil se k \Vell-
springovi. "Vaše ambice sahají mnohem dál než život."
"Samozřejmě. Jiné být nemohou. Ony totiž realitu
obklopují. "
"Královnini poradci jsou praktičtější." Navarre se na
\Vellspringa díval s trochou opovržení a nedůvěry.
Královnini poradci od raných dob C-K získali na váž-
nosti. Wellspring se s nimi o moc nepřetahoval a raději
ustoupil. Zatímco teď se oni potýkali s každodenní vládou
Carevnina komplexu, Wellspring pravidelně navštěvoval
hnidoměsta a privátky. Častokrát byl pryč několik měsí-
ců, aby se podléze znovu objevil, doprovázen záhadnými
postlidmi a podivíny, kteří dosud žili na okraji společ-
nosti. Takové konání zjevně vyvádělo N avarra z míry.
"Chtěl bych práci," obrátil se Lindsay k Wellspringo-
vi. "Nic politického."
"Něco ti určitě najdeme."
Lindsay se rozhlédl. Najednou se v něm zrodilo ne-
zvratné přesvědčení. "Mars se mi nelíbí."
IIII
I
1 11
1,[
1' 1
I[
Schismatrix
333
Wellspring zvážněl. "Uvědomuješ si, že celý tvůj bu-
doucí osud by se mohl nabalovat na tohle bezděčné pro-
hlášení? Budoucnost vzniká právě z takových jadérek
svobodné vůle, je to řízené nezadržitelným determinis-
mem."
"Je tam moc sucho," usmál se Lindsay. Dav zalapal
po dechu a vykřikl, když vozítko prudce sjelo ošidný svah
a celý promítaný svět se zakymácel. "A moc rychle se
hýbe."
Wellspring byl nešťastný. Když si upravovallímeček,
Lindsay si na kůži jeho krku všiml otlaků od zubů. Ztlu-
mil zvuky lesa, linoucí se z přehrávače. "Asi bychom se
neměli pouštět do více světů najednou, nemyslíš?"
N avarre se nevěřícně rozesmál.
Lindsay ho ignoroval a díval se Wellspringovi přes ra-
meno na skupinku jeho přívrženců. Jeden mladý Tvárný,
oblečený v saku akademika, na loktech zdobeném kože-
šinou, se obličejem bořil do poletujících ruso-blonďatých
kadeří jisté mladé dámy, která svým vzhledem připomí-
nala tygřici. Zaklonila hlavu, rozjařeně se smála a Lind-
say zahlédl přepadlého Abelarda Gomeze, kterého čás-
tečně zakrývala. Na stěně za Gomezem dřepěli dva sle-
dovací psi, kovová žebra se jim leskla, jejich skelné kame-
rové tváře natáčely každý okamžik jeho života. Lindsay
pocítil lítost a smutek nad pomíjivostí věčných pravd lid-
ských.
Wellspring se vrhl do vášnivé debaty a přívalem frází
smetl Navarrovy jízlivé poznámky. Velice výmluvně ho-
vořil o asteroidech; hroudách ledu, velkých jako město,
které mají být mrštěny proti povrchu Marsu, megatu-
ny ledu, které dají vzniknout kráterům-oázám s hojností
vody. Do lačné atmosféry budou stoupat páry a těka-
vé látky, polární ledové čepičky se rozpustí a uvolní se
plynný oxid uhličitý. Nejprve se objeví potůčky, později
jezera. Kráterové oázy obsadí týmy vědců a bioformují
334
Bruce Sterling
celý ekosystém. Lidstvo bude poprvé větší než samotná
realita: živoucí svět bude za svou existenci vděčit lidstvu,
a ne naopak. \Vellspring to považoval za morální povin-
nost, za splátku dluhu. Na ceně nezáleželo Peníze byly
pouhý symboL Skutečn)' byl pouze život.
Navarre mu skočil do řeči:
"Vás ale nevyhnutelně přemÚže lidský faktor. Kam se
poděl mamon? V tom už jste se kdysi spletl. Mohl jste
řídit Carevnin komplex. Vy jstP si ale nechal moc unik-
nout, a teď tu s obvyklou výkonností vládnou Královnini
poradci, ti mechanističtí -" Navarre se zarazil, protože
si všiml psÚ, kteří doprovázeli Gomeze ,,- pánové. Ale
i když si odmyslíme politiku, tenhle nesmysl ničí schop-
nost C-K dělat pořádnou vědu! Mluvím o opravdovém
výzkumu; o takovém, který přináší nové patenty, a těmi
se C-K mÚže zaštítit před svými nepřáteli. My plýtváme
zdroji na terraformaci za situace, kdy proti nám militanti
mezi Mecháky i Tvárnými dál kují pikle. Ano, uznávám,
že máte hezké sny. Ano, dokonce se dají společensky vy-
užít jako vcelku neškodná státní ideologie. Ale nakonec
se zhroutí a vezmou s sebou i C- K."
\Vellspringovi se zajiskřilo v očích. "Jste přepracova-
ný, .Jevgeniji. Potřebujete novou perspektivu. Vezměte si
deset let volna a zkuste, jestli časem nezměníte názor."
N avarre zrudl hněvem. Otočil se k Lindsayovi. "Vi-
díte? Kataklyzma! Ta poznámka má znamenat ledovou
vraždu, slyšel jste, jak na ni dělá narážky! Pojďte, Mi-
lozsi, přece se nebudete paktovat s takovými budižkniče-
my!"
Lindsay mlčel. Kdysi by možná překroutil hovor ve
svÚj prospěch. Teď už tu schopnost ale neměl. A ani o ni
nestáL
Slova byla zbytečná. Se slovy už ztratil trpělivost. Už
ho nedokázala zadržet.
Znenadání si uvědomil, že musí překročit pravidla.
Schisrnatrix
335
Vznesl se zp židle a zdčal si svlékat šaty.
N avarre bez meškání odešel. uražený a zmatený. Lind-
sayovy šaty se vznášely ve stavu beztíže. jeho sako a kal-
hoty se pomalu otáčely nad stolky. Hosté se jim se smí-
chem vyhýbali. Zanedlouho byl úplně nahý. Nervózní
smích davu přešel v rozpačité ticho. Odtahovali se od
GOlllezových psÚ a neklidně štěbetali.
Lindsay si jich nevšímaL Zkřížil ve vzduchu nohy do
tureckého sedu a zíral na stěnu. \Vellspringovi studenti
si dali odchod, omluvně huhňali a ohlíželi se. Dokonce
i Wellspring byl na rozpacích. A když odešel, doprovodili
ho i poslední zbylí hosté.
Lindsay osaměl s barovým servem, mladým Gome-
zem a jeho psy.
Gomez se k němu pomalu přisunul. "Carevnin kom-
plex je jiný, než jak jsem si ho v Republice představovaL"
Lindsay meditoval o marsovské krajině.
"N asadili na mě psy. Protože bych hypoteticky mohl
být nebezpečný. Vám psi nevadí, že ne?.. No, zjevně ne-
vadí." Gomez si zhluboka povzdychl. "Jsem tu tři měsíce,
a ostatní si mě pořád drží od tpla. Nechtějí mě přijmout
do Kliky. Viděl jste to děvče, že? Melanii Omahovou,
doktorku Omahovou z Kosmosity? Je to vážně kus, co?
Muži se psy ji ale nezajímají; koho by taky zajímali, když
je sleduje Bezpečnost? Dal bych pravou ruku za to, abych
s ní mohl být deset minut v privátce. Teda, nezlobte se."
S trapným pocitem se zadíval na Lindsayovu mechanic-
kou ruku.
Setřel si z tváří rudé pruhy barvy na tělo. "Pamatuje-
te se, jak jsem vám vyprávělo Abelardu Lindsayovi? No,
říká se, že jste to vy. A já tomu asi i věřím. Jste Lindsay.
Jste on."
Lindsay se dlouze nadechl.
"Chápu," přisvědčil Gomez. "Říkáte, že na tom ne-
sejde. Že záleží jenom na Cíli. Ale poslechněte si tohle!"
336
Bruce Sterling
Schismatrix
337
IIIII
Z kabátu zdobeného květovaným motivem vytáhl bloček.
Zoufalým hlasem vykřikoval: ,,'Rozptýlený sebeorganizu-
jící systém se rozvíjí podle koherentní posloupnosti ča-
soprostorových struktur. Rozlišujeme čtyři dimenzionál-
ní soustavy: autopoiezie, ontogeneze, fylogeneze, anage-
neze. '" Ztrápeně ten papír zmuchlal. "A to mám z hodin
poezie!"
Rozhostilo se ticho. Nato Gomez vyhrkl: "Třeba je
v tom tajemství života! Ale jestli je, uneseme ho? Do-
kážeme splnit cíle, které jsme si vytyčili? Za stovky let?
A co obyčejné věci? .Jak můžu mít radost z obyčejného
dne, když se nade mnou vznáší přízrak těch staletí... Je
to všechno strašně velké, včetně vás... Vás! Vás, který
jste mě sem přivedl. Proč jste mi neřekl, že se kamarádí-
te s Wellspringem? Že by skromnost? Přece jste Lindsay!
Samotný Lindsay! Zprvu jsem tomu nevěřil. Když jsem
se přesvědčil, že je to pravda, vyděsil jsem se. Jako kdyby
k vám promlouval vlastní stín."
Zaváhal. "Celé ty roky se schováváte. Ale teď se ote-
vřeně vydáte vstříc Schismatrixu, že ano? Přišel jste bu-
dovat monumenty, oslnit svět... Když vás vidím, oprav-
du vás, nahání mi to strach. Jako bych pod masem svě-
ta spatřil kosti matematiky. Ale i kdyby byla podstata
správná, co s masem? My jsme maso! Co s masem?"
Lindsay mu neměl co odpovědět.
"Vím, co si myslíte," pokračoval nakonec Gomez.
,,'Láska mu zlomila srdce; nic nového pod sluncem. Je-
nom čas ho přivede k rozumu.' To si myslíte, co?.. Jasně
že si to myslíte."
Když Gomez znovu promluvil, hovořil klidně a za-
myšleně. "Už to začínám chápat. Slovy to nelze popsat,
že? Člověk to může pojmout jenom jako celek. Jednou se
mi to podaří. Jednou, až budou ti psi pryč. Jednou, až
budu na Melanii Omahovou jenom vzpomínat." Vypa-
dal smutně, ale povzneseně. "Slyšel jsem, co si povídali,
když jste udělal to své - to. . . gesto. Ti takzvaně kultivo-
vaní lidé, tyhle hrdé Cikády. Možná ovládají jazyk, ale
moudrost patří vám." Gomez úplně zářil. "Děkuji, pane."
Lindsay počkal, až Gomez odejde. Pak už se nedoká-
zal ovládat. A napadlo jej, že se snad bude smát až do
smrti.
I
li
II
]
11'11
IIIII
'II
'lili
illll
I I I
li
II:
II
I
' I I
II
!i ll
I
Schismatrix
339
K a pit o I a 10
stále však balancovala na pokraji vyloučení, tolerovali ji
pouze jako třídírnu přeběhlíků z Prstencové rady.
Technika založená na živé hmotě, kterou v Dembow-
sce vyvíjeli, konsternovala dokonce i Prstencovou radu.
Ta pod vládou Zenových serotoniků usilovala o stabilitu;
v důsledku toho začínala za svými protivníky zaostávat.
Nejmodernější genetickou technologii nyní pěstovali ex-
trémističtí černí lékaři z komet a prstenců Uranu, kteří
jako o závod chrlili postlidské klady typu Ivletropolari-
tů, Krvavých plavců a Endosymbiotiků. Lidstvo odhodi-
li jako placentu. Rozkládající se mikrofrakce obklopovaly
Schismatrix jako opar přehřáté plazmy.
Pokrok vědy přešel v bezhlavý úprk. Ivlechanisté
a Tvární byli jako dvě proti sobě stojící armády, jejichž
řadoví členové, rozprchnutí po bažinách a houštích, ig-
norovali rozkazy stárnoucích generálů. Nově vzniklé fi-
lozofie oné doby - posthumanismus, zenový serotonin,
galaktismus - byly signálními ohni, které měly přilákat
zbloudilé duše. Filozofie přeběhlíků.
Lindsayův oheň plál jasně a jeho záře přilákala mnoho
lidí. Jeho skupině se říkalo Životářská klika.
Kliky v Carevnině komplexu měly zcela po zásluze
moc jako menší frakce. Tvořily stínovou vládu C-K, mo-
rální paralelu nedbalé formální vládě Královniných po-
radců. Elita klik působila za scénou, spřádala dobře pro-
myšlené sítě dezinformací a napodobovala tak svůj vzor
- Wellspringa. Forma vlády a její skutečná podoba od
sebe byly nenásilně odděleny. Arbitři společnosti z řad
Polykarbonové kliky, Životářů nebo Zelené kamarily do-
kázali konat zázraky na základě prosté bezděčné narážky
či zvednutého obočí.
Došlo tedy k tomu, že skupinky osob, které chtěly
zběhnout do C-K, nejprve konzultovaly cikádské kliky,
a až poté formálně požádaly o azyL To bylo obyčejně
Wellspringovo pole působnosti.
ill
III
KARTEL DEMBOWSKA: 21. 2. '01
! I '
1' 1 1
II
I
Přes svůj podíl na založení Carevnina komplexu ho
Kitsune nikdy nenavštívila. V prvních dnech C- K v něm
měla, stejně jako Wellspring, rozsáhlý vliv; ovšem na roz-
díl od něho se jej velkomyslně nevzdala. Zatímco \Vell-
spring se stáhl z každodenního vládnutí a zabýval se svý-
mi bezpáteřními komploty, Kitsune se bezostyšně stavěla
proti Královniným poradcům.
V průběhu let, kdy se Lindsay zotavoval, se jí vcelku
dařilo. Ohlásila záměr přestěhovat se do C-K, ale jak čas
běžel, nechtělo se jí měnit zaběhlý styl života a její vliv
upadaL Nakonec došlo ke zlomu a osudy C-K a Dem-
bowsky se začaly zásadně lišit.
Znepokojivé zpráv o jejích proměnách se donesly
i k Lindsayovi v C-K. Ríkalo se, že používá nové techno-
logie, že využívá nedbalosti, která přišla s détente. Dem-
bowska byla dosud členem mechanistické Unie kartelů,
I
I
II:'"
I
340
Bruce Sterling
Schismatrix
341
Ovšem když se ozvala zatím poslední skupina, \Vell-
spring byl na jedné ze svých náborových cest. Lindsay,
který byl s pozadím případu obeznámen, se uvolil, že
se s představiteli přebíhající skupiny setká na neutrální
půdě v Dembowsce.
Doprovod mu dělali jeho prorektor Gomez, čtveřice
jeho postgraduálních studentů a diplomatický pozorova-
tel od Královniných poradců.
Dembowska se změnila. Když delegace spolu s několi-
ka dalšími pasažéry vstoupila do celnice, Lindsaye ohro-
milo, jaké je tam teplo. Vzduch měl teplotu těla a trošku
voněl po Kitsunině kůži. Probudily se v něm vzpomínky.
Smutně se usmál. Oněm vzpomínkám už bylo osmdesát
pět let, byly tenké jako papír; jako by se přihodily něko-
mu jinému.
Lindsayovi Životáři si vyzvedli zavazadla. Dva post-
graduální studenti, Mechanisté, drmolili do mikrofonů na
rtech první dojmy. Zbylí cestující čekali u skenovacích
kabinek.
K delegaci přistoupili dva dembowští agenti. Lind-
say udělal ve slabé gravitaci krok. "Harémová policie?"
zeptal se.
"Stěnoděti," odpověděl první z dvojice, muž. Na sobě
měl tenké kimono bez rukávů; holé ruce měl pokryté te-
továním, které označovalo jeho hodnost. Měl povědomý
obličej. Lindsay poznal geny Michaela Carnassa. Otočil
se k ženě a spatřil mladší verzi Kitsune, holohlavou, tma-
vé ruce pomalované bílým inkoustem.
"Jsem plukovník Martin Dembowska a toto je má
stěnosestra kapitánka Murasaki Dembowska."
"J á jsem rektor Lindsay. Toto jsou členové kliky Abe-
lard Gomez, Jane Murrayová, Glen Szilard, Colin Szi-
lard, Emma Meyerová a tajemník Fidel N akamura, náš
diplomatický pozorovatel." Každá z Cikád se při vyřčení
svého jména uklonila.
Doufám že vám nevadila výměna bakterií na pa-
lubě lodi," p znamenala Murasaki. Mluvila Kitsuniným
hlasem.
"Nic závažného."
O kožní bakterie Stěnomatky musíme dbát pečlivě,"
vys ětlil plukovník. "Jsou tu totiž značně velké plochy.
Jistě to chápete."
"Můžete nám dát přesná čísla?" zeptal se jeden z brat-
rů Szilardových; stejně jako každý Mf'chanista zoufale
žadonil o nezpochybnitelná data. "Zprávy v Carevnině
komplexu nejsou jasné."
Podle poslední studie činila hmotnost Stěnomatky
čtyři sta tisíc osm set dvanáct tun," dmul se pýchou
plukovník. "Máte něco k proclení? Ne? Tak pojďte za
mnou."
Zavedl je do soukromé odbavovací kanceláře, kde ode-
vzdali zavazadla a obdrželi sterilizovaná kimona pro hos-
ty. Bosí se vznášeli v horkém vzduchu prvního nákupního
střediska Dembowsky.
Rozsáhlý prostor bezcelních obchodů měl podlahy,
stěny i stropy z masa. Cikády našlapovaly s nechutí a prs-
ty se jenom otíraly o pružnou kůži. Toužebně pokukovaly
po obchodech, bezpečných ostrůvCÍch z kamene a kovu.
Lindsay je vycvičil tak, aby se chovali taktně, a byl hrdý
na jejich skryté reakce.
Když vstoupili do prvního dlouhého tunelu, znejistěl
i LindsaYi jeho kruhový design, podobný jícnu, působil
hluboce zneklidňujícím dojmem. Skupinka nastoupila na
nekryté sáně, poháněné peristaltickými stahy šlachovité
dráhy pod nimi.
Slizké stěny byly v pravidelných rozestupech lemova-
né zaškrcenými výpustmi natrávené kaše. Světlo se linu-
lo z průsvitných měchýřků, plných fosforeskujícího ma-
teriálu. Gomez, usazený hned vedle Lindsaye, si stavbu
jako u vytržení prohlížel. Svou pozornost zvýšil na ma-
....
'i l l
II
342
Eruce Sterling
Schismatrix
343
!\
I'i:
I
I I I.
li
I p
I:
II
I
.1
1111
ximum pomocí drogy, která byla mezi Cikádami známá
jako "Zelená extáze."
"Strašně riskují," podotkl tiše Gomez. "Může za tím
být nějaká osobnost? O všechno tohle maso se musí sta-
rat přinejmenším půltunový mozek.'. Přimhouřil oči.
"Jaký je to asi pocit."
Carnassův klon v přední části saní se dotkl ovládací-
ho panelu. V podlaze se s čvachtáním otevřela spára, sá-
ně sklouzly dolů a vertikálně padaly. Řítili se výtahovou
šachtou, určenou pro několik výtahů, kterou pravidelně
přerušovaly rozmazané výjevy ulic a předměstí.
Létaly kolem nich obchody a kanceláře, obklopené
masou snědé saténové kůže. Teplo a parfémy navoněné
pokožky byly všude: intimita v průmyslovém měřítku.
Lidí viděli málo. Většinou se jednalo o nahaté, rozdová-
děné děti.
Sáně zastavily. Skupinka vystoupila na kožešinový
můstek. Když se prázdné sáně vydaly na zpáteční ces-
tu, Gomez dloubl do Lindsaye. "Stěny mají uši, pane
rektore. "
To měly, a oči taky.
Na tomto patře bylo ve vzduchu cosi zvláštního. Par-
fém byl mimořádně silný. Gomez zmalátněl a bratři Szi-
lardovi, kteří si před cestou nasadili náhlavní kamery,
si je zase sundali, aby si mohli z čela otřít pot. Jane
Murrayová a Emma Meyerová se podezřívavě rozhlížely,
zmatené čímsi nedefinovatelným. Když je Dembowskané
vedli z můstku do masitých hlubin, Lindsay náhle pocho-
pil: pohlavní feromony. Stavba byla vzrušená.
Skupinka procházela v nízké gravitaci po pěšině: ztuh-
lá kůže byla poznamenaná nekonečnými proudy otisků
prstů. Strop nad nimi tvořil vlnící se koberec lesklých
černých chlupů, kterých bylo možné se zachytávat při
cestě po rukou.
Tato úroveň nepochybně sloužila jako exponát pro
hosty: někdejší budovy byly rozebrány až na kostru, kte-
rá sloužila jako opěrná mříž pro maso. Z každičké stěny
vystupovaly kypré výrůstky, ostré hrany byly nahrazeny
jemnými mateřskými křivkami. Stavby se táhly od pod-
lahy vzhůru a ve štíhlém oblouku přecházely do lesklé-
ho stropu. Budovy byly hrbolaté a vyduté, narůžovělé
svěračové dveře sotva postřehnutelně klouzaly pod kůži,
porostlou jemným chmýřím.
Zastavili se na chlupatém trávníku před obrovskou
zdobnou stavbou, z jejíchž tmavých stěn vystupovala
kostěná mozaika. "Vaše ubytovna," oznámil plukovník.
Dvoukřídlé dveře budovy se otevřely, visely na svalna-
tých pantech, připomínajíCÍch čelist.
Třebaže ostatní šli dál, Jane Murrayová zaváhala;
chytila Lindsaye za předloktí. "Ty kosti ve stěnách - to
jsou zuby." Pod nánosem světle modré a akvamarínové
cikádské barvy jí zbledl obličej.
"Ve vzduchu jsou ženské feromony," prohlásil Lind-
say. "Proto jste nesvá. Je to reflexivní reakce."
"Žárlím na zdi." Post antropoložka se usmála. "Je to
tu jako v nějaké ohromné privátce."
Lindsay na ní i přes její odvahu viděl strach. Raději
by se ubytovala v té nejhorší cikádské privátce a vytrpěla
všechny její tajné hry, než aby musela přebývat tady.
Vešli.
Promluvila k nim Murasaki. "V ubytovně s vámi bu-
dou bydlet dvě skupiny obchodních cestujících z Diotimy
a Themis, budete ale mít vlastní křídlo. Tudy, prosím."
Následovali ji chodbou, vydlážděnou kostěnými im-
plantáty. Za žebry stropu tlouklo jedno ze srdcí Dem-
bowsky, krevní čerpadlo pro průmyslové použití. Jeho
tlukot udával rytmus tichému, melodickému klokotání
nástěnného hrtanu.
Jejich příbytek, to byla směsice organiky a techni-
ky. Na stěnách zářily burzovní monitory a sledovaly růst
I
II
,!:II
I'
I,
344
Eruce Sterling
Schismatrix
345
II
I!I
III
I
I
:J
I
a pokles hlavních mechanistických titulů. Nábytek tvo-
řily elegantní hroudy a boule: zakřivené masovp postele,
pokryté prostými květovanými lůžkovinami.
Prostorný pokoj byl rozdělený tetovanými membrá-
novými zástěnami. Plukovník na jednu z nich poklepal.
Shrnula se ke stropu jako oční víčko. Zdvořile ukázal na
jednu z postelí. "Vybavení je příkladem erototechnologie
naší Stěnomatky. Jsou tu pro vaše pohodlí a zábavu. Mu-
sím vás však upozornit, že naše Stěnomatka si vyhrazuje
právo úrodnosti."
Emma Meyerová, která se mezitím na jedno z lůžek
opatrně posadila, zase vstala. "Co prosím?"
Plukovník se zaškaredil. "Mužské ejakuláty se stávají
majetkem příjemkyně. To je prastarý ženský princip."
"Aha. Chápu."
Murasaki si olízla rty. "Vám to připadá nezvyklé, dok-
torko?"
"Vůbec ne," přívětivě odvětila Meyerová. "Dává to
smysl. "
Dembowská dívka pokračovala. "Děti zplozené muži
z vaší skupiny se stanou plnoprávnými občany. Všechny
Stěnoděti jsou milovány stejnou měrou. Já jsem sice do-
konalý klon, ale lásku Matky jsem si zasloužila. Není-liž
pravda, Martine?"
Plukovník pronikl do diplomacie lépe než ona. Při-
kývl.
"Voda v koupelně je sterilní a obsahuje minimální
množství rozpuštěných organických látek. Můžete ji klid-
ně pít. Potrubí je sice založeno na močopohlavní techno-
logii, nejedná se však o splašky."
Gomez překypoval šarmem. "Jako biologický konst-
ruktér jsem vaší důmyslnou architekturou nadšen. Neje-
nom jejím šikovným řešením, ale i její krásou." Odmlčel
se. "Máme čas se vykoupat, než dorazí zavazadla?"
Cikády se musely mýt. Následky bakteriální výměny
ještě úplně neodezněly a z horkpho dembowského vzdu-
chu je svědila kůže.
Lindsay se odebral k okraji pokoje a odsunul mem-
bránovou stěnu.
Okamžitě změnil rychlost. Když vedle sebe neměl své
mladé stoupence, pohyboval se vlastním tempem.
Nemusel se koupat. Na jeho staré pokožce se už žádná
velká populace bakterií neudržela.
Posadil se na hranu postele. Byl unavený. Oči mu
pohasly. Dlouho byl úplně prázdný, nemyslel vůbec na
nic.
Konečně zamrkal a probral se. Mimoděk si sáhl do
náprsní kapsy a vytáhl z ní smaltovaný inhalátor. Dva
šluky Zelené extáze v něm znovu probudily zájem o svět.
Zvolna se rozhlédl a s překvapením si u stěny všiml mod-
rého kimona. To na sobě měla Murasaki. Její tělo se na
koženém pozadí téměř dokonale ztrácelo.
"Kapitánko Murasaki," pozdravil. "Nevšiml jsem si
vás. Nezlobte se."
"Dostala -" Stála a zdvořile mlčela. Znervózňovala ji
jeho reputace. "Dostala jsem rozkaz -" Ukázala ke dve-
řím, k záhybu ve stěně.
"Chcete mě někam odvést?" optal se. "Moji společníci
si poradí i beze mě. Jsem vám k dispozici."
Vstoupil s dívkou do chodby, obložené kostmi a chlu-
py.
Tam se dívka zastavila a přejela rukou po hladké ků-
ži stěny. V podlaze vedle ní se rozevřela díra a oba jí
seskočili o patro níž.
Pod ubytovnou se nacházelo technické zázemÍ. Sly-
šel nekonečné proudění v tepnách a občasné zakručení
holých stěn. Kolem zářily biomonitory, obklopené svraš-
tělým rámem masa.
"Tady máme zdravotní středisko," vysvětlila Mura-
saki. "Myslím tím Matčino zdravotní středisko. Má tu
346
Eruce Sterling
Srhismatrix
347
myšlenkovou přípojku Skrze mě si tu s vámi může pro-
mluvit. Nesmíte se toho báL" Otočila se k němu zády
a stáhla si z krku pramen vlasů. V týle mpla konektor.
Přes Lindsaye se jemně přelila Zelená extáze, vlna
rozechvělé zvědavosti. Zelená extázE' byla nejdokonalejší
drogou proti nudě, biochemický základ zvědavosti redu-
kovaný na samotnou jeho podstatu. Když si jí člověk vzal
dost, mohl si udělat koníčka z čar na vlastních dlaních.
Lindsay se s nelíčenou radostí usmál. "Úžasné."
Murasaki zaváhala a tázavě se na něho zahleděla.
"Nesmíte se zlobit, že na vás tak civím," omlouval se
Lindsay. "Tolik mi připomínáte vaši matku."
"Jste opravdu on, pane rektore? Abelard Lindsay, mi-
lenec mé matky?"
"Vždycky jsme byli s Kitsune přátelé."
"Jsem jí hodně podobná?"
"Klony jsou odlišní lidé," konejšil ji. "Kdysi jsem měl
v Prstencové radě rodinu. Moji sougenikové - moje děti
- byli klony. A já je miloval."
"Nemyslete si, že jsem jenom kousek Stěny," nabá-
dala ho Murasaki. "Buňky Stěny jsou chromozomaticky
ochuzené. Chimérické blastomy. Stěna není tak lidská ja-
ko Kitsunina původní tkáň. Anebo moje." Pátravě se mu
zadívala do očí. "Nevadí vám nejdřív mluvit se mnou?
Nenudím vás?"
"Nemožné," odtušil Lindsay.
"My Stěnoděti už jsme měli několikrát potíže. Někteří
cizinci se k nám chovají jako ke zrůdám." Povzdechla si
a uklidnila se. "Pravdou je, že jsme dost nezajímaví."
"Připadá vám to tak?" zeptal se jí soucitně.
"Není to tu jako v Carevnině komplexu. Tam je to
vzrušující, že? Pořád se něco děje. Piráti. Posthumanis-
té. Přeběhlíci. Investoři. Občas vídám nějaké nahrávky.
Strašně ráda bych nosila šaty, jaké tam máte."
Lindsay se usmál. "Zlatíčko, šaty vypadají lépe z dál-
ky. Cikády se oblékají, aby tak daly najevo své společen-
ské postavení. Trvá jim to i několik hodin."
"Jste předpojatý, pane rektore. Přece jste vynalezl
slavnostní svlékání!"
Trhl sebou. Jak dlouho se s ním tohle klišé potáhne?
"Viděla jsem to na divadle," přiznala dívka. "Gold-
reichská intrasolární přiletěla na turné. Hráli Soucit s ha-
větí od Fernanda Vetterlinga. Hlavní protagonista se ve
finále svleče."
Lindsay byl rozmrzelý. Co se dal Vetterling k Zeno-
vým serotonikům, jeho hry ztratily říz. Rád by to dívce
vysvětlil, cítil se však příliš odpovědný za tragické smě-
řování Vetterlingovy kariéry. K vůli politice žil Vetterling
léta jako mrtvola. Lindsay dramatikovi nijak nezazlíval,
že si vybral mír za jakoukoliv cenu. "Svlékání je dneska
nevychovanost," prohlásil. "Ztratilo smysl. Lidé se svlé-
kají, jen aby v hovoru něco zdůraznili."
"Mně to připadalo úžasné. I když nahota nemá
v Dembowsce žádný zvláštní význam... Já vám nemám
co vyprávět o divadle. Nezaložil jste snad Intrasolární
společnost kabuki?"
"Tu založil Fjodor Rjumin," opravil ji.
"Kdo to je?"
"Geniální dramatik. Zemřel před několika lety."
"Byl hodně starý?"
"Strašně moc. Bylo mu ještě víc než mně."
"To je mi líto." Přivedl ji do rozpaků. "Už půjdu.
Určitě si máte se Stěnomatkou hodně co povídat." Při-
tiskla ruku ke stěně za sebou a znovu se k němu otočila.
"Děkuji, že jste se mnou měl trpělivost. Bylo mi velkou
ctí."
Ze stěny za ní se vysunulo masité chapadlo. Roztaže-
ná uzlina na jeho konci se jí přitiskla k šíji. Murasaki si
odhrnula vlasy a upravila přípojku. Tvář ztratila výraz.
,III
II
348
Bruce Sterling
Podlomila se jí kolena a ve slabé gravitaci pomalu
padala. Kitsune se zapojila a zachytila ji dřív, než stihla
dopadnout na zem. Tělo, paralyzované zpětnou vazbou,
se krátce zachvělo; Kitsune ho posléze protáhla a přejela
si rukama po pažích. Tvář získala výraz; tělo bylo plné
elegance, nabité starou a divokou vitalitou. Jenom oči
mělo mrtvé.
"Ahoj, Kitsune."
"Líbí se ti to tělo, miláčku?" Rozkošnicky se zavinila.
"Nic tak nevyvolává vzpomínky, jako když jsi v mladé
ženě. Jak si dnes říkáš?"
"Abelard Lindsay. Rektor Kosmosity-Metasystému
Carevnina komplexu, ústav jupiterovských soustav."
"A arbitr Životářské kliky?"
Usmál se. "Hodnosti ze společenských klubů nemají
právní platnost, Kitsune."
"Je to tak silná pozíce, aby sem přilákala přeběhlíka
až z Unie sběračů... Říká, že se jmenuje Věra Konstan-
tinová. A to jméno je tak důležité, že sem přiláká zase
tebe?"
Pokrčil rameny. "Jsem tu, Kitsune."
"Dcera tvého starého nepřítele? A sougenička dávno
mrtvé ženy, na jejíž jméno si nemůžu vzpomenout?"
"Věry Kellandové."
"Jak rychle se ti vybavilo. Rychleji než náš vztah?"
"Neměli jsme jenom jeden. Vzpomínám si na naše
mládí v zaibatsu, i když už ne tak dobře, jak by mi bylo
milé. A vzpomínám si, jak jsem třicet let žil tady v Dem-
bowsce, kdy jsem si tě držel od těla, protože mě tvá po-
doba odpuzovala a stýskalo se mi po ženě."
"Kdybych přitlačila, neodolal bys mi v jakékoliv po-
době. Tehdy jsem s tebou jenom koketovala."
"Od té doby jsem se změnil. Dnes na mě tlaČÍ jiné
záležitosti. "
I I
!I'II
II
'lili
I'
1111
jr
j:1
I,
i
J
III
Schismatrix
349
"Já teď ale mám lepší podobu. Stejnou jako dřív."
Nechala z dívčina těla sklouznout kimono. "Nerozdáme
si to jako za starých časů?"
Lindsay přistoupil k tělu a loudavě mu přejel vrásči-
tou rukou po boku. "Je překrásné," uznal.
"Je tvoje," nabídla mu. "Bav se."
Povzdychl si. Prsty se dotkl rozevřené uzlinky na dív-
čině šíji. "Takovou věc jsem měl zavedenou při souboji
s Konstantinem. V drátech se toho při překladu hodně
ztratÍ. Neucítíš, jaké to je doopravdy, Kitsune. Bude to
jiné než tenkrát."
"Tenkrát?" Rozesmála se. Ústa byla otevřená, ale tvář
se téměř nehýbala. "Tahle omezení jsem pustila z hlavy
tak dávno, že už si na ně ani nevzpomínám."
"To nic, Kitsune. Já už taky necítím stejně." Ustoupil
a posadil se na zem. "Jestli tě to nějak utěší, pořád k tobě
něco cítím. I když se toho tolik změnilo a uběhlo tolik
let. Nedokážu to pojmenovat. Ale to, co bylo mezi námi,
stejně nikdy jméno nemělo."
Zvedla kimono.
"Lidé, kteří ztrácejí čas hledáním jmen, nemají čas
žít."
Strávili chvíli v přátelském mlčenÍ. Oblékla si šaty
bez rukávů a posadila se před něho. "Jak se má Michael
Carnassus?" zeptal se nakonec.
"Má se dobře. Při každém omlazení trochu opraví-
me poškození od Tříště. Dokonce vychází z Extraterária
na delší a delší časové úseky. V mých chodbách se cítí
chráněný. Už dokáže mluvit."
"To mám radost."
"Asi mě miluje."
"Tím se nedá pohrdnout."
"Když občas myslím na to, kolik jsem na něm vydě-
lala, mám takový zvláštní hřejivý pocit. Nikdy jsem neu-
zavřela lepší obchod. Byl tak úžasně poddajný... I když
11111
350
Eruce Sterling
I'\i'
I
I "
,In
už mi k lllcemu není, pořád při pohledu na něj cítím
opravdovou spokojenost. Rozhodla jsem se, že se ho ni-
kdy nezbavím."
"Výborně."
"Na Mechanistu býval chytrý, když byl na vrcholu.
Velvyslanec li cizinců; musel být jedním z nejlepších. Má
tu spoustu dětí - sougeniků - všechny se moc povedly."
"Toho jsem si všiml, když jsem se setkal s plukovní-
kem Martinem Dembowskou. Velmi schopný důstojník."
"Opravdu si to myslíš?"
Lindsay se zatvářil kriticky. "Nu, je mladý, ovšem.
S tím se ale nedá nic dělat."
"Ne. A tahle mluvka" - tělo ukázalo samo na sebe-
"je ještě mladší. Jenom devatenáct. Ale moje Stěnoděti
musejí růst rychle. Chci si z Dembowsky udělat genetické
hnízdo. Ostatní musí odejít. Včetně tvé tvárné kamarád-
ky z Unie sběračů."
"Udělám ti radost a odvezu ji."
"Je to past, Abelarde. Konstantinovy děti nemají dů-
vod tě milovat. Nevěř jí. Je stejná jako Carnassus, taky
byla u cizinců. Poznamenali ji."
"Musím přiznat, že jsem zvědavý." Usmál se. "To bu-
dou ty drogy."
"Drogy? Určitě ne tvůj druhdy oblíbený vazopresin.
Jinak bys měl lepší paměť."
"Zelená extáze, Kitsune. Mám pár dlouhodobých plá-
nů. .. Zelená extáze udržuje můj zájem."
"Ta tvoje terraformace."
"Ano. Víš, problém je v čase a měřítku. Dlouhodobý
fanatismus není legrace. Když nebereš Zelenou extázi,
mysl tak dlouho ohlodává nějaký úkaz, až se z něj stane
běžná věc."
"Rozumím," přisvědčila. "Tobě úkazy, mně obyčejnou
extázi. _. Porod je báječná věc."
lili,
II
Schismatrix
351
"Přivést na svět nový život. _ _ v tom je to tajemství.
Skutečná prigoginická událost."
. "Určitě jsi unavený, miláčku. Už ti kvůli mně zbyly
Jenom otřepané cikádské fráze."
"Omlouvám se." Usmál se. "Patří to k věci."
"Máte s Wellspringem chytrou zástěrku. Oba jste vy-
nikající řečníci. Je mi jasné, že dokážeš přednášet celé
hodiny. Nebo dny. Ale staletí?"
Zasmál se. "Někdy to vypadá jako vtip, co? Dvě ast-
rohnidy, které hlásají fundamentálno. Myslím, že Well-
spring věří. Pokud jde o mě, snažím se."
"Možná si on myslí, že věříš ty. "
"Možná, že ano. Možná věřím." Lindsay si kovovými
prsty prohrábl dlouhý pramen vlasů. "Co se týče snů,
posthumanismus má své zásluhy. Byla matematicky pro-
kázána existence čtyř úrovní složitosti. Viděl jsem rovni-
ce."
"Toho mě ušetři, miláčku. Určitě nejsme tak staří,
abychom museli probírat rovnice."
Slova jej minula. Mozek ovlivněný Zelenou extází na
okamžik podlehl kouzlu matematiky, nejčistší z dušev-
ních radostí. Navzdory letům studia mu při normálním
stavu vědomí ony vzorce připadaly úmorné, jako otupu-
jící shluk symbolů. V Extázi je chápal, byť si později
vzpomínal pouze na čistou radost z porozumění. Ten po-
cit se podobal víře.
Uběhlo několik minut. Probral se. "Omlouvám se,
Kitsune. Co jsi říkala?"
"Vzpomínáš si, Abelarde... Kdysi jsem ti říkala, že
být v extázi je lepší než být Bohem."
"Vzpomínám. "
"Mýlila jsem se, miláčku. Být Bohem je lepší."
Obydlí Věry Konstantinové odráželo Kitsuninu nedů-
\ ěru. Mladá tvárná členka klanu byla ve vazbě už několik
'Ir
352
Bruce Sterling
I
II II
I' I
II II II
'I'
II
I
!Ii I
I
I
I
I
I
týdnů. Ubytována byla v třípokojové cele z kamení a že-
leza, mimo Kitsunino všestravující objetí.
Seděla u zapuštěného burzovního monitoru a na troj-
rozměrné souřadnicové síti sledovala proudění obchodů.
Nikdy se na Burze nepohybovala, ale Abelard Gomez,
milý mladý Cikáda, jí dal nějaký finanční kapitál, aby
neměla dlouhou chvíli. Jelikož ji nic lepšího nenapadlo,
aplikovala na burzovní toky pravidla atmosférické dyna-
miky, která se naučila na Fomalhautu IV. Překvapivě to
fungovalo. Její zisk rostl každým okamžikem.
Dveře se odemkly a odsunuly. Vstoupil jakýsi starý
muž, vysoký a hubený, oblečený v konzervativním cikád-
ském úboru: dlouhý kabát, tmavé kalhoty s rozparky u le-
mů, prsteny s drahými kameny, navlečené na bílé rukavi-
ce. Vrásčitou tvář měl porostlou vousy, prošedivělé vlasy
po ramena mu zdobila čelenka z pospojovaných stříbr-
ných lístků. Věra vstala z křesla se třmeny a uklonila se,
napodobujíc cikádská gesta. "Vítejte, pane rektore."
Lindsay očima prohledal pokoj a rozpačitě nakrčil šla-
chovité čelo. Vypadal ostražitě, ne kvůli ní, ale kvůli ně-
čemu v místnosti. Pak to ucítila i ona a uvědomila si, že
se Duch vrátil. Proti své vůli se rychle rozhlédla, i když
věděla, že ho neuvidí. Cosi se jí mihlo koutkem oka a zmi-
zelo.
Lindsay se na ni usmál. Pak dál zkoumal místnost.
Nechtěla mu o Duchovi nic říkat. Za nějakou dobu po
něm přestane pátrat, stejně jako všichni ostatní. "Děku-
ji," řekl opožděně. "Doufám, že se máte dobře, kapitánko-
doktorko. "
"Vaši přátelé, doktor Gomez a tajemník Nakamura,
byli velmi laskaví. Děkuji vám za filmy a dárky."
"To nestojí za řeč," odvětil Lindsay.
Zničehonic dostala strach, že ho zklamala. Od sou-
boje před patnácti lety ji neviděl. Tehdy byla mladičká
- jenom dvacet let. Pořád měla kellandovské lícní kosti
Schismatrix
353
a špičatou bradu, ale čas ji změnil a její genotyp nebyl
čistý. Nebyla klonem Věry Kellandové.
Kimono bez rukávů nemilosrdně odhalovalo změny,
které jí přinesla léta, kdy byla velvyslankyní u cizinců.
Dva oběhové kanálky jí vydouvaly svaly na krku, a po-
řád měla zvláštně voskovitou kůži. Na Ambasádě na Fo-
malhautu žila léta ve vodě.
Lindsay pořád těkal šedivýma očima. Byla si jistá,
že Ducha cítí, vnímá jeho vše prostupující přízračnost.
Dříve či později začne ten pocit připisovat jí, a pak už si
jeho přízeň nezíská. Začal roztržitě mluvit. "Mrzí mě, že
se to nedá vyřešit rychleji... U zběhů by se nemělo nic
uspěchat."
Zdálo se jí, že zaslechla skrytou narážku na osud No-
ty Mavrides. Přeběhl jí mráz po zádech. "Já vám rozu-
mím, pane rektore." Věra nedisponovala oficiální podpo-
rou klanu Konstantinů, ten si totiž nemohl dovolit být
v Prstencové radě veřejně ostouzen. Život byl v Unii sbě-
r,lčů poslední dobou těžký: po ztrátě statutu hlavního
města začal brutální zápas o zbytky moci a hon na obětní
h£'ránky. Členové klanu Konstantinů byli hlavními oběť-
IIU.
Bývala chráněnkou zakladatele klanu, zahrnovaná
"..rky a Konstantinovou pozorností.
Avšak její klan prohrál příliš mnoho riskantních her.
FIlip Konstantin riskoval jejich budoucnost, aby se po-
kusil Lindsaye zabít, a selhal. Klan rozsáhle investoval,
.by se Věra stala velvyslankyní, ona se ale vrátila bez bo-
t.,ltství, které očekávali. A změnila se způsobem, který je
I.'sil. Snadno ji tedy oželeli.
Čím víc se moc klanu tenčila, tím větší měli jeho čle-
Ivé hrůzu z Lindsaye. Přežil souboj a vrátil se ještě
lIornější, než byl dřív. Nešlo ho zastavit, přesahoval hra-
11'1' reality. Nicméně útok, který čekali, se nikdy nedosta-
lI. a je napadlo, že snad má nějakou slabinu. Doufali, že
354
Eruce Ste1'ling
III
II
jejím prostřednictvím využijí jeho emoce, lásku či vinu,
kterou cítí k Věře Kellandové. Byl to poslední a nejzoufa-
lejší ze všech jejich riskantních podniků. S trochou štěstí
získají útočiště. Nebo šanci se pomstít. Npbo oboje.
"Proč jste přišla za mnou?" zeptal se. "Mohla jste jít
i jinam. Mechanisté nežijí tak špatně, jak se to v Prsten-
cové radě maluje."
"Mecháci by nás obrátili proti vlastním lidem. Roz-
bili by nám klan. Ne, Carevnin komplex je nejlepší. V.
stínu vaší Královny najdeme azyl. Ale jen když nebudet.
pracovat proti nám."
"Aha," pochopil Lindsay. Usmál se. "Moji přátelé vám
nevěří. Víte, moc toho vaším příchodem nezískáme. C-K
se už teď hemží přeběhlíky. Váš klan nesdílí naši posthu-
manistickou ideologii. Ba hůř, v C-K žije mnoho lidí,
kteří nenávidí jméno Konstantin. Bývalí Détentisté, Ka-
taklyzmatici, a tak dáL.. Určitě rozumíte, jaké jsou s tím
potíže. "
"Ty dny minuly, pane rektore. Nechceme nikomu ublí-
žit."
Lindsay zavřel oči. "Můžeme jeden druhého ujišťovat
až do soudného dne," prohlásil, jako by někoho citoval,
"a stejně se nepřesvědčíme. Buďto si budeme věřit, nebo
ne."
Jeho otevřenost ji naplnila obavami. Byla v rozpa-
cích. Mlčení se nepříjemně protahovalo. "Mám pro vás
dárek," nadhodila. "Starožitný rodinný klenot." Přešla
úzkou celu a zvedla obdélníkovou klec, překrytou brosk-
vovým kusem sametu. Ten odtáhla a ukázala mu poklad
klanu, bílou laboratorní krysu. Pobíhala po kleci. Bylo
zvláštní, že stále cupitá po přesně stejné dráze. "Je to
jeden z prvních tvorů, který kdy dosáhl fyzické nesmr-
telnosti. Prastarý laboratorní vzorek. Je jí přes tři sta
let."
"Jste velice štědrá," poděkoval Lindsay. Zvedl klec
II
"
IIII
II
!II' I
II
Schzsmatrix
355
a prohlížel si zvířátko. Stáří z krysy kompletně odčer-
palo schopnost učit se, a ona se tedy chovala naprosto
bezmyšlenkovitě. Cukání čumáčku i pohyby očí byly je-
den velký stereotyp.
Stařec si ji zkoumavě prohlížel. Věděl, že se žádné
reakce nedočká. V rosolovitých očích krysy nebylo vůbec
nic, ani sebemenší jiskřička zvířecího vnímání. "Dostala
se vůbec někdy z té klece?" zeptal se.
"Už stovky let ne, pane rektore. Je příliš cenná."
Lindsay klec otevřel. Kryse se zhroutily všechny jis-
toty, krčila se u skleněného pítka a hubené, chlupaté no-
žičky se jí třásly.
Zavrtěl prsty v rukavici u dvířek do klece. "Neboj se,"
oslovil krysu vážným hlasem. "Venku čeká celý svět."
Kryse v hlavě naskočil jakýsi starodávný, zrezivělý
reflex. Vypískla, přeběhla klec, skočila mu do ruky a za-
čala do ní zběsile kousat a drápat. Věra zalapala po dechu
a přiskočila k Lindsayovi, šokovaná jeho jednáním a vy-
děšená reakcí krysy. On ji posunkem zastavil, zvedl ruku
a s lítostí sledoval, jak na něj krysa útočí. Pod roztrha-
nou pravou rukavicí se mu leskly černé a měděné drátky
na tvrdých protetických prstech.
Pevně, ale neústupně sevřel svíjející se zvířátko a dá-
val pozor, aby si nezlomilo zuby. "Vězení ji naprogra-
movalo," prohlásil. "Bude trvat dlouho, než se jí roztaví
mříže, které má v očích a v hlavě." Usmál se. "Času má-
lIle naštěstí velké zásoby."
Krysa se přestala vzpírat. Supěla uprostřed néjaké-
ho hlodavčího zjevení. Lindsay ji něžně odložil na stůl
V<'dle burzovního monitoru. Vydrápala se na růžové no-
ičky a začala vzrušeně pobíhat, zatáčela podle dřívějších
hranic své klece.
"Nikdy se nezmění," podotkla Věra. "Vyčerpala své
..chopnosti. "
"Nesmysl," namítl Lindsay. "Jenom musí učinit pri-
....
356
Bruce Sterling
I
: I
goginický skok na novou úroveň chování." To, jak chlad-
ně uplatnil svou ideologii, jí nahánělo strach. Musela to
dát najevo výrazem tváře. Stáhl si roztrhanou rukavi-
ci. "Doufat je naše povinnost," vysvětlil. "Pořád musí-
te doufat."
"Léta jsme doufali, že vyléříme Filipa Konstantina,"
prohlásila Věra. "Teď už víme, že je to marné. Jsme
ochotní vám ho předat, výměnou za bezpečnostní záru-
ky."
Lindsay se na ni přemýšlivě zadíval. "To je kruté,"
podotkl.
"Byl to váš nepřítel," připomněla mu. "Chtěli jsme to
urovnat. "
"K tomu mi stačíte vy."
Fungovalo to. Stále si vzpomínal na Věru Kellando-
vou.
"Nedělejte si iluze," varoval ji. "Nenabízím vám úpl-
nou náhradu. Carevnin komplex jednou určitě padne.
Státy v této době nevydrží dlouho. Vydrží jenom lidé,
jenom plány a přání... Můžu vám nabídnout jenom to,
co mám. Nemám bezpečí. Mám svobodu."
"Posthumanismus je vaše státní ideologie. Samozřej-
mě se přizpůsobíme," slíbila.
"Domníval jsem se, že máte vlastní názory, Věro. Že'
jste Galaktistka."
Zlehka a nepřítomně si přejela prsty přes rýhu jed-
né z žaber na krku. "Své politické názory jsem získala
v kulové pozorovatelně. Na Fomalhautu. Na Ambasádě."
Odmlčela se. "Život mě tam změnil víc, než si umíte před-
stavit. Něco vůbec neumím vysvětlit."
"V téhle místnosti něco je," poznamenal.
Udivil ji. "Ano," vyhrkla. "Vy jste to cítil? Skoro ni-
kdo to necítí."
"Co je to? Něco od fomalhautských cizinců? Od ba-
lonovců?"
Schismatrix
357
"Ti o tom nic nevědí."
"Ale vy ano," usoudil. "Mluvte."
Zašla příliš daleko, než aby se z toho mohla vyvlék-
nout. Začala váhavě vyprávět. "Poprvé jsem si toho všim-
la na Ambasádě. Ta se vznáší v atmosféře Fomalhautu
IV, plynného obra, podobného Jupiterovi.. . Museli jsme
žít ve vodě, abychom přežili tamější gravitaci. Smícha-
li nás dohromady, Mechanisty i Tvárné; Ambasáda byla
obou skupin, nebylo zbytí. Všechno se změnilo; my jsme
se změnili. .. Přiletěli Investoři, aby odvezli zástupce Me-
chanistů zpátky do Schismatrixu. Myslím, že Duch byl
na palubě právě té investorské lodi. Od té doby je pořád
se mnou."
"Je skutečný?" zeptal se Lindsay.
"Myslím, že ano. Občas ho skoro vidím. Takové tře-
potání. Je to jako zrcadlo."
"Co na to řekli Investoři?"
"Všechno popřeli. Tvrdí, že si to jenom namlouvám."
Zaváhala. "A nebyli poslední, kdo to řekl." Okamžitě za-
litovala, že se k tomu přiznala. Ale její břímě už nebylo
lak těžké. Podívala se na něho a odvážila se doufat.
"Je to tedy nějaký cizinec," přemítal Lindsay. "A ne-
patří k žádnému z devatenácti známých druhů."
"Vy mi věříte," užasla. "Věříte, že tu opravdu je."
"Musíme si navzájem důvěřovat," prohlásil. "Život je
t.ak lepší." Pozorně se rozhlédl po pokojíku, jako by zkou-
šel své oči. "Rád bych ho vylákal z úkrytu."
"Neobjeví se," namítla dívka. "Věřte mi, prosila jsem
ho už mockrát."
"Nesmíme to zkoušet tady," nabádal ji Lindsay. "Ja-
kýkoliv jeho projev by upozornil Kitsune. Cítí se v tom-
hle světě v bezpečí. Musíme myslet na její city."
Jeho upřímnost ji vyplašila. Nenapadlo ji, že by její
v{'znitel mohl mít city, nebo že by někdo mohl mít nějaký
nsobní vztah s tou gigantickou masou masa.
358
Eruce Sterling
Zvedl krvsu která začala s elánem zoufalce hlasitě
pištět. ProhÚžel si ji s takovým bezelstným zaujetím, že
než se Věra stačila zarazit, začala ho litovat, cítila potře-
bu ho chránit. Ten pocit ji zaskočil a potěšil.
"Brzy odletíme. A vy s námi," ujistil ji. Zastrčil si
krysu do kapsy dlouhého kabátu. Zůstala tam tiše ležet.
I11I
III
Dějiny Schismatrixu byly dlouhou, trýznivou kroni-
kou změn. Populace dosáhla devíti miliard. Moc nad Pr-
stencovou radou vyklouzla z narkotických rukou Zeno-
vých serotoniků. Po čtyřiceti letech jejich vlády přijímali
noví ideologové Tvárných agresivní plány vizionářského
galaktismu.
Nová víra se šířila pomalu.
Zrodila se na mezihvězdných ambasádách, kde vel-
vyslanci překračovali lidské hranice ve snaze pochopit
cizí způsoby života. Prorokové Galaktistů byli nyní při-
praveni příslušnost k lidskému rodu úplně opustit a na-
být galaktického vědomí, v němž byla prostá oddanost
vlastnímu druhu přežitkem.
Détente bylo znovu poraženo. Mechanisté urputně
soupeřili s Tvárnými o přízeň cizinců. Z devatenácti ci-
zích druhů jich jen pět dalo najevo aspoň vágní zájem
o těsnější vztahy s lidstvem. Chondruloví výrobci mračen
byli ochotní se přistěhovat, ovšem pouze za předpokladu,
že budou moci atomizovat Venuši, která se jim tak bude
snadněji trávit. Nervoví koráloví akvatici se nezávazně
zajímali o to, zda by mohli vpadnout na Zemi, tím by
však porušili svatou tradici Interdiktu. Kulturní ducho-
vé byli svolní spojit se s kýmkoliv, kdo je dokázal vy-
stát, ovšem odporné následky, jimiž po misi u nich trpěli
schismatričtí diplomaté, z nich učinily objekty, kterých
se všichni upřímně děsili.
Nejvíce toho nabízeli balonovci z Fomalhautu. Desít-
ky let trvalo jenom proniknout do jejich "jazyka", který
Schismatrix
359
bylo možno nejlépe popsat jako složité nestabilní sta-
vy atmosférické dynamiky. Jakmile byl navázán skutečný
kontakt, docházelo k rychlému pokroku. Fomalhaut byl
obrovskou hvězdou s ohromným pásem asteroidů, boha-
tým na těžké kovy.
Pás asteroidů nebyl balonovcům k ničemu, necestova-
li totiž rádi vesmírem. Zajímal je však Jupiter a hodlali
ho osít vzdušným krilem. Investoři byli ochotní zajistit
dopravu, avšak ani jejich gigantické lodě nemohly při jed-
né cestě převézt více než hrstku chirurgicky vypuštěných
balonovců.
Spory se vedly desítky let. Mechanisté měli vlast-
ní platformu Galaktistů. Ta se snažila porozumět fyzi-
ce Unesených pirátů, která však dokázala většinu lidí
dohnat k šílenstvÍ. Hroziví Piráti, stejně jako Investo-
ři, ovládli techniku nadsvětelných letů. Investoři byli své
tajemství ochotní prodat, ale jen za cenu, která by lid-
stvo zruinovala. Piráti se lidstvu vysmívali, občas se ale
podřekli.
Zdálo se, že průnik hlouběji do ramena Galaxie je
nevyhnutelný. Jedna nebo dvě strategie budou úspěšné:
buďto ta Tvárných, založená na diplomatickém jedná-
ní, anebo ta Mechanistů, kteří se rozhodli vzít problém
hvězdných letů ztečÍ. Uspěje pouze velká frakce; menší
skupinky odpadlíků nedisponovaly bohatstvím, kvalifi-
kovanou populací ani diplomatickými pákami. Svět se
nově, neklidně polarizoval.
Larvy balonovců ve svých vejcovitých plavidlech me-
7Ítím pilně obhlížely Sluneční soustavu. Malé skupinky
tvárných a mechanistických renegátů mapovaly bohat-
ství Fomalhautu. Jediná sluneční soustava už nikdy ne-
hude stačit.
Kolaps détente probudil staré zášti. Dařilo se lokál-
111m válkám, kterým váhaví Investoři nijak nebránili.
\"znikly nové prapodivné frakce, vedené navrátivšími se
il:
360
Eruce Sterling
diplomaty. Jejich členové se krčili na okraji společnosti:
Masožravci, Virová armáda, Koronosférici.
Kaleidoskop dějin se obměňoval, stále zrychloval a blí-
žil se jakémusi neznámému crescendu. Vzory se měnily,
bortily a rozpadaly, každiřký střípek světla byl jedním
lidským životem.
LIDOVÁ POSPOLITÁ REPUBLIKA CAREVNIN
KOMPLEX: 13. 1. '54
I1II
Po sedmdesáti letech hojnosti a stability nastala v Ca-
revnině komplexu krize. Výkvět Životářské kliky se sešel
k tajnému zasedání, kde se mělo dohodnout řešení.
Akvamarínová privátka byla baštou Životářů a její
zabezpečení bylo absolutní. Její stěny pokrývala mozai-
ka velkých obrázků jednoho z měsíců Jupitera - Euro-
py: zářící zbrázděný terén ledově bílé a tmavě oranžové
barvy, indigově modrá vnitrozemská moře. Nad naleště-
ným konferenčním stolkem visel europský planetostroj,
drahokamy zdobená vesmírná plavidla, představující ži-
votářské družice, na něm tiše obíhala po oběžných dra-
hách ze stříbrného drátu.
Rektor Abelard Gomez, energický pětaosmdesátník,
převzal správu záležitostí Kliky. Jeho nejdůležitějšími
druhy byli profesor Glen Szilard, královnin poradce Fidel
Nakamura a Gomezova současná manželka, projektová
ředitelka Jane Murrayová U protějšího konce stolu seděl
čestný rektor Abelard Lindsay. Na vrásčité tváři starého
vizionáře se zračil záhadný úsměv, související s vysokou
dávkou Zelené extáze.
Gomez zaklepal na stůl a zahájil schůzi. Až na hlasitě
brebentící prastarou krysu na Lindsayově rameni všichni
umlkli. "Promiňte," zašeptal Lindsay. Strčil si krysu do
kapsy.
'III
Iii
Schismatrix
361
Gomez sp ujal vedení.
"Fideli, hlášení?"
"Je to pravda, pane rektore. Královna zmizela."
Ostatní zaúpěli. "Přeběhla, nebo ji unesli?" vyštěkl
Gomez.
Nakamura si otřel čelo. "Odvedl ji Wellspring; na tu
otázku mÚže odpovědět jenom on. Ostatní poradci vyši-
lují. Koordinátor povolává psy. Dokonce aktivoval zakon-
zervované tygry. Viní Wellspringa z velezrady. Nepřesta-
nou, dokud ho nechytí."
Nebo dokud se kolem nich C-K nerozpadne," pozna-
me 'al Gomez. V místnosti zavládla pochmurná nálada.
"Tygři," uvažoval Gomez. "Tygři jsou obrovské stroje;
prorazí nám stěny privátky jako papír. Dokud se nevy-
zbrojíme a neustanovíme bezpečný perimetr, nesmíme se
znovu setkat."
"Naši psi monitorují východy z téhle čtvrti. Jsem při-
pravený provést zkoušku loajality. Očistíme předměstí od
nepřátelsky smýšlejících ideologů a než se Komplex roz-
padne, zbudujeme si tu pevnost," navrhl Szilard.
"To je tvrdé," namítla Jane Murrayová.
"Buďto my, nebo oni," prohlásil Szilard. "Jakmile se
ta zpráva rozšíří, ostatní frakce uspořádají monstrproce-
sy, obsadí významná místa, připraví disidenty o majetek.
Nadchází anarchie. Musíme se bránit."
"A co naši spojenci?" nadhodil Gomez.
Na to odpověděl Nakamura. "Podle kontaktÚ Poly-
karbonové kliky se oznámení Wellspringova převratu ča-
sově překrývá s dopadem prvního asteroidu na Mars,
k obojímu dojde ráno 14. 4. '54.. _ C-K se rozloží za ně-
kolik týdnů. Většina obyvatel Carevnina komplexu prch-
ne na oběžnou dráhu Marsu. Tam Wellspring drží Krá-
lovnu. A bude vládnout. Nov)' Terraformační komplex
se bude vyznačovat mnohem silnější posthumanistickou
ideologií. "
III
II
362
Bruce Sterling
"Mecháci a Tvární rozervou C-K na kusy," prohlásila
Jane Murrayová. "A naše filozofie na tom zničení vydě-
lá... Tohle je velezrada, přátelé. Je mi zle."
"Lidé přežívají státy," vlídné promluvil Lindsay. Dý-
chal až nelidsky pravidelně: vnitřní orgány mu řídil me-
chanistický biokyrys. "C-K je ztracený. Bez Královny ho
neudrží žádní psi ani čistky. Tady jsme skončili."
"Pan čestný rektor má pravdu," přisvědčil Gomez.
"Kam půjdeme? Musíme se rozhodnout. Přidáme se k Po-
lykarbonové klice u Marsu a budeme žít ve stínu Krá-
lovny? Anebo se vydáme na EuropOrbital a provedeme
vlastní plány?"
"Já jsem pro Mars," ozval se Nakamura. "Za dneš-
ní situace potřebuje posthumanismus všechnu dostupnou
pomoc. Cíl si žádá naši soudržnost."
"Soudržnost? Spíše proměnlivost," opravil ho Lind-
say. S námahou se napřímiL "Co záležÍ na jedné Králov-
ně? Zdaleka to není jediný cizinec. Posthumanismus se
bude muset jednou postavit na vlastní oběžnou dráhu...
proč ne ted'?"
Zatímco ostatní debatovali, Gomez se přivřenýma oči-
ma ponuře zadíval na svého starého učitele. Trýznily
jej zbytky starého zármutku. Nedokázal zapomenout na
svůj dlouhý sřlatek s Lindsayovou chráněnkou Věrou Kon-
stantinovou. Mezi ním a Věrou se rozprostřelo příliš stí-
nů.
Kdysi se jich zbavili. To když Gomezovi přiznala, že
chtěla Lindsaye zabít. Lindsay neučinil žádná opatřpní,
aby se chránil, a ona měla mnoho příležitostí, nikdy ale
nenazrál ten správný čas. A léta běžela. A názory se mě-
nily, až je nakonec pohřbily každodenní starosti a realita.
Nadešel den, kdy si uvědomila, že už to nedokáže. Svěřila
se Gomezovi, protože mu důvpřovala. A milovali se.
Gomez ji odvedl od myšlenek na pomstu. Přijala post-
humanismus. Dokonce si naklonili i její klan. Jeho členo-
I!
II
1,:1
IIIII
III
III
I
'II
III
1 11111
lili
i
-
Schismatrix
363
vé nyní sloužili Životářům jako průkopníci, pracující na
obéžné dráze Europy.
Samotný Gomez ale létům neunikl. Čas dokázal pro-
měnit nadšení v rutinu. Měl, co chtěl. Měl svůj sen. Mu-
sel jím žít, dýchat ho, starat se o něj. A přišel o Věru,
protože jeden stín zbyl.
Věra nikdy nebyla úplně duševně zdravá. Léta šep-
tem tvrdila, že ji sleduje cizí Duch. Zdálo se, že přichází
a odchází v souladu se změnami její nálady; celé dny bý-
vala veselá, byla si jistá, že je to "někde pryč"; pak ji
nalezl rozladěnou a uzavřenou, protože věděla, že se to
vrátilo.
Lindsay nad její nemocí mhouřil oči a tvrdil, že jí věří.
1 Gomez na toho Ducha věřil: věřil, že odráží manželčino
odtržení od reality. Netvrdila, že "je to jako zrcadlo" na-
darmo. Věc, již nelze definovat, ztělesnění neprokazatelné
nestability. .. Když Gomez dospěl do stádia, kdy Ducha
cítil také, dokonce v koutku oka vnímal, jak se mihotá,
věděl, že situace zašla příliš daleko. Rozvod byl mírný,
plný chladné zdvořilosti.
Občas uvažoval, jestli to tak Lindsay celé neplánoval.
Čestný rektor věděl, že lidská radost je past, a znal sí-
lu, kterou člověk získá, když se od ní osvobodí. Zmučený
Gomez tu sílu získaL.. Szilard odříkával detailní infor-
mace o stavu EuropOrbitalu. Na oběžné dráze Jupitera
vznikal budoucí habitat Životářů, orbitální pěna, tvoře-
ná pevnou kostrou, stěnami a geometricky uspořádanými
bublinami.
Vzkvétající klan Konstantinů už stěnami natahoval
vedení a spouštěl systémy podpory života. Kdyby se tam
však tisíce Životářů rozhodly hromadně přestěhovat, ta-
mější zdroje by dosáhly kritické meze.
S kolonií balonovců na Jupitpru měli dobré vztahy;
disponovali odbornými znalostmi Věry a jejích učňů. Ju-
piterovští cizinci je však nemohli ochránit před lidský-
364
Bruce Sterling
Schismatrix
365
)
mi frakcemi. Neměli ani ambice, ani prestiž, které by se
mohly měřit s Královnou Cikád.
Jane Murrayová prezentovala údaje z pohledu Pro-
jektu. Situace na povrchu Europy byla beznadějná: vzdu-
choprázdnem spálená pustina hladkého vodního ledu, za-
litá smrtonosným Jupiterovým zářením, tak studená, že
krev a kosti by v ní popraskaly jako sklo. V ledu se však
nacházely pukliny, tisíce kilometrů dlouhé černé žíly...
Slapové trhliny. Pod kůrou měsíce se totiž vyskytoval
roztavený led, lávový oceán tekuté vody, obepínající celé
vesmírné těleso. Neumdlévající slapové síly z Jupitera,
Ganymeda a Iá zahřívaly europské oceány na tělesnou
teplotu. Pod krajkou prasklin omýval sterilní oceán dno
geotermální skály.
Životáři už léta plánovali sled masivních katastrof pro
anorganickou složku tohoto světa. Nejprve přijdou řasy.
Podařilo se jim vyšlechtit druhy, které dokáží žít v neob-
yklé směsi solí a síry, jež byla europským mořím vlastní.
Rasy se budou hromadit v okolí nových prasklin, jimiž
bude procházet světlo, a pochutnají si na těžkých uhlo-
vodících, které se bezcílně toulají sterilním mořem. Další
budou na řadě ryby; nejprve malé, vyšlechtěné z půltuc-
tu druhů chovných ryb, které lidstvo přivezlo do vesmíru.
Mořské členovce, například "kraby" a "krevety", známé
pouze ze starých učebnic, bude možné napodobit pomocí
zručné manipulace hmyzími geny.
Praskliny bude možné rozbíjet projektily, vypouště-
nými z oběžné dráhy, čímž vzniknou prosvětlená pole
ledových ker. To jim umožní experimentovat na desítce
prasklin zároveÚ a přizpůsobovat tak soupeřící ekosysté-
my metodou pokusu a omylu.
Potrvá to staletí.
Problematiku časové náročnosti znovu otevřel Go-
mez. "Bionávrhářství je pořád v plenkách," prohlásil.
"Musíme se smířit s fakty. Marťanský komplex s Krá-
lovnou nám přinejmenším nabídne bohatství a bezpečí.
Tam bude naším jediným nepřítelem čas."
Lindsay se zprudka předklonil a udeřil železnou pěstí
do stolu. "Musíme jednat hned! Tohle je klíčová chvíle,
kdy jediný čin stvoří celou naši budoucnost. Máme na
vybranou: všednost, nebo zázraky. Chtějte zázraky!"
To Gomeze ohromilo. "Tak tedy Europa, pane rekto-
re?" ujistil se. "Wellspringův plán mi připadá bezpečně}
"', "
Sl.
III
"Bezpečnější?" Lindsay se rozesmál. "Carevnin kom-
plex nám také připadal bezpečný. Jenomže cíl se posunul
a Královna s ním, když ji Wellspring odvedl. Abstraktní
sen se bude rozvíjet, ale hmatatelné město padne. Kdo
nedokáže snít, ten zemře s ním. Privátky budou nasáklé
krví sebevrahů. O život možná přijde i Wellspring. Me-
cháčtí agenti zaberou celé čtvrti, Tvární pohltí banky
a továrny. Rutina, na niž jsme si tu tak zvykli, se rozply-
ne jako pára nad hrncem... Pokud na ní budeme lpět,
rozplyneme se s ní."
"Co tedy máme dělat?"
"Nejenom Wellspring má velké a hříšné plány. Tajné
plány. A také není poslední, kdo se ztratí."
"Opouštíte nás, pane rektore?"
"Nebezpečí a pohromy budete muset zvládnout sami.
V tomto ohledu vám nejsem nijak užitečný."
Zbytek přítomných vypadal přepadle. Gomez se vzpa-
matoval. "Pan čestný rektor má pravdu," prohlásil. "Hod-
lal jsem navrhnout něco podobného. Naši nepřátelé sou-
středí útoky na arbitra Kliky; bude nejlepší, když se
ukryje. "
Strhla se bouře námitek; Lindsay žádnou z nich ne-
přijal "Nemůžeme mít pořád Královny a Wellspringy.
Musíte věřit ve vlastní sílu. Já v ni věřím."
"Kam půjdete, pane rektore?"
"Tam, kde mě nikdo nečeká." Usmál se. "Tohle není
III
366
Bruce Sterling
první krize, kterou zažívám. Naopak. A vždycky když
k nějaké dojde, utíkám. Léta jsem vám kázal, chtěl jsem
po vás, abyste něčemu zasvětili život. .. A vždycky jsem
věděl, že tato chvíle přijde. Netušil jsem, co udělám, až
bude sen čelit své krizi. Vezmu tradičně nohy na ramena,
anebo se vzepřu? Ta chvíle je tady. Musím odmítnout
svou minulost, stejně jako vy. Vím, jak vám sehnat váš
zázrak. A přísahám, že to udělám."
Gomeze se zmocnila bázeň. Lindsay se léta k ničemu
tak neodhodlal. Napadlo ho, že možná chce zemřít.. Ne-
znal jeho plány, uvědomil si však, že se stávají smyslem
starcova života. Jako by odcházel v průběhu velkého finá-
le a ztrácel se ve stínech, zatímco jakýsi neznámý úspěch
dál září. "Pane rektore," zeptal se, "kdy máme čekat, že
se vrátíte?"
"Než zemřu, budou z nás europští andělé. A uvidí-
me se v Ráji." Lindsay otočil kruhovým zámkem dveří
privátky a otevřel jej z beztížných chodeb za nimi se vy-
hrnul hluk davu. Dveře se s duněním zavřely. Byl pryč.
Nastalo hrobové ticho.
Po starcově odchodu pocítili prázdnotu. Mlčky sedě-
li a zakoušeli smutek. Dívali se jeden na druhého. Pak
se jako jeden muž zadívali na Gomeze. Napjatá chvíle
skončila; stísněnost se ztratila. Gomez se usmál. "Nuže,"
rozhodl se. "Tak tedy zázraky."
Lindsayova krysa čiperně skočila na stůl. "Nechal ji
tu," poznamenala Jane Murrayová. Pohladila ji po kožíš-
ku a krysa hlasitě zavrněla.
"Krysa také přijde na řadu," odvětil Gomez. Zaklepal
na stůl a pustili se do práce.
Kap
tola 11
OBĚŽNÁ DRÁHA ZEMĚ: 14. 4. '54
Všichni tři čekali v lodi: Lindsay, Věra Konstantinová
a jejich humří navigátor, kterého znali pouze jako Pilota.
"Zahajuji sestup," oznámil Pilot. Jeho překrásný syn-
tetizovaný hlas vycházel z vokodéru, který měl připevně-
ný na krku.
Humr, připoutaný před ovládacím panelem, připomí-
nal velký stín. Byl uzavřený v matně černé permanentní
schránce, vyboulené vnitřními přístroji a poseté leskle
zlatými svírkami. Humři žili ve vzduchoprázdnu, byli to
postlidé bez tváře, oči a uši měli napojené na senzory,
jimiž byl jejich skafandr prošpikován. Pilot nejedl. Ne-
pil. Tělesné procesy fungovaly v rámci uzavřeného cyklu
jeho schránky.
Pilotovi se v lodi nelíbilo; Humři měli z uzavřených
prostor hrůzu. Pilot se však s nepohodlím smířil, přemoh-
lo jej rozechvění ze zločinu, který se chystali spáchat.
36.8
Bruce Slerling
Schismalrix
369
II
!'
Když začali klesat z oběžné dráhy, lenivý klid z něko-
likatýdenní cesty se vytratil. Lindsay ještě neviděl Věru
tak rozrušenou. Její otevřená radost ho těšila.
A také k ní měla důvod.
Duch byl pryč. Necítila ho od chvíle, kdy se uzavřeli
v lodi. Od té doby urazili takovou vzdálenost, až zača-
la věřit, že mu nadobro unikla. Z té svobody byla stejně
šťastná jako z toho, že konečně realizují své náročné spik-
nutÍ.
Lindsay jí to přál. Nikdy nezískal objektivní důkaz
existence toho Ducha, kvůli ní se v něj ale rozhodl věřit.
A ona na oplátku nikdy nepochybovala o něm. Vládla
mezi nimi dohoda a důvěra. Věděl, že ho mohla zabít,
ale důvěra mu zachránila život. Mnohá léta, která od té
doby uběhla, tu důvěru jen posílila.
"Vypadá to dobře," zacvrlikal Humr. Když plavid-
lo prošlo vstupním oknem do zemské atmosféry, začalo
se otřásat. Z Humra vyšel poryv praskání, potom řekl:
"Vzduch. Nesnáším vzduch. Už ho nesnáším."
"Jenom klid," nabádal jej Lindsay. Utáhl si pásy křes-
la a rozbalil si obrazovky.
Prolétali nad kontinentem kdysi známým jako Afrika.
Stoupající moře mu radikálně změnila obrysy: souostro-
ví kopců tonula v polévce chaluhami zarostlého oceánu,
ověnčená mraky. Řeky u tmavého pobřeží vypouštěly še-
divou ornici do vody potažené červeným povlakem řas.
Erupce bílé plazmy způsobené žárem při vstupu do
atmosféry plály nad venkovním objektivem čelního ske-
neru, tvrdým jako diamant, a bránily Lindsayovi ve vý-
hledu. Čestný rektor se opřel.
Byla to prazvláštní, nepohodlná loď, kterou neposta-
vily lidské ruce. Vejcovitý trup se našedle leskl stabilizo-
vaným kovovým vodíkem. Z .takového materiálu stavěli
pouze balonovci. Na holé podlaze a stropě byly zřetel-
ně vidět zaoblené vroubky od článků bývalého pilota,
kterým byla balonovská housenka. Vesmírná ponrava se
v trupu mačkala jako kynoucí těsto.
Jeden z balonovců se při "rozhovoru" s Věrou zmínil,
jak astronaut zemřel. Nešťastná larva, velmi citlivá na
magnetický tok, si povšimla sluneční erupce, jejíž tvar
a obsah jí připadal poněkud rouhavý. Zemřela zoufal-
stvím.
Přesně na takovou příležitost Lindsay čekal. Když mu
Věra o té nehodě pověděla, na nic nečekal a jednal. Spojil
se s obchodním zprostředkovatelem Humrů v Carevnině
komplexu jménem "Modem" a najal si je.
V naprostém utajení vypracovali s anarchickými
Humry komplikovanou smlouvu. Jedno z jejich otevře-
ných vesmírných plavidel, tvořené pavučinou nosníků,
nalezlo s pomocí Věřiných souřadnic mrtvou larvu. Lind-
say jim dovolil, aby loď rozpitvali a přivlastnili si její cizí
motory. Oni na oplátku vybavili vyprázdněnou schránku
k tajnému pokusu porušit Interdikt nad ZemÍ.
Interdikt se nikdy na balonovce nevztahoval. Trvali
na tom, že prozkoumají celou Sluneční soustavu, a ta-
táž práva přiznali i prospektorům na Fomalhautu. Jejich
průzkumná plavidla Zemi často pozorovala. S tamějšími
primitivy se spojit nesnažili. Spokojili se s tím, že planeta
je neškodná, a dál už se o ni nezajímali.
Spolu se svými dvěma druhy na sebe Lindsay vzal své
nejdokonalejší přestrojenÍ. Vydával se za cizince, aby tak
oklamal celý Schismatrix.
Vzrušení a pocit vítězství ho omladily o desítky let.
Zesílil si hrudní kyrys, aby mu srdce tlouklo v souladu
s jeho pocity. Monitor, který měl zabudovaný v předloktí
umělé ruky, jantarově žhnul a signalizoval tak adrenalin.
Vesmírné plavidlo se přehnalo nad opuchlým jižním
Atlantikem a na hranici dne a noci se ponořilo hluboko
do atmosféry. Zpomalení tlačilo Lindsaye proti pásům
jeho křesla.
n
'III
'I
370
Bruce Sterling
Schismatrix
371
I
Humři odvedli rychlou, jednoduchou práci. Tříčlen-
ná posádka se tísnila v žebrované kapsli, která napříč
měřila čtyři metry. V ní se nacházely dvě skříně, kte-
ré produkovaly kyslík, recyklátor a tři akcelerační lůž-
ka. Ta nebyla ničím víc než černými elastickými pásy na
železném rámu, přilepeném k podlaze. Zbytpk plavidla
zabíraly motory a prostorné skladiště vzorků. V něm se
krčil průzkumný robot, který se na Europě používal jakQ
podmořská sonda.
Z bývalých průzorů mrtvého astronauta odstranili
tká!l a vybavili je kamerami a skenery. Do skladiště vzor-
ků sice namontovali průlez, do oddělení pro posádku se
už však přechodová komora nevešla. Ze zavařené kabiny
nebylo úniku.
To se Pilotovi nelíbilo. Dalo se mu ale věřit. Europa
ani jejich plány ho nezajímaly, těšil se však z příleži-
tosti, že si do sbírky svých bravurních kousků započítá
i jeden z gravitační studny předků. Podíval se už všude,
od bouřlivého okraje sluneční korony po Oortův oblak
komet na okraji Sluneční soustavy. Nebyl člověkem, ale
právě v tom okamžiku byl jedním z nich.
Skenery se začaly projasňovat. Zpomalování přešlo
v silný tah pozemské gravitace. Lindsay se propadl do
křesla a zatímco mu kyrys pumpoval vzduch do plic, sí-
pal. "Podívejte se, co ten hnus dělá s hvězdami," melo-
dicky si posteskl Pilot.
Věra se natáhla vedle svého křesla a rozbalila srháč-
knutou harmoniku obrazovek. S lupnutím videodestičku
narovnala a vyhladila na ní vrásky. "Koukni, Abelarde.
Je nad námi tolik vzduchu, až zakrývá hvězdy. Musí ho
tu být strašně moc. Tomu se ani nechce věřit."
Lindsay si pop ose dl a sledoval výhled ze zadní ka-
mery. Stěna kupovité oblačnosti za nimi stoupala až na
hranici troposféry. Černé, deštěm nacucané mraky pře-
cházely v bílé obláčky, zářící v posledních paprscích sou-
mraku. Byl to výběžek oblasti ustavi/'ných bouří, který
ohepínal celý rovník.
Zvětšil si záběr ze zádi na celou videodestičku. Ten
pohled jej naplnil úžasem. "Podívejte se dozadu na ty
bouřkové mraky," vybídl je. "Létají z nich obrovské pru-
hy ohně. Co tam může hořet?"
"Kusy vegetace?" hádala Věra.
"Počkej. Ne. Je to blesk," usoudil Lindsay. "Jako
v tom starém úsloví: 'Hrom a blesky'." Byl tím výjevem
zcela okouzlen.
"Blesky mají být červené a v půlce 7,alomené," namít-
la Věra. "Tohle vypadá jako bílé větvičky."
"Pohroma musela změnit jejich podobu," prohlásil
Lindsay.
Bouřka zmizela za obzorem. "Blížíme se k pobřeží,"
upozornil je Pilot.
Slunce zapadlo; přepnuli na infračervené senzory.
"Tohle je kus Ameriky," vydedukoval Lindsay. "Říkalo
se jí Mexiko, anebo možná Texiko. Než se rozpustily le-
dové čepičky, tak to pobřeží vypadalo jinak. Vůbec to tu
nepoznávám. "
Pilot se potýkal s řízením. "Letíme rychleji, než se
touhle atmosférou šíří zvuk. Zpomalte, prosím," požádala
ho Věra.
"Hnus," posteskl si Pilot. "Vážně to chcete vidět? Co
když nás uvidí domorodci?"
"Jsou to primitivové, nemají infračervené senzory,"
podotkla Věra.
"Chcete říct, že používají jenom viditelné spektrum?"
Teď pro změnu žasl Pilot.
Prohlíželi si krajinu pod sebou: ostrůvky husté bu-
še, zářící falešnou černou a bílou infračervených senzorů.
Pustina byla místy rozdělena nezřetelnými černými pásy.
"Tektonické zlomy?" nadhodila Věra.
372
Bruce Sterling
Schzsmatrix
373
"Silnice," odvětil Lindsay. Vyprávěl jim o plochách
s nízkým třením, které se v gravitaci používaly k cestová-
ní. Dosud neviděli žádná města, ačkoliv sem tam narazili
na slibnou oblast, kde byla bujná vegetace řidší.
Pilot slétl níž. Zkoumali porost v silném zvětšení.
"Plevel," usoudil Lindsay. "Po pohromě se ekologická sta-
bilita zhroutila... Všude pronikly cizí druhy. Tohle nej-
spíš kdysi byla zemědělská půda."
"Je to škaredé," zamračila se Věra.
"Takové už zhroucené ekosystémy bývají."
"Před námi zaznamenávám vysokoenergetický tok,"
oznámil Pilot. Plavidlo prudce kleslo a vznášelo se nad
hřebenem hory.
Její úbočí zachvátil požár, kilometry oranžové záře
vystupovaly ze tmy. Řvoucí stoupavé proudy vynášely
vločky žhavého popela, spálenou záplavu otrhaného listí
a větví. Za stěnou ohně se rýsovaly zkroucené, žhnoucí
kostry plevele, narostlého do výšky stromů. Jeho dout-
nající kmeny tvořily silné svazky dřevnatých vláken. Ná-
vštěvníci mlčeli, hluboce otřesení těmi divy. "Astrohnidy
mezi rostlinami," promluvil nakonec Lindsay.
"Cože?"
"Plevel je jako astrohnidy. Vzkvétá z pohromy. Pře-
souvá se všude, kde je narušený ekosystém. Po téhle po-
hromě budou vzkvétat ty rostliny, které nejrychleji ros-
tou na spálené zemi..."
"Další plevel," usoudila Věra.
"Ano." Nechali oheň daleko za sebou a přeletěli před-
hůří. Lindsay otevřel jednu ze skříní s řasami a spolkl
sousto zelené kaše.
"Vzdušné plavidlo," ohlásil Pilot.
Lindsay si chvilku myslel, že vidí zmutovaného balo-
novce, jakýsi bizarní příklad paralelního vývoje. Pak si
uvědomil, že je to létající stroj: jakýsi aerostat či vzdu-
choloď. Na balonovitém měchu, zbrázděném dlouhými
švy, visela jednoduchá gondola. Povrch letounu byl po-
krytý tenkým přadenem ohebných solárních panelů ve
tvaru kotoučků, rojily se mu na zádi a ztrácely se v bílé
spodní části. Od přídi'> se mu jako zplihlé anténky táhla
dlouhá kotevní lana.
Opatrně se k nf'mu blížili a spatřili jeho kotviště: měs-
to.
Mřížoví ulic rozdělovalo šachovnici přístřešků z bílé-
ho kamene. Domy byly uspořádány kolem čnícího stře-
du: čtyřstěnné zděné pyramidy. Vzducholoď byla ukot-
vená k její špici. Celé město bylo obklopené vysokými
pravoúhlými hradbami; za nimi se rozkládala smrtelně
bledá zemědělská pole, prohnojená popelem.
Právě probíhal jakýsi obřad. Na dlážděném náměstí
u úpatí pyramidy plála hranice. Obyvatelé tvořili zástu-
py. Byly jich necelé dva tisíce. Šaty měli odbarvené infra-
červenou září jejich tělesného tepla. "O co jde?" zeptala
se Věra. "Proč se nehýbou?"
"Podle mě je to pohřeb," odvětil Lindsay.
"A co má být ta pyramida? Mauzoleum? lndoktri-
načnÍ centrum?"
"Možná oboje... Vidíš tu síť kabelů? Mauzoleum má
informační linku, jedinou v celé vesnici. Ten, kdo tam ži-
je, vládne všemu spojení s okolním světem." Lindsayovi
zničehonic vytanula na mysli kupolovitá pevnost Čer-
ných nefrinových mediků ze zaibatsu. Léta si na ni ne-
vzpomněl, pamatoval si však její nadpřirozenou atmosfé-
ru, pocit paranoidní izolace, pomalu se vymykající fana-
tismus, pramenící z jednotvárného způsobu života. Za-
tuchlý svět. "Stabilita," prohlásil. "Pozemšťané usilovali
o stabilitu, proto ustanovili lnterdikt. Nechtěli, aby je
technika rozdělila na jednotky, tak jako se to stalo nám.
Pohromy přičítali technice. Epidemie válek, oxid uhliči-
tý, který rozpustil ledové čepičky... Pořád myslí na své
mrtvé."
374
Bruce Sterlzng
Schismatrix
375
li
II!
II
"Celý svět určitě nemůže být takový," pochybovala
Věra.
"Ale může. Když existuje rozmanitost, existuje ne-
bezpečí změny. Změnu nelze tolerovat."
"Mají ale telefony. A letadla."
"Technika ve službách vlády," vysvětlil Lindsay.
Po cestě k Tichému oceánu spatřili další dvě osady,
oddělené kilometry bující divočiny. Města si byla podob-
ná jako čip čipu. Nepřirozeně se krčila u země; jako by
je vyrobili na hydraulickém lisu a shodili ze vzduchu.
Pilot je upozornil na další nafouknutá letadla. Lind-
say si uvědomil, jakému účelu přesně sloužÍ. Létající stro-
je byly jako bacilonosiči, roznášely ideologický virus jaké-
si konzervační kulturní choroby. Pyramidy čněly ze srdce
všech měst, obrovské, zastiřmjící všechnu naději, dusivé
pomníky legií mrtvých.
Do očí mu vhrkly slzy. Tiše vzlykal a nijak si v tom
nebránil. Oplakával lidstvo a slepotu lidí, kteří si mysleli,
že Vesmír má pravidla a hranice, které je ukryjí před
jejich vlastní svobodou. Úkryt neexistoval. Neexistoval
žádný konečný cíl. Jediným Absolutnem byly marnost
a svoboda.
Jižně od řetězce skalnatých ostrovů jménem Baja Ca-
lifornia vklouzli pod hladinu oceánu. Pilot otevřel průlez
a zaplavil nákladový prostor. Okamžitě začali klesat ke
dnu.
Hledali největší uzavřený ekosystém na světě, jediný
biom, kterého se člověk nikdy nedotkl.
Mělké vody nebyly ničeho ušetřeny. Nad zaplavený-
mi okrajovými částmi kontinentů bujela dusivá mračna
hnijícího mechu a řas, oceánského ekvivalentu plevelu.
Propastné hlubiny však zůstaly nepoznamenané. V je-
jich drtivých temnotách, rozměrnějších než všechny kon-
tinenty dohromady, panovaly od pólu k pólu prakticky
totožné podmínky. Obyvatelé této rozsáhlé oblasti nebyli
příliš známÍ. Člověk nikdy nepřišel na způsob, jak z nich
získat prospěch.
Potomci lidstva ze Schismatrixu však byli chytřej-
šÍ. Lindsayovi neuniklo, jak moc se tato oblast podobá
temným oceánům Europy. Desítky let hledal v prasta-
rých databankách útržky informací. Zachované záznamy
o hlubinném životě byly téměř nepoužitelné, byť sahaly
až do doby vzniku biologie. Ovšem i tato chatrná vodít-
ka lákala možností, že by se mohl stát zázrak I Europa
měla tmu a hlubiny. A nekonečná podmořská pásma vul-
kanických průrv, z nichž se linula geotermální energie.
V hlubině se vyskytovaly oázy. Vždycky tam byly.
Toto vědomí mu v představivosti rozdmýchalo plamínek
rozvážného, tajného nadšenÍ. Život: nedotčený, prvotní
život, hemžící se ve své nádheře na žhnoucích okrajích
zemských tektonických desek.
Celistvý ekosystém, starší než lidstvo, seskupený v ce-
lé své zázračné rozmanitosti. Život, kterého se lze zmoc-
nit, který může patřit Europě.
Zpočátku takový nápad odmítal. Interdikt byl po-
svátný: byl tak starý jako nevyslovená vina dávných ves-
mírných poutníků, kteří ve stínu pohromy Zemi opustili.
Svým odchodem planetu připravili právě o znalosti, kte-
ré ji mohly zachránit. Během staletí života ve vesmíru se
onen pocit viny ponořil do temné oblasti kulturního vě-
domí a objevoval se pouze jako karikatura, jako rituální
popírání a záměrná nevědomost.
S rozchodem přišla nenávist: vesmířané byli zavrženi
jako nelidští zloději, pozemská nouzová vláda byla obvi-
něna z šovinisticky barbarských praktik. Nenávist zjed-
nodušovala život: vesmířané se snadněji zbavili vší od-
povědnosti, pozemšťané snadněji přeměnili své nesčetné
kultury v jediný šedivý režim pokání a bezúčelné stabi-
lity.
Život se ale vyvíjel po kladech. To byl pro Lindsaye
,
I
li,
II:!
I!
11 111
:lliill
:1111
,II
I
376
Bruce Sterling
Schismatrix
377
fakt. Úspěšný druh se vždy rozvinul v nadšený příval
dceřiných druhů, optimistických nestvůr, které překonaly
své předky. Popírat změnu znamenalo popírat život.
Z tohoto důvodu věděl, že se z lidstva na Zemi stala
fosilie.
Z dlouhodobého hlediska, v obrovském biologickém
časovém rámci, jímž byl Lindsay posedlý, spořádala rez
všechno, co se nehýbalo. Budoucnost Země nepatřila lid-
stvu, ale obludnému plevelu, zvláštnímu a dřevnatému,
a nic nezáleželo na tom, jací živáčkové v něm žijí a množí
se. A Lindsay v tom cítil spravedlnost.
Klesli do tmy.
Tlak nečinil cizímu trupu žádné potíže. Balonovcům
se dařilo v tak extrémních tlacích, že pozemské oceány
proti nim vypadaly řídké jako plazma. Pilot přepnul po-
hon na vodní trysky přilepené na trupu. Zapnul radar
se syntetickou aperturou a videodestičky se jim rozzářily
zelenými konturami hlubinného dna.
Když Lindsay spatřil povědomou geologii, srdce mu
poskočilo. "Přesně jako na Europě," zašeptala Věra.
Vznášeli se nad rozsáhlým tahovým zlomem, kde vul-
kanický čedič popraskal, rozštěpil se a jeho ostré kusy
trčely vzhůru, rozpukaný prehistorický výron, nedotčený
větrem nebo deštěm. Rovně ubíhající hory, zlehka po-
prášené organickým kalem, klesaly v závratně prudkých
srázech; v takových místech se k sobě vrstevnice tiskly
jako zuby hřebenu.
Trhlina ale byla mrtvá. Nepozorovali žádné známky
termální energie.
"Plujte podél zlomu," požádal Lindsay. "Hledejte hor-
ká místa." Žil příliš dlouho, než aby byl netrpělivý, do-
konce i teď.
"Mám nahodit hlavní motory?" zeptal se Pilot.
"A uvařit vodu na kilometry daleko? Jsme hluboko,
Pilote. Voda je tu jako ocel."
"Vážně?" Pilot elektronicky zacvrlikal "No, radši
bych žádné hvězdy než rozplizlé hvězdy."
Hodiny sledovali trhlinu, aniž by narazili na únik lávy.
Věra spala; Lindsay chvilkami dřímal, jako každý starý
člověk. Pilot, který spal pouze při formálních příležitos-
tech. je probudil. "Horké místo," oznámil.
Lindsay se zadíval na tabulku. V infračerveném pás-
mu se hluboko z útrob čnícího útesu linulo teplo. Útes
byl nesmírně zvláštní: dlouhá, dokonale hladká nakloně-
ná rovina, která strmě stoupala z bahnitého, nepřehled-
ného terénu. U jeho úpatí leželo na klenutém lávovém
svahu rozeklané, podivně deformované, skoro až zvrás-
něné předhůří.
"Vyšlete sondu," požádal.
Věra zpod sedadla vytáhla ovladač robota a nasadila
si zračátka. Robot zažehl světla a s lehkostí vyplul k pra-
zvláštnímu útesu. Lindsay přepnul destičku na robotovy
optické senzory.
Nakloněný útes byl pomalovaný. Byly na něm bílé
pruhy, dlouhé, loupající se tahy, jakási dělicí linie. "Je to
vrak," vyhrkl najednou. "Dílo lidských rukou."
"To není možné," namítla Věra. "Má rozměry jako
větší vesmírná loď. Vešly by se tam tisíce lidí."
Pak ale našla něco, čím se vše vyjasnilo. K hladké,
strmé palubě ohromné lodi byl připoután jakýsi stroj.
Za stovky let zrezivěl, jeho okřídlené obrysy však nebylo
možné přehlédnout. "To je letadlo," podotkl Pilot. "Má
tryskové motory. Byl to nějaký vesmírný přístav na vodě.
Nebo spíš letiště."
"Chiméra!" zajásal náhle Lindsay. "Sleduj ji, Věro!"
Sonda se vrhla za hlubinným tvorem. Ryba s dlou-
hým ocasem a tupou hlavou, dlouhá jako lidské předlok-
tí, prchala podél široké paluby letadlové lodi do bezpečí.
Zmizela v trhlině v polorozpadlé, několikapatrové řídící
věži. RDbot prudce zastavil. "Moment," uvažovala Věra.
II
378
Bruce Sterling
Schismatrzx
379
Všude kolem nich bujel život: džungle, vzkvétající na-
vzdory absenci slunce. Prudké, hrubé stěny údolí hrály
pod robotqvými reflektory živou paletou barev: šarlato-
vá, křídově bílá, sírově zlatá, hnědá, obsidiánová čerřl.
Na svazích se jako stonky bambusu pohupovali rournat-
ci, všichni vyšší než člověk. Skály byly poseté lasturami,
jejichž zívající bílé schránky odhalovaly maso rudé jako
krev. Nachové houby pulzovaly, hlubokomořské korály
tvořily černé, rozvětvené houštiny, tenké výběžky se jim
hemžily polypy.
Z hlubiny údolí vyvěrala životadámá voda. Oxidy ko-
vů obalené komíny chrlily horká oblaka energetické síry.
Mořské dno vřelo, v zákalu bakterií se mihotaly roztře-
sené bublinky páry. Bakterie tu byly nejdůležitější. Byly
základním článkem potravního řetězce. Pomocí chemo-
syntézy čerpaly energii ze samotné síry. Vysmívaly se
Slunci a vzkvétaly z tepla Země.
Teplé a temné údolí překypovalo životem. Jako by ži-
la i sama skála, ověnčená porézními hrudkami a oslizlými
puklinami, rudočernými válečky studeného lávového ka-
mene, zkroucenými jako had, falickými komínky usaze-
l1ých minerálů, zářícími měděnkou. Po svazích elegantně
cestovali bledí krabi, odpichovali se nožičkami dlouhý-
mi jako lidská paže. Uhlově černé hlubokomořské ryby,
ztučnělé neočekávanou hojností, s rafinovanou zemdle-
ností proplouvaly mezi natěsnanými rournatci. Hustým
vírem bakteriální polévky se jako utržené květy vznášely
jasně žluté medúzy.
"Všechno," vydechl Lindsay. "Chci to do posledního
kousku. "
Věra si sundala zračátka; oči měla zalité slzami.
Zhroutila se do sedadla a třásla se. "Nevidím," zachrap-
těla. Podala mu ovladač. "Prosím... patří to tobě, Abe-
larde. "
Nasadil si zračátka a zastrčil prsty do řídících otvorů.
Najednou se ocitl uprostřed toho všeho, skenery se otá-
čely v souladu s tím, jak hýbal hlavou. Natáhl ramena na
vzorky a vysunul z nich jemný mechanismus genetických
jehel. Připlul k nejbližšímu stanovišti rournatců. Nad se-
"Jestli je to loď, tak odkud se bere to teplo?"
Pilot prozkoumal přístroje. "Je to radioaktivní tpplo."
prohlásil. "To není obvyklé?"
"Jaderný pohon," uvědomil si Lindsay. "Potopila se
s atomovým reaktorem na palubě." Ze slušnosti se ne-
zmínilo tom, že se na palubě mohou nacházet i atomové
zbraně.
"Podle mých přístrojů je tu rozpuštěný organický ma-
teriál. Organismy se shromažďují kolem reaktoru, aby se
ohřály," oznámila Věra. Zocelenými pažemi sondy zatáh-
la za prastarou přepážku. Zkorodovaná slitina se lehce
roztrhla a do vody se vy valila rez. "Mám jít dovnitř?"
"Ne," odvětil Lindsay. "Umělé věci mě nezajímají."
Vrátila sondu do skladiště. Vyrazili dál.
Čas ubíhal; terén se pod nimi táhl tak pomalu, že
by to Lindsayovi kdysi připadalo úděsné. Uvědomil si, že
opět myslí na Carevnin komplex. Občas si dělal staros-
ti s tím, jak málo pro něj znamená zoufalství a utrpe-
ní, které se tam odehrává. C-K umíral, jeho elegance se
propadala do špíny, jeho křehká, vytříbená rovnováha se
rozpadala a její zbytky se jako semínka rozlétly do celého
Schismatrixu. Bylo od něj špatné, že přijal smrt květiny
a vkládal naději do semen?
On to za špatné rozhodně nepovažoval. Lidský čas
pro něj ztratil význam. Chtěl jen, aby jeho vůle po so-
bě zanechala stopu, aby prozářila dlouhé eóny, v probu-
zeném světě, na planetě nezvratně přivedené k životu.
A pak. .. pak může spočinout.
"Tady," oznámil Pilot.
Uspěli. Plavidlo se ponořilo hlouběji.
II
380
Bruce Sterling
Schismatrix
381
II
mknutým sloupovím jejich trubic, silných jako zápěstí, se
vlnila řada za řadou červených, jemných listů, dlouhých
jako lidská paže, které se s ženskou ladností pohupovaly
a vyčesávaly z vody život. Jejich stonky byly obsypané
ukrývajícími se tvorečky: vilejši, maličkými kraby, azu-
rovými a kovově modrými třásnatými červy, kulatými
žebernatkami, planoucími pastelovými barvami.
Z džungle vyplul dravec a vlnil se kolem trubic: uhlo-
vě černá hlubokomořská ryba, velká jako lidská dolní
končetina a plochá jako úhoř, boky poseté fosforesku-
jícími tečkami. Bez obav se blížila k sondě, uchvácená
světlem. Za hlavou s obrovskýma očima jí pulzovaly žáb-
ry. Otevřela světlou, zářící hubu, naježenou ostrými zu-
by. "Nuže," oslovil ji Lindsay. "Zahnali tě do extrémů,
vytlačili tě do hlubin, kde nic neroste. A podívej se, co
jsi našla. Smetanu soustavy, astrohnido. Vítej v Ráji."
Zatímco hovořil, přesouval k ní robotickou paži; dlouhá
jehla vystřelila ven, dotkla se jí a zajela zpátky. Ryba
zlatě a zeleně zazářila a v mžiku byla pryč.
Přesunul se k lesíku, dotýkal se všeho, co mu padlo do
oka, jemnými podtlakovými filtry odebíral vzorky bak-
terií. Za půl hodiny naplnil všechna pouzdra na vzorky
a vrátil se do lodi pro další.
V tu chvíli si všiml, jak se od trupu lodi cosi odpoju-
je. Zpočátku si myslel, že je to jen optický klam, vlnka
odraženého světla. Nato spatřil, že se to k němu blíží,
chvěje se to, třepotá, nemá to tvar ani formu, zrosolo-
vatělé měřmvé zrcadlo, tekutina ve stříbrném vaku. Věra
vykřikla.
Vykroutil ruce z ovládání a strhl si zračátka. Byla
nakloněná nad videodestičkou a třeštila oči. "Duch! Vidíš
ho? Duch!"
Vlnil se a natahoval jako améba a plaval hlouběji do
lesíka. Lindsay si rychle narazil zračátka, chopil se ovlá-
dání a sledoval jej robotovými reflektory. Jeho beztvarý
povrch zaléval lastury a korály odraženým světlem. "Vi-
díš ho, Pilote?" zpptal se Lindsay.
Pilot otočil plavidlo, aby mohl Ducha pozorovat sle-
dovacími systémy. "Něco vidím... Odráží to signály na
všech vlnových délkách. Podivný tvor. Vezmi z něj vzo-
rek, Lindsayi."
"Není odtud. Přiletělo to s námi. Viděl jsem, jak se
to odlepuje od trupu."
"Od trupu? Přežilo to v otevřeném vesmíru? A žár
při vstupu do atmosféry? A tlak vody? Není možná."
"Ne?"
"Ne," zopakoval Humr. "Protože jestli to tak opravdu
je, nedokážu se smířit s tím, že to nejsem já."
"Ukázalo se to," vyjekla Věra. "Protože jsme tady!
Vidíte? Vidíte?': Zasmála se. "Tancuje to!"
Objekt se klidně vznášel nad jedním z kouřících ko-
mínů, zplošťoval se, aby se mohl koupat v nemilosrdném
proudu nepředstavitelného tlaku a žáru. Pod ním se bou-
řily horké bublinky a s lehkostí, při níž nepoznaly tření,
klouzaly po jeho zrcadlové spodní části. Sledovali, jak
se věc zformovala do vlnící se koule. Nato prudce zka-
palněla a protekla maličkou trhlinkou do nitra tepelného
průduchu. Rázem byla pryč.
"Nic jsem neviděl," prohlásil Humr. "Neviděl jsem,
jak ta věc mizí v útrobách Země. Neodletíme? Třeba by-
chom tomu měli zkusit utéct."
"Ne," zamítla návrh Věra.
"Máte pravdu," zachvěl se Pilot. "Tím bychom to
mohli naštvat."
"Viděli jste to?" žasla Věra. "Ta věc se bavila! I ta věc
to ví! Ví, že je tu Ráj!" Třásla se. "Abelarde, jednou to
budeme mít všechno na Europě, dotkneme se toho, ucítí-
me to, budeme dýchat vodu, cítit ji, chutnat ji! Chci to!
Chci být venku jako ten Duch. . ." Těžce oddychovala a ve
tváři měla hlažený výraz. "Ahelarde. _ . nf'být tebe, nikdy
I
"I
....
382
Bruce Sterlzng
I
II
I
II
li
i
bych to nepoznala... Děkuji ti. Děkuji i vám, Pilote."
"Jo, jasně, pohoda," zavrněl Pilot. "Lindsayi, sonda.
Co ji navést zpátky?"
Lindsay se usmál. "Nebojte se, Pilote. Prokázalo vám
to laskavost. Viděl jste, co je možné. Teď budete mít svůj
cíL"
"Ale vždyť to musí mít strašnou moc. Je to jako
bůh..."
"Tak to je u nás v dobré společnosti."
Lindsay navedl sondu do skladiště a vyložil genetická
pouzdra do přetlakových přihrádek. Znovu nabil ramena
a vrátil se k práci.
Duch se vynořil vedle sondy, znenadání vyletěl z dru-
hého komínu. Blížil se k ní a sledoval ji. Lindsay mávl
paží robota, objekt ale nijak nereagoval a vzápětí odplul
z dosahu reflektorů sondy. Ponořil se do tmy a neviditel-
nosti.
Mořští tvorové se sondy nebáli. Věra vystřídala Lind-
saye a jemně rozhrnovala poddajné stonky rournatců,
aby posbírala všechno, co bylo možné najít. Sonda prošla
celou údolní oázu, zkoumala kal, šťourala v puklinách.
U smálo se na ně štěstí - začal vyvěrat nový hor-
ký pramen a uvařil kolonii tvorečků, kteří se tísnili na
převisu nad ním. Mrtvolky použili jako návnadu na mr-
chožrouty; otevřeli je, aby odebrali vzorky střevních bak-
terií a žaludečních šťáv.
Nemohli nabrat vzorky ze všeho; na to byl život voá-
ze příliš bohatý. Přesto dosáhli naprostého úspěchu. Žád-
ný tvor, zrozený v mořích Země, nemohl bez úprav žít
v cizích vodách Europy. Takový úkol spočíval na europ-
ských andělech, Životářích, kteří zdědí tento genetický
poklad, rozpletou ho a vytvoří nové tvory, uzpůsobené
novým podmínkám. Zdejší živé bytosti budou předloha-
mi, archetypy nového Stvoření, v němž miliardy let vý-
voje budou vystřídány uměním a odhodláním.
'jlll
,I
I
I
I
II
II
Schzsmatrix
383
Zatímco naposledy vykládali robota a začali stoupat,
Ducha nikde neviděli. Lindsay ale nepochyboval, že je
s nimi.
Při výstupu k hladině zakusil únavu. Cítil na sobě
tíživé břímě vlastní arogance mnohem silněji než jeho
tvárná chráněnka nebo ten obrněný Mechanista. Kdo si
myslí, že je, když dělá takovéto věci? Přitahovalo jej svět-
lo, a tak jako strom rostl směrem k němu, rozkládal slepé
listí vstříc neznámé záři. Jeho život nyní dostal smysl, za
což byl rád. Jenomže strom zemře, přetne-li mu někdo
kořeny, a Lindsay věděl, že jeho kořeny tkví v lidství.
Byl bytostí z masa a kostí, život a smrt mu byly vlastní,
a nebyl Imanentní vůlí.
Strom sílí díky světlu, ale sám světlem není. Stejně
tak je život procesem změny, ale sám změnou není. K to-
mu sloužila smrt.
Když těsně pod hladinou spatříli záři Slunce, pilot vy-
jekl elektronickým veselím a spustil hlavní motory. Moře
vytvořilo kráter a do okolí se rozletěla rozeta páry. Za ně-
kolik vteřin překročili rychlost zvuku. Zatímco je zrych-
lení tisklo do sedadel, Věra natahovala krk, aby víděla
na videodestičku a vyjekla. "Obloha! Modrá obloha!
Stěna nad světem! Pilote, chceme vesmír!"
Moře pod nimi pohltilo náraz, tak jako pohltilo vše
ostatní. A byli pryč.
NEOTENICKÁ KULTURNí REPUBlIKA:8.8.'86
Život se vyvíjel po kladech.
Terraformační komplex se rýsoval nad Marsem a roz-
bíjel rudou jednotvárnost bílou párou, zeleným poros-
tem, modrými, rodícími se oceány.
Smrt byla poražena i na Venuši, čisté mraky zabodá-
valy kopí do bezcitné, kyselé oblohy.
384
Bruce Sterling
Ledové lodě, plné nově vzniklých tvorů z laboratoří,
se nořily do Europy a v teplých hlubinách se rozpouštěly.
Velká Rudá skvrna na Jupiteru se rozpadala, vyvr-
hovala podivná kypící oblaka červeného krilu, drobných
tvorečků, kteří se shromažďovali v hejnech a stádech vět-
ších než Země.
Abelard Lindsay vystoupil v Neotenické kulturní re-
publice z mamutího vesmírného plavidla.
S lehkostí a bezděčnou elegancí extrémního stáří se
pohyboval oblastí beztíže.
Když se ale vydal podél svahu válcovitého světa a mí-
jel hotely a nízkogravitační obchody se suvenýry, stále víc
a víc se opíralo zavalitou hlavu svého robotího průvodce.
Dorazili až na úroveň země, vkročili do jílovité divočiny,
porostlé působivým starým stromořadím. Soudkovitá ro-
botí sestra pohotově odebrala Lindsayovi z necitlivé no-
hy vzorek krve. Zatímco se vlekli po listy pokryté pěšině,
stroj provedl rozbor a procházel si údaje.
Republika se stala královstvím polostínů, ticho na-
rušovali pouze zpívající ptáci, klenba listů rozbíjela od-
ražené sluneční světlo na tenké sloupce. Domorodí Neo-
tenikové v nepřirozeně starodávných šatech lenošili na
mechem obrostlých kamenných lavicích, zatímco jejich
svěřenci, senilní Tvární a zastaralí Mechanisté, obdivně
klopýtali lesem.
Lindsay se zastavil a lapal po dechu, kyrys mu me-
zitím pod modrým kabátem pumpoval vzduch do plic.
Neforemné nohavice a masivní ortopedické boty ukrý-
valy protetickou kostru, již měl připevněnou k sešlým
nohám. Středem světa nad ním prolétalo ultralehké leta-
délko a chrlilo na sytě zelené koruny stromů dlouhý pás
popela.
Nikdo na něj nepromluvil. Olihně a ďasové, které měl
vyšité na rukávech kabátu, sice prozrazovaly, že pochází
z EuropOrbitalu, přiletěl však na zapřenou.
lilli
Schismatrix
385
Popadl dech a vydal se vstříc sídlu Tylerů a setkání
s Konstantinem.
Dům se rozrostl. Za zdmi porostlými břečťanem se
objevily další stavby, komplex ústavů a domovů pro se-
niory. V průběhu let sem, i přes snahy Ochranářů, ne-
zadržitelně pronikl vnější svět. Hlavními průmyslovými
odvětvími Republiky se staly zdravotnictví a pohřebnir-
tví; rehabilitace pro ty, kteří měli naději, a klidný odchod
pro ty, kteří ji neměli.
Lindsay přešel nádvoří první nemocnice. Na slunci se
vyhřívalo několik Krvavých plavců, kteří se zvířecí trpě-
livostí čekali, až jim znovu naroste kůže. Za touto bu-
dovou se nacházela další, kde strážní dohlíželi na dvojici
Patternistů. Ti ryli větvičkami do hlíny a téměř se do-
týkali nakloněnými hlavami. Jeden z nich na chvíli zvedl
hlavu: v chlapcových chladných očích se skvěla mrazivá
logika ryzí paranoie.
Hezky oblečení neoteničtí sanitáři provedli Lindsaye
branami tylerovského sídla. Margaret Julianová byla už
léta po smrti. Lindsay poznal v novém řediteli jednoho
z jejích superchytrých studentů.
Superchytrý se s ním setkal na trávníku. Muž měl ve
tváři klid zenového serotoninu.
"Schválil jsem vaši žádost o návštěvu správce Pong-
pianskula," oznámil mu.
"Jste pozorný," poděkoval mu Lindsay. Neville Pong-
pianskul byl mrtvý, nebylo však zdvořilé se o tom zmiňo-
vat. V souladu s rituálem Prstencové rady "uvadl" a za-
nechal po sobě naprogramovanou síť proslovů, prohlá-
šení, předtočených vystoupení a náhodných telefonátů.
Neotenikové se na pozici správce nenamáhali dosadit ni-
koho nového. Ušetřili si tím mnoho potíží.
"Smím vás provést Muzeem, pane?" zeptal se Super-
chytrý. "Naše poslední kurátorka Alexandrina Tylerová
nám zanechala nepřekonatelnou sbírku lindsaiánií."
386
Bruce Sterling
il
III
I
I I I
I!
"1
.1,
"Snad později. Přijímá rektor-generál Konstantin ná-
vštěvy?"
Konstantina našel v růžové zahradě, ležel na čalou-
něném křesle vedle včelího úlu a nevýra;z;nýma umělýma
očima hleděl do slunce. Přes všechnu péči se na něm lé-
ta podepsala. Dlouhé roky prožité v přirozené gravitaci
mu tělo obalily svaly, podivnými pahorky a boulemi na
křehkých kostech.
V odraženém slunečním světle Republiky nebyla pří-
tomna ultra£ialová složka, Konstantin se přesto opálil,
na stařičké holé kůži mu naskákala červená a modrá zna-
ménka. Vypadaly mu téměř všechny vlasy a na strate-
gických místech na hlavě měl důlky ztuhlé kůže. Léčba
byla důkladná a kompletní.
A nakonec se dostavil úspěch.
Konstantin zaslechl, jak se k němu Lindsay opatrně
blíží, a otočil se. Zorničky umělých očí neměl stejně velké;
viditelně se rozšířily a snažily se zaostřit. "Abelarde? Jsi
to ty?"
"Jsem, Filipe." Robot se poskládal vedle křesla; Lind-
say se mu pohodlně posadil na měkkou, poddajnou hla-
vu.
"Tak. Jaká byla cesta?"
"Je to stará loď. Trochu jako létající důchoďák. Hráli
novou úpravu Vetterlingovy Bílé periapsidy. "
"Hmm. To ale není jeho nejlepší dílo."
"Tys měl vždycky dobrý vkus, Filipe."
Konstantin se posadil. "Mám si říct o župan? Vím,
že nevypadám slavně."
Lindsay rozhodil rukama. "Kdybys mi viděl pod ša-
ty. .. Poslední dobou za omlazení moc peněz nevyhazuju.
Až se vrátím, podstoupím úplnou transformaci. Volím
Europu, Filipe. Oceány."
"Astrohniduješ se svým lidským omezením?"
"Ano, dá se to tak říct... Přinesl jsem plány." Sáhl
S chismatrix
387
do kabátu a vyndal z něj brožurku. "Rád bych, aby ses
na ně se mnou podíval."
"Dobře. Ať máš radost." Konstantin si od něj vzal
sešitek.
Na středové dvoustraně byl vyobrazený Anděl: vod-
ní postčlověk. Měl hladkou, černou a kluzkou kůži. Nohy
zmizely, stejně jako pánevní pletenec; páteř byla protaže-
ná do dlouhých svalnatých ploutví. Po krku se mu táhly
jasně červené žábry. Černý hrudní koš nebyl uzavřený,
zářily v něm bílé, jemné síťky, plné symbiotických bak-
terií.
Dlouhé černé ruce byly poseté červenými, modrými
a zelenými fosforeskujícími flíčky, napojenými na nervo-
vou soustavu. Na žebrech a ploutvích měl dvě postranní
čáry. Tyto citlivé proužky poskytovaly nový vodní smysl,
který vnímal chvění vody, jako by šlo o vzdálený dotyk.
Nos vedl do plicím podobných vaků, plných chemocitli-
vých buněk. Měl obrovské oči bez víček; kvůli nim mu
musela být upravena lebka, aby se do ní vešly.
Konstantin si pohyboval brožurkou před očima a usi-
lovně ostřil. "Velice elegantní," usoudil nakonec. "Nemá
střeva. "
"Nemá. Ty bílé síťky filtrují síru pro bakterie. Každý
Anděl je soběstačný, čerpá život, teplo i všechno ostatní
z vody."
"Tak je to," přikývl Konstantin. "Společnost s anar-
chií zároveň... Umí mluvit?"
Lindsay se předklonil a ukázal na fosforeskující svě-
télka. "Září."
"A jak se rozmnožují?"
"Máme genetické laboratoře. Vodní. Děti lze vyrobit.
Tihle tvorové ale budou žít stovky let."
"Kde je ale hřích, Abelarde? Lži, závist, boj o moc?"
Usmál se. "Předpokládám, že se mohou dopustit přehma-
tů při navrhování ekosystému."
388
Bruce Sterling
"Důvtip jim nechybí, Filipe_ Určitě si nějaké zločiny
najdou, budou-li se dost snažit. Jsou ale jiní než my.
Nikdo je nenutí."
"Nenutí..." Konstantinovi přistála mi, obličeji včela.
Jemně ji smetL "Minulý měsíc jsem se byl podívat na
místo nárazu," nadhodiL Měl na mysli místo, kde havaro-
vala Věra Kellandová. "Rostou tam stromy, co vypadají
staré jako svět samotný."
"Už je to dávno."
"Nevím, co jsem čekaL. _ Snad nějakou zlatou záři,
snad tetelení, co označí místo, kde mám pohřbené srdce.
Jsme ale malí tvorové a Vesmíru na nás nezáleží. Neby-
lo tam po tom ani památky." Povzdechl si. "Chtěl jsem
změřit síly se světem. A tak jsem zabil věc, která mě
mohla zadržet."
"Bývali jsme jiní."
"Nebývali. Myslel jsem, že se dokážu změnit... Myslel
jsem, že když budeš po smrti, ty a Věra, budu moct začít
s čistým štítem, bude ze mě stroj na čistou ctižádost..
Kulka vystřelená do hlavy minulosti... Dal jsem přednost
moci před láskou. Chtěl jsem všechno vidět v železech.
A tak jsem se chopil okovů. Jenže ony mi praskly."
"Rozumím ti," přisvědčil Lindsay. "I já jsem poznal
sílu plánů. Můj životní cíl čeká na Europě." Vzal si zpět ,
brožurku. "Mohl by být i tvůj. Když budeš chtít."
"Ve své zprávě jsem ti přece říkal, že jsem připravený
umřít," odvětil Konstantin. "Ty chceš vždycky všechno
obcházet, Abelarde. Známe se hodně dlouho, moc dlou-
ho na to, aby se na nás hodila slova jako 'přítel' nebo
'nepřítel'... Nevím, jak ti říkat, ale znám tě. Znám tě líp
než kdo jiný, líp, než se znáš sám. Až budeš stát tváří
v tvář konci, uhneš. Já to vím. Europu nikdy neuvidíš."
Lindsay sklonil hlavu.
"Musí to skončit, Abelarde. Změřil jsem síly se svě-
tem, proto jsem žiL A vrhl jsem dlouhý stín. Co?"
S chismatrix
389
"To ano, Filipe," zajíkl se Lindsay. "I v dobách, kdy
jsem tě nejvíc nenáviděl, jsem na tebe byl hrdý."
"Ale kdybych měl měřit síly s životem a smrtí, jako
bych mohl žít věčně... V tom není důstojnost. Co my
znamenáme pro život? Jsme jenom jiskřičky."
"Možná jiskřičky, které zapálí oheň."
"Ano. Europa je tvůj oheň, a to ti závidím. Jestli na
ni ale půjdeš, ztratíš v ní svoje já. A to ty nevydržíš."
"Ty tam ale jít můžeš, Filipe. Může být tvoje. Budou
tam tví lidé. Klan Konstantinů."
"Moji lidé. Ano. Přebral jsi mi je."
"Potřeboval jsem je. Potřeboval jsem tvoje nadání. . .
A přišli za mnou dobrovolně."
"Ano. . . Smrt nás nakonec porazí. My se jí ale pomstí-
me svými dětmi." Usmál se. "Snažil jsem se je nemilovat.
Chtěl jsem, aby byly jako ja, tvrdé a ostré. Ale stejně
jsem je milovaL.. ne protože byly jako já, ale protože
hyly jiné. A tu nejvíc jinou jsem taky nejvíc milovaL"
"Věru."
"Ano. Stvořil jsem ji ze vzorků, které jsem ukradl
t.ady v Republice. Ze šupinek kůže. Z genů těch, které
jsem milovaL.." Prosebně se na Lindsaye zadívaL "Co
mi o ní povíš, Abelarde? Jak se má tvoje dcera?"
"Moje dcera..."
"Ano. Byli jste s Věrou krásný pár. __ Bývala by ško-
da, kdybyste kvůli smrti zůstali neplodní. Taky jsem Vě-
ru miloval; chtěl jsem chránit její dítě, a dítě muže., kte-
rpho si zvolila. Tak jsem stvořil tvou dceru. Udělal jsem
:.patně?"
"Ne," odvětil Lindsay. "Život je lepší."
"Dal jsem jí všechno, co jsem dokázaL Jak se má?"
Lindsayovi se zamotala hlava. Robot pod ním mu za-
bodl do necitlivé nohy jehlu. "Teď je v laboratořích. Pro-
(hází transformací."
390
Bruce Sterling
"Aha. Dobře. Rozhoduje se sama. To tnusíme všich-
ni." Konstantin se natáhl pod křeslo. "Mám tu jed. Dali
mi ho sanitáři. Přiznávají nám právo na smrt."
Lindsay nepřítomně kývl, léky mu uklidňovaly divoce
tlukoucí srdce. "Ano," přisvědčil. "To právo si zasloužíme
všichni. "
"Mohli bychom spolu dojít na místo, kam spadla.
A vypít jed. Je ho dost pro oba." Konstantin se usmál.
"Uvítal bych společnost."
"Ne, Filipe. Zatím ne. Nezlob se."
"Pořád žádná zodpovědnost, Abelarde?" Konstantin
mu ukázal skleněnou lahvičku, plnou hnědé tekutiny. "Nic
se neděje. Stejně se mi těžko chodí. Od. . . od Arény mám
potíže s vnímáním všech rozměrů. Proto mi dali nové
oči. Ty vidí rozměry za mě." Sukovitými prsty odvíčkoval
lahvičku. "Vidím, jaký je život ve skutečnosti. Proto to
musím udělat." Přiložil si jed ke rtům a vypil ho. "Podej
mi ruce."
Lindsay se k němu natáhl. Konstantin mu ruce sevřeL
"Obě jsou už kovové?"
"Omlouvám se, Filipe."
"To nic. Všechny naše překrásné stroje..." Konstan-
tin se krátce zachvěl. "Měj se mnou strpení, nepotrvá to
dlouho. "
"Jsem tady, Filipe."
"A belarde. .. Nezlob se. K vůli Noře. K vůli té krutos-
ti.. ."
"Filipe, na tom... Odpouštím..." Bylo pozdě. Filip
Khouri Konstantin zemřel.
EUROPORBITAL: 25. 12. '86
Poslední živí tvorové na EuropOrbitalu se tísnili v la-
boratořích. Když Lindsay vystoupil z lodi, našel celnici
Schismatrix
391
prázdnou. EuropOrbital skončil; dovoz ztratil význam.
Vydal se klikatou chodbou mezi průsvitnými nakloně-
nými membránovými stěnami. Chodby slabě zářily, pro-
barvené všemi odstíny modrozelené mořské vody. Byly
téměř prázdné.
Lindsay občas zahlédl astrohnidu nebo přivandroval-
ce, kteří si přišli pro zbylé harampádí. Jedna skupinka
mu zdvořile zamávala a dál se hlučně prořezávala pev-
nou stěnou. Přistála tu i investorská loď, po její posádce
však nebylo ani památky.
Všechny přesuny probíhaly směrem ven. Ohromné le-
dové lodě, vytesané jakoby z křišťálu, se snášely k po-
vrchu měsíce a šly na něžné mořské přistání v nových
trhlinách. Na palubě jedné z nich byla i jeho dcera Věra.
Už odletěla.
Obyvatelstvo se zmenšilo na pouhou hrstku jedinců,
posledních, které čekala transformace. EuropOrbital se
smrskl na trs laboratoří, kde se poslední transformovaní
vznášeli v kalné europské vodě.
Lindsay se zastavil před přechodovou komorou a na
nástěnném monitoru sledoval dění uvnitř. Transformo-
vaní lékaři asistovali u porodu Andělů, sledovali růst no-
vých nervů v upravené tkáni. Zářící ruce jim rychlým
tempem blikaly - konverzovali.
Stačilo nasadit si akvalung, projít přechodovou ko-
morou do vody o teplotě krve a přidat se k ostatním.
Věra to udělala. Stejně tak Gomez a další. S radostí ho
uvítají. Bude to bezbolestné. Nebude to těžké.
Na ten okamžik dolehla celá jeho minulost.
Nedokáže to.
Otočil se.
Pak to ucítil. "Jsi tu," zavolaL "Ukaž se."
Duch stekl z nakloněné, modrozelené membránové
stěny. Po podlaze se rozlila zrcadlová kaluž a tvarova-
la se
392
Bruce Sterling
II
III
1111
I
;ill l
I
I:!I
I':il
:1:
Iii
'I
Lindsay ji s úžasem sledoval Duch měl vlastní gravi-
taci; tiskl se k podlaze, jako by k ní byl přitahován. Bortil
se a vlnil, bral na sebe podobu, aby se mu líbil. Promě-
nil se v drobnou, lehkou věcičku, která stála na čtyřech
nohách a krčila se jako zvíře. Jako lasička, napadlo jej.
Jako liška.
"Je pryč," oslovil Ducha. "A tys ji nechal jít."
"Klid, občane," odvětila liška. Její hlas neměl ozvě-
nu; nevydával vůbec žádný zvuk. "Já nemusím nikomu
zůstávat věrný."
"Europa ti není po chuti?"
"Jak se to vezme," odvětilo to. "Určitě je to tam boží,
ale nezapomeň, že jsem viděl originál. Na Zemi. A co ty,
astrohnido? Nezdá se mi, že bys do toho šel."
"Jsem starý," namítl Lindsay. "Oni jsou mladí. Měl
by to být jejich svět. Nepotřebují mě."
Tvor se zavinil a protáhl. "To jsem od tebe čekal. No
a co mi povíš? Když si teď můžeš, to, nastavit zrcadlo?"
Lindsay spatřil svou pokroucenou tvář na lesknoucím
se povrchu Ducha a usmál se. "Nevím, co s časem."
"No to je výborné." Neslyšný hlas se zasmáL "Takže
teď asi umřeš."
"Měl bych?" Zaváhal. "Mohlo by to být ukvapené."
"To mohlo," souhlasil Duch. "Zůstaneš tu tedy ještě
pár stovek let? A budeš čekat na konečnou transcendan-
ci?"
"Na pátou prigoginickou úroveň složitosti?"
"Dá se tomu tak říkat. Na slovech nezáleží. Je to tak
vzdálené Životu, jako je Život vzdálený inertní hmotě.
Hodněkrát jsem viděl, jak se to stalo. Cítím, jak se to
sem blíží, cítím to ve větru. Lidé... tvorové, bytosti, pro
mě to jsou všechno lidé.. . kladou Konečné otázky. A do-
stanou Konečné odpovědi, a pak nazdar. Čeká je božství,
anebo něco tak podobného, že to pro lidi jako ty nebo já
il
I III
III
I'
!IIII
"I
Schismatrix
393
není žádný rozdíl. Možná že právě to chceš, astrohnido?
Absolutno?"
"Absolutno," přemítal Lindsay. "Konečné odpovědi...
A jaké jsou tvé odpovědi, příteli?"
"Moje odpovědi? Žádný nemám. Je mi jedno, co se
děje pod kůží, chci jenom vidět, chci jenom cítit. Původ
a předurčení, proroctví a vzpomínky, životy a smrti, to-
mu se vyhýbám. Jsem moc kluzký, než aby mě mohl čas
uchopit, rozumíme si, astrohnido?"
"Co tedy chceš, Duchu?"
"Chci to, co už mám! Věčný úžas, věčně zásobova-
ný. .. Ani ne věčný, stačil by Neurčitý, v tom tkví všechna
krása. .. Počkám na tepelnou smrt Vesmíru, abych viděl,
co bude pak! A mezitím, copak není všechno kolem nás
parádní?"
"Ano," přisvědčil Lindsay. Srdce mu v hrudi bušilo
jako o závod. Robotická sestra se k němu natáhla s injekcí
plnou tišících chemikálií; vypnul ji, zasmál se a protáhl
se. "Všechno je to vážně parádní."
"Užil jsem si to tu," prohlásil Duch. "Máte to tu moc
pěkný, tady kolem toho sluníčka."
"Děkuji ti."
"Hele, já děkuju tobě, občane. Čekají ale další místa."
Duch zaváhaL "Chceš jít se mnou?"
"Ano!"
"Tak se mě chytni."
Natáhl ruce k Duchovi. Přelil se přes něj jako stříbrná
vlna. Hvězdný chlad, tání, osvobození.
A všechno bylo zbrusu nové a svěží.
Viděl, jak se v chodbě vznášejí jeho šaty. Umělé pa-
e mu pomalu vylétly z rukávů a táhly za sebou drahé
dektrické obvody. Prázdná lebka, podepřená čistě bílým
7.ebříčkem obratlů, s úsměvem sklouzla pod límec kabá-
tu.
394
Bruce Sterling
Na konci chodby se objevil Investor a odrážel se sta-
vem beztíže. Lindsay se reftpxivně při tiskl na stěnu, aby
na něho nebylo vidět. Investorovy záhyby se nadzved-
ly; s nutkáním straky se prohraboval změtí kostí a do
odulého pytle cpal věci, které ho zaujaly.
"Vždycky jsou poblíž, aby posbírali, co zbude," pro-
hodil Duch. "Jsou nám užiteční. Uvidíš."
Lindsay si uvědomil své nové já. "Nemám ruce," po-
dotkl.
"Nebudeš je potřebovat." Duch se zasmál. ,,Jclem,
musíme za ním. Brzo někam poletí."
Vydali se chodbou za Investorem. "Kam?"
"Na tom nesejde. Na nějaké úžasné místo.'.
Příběhy Tvárných/
Mechanistů
-
-
-
Roj
1'111
"Tyhle hovory s vámi mi budou na další cestě chybět,"
prohlásil cizinec.
Kapitán-doktor Simon Afriel zkřížil ruce plné klenotů
na své zlatem vyšívané vestě: "Taky mne to mrzí, prapor-
dku," odpověděl v cizincově sykavé řeči. "Naše přátelská
povídání mi byla velice užitečná. Vlastně bych měl za to
poučení platit, ale vy mi je poskytujete zdarma."
"Vždyť to byly jen informace," namítl cizinec a ukryl
korálkově zářivé oči za tlustými mžurkami. "My Investoři
obchodujeme s energií a vzácnými kovy. Hledání a oceňo-
vání pouhých vědomostí je význačným rysem nezralých
r.LS." Cizinec si zvedl dlouhý nařasený záhyb za ušní ot-
ory, maličké jako špendlíková hlavička.
"Nepochybně máte pravdu," odvPtil Afriel, ale v duši
.11m pohrdal. "Nicméně my lidé jsme jako děti v porov-
lI.mí s ostatními rasami, takže určitá nezralost je pro nás
III':
Ilill
1I' i
t
lji"
398
Bruce Sterling
I
1111
přirozená." Afripl sňal sluneční brýle a mnul si hřbet no-
su. Kabiny vesmírné lodi byly totiž osvptleny spalujícím
modrým světlem, tvořeným převážně ultrafialovou slož-
kou. Tohle světlo měli Investoři nejraději a ani je nena-
padlo nějak je měnit kvůli j£'dnomu lidskému cestujícímu.
"Vy nedopadnete špatně," prohlásil mimozemšťan
velkomyslně. "Jste právě taková rasa, se kterou obcho-
dujeme nejraději: mladá, dychtivá, přizpůsobivá, schop-
ná přijímat nové zkušenosti a věnovat se mnoha druhům
prospěšných činností. Měli jsme se s vámi spojit mno-
hem dřív, ale vaše technologická úroveň byla pořád příliš
nízká, než aby nám slibovala nějaký zisk."
"To se teď změnilo," pravil Afriel. "Teď na nás zbo-
hatnete. "
"Ovšem," potvrdil Investor. Kožní záhyb na šupinaté
hlavě se mu rychle třepotal, což znamenalo, že se baví.
"Během dvou staletí budete mít právě dost, abyste od
nás mohli koupit tajemství mezihvězdných letů. Nebo
možná vaše frakce Mechanistů objeví to tajemství vlast-
ním výzkumem."
To Afriela otrávilo. Jako člena frakce Přetvořených
ho zmínka o nepřátelské politické frakci nemohla potě-
šit. "Nepřeceňujte obyčejnou technickou rutinu," namítl.
"Berte v úvahu náš talent na jazyky. Ten dělá z naší
frakce mnohem lepšího obchodního partnera. Pro Me-
chanisty vypadají všichni Investoři stej ně."
Cizinec zaváhal. Afriel se smál. Svým prohlášením se
dotkl cizincovy osobní ctižádosti a narážka by měla za-
brat. To bylo právě to, v čem Mechanisté vždycky chy-
bovali. Snažili se jednat se všemi Investory stejně, vždyc-
ky používali tutéž naprogramovanou rutinu. Postrádali
představivost.
S těmi Mechanisty by se už konečně mělo něco udělat,
uvažoval Afriel. Něco trvalejšího než drobné, byť i smr-
telné srážky jednotlivých lodí v Pásmu asteroidů nebo
I I
1'"
Roj
399
v na led bohatých prstencích Saturnu. Obě frakce jen
stále manévrují, čpkají na příležitost zasadit rozhodující
úder, lanaří si nejlepší odborníky, používají léčky, vraždy
a průmyslovou špionáž.
Kapitán-doktor Simon Afriel byl v těchto piklích zku-
šeným přeborníkem. To byl důvod, proč frakce Přetvo-
řených platila Investorům ty miliony kilowattů k úhradě
jeho cesty. Afriel měl doktorát z biochemie a mimozem-
ské lingvistiky a titul inženýra v konstrukci magnetic-
kých zbraní. Bylo mu osmatřicet let a byl Přetvořeným
tak dokonale, jak to odpovídalo současnému stavu vědy
a době jeho početí. Hormonální rovnováhu měl zpoma-
lenou, aby se vyrovnalo dlouhé období pobytu ve stavu
beztíže. Srdce mělo strukturu upravenou pro vyšší vý-
kon a tlusté střevo bylo modifikováno tak, aby vyrábělo
vitaminy, které normálně produkuje střevní flóra. Slepé
střevo neměl. Genetické inženýrství a tuhý výcvik od dět-
ství mu dohromady poskytly inteligenční kvocient 180.
Nebyl sice nejskvělejší z agentů Prstencové rady, ale měl
nejvyšší mentální stabilitu a byl nejspolehlivější.
"Vypadá to ostudně," soudil cizinec, "když se člověk
vašich kvalit odhodlá hnít dva roky v tomhle mizerném,
ne příliš slibném Zapadákově."
"Ta léta nebudou promarněna," zněla odpověď.
"Ale proč chcete studovat Roj? Vždyť vás nemůže nic
naučit, protože jeho příslušníci neumějí mluvit. Nemají
zájem obchodovat, protože nemají ani nářadí, ani výrob-
ní technologie. Je to jen rasa vesmírných tuláků, která je
v podstatě bez inteligence."
"To už samo o sobě stojí za studium."
"Chcete je snad zkusit napodobit? Vy přece děláte
nestvůry sami ze sebe." Znovu zaváhal. "Snad byste to
dokázali. Ale obchodu by to neprospělo."
V tu chvíli pištivě vybuchly lodní reproduktory mi-
1II0zemskou hudbou, tedy skřehotavými fragmenty inves-
-
400
Bruce St'erling
ROJ
401
j ll
I,
II
torské řeči. Většina zvuků měla příliš vysokou frekvenci
pro Afrielovy uši.
Cizinec vstal, zlatem přeplněná suknice se mu ometla
o drápy ptačích nohou. "Symbiont Roje dorazil," přetlu-
močil hluk reproduktorů.
"Děkuji vám." Když se otevřely dveře kabiny, mohl
Afriel bez potíží reprezentanta Roje ucítit: teplý kvas ni-
cový zápach se v recyklovaném vzduchu lodi šířil rychle.
Afriel mžikem oka zkontroloval svůj vzhled v kapes-
ním zrcátku. Dotkl se pudrem tváří a narovnal si kulatý
sametový klobouk, posazený na narudle zlatých, po ra-
mena dlouhých vlasech. Na náušnicích se mu blyštěly ru-
dé impaktní rubíny, velké jako palce. Pocházely z pásma
asteroidů. Po kolena dlouhý plášť i vesta byly ze zlatého
brokátu. Náprsenka košile oslnivě zářila, protkávaná nití
z červeného zlata. Byl tak oděn jen proto, aby udělal do-
jem na Investory, kteří u svých hostů oceňují a očekávají
vzhled prosperujících lidí. Jak by asi nejlépe zapůsobil
na ty nové cizince? Nejspíš vůní. Použil tedy parfém.
U postranního vchodu lodi se symbiont Roje hemžil
kolem velitele. Velitel byl starý, ospalý Investor, dvakrát
větší než většina členů posádky. Masivní hlavu mu kryla
drahokamy zdobená přilba. Z ní svítily mračné oči jako
objektivy kamer.
Symbiontovo tělo neslo šest zadních nohou a čtyřmi
předními končetinami, opatřenými drápy, volně gestiku-
loval. Bylo vidět, že mu překáží umělá gravitace lodi, tři-
krát silnější než zemská. Zakrnělé oči, které se pohupova-
ly na stopkách, byly v panujícím přebytku světla pevně
zavřeny. Zřejmě je používají ve tmě, usuzoval Afriel.
Velitel odpovídal tvorovi jeho řečí. Afriel se šklebil,
neboť doufal, že symbionti budou ovládat jazyk Investo-
rů. Teď se bude muset učit další řeč, a to řeč tvořenou
bez pomoci jazyka.
Po další stručné výměně zvuků se velitel otočil k Afrie-
lovi. "Symbiont není právě nadšen vaším příjezdem. Zřej-
mě zde došlo k nějakému nedorozumění s lidmi, kteří se
tu vyskytovali ještě nedávno. Ovšem mohu to zvládnout
a zařídit vám vstup do Hnízda. Celou operaci zazname-
náme a příslušný obnos za naše diplomatické služby vy-
účtuji vaší frakci, jakmile se vrátím do vaší planetární
soustavy. "
"Děkuji Vaší Ctihodnosti," odpověděl Afriel. "Pro-
sím, tlumočte zástupci symbiontů má osobní přání všeho
nejlepšího, jakož i skromnost a bezúhonnost mých úmys-
lů. . ." Prudce se přerušil, když k němu symbiont přikročil
a hrubě ho chňapl za lýtko levé nohy. Afriel se mu vytrhl,
těžce v trojnásobné umělé gravitaci odskočil a zaujal ob-
ranný postoj. Symbiont mu urval dlouhý cár nohavice.
Teď se klidně skrčil a pojídal ho.
"Takhle předá vaši vůni a složení všem svým druhům
v Hnízdě," vysvětlil velitel. "To je nutné, jinak by vás
brali jako vetřelce a bojovníci Roje by vás zabili."
Afriel se rychle vzpamatoval a přitiskl ruku na ránu,
aby zastavil krvácení. Tajně doufal, že žádný z Investorů
nezpozoroval jeho reflexní reakci. Nechtěl, aby se o něm
vykládala historka, že se polekal neškodného průzkum-
níka.
"Chtěli bychom brzo otevřít vzduchový uzávěr," pro-
hlásil velitel flegmaticky a opřel se o svůj tlustý ještěří
ohon. Symbiont dál přežvykoval cár kalhot. Afriel si pro-
hlížel článkovanou hlavu, bez krku usazenou přímo na
těle tvora. Mělo to ústa a nozdry, mělo to cibulkovité
atrofované oči na stopkách; viděl jakési otáčivé lišty, kte-
ré mohly mít funkci radiového přijímače, a dva souběžné
hřebeny z chomáčů svíjejících se krátkých tykadel, jež
vyčnívaly mezi třemi chitinovými deskami. Jejich funkci
neznal.
Vzdušný uzávěr se otevřel. Horký, těžký závan kou-
řového p2..chu vnikl do uzavřené místnosti. Zřejmě vadil
-
IIII
'I
1'1
402
Bruce Sterling
Roj
403
i okolostojícím Investorům, protože bleskurychle zmizeli.
"Vrátíme se za šest set dvanáct vašich dnů, přesně
podle dohody," pravil velitel.
..Děkuji Vaší Ctihodnosti," odpověděl Afriel.
"Good luck," popřál mu velitel. Afriel se usmál.
Symbiont se s hadím zaviněním článkovaného těla
prosmýkl dveřmi. Doktor ho následoval. Vzdušný uzá-
věr za nimi zaklapl. Tvor mlčel a dál hlasitě přežvyko-
val. Otevřely se druhé dveře a symbiont jimi proskočil do
kruhového kamenného tunelu o značném průměru, jenž
se ztrácel v temnotě.
Afriel schoval sluneční brýle do kapsy a vytáhl pár
infračoček. Připevnil si je na hlavu a vykročil z uzávěru.
Umělá přitažlivost zmizela a byla nahrazena nepatrnou,
téměř nevnímatelnou gravitací asteroidu, ve kterém měl
Roj hnízdo. Afriel se usmíval; bylo to po dlouhých týd-
nech přetížení příjemné. Většinu svého dospělého života
strávil v beztíži, v kolonii Tvárných na Saturnových prs-
tencích.
V temné dutině v boku tunelu se krčil jakýsi huňatý
tvor velikosti slona a s diskovitou hlavou. V infračerve-
ných brýlích bylo zřetelně vidět teplé tělo. Afriel slyšel
i jeho dech. Tvor trpělivě čekal, až se Afriel kolem něj
protáhne dál do tmy. Pak zaujal své místo na konci tu-
nelu a tak dlouho se nafukoval a nadýmal, až diskovitou
hlavou bezpečně a hermeticky ucpal výstup do kosmu.
Četnýma nohama se pevně zachytil výstupků ve stěnách.
Loď Investorů odletěla. Doktor Afriel zůstal uvnitř
jedné z milionů planetek, které obklopují obří hvězdu Be-
telgeuse zářivým prstencem o hmotnosti téměř pěti Jupi-
terů. Je to sluneční soustava sice malých, ale zato téměř
nedotčených planetek, tedy zdroj potenciálního bohat-
ství, a víceméně patří celá Roji. Aspoň si na ni žádná
jiná rasa nedělala nárok, pokud paměť Investorů sahala.
Afriel si bedlivě prohlížel chodbu. Vypadala opuštěně
a protože tu nebyla žádná teplá tělesa, která by vydávala
infračervené záření, nemohl dohlédnout daleko. Odrážel
se nohama od stěn a zvolna splýval "dolů".
Najednou uslyšel lidský hlas: "Doktore Afrieli!"
"Doktorko Mirny!" zavolal. "Tady jsem!"
Nejdříve uviděl pár mladých symbiontů, kteří se k ně-
mu rychle blížili. Špičkami drápů na nohou se sotva do-
týkali stěn a za nimi připlouvala žena se stejnými brýle-
mi, jaké měl sám. Byla mladá a atraktivní, v té úpravě,
kterou jí dalo anonymní genetické přetvoření.
Zaskuhrala na symbionty něco jejich řečí, ti se zasta-
vili a čekali. Sama se sklouzla před ně, takže ji Afriel
zachytil za paže a odborně ztlumil její moment hybnosti.
"Nemáte žádná zavazadla?" zeptala se starostlivě.
Zavrtěl hlavou. "Zachytili jsme vaše varování dřív,
než jsem vyrazil. Mám jen oblečení na sobě a pár drob-
ností po kapsách."
Prohlédla si ho kriticky. "Tohle se teď nosí v Prsten-
cích? Móda se změnila víc, než jsem čekala."
Afriel mrkl na svůj brokátový kabát a rozesmál se:
"To je politická záležitost. Investoři vždycky raději jed-
nají s lidmi, kteří vypadají jako úspěšní byznysmani s ši-
rokým polem působnosti. Všichni představitelé Tvárných
se dnes takto oblékají. Záměrně jsme tak získali nad Me-
chanisty výhodu, oni se stále oblékají do svých overalů."
Na chvíli zaváhal, nechtěl ji urazit. Inteligence Ga-
liny Mirny se pohybovala těsně pod dvěma sty bodů.
Muži a ženy, jejichž vysoké IQ občas způsobuje, že jsou
přelétaví a nestálí, se rádi uchylují do soukromí světa
fantazie, nebo se zapletou do podivných a neproniknu-
telných změtí intrik a vymyšleností. Vysoká inteligen-
ce byla strategií Tvárných, která měla rozhodnout boj
s Mechanisty o kulturní nadvládu a již museli dodržovat
navzdory všem náhodným ztrátám či dočasným ústup-
kům. Dokonce zkoušeli vypěstovat Superchytré s IQ přes
1,11 1
,II
Iii
'II1
,
:11
I:
I
III
11111'
'n
404
Bruce Sterling
Roj
405
dvě stě, jenže v koloniích tím vznikalo příliš velké pro-
cento odpadu, takže frakce tento směr vývoje nakonec
zastavila.
"Vy se teď určitě podivujete mému oblečení," prohlá-
sila Mimy.
"Má rozhodně půvab neobvyklosti," usmál se Afriel.
"Je utkáno z vláken kokonů," odpověděla. "Moje pů-
vodní válečná výstroj byla snědena symbiontem . me-
tařem během nepokojů v posledním roce. Obvykle tu
chodím nahá, ale nechtěla jsem vás rozhněvat tak velkou
demonstrací důvěrnosti."
Afriel pokrčil rameny: "Sám chodím často nahý. Ni-
kdy jsem nenašel v oblečení žádný zvláštní užitek kromě
kapes. Mám v nich pár kousků nářadí, ale většina z to-
ho není důležitá. Jsme Tvární, naše hlavní nástroje jsou
tady -" a poklepal si na hlavu. "Jestli můžete, ukažte mi
nějaké bezpečné místo, kde bych si ty hadry uložil. . ."
Potřásla hlavou. Nevidpl jí do očí, byly skryty za čoč-
kami, jež činily její výraz naprosto nečitelným.
"Dopustil jste se svého prvního omylu, doktore. Tady
neexistuje místo, které by bylo jen naše. Je to týž omyl,
jehož se dopouštějí agenti Mechanistů, tentýž, na který
jsem skoro doplatila životem. Tady neznají pojem sou-
kromí nebo majetku. Tohle je Hnízdo. Když si zaberete
nějakou část pro sebe - je lhostejné, jestli si tam chce-
te otevřít obchod nebo tam spát nebo cokoliv - stáváte
se vetřelcem, nepřítelem. Dva Mechanisté, muž a žena,
hledali prázdné a bezpečné místo pro svůj pOČÍtač a la-
boratoř. Válečníci rozbili dveře a zahubili je. Metaři pak
celé zařízení snědli - sklo, kovy, všechno."
Afriel se chladně usmál. "To je muselo stát celé jmění,
dopravit všechen ten materiál až sem."
Pokrčila rameny. "Jsou bohatší než my. Jejich stroje,
jejich doly. .. Myslím, že měli v úmyslu mne zabít. Potají,
aby bojovníci nebyli vydrážděni pohledem na násilí. Měli
pOČÍtač, kter)" se dokázal naučit řeč chvostoskoků rychleji
než já."
"Ale přežila jste," poukázal Afriel. "A vaše hlášení,
hlavně ta první, když jste ještě měla většinu vybavení,
byla ohromně zajímavá. Rada stojí za vámi, celou tu
dobu. Během své nepřítomnosti jste se v Prstencích stala
slavnou osobností."
"Ano, přesně to jsem čekala," prohlásila.
Afriel byl v rozpacích. "Tedy, pravda, našel jsem ně-
jaké nesrovnalosti," odhodlal se opatrně, "v mém obo-
ru, tedy v mimozemské lingvistice." Neurčitě pokynul ke
dvěma symbiontům, kteří je doprovázeli. "Ovšem celkově
jste v komunikaci s těmito symbionty udělala ohromný
pokrok, zvlášť když pouze oni pravděpodobně komuni-
kují za celé Hnízdo."
Podívala se po nich s nečitelným výrazem a pokrčila
rameny. "Teď je tady patnáct druhů symbiontů. Tihle,
kteří mne doprovázejí, se nazývají chvostoskoci a mluví
jen mezi sebou. Jsou to divoši, doktore, kteří přitáhli
pozornost Investorů jen proto, že stále dovedou mluvit.
Kdysi to bývala rasa vesmírných tuláků, ale tihle to už
zapomněli. Objevili Hnízdo a byli jím absorbováni, stali
se příživníky." Poklepala jednomu z IŮch na hlavu. "Ty-
hle dva jsem si ochočila, protože jsem se naučila krást
a žebrat o jídlo lépe než oni. Teď jsou stále se mnou
a chrání mne před většími jedinci. Oba na mne žárlí,
to vím. Jako jediní jsou v Hnízdě teprve deset tisíc let
a jejich postavení je stále nejisté. Pořád myslí a občas se
diví. Po deseti tisících let jsou stále stejně málo existen-
čně zajištěni."
"Divoši," souhlasil Afriel. "Tomu lze snadno uvěřit.
Jeden z nich po mně chňapl a poranil mi nohu, ještě na
lodi. A to chtěl být považován za vyslance."
"Ano, taky jsem ho napomenula, když jste dorazili,"
kývla Mirny. "Nemusí se vám to zrovna líbit, ale dokázala
406
Bruce Sterling
Roj
407
I,
jsem ho uplatit jídlem... Doufám, že vám moc neublížil?"
"Jen škrábnutí," ujistil ji Afriel. ..Předpokládám, že
tady nechytnu žádnou infekci."
"Velice pochybuji. Pokud jste si ovšem nepřivezl vlast-
ní bakterie."
"To sotva," urazil se Afriel. "Nemám žádné bakterie.
A nemohu přenést ani žádné cizí mikroorganismy."
Mimy vzhlédla: "To znamená, že máte nějaké speciál-
ní genetické úpravy. . . Myslím, že teď můžeme jít. Chvos-
toskok roznesl váš osobní pach dotyky úst do místnosti
před námi. Prosákne celým Hnízdem v několika hodi-
nách. Jakmile dosáhne královny, šíří se velmi rychle."
Nohama se silně odrazila od tvrdého krunýře jednoho
z mladých chvostoskoků a vrhla se do chodby. Afriel ji
následoval. Vzduch tu byl horký, takže se pod oblečením
začal potit, ale jeho antiseptický pot byl bez zápachu.
Vnikli do rozsáhlého prostoru vytvořeného ve skále.
Jeskyně byla klenutá a protáhlá, dobrých osmdesát met-
rů dlouhá a asi dvacet široká. Rojili se v ní obyvatelé
Hnízda.
Byly jich tu stovky. Většinou dělnice, osminohé a chlu-
paté, velikosti dánské dogy. Tu a tam se pohybovali bo-
jovníci, zarostlé nestvůry, velké jako kůň, s mocnými te-
sáky v tlamách velikosti a tvaru přecpaného křesla.
O pár metrů dál táhly dvě dělnice člena kasty senzo-
rů, jehož nesmírná zploštělá hlava byla připojena k zakr-
nělému tělíčku, tvořenému převážně plícemi. Senzor měl
veliké diskovité oči a z chlupatého chitinu mu vyrážela
dvě dlouhá, vroubkovaná tykadla, která se slabě pošku-
bávala, jak je dělnice vláčely po zemi. Hákovité, vyschlé
nohy dělnic zvonily o vyhlazené skalní stěny.
Za nimi se pohybovala nestvůra s hlavou bez porostu
a bez tváře, která jakoby pádlovala vesluvitými končeti-
nami v horkém, dusném vzduchu.
Přední strana její hlavy byla hotová noční můra -
skřípající čelisti, vyzbrojené tryskami na kyselinu.
"Tunelář," představila ho Mirny. "S tím se dostane-
me hlouběji do Hnízda, pojďte se svézt." Vyskočila na
obludu a chytila se za něco na chlupatém, článkovaném
zadku. Afriel ji následoval, přidržován dvěma mladými
chvostoskoky, kteří se "zachytili" povrchu nestvůry před-
ními končetinami. Při doteku jejich horké, vlhké, mastně
páchnoucí srsti se Afriel otřásl odporem. Obluda klidně
dál veslovala vzduchem, osm širokých pádlovitých nohou
nabíralo vzduch jako křídla.
"Musí jich tu být tisíce," podotkl Afriel.
"V posledním hlášení jsem uváděla stovky tisíc, ale
to jsem neprozkoumala celé Hnízdo. Ještě stále zbývají
obrovské rozlohy, které jsem neviděla. Ale celkový počet
jedinců se určitě blíží čtvrt milionu. Tenhle asteroid je
asi stejně velký jako hlavní základna Mechanistů Ceres.
Jsou tu bohaté žíly uhlíkatých materiálů. A ještě dlouho
nebudou vy těženy. "
Afriel zavřel oči. I kdyby ztratil brýle, byl by schopen
i poslepu procítit své putování mezi těmito hemživými,
škubavými, svíjivými tisíci. "Populace stále roste, že?"
"Určitě, vlastně Roj už brzo vyšle určené jedince k pá-
řenÍ. V prostorách poblíž královny jsou připraveny tři
tucty ženichů a nevěst. Jen oni vyletí do vesmírného pro-
storu, tam se spáří a založí nové Hnízdo. Už brzy vás na
to představení pozvu." Zaváhala. "Vstupujeme do hou-
bových plantážÍ."
Jeden z mladých chvostoskoků změnil polohu. Ucho-
pil tunelářovu "srst" předními končetinami a začal hlo-
dat manžetu Afrielových kalhot. Afriel ho hbitě nakopl,
takže mladíček sebou trhl a vtáhl oční stopky do hlavy.
Když zase vykoukl, vnikali do dalšího sálu, rozsáhlej-
šího než předešlý. Všechny stěny, odzdola až nahoru, po-
krývala nepřehledná hojnost hub. Většina běžných dru-
I i
,
I'
I'
I
408
Bruce Sterling
ROJ
409
I
I-
II
1
II
I:
hů byla přerostlá do bání velikosti sudu, větevnaté druhy
připomínaly objemem spíš sloupy a špagetovité vyvrho-
valy mohutné spleteniny, které se ve slabém kořenitém
vánku nepatrně pohybovaly. Některé ze sudovitých byly
obklopeny jemným oparem vypouštěných spor.
"Vidíte ty spečené hroudy pod houbami, jejich výživ-
né prostředí?" ptala se Mirny.
"Ovšem."
"Nejsem si jistá, zda je to rostlinná forma nebo něja-
ký druh komplexního biochemického bahna," uvažovala.
"Vtip je v tom, že to roste ve slunečním světle, na vnější
straně asteroidu. Zdroj potravy, rostoucí ve volném kos-
mu! Představte si, jakou by to mělo cenu v Prstencích."
"To ani nelze vyjádřit slovy," souhlasil AfrieL
"Samo o sobě je to nejedlé. Jednou jsem zkusila sníst
docela malý kousek. Chutnalo to jako plastická hmota."
"Jí se tu dobře, obecně řečeno?"
"Ano, naše biochemie je dost podobná té, kterou má
Roj. Tyhle houby jsou perfektně jedlé a chutné. Vývržek
je ještě výživnější, myslím. Vnitřní fennentace ve stře-
vech dělnic zvyšuje nutriční hodnotu."
Afriel se zjevil: "Vám se to podařilo ochutnat?" Mirny
se pousmála: "Později vás naučím, jak si vyžádat od děl-
nice potravu. Je to jednoduchá záležitost reflexních do-
tyků - není to kontrolováno feromony jako většina jejich
jednání," odhrnula si dlouhý pramen zcuchaných a špina-
vých vlasů z tváře. "Doufám, že vzorky feromonů, které
jsem poslala domů, měly aspoň cenu dopravy."
"Zajisté. Jejich chemické složení je fascinující. Doká-
zali jsme syntetizovat většinu složek. Osobně jsem se zú-
častnil práce výzkumného týmu." Zarazil se. Jak dalece
jí může důvěřovat? Asi by jí neměl nic vykládat o experi-
mentu, který jejich nadřízení naplánovali. Pokud Mirny
znal, byla obyčejný, klidný a seriózní výzkumník, stejně
jako on. Vědecká společnost Tvárných měla nápadně má-
10 lidí, zapojených do vojenských akcí a špionáže.
Jako investici do budoucna poslali Tvární své vý-
zkumníky ke všem devatenácti mimozemským rasám,
které Investoři znali. Stálo to spoustu gigawattů čisté
energie a tuny drahých kovů a izotopů. Ve většině pří-
padů mohli být vysláni pouze dva nebo tři výzkumníci
k jedné rase. V sedmi případech dokonce jen po jednom.
Pro Roj byla vybrána Galina Mirny. Šla klidně, důvěra
ve vlastní inteligenci a dobré úmysly ji udržela naživu
a zdravou. Ti, kdo ji vyslali. nevěděli, zda její objevy bu-
dou užitečné nebo zda budou mít vůbec nějaký význam.
Byli jen přesvědčeni, že bylo nutno ji poslat, třeba samot-
nou, třeba špatně vybavenou, dřív, než jiná frakce vyšle
své lidi a ti třeba objeví technologii nebo fakt mimořád-
né důležitosti. A doktorka Mirny se skutečně v takové
situaci ocitla. To učinilo z její mise otázku bezpečnosti
Prstenců. A to byl také důvod, proč se tu objevil AfrieL
"Vy jste syntetizovali složky?" ptala se. "Proč?"
Afriel vyrobil na tváři odzbrojující úsměv. "Jen pro-
to, abychom vyzkoušeli, zda to dokážeme."
Potřásla hlavou. "Žádné intelektuálské šarády, pro-
sím. Letěla jsem takovou dálku jen proto, abych podob-
ným věcem unikla. Povězte mi pravdu."
Afriel na ni hleděl a litoval, že mu brýle nedovolí po-
hlédnout jí do očí. "Tak dobrá. Máte právo vědět, že
jsem byl pověřen Prstencovou radou, abych provedl po-
kus, který může ohrozit naše životy. Životy nás obou."
Mirny chvíli mlčela. "Vy jste od Bezpečnosti, že?"
"Mám hodnost kapitána."
"Věděla jsem to... Věděla jsem to od chvíle, kdy při-
stáli ti dva Mechanisté. Byli tak uhlazení a tak podezřelí
- myslím, že by mě jednoho dne klidně zabili, kdyby už
nemohli doufat, že ze mne úplatkem nebo mučením do-
stanou nějaké tajemství. Vyděsili mne k smrti, kapitáne
Afrieli. .. A vy mě děsíte taky."
1IIIi
IIII
II
II-
li;11
'I
I,
I!!
J
410
Bruce Sterling
Roj
411
I
III
"Žijeme v děsivém světě, doktorko. Je to záležitost
bezpečnosti frakce."
"V takových, jako jste vy, je všechno záležitost bez-
pečnosti frakce," odsekla. "Nemohu vás vzít ani o krok
dál a ani vám nemohu už nic ukázat. Tohle Hnízdo, ty ob-
ludky - nejsou inteligentní, kapitáne. Nemohou myslet,
neumějí se učit. Oni jsou nevinní - prvobytně nevinní.
Neznají rozdíl mezi dobrem a zlem. Nemají vědomosti
o ničem. Poslední, co potřebují, je stát se pěšáky v ma-
cenském boji úplně cizí rasy, vzdálené světelné roky."
Tunelář zabočil k východu z houbového sálu a veslo-
val dál horkou temnotou. Skupina tvorů, kteří vypadali
jako šedé zploštělé míče, připlula v opačném směru. Je-
den z nich se usadil Afrielovi na rukáv a kýval dlouhým,
bičovitým tykadlem. Afriel ho jemně smetl. Tvor pukl
a vyslal proud špinavě narudlých kapek.
"Přirozeně s vámi v principu souhlasím, doktorko,"
snažil se ji Afriel uklidnit. "Ale berte v úvahu Mechanis-
ty. Některé z jejich extrémních frakcí jsou skoro víc než
zpoloviny stroje. Můžete u nich čekat humánní motivy?
Jsou studení, doktorko - studené a bezduché stvůry, kte-
ré dokážou rozkrájet živého muže nebo ženu na kousky
a nikdy nevycítí bolest oběti. Wtšina z ostatních frakcí
nás nenávidí. Říkají nám rasoví supermani. Chcete snad,
aby oni udělali to, co máme udělat my, a použili to proti
nám?"
"To jsou prázdné řeči," rozhlédla se. Všude kolem do
sebe dělnice ládovaly houby, plnými čelistmi si cpaly bři-
cha a pak se rozbíhaly do Hnízda. Buď uháněly těsně
kolem nich, nebo mizely v jednotlivých chodbičkách a tu-
nelech všemi směry, tedy i nahoru a dolů. Afriel zahlédl
tvora velice podobného dělnici, ale pouze se šesti noha-
ma, jak běží proti proudu. Byl to přizpůsobený příživník,
který použil mimikry. Jak dlouho se asi takový tvor mu-
sel vyvíjet, aby vypadal takhle, podivil se Afriel.
"Není divu, že jsme měli v Prstencích tolik defekt-
ních dětí," pravila zasmušile. "Když je lidstvo tak hloupé
a tak usilovně se žene do slepé uličky, jak jste to popsal,
pak je lépe s tím nic nemít. Lepší je žít sám. Lepší je
nepodporovat šíření šílenství."
"Takovéhle řeči nás mohou jedině zabít," namítl Af-
riel. "Jsme povinni zachovat věrnost frakci, která nás
zplodila. "
"Řekněte mi po pravdě, kapitáne," zeptala se, "neměl
jste nikdy chuť všeho nechat, opustit všechny povinnosti
a závazky a jít, kam vás napadne? Opustit celý náš svět
i svou roli v něm? Byli jsme tak tvrdě trénováni, od ma-
lička, a tak mnoho od nás požadovali. Nemyslíte, že jsme
ztratili z očí své vlastní cíle, vlastní život?"
"Žijeme ve vesmíru," odpověděl Afriel rozhodně.
"Vesmír je nepřirozené prostředí, takže vyžaduje nepři-
rozené úsilí od nepřirozených lidí, aby se jim dařilo. Naše
mysli jsou naše zbraně a filozofie je druhotná záležitost.
Přirozeně, že jsem pocítil takové nutkání, o jakém se zmi-
ňujete. To je další hrozba, proti které je třeba bojovat. Já
věřím v uspořádanou společnost. Technologie rozpoutala
děsivé síly, které společnost rozbíjejí. Nějaká frakce mu-
sí povstat k boji a zavést organizaci. My Tvární máme
dost moudrosti a střízlivosti, abychom to učinili humán-
ně. Proto dělám to, co dělám." Zaváhal. "Neočekávám,
že bych se dožil dne našeho konečného vítězstvÍ. Spíš
čekám, že zahynu v nějaké přestřelce nebo mne někdo
zavraždí. Mně stačí vědomí, že ten den jednou přijde!"
"Ta vaše nadutost, kapitáne!" vybafla náhle. "Ta pý-
cha na váš malý život a malé oběti! Jen se podívejte na
Hnízdo, když chcete vidět ten váš humánní a perfektní
pořádek. To je něco! Tady je vždycky teplo a tma a dobře
to tu voní, tady je snadné získat potravu a všecko se
nekonečně a dokonale recykluje. Jediné suroviny, které se
úplně ztrácejí z koloběhu jsou těla těch, kteří zakládají
412
Bruce Sterling
II
I
I I'
III
II
I
III
"Ii
Illil
,I'I
1111,
I'
nové roje, a troška vzduchu. Hnízdo jako tohle může beze
změn vydržet stovky tisíc let. Stovky... tisíc... let! Kdo
nebo co si vzpomene na vás a vaši pitomou frakci za
pouhých tisíc let?"
Afriel potřásl hlavou: "To není správné srovnání. Ani
příliš rozumný názor na naši rasu. Za dalších tisíc let
z nás budou stroje nebo bohové." Sáhl si na hlavu - sa-
metový klobouk byl pryč. Bylo mu naprosto jasné, čím
se jeho strážce právě teď živÍ.
Tunelář je unášel stále hlouběji do bludiště v plást-
vích uvnitř asteroidu. Viděli komory s kuklami, kde se
hladké larvy zavinovaly do hedvábných plen; viděli hlav-
ní houbové plantáže; pohřební šachty, kde okřídlené děl-
nice bez ustání víří křídly hustý vzduch, horečně žhavý
teplem rozkladu. Leptavá černá houba rozžvýkává mrtvá
těla na hrubý černý prach, odnášený začerněnými dělni-
cemi, které jsou samy ze tří čtvrtin mrtvé. _
Později opustili tuneláře a dál pluli sami. Zena se po-
hybovala s lehkostí dlouhodobého návyku. Afriel se ji
snažil následovat a stále se srážel s kvičícími dělnicemi.
Byly jich tu tisíce, v celých hroznech nalepených na stro-
pech, na stěnách, na podlaze. Rozbíhaly se všemi směry.
Později se zastavili v sále okřídlených princů a prince-
zen, v okrouhlé klenuté jeskyni, kde čtyřicet metrů dlou-
há stvoření na křivých nohách napolo visela ve vzdu-
chu. Těla měli článkovaná a kovově se leskla, místo kří-
del nesli na hrudníku přírodní raketové trysky. Úhledné,
podélně rýhované zadky plnily funkci radarových antén
s dalekým dosahem. Vypadali mnohem víc jako mezi-
planetá ních sondy než jako něco živého. Dělnice je bez
ustání krmily. Vyboulená vzdušnicová břicha měli napl-
něna stlačeným kyslíkem.
Mirny vyžebrala velký špalek houby od mimojdoucí
dělnice tím, že jí šikovně poklepávala po tykadlech a vy-
volala tak reflexní reakci. Větší část rozdělila mezi oba
1;1 1
Roj
413
chvostoskoky. Ti jídlo hltavě pozřeli a hned hladovp kou-
kali po dalším.
Afriel zkřížil nohy do pozice beztížného lotosu a za-
čal žvýkat; přitom se snažil kožovitou houbu určit. Byla
sice tuhá, ale chutnala výborně, jako uzené maso, a to
byla lahůdka, kterou okusil jen jednou v životě. V jejich
kolonii znamenal zápach kouře neštěstí.
Mirny zachovávala kamenné mlčení.
"Jídlo tedy není problém," poznamenal Afriel. "Kde
budeme spát?"
Pokrčila rameny. "Kdekoliv... Tu a tam se najdou
nepoužívané výklenky či chodbičky. Předpokládám, že
chcete vidět obydlí královny."
"Za každou cenu."
"Pak potřebuji získat víc hub. Válečníci jsou na stráži
a dají se uplatit jen jídlem."
Získala náruč hub od další dělnice z nekonečného zá-
stupu a vyrazili. Afriel už dokonale zabloudil a teď byl
ještě víc zmaten bludištěm tunelů a místností. Koneč-
ně vyšli do nesmírné jeskyně beze světla, ozářené jen
infračervenými paprsky tepla, které se linulo z monst-
rózního těla královny. Byla to ústřední továrna celé ko-
lonie. Skutečnost, že sestávala jen z teplého dužnatého
masa, nemohla zastřít její průmyslový charakter. Tuny
natrávené houbové kaše vstupovaly do slepých čelistí na
jednom konci. Okrouhlé vlny měkkého masa ji trávily
a zpracovávaly s mohutným sáním, svíjením a vlněním,
s hřmotným čvachtáním a mlaskáním. Z druhého konce
vykapával jako na běžícím pásu nekonečný proud vajec.
Každé bylo obaleno tlustou vrstvou hormonální mazlavé
pasty. Dělnice vejce lačně olizovaly, tím je čistily a pak
je odnášely do inkubátorů. Každé vejce bylo veliké jako
lidský trup.
Děj probíhal nepřetržitě. Zde nebylo dne ani noci, ta-
cly, uprostřed asteroidu, kam se světlo nikdy nedostalo.
414
Bru.ce Sterling
V denním rytmu zrodu těchto stvoření nenastala přestáv-
ka. Tok produkce byl plynulý a vyrovnaný, jako kdyby
tu pracoval automatický důl.
"To je důvod, proč jsem tady," mumlal Afriel ucti-
vě. "Jen se na to podívejte, doktorko. Mechanisté mají
automatické důlní soustavy, které jsou o generaci před
našimi. Ale tady, v hlubinách tohoto malého, bezejmen-
ného světa je genetická technologie, která se sama živí,
sama udržuje, sama běží, efektivně, nekonečně a nevyčer-
patelně. Je to perfektní organická mašinérie. Naše frakce
bude moci využít tyto bezduché dělníky, aby se stala
průmyslovým gigantem. A naše znalosti biochemie jsou
nepřekonatelné. My Tvární jsme skutečně jediní, kteří
to dokážou."
"Jak si to představujete?" zeptala se Mimy se zjevnou
skepsí. "Musel byste odvézt oplodněnou královnu celou
tu dálku do Sluneční soustavy. To si sotva můžeme do-
volit, i kdyby nás Investoři nechali, a oni nebudou chtít."
"N epotřebuji celé Hnízdo," vysvětloval Afriel trpěli-
vě. "Stačí mi genetická informace z jediného vejce. Naše
laboratoře v Prstencích dokážou naklonovat nekonečné
množství dělnic."
"Vaše dělnice vám budou bez feromonů Hnízda k ni-
čemu. Musíte jejich pracovní mody řídit chemicky."
"Přesně," kývl Afriel. "Jenže naštěstí dovedu ty fero-
mony vyrobit a zkoncentrovat. Teď už je musím jenom
vyzkoušet. Musím zjistit, zda je umím použít tak, aby
dělnice plnily, co si budu přát. Jakmile prokážu, že je to
možné, jsem zmocněn propašovat nezbytné genetické in-
formace zpátky do Prstenců. Investoři to neschválí. Jsou
v tom samozřejmě zapleteny otázky morálky a Investoři
nejsou geneticky pokročilí. Ale můžeme získat jejich sou-
hlas dodatečně, až na tom vyděláme. A nejlepší na tom
je, že porazíme Mechanisty na jejich vlastním hřišti."
"Vy jste sem opravdu dopravil feromony?" ptala se
Roj
415
Mimy. "A neměli Investoři nějaké podezření, když je na-
šli?"
"Teď jste to vy, kdo udělal chybu," řekl Afriel tajem-
ně. "Předpokládáte, že Investoři jsou neomylní. A to je
chyba. Rasa, která není zvědavá, nemůže nikdy odha-
lit všechny možnosti, které si my Tvární dokážeme vy-
myslit." Afriel si vykasal nohavici a odhalil pravé l)',tko.
"Všimněte si té naběhlé žíly podél holenní kosti. Oběho-
vé problémy tohoto druhu jsou běžné u lidí, kteří tráví
většinu času ve stavu beztíže. Jenže tahle žíla je umě-
le blokována a zpracována redukční osmózou. Uvnitř je
deset oddělených kolonií geneticky upravených bakterií
a každá z nich je speciálně vytvořena k produkci někte-
rého feromonu Hnízda."
Usmál se. "Investoři mne prohledali velmi důkladně,
použili i rentgen. Ovšem žíla se pod rentgenem jeví nor-
málně. Bakterie jsou uloženy v jednotlivých dutinkách
žíly a jsou neobjevitelné. Mám s sebou malou lékařskou
soupravu včetně injekční stříkačky. Můžeme ji použít,
abychom vyňali feromony ze žíly a otestovali je. Až bu-
dou testy ukončeny - a jsem si jist, že úspěšně, na to
jsem vsadil svoji kariéru -, budeme mít prázdnou žílu
a všechny k_omůrky v ní. Bakterie zahynou při styku se
vzduchem. Zílu pak naplníme žloutkem z vyvinutého em-
brya. Buňky by měly zpáteční cestu přežít, ale i když
zahynou, nemohou v mém těle zetlít. Také se nikdy ne-
mohou dostat do styku s něčím, co by způsobilo hnilobu.
Doma v Prstencích si pak můžeme zjistit, jak aktivovat
nebo potlačit jednotlivé geny, aby vznikly další odlišné
kasty, tak jako se to dělo v přírodě. Budeme mít miliony
dělnic, armády ozbrojených válečníků, kdykoli je bude-
me potřebovat, snad dokonce i organické raketoplány,
vypěstované z přeměněných trubců. Když tohle všechno
dokážu, kdo myslíte, že si na mne vzpomene? Na mne
a můj malý, nadutý život a malou oběť?"
....,j
I
416
Bruce Sterling
I"
1'111
Zírala na něj. Dokonce ani rozměrné brýle nedokázaly
zakrýt respekt, který v ní vzbudil, a snad i bázeň. "Vy
si tedy opravdu myslíte, že to dokážete?"
"Obětuji tomu veškerý možný čas a energii. A očeká-
vám výsledky, doktorko."
"Ale to je únos! A mluvíte o chovu rasy otroků!"
Pohrdavě pokrčil rameny: "Hrajete si se slovy, dok-
torko. Nechci téhle kolonii způsobit škodu. Mohu ji okrást
o trochu práce jejích dělnic, pokud uposlechnou mé che-
mické příkazy, ale to je tak nepatrná škoda, že se dá pře-
hlédnout. Připustím vraždu jednoho vejce a to není o nic
větší zločin než u lidí potrat. Může se ztráta jediné nit-
ky genetického materiálu označit jako 'únos'? Soudím,
že ne. Co se týče toho ostudného nápadu s rasou otro-
ků, ten musím naprosto odmítnout. Tihle tvorové jsou
geneticky roboti. Nemohou se stát otroky o nic víc než
laserový vrták nebo tanker. V nejhorším případě by se
dali považovat za domácí zvířata."
Mirny zvážila výsledek debaty. Už nebyla schopná
Afriela snášet. "To máte pravdu. Tyto obyčejné dělni-
ce určitě nehledí na hvězdy a nesní o svobodě. Jsou to
skutečně bezpohlavní stvoření bez mozku."
"Přesně tak, doktorko."
"Zvládnou jen jednoduchou činnost. Jestli ji vykoná-
vají pro vás nebo pro Roj - v tom není žádný rozdíl."
"Vidím, že jste vycítila krásu mé myšlenky."
"A když budou pracovat pro nás," pokračovala Mirny,
"naše frakce na tom astronomicky vydělá."
Afriel se srdečně usmál, neboť nepochopil doktorčin
sžíravý sarkasmus. "A osobní zisk, doktorko. . . vysoce ce-
něná odbornost člověka, který první použil této metody,"
vykládal uhlazeně a mírně. "Viděla jste někdy dusíkovou
vánici na Titanu? Myslím, že tohle naše sídliště bude vět-
ší, mnohem rozsáhlejšÍ než všechno, co jsme si až dosud
mohli dovolit postavit... Skutečné město, Galino, místo,
,
1,,111
1,1
Roj
417
kde člověk smí kašlat na pravidla a když se řekne discip-
lína, může se rozzuřit..."
"Teď jste to vy, kdo mluví tak, že dělá chybu, kapitá-
ne-doktore. "
Afriel na chvíli zmlkl a pak se s velkým úsilím usmál:
"A vy mi boříte mé dokonalé vidiny. Ostatně - to, co
jsem popsal, byl odchod na zasloužený odpočinek boha-
tého a slavného muže, ne nějakého poustevníka, který se
spokojí sám se sebou... v tom je jistý rozdíl." Zaváhal.
"V každém případě - mohu s vámi při uskutečňování
svých plánů počítat?"
Zasmála se a dotkla se jeho ruky. Bylo cosi zlověst-
ného v tom křehkém zvuku jejího smíchu, který zanikal
v obrovském rachotu královnina monstrózního trávení. . .
"Čekáte, že budu schopna odporovat vašim důvodům po
dva dlouhé roky? Lépe, když ustoupím hned a uchráním
nás oba zbytečných třenic."
"Ano."
"Mimoto, Hnízdu nemůžete ublížit. Tady nikdy nevě-
dí, jak něco dopadne. A když bude jejich genetická linie
úspěšně zopakována u nás doma, nebudou mít žádný dů-
vod, aby se na nás zlobili."
"Můžete mít pravdu," odpověděl, ale stále mu na po-
zadí mysli tanulo to pohádkové bohatství pásu asteroidů
kolem Betelgeuse. Přijde den, určitě přijde, kdy se lid-
stvo bude moci vydat mezi hvězdy hromadně. Pak bude
velmi výhodné znát všechny možnosti každé rasy, která
by s ním mohla soupeřit.
"Pomohu vám, jak nejlíp dokážu," slíbila. Po odmlce
se zeptala: "Už jste v tomhle místě viděl dost?"
"Ano." A opustili královské komnaty.
"Myslím, že jsem vás v první chvíli neměla moc ráda,"
pravila otevřeně. "Ale teď už je to lepší. Vypadá to, že
máte smysl pro humor, a ten většině bezpečáků chybí."
118
Bruce Sterling
"To není smysl pro humor," odvětil Afriel zasmušile.
.. ro je smysl pro ironii, která se za něj vydává."
V nekonečném proudu následujících hodin nerozezná-
vali dny. Rozlišovali jen chvíle trhaného spanku, kdy spali
nejdřív odděleně, ale pak už spolu, držíce se v beztíž-
ném stavu jeden druhého. Sexuální dotyky kůže a těla
se jim staly záchrannou kotvou lidství, lidství odděle-
ného odervaného v takové hlubině světelných roků, že
pojer'n vzdálenosti ztrácel jakýkoliv smysl. Život v hor-
kých, přeplněných tunelech plynul zde a teď; ti dva jím
proplouvali jako dva mikrobi v krevním oběhu, hnáni
ustavičným přílivem a odlivem pulzu. Hodiny se měnily
v měsÍCe a sám čas ztrácel smysl.
Feromonové testy byly složité, ale nikoli neprovedi-
telné. První z deseti feromonů byl jednoduchý shromaž-
ďovací stimul, jenž nutil velká množství dělnic, aby se
slézaly na jednom místě, jak se chemikálie šířila od ty-
kadla k tykadlu. Dělnice pak čekaly na další instrukce.
Když nic nepřicházelo, pomalu se rozptylovaly. Fungova-
lo to efektivně, když byly feromony podávány ve směsi
nebo v řadě za sebou, tak jako příkazy do počítače. Na-
příklad první, shromažďovací, se třetím, přemisťovacím.
To donutilo dělnice sejít se v některém prázdném sále
a pak řízeně přejít do jiného. Devátý výtažek byl nejlé-
pe využitelný průmyslově: byl to příkaz ke stavbě. Nutil
dělnice, aby sehnaly do houfu tuneláře a bagristy a nasa-
dily je do práce. Jiné byly nepříjemné: desátý provokoval
očistné chování, takže dělnice zuřivě strhávaly z Afriela
cáry, jež mu zbývaly z původního oděvu. Osmý posílal
dělnice sklízet materiál na vnější stranu asteroidu a při
své posedlosti sledovat jeho účinky byli oba výzkumníci
téměř smeteni davem a vyneseni do vesmíru.
V průběhu zkoušek se brzo přestali bát válečné kasty.
Zjistili, že nepatrná dávka šestého feromonu pošle bojov-
Roj
419
níky chránit vejce, zrovna jako dělnice posílala, aby je
opatrovaly. Mirny a Afriel si rychle uvědomili, jaké má
použití feromonů výhody a zajistili si vlastní místnos-
ti, vytvořené chemicky ovládanými dělnicemi a chráněné
specialistou pro vzduchotěsný uzávěr. Měli své vlastní
houbové zahrady pro osvěžování vzduchu, osázené nej-
hezčími druhy, a jedna dělnice, trvale nadopovaná fero-
mony, z nich pro ně připravovala natrávenou potravu -
mateří kašičku. Ustavičným přecpáváním a nedostatkem
pohybu ztloustla do kulovitého tvaru a visela na zdi jako
llestvůrný hrozen.
Afriel byl unaven. Poslední dobou téměř nespal, ani
už nevěděl, jak dlouho. Tělesné funkce neměl přizpůsobe-
né tak dobře jako Mirny, takže byl náchylný k záchvatům
deprese a popudlivosti, které potlačoval jen s námahou.
"Investoři se vrátí," tvrdil. "A už brzo!"
Mirny zůstala lhostejná. "Investoři..." utrousila a při-
pojila nějakou poznámku v řeči chvostoskoků, které nero-
zuměl. Navzdory svému lingvistickému nadání Afriel ni-
kdy nerozuměl tomu, co říkala složitým žargonem chvos-
toskoků. Učil se skoro jen z povinnosti: jazyk chvostosko-
ků upadal do tak lámané řeči, že už neměla žádná pravid-
la. Znal jen tolik, aby mohl vydávat jednoduché příkazy
a svou chemickou nadvládou nad bojovníky je dokázal
prosadit. Chvostoskoci se ho báli a ti dva mladí, které
si Mirny ochočila, se změnili v tučné, přerostlé tyrany,
kteří drze terorizovali své příbuzné. Afriel byl velmi za-
městnán hlubokým studiem chvostoskoků a dalších sym-
biontů. Měl po ruce příliš mnoho studijního materiálu.
"Jestli se vrátí moc brzo, nestačím dokončit svou po-
slední studii," řekla anglicky.
Afriel si stáhl infračervené brýle a pevně si je uvázal
kolem krku. "Stejně jsou naše možnosti omezené, Gali-
no." řekl a zívl. "Vždyť můžeme shromáždit jen tolik dat,
kolik jsme schopni si zapamatovat bez vybavení. Zbývá
420
Bruce Sterling
III1
1111:
nám jen klidně čekat, až se budeme moci vrátit. Doufám,
že Investoři nebudou v šoku, až mne uvidí. To oblečení,
o něž jsem přišel, bylo pěkně drahé."
"Od té doby, co odletěl roj k páření, je tady nu-
da. Jestli brzo nevyroste v sálech trubců nový, unudím
se k smrti." Prohrábla si špinavé vlasy oběma rukama:
"Jdeš spát?"
".10, jestli můžu."
"Nechceš jít se mnou? Měl bys vědět, že ti noví můžou
být důležití. Vypadá to, že je to nová kasta. Určitě to ne-
jsou obyčejní trubci. Oči mají jako oni, ale jsou přilepení
na zdi."
"Třeba to nejsou příslušníci Roje. Nejspíš to budou
paraziti, kteří jen vypadají jako trubci. Jdi a podívej se,
jestli chceš. Já tu na tebe počkám."
Poslouchal, jak se její kroky vzdalují. I bez infrabrý-
lí nebyla tma kolem naprostá. Občas se objevilo slabé
světélkování hub, které dozrávaly a vypouštěly výtru-
sy v okolních místnostech. Přecpaná dělnice se na stěně
pomaloučku pohybovala, šelestila a bublala. Upadl do
dřímoty.
III:
lili!
Když se probudil, Mimy se ještě nevrátila. Nebyl tím
nijak zneklidněn. Nejdřív navštívil onen originální pře-
chodový tunel, kde ho Investoři vysadili. Bylo to iracio-
nální, vždyť Investoři plnili své smlouvy vždycky doko-
nale, ale trpěl obavou, že jednoho dne přistanou, nebu-
dou mít dost trpělivosti na něj čekat a odletí bez něho.
Investoři museli počkat, jistě. Mimy je mohla nakrátko
zdržet, dokud by ve spěchu nesehnal ošetřovatelku a ne-
ukradl vyvinuté vejce z příslušného sálu. Nejlepší bude,
když získá vejce co nejčerstvější.
Později pojedl. Žvýkal kus houby v jednom z před-
ních sálů a tam ho našli ochočení chvostoskoci doktorky
Mimy. "Co chcete?" zeptal se jejich dialektem.
II
Roj
421
"Dárce potravy ne dobrý," zaskřehotal větší z nich
a mával předními končetinami v nesmyslných gestech.
"Ne práce, ne spát."
"Ne hýbat," upřesnil druhý. A s nadějí dodal: "Teď
jíst?"
Afriel jim každému dal kus houby. .Jedli viditelně spíš
ze zvyku než z hladu, a tím ho poplašili.
"Doveďte mě k ní," nařídil jim.
Oha chvostoskoci vyrazili. Lehce je následoval, šikov-
ně se vyhýbaje davům dělnic. Vedli ho několik mil sítí
tunelů do místnosti pro trubce. Pak se zmateně zastavi-
li. "Pryč," řekl větší z nich.
Sál byl prázdný.
Afriel ho nikdy předtím neviděl tak prázdný a by-
lo velmi nezvyklé, aby Roj takto plýtval obytným pro-
storem. Pocítil strach. "Hledejte dárce potravy," zavelel.
"Hledejte po čichu!"
Chvostoskoci čenichali bez velkého nadšení podél jed-
né stěny. Věděli, že nemá žádnou potravu a nebyli ochot-
ní cokoliv vykonat bez okamžité odměny. Nakonec jeden
z nich narazil na pachovou stopu, nebo to aspoň předstí-
ral, a postupoval po ní přes sál k ústí tunelu.
Pro Afriela bylo velmi obtížné orientovat se v úplně
pustém sále, kde nebyl dostatek infračerveného záření.
S malým zpožděním vyrazil za chvostoskokem.
Najednou uslyšel řev válečníka a chvostoskokův du-
šený skřek. Ten vyletěl z ústí tunelu a z rozbité hlavy mu
tryskaly pramínky kapaliny. Přeletěl celý sál a se slabým
chřupnutím narazil na protějšÍ stěnu. To už byl mrtev.
Druhý chvostoskok se najednou vzchopil k útěku, bez-
hlavě prchal a ječel žalem a hrůzou. Afriel přistál u ústí
tunelu; hned pokrčil nohy, aby vstřebaly hybnost dopa-
du. Ucítil ostrý zápach bojovníkova hněvu; feromon tak
silný, že ho mohl cítit dokonce i člověk. Tucty dalších
válečníků se tu shromáždí během minut, ba vteřin. Za
422
Bruce Sterling
rozzuřeným bojovníkem slyšel dělnice a tuneláře, kteří
upravovali skálu.
Mohl zvládnout jednoho rozzuřeného válečníka, ne
však dva nebo celý tucet. Odrazil se tedy od stěny sálu
a zmizel druhou stranou.
Snažil se najít druhého chvost os koka - byl si jist, že
by ho poznal, už proto, že byl větší než ostatní - ale
nedokázal to. Se svým ostře vyvinutým čichem se mu
jistě dokázal vyhnout, pokud o to stál.
Mimy se nevracela. Nesčíslné hodiny plynuly. Zase
chvíli spal. Vrátil se do sálu trubců. Tentokrát tu na-
šel zesílené stráže, bojovníky, kteří se nezajímali o jídlo
a šermovali pilovitými spáry, jakmile se přiblížil. Vypa-
dali, jako by ho opravdu chtěli roztrhat na kusy. Obvykle
slabý pach agresivních feromonů se linul prostorou jako
mlha. Za válečníky neviděl žádné jiné symbionty, což bylo
zvláštnÍ. Stejně zvláštní bylo, že nevydávali svůj obvyklý
zvuk - jakési obří tikání, které uměli vyluzovat jen oni.
Vrátil se do svých místností čekat a přemýšlet. Mir-
nyino tělo nebylo v pohřebních jamách. Ovšem, zůstáva-
la možnost, že ji mohlo něco sežrat. Dokázal by si vysát
zbytky feromonů ze žíly a pokusit se o vpád do trubčí-
ho sálu? Předpokládal, že Mimy, nebo to, co z ní zbylo,
je v tunelu, kde byl zabit chvostoskok. Nikdy nedokáže
ten tunel prozkoumat sám. Byly tu tisíce tunelů, které
nedokáže nikdy ani projít.
Cítil, že je ochromen nerozhodností a strachem. Když
zůstane tiše sedět, nic nedokáže - a Investoři mohou při-
stát každým okamžikem. Prstencové radě může o Mir-
nyině smrti namluvit, co bude chtít. Kdyby přivezl ge-
netický materiál, nemusel by vymýšlet žádné výmluvy.
Nemiloval ji. Vážil si jí, ale ne tolik, aby ji přijal do své-
ho života nebo do své práce pro frakci: na Radu si už
nevzpomněl hodně dlouho a tato myšlenka ho probrala
z útlumu. Bude umět vysvětlit svá rozhodnutÍ...?
ROJ
423
Byl ještě stále hluboce zamyšlen, když uslyšel zasy-
čení vzduchu, jak se živý uzávěr vchodu otevřel. Přišli
pro něj tři bojovníci, ale necítil v nich zlobu. Pohybovali
se pomalu a obezřetně. Znal je příliš dobře, než aby se
pokoušelo odpor. Jeden z nich ho opatrně uchopil do
mohutných čelistí a vynesl ho ven.
Pak ho nesl přes trubčí sál a hlídaným tunelem. No-
vá, větší místnost na druhém konci tunelu byla zřejmě
čerstvě vyhloubena. Byla téměř po okraj naplněna zlo-
věstně šplouchající, bílou masitou hmotou. Uprostřed té
jemně skvrnité hmoty byla tlama a dvě velké, blýskavé
oči na stopkách. Dlouhá chapadla podobná potrubí se
pohupovala a svíjela. Vycházela z dvojitého hřebenu ko-
lem očÍ. Jejich konce byly roztřepeny do malých růžových
prstíků.
Jedno z chapadel procházelo lebkou doktorky Mimy.
Její tělo se napůl houpalo ve vzduchu, změklé jako vosk.
Oči měla otevřené, ale nehybné.
Jiné chapadlo bylo zasunuto v hlavě zmutované děl-
nice. Ještě si podržela barvu larvy, byla svraštělá a zde-
formovaná, a její ústa měla vzhled vrásčitých lidských
úst. V těch ústech byla jakási skvrnka. Připomínala ja-
zyk a bílé hřebínky napodobovaly zuby. Oči to nemělo.
Ale promluvilo to hlasem doktorky Mimy: "Kapitá-
ne-doktore Afrieli..."
"Galino!"
"Tak se nejmenuji. Můžete mne oslovovat jako Roj."
Afriel začal zvracet. Ústřední hmota byla nesmírná
hlava. Její mozek téměř vyplňoval sál.
Zdvořile čekala, dokud se nevzpamatoval.
"Tak jsem znovu procitl," řekl Roj zasněně. "Jsem
rád, že nebezpečí, kvůli kterému jsem byl zrozen, není
nijak velké. Naopak, je to typ ohrožení, s nímž se mohu
vypořádat téměř rutinně." Šetrně zaváhal. Tělo doktorky
424
Bruce Sterling
Mimy se pomalu pohybovalo; dýchala nelidsky pravidel-
ně. Oči se otevřely a zavřely. "Další mladá rasa."
"A co jste vy?"
"Já jsem Roj. Tedy, jsem jedna z jeho kast. Jsem
adaptovaný nástroj. Mou specializací je inteligence. Není
mne zapotřebí často. Je dobré být znovu potřebným."
"Byl jste tady celou tu dobu? Proč jste nás nepři-
vítal? Mohli jsme s vámi jednat. My nezamýšlíme nic
špatného. "
Vlhká ústa na konci chapadla vyrobila zvuk smíchu.
"Stejně jako vy dovedu ocenit ironii," řekl Roj. "Ocitl
jste se v nádherné pasti, kapitáne-doktore. Chtěl jste do-
nutit Roj, aby pracoval pro vás a vaši rasu. Chtěl jste
nás chovat a studovat a využívat. Je to skvělý plán, ale
my jsme na totéž přišli už dlouho před tím, než vaše rasa
vůbec začala existovat."
Pobodnuta panikou, Afrielova mysl pracovala horeč-
ně jako o závod. "Jste inteligentní bytost. Nemáte žádný
důvod nám ubližovat. Nechte nás spolu promluvit. My
vám pomůžeme."
"Jistě," souhlasil Roj. "Budete užiteční. Paměť vaší
společnice mi prozradila, že máme jedno z těch protiv-
ných období, kdy galaktická inteligence přímo bují. In-
teligence je velké trápení. Je pro nás zdrojem všech ne-
snází. "
"Co tím chcete říct?"
"Vy jste mladá rasa a vkládáte do svého důmyslu
velké naděje," odvětil Roj. "Jako obvykle, nějak jste si
neuvědomili, že inteligence není zrovna nejlepším nástro-
jem k přežití."
Afriel si setřel z tváře pot.
"My si vedeme dobře. Přišli jsme k vám, a to v míru.
Vy k nám přijít nemůžete."
"Právě to mám na mysli," pravil Roj zdvořile. "Tohle
nutkání expanze, výzkumu, vývoje je právě to, co vás vy-
ROJ
425
hladí. Naivně předpokládáte, že můžete svou zvědavost
sytit neomezeně. To je stará historie, toho už se snažily
dosáhnout mnohé rasy před vámi. Za tisíc let - možná
trochu později - váš druh vymře."
"Chcete nás vyhladit, že? Varuji vás, to nebude lehká
záležitost -"
"Znovu jste se netrefil. Vědění je síla! Domníváte se,
že takové malé křehké tělíčko, jaké máte vy - primitivní
nohy, směšné paže a ruce, skrovně zvrásněný mozeček
- dokáže pojmout všechnu tu sílu? Určitě ne! Vaše rasa
se ničí sama. Původní lidská forma už zastarala. Vaše
vlastní geny jsou pozměněny a vy sám, kapitáne-doktore,
jste jen nepovedený pokus. Za sto let budete relikvie.
A za tisíc let už po vás nezbude ani vzpomínka. Vaše
rasa jde stejnou cestou jako tisíce jiných před vámi."
"A jaká je to cesta?"
"To já nevím," věc na konci chapadla Roje se zachi-
chotala. "To ležÍ mimo moje poznání. Všechny ty rasy
něco objevily, něco se naučily a tím se dostaly mimo mo-
je chápání. Možná už přf'kročily hranice samotného bytí.
V každém případě nikde nedokážu vycítit jejich přítom-
nost. Zdá se, že nic nedělají a do ničeho nezasahují; podle
všech hledisek a výsledků to vypadá, že jsou mrtvé. Vy-
hynuly. Mohly se také stát bohy nebo duchy. Ani v jed-
nom případě si nepřeji být jedním z nich."
"Pak ale... když vy..."
"Inteligence je velice dvousečný meč, kapitáne-dok-
tore. Je užitečná jen do určitého okamžiku. V záležitos-
tech života je spíš překážkou. Život a inteligence se ne-
dají směšovat. Nejsou tak těsně spojeny, jak vy dětinsky
předpokládáte. "
"Ale vy přece - vy jste rozumná bytost -"
"Jsem jen nástroj, jak už jsem řekl." Mutovaná ob-
luda na konci ramene si povzdechla. "Když jste začal
své pokusy s feromony, královna zaznamenala chemic-
124
Bruce Sterling
Mimy se pomalu pohybovalo; dýchala nelidsky pravidel-
n{>. Oči se otevřely a zavřely. "Další mladá rasa."
"A co jste vy?"
"Já jsem Roj. Tedy, jsem jedna z jeho kast. Jsem
aoaptovaný nástroj. Mou specializací je inteligence. Není
IIlne zapotřebí často. Je dobré být znovu potřebným."
"Byl jste tady celou tu dobu? Proč jste nás nepři-
vítal? Mohli jsme s vámi jednat. My nezamýšlíme nic
špatného. "
Vlhká ústa na konci chapadla vyrobila zvuk smíchu.
"Stejně jako vy dovedu ocenit ironii," řekl Roj. "Ocitl
jste se v nádherné pasti, kapitáne-doktore. Chtěl jste do-
nutit Roj, aby pracoval pro vás a vaši rasu. Chtěl jste
nás chovat a studovat a využívat. Je to skvělý plán, ale
my jsme na totéž přišli už dlouho před tím, než vaše rasa
vůbec začala existovat."
Pobodnuta panikou, Afrielova mysl pracovala horeč-
ně jako o závod. "Jste inteligentní bytost. Nemáte žádný
důvod nám ubližovat. Nechte nás spolu promluvit. My
vám pomůžeme."
"Jistě," souhlasil Roj. "Budete užiteční. Paměť vaší
společnice mi prozradila, že máme jedno z těch protiv-
ných období, kdy galaktická inteligence přímo bují. In-
teligence je velké trápení. Je pro nás zdrojem všech ne-
snází. "
"Co tím chcete říct?"
"Vy jste mladá rasa a vkládáte do svého důmyslu
velké naděje," odvětil Roj. "Jako obvykle, nějak jste si
neuvědomili, že inteligence není zrovna nejlepším nástro-
jem k přežití."
Afriel si setřel z tváře pot.
"My si vedeme dobře. Přišli jsme k vám, a to v míru.
Vy k nám přijít nemůžete."
"Právě to mám na mysli," pravil Roj zdvořile. "Tohle
nutkání expanze, výzkumu, vývoje je právě to, co vás vy-
Roj
425
hladí. Naivnp přf'dpokládáte, že můžete svou zvědavost
sytit neomezeně. To je stará historie, toho už se snažily
dosáhnout mnohé rasy před vámi. Za tisíc let - možná
t.rochu později váš druh vymře."
"Chcete nás vyhladit. že? Varuji vás, to nebude lehká
záležitost _tI
"Znovu jste se netrefil. Vědění je síla! Domníváte se,
že takové malé křehké tělíčko, jaké máte vy - primitivní
nohy, směšné paže a ruce, skrovně zvrásněný mozeček
- dokáže pojmout všechnu tu sílu? Určitě ne! Vaše rasa
se ničí sama. Původní lidská forma už zastarala. Vaše
vlastní geny jsou pozměněny a vy sám, kapitáne-doktore,
jste jen nepovedený pokus. Za sto let budete relikvie.
A za tisíc let už po vás nezbude ani vzpomínka. Vaše
rasa jde stejnou cestou jako tisíce jiných před vámi."
"A jaká je to cesta?"
"To já nevím," věc na konci chapadla Roje se zachi-
chotala. "To leží mimo moje poznání. Všechny ty rasy
něco objevily, něco se naučily a tím se dostaly mimo mo-
je chápání. Možná už překročily hranice samotného bytí.
V každém případě nikde nedokážu vycítit jejich přítom-
nost. Zdá se, že nic nedělají a do ničeho nezasahují; podle
všech hledisek a výsledků to vypadá, že jsou mrtvé. Vy-
hynuly. Mohly se také stát bohy nebo duchy. Ani v jed-
nom případě si nepřeji být jedním z nich."
"Pak ale. .. když vy. . ."
"Inteligence je velice dvousečný meč, kapitáne-dok-
tore. Je užitečná jen do určitého okamžiku. V záležitos-
tech života je spíš překážkou. Život a inteligence se ne-
dají směšovat. Nejsou tak těsně spojeny, jak vy dětinsky
předpokládáte. "
"Ale vy přece - vy jste rozumná bytost _tI
"Jsem jen nástroj, jak už jsem řekl." Mutovaná ob-
luda na konci ramene si povzdechla. "Když jste začal
své pokusy s feromony, královna zaznamenala chemic-
426
Bruce Sterling
kou nerovnováhu. To spustilo v jejím těle jisté genetické
moduly a tak jsem byl znovuzrozen. Chemická sabotáž je
problém, který se nejlépe řeší pomocí inteligence. Jájsem
dokonalý mozek, jak vidíte, zvlášť projektovaný tak, aby
byl mnohem inteligentnější než mladé civilizace. Za tři
dny jsem si plně uvědomil sám sebe. Za pět dnů jsem
vyřešil všechny základní rysy svého těla. Je v nich ge-
neticky zakódovaná historie mé rasy... Během pěti dnů
a dvou hodin jsem se seznámil s problémem a zjistil, co
je třpba udělat. Teď to dělám. Je mi šest dnů."
"Co máte v úmyslu?"
"Vaše rasa je velmi výbojná. Předpokládám, že nej-
později za pět set let s námi bude chtít soupeřit. Prav-
děpodobně ještě dřív. Bude nutno vypracovat důkladnou
studii takového soupeře. Zvu vás dva, abyste se natrvalo
připojili k naší komunitě."
"Co tím míníte?"
"Navrhuji vám, abyste se stal symbiontem. Pro mě
jste samcem a samicí, jejichž genetika je uměle pozmě-
něna a tedy bez závad. Vytvoříte perfektní chovný pár.
A mně ušetříte spoustu problémů s klonováním."
"Vy si myslíte, že zradím vlastní rasu a budu pro vás
plodit otroky?"
"Máte jednoduchou volbu, kapitáne-doktore. Zůstat
inteligentní a živý, nebo se změnit v nemyslící loutku,
jakou je teď vaše partnerka. Převzal jsem ovládání všech
jejích nervových funkcí. Totéž mohu udělat s vámi."
"Mohu se zabít."
"To by mi přineslo jisté problémy, protože bych musel
vyvinout techniku klonování. Technika, i když bych ji
dovedl zvládnout, je pro mě bolestivá. Jsem genetický
výtvor, mám v sobě zabudované jištění, abych nemohl
ovládnout Hnízdo pro své vlastní účely. To by mne uvrhlo
do téže pasti pokroku jako ostatní inteligentní rasy. Ze
stejného důvodu je limitováno trvání mého života. Budu
Roj
427
žít jen tisíc let, dokud krátký záblesk energie vaší rasy
nepomine a znovu nezavládne mír."
Jenom tisíc let?" Afriel se hořce zasmál. "Co bude
pak? Pobijete moje potomky, předpokládám, protože už
pro ně nebudete mít použití."
"Ne. Nevyvraždili jsme žádnou z ostatních patnác-
ti ras, které jsme studovali pro svou obranu. Nebylo to
nutné. Podívejte se na toho malého tvora, který se vám
vznáší u hlavy a živí se vašimi zvratky, kapitáne-doktore.
Před pěti sty miliony let se před jeho předky třásla celá
Galaxie. Když nás napadli, poštvali jsme proti nim jejich
vlastní druh. Ovšem, nejdřív jsme je upravili podle své-
ho, takže byli ostřejší, houževnatější a přirozeně nám do-
konale oddaní. Naše Hnízda byla jediný svět, který znali,
proto bojovali se zápalem a vynalézavostí, jaké jsme my
nemohli nikdy vyvinout... Kdyby nás vaše rasa přišla
vykořisťovat, udělali bychom přirozeně totéž."
"My lidé jsme jiní."
"Ovšem."
"Tisíc let tady nás nezmění. Vy zemřete a naši po-
tomci ovládnou toto Hnízdo. Všechno to tady budeme
mít pod kontrolou během několika generací. A temnota
nám v tom nezabrání."
"To jistě ne. Vy tu nepotřebujete oči. Vy tu nepotře-
bujete nic."
V Y si dovolíte nechat mne naživu? Učit mé děti to,
"
co budu chtít?"
"Určitě, kapitáne-doktore. Prokážeme vám tu laska-
vost, opravdu. Za tisíc let budou vaši potomci tady jedi-
nými zástupci lidské rasy. My jsme tak velkodušní ve své
nesmrtelnosti, že se postaráme, abychom vás zachovali."
"Mýlíš se, Roji. Mýlíš se v názoru na inteligenci a ješ-
tě v lecčems jiném. Možná, že jiné rasy můžete změnit
ve své parazity, ale my lidé jsme jiní."
"Určitě. Přijímáte tedy?"
428
BrUCt; Sterling
"Ano. Přijímám vaši výzvu. A porazím vás."
"Skvělé. Až se vrátí Investoři, chvostoskoci jim sdělí,
že jsme vás tu zabili a poradí jim, aby se nevraceli. Oni
se nevrátí. Příště už tu přistanou lidé."
"Když vás nedokážu porazit já, oni to zvládnou."
"Snad." Povzdychl si. "Jsem rád, že jsem vás neab-
sorboval. Tyhle hovory s vámi by mi chyběly."
Pavoučí růže
Pavoučí růže necítila nic; nebo téměř nic. Jistý pocit
zůstal, chumel sražených, dvě stě let starých emocí, který
rozpustila lebeční injekcí. Z jejích pocitů zbylo asi tolik,
kolik zbude ze švába rozdrceného kladivem.
Pavoučí růže šváby znala; byli to jediní zdomácnělí
zástupci života na mechanistických koloniích ve vesmí-
ru. Kosmické lodě jimi byly zamořeny od prvopočátku.
Byli tak odolní, plodní a přizpůsobiví, že je prostě nešlo
vyhubit. Mechanistům nakonec nezbylo nic jiného než
využít genetické technologie, které zcizili svým rivalům
Tvárným, a udělat si ze švábů barevné domácí mazlíč-
ky. Pavouéí růže si obzvlášť oblíbila jednoho, který byl
třicet centimetrů dlouhý a jeho lesklý černý chitin byl
protkán červenými a žlutými pigmentovými bludišti. Vi-
sel jí na hlavě. Sál pot z jejího dokonalého obočí a ona
ho nevnímala, protože byla právě jinde, vyhlížela hosty.
430
Bruce Sted'ing
Rozhlížela se osmi teleskopy, jejichž obrazy se po-
rovnávaly a byly přenášeny do mozku prostřednictvím
nervově-krystalové spojky zasazené v týlu lebky. Měla
teď osm očí, stejně jako její symbol, pavouk. Její uši
představoval vytrvalý, slabý radarový impulz, který na-
slouchal a číhal na neobvyklé pokřivení; signalizující pří-
tomnost investorské lodě.
Růže byla chytrá. Byla možná šílená, ale její monito-
rovací aparatura navozovala chemický základ příčetnosti
a uměle jej udržovala. Pavoučí růže to brala jako nor-
mální stav.
A on to normální stav byl, ovšem ne pro člověka, ale
pro dvě stě let starého Mechanistu, obývajícího rotující
pavučinovitý habitat na oběžné dráze Uranu. Její tělo ky-
pělo hormony mládí, moudrá, mladě stará tvář vypadala
jako něco právě vytaženého ze sádrové formy, vlny dlou-
hých bílých vlasů stavěly na odiv nitky implantovaných
optických vláken s korálky světla linoucího se z jejich šik-
mo seříznutých konečků, jako by to byly mikroskopické
drahokamy. . . Byla stará, ale nemyslela na to. Byla sama,
ale takové pocity ubila narkotiky. Měla u sebe něco, o co
Investoři stáli, něco, za co by ti plazovití mimozemští
obchodníci dali i své vypoulené oči, aby to dostali.
Ve své polykarbonové pavučině, široce rozprostřené
nákladní síti, která jí dala jméno, držela drahokam veliký
jako autobus.
A tak se rozhlížela, napojena mozkem na své přístro-
je, bez únavy, bez zvláštního zájmu, ale také bez poci-
tu nudy. Nuda byla nebezpečná. Vedla k neklidu a ten
se mohl stát osudným ve vesmírném habitatu, kde své-
volnost nebo dokonce obyčejná lehkomyslnost dovedly
zabíjet. Pro přežití bylo nejlepší udělat toto: skrčit se
uprostřed psychické pavučiny, čistých euklidovských vlá-
ken racionality paprskovitě se rozbíhajících všemi směry,
a se zaháknutýma nohama dávat pozor na sebpmenší zá-
Pavoučí růže
431
chvěv znepokojivého pocitu. A když ucítila. jak vlákna
něco cuchá, pospíšila si tam, ohodnotila to, úhledně to
obalila a čistě, dlouze to protkla injekcí pavoučího zu-
bu...
Tam. Osm jejích očí se upřelo do vzdálenosti čtvrt
milionu mil a zahlédlo v kosmu deformaci způsobenou
kosmickou lodí Investorů, vlny rozbíhající se po hvězd-
ném pozadí. Kosmické lodě Investorů nepoužívaly ob-
vyklé motory a nevyzařovaly žádnou zachytitelnou ener-
gii; tajemství jejich mezihvězdného pohonu bylo přísně
střeženo. Všechny frakce (z nedostatku lepšího termínu
dosud volně zvané "lidstvo") věděly o investorském po-
honu jistě jen jediné - že ze zádi lodí vysílá do prostoru
dlouhé, parabolické výboje deformace, které způsobují,
že hvězdné pozadí vypadá, jako by se vlnilo.
Pavoučí růže se částečně vymanila z režimu static-
kého pozorování a znovu si uvědomila své tělo. Signály
z počítače teď byly utlumeny, přebity normálním vidě-
ním, tak jako odraz její tváře na skleněném okně, kterým
se dívala ven. Sáhla po klávesnici, zaměřila na investor-
skou loď komunikační laser a odeslala jí datový impulz:
obchodní nabídku. (Rádiové spojení bylo příliš riskant-
ní, mohlo by přilákat piráty z řad Tvárných; stejně už
musela tři z nich zabít.)
Když viděla, jak investorská loď zastavila na místě
a znovu se dala do pohybu způsobem, který popíral vše-
chny známé zákony orbitální dynamiky, poznala, že ji
zahlédli a pochopili, co je zač. Krátila si čekání tím, že si
načetla program pro tlumočení z investorštiny. Byl sice
padesát let starý, ale Investoři byli stálí; nedalo se říct,
že by byli přímo konzervativní, spíš je změny nelákaly.
Když se investorská loď dostala tak blízko k její sta-
nici, že mezihvězdný pohon přestal být pro manévrování
vhodný, s výtryskem plynu rozvinula zdobenou sluneční
plachtu. Byla tak velká, že by se do ní dal zabalit menší
432
Bruce Sterling
II'
IIII
II
měsíc, a tenčí než vzpomínka stará dvě stě let. Navzdo-
ry oné fantastické tenkosti ji zdobily malby vyvedené na
šířku molekuly, obrovské obrazy korábů. kde lstiví In-
vestoři šidili oblázkovité dvounožce a důvěřivé balonov-
ce z těžkých planet, oplývajících bohatstvím a vodíkem.
Slavné investorské královny, ověšené drahokamy a obklo-
pené obdIvujícími mužskými harémy, okázale předváděly
svou výlučnost nad míle vysokými příběhy z lllvestor-
ských hieroglyfů zasazených do hudební mřížky, která
naznačovala správnou výšku a intonaci jejich polozpíva-
ného jazyka.
Obrazovka před ní začala zrnit a pak se na ní obje-
vila tvář Investora. Pavoučí růže si vytáhla z šíje konek-
tor. Pozorně si tvář prohlížela: velké skelné oči, částečně
ukryté za mžurkami, duhový záhyb za ušima o velikos-
ti špendlíkových dírek, hrbolkovitá kůže, plazí úsměv se
zuby jako kolíky. Vyšly z něj jakési zvuky. "Jsem lodní
praporčík," přeložil její počítač. "Ly dia Martinezová?"
"Ano," odvětila Pavoučí růže. Neobtěžovala se vy-
světlením, že používá jiné jméno. Měla mnoho jmen.
"V minulosti jsme s vaším manželem udělali dobré ob-
chody," prohlásil Investor se zájmem. "Jak se mu daří?"
"Zemřel před třiceti lety," řekla Pavoučí růže. Potla-
čila smutek. "Zabili ho atentátníci od Tvárných."
Investorský důstojník zatřepotal záhybem. Nebyla to
rozpačitost. Taková emoce byla Investorům neznámá.
"Pro obchod je to škoda," ozval se. "Kde je ten klenot,
o němž jste se zmiňovala?"
"Připravte se na příjem dat," řekla Pavoučí růže a do-
tkla se klávesnice. Sledovala, jak se na obrazovce od-
víjí pečlivě připravená nabídková omáčka. Komunikační
paprsek byl odcloněn, aby jej nezachytily nepřátelské uši.
Byl to životní objev. Začal svou existenci jako část
zmrzlého, ledovcovitého měsíce protoplanety Uranu, kte-
rá v dávných dobách vytrvalého bombardování popras-
'I
Pavoučí růže
433
kala, roztála a znovu zkrystalizovala. Praskla přinejmen-
ším čtyřikrát a pokaždé do zlOlllových zón pod obrov-
ským tlakem vnikl proud minerálů: uhlík, křemičitan
manganatý, berylium, oxid hlinitý. Když se měsíc nako-
nec rozpadl ve známý Prstenec, obrovský blok ledu si celé
věky poletoval vesmírem, vydaný napospas vlnám tvrdé-
ho záření, hromadil a ztrácel náboj v bizarních elektro-
magnetických hrátkách příznačných pro všechny prsten-
cové útvary.
A pak, někdy před miliony let, přišel ten rozhodující
okamžik, kdy se stal nulovým bodem nesmírného záble-
sku, jednoho z těch nehlučných, neviditelných výtrysků
elektrické energie, v nichž se vybíjejí náboje, které se hro-
madily desítky let. Většinu vnější slupky ledového bloku
výboj okamžitě přetvořil v plazmu. To, co zůstalo, se...
změnilo. Z minerálních okluzí se staly nitky a žíly bery-
lu, které se tu a tam vybarvily do hrud surového sma-
ragdu velkých jako hlava Investora, protkaných síťkami
červeného korundu a nachového granátu. Našly se tam
i hroudy přetavených diamantů, nezvykle zabarvených,
blyštivých diamantů, jaké vznikají pouze ze zvláštních
kvantových stavů kovového uhlíku. Dokonce i led se změ-
nil v cosi bohatého a jedinečného, a tudíž pochopitelně
vzácného.
"Napínáte nás," promluvil Investor. To v jejich pří-
padě znamenalo hluboké nadšenÍ. Pavoučí růže se jen
usmála. Praporčík pokračoval. "Jedná se o neobvyklou
komoditu, jejíž hodnota se dá těžko stanovit. Nabízíme
vám čtvrt milionu gigawattů."
"J\.1ám dost energie na provoz své stanice i na obranu,"
odvětila Pavoučí růže. "Je to velkomyslná nabídka, ale
takové množství bych neměla kam dát."
"Dáme vám pro uskladnění stabilizovanou plazmovou
mřížku." Tak nečekaná a neuvěřitelná štědrost ji měla
ohromit. Na výrobu plazmových mřížek lidská technika
434
Bruce Ster/ing
j
i:'
I,
I hli
ještě zdaleka nestačila a získat jednu by byl zázrak dese-
tiletí. Byla ale to poslední, co chtěla. "Nezájem," řekla.
Investor povytáhl záhyb. "Nemáte zájem o základní
měnu galaktického obchodu?"
"Když ji můžu utratit jenom s vámi, tak ne."
"Obchod s mladými civilizacemi je nevděčný úděl,"
poznamenal Investor. "V tom případě asi budete chtít
informace. Mladé civilizace jako ta vaše vždycky chtějí
nakupovat technologie. Máme některé technologie Tvár-
ných pro obchodování uvnitř jejich frakce - máte o ně
zájem ?"
"Průmyslová špionáž?" zeptala se Pavoučí růže. "To
jste na mě měli zkusit před osmdesáti lety. Ne, znám vás
Investory až moc dobře. Aby byla zachována rovnováha
moci, prodali byste mechanistické technologie zase jim."
"Máme rádi trh, na kterém je konkurence," namítl
Investor. "Pomáhá nám to vyhnout se bolestivě mono-
polním situacím, jako je ta, do níž jsme se právě dostali
při jednání s vámi."
"Nestojím o žádnou moc. Postavení pro mě nic ne-
znamená. Ukažte mi něco nového."
"Ani postavení? Co tomu řeknou vaši lidé?"
"Žiju sama."
Investor ukryl oči za mžurky. "Potlačili jste společen-
ské instinkty? ZlověstnÝ vývoj. Nevadí, zkusím to jinak.
Co byste řekla zbraním? Pokud byste souhlasila s různý-
mi podmínkami použití, mohli bychom vám dát unikátní
a silnou výzbroj."
"Stačí mi, co mám."
"Můžete využít naši politickou obratnost. Můžeme
uplatnit svůj silný vliv na významné skupiny Tvárných
a smluvně vás před nimi ochránit. Trvalo by to deset
nebo dvacet let, ale dalo by se to zařídit."
"Je na nich, aby se báli mě," řekla Pavoučí růže, "ne
naopak. "
Pavoučí růže
435
"Tak nový habitat." Investor měl trpělivost. "Můžete
bydlet v samém zlatě."
"Líbí se mi ten, kter)' mám."
"Máme i věci, které by vás mohly pobavit," navrhl
Investor. "Připravte se na příjem dat."
Dalších osm hodin procházela Pavoučí růže bohatou
nabídku zboží. Nebylo kam spěchat. Ona byla na netr-
pělivost stará a Investoři žili proto, aby obchodovali.
Nabídli jí pestré kultury řas produkujících kyslík a ne-
známé vůně. Mohla mít metafóliové struktury ze zbor-
cených atomů použitelné pro obranu a odstínění radia-
ce. Vzácné technologie pro přeměnu nervových vláken
v krystaly. Hladkou černou hůlku, která dělala železo
tak tvárným, že se dalo modelovat rukama a stabilizo-
vat v požadovaném tvaru. Malou, přepychově vybavenou
ponorku pro výzkum čpavkových a metanových moří,
vyrobenou z průhledného metalického skla. Samorepro-
dukující koule ze vzorovaného křemene, které při svém
rltstu simulovaly zrození, vzestup a zánik cizí kultury.
Prostředek pro pohyb na souši, ve vodě i ve vzduchu,
který byl tak malý, že se dal navléknout jako skafandr.
"Nestojím o planety," reagovala PavoučÍ růže. "Nemám
ráda gravitační studny."
"Za jistých okolností bychom vám mohli poskytnout
gravitační generátor," navrhl Investor. "Musel by být
chráněn před nežádoucí manipulací, podobně jako hůl-
ka a zbraně, a byl by spíš zapůjčen než přímo prodán.
Musíme se bránit úniku takových technologií."
Pokrčila rameny. "Naše vlastní technické vymoženos-
ti nás rozdělily. Nedokážeme vstřebat ani to, co už máme.
Nevidím důvod, proč bych si měla nakládat další břeme-
no."
"To je vše, co vám můžeme nabídnout a co není na za-
kázaném seznamu," řekl. "Tato loď veze obzvlášť mnoho
zboží, které se hodí jen druhům žijícím při velmi níz-
436
Bruce Sterling
Pavoučí růže
437
kých teplotách a velmi vysokých tlacích. Máme i věci,
které by se vám pravděpodobně dost líbily, ale zabily by
vás. Nebo dokonce celý váš druh. Například literaturu
[nepřeložitelné]. "
"Když budu stát o cizí pohled, můžu si číst pozem-
skou literaturu."
,,[Nepřeložitelné] není literatura," opravil se vlídně In-
vestor. "Je to vlastně virus."
Na rameni jí přistál šváb. "Domácí zvířátka!" vyhrkl
Investor. "Domácí zvířátka. Máte je ráda?"
"Poskytují mi útěchu," odpověděla a dovolila švábovi
oždibovat pokožku svého palce.
"Mělo mě to napadnout," řekL "Dejte mi dvanáct ho-
din."
Šla spát. Když se probudila, krátila si čekání pozoro-
váním cizího plavidla. Veškeré lodě Investorů pokrývaly
fantastické obrazce: zvířecí hlavy, kovové mozaiky, velice
plastické výjevy a nápisy, ale také nákladní oddíly a me-
chanismy. Odborníci však poukazovali na to, že základní
tvar ppd zdobením je pokaždé stejný: jednoduchý osmi-
stěn se šesti dlouhými, obdélníkovými boky. Investoři si
dali trochu práce, aby tuto skutečnost zamaskovali. Po-
dle poslední teorie si lodě koupili, našli je nebo je ukradli
nějaké vyspělejší civilizaci. V každém případě se zdálo,
že se svým zvláštním přístupem k vědě a technice by si
je sami postavit nedokázali.
Praporčík obnovil spojení. Jeho mžurky byly bělej-
ší než obvykle. Ukazoval jí malého, okřídleného, plazu
podobného tvora s dlouhým ostnatým hřebínkem stejné
barvy, jako byly záhyby Investorů. "Toto je maskot naše-
ho velitele, říkáme mu 'Nosík na zisk'. Všichni ho zbožňu-
jeme. Je pro nás bolestivé se s ním rozloučit. Museli jsme
se rozhodnout: buď ztratit tvář v tomto obchodním jed-
nání, nebo přijít o jeho společnost." Hrál si s ním. Tvor
držel jeho prsty drobnýma šupinatýma ručkama.
"Je... roztomilý," řekla, když si kvůli tomu našla po-
lozapomenuté slovo z dětství a protáhla při jeho vyslo-
vení obličej. "Ale svůj nález za nějakou masožravou ješ-
těrku prodat nehodlám."
"A co my!" naříkal Investor. "Svěřit našeho Nosíka
nějakému cizímu lháři, který se hemží bakteriemi a ob-
řím hmyzem... Ale to se nedá nic dělat_ Naše nabídka
platí. Vezměte si k sobě našeho maskota na sedm set
plus minus pět vašich dní. Cestou z vaší soustavy se sem
vrátíme. Pak si budete moci vybrat - buď bude váš, nebo
si necháte svůj poklad. Musíte ale slíbit, že do té doby
klenot neprodáte a nepovíte o jeho existenci nikomu ji-
nému."
"Chcete říct, že mi toho svého mazlíčka necháte jako
zálohu budoucí transakce."
Investor schoval oči za mžurkami a přivřel oblázkovi-
tá víčka. Bylo to znamení hlubokého rozrušení. "Je to
rukojmí vaší kruté nerozhodnosti, Lydie Martinezová.
Upřímně řečeno, pochybujeme, že bychom v této sou-
stavě našli něco, co by vás mohlo uspokojit víc než náš
maskot. Leda snad nějaký nový způsob sebevraždy."
Pavoučí růže byla překvapena. Ještě nikdy neviděla,
aby Investor tak podlehl emocím. Obvykle dávali najevo
rezervovaný pohled na život, i když někdy se v jejich
chování projevovalo cosi připomínající smysl pro humor.
Pokud šlo o ni, bavila se. Dostala se už za hranici,
kdy by ji mohlo zlákat cokoli z toho, co Investoři běžně
nabízeli. V podstatě svůj klenot prodávala za duševní
stav: nikoli emoci, protože těch se zbavila, ale bledší, čist-
ší pocit: zaujatost. Chtěla se o něco zajímat, najít něco
jiného, čím by se mohla zabývat, než jsou mrtvé balvany
a vesmír. A tohle vypadalo lákavě.
"Tak dobře," promluvila. "Beru to. Sedm set plus mi-
nus pět dní. A budu mlčet." Usmála se. Nemluvila s ni-
kým pět let a nechystala se k tomu.
438
Bruce Stprling
Pavoučí růže
439
IN
"Starejte se o našeho Nosíka na zisk dobře," řekl In-
vestor, zpola jako prosbu, zpola jako varování. Dal si
záležet a tyto nuance zdůraznil, aby je počítač určitě za-
chytil. "I kdyby snad u vás došlo k naprostému rozkladu
ducha a nechtěla jste ho, my ho chtít budeme. Je cenný
a vzácný. Pošleme vám pokyny, jak o něj pečovat a jak
ho krmit. Připravte se na příjem dat."
Vystřelili nákladní box s tvorem do napjaté poly-
karbonové sítě jejího pa.vouč'ího habitatu. Pavučina by-
la utkána na kostře z osmi paprsků a tyto paprsky by-
ly napínány odstředivou silou rotace osmi kapkovitých
pouzder. Při dopadu vystřelenpho nákladu se pavučina
elegantně prohnula a osm mohutných kovových kapek
se po krátkých, graciézních obloucích volného pádu při-
táhlo blíž ke středu pavučiny. Jak se pavučina vracela
a znovu se roztahovala, s rotací o něco zpomalenou ener-
gií spotřebovanou na neutralizaci setrvačnosti, zatřpytila
se její vlákna ve slabých paprscích slunce. Byla to levná
a účinná překládací metoda, neboť rotace se dala uhlídat
mnohem snadněji než složité manévrování.
Po polykarbonových vláknech se okamžitě rozběhli
průmysloví roboti s hákovitýma nohama, a chytili schrán-
ku s maskotem upínadly a magnetickými makadly. Pa-
voučí růže sama řídila hlavního robota, hmatala jeho svě-
racími mechanismy a dívala se jeho kamerami. Roboti
dostrkali nákladní schránku do přechodové komory, vylo-
žili ji a připevnili k ní pomocnou raketu, aby ji dopravila
zpět k investorské mateřské lodi. Když se raketka vrátila
a investorská loď odletěla, roboti se spořádaně odebrali
do svých kapkovitých garáží, vypnuli se a zahájili čekání
na další zachvění pavučiny.
Pavoučí růže se odpojila a otevřela přechodovou ko-
moru.
Maskot vlétl do místnosti. Ve srovnání s investorským
praporčíkem se zdál být maličký, jenže Investoři byli ob-
n. Tenhle drobeček jí sahal po kolena a vypadal, že by
mohl vážit něco kolem deseti kilo. V neznámé atmosféře
melodicky zahvízdal a rozletěl se po místnosti. Skláněl
při tom hlavu a nekoordinovaně sebou mrskal.
Od stěny se odlepil šváb a s hlasitým chřestěním kří-
del vzlétl. Maskot polekaně zavřískl, narazil na palubu,
zůstal na ní ležet a začal si komicky ověřovat, jestli jeho
vytáhlé ruce a nohy vyvázly bez úhony. Přivřel vrásči-
tá oční víčka. Jako oči investorského mláděte, napadlo
najednou Pavoučí růži, přestože malého Investora nikdy
nespatřila a pochybovala, že se to nějakému člověku kdy
podařilo. Matně si vzpomínala, jak kdysi dávno zaslech-
la cosi o mazlíčcích a dětech, velkých hlavách, velkých
očích, hebkosti a závislosti. Vzpomněla si, jak se ušklíbla
při představě, že by se dojemná závislost řekněme "psa"
nebo "kočky" mohla vyrovnat úspornosti a výkonnosti
švába.
Investorský maskot se upokojil a teď se krčil na ko-
berci z řas, prohnutý v kolenou, a tiše si cvrlikal. Na
jeho miniaturním dračím obličeji se usadil lišácký škleb.
Přimhouřené oči byly ve střehu a zápalkovitá žebra se
s každým nadechnutím zvedala a klesala. Měl obrovské
zřítelnice. Pavoučí růže usoudila, že mu osvětlení mu-
sí připadat velice slabé. Světla uvnitř investorských lodí
byla jako modře žhnoucí obloukové lampy, přecházející
do ultrafialova.
"Budeme ti muset vymyslet nové jméno," řekla Pa-
voučí růže. "Investorsky neumím, takže jméno, které ti
dali, používat nemůžu."
Maskot na ni upřel přátelský pohled a rozklenul nad
dírkami svých uší maličké, částečně průsvitné vějířky. In-
vestoři nic takového neměli. Byla to další odchylka od
normálu a ona z ní měla radost. S výjimkou křídel se až
příliš podobal malému Investorovi. Nahánělo jí to husí
kůži.
Ii
440
Bruce Sterling
"Budu ti říkat Chlupáč," prohlásila. Tvor žádné och-
lupení neměl. Byl to čistě osobní žert, ale takové byly
všechny její žerty.
Maskot hopsal po podlaze. Umělá odstředivá gravita-
ce tu byla slabší než 1,3 g, které používali těžcí Investoři.
Objal její holou nohu a jazykem drsným jako smirkový
papír jí olízl koleno. Zasmála se, přestože se dost lek-
la. Věděla však, že Investoři jsou naprosto neagresivní.
Jejich mazlíček nemohl být nebezpečný.
Tvor začal horlivě cvrlikat, vylezl jí na hlavu a pro-
bíral se tam třpytivými optickými vlákny. Posadila se
k počítači a vyvolala pokyny týkající se péče a krmení.
Bylo vidět, že Investoři s prodejem svého miláčka ne-
počítali, protože pokyny byly téměř nesrozumitelné. PŮ-
sobily jako překlad z druhé nebo dokonce z třetí ruky,
přičemž originál byl v nějakém ještě výrazněji cizím ja-
zyce. Ale investorská tradice byla dodržena přinejmenším
v tom, že pragmatické pasáže byly zdůrazněny.
Pavoučí růže se uvolnila. Maskoti zřejmě jedli všech-
no, i když upřednostňovali pravotočivé bílkoviny a vyža-
dovali jisté snadno dostupné stopové minerály. Byli mi-
mořádně odolní vůči toxinům a neměli v útrobách bak-
terie. (V tom byli stejní jako Investoři, podle nichž byly
civilizace, které v sobě hostí bakterie, primitivní.)
Právě když pátrala po respiračních nárocích, maskot
jí seskočil z hlavy a přeskákal po řídící klávesnici, takže se
mu málem podařilo program předčasně ukončit. Zahnala
ho a dál hledala v hustých shlucích cizích znaků a zkomo-
lených technických údajů něco, co by dokázala pochopit.
A pak si všimla něčeho, co jí připomnělo vlastní dávnou
minulost li technické špionáže: genetického schématu.
Zamračila se. Vypadalo to, že příslušné pasáže pře-
běhla a dostala se k úplně jinému pojednání. Vyvolala
si další data a objevila trojrozměrnou ilustraci nějaké-
ho fantasticky složitého genetického výtvoru s dlouhý-
Pavoučí růže
441
mi spirálovitými řetězci cizích genů vyvedených v nepra-
vých barvách. Genové řetězce se ovíjely kolem dlouhých
štíhlých věží či jehlic paprskovitě vystupujících z husté-
ho ústředního uzlu. Další řetězce pevně stočených spirál
spojovaly věže mezi sebou. Tyto řetězce zřejmě aktivo-
valy ze svých styků na věžích jiné články genetického
materiálu, neboť viděla, jak se z některých aktivovaných
genů odvíjejí stínové řetězce podružných bílkovin.
Pavoučí růže se usmála. Šikovný genetik od Tvárných
by na těchto plánech mohl neuvěřitelně získat. Pomyšle-
ní, že k tomu nikdy nedojde, jí dělalo radost. Zřejmě se
jednalo o průmyslový genetický komplex neznámého pů-
vodu, protože tolik genetického vybavení by žádný oprav-
dový živočich nemohl nikdy potřebovat.
Věděla, že samotní Investoři si s genetikou nikdy ne-
zahrávali. Proto ji zajímalo, od kterého z devatenácti
známých inteligentních druhů ta věc vyšla. Mohla mít
dokonce původ mimo ekonomické impérium Investorů,
nebo to mohl být pozůstatek některé z vyhynulých ras.
Uvažovala, jestli by neměla data smazat. V přípa-
dě její smrti mohla padnout do nepravých rukou. Když
pomyslela na svou smrt, poprvé ji rozrušily plíživé stí-
ny hluboké melancholie. Zamyslela se a ještě chvíli ten
pocit nechala sílit. Od Investorů bylo lehkomyslné, že
jí takové informace svěřili; možná podceňovali genetické
schopnosti úlisných a charismatických Tvárných s oká-
zale posíleným IQ.
V hlavě měla houpavý pocit; nakrátko se jí zmoc-
nila závrať, když chemicky potlačované emoce vy tryskly
s veškerou nahromaděnou silou. Trýznivě Investorům zá-
viděla tupou aroganci a sebedůvěru, která jim dovolovala
křižovat mezi hvězdami a brát na hůl všechny, kteří byli
domněle druhořadí. Chtěla být s nimi. Chtěla proniknout
na palubu některé z těch kouzelných lodí a cítit, jak ji
na kůži pálí cizí slunce, světelná léta daleko od lidské
442
Bruce Sterling
Pavoučí růže
443
malosti. Chtělo se jí křičet a cítit totéž, co cítila jedna
malá holka před sto devadesáti třemi lety na horské dráze
v Los Angeles, když dávala křikem najevo ryzí intenzi-
tu pocitu, mít stejně strhující pocit, jako měla v náručí
svého manžela, svého muže, už třicet let mrtvého. Mrt-
vého. .. Třicet let. . .
Rozechvělýma rukama otevřela zásuvku pod řídícím
panelem. Ucítila slabý, léky připomínající závan ozónu
ze sterilizátoru. Slepě si zavedla třpytivý vlas plastové
hadičky do lebky, přitiskla k němu injektor, jednou se
nadechla, zavřela oči, dvakrát se nadechla a stříkačku
odtáhla. S lesknoucíma se očima ji znovu naplnila a za-
sunula ji zpět do pouzdra na suchý zip uvnitř zásuvky.
Vzala láhev a zahleděla se na ni prázdnýma očima.
Zbývalo ještě dost. Ještě několik měsíců si nebude muset
syntetizovat další. Měla pocit, jako by jí někdo šlápl na
mozek. Po dávce to bylo vždycky takové. Uzavřela data
od Investorů a nepřítomně je uklidila do zapadlého kou-
ta počítačové paměti. Maskot usazený na laserkomovém
rozhraní krátce zazpíval a upravil si křídlo.
Za chvíli byla už zase ve své kůži. Usmála se. Tyhle
náhlé záchvaty byly něco, čím si mohla být jistá. Vzala si
ústní sedativum, aby se jí přestaly třást ruce, a antacid,
aby potlačila napětí v žaludku.
Pak si s maskotem hrála, dokud na něj nepadla únava
a neusnuL Čtyři dny ho pozorně krmila. Dávala si pozor
hlavně na to, aby ho nepřecpala, protože byl hltavý po-
dobně jako jeho předobraz, Investoři, a ona měla strach,
aby se mu něco nestalo. Přestože měl drsnou kůži a byl
studenokrevný, začínala ho mít ráda. Když ho unavilo
škemrání o další jídlo, dokázal si celé hodiny hrát s pro-
vázkem nebo jí sedět na hlavě a dívat se na obrazovky,
na kterých sledovala těžební roboty, které měla venku
v Prstencích.
Když se pátého dne probudila, zjistila, že jí zabil a se-
žral čtyři největší a nejtlustší šváby. Vjel do ní oprávněný
hněv, který se nesnažila nijak otupit, a honila ho po celé
kabině.
Nenašla ho. Místo toho objevila po několikahodino-
vém pátrání kokon přibližně jeho velikosti, vklíněný pod
toaletou.
Tvor upadl do něčeho na způsob zimního spánku. Od-
pustila mu, že jí sežral šváby. Soupeřili s ním o její pozor-
nost a v každém případě byli snadno nahraditelní. Svým
způsobem to bylo lichotivé. Ale osten obav, které cítila,
byl silnější. Pozorně kokon prozkoumala. Byl zhotoven
z překrývajících se plátů nějaké křehké, průsvitné hmoty
- zaschlého slizu? - která se dala snadno loupat nehtem.
Kokon neměl dokonale kulový tvar; byly na něm malé,
nevýrazné boule, pod nimiž mohly být kolena a lokty.
Píchla si další injekci.
Týden, který tvor spal zimním spánkem, byl pro ni
obdobím palčivé úzkosti. Procházela nahrávky od Inves-
torů, ale na její omezené zkušenosti obsahovaly příliš
mnoho záhad. Věděla aspoň to, že tvor není mrtvý, pro-
tože kokon byl na dotek teplý a vybouleniny se občas
hýbaly.
Když se začal z kokonu vysvobozovat, zrovna spala.
Měla však ve střehu sledovací monitory, a tak se k němu
rozběhla, jen co se rozezněl poplach.
Kokon praskal. V křehkých, překrývajících se plátech
se objevila trhlina a do recyklovaného vzduchu pronikl
teplý živočišný pach.
Vynořila se tlapka, malá pětiprstá tlapka pokrytá
lesklou srstí. Vzápětí si cestu ven našla druhá tlapka
a obě společně pak uchopily okraje trhliny a celý kokon
slouply. Tvor vylezl na světlo, neobratně jako batolící se
človíček odkopl slupku a usmál se.
Vypadal jako malá, hebká, lesklá opička. Za lidskými
rty roztaženými do úsměvu byly malé lidské zuby. Ztra-
444
Bruce Sterling
I
li
lili
' I I
I.
,II
til křídla a jeho baculaté, pružné nohy byly zakončeny
drobnými, měkkými dětskými chodidly, oči měly stejnou
barvu jako její. Hladká savčí kůže kulatého obličeje nesla
narůžovělý nádech dokonalého zdraví.
Vyskočil do vzduchu a začal nahlas žvatlat lidské sla-
biky. Zahlédla, že má růžový jazyk.
Dohopsal k ní a objal jí nohu. Pociťovala zároveň
strach, úžas a hlubokou úlevu. Zkusila pohladit dokonale
lesklou srst na tvrdém valounu jeho hlavy.
"Chlupáči," řekla. "Mám radost. Mám velkou radost."
"Bla bla bla," napodobil pisklavým dětským hláskem
její intonaci. Pak doskákal zpátky ke kokonu, začal jej
plnými hrstmi pojídat, a přitom se usmíval.
Už pochopila, proč se Investoři tak zdráhali svého
maskota nabídnout. Bylo to zboží fantastické hodnoty.
Genetický artefakt schopný posoudit emocionální potře-
by a touhy cizího druhu a během několika dní se jim
přizpůsobit. .
Začalo jí vrtat hlavou, proč se ho Investoři vůbec
vzdali, pokud byli se schopnostmi svého mazlíčka plně
obeznámeni. Pochybovala, že by mohli rozumět složitým
datům, která přišla spolu s ním. Bylo dost pravděpo-
dobné, že maskota získali od nějakých jiných Investo-
rů už v jeho plazí podobě. Bylo dokonce možné (při té
představě ji zamrazilo) že byl starší než celá investorská
civilizace.
Dívala se na něj, do jeho čistých, bezelstných, důvě-
řivých očí. Sevřel jí prsty malýma, teplýma, pevnýma
ručkama. Nedokázala odolat a při vinula ho k sobě. Tvor
začal spokojeně žvatlat. Ano, klidně mohl žít stovky ne-
bo tisíce let a rozdávat svou lásku (nebo odpovídající
emoce) desítkám různých druhů.
A kdo by mu taky ublížil? Vždyť i ti nejzavrženěj-
ší a nejotrlejší zástupci jejího druhu měli skryté slabiny.
Vzpomínala si, jak se o říkalo o hlídačích v koncentrač-
Pavoučí růže
445
ních táborech, kteří bez sebemenších výčitek masakrovali
muže a ženy, že v zimě přepečlivě krmili hladové ptáč-
ky. Strach plodil strach a nenávist, jenže jak mohl někdo
cítit strach nebo nenávist vůči tomuto tvorovi a odolat
jeho úžasným schopnostem?
Inteligentní nebyl; nepotřeboval inteligenci. Zároveň
byl bezpohlavní. Schopnost rozmnožovat se by znehod-
notila jeho cenu jako předmětu směny. Kromě toho po-
chybovala, že by něco tak složitého mohlo vyrůst v lůně.
Jeho geny musely být zkonstruovány v nějaké nepřed-
stavitelné laboratoři, jedna jehlice po druhé.
Dny a týdny ubíhaly. To, jak dokázal vycítit její ná-
lady, byl malý zázrak. Když ho potřebovala, byl stále
nablízku, a když o něj nestála, tak mizel. Občas' ho za-
slechla, jak si pro sebe brebentí, když prováděl akroba-
tické kousky, nebo honil a žral šváby. Nikdy nedal najevo
zlomyslnost, a když vzácně rozlil jídlo nebo něco převrhl,
nenápadně po sobě uklidil. Svých malých, neškodných
bobků se zbavoval do stejného recyklovače jako ona.
To bylo jediné, čím dával najevo víc uvažování, než
by příslušelo obyčejnému zvířeti. Jednou, pouze jednou,
ji zkusil napodobit a do písmene správně zopakoval větu,
kterou řekla. Ohromilo ji to a on její reakci okamžitě
vycítil. Už se po ní nikdy nesnažil papouškovat.
Spali spolu v jedné posteli. Někdy ve spánku cítila,
jak jí teplým čumáčkem zlehka očichává pokožku, jako
by z pórů mohl vycítit její potlačované nálady a pocity.
Občas jí začal malýma, pevnýma rukama přejíždět po šíji
nebo po páteři a napjatý sval, který tam někde byl, se
pokaždé vděčně uvolnil. Ve dne to nikdy nepřipustila, ale
v noci, kdy její kázeň otupil spánek, mezi nimi existovala
jakási tajná dohoda.
Investoři byli pryč už více než šest set dní. Musela se
smát, když si představila, jaký udělala obchod.
Zvuk vlastního smíchu už ji přestal lekat. Dokonce
446
Bruce Sterling
snížila i dávky tlumicích prostředků a inhibitorů, které
si brala. Její mazlíček vypadal mnohem šťastněji, když
byla šťastná, a když byl po ruce, tak se i dávný smutek
zdál snesitelnější. Postupně přestala prchat před starými
bolestmi a traumaty, objímala mazlíčka a zkrápěla jeho
lesklou srst hojivými slzami. A on lízal Růžiny slzy jednu
po druhé, chutnal emocionální sloučeniny, které obsaho-
valy, čichal její dech a její kůži, a držel se jí, zatímco
se otřásala vzlyky. Vzpomínek bylo tolik! Připadala si
stará, strašlivě stará, ale současně zažívala nový pocit
úplnosti, díky němuž se to dalo snést. Dělala v minulosti
různé věci - i kruté - a s nepříjemnými pocity viny se
nikdy nevyrovnala. Bylo jednodušší je zapudit.
Poprvé po mnoha desetiletích nezřetelně cítila, jak
se v ní znovu probouzí vědomí nějakého cíle. Chtěla zas
potkávat lidi desítky, stovky lidí, kteří by ji všichni
obdivovali a chránili, shledávali vzácnou, lidí, o které by
se mohla starat a s nimiž by byla bezpečnější než pouze
s jedním společníkem..-
li
III
Pavučinovitá stanice se dostala do nejnebezpečnější
části své oběžné dráhy, kde křižovala rovinu Prstenců.
Tady měla nejvíc práce, zachytávala plující bloky surovin
- ledu, uhlíkatých chondritů, kovových rud - které její
dálkově ovládaní těžební roboti objevili a poslali k ní.
Ale v Prstencích byli i zabijáci: draví piráti a paranoidní
kolonisté číhající na svou příležitost.
Na normální dráze, daleko od roviny ekliptiky, byla
v bezpečí. Jenže tady bylo třeba rozdat příkazy, získat
zásoby energií, zkontrolovat stopy silných hnacích ústro-
jí zapřažených do zajatých asteroidů, které si nároko-
vala a těžila na nich. Bylo to nevyhnutelné riziko. Ani
ten nejdokonaleji zkonstruovaný habitat nebyl naprosto
uzavřený systém a ten její byl velký a starý.
Našli ji.
1 1 '
:
1;:1 1
Ilil l
Pavoučí růže
447
Tři lodě. Nejdřív se je pokusila zmást a poslala jim
přes dálkově řízený maják běžnou výstrahu. Našli maják
a zničili ho, ale tím jí prozradili svou polohu a prostřed-
nictvím omezených senzorů majáku poskytli aspoň pár
údajů.
Tři štíhlé lodĚ>, duhově hrající kapsle, částečně kovové
a částečně organické, s dlouhými, žebrovanými, hmyzo-
vitě tónovanými slunečními křídly, která byla tenčí než
olejový povlak na vodní hladině. Lodě Tvárných, pokry-
té boulemi čidel, bodci magnetických a optických zbra-
ňových systémů, s dlouhými nákladními manipulátory,
poskládanými jako končetiny kudlanek nábožných.
Seděla připojend ke svým čidlům, zkoumala jejich lo-
dě a přijímala nevysychající proud dat: odhady vzdále-
nosti, pravděpodobnp cíle, stav zbraní. Radar byl příliš
riskantní; pozorovala je opticky. Lasery by stačily, jenže
nebyly její nejsilnější zbraní. Jednoho by snad dostala
ale ostatní by se na ni vrhli. Bylo lepší zůstat zticha'
zatímco se kradli Prstenci a ona nenápadně vyplouval
z ekliptiky.
Ale našli ji. Viděla, jak skládají plachty a oživují ion-
tové motory.
Volali ji rádiem. Pustila je na obrazovku, protože ne-
chtěla otevřít hlavu ničemu, co by ji mohlo rušit. Na ob-
razovce se objevila tvář Tvárného, prozrazující orientál-
ní původ. Rovné havraní vlasy přidržované vlásenkami
s drahými kameny, úzké černé obočí vyklenuté nad tma-
výma očima s mongoloidními záhyby, bledé rty, nepatr-
ně zkřivené do charismatického úsměvu. Hladká, čistá,
herecká tvář s lesklýma, nestárnoucíma očima fanatika.
"Jadeit Jednička," uklouzlo jí.
"Plukovník-doktor Jadeit Jednička," opravil ji Tvárný
a dotkl se prstem zlatého hodnostního označení na límci
své černé vojenské blůzy. "Ještě pořád si říkáš 'Pavoučí
rllže', Lydie? Nebo sis to z mozku vymazala?"
jlli
448
Bruce Sterling
"Proč jsi voják a ne mrtvola?"
"Časy se mění, Pavoučice. Skvělé mladé naděje zháše-
jí tvoji staří přátelé a ti z nás, kteří se dívají daleko před
sebe, dostávají možnost splatit staré dluhy. Vzpomínáš
si na staré dluhy, Pavoučice?"
"Ty si asi myslíš, že tohle setkání přežiješ, Jedničko,
že?" Cítila, jak se jí svaly na obličeji stahují bouřlivou
nenávistí, kterou v sobě nestačila uhasit. ,,'Iři stroje pi-
lotované tvými klony. Jak dlouho ses vrtal v té své hrou-
dě jako červ v jablku? Klonoval ses dál a dál. Kdy ti
naposledy nějaká ženská dovolila, aby ses jí dotkl?"
Jeho věčný úsměv se zkřivil do potměšilého úšklebku,
za kterým stály zářivé zuby. "Máš to marné, Pavoučice.
Už jsi mě zabila sedmatřicetkrát a stejně se pořád vracím,
no ne? A co je to vlastně červ, ty patetická stará děvko?
Něco jako ten mutant, co ho máš na rameni?"
Ani si neuvědomila, že tam maskota má, a u srdce ji
bodl strach, který o něj pocítila. "Dostal ses moc blízko!"
"Tak vystřel! Sestřel mě, ty špinavá stará slepice!
Střílej!"
"Ty nejsi on!" řekla znenadání. "Ty nejsi První Ja-
deit! Cha! Je mrtvý, přiznej to!"
Tvář klonu se zkřivila vztekem. Lasery vyšlehly a tři
její habitaty se přetavily ve škváru a oblaka metalické
plazmy. Poslední spalující pulz nesnesitelného jasu ze tří
roztékajících se teleskopů jí probleskl mozkem.
Odpověděla salvou magneticky urychlovaných želez-
ných střel. Rychlostí čtyř set mil za sekundu proděravěly
první loď a nadělaly z ní vrak, z něhož rychle tryskal
vzduch a křehká oblaka mrznoucí vody.
Dvě lodě vystřelily. Používaly zbraně, s nimiž se do
té doby nesetkala a které rozdrtily dva habitaty jako pár
obřích pěstí. Pavučina sebou škubla, jak do ní něco do-
padlo, její vyváženost byla pryč. Okamžitě si uvědomila,
jaké zbraňové systémy jí zůstaly, a oplatila palbu kulkami
I
II
Pavoučí růže
449
ze zmrzlého čpavku obaleného kovovým pláštěm. Našly
si cestu poloorganickými stěnami druhé lodě Tvárných.
Maličké otvory se okamžitě zacelily, ale posádka už by-
la ze hry: čpavek se uvnitř vypařil a okamžitě uvolnil
smrtelně jedovaté nervové toxiny.
Poslední loď měla šanci jedna ku třem, že jí zničí řídící
centrum. Po dvou stech letech Pavoučí růži došlo štěstí.
Výboj statické elektřiny z ovládacích prvků ji bodl do
rukou. Všechna světla v habitatu zhasla a její počítač se
zhroutil. Vykřikla a čekala na smrt.
Smrt nepřicházela.
Z úst se vyřinul obsah zvráceného žaludku. Potmě
otevřela zásuvku a pustila si do mozku kapalnou útě-
chu. Dýchala ztěžka, zády vmáčknutá do opěradla řídí-
cího křesla. Paniku utlumila.
"Elektromagnetický pulz," řekla. "Připravil mě o vše-
chno, co jsem měla."
Maskot zašvitořil pár slabik. "Kdyby mohl, tak už
s námi skoncoval," oznámila mu. "I když se hlavní počí-
tač sesypal, ostatní habitaty nejspíš pokračovaly v obra-
ně."
Ucítila tupý náraz, jak jí mazlíček skočil do klína, celý
roztřesený hrůzou. Nepřítomně ho k sobě přitiskla, hladi-
la ho po štíhlé šíji. "Tak se na to podíváme," řekla do tmy.
"Zmrazené toxiny došly, ty jsem vypotřebovala." Vytáh-
la si ze šíje konektor, který byl teď k ničemu, a stáhla si
oděv ze zpocených žeber. "Takže to byla sprcha," kon-
statovala. "Hustý mrak horké, ionizované, kovové mědi.
Zaslepil mu všechna čidla, která měl. Letí poslepu v ko-
vové rakvi. Stejně jako my."
Zasmála se. "Jenže Růže má v záloze trumf, zlato.
Investory. Přijdou mě hledat. Jemu nezbyl nikdo, kdo by
se po něm sháněl. A já mám ten svůj kus skály."
Seděla mlčky a uměle navozený klid jí dovoloval mys-
let na to, co by jinak bylo nemyslitelné. Mazlíček se ne-
450
Bruce Sterling
,
I,
lij
I1III
klidně zavrtěl a začal ji očichávat. Její laskání ho trochu
upokojilo. Nechtěla, aby trpěl.
Zakryla mu volnou rukou ústa a kroutila mu krkem,
dokud se nezlomil. Odstředivá gravitace jí stále dodáva-
la sílu, tvor neměl čas se bránit. Když ho potmě zvedla
a snažila se nahmatat tep, končetinami proběhlo posled-
ní zachvění. Konečky prstů zaznamenala pod křehkými
žebry poslední stah.
"Málo kyslíku," prohlásila. Potlačené emoce se zkusi-
ly ozvat, ale neměly šanci. Zbývalo jí ještě dost tlumicích
prostředků. "Kobercové řasy udrží vzduch pár týdnů čis-
tý, ale bez světla zahynou. A jíst se nedají. Málo jídla,
zlato. Zahrady jsou pryč, a i kdyby je nerozstříleli, stejně
bych sem jídlo nedostala. Nemám možnost ovládat robo-
ty. Nemůžu ani otevřít přechodové komory. Když přežij u
dost dlouho, přijdou a najdou si mě. Musím zvýšit své
šance. Je to tak účelné. V takové situaci mi nezbývá nic
jiného než se chovat účelně."
Když došli švábi - nebo aspoň všichni ti, které doká-
zala potmě chytit - dlouho hladověla. Pak se pustila do
těla svého mazlíčka, které nepodléhalo zkáze. V otupě-
lém stavu, v němž se nacházela, tak trochu doufala, že
se jím otráví.
Když zahlédla, jak z rozbité přechodové komory pro-
svítá oslnivá modrá zář investorského světla, odplazila se
po kostnatých rukou a kolenou a zaclonila si oči.
Člen investorské posádky měl na sobě skafandr, aby
se chránil před bakteriemi. Byla ráda, že necítí puch je-
jí inkoustově černé krypty. Promluvil na ni pisklavým
jazykem Investorů, jenže její tlumočník nefungoval.
Chvíli si myslela, že ji zanechají osudu, vyhladovělou,
oslepenou, skoro holohlavou, pokrytou pavučinami sho-
zených vláknových vlasů. Ale vzali ji na palubu, opláchli
štípavou desinfekcí, spálili jí kůži baktericidními ultra.fia-
lovými paprsky.
IIII
IIII
1"1 1
I,
'I
IIIII
Pavoučí růže
451
Klenot měli, ale to pro ni nebylo žádné překvapení.
Teď chtěli - (bylo to složité) - teď chtěli zjistit, co se stalo
s maskotem. Bylo těžké pochopit jejich gesta a lámané
náznaky lidského jazyka. Věděla, že si něČÍm uškodila.
Předávkování ve tmě. Zápas s velkým černým broukem
strachu, který zpřetrhal křehká oka její pavouČÍ sítě. Bylo
jí hodně zle. Měla v sobě něco špatného. Její podvyživené
břicho bylo napjaté jako buben, plíce jako by se zbortily.
V kostech měla divný pocit. Slzy ne a ne přijít.
Zůstávali s ní. Chtěla zemřít. Chtěla jejich lásku a po-
chopení. Chtěla...
Měla plné hrdlo. Nemohla mluvit. Hlava se jí zvrá-
tila, oči se smrštily před prudkou září osvětlení nad její
hlavou. Zaslechla bezbolestné prasknutí, jak jí čelisti vy-
skočily z pantů.
Přestala dýchat. Přišlo to jako úleva. Jícen jí roze-
chvěly antiperistaltické stahy, ústa se zalila tekutinou.
Z jejích rtů a nosních dírek se vyřinula živá bílá hmo-
ta. Tam, kde se dotkla kůže, ucítila palčivou bolest. Hmo-
ta jí zaplavila oční bulvy, uzavřela je a zchladila. S kaž-
dou další vlnou průsvitné kapaliny, která ji stahovala,
roztékala se po kůži, pokrývala jí tělo, do ní pronikal
hluboký chlad a malátnost. Uvolnila se, naplněná živo-
čišnou, ospalou vděčností.
Neměla hlad. Měla dost nadbytečné hmoty.
Po osmi dnech se vysvobodila z křehkých plátů svého
kokonu a zamávala šupinatými křídly, celá nedočkavá, až
dostane vodítko.
Královna Cikád
Začalo to nocí, kdy Královna odvolala své psy. Viseli
na mě dva roky, od chvíle, kdy jsem přeběhL
Oslava na počest mé iniciace a osvobození od psů se
konala u Arvina Kulagina. Kulagin, zámožný Mechanis-
ta, vlastnil rozlehlý domácko-průmyslový areál na vněj-
ším obvodu středně velikého válcového předměstí.
Toho dne mě přivítal u dveří a podal mi zlatou čí-
ši. Večírek už byl v plném proudu. Polykarbonová klika
brala každou iniciaci jako velkou událost.
Můj příchod způsobil ve společnosti jako obvykle leh-
ké ochlazení. Díky psům. Hlasy vyšplhaly do jakého-
si teatrálního falseta, lidé si začali podávat inhalátory
a sklenky se strojenější elegancí a každý úsměv, který se
ke mně obrátil, zářil tak, že by to muselo potěšit celou
bandu agentů Ochranky.
K TáZot/na Cikád
453
Kuldgin se usmíval rezervovaně. "Landaue, je mi po-
těšením. Vítejte. Vidím, že nesete Královnino procento,"
řekl a významně ukázal na krabičku, kterou jsem měl
připnutou u pasu.
"Ano," řekl jsem. Člověk, který má za patami psy, ne-
má žádná tajemství. Čtyři roky jsem na daru pro Králov-
nu pracoval a psi všechno zaznamenávali. Ještě i teď vše-
chno nahrávali. Ochranka Carevnina komplexu je k to-
mu účelu sestavila. Dva roky zaznamenávali každičký
okamžik mého života a všechno a všechny kolem mě.
"Snad by se Klika mohla podívat," řekl Kulagin. "Jen
co ty psy vyhodíme." Zamrkal do obrněné, kamerami vy-
bavené tváře hlídacího psa a pak se podíval na hodinky.
"Ještě hodinu a budete to mít za sebou. Pak se trochu
pobavíme." Pokynul mi, abych šel dál. "Kdybyste něco
potřeboval, obraťte se na servy."
Kulaginův byt byl prostorný a vkusný, klasicky vy-
zdobený a provoněný obrovskými zavěšenými hrozny mě-
síčků. Předměstí, ve kterém žil, se říkalo Pěna a byla
to oblíbená čtvrť Kliky. Kulagin, který žil na obvodu
předměstí, těžil z pomalé rotace Pěny a měl simulovanou
desetinovou gravitaci. Pruhované stěny dodávaly dojeIIl
vertikálnosti a místa měl Kulagin dost, aby si mohl dovo-
lit takový luxus jako "pohovky", "stoly", "křesla" a dal-
ší formy nábytku orientovaného vůči gravitaci. Ze stro-
pu vyčnívaly háky, na nichž viselo tucet jeho oblíbených
měsíčků, obrovských kulatých explozí aromatické zeleně
s květy o velikosti mé hlavy.
Vešel jsem do místnosti a zůstal stát za pohovkou,
která částečně zakryla dvojici dotěrných psů. Mávl jsem
na jednoho z Kulaginových pavoukovitých servů a vzal si
od něj kapsli likéru, abych přebil intenzitu fenetylaminu
z inhalátoru.
Všiml jsem si, že večírek se rozpadl na neformální
subkliky. Kulagin stál poblíž dveří, obklopen nejbližšími
454
Bruce Sterling
I
I
III,
I
sympatizanty, mechanistickými členy bankovních před-
stavenstev Carevnina komplexu a tichými typy lidí z Och-
ranky. Opodál řešili odborné záležitosti profesoři z uni-
verzity v Kosmosita-Metasystému se dvěma orbitálními
inženýry. U stropu se ve slabé gravitaci přidržovali háků
designéři z řad Tvárných a bavili se o módě. Pod nimi
se bláznivá skupinka domácích "Cikád" točila jako orloj
v krocích gravitačního tance.
Vzadu ve skupině křesel s vytáhlýma nohama o ně-
čem řečnil Wellspring. Ladně jsem přeskočil pohovku
a snesl se k němu. Psi začali mávat hnacími vějíři a roz-
letěli se za mnou
Wellspring byl můj nejlepší přítel v celém C-K. Stál
při mně, když jsem přeběhl, a to tenkrát seděl v Prsten-
cové radě a nakupoval led pro marsovský terraformační
projekt. Se psy neměl nikdy potíže. Dobře se vědělo, že
je starým přítelem Královny. V C-K byl Wellspring le-
genda.
Dnes byl oblečený na audienci u Královny. Na tma-
vých, matných vlasech měl korunku ze zlata a platiny.
Oblečen byl do volné blůzy z metalického brokátu s pro-
stříhanými rukávy, pod nimiž bylo vidět černou halenu
protkanou blikajícími špendlíkovými žárovičkami. Dopl-
ňovala ji drahokamy posázená suknice v investorském
stylu a šupinaté boty sahající po kolena. Suknice pro-
zrazovala, že Wellspring má silné nohy, vy trénované na
silnou gravitaci, které dávala plazí Královna přednost.
Byl to silný muž, jehož slabiny, pokud vůbec nějaké měl,
byly skryty v jeho minulosti.
Wellspring vedl filozofickou rozpravu. Jeho poslucha-
či, matematikové a biolo ové z C-K K-M, mi s nucenými
úsměvy udělali místo. "Zádal jste mne, abych definoval
pojmy, které používám," řekl Wellspring uctivě. "Když
říkám my, nemyslím tím pouze vás, Cikády. Nemyslím
tím ani masu takzvaného lidstva. Vy Tvární jste konec-
Královna Cikád
455
konců vznikli z genů patentovaných genetickými firmami
Přetvořených. Šlo by vás náležitě definovat jako indust-
riální artefakty."
Obecenstvem proběhla vlna mručenÍ. Wellspring se
usmál. "A naopak. Mechanisté se pomalu vzdávají lid-
ského těla a dávají přednost kybernetickým způsobům
existence. Tak. Z toho vyplývá, že pojem my, jak jej
používám, je možné přiřadit libovolnému poznatelnému
metasystému na čtvrté prigoginické úrovni složitosti."
Jeden profesor z Tvárných se inhalátorem dotkl nalí-
čené linie nosních otvorů a řekl: "Nemohu s vámi souhla-
sit, Wellspringu. Tento okultní nesmysl s úrovněmi složi-
tosti ubíjí v C-K schopnost provádět věrohodný vědecký
výzkum. "
"To je lineárně kauzativní prohlášení," oplatil Well-
spring. "Vy konzervativci stále hledáte jistoty mimo úro-
veň poznávacího metasystému. Přitom je zjevné, že kaž-
dá inteligentní bytost je od každé nižší úrovně oddčlena
horizontem prigoginického jevu. Je načase, abychom se
přestali pídit po pevné zemi pod nohama. Postavme se
sami do středu děnÍ. A pokud potřebujeme na něčem
stát, tak ať to obíhá kolem nás."
Sklidil potlesk. "Přiznej to, Jevgenii. C-K rozkvétá
novým morálním a intelektuálním klimatem. Je nekvan-
tifikovatelný a nepředvídatelný a to tě jako vědce děsÍ.
Posthumanismus dává pružnost a svobodu. Metafyzika
jde ještě dál a přisuzuje život celému světu. Umožňuje
nám to pustit se do ekonomicky absurdních projektů,
jako je terraformace Marsu, k níž byste při svém pseu-
dopragmatickém postoji nikdy nenašli odvahu, a ještě si
představovat, co můžeme získat."
"Hraní se slovy," ohrnul nos profesor. Neznal jsem ho.
Podezíral jsem Wellspringa, že si ho přivedl právě proto,
aby mu posloužil jako návnada.
Taky jsem kdysi pochybovalo některých aspektech
456
Bruce Sterling
posthumanismu, který se v C-K vzmáhal. Ale to, že ote-
vřeně upustil od hledání morálních jistot, nás osvobodilo.
Když jsem se podíval na dychtivé, nalíčené tváře Well-
springových posluchačů a srovnal si je s bezútěšným na-
pětím a skrytou úskočností, které jsem kdysi míval kolem
sebe, měl jsem pocit, že puknu. Po čtyřiadvaceti letech
paranoidní disciplíny pod Prstencovou radou a dalších
dvou letech pod psy mě dnes čekalo výbušné osvobození
od tlaku.
Nasál jsem fenetylamin, "přirozený" tělesný amfeta-
min. Zatočila se mi hlava, jako by vnitřek mé lebky byl
najednou plný do ruda rozpáleného ur-prostoru z prvot-
ního de Sitterova kosmu, připraveného každým okamži-
kem učinit prigoginický skok do "normálního" časopros-
torového kontinua, druhé prigoginické úrovně složitosti. . .
Posthumanismus nás učil uvažovat v kategoriích nára-
zů a začátků, struktur odvíjejících se od nevyslovených
předloh, držících se linií, které jako první vytyčil starý
pozemský filozof Ilja Prigogin. Pochopil jsem to hned, ne-
boť lehké vábení k oslnivé Valerii Korstadové srostlo ve
spletitou touhu, kterou tlumicí prostředky mohly otupit,
ale ne zničit.
Vířila v tanci sálem a klenoty zdobené šňůrky její in-
vestorské sukně se kroutily jako hadi. Měla v sobě ano-
nymní krásu Přetvořené, překrytou přirozeným, svůd-
ným pozlátkem C-K. Nikdy jsem neviděl nic, po čem
bych toužil víc, a naše letmé, nepřirozené flirty mi napo-
vídaly, že psi jsou jediné, co stojí mezi námi.
Wellspring mě uchopil za ruku. Zatímco jsem tam za-
braně stál a toužil po Valerii, jeho obecenstvo se rozešlo.
"Jak dlouho ještě, synu?"
Překvapeně jsem se podíval na displej na předloktí.
"Jen dvacet minut, Wellspringu."
"Výborně, synu." Wellspring byl známý tím, že rád
používal archaické výrazy jako třeba syn. "Jen co psi
Královna Cikád
457
zmizí, bude to tvoje párty, Hansi. Nezůstanu tady, abych
tě nezastiňoval. Mimo to jsem očekáván u Královny. Máš
Královnino procento?"
"Mám, jak jste mi řekl." Odloupl jsem krabičku od
lepivého pásku na boku a podal mu ji.
Wellspring nadzvedl silnými prsty víčko a podíval se
dovnitř. Pak se hlasitě zasmál. "Propána! To je krása!"
Znenadání krabičku prudce odtáhl, takže dar pro krá-
lovnu zůstal viset ve vzduchu a třpytil se nad námi. Byl
to umělý drahokam o velikosti dětské pěstičky, jehož vy-
broušené plošky hrály zlatozelenou barvou endolitického
lišejníku. Jak se otáčel, vrhal nám na tváře odlesky roz-
lámaného světla.
Když začal padat, Kulagin přiskočil a zachytil jej me-
zi špičky čtyř prodloužených konečků prstů. Levé oko,
umělý implantát, se mu temně lesklo, když si ho prohlí-
žel.
"Eišo zaibatsu?" zeptal se.
"Ano," potvrdil jsem. "Oni se postarali o zkombino-
vání. Lišejník je moje zvláštní odrůda." Všiml jsem si, že
se kolem nás tvoří zvědavý hlouček, a řekl jsem nahlas:
"Náš hostitel je znalec."
"Jen finanční," řekl Kulagin tiše, ale I1eméně důraznp.
"Už chápu, proč jste si ten postup nechal patentovat. Je
to skvělý úspěch. Copak by mohl nějaký Investor odolat
lákadlu živého klenotu, přátelé? Jednoho dne bude náš
novic bohatým mužem."
Rychle jsem se podíval na Wellspringa, ale ten si ne-
nápadně přitiskl prst na rty. "A bude to bohatství po-
třebovat, aby Mars přivedl k rozkvětu," dodal hlasitě.
"Nemůžeme věčně spoléhat na podporu Kosmosity. Ra-
dujte se, přátelé, že i vy budete sklízet žeň Landauova
genetického důvtipu." Zachytil drahokam a vrátil jej do
krabičky. "Bude mi dnes večer ctí předat jeho dar Krá-
lovně. A bude to dvojnásobná čest, neboť jsem to byl
I.,
Bruce Sterlzng
,.1 kdo jeho tvůrce získal." Najednou se vrhl k východu.
Silné nohy ho rychle přenesly přes naše hlavy. Ještě za
((.tu zvolal: "Sbohem, synu. Kéž žádný další pes nevrhne
tín na tvůj práh!"
Po Wellspringově odchodu se nepolykarbonští hosté
.ldčali vytrácet, takže vznikla tlačenice servů s klobouky
a tlachajících gratulantů. Jen co odešel poslední, Klika
znenadání ztichla.
Kulagin mě po tavil do protějšího kouta svého apart-
má. Členové Kliky zatím utvořili pro psy dlouhý špalír
a vyzbrojili se konfetami a barvami. Temný stín doutna-
jící msty dodal jejich bujarosti ještě pikantnější příchuť.
I já jsem si vzal pár barvicích kuliček od jednoho z Ku-
laginových servů, který právě cupital kolem.
Moje chvíle už skoro nadešla. Dva roky jsem si plá-
noval, jak se přidám k Polykarbonové klice. Potřeboval
jsem je. Cítil jsem, že oni potřebují mě. Měl jsem už dost
podezírání, nucené zdvořilosti, skleněných stěn psího do-
zoru. Ostré hrany mé dlouhotrvající disciplíny se najed-
nou bolestivě zbortily. Začal jsem se nekontrolovatelně
třást. Nedokázal jsem to potlačit.
Psi byli klidní a vytrvali do posledního stanoveného
okamžiku. Dav začal odpočítávat. Hned jak došel k nule,
psi se obrátili na odchod.
Zasypal je příval barev a konfet. O chviličku dřív by
se trapičům tvrdě postavili, ale teď dospěli na konec pro-
gramu a po dlouhé době byli bezradnÍ. Mušku měli pří-
slušníci Kliky přesnou a každý zásah nejenže zanechal
cákanec, ale také vyvolal výbuch smíchu. Neznali slito-
vánÍ. Poníženým psům trvalo dobrou minutu, než slepě
doskákali a dovrávorali ke dveřím.
Podlehl jsem davové hysterii. Z mých sevřených rtů se
vydral řev. Museli mě chytit, abych nevyběhl na chodbu
za nimi. Když mě pevné ruce vtáhly zpět do místnosti
a já se otočil k přátelům, zamrazilo mě, když jsem spatřil
Královna Cikád
459
syrové emoce v jejich tvářích. Jako by z nich někdo stáhl
kůži a oni se na mě dívali živýma očima posazenýma
mezi pláty masa.
Pevně mě chytili a podávali si mp po místnosti z ruky
do ruky. Dokonce i lidé, které jsem dobře znal, mi najed-
nou připadali cizÍ. Jejich ruce ze mě strhávaly oblečení,
dokud jsem nezůstal nahý. Vzali mi dokonce i počítačo-
vou rukavici a pak mě postavili doprostřed pokoje.
Stál jsem v kruhu a třásl se. Pak ke mně přistoupil
Kulagin, ruce měl strnulé, tvář přísnou a kněžskou. Ruce
měl plné načechrané černé látky. Když mi ji podržel nad
hlavou, poznal jsem, že je to černá kutna. Přisunul rty
těsně k mému uchu a tiše řekl: "Dojdi daleko, příteli."
Pak mi přetáhl kutnu přes hlavu a zavázal ji.
Kapuce musela být něčím napuštěná, cítil jsem, jak
páchne. Ruce a nohy mě začaly pálit, pak znecitlivěly.
Stoupalo mi po nich pomalu teplo, jako bych na nich
měl želízka. Neslyšel jsem nic a pod nohama jsem přestal
cítit podlahu. Ztratil jsem veškerý smysl pro rovnováhu
a najednou jsem padal naznak, do nekonečna.
Nevěděl jsem, jestli mám oči otevřené nebo zavře-
né. Ale na hranicích vidění, z jakési nevyslovené mlhy,
se vynořily chladné, bodavě jasné tečky. Byla to Velká
galaktická noc, obrovská nemilosrdná prázdnota, číhají-
cí těsně za teplým okrajem každého lidského habitatu,
dokonce prázdnější než smrt.
Byl jsem nahý v kosmu a svíral mě takový chlad, že
jsem to cítil jako jed pronikající do každé buňky mého
těla.
Cítil jsem, jak ze mě chabé teplo života vytéká jako
plazma, rozlévá se od konečků prstů jako polární záře.
Můj pád pokračoval a ve chvíli, kdy hltavý chřtán kosmu
vysál poslední zbytky tepla a mé tělo začalo tuhnout,
bělat a potahovat se námrazou ze všech pórů, napadla
mě ta nejhrůznější možnost: že nezemřu, ale budu věčně
460
Bruce Sterling
padat nazad do neznáma a má mysl se scvrkne do jediné
zmrzlé spory izolace a hrůzy.
Čas se rozprostřel. Věčnost tichého strachu se roz-
táhla do několika tepů. Spatřil jsem před sebou jedinou
bílou skvrnku světla, jakoby díru z tohoto kosmu do ně-
jakého sousedního světa plného cizího záření. Díval jsem
se, jak k ní padám, propadávám, a pak jsem najednou byl
zpátky za svýma očima, ve své hlavě, na měkké podlaze
Kulaginova apartmá, roztřesený, ale svůj.
Kapuce byla pryč. Měl jsem na sobě volný černý há-
bit, stažený vyšívaným páskem. Kulagin a Valerie Kor-
stadová mi pomohli vstát. Potácel jsem se a otíral si slzy,
ale podařilo se mi udržet se na nohou a Klika to ocenila
jásotem.
Opřel jsem se Kulaginovi o rameno. Objal mě a za-
šeptal: "Pamatuj si chlad, bratře. Až budeme my, tví
přátelé, potřebovat teplo, tak hřej, ale pamatuj si chlad.
Když tě bude pokoušet sobectví, zřekni se ho, vzpomeřl
si na chlad. Urazil jsi dlouhou cestu a vrátil ses k nám
jako nový člověk. Pamatuj, pamatuj si chlad." A pak mi
dal tajné jméno a dotkl se svými nalíčenými rty mých.
Při tiskl jsem se k němu a rozvzlykal se. Valerie mě
objala a Kulagin se pomalu, s úsměvem odtáhl.
Členové Kliky mě jeden po druhém brali za ruce, let-
mo mi tiskli rty na tvář a blahopřáli mi. Ještě stále jsem
nebyl schopen slova, a tak jsem jenom kýval. Mezitím
mi Valerie Korstadová, která mi zůstala viset na rameni,
vroucně pošeptala do ucha: "Hansi, Hansi, Hansi Lan-
daue, zbývá ještě jeden rituál, který jsem si vyhradila
pro sebe. Dnes večer nám patří ta nejlepší privátka v ce-
lé Pěně, posvátné místo, kam sklcněné oči psů nikdy ne-
pronikly. Hansi Landaue, dnes večer to místo patří tobě,
stejně jako já."
Podíval jsem se jí do tváře a do očí mi vhrkly sl-
zy. Ona měla oči rozšířené a pod ušima a podél lícních
Královna Cikád
461
kostí se jí rozléval ruměnec. Byla nadopovaná hormonál-
ními afrodiziaky. Nasál jsem antiseptickou sladkost jejího
parfémovaného potu, zavřel oči a zachvěl se.
Valerie mě vytáhla na chodbu. Kulaginovy dveře se
za námi zasunuly a odřízly bujarost hlasÚ. Valerie mi po-
mohla navléct vzduchové ploutve, a přitom mi konejšivě
šeptala.
Psi byli pryč. Dva objekty mé reality byly smazány
jako páska. Pořád jsem si připadal omámený. ValelÍe mě
vzala za ruku a společně jsme se začali proplétat chodbou
ke středu habitatu, odrážejíce se ploutvemi. Mechanicky
jsem se usmíval na Cikády, které jsme na chodbách mí-
jeli, zrnka davu dalšího dne. Střízlivě se ubírali za svými
povinnostmi, zatímco Polykarbonová klika se opájela ve
víru bakchanálií.
V Pěně se člověk snadno ztratil. Vznikla jako vzpou-
ra proti sešněrované architektuře ostatních habitatÚ, pro
C-K typické popření normálu. PÚvodně prázdný válec
byl naplněn stlačeným plastem, který expandoval jako
pěna a ztuhl. Zůstaly po něm hranaté bubliny, jejichž
šikmé stěny vycházely z čisté topologie stěsnání a povr-
chového napětí. Chodby se komplexem rozlezly až poz-
ději a dveře a přechodové komory byly vyřezány ručně.
Pěna byla pověstná svou ztřeštěností a vítanou spontán-
ností.
A její privátky byly proslulé. Hojným navštěvováním
těchto bašt proti dozoru dával C-K najevo svého občan-
ského ducha. Dosud jsem v žádné nebyl. Lidé, na kterých
viseli psi, do nich nesměli. Ale po barech a chodbách jsem
slyšel fámy o temných a chlípných skandálech, útržky
oplzlých dohadů, které ihned utichly, jakmile se psi při-
blížili. V privátce se mohlo stát všechno, úplně všechno,
a nevědělo tom nikdo než milenci nebo ti, kteří přežili
a o pár hodin později se vrátili do veřejného života. . .
Jak odstředivá gravitace slábla, začali jsme se vzná-
462
Bruce Sterling
šet. Valerie mě skoro táhla. V blízkosti osy rotace byly
bubliny Pěny Ilabobtnalé. Ocitli jsme se ve čtvrti tichých
industriálních příbytků bohatých. Netrvalo dlouho a do-
pluli jsme až k samotnému prahu nechvalně známé To-
pazové privátky, důvěrného dějiště nesčíslných výstřelků
elity. Byla to ta nejlepší v celé Pěně.
Valerie se podívala na hodinky a otřela si vrstvičku
potu, která se utvořila na dokonalých, zrůžovělých liniích
její tváře a šíje. Nemuseli jsme čekat dlouho. Ozvalo se
opakované příjemné zazvonění časomíry, které upozorňo-
valo momentálního uživatele privátky, že jeho čas vypr-
šel. Dveřní zámky povolily. Uvažoval jsem, kdo z úzkého
kroužku elity C-K se asi objeví. Teď, když jsem se zbavil
psů, jsem se mu chtěl hrdě podívat do očí.
Museli jsme dál čekat. Privátka už teď měla být naše
a každý ztracený okamžik nás bolel. Přetáhnout vyme-
zený čas v privátce bylo vrcholem neslušnosti. Valerie se
rozčílila a opřela se do dveří.
Vzduch byl plný krve. Plula beztížným stavem v tisíci
srážejících se rudých kapiček.
Sebevrah se vznášel přibližně ve středu místnůstky
a jeho bezvládné tělo se po výt rysku z proříznutého hrdla
ještě pomalu otáčelo. V mechanicky sevřených prstech
natažené ruky mrtvého se leskl skalpel Byl oblečen do
střízlivé černé kombinézy konzervativního Mechanisty.
Když se tělo otočilo, všiml jsem si, že má na hrudi
.našitý znak Královnina poradce. Částečně kovová lebka
byla zalepená krví, obličej byl k nepoznání. Dlouhé prou-
dy zhoustlé krve mu visely od krku jako rudý závoj.
Připletli jsme se k něčemu, co šlo hodně nad nás.
"Zavolám Ochranku," řekl jsem.
Ona pronesla jen dvě slov.a. "Ještě ne."
Podíval jsem se jí do tváře. Očí jí ztmavly vzrušenou
smyslností. Návnada zakázaného do ní okamžitě zasek-
la háčky. Lenivě proplula kolem jedné mozaikové stěny.
Královna Cikád
463
Dlouhý proud krve se rozstříkl a přetrhl se o její boky.
V privátkách člověk pronikal až k nejzazším mezím.
V místnosti s tolika skrytými významy se dělicí čáry stí-
raly. Díky neustálé blízkosti se rozkoš snoubila se smrtí.
Pro ženu, kterou jsem obdivoval, se soukromé rituály,
k nimž tam docházelo, slévaly v jediný nevyslovený ce-
lek.
"Rychle," vyhrkla. Na rtech měla hořkou chuť ten-
ké, mastné vrstvičky afrodiziaka. Naše nohy se navzá-
jem propletly v milování ve stavu beztíže. Přitom jsme
se dívali, jak se jeho tělo otáčí.
To byla noc, kdy Královna odvolala psy.
I
Bylo to tak vzrušující, až se mi z toho udělalo špatně.
My Cikády jsme žili v morální obdobě de Sitterova pro-
storu, kde étos neměl žádnou platnost, pokud nevychá-
zel z nezávislé svobodné vůle. Každá úroveň prigoginic-
ké složitosti se opírala o samostatný tvůrčí katalyzátor:
kosmos existoval proto, že existoval; život tu byl, protože
vznikl; inteligence prostě byla. A tak se mohlo stát, že
se celý morální systém nabalil na jediný moment hlubo-
kého odporu... Tak to aspoň učil posthumanismus. Po
pokaženém vyvrcholení s Valerií jsem se uchýlil k práci
a úvahám.
Bydlel jsem v Pěně, v domácko-průmyslovém apart-
má, které zdaleka nedosahovalo úrovně toho Kulaginova.
Druhého dne mé meditace mě přišla navštívit Arka-
dia Sorientiová, polykarbonářská přítelkyně a jedna z Va-
leriiných důvěrnic. I bez psů bylo mezi námi cítit silné
napětí. Zdálo se mi, že Arkadia je všechno to, co Valerie
není: tam, kde Valerie byla tmavá, byla blond; tam, kde
se Valerie skvěla střízlivou elegancí geneticky Přetvoře-
né, měla na sobě mechanistický šunt; a tam, kde Valerie
podléhala tichému, melancholickému smutku, hýřila Ar-
kadia falší a křečovitým veselím. Nabídl jsem jí kapsli
464
Bruce Sterling
Královna Cikád
465
likéru; na to, aby se daly použít skleničky, byl můj byt
moc blízko osy.
"Ještě jsem u tebe nebyla," poznamenala. "Ty vzdu-
chové konstrukce se mi moc líbí. Co je to za řasu?"
"To je lišejník."
"Jsou krásné. Nějaká tvoje specialita?"
"Všechny jsou zvláštní," řekl jsem. "Tyto obsahují
variety Mark III a IV z terrafonnačního projektu. V těch
druhých jsou jemné řetězce, které jsem připravoval pro
monitorování kontaminace. Lišejníky jsou velice citlivé
na každé znečištění."
Zapnul jsem ionizátor vzduchu. Útroby Mechanistů se
hemží bakteriemi a to mohlo mít katastrofální následky_
"Který je ten lišejník ze šperku pro Královnu?"
"Ten je zamčený. Mimo prostředí šperku začíná bujet
deformovaně. A páchne." Strojeně jsem se usmál. Mezi
Tvárnými se často mluvilo o tom, že Mechanisté pách-
nou. Zdálo se mi, že začínám cítit zápach z jejího pod-
paží.
Arkadia se usmála a začala si nervózně třít rozhraní
kůže a kovu na stříbřitém aparátu, který měla naroubo-
vaný na předloktí. "Valerie už má zase jednu ze svých
nálad," podotkla. "Tak mě napadlo, že se zajdu podívat,
jak se máš."
V duchu se mi před očima mihl přízračný obraz našich
těl umazaných od krve. "Byla to. " smůla."
"V C-K se o ničem jiném než o smrti toho kontrolora
nemluví."
"To byl kontrolor?" zeptal jsem se. "Nedíval jsem se
na zprávy."
Do očí se jí vkradla prohnanost. "Přece jsi ho viděl."
Šokovalo mě její očekávání, že se s ní budu bavit.
o tom, co jsem dělal v privátce. "Mám práci," odbyl jsem
ji. Mávl jsem ploutvemi, takže jsem odplul od naší spo-
lečné vertikály. Když jsme se na sebe dívali z boku, zvět-
šovalo to náš společenský odstup.
Tiše se zasmála. "Nedělej ze sebe neviňátko, Hansi.
Chováš se, jako bys měl za patama psy. Jestli chceš,
abych vám dvěma pomohla, musíš mi říct, jak to bylo."
Zastavil jsem svůj let.
"A já vám chci pomoct," vtírala se. "Valerie je moje
přítelkyně. Líbí se mi, jak vám to spolu sluší. Lahodí to
mému estetickému cítění."
"Díky za péči."
"Ale já to myslím vážně. Už mě nebaví dívat se, jak
se na ni věší takový starý chlípník, jako je Wellspring."
"Chceš říct, že jsou milenci?"
Zatřepetala ve vzduchu okovanými prsty. "To se mě
ptáš, co ti dva spolu dělají ve své oblíbené privátce? Tře-
ba hrají šachy." Zavřela oči a pod víčky, poprášenými sil-
nou vrstvou zlata, zakoulela očima. "Netvař se tak pře-
kvapeně, Hansi. Měl bys vědět, jakou má moc, tak jako
to vědí všichni ostatní. Je starý a bohatý. My, polykar-
bonářské ženy, jsme mladé a zásadami se nijak zvlášť
svazovat nenecháme." Ucukla pohledem schovaným pod
dlouhými řasami a pak zvedla hlavu. "Nikdy jsem nesly-
šela, že by si od nás bral něco, co bychom mu nebyly
ochotné dát." Připlula blíž. "Řekni mi, cos viděl, Hansi.
C-K po každé zprávičce šílí a Valerie se k ničemu nemá."
Otevřel jsem ledničku a hrábl mezi Petriho misky pro
další pití. "Dojímá mě, že bys měla mluvit zrovna ty,
Arkádie. "
Okamžik zaváhala, pak pokrčila rameny a usmála se.
"Konečně je vidět, že taky dovedeš myslet. Když budeš
mít oči a uši ve střehu, můžeš to v C-komplexu dotáhnout
daleko." Z pouzdra na smaltovaném podvazku vytáhla
módní inhalátor. "Když už je řeč o očích a uších, už sis
nechal byt vyčistit od štěnic?"
"Kdo by mi sem chtěl nasadit štěnici?"
466
Bruce Sterlmg
II
"Kdo ne?" Zatvářila se znuděně. "Zůstanu u toho, co
vědí všichni. Až pro nás někdy najmeš privátku, můžeš se
dozvědět zbytek." Ze vzdálenosti natažené paže vymáčk-
la proud jantarového likéru a když se jí rozstříkl o zuby,
nasála. "V C-K se děje něco velkého. Mezi pěšáky to ješ-
tě neproniklo, ale kontrolorova smrt je toho důkazem.
Ostatní poradci se tváří, že to byla jeho osobní věc, ale
je jasné, že nešlo jen o nějakou únavu životem. Neuklidil
po sobě. Ne, tohle je něco, co sahá až ke Královně. Jsem
o tom přesvědčena."
"Myslíš, že mu Královna nařídila, aby si vzal život?"
"Možná. Jak stárne, dostává čím dál šílenější nápady.
Taky bys nezůstal stejný, kdybys musel celý život strávit
mezi cizími. Cítím s ní, opravdu. Jestli potřebuje pro klid
duše sprovodit ze světa pár zazobaných starých prevítů,
tak je to podle mě úplně v pořádku. A kdyby šlo jenom
o to, spalo by se mi líp."
Tvářil jsem se apaticky, ale zamyslel se nad tím. Celá
struktura Carevnina komplexu stála na Královnině exilu.
Po sedmdesát let se k útočišti naší cizácké Královny sta-
hovali odpadlíci, nespokojenci, piráti a pacifisté. Značná
prestiž dalších Investorů, kteří k ní patřili, nás chránila
před dravými machinacemi extrémistů z řad Tvárných
a sektami odlidštěných Mechanistů. C-K představoval
oázu rozumu uprostřed hnijící amorálnosti lidstva roz-
děleného na znesvářené frakce. Kolem temného trupu
Královnina blyštivého, drahokamy po sázeného světa se
rozprostřely pavučiny našich předměstí.
Byla vším, co jsme měli. Za každým naším úspěchem
stála nedozírná nejistota. Slavné banky C-K byly kryté
obrovským bohatstvím cikádské Královny. Akademické
svobody vzdělávacích center C-K vzkvétaly pouze pod
jejím stínem.
A to jsme ani nevěděli, proč upadla v nemilost. Pověs-
tí kolovala spousta, ale pravdu znali jen sami Investoři.
Královna Cikád
467
Kdyby nás jednoho dne opustila, z Carevnina komplexu
by do rána nezůstal kámen na kameni.
"Slyšel jsem, že není šťastná," plácl jsem bez rozmyš-
lení. "Připadá mi, že fámy tohoto druhu se vždycky roz-
šíří, na nějaký čas jí zvýší procento, aby si mohla vyložit
drahokamy novou komnatu, a potom se zase rozplynou."
"To je pravda... Pokud jde o tyhle černé nálady, jsou
s naší Valerií obě stejné. Ale je jasné, že tomu kontroloro-
vi jiná mQžnost než sebevražda nezbývala. A to znamená,
že srdce C-K rozechvívá katastrofa."
"To jsou jenom řeči," prohlásil jsem. "Srdcem C-K je
Královna. A kdo ví, co se v té její velké hlavě děje."
"Wellspring by to vědět mohl," prohodila významně
Arkadia.
"Wellspring přece není poradce," namítl jsem. "Po-
kud jde o Královniny nejbližší, je na tom o něco líp než
pirát."
"Řekni mi, cos viděl v Topazové privátce?"
"Budeš mi muset nechat nějaký čas," nedal jsem se.
"Není to lehké." Uvažoval jsem, co bych jí měl říct a čemu
by byla ochotna uvěřit. Ticho začínalo být nepříjemné.
Pustil jsem nahrávku se zvuky pozemského moře. Po-
koj se začal zlověstně dmout hukotem cizího příboje.
"Nebyl jsem na to připravený," začal jsem. "Od jeslí
nás učí, abychom si své city hlídali. Vím, jak se Klika dívá
na odstup. Ale taková syrová důvěrnost od ženy, kterou
jsem vlastně ani pořádně neznal - obzvlášť za okolností
oné noci... ranilo mě to." Zadíval jsem se pátravě do
Arkadiiných očí a zatoužil jejich prostřednictvím navázat
spojení s Valerií. "Když bylo po všem, byli jsme si cizejší
než kdykoli předtím."
Arkadia naklonila hlavu na bok a trhla sebou. "Kdo
to složil?"
"Co? Myslíš tu hudbu? To je kulisová nahrávka...
zvuky moře na Zemi. Je několik století stará."
468
Bruce Sterling
Královna Cikád
469
III
Zvláštně se na mě zadívala. "Tebe ten planetární pro-
jekt asi vážně drží, co? 'Zvuky moře'."
".Jednou budou moře i na Marsu. O to přece v celém
našem projektu jde, ne?"
Zatvářila se znepokojeně. "Ovšem... Pracujeme na
tom Hansi ale to neznamená, že tam musíme žít. Chci
říct,' že to b de nejdřív za pár století, ne? A i kdybychom
tou dobou byli ještě naživu, budou z nás jiní lidé. Vždyť
si to představ, být spoutaný gravitační studnou. Udusilo
by mě to."
Já se na to nedívám jako na kolonizaci. Je to prostě
čistŠí, ideálu bližší činnost. Podnět činitelů poznání čtvr-
té úrovně na prigoginickém skoku třetí úrovně. Přenášení
života jako takového na holou skálu časoprostoru. . ."
Ale Arkadia vrtěla hlavou a ustupovala ke dveřím.
"Promiň, Hansi, ale ty zvuky, nějak... nějak mi stouply
do hlavy..." Zachvěla se, úplně se roztřásla a filigránové
korálky vetkané do jejích světlých vlasů začaly hlasitě
chřestit. "Nesnesu to."
"Tak já to vypnu."
Ale Arkadia už byla na odchodu. "Sbohem, sbohem...
Brzy se zase uvidíme."
A byla pryč. Nezbylo mi než pohroužit se do osamění
a poslouchat, jak dunivý příboj dál okusuje a žmoulá
pobřeží.
"Ne, vÚbec ne. Hraješ na Burze?"
"Ani ne," odvětil jsem. "Snad později, až se sejdou
honoráře od Eišo zaibatsu."
"V tom případě mi musíš dovolit, abych vedl tvé oči.
Dobrý posthumanista by měl mít široký okruh zájmů.
Posaď se, jestli chceš."
Posadil jsem se vedle Kulagina, který zůstal li termi-
nálu a připojil se. Kulagin byl Mechanista, ale udržoval
sám sebe striktně antiseptického. Měl jsem ho rád.
"Je zvláštní, jak mají tyto finanční instituce tendenci
vzdalovat se pÚvodnímu účelu. V jistém smyslu i Burza
učinila jakýsi prigoginický skok. Na první pohled je to
nástroj obchodu, ale stala se hrou pravidel a víry. Vzhle-
dem k tomu, jak my Cikády jíme, dýcháme a ve spánku
spřádáme klepy, Burza dokonale odráží ducha naší doby."
"Ano," řekl jsem. "Křehká, náladová a nepodložená
prakticky ničím hmatatelným."
Kulagin povytáhl vytrhané obočí. "Ano, můj mladý
příteli, přesně jako základ samotného kosmu. Každá úro-
veň složitosti se volně vznáší na té předchozí, nesena pou-
ze abstrakcemi. Dokonce i přírodní zákony jsou jen naše
pokusy o proniknutí za horizont prigoginického jevu. . .
Jestli dáváš přednost základnějším přirovnáním, může-
me Burzu přirovnat k moři. K moři informací, v němž
je sem tam nějaký ten ostrov pro vyčerpaného plavce.
Podívej se na tohle."
Dotkl se klávesnice a na obrazovce se objevil trojroz-
měrný graf. "Toto je aktivita na Burze za posledních
osmačtyřicet hodin. Nepřipadá ti to jako vlny a dmutí
moře? Všimni si těch vln transakcí." Dotkl se obrazovky
světelným perem, které měl implantováno v ukazováčku,
a vymezené oblasti změnily barvu ze zelené na červenou.
"Tak to vypadalo, když proskočily první zprávy o ledo-
vém asteroidu..."
"Cože?"
I
Ilil
Jeden z Kulaginových servů ke mně přistoupil hned
u dveří a vzal mi klobouk. Kulagin seděl za pracovním
stolem v odstíněném koutě svého příbytku, prosyceného
měsíčkovou vůní, a sledoval, jak na obrazovce naskakují
burzovní kursy. Pokyny diktoval do mikrofonu v rukavi-
ci, která mu sahala až na předloktí. Když mě serv ohlásil,
Kulagin vytáhl z rukavice konektor, vstal a oběma ruka-
ma mi potřásl pravicí. "Vítej, příteli, vítej."
"Doufám, že jsem nepřišel nevhod."
470
Bruce Sterling
Královna Cikád
471
"Asteroid, kus ledu od Prstencovp rady_ Někdo jej
koupil a právě teď jej přesouvá ze Saturnovy gravitač-
ní studně na kolizní dráhu s Marsem Ten někdo je dost
chytrý, poněvadž ten asteroid proletí jen pár tisíc kilo-
metrů od C-K. Dost blízko, aby byl vidět prostým okem."
"Chceš říct, že se to opravdu stalo?" optal jsem se,
nerozhodný mezi úžasem a radostí.
"Mám to ze třptí, čtvrté, možná dokonce desáté ruky,
ale odpovídá to parametrům, s nimiž přišli polykarbonští
technici. Masa ledu a těkavých látek b průměru víc než
tři kilometry, zacílená na proláklinu Hellas jižně od rov-
níku, rychlost šedesát pět kilometrů za sekundu, dopad
očekáván 14. 4. '54 ve 20:14:53 UT... To je ráno místního
času. Místního marsovského času, abych byl přesný."
"Ale to je za několik měsíců," poznamenal jsem.
Kulagin se sladce ušklíbl. "Podívej, Hansi, takový
tříkilometrový kus ledu neodtlačíš jen tak palcem. A na-
víc je to teprve první z několika desítek. Je to spíš sym-
bolické gesto."
"Ale znamená to, že se pohneme z místa! Na marsov-
skou orbitu!"
Kulagin se na to díval skepticky. "To je práce pro
dálkově řízené automaty a monitory. Možná pro pár tvr-
dých, houževnatých průkopnických typů. Ale ve skuteč-
nosti neexistuje důvod, proč bychom ty a já měli opouš-
tět pohodlí C-K."
Vstal jsem a propletl prsty na rukou. "Ty tu chceš
zůstat? A nechat si ujít prigoginický katalyzátor?"
Kulagin zvedl hlavu a lehce se zamračil. "Klid, Hansi,
můžeš se zase posadit, dobrovolníky začnou hledat až za
chvíli a jestli vážně chceš jet, tak se ti to určitě nějak
podaří. .. Teď jde o to, jak velkolepý účinek to mělo na
Burzu. .. Od té kontrolorovy smrti je dost rozkolísaná
a teď se nějaká velká ryba chystá zhltnout kořist. Už
tři dny nespouštím oči z jejích pohybů a doufám, že se
takříkajíc přiživím na tom, co zbude... Nedáš si šluka?"
"Ne, díky."
Kulagin sám si dopřál dlouhý doušek stimulantu. Vy-
padal sešle. Zatím jsem ho bez nalíčení nikdy neviděl.
"Nemám takový cit pro davovou psychologii, jaký máte
vy Tvární, takže musím vystačit s dobrou, hodně dobrou
pamětí... Naposledy jsem něco takového viděl před tři-
nácti lety. Někdo rozšířil fámu, že se Královna pokusila
C-K opustit a poradci jí v tom silou zabránili. Výsled-
kem byl krach v jednačtyřicátém, ale ta pravá řež se roz-
poutala teprve při následném oživení. Prostudoval jsem
si záznamy z období krachu a poznávám v nich ploutve
a velké ostré zuby starého známého. Poznám jeho styl
manévrování. Není to kluzká lstivost Tvárného. Není to
ani chladná vytrvalost Mechanisty."
Zamyslel jsem se. "Pak musíš mluvit o Wellspringovi."
Wellspringovo stáří nikdo neznal. Ale bylo mu dobře
přes dvě stě let. Tvrdil, že se narodil na Zemi na úsvi-
tu kosmického věku a že zažil první generace nezávislých
kosmických kolonií, takzvané Zřetězení. Patřil mezi za-
kladatele Carevnina komplexu a stavěl Královně habitat,
když prchla před ostatními Investory do exilu.
Kulagin se usmál. "Výborně, Hansi. Žiješ možná me-
zi mechem, ale ještě jsi neobrostl. Myslím si, že krach
v jednačtyřicátém vyvolal Wellspring, aby na tom vydě-
laL"
"Ale žije velice skromně."
"Jako Královnin nejstarší přítel byl určitě v dokona-
lém postavení, aby mohl takovou fámu pustit do obě-
hu. Dokonce sám před sedmdesáti lety vypracoval para-
metry Burzy. A po oživení bylo zřízeno na Kosmosita-
Metasystému oddělení terraformace. I když samozřejmě
z anonymních příspěvků."
"Ale příspěvky přece přišly z celé soustavy," namítl
jsem. "Skoro všechny sekty a frakce mají za to, že terra-
I
I
.
472
Bruce Sterling
formace je nejgrandióznější počin lidstva."
"To jistě. Jenom mi vrtá hlavou, jak se ta myšlenka
tak rozšířila. A komu ku prospěchu. Podívej, Hansi, já
mám Wellspringa rád. Je to přítel ajá si pamatuj u chlad.
Ale musíš si uvědomit, jakou představuje anomálii. Není
jedním z nás. Dokonce se ani nenarodil v kosmu." Podíval
se na mě přivřenýma očima, ale mě ani trochu neurazilo,
že použil výrazu narodil se. Byl to smrtelně vážný útok
proti Tvárným, jenže já se považoval v první řadě za
Polykarbona, ve druhé za Cikádu a teprve třetí daleko
vzadu bylo to, že jsem Tvárný.
Na okamžik se usmál. "Je pravda, že si Wellspring
nechal kvůli prodloužení života implantovat pár mecha-
nistických hraček, ale celkový mechanistický styl mu chy-
bí. On mu totiž ještě předcházel. Byl bych ten posled-
ní, kdo by chtěl popírat, že vy Tvární jste geniální, ale
svým způsobem je to umělá genialita. Při IQ testech to
funguje docela dobře, ale v praxi tomu chybí ta řekně-
me prapůvodní kvalita, kterou má v sobě Wellspring.
Podobně můžeme my Mechanisté využívat kybernetický
způsob myšlení, ale nikdy z nás nebudou pravé stroje...
Wellspring je prostě jeden z těch, kteří mají své místo
na samém konci Gausovy křivky, jeden z Titánů, jací se
objevují jen jednou za generaci. Podívej se, co se stalo
s jeho obyčejnými lidskými současníky."
Přikývl jsem. "Většinou jsou to Mecháci."
Kulagin maličko zavrtěl hlavou a zahleděl se na obra-
zovku. "Narodil jsem se tady v C-K. Nevím toho o sta-
rosvětských Mechanistech moc, ale vím, že většina z těch
prvních je už po smrti. Zastarali, byli vytlačeni. Šok bu-
doucnosti je smetl přes okraj. Spousta prvních pokusů
o prodloužení délky života selhala, a často hodně oškli-
vě. .. I to Wellspring přežil, díky nějakému vrozenému
grifu, který ovládá. Přemýšlej o tom, Hansi. Sedíme si
tu, výtvory technologií, které jsou tak vyspělé, že spo-
Královna Cikád
473
lečnost rozbily na kusy. Obchodujeme s cizinci. Můžeme
se dokonce svézt ke hvězdám, když za to svezení Inves-
torům zaplatíme. A Wellspring nejenže drží sám sebe,
on nám vládne. Vlastně nevíme ani to, jak se skutečně
jmenuje. "
Využil jsem chvíle, kdy si Kulagin vyvolával aktuální
kursy Burzy a zamyslel jsem se nad tím, co mi řekl. Bylo
mi z toho nanic. Mohl jsem své pocity skrýt, ale nemohl
jsem se jich zbavit. "Máš pravdu," uznal jsem. "Ale já
mu věřím."
"J á mu taky věřím, ale vím, že nás houpe v náru-
či. Vlastně nás teď chrání. Tenhle terraformační projekt
spolkl spoustu megawatt. Všechny příspěvky byly ano-
nymní, údajně proto, aby je jednotlivé frakce nemohly
využít k propagandě. Ale podle mě bylo pravým účelem
zamaskovat, že většina pochází od Wellspringa. Někdy
v nejbližších dnech dojde na Burze k velkému krachu.
Pak Wellspring provede tah a začne oživení. A každý ki-
lowatt jeho zisku půjde k nám."
Předklonil jsem se v křesle a propletl prsty. Kula-
gin nadiktoval do mikrofonu několik prodejních příkazů.
Znenadání jsem se rozesmál.
Kulagin zvedl hlavu. "To je poprvé, co jsem tě slyšel
smát se doopravdy, Hansi."
"Jen jsem si uvědomiL.. Ty mi tu vyprávíš takové
věci a já jsem si vlastně přišel promluvit o Valerii."
N a K ulaginově tváři se usadil smutný výraz. "Podí-
vej, Hansi, to, co já vím o ženách, by se dalo schovat pod
mikročip, ale jak už jsem řekl, mám znamenitou paměť.
Tvární udělali chybu, když zašli do krajnosti. Prstenco-
vá rada se v minulém století pokusila takzvanou barié-
ru Dvou set prolomit. Většina takzvaných Superchytrých
zešílela, byla nějak postižena, obrátila se proti ostatním
nebo všechno dohromady. Piráti a žoldáci po nich jdou
už několik desetiletí.
474
Bruce Sterlzng
Jedna skupina se nějakým způsobem dověděla, že in-
vestorská Královna žije v exilu, podařilo se jim k ní pro-
niknout a najít v jejím stínu ochranu. Někdo můžeš há-
dat kdo Královnu přesvědčil, aby jim dovolila zůstat,
když zaplatí jistou daň. Z té daně se stalo Královnino
procento a z toho habitatu Carevnin komplex. Valerii-
ni rodiče ano, rodiče, narodila se přirozenou cestou -
patřili k Superchytrým. Nemá za sebou vzdělání, jaké
absolvují Tvární, takže dosahuje klasifikace pouze něco
kolem sto pětačtyřiceti.
Problém je v těch jejích náladových cyklech. Měli je
už její rodiče a ona jimi trpí od dětství. Je to nebezpeč-
ná žena, Ransi. Nebezpečná sobě a nám všem. Vlastně
by po ní měli jít psi. Navrhl jsem to několika přátelům
z Ochranky, ale někdo mi stojí v cestě. Tuším kdo."
"Já ji miluju. Se mnou se bavit nebude."
"Chápu. Slyšel jsem, že v poslední době brala hodně
tišících prostředků; tím by se dala vysvětlit její zdržen-
livost. .. Budu upřímný, Ransi. Jedno staré přísloví říká:
nikdy nechoď do privátky s někým, kdo je šílenější než
ty. A je to dobrá rada. Valerii se nedá věřit."
Zvedl ruce. "Vyslechni mě. Jsi mladý. Je to chvil-
ka, co ses zbavil psů. Očarovala tě a není divu, je tím
pověstným kouzlem Tvárných obdařena požehnaně. Ale
známost s Valerií je jako poměr s pěti ženami, z nichž
tři jsou šílené. C-K je plné těch nejkrásnějších žen, ja-
ké lidská historie pamatuje. Pravda, jsi trochu upjatý
a možná i trochu uhrančivý, ale máš v sobě jisté ide-
alistické kouzlo. A máš v sobě prudkost, snad dokonce
fanatismus Tvárného, jestli ti nevadí, že to tak řeknu.
Uvolni se trochu, Ransi. Najdi si ženu, která ti obrousí
hrany. Střídej je. Můžeš tak Klice najít nové přátele."
"Budu o tvých slovech přemýšlet," řekl jsem.
"Dobrá. Věděl jsem, že je to marná snaha." Ironic-
ky se pousmál. "Mám já zapotřebí špinit čistotu tvých
Královna Cikád
475
citů? Za nějakých padesát sto let ti může být taková tra-
gická první láska prospěšná." Obrátil pozornost zpátky
k obrazovce. "Jsem rád, že jsme si tak promluvili, Ransi.
Doufám, že se ozveš znovu, až přijdou peníze z Eišo zai-
batsu. Trochu to roztočíme."
"To by mohlo být fajn," řekl jsem, i když jsem už v tu
chvíli věděl, že každý kilowatt, který nespotřebuj u na
výzkum, půjde - anonymně - do terraformačního fondu.
"Neber to tak, že bych ti tu radu zazlíval. Prostě mi není
k ničemu."
"Ach, to mládí," prohlásil Kulagin. Odešel jsem.
Zpátky k prosté kráse lišejníků. Léta jsem se o nich
učil, abych získal specializaci, ale krásu a smysl jsem
v nich našel až po svém posthumanistickém osvícení.
Z pohledu filozofie rozšířené v C- K se nacházely blízko
katalytického bodu prigoginického skoku, který přivádí
k existenci život jako takový.
Jinak se lze na lišejník dívat jako na rozšířenou me-
taforu Polykarbonové kliky; houba a řasa, potenciální
rivalové, spojení v symbióze, aby dosáhli něčeho, na co
by sami nestačili; stejně tak Klika spojovala Mechanisty
a Tvárné, aby na Mars přinesli život.
Věděl jsem, že mnozí považují mou práci za podi-
vínskou a dokonce nezdravou. Nenechal jsem se jejich
slepotou urazit. Už jenom jména mých genetických polo-
tovarů měla majestátní zvuk: Alectoria nigricans, M as-
todia tessellata, Ochrolechia frigida, Stereocaulon alpi-
num. Byly skromné, ale silné: obyvatelé chladné pouště
jejichž kořínky a kyseliny dokázaly rozrušit holou, mra
zivou skálu.
Moje gelové rámy kypěly prvotním životem. Lišejní-
ky zaplaví Mars zlatozeleným přívalem života. Nic jim
nezabrání vylézt z vlhkých kráterů vzniklých při dopa-
du ledových asteroidů, houževnatě se šířit mezi bouřemi
476
Bruce Sterling
III
I
a otřesy terraformace. přežívat povodně, až roztaje per-
mafrost. Chrlit kyslík a vázat dusík.
Byly nejlepší. Ne kvůli pýše nebo okázalosti. Ne pro-
to, že by hlasitě vytrubovaly své motivy nebo hrozily
zimě, že ji zlomí. Proto, že byly první a byly tiché.
Během let strávených pod psy jsem se naučil znát
cenu ticha. Už jsem měl dozoru po krk. Když přišel prv-
ní honorář od Eišo zaibatsu, najal jsem si v C-K jednu
bezpečnostní agenturu a nechal si byt vyčistit od štěnic.
Našli čtyři.
Najal jsem si druhou firmu, aby odstranila štěnice,
které zůstaly po té první.
Připoutal jsem se k plovoucímu stolu a znovu a znovu
otáčel ty slídivé oči v rukou. Byly to ploché videodisky
pokryté z jedné strany polymerní kamufláží, která měnila
barvu. Na černém trhu mohly vynést slušné peníze.
Zavolal jsem poštovní službu a objednal si kurýrního
serva, aby štěnice odnesl K ulaginovi. Zatímco jsem čekal,
až serv dorazí, štěnice jsem vypnul a zavřel je do boxu pro
biologicky nebezpečný materiáL N adiktoval jsem vzkaz
Kulaginovi, ve kterém jsem ho žádal, aby je prodal a pe-
níze za mě investoval na skomírající Burze C-K. Zdálo
se, že by Burzu mohlo pár kupujících potěšit.
Když jsem zaslechl kurýrovo tiché zaklepání, rukavicí
jsem dveře dálkově otevřeL Jenže to, co s bzukotem vjelo
dovnitř, nebyl kurýr. Byl to hlídací pes.
"Když dovolíte, ten box si odvezu," prohlásil pes.
Civěl jsem na něj, jako kdybych psa nikdy v životě
neviděL Tenhle měl na sobě těžký stříbrný pancíř. Z tru-
pu, který byl z černého plastu spojeného stříbrnými švy,
čněly úzké, pevné nohy a zbytnělá hlava se ježila tasero-
vými šipkami na pružinách a tupými tryskami znehybňo-
vacích pavučin. Otáčející se anténní ocas prozrazoval, že
je řízený na dálku.
Otočil jsem pracovní stůl tak, aby stál mezi mnou
i
lili
I
IIII I
IIII
Královna Cikád
477
a psem. "Vidím, že jste se napíchli i na moje komunikač-
ní linky," promluvil jsem. ,.Řeknete mi kde, nebo budu
muset rozebrat počítač?"
"Ty usmrkaný tvárný zbohatlíku," komentoval to pes,
"snad si nemyslíš, že se za ty své honoráře mitžeš vykou-
pit ze všeho? Prodal bych tě na volném trhu, než bys
stačil mrknout."
Zamyslel jsem se nad tím. Už se stalo několikrát že
k?yž někdo v C-K dělal moc velké problémy, Králo ni-
lil poradci ho uvěznili a nabídli ho na prodej na volném
trhu. Mimo C- K se vždycky našlo dost frakcí, které by-
ly ochotny za nepřátelské agenty dobře zaplatit. Věděl
jsem, že Prstencová rada by ze mě s velkým potěšením
udělala exemplární příklad. "Chceš tvrdit, že jsi jedním
z Královniných poradců?"
" Samozřejmě že jsem poradce! Nemysli si, že nás tvo-
je proradnost uspala. Tvé přátelství s Wellspringem je
notoricky známé!" Pes bzučivě přišel blíž a ve shluku ka-
merových očí to tiše zatikalo. "Co je v tom mrazáku?"
"Přihrádky s lišej níkem , " řekl jsem lhostejně. "To bys-
te měli dobře vědět."
"Otevři to."
Nepohnul jsem se. "Překračujete hranice běžného po-
stupu," řekl jsem, protože jsem věděl, že z toho bude mít
každý Mechanista těžkou hlavu. "Moje Klika má mezi
poradci přátele. Neudělal jsem nic špatného."
"Otevři to, nebo tě spoutám a otevřu si to sám po-
mocí psa."
"Kecy," řekl jsem. "Nejsi žádný poradce. Jsi průmys-
lový špión, který mi chce ukrást můj vzácný lišejník. Proč
by se mi poradce chtěl dívat do mrazáku?"
"Otevři to! Nezaplétej se hlouběji do věcí, kterým ne-
rozumíš. "
"Vtrhli jste mi do bytu pod falešnou záminkou a ještě
mi vyhrožujete," nedal jsem se. "Volám Ochranku."
478
Bruce Sterlzng
II
II
II
II
'II
I,I
"I
I11II
Pes rozevřel chromovanou tlamu. Odpoutal jsem se
od stolu a uskočil, ale vláknitý proud bílého hedvábí
z jedné obličejové trysky mě zachytil. Vlákna st:' přilepi-
la okamžitě ztuhla a fixovala mi ruce v poloze, do které
js m je instinktivně zvedl, abych proud zastavil. Druhý
výstřel mi spoutal nohy, jimiž jsem marně kopal a odrážel
se od křivých stěn Pěny.
"Buřiči," zahučel pes. "Kdybyste vy Tvární pořád ne-
rýpali, bylo by všechno snazší. Měli jsme nejpevnější ban-
ky, měli jsme Královnu, Burzu, všechno... Vy parazité
jste C-K nepřinesli nic než své fantazie. A teď se celý
systém hroutí. Všechno to padne. Všechno. Měl bych tě
zabít. "
Jak mi pěna tuhla na hrudi, zalapal jsem po dechu.
"Život nejsou banky," zasupěl jsem.
Pes ohnul kloubové nohy, motory zabzučely. "Jestli
v tom mrazáku najdu to, co čekám, tak to máš stejně
spočítané. "
Najednou pes ve vzduchu strnul. Roztáhl ploutve
a otočil se ke dveřím.
Dveře se křečovitě otřásly a začaly se otevírat. Otvo-
rem prorazila masivní pracka s drápy.
Hlídací pes zavřel dveře pavučinou. Ale najednou za-
skřípěly, zkroutily se a kov se z nich sloupal jako něja-
ká fólie. Troskami se prodrala a zbytky rozdrtila hlava
s velkýma očima a špičaté nohy tygra. "Zrada!" zaburácel
tygr.
Pes vrčivě couvl a přikrčil se.
Tygr vtáhl dovnitř opancéřovaný zadek._ Ostré trosky
dveří na něm nezanechaly ani škrábnutí. Cerně a zlatě
pancéřovaný, byl dvakrát větší než hlídací pes. "Počkat,"
ozval se pes.
Rada vás varovala před unáhlenými akcemi," pro-
hlá il strojeně tygr. "Já osobně jsem vás varovaL"
"Musel jsem se rozhodnout, Koordinátore. To on za
I'I
,i]111
I
'lili
11,1
tlllll
11:11 1
l'il!11
!
II
I
I"
,ii",
Královna Cikád
479
všec no může. Musíte vidět, že to byl on, kdo nás poštval
proti sobě."
. ",Zbývá vám jediná možnost," řekl tygr. "Vyberte si
pnvatku, poradce."
. Pes _ e"n_erozhod ě Rrohnul v nohou. "Takže já mám
by.t dals!, rekl. "NeJdnv kontrolor a teď já. Tak dobře.
yyborne. Dostal mě. Nemůžu mu to vrátit." Najednou
Jako by se pes vzpamatoval a zaútočil. Ale můžu zničit
jeho oblíbence!" "
Psovy nohy se roztáhly jako teleskopy. Odrazil se od
stoěn!, a kočil mi po krku. Následoval strašlivý záblesk,
vune ozonu a pes se mi sesunul na prsa a poškrábal
mě. Byl mrtvý, obvody byly zničené. Světla začala blikat
a zhasínat, _protože můj domácí počítač se zajíkl a sesy-
pal se, kdyz mu programovám narušilo průvodní záření
tygrova elektromagnetického impulzu.
.Obruby na tygrově baňaté hlavě pukly a objevily se
v mch dva reflektory. "Máte nějaké implantáty?" zeptal
se.
"Ne," odvětil jsem. "Žádné kybernetické části. Jsem
v pořádku. Zachránil jste mi život."
,, avřete oči," rozkázal tygr a omyl mě jemnou mlhou
ze svych trysek. Pak ze mě drápy sloupal pavučinu i s ob-
lečením.
Rukavice, kterou jsem měl na předloktí, byla zničená.
"Nedopustil jsem se žádnpho zločinu proti státu Koor-
dinátore. Miluju C-K." '
vv ,, rožíváme vlá tní dny," zabručel tygr. "To, co bylo
?ezne.. e hroutI. N do není zbaven podezření. Vybral
.Jste Sl spatnou chvlh na to, abyste si doma dělal něco
jako privátku, mladý muži."
"U dělal jsem to otevřeně," řekl jsem.
"Tady žádná pravidla neplatí, Cikádo. Jenom Krá-
lovn na ilost. Obleč se a nech se odvézt na tygrovi.
Musnne Sl promluvit. Dopraví tě do Paláce."
480
Bruce Sterlmg
I
Palác byl jako jedna obrovská privátka. Uvažoval
jsem, jestli jeho tajemství někdy opustím živý.
Neměl jsem na vybranou.
Pod dohledem tygrových vyvalených očí jsem se peč-
livě oblékl a nasedl na něj. Bylo z něj cítit stárnoucí
mazivo. Určitě musel být desítky let někde ve skladišti.
Tygry v C-K už léta nikdo neviděl.
Chodby byly plné Cikád směřujících z práce a do prá-
ce. Před tygrem všichni s hrůzou a bázní prchali.
Vyšli jsme z Pěny na jejím válcovitém konci a vnořili
se do hroznu meziměstských tunelů.
Byly to průhledné polykarbonové trubice, které se ja-
ko nepravidelná pavučina proplétaly mezi válcovitými
předměstími C-K. Při pohledu na habitaty třpytící se na
mrazivém hvězdném pozadí se mi prudce zatočila hlava.
Vzpomněl jsem si na chlad.
Prošli jsme zesíleným pavučinovým uzlem, napuch-
lou křižovatkou trubic, kde vzniklo jedno z vyhlášených
dálničních bister.
Živé brebentění jeho pestrých štamgastů přešlo do
ohromeného ticha, když jsem je míjel, a jen co jsem pro-
jel, propuklo v poplašený chórus. Za pár minut o tom
bude mluvit celý C-K.
Palác se podobal investorské kosmické lodi: osmistěn
s šesti dlouhými, obdélníkovými stranami. Pravé inves-
torské lodě se skrývaly pod kovovými krunýři fantastic-
kých tvarů, ale ta Královnina byla nestejnoměrně, matně
černá, na znamení její neznámé hanby. Postupem času se
Palác chaoticky rozrůstal a nyní byl obklopen a oblepen
vládními úřady a Královninými tajnými úkryty. Nefo-
remný trup omračující rychlostí rotoval.
Podél osy jsme vnikli do intenzivní záplavy modrobí-
lého světla. Oči se mi bolestivě stáhly a začaly slzet.
Královnini poradci byli Mechanisté, a tak se to na
chodbách hemžilo servy. Netečně si hleděli svého a tygra,
I
Královna Cikád
481
jehož chromované, stříbřité pláty se v ostrém osvětlení
nepříjemně blyštěly, naprosto ignorovali.
Nedaleko od osy nás uchopila odstředivá síla a tygr
skřípavě dosedl na mohutné nohy. Na stěnách začalo při-
bývat mozaik a dekorací spředených z vláken vzácných
kovů. Tygr sestoupil ze schodů. Páteř mi pod náporem
gravitace slyšitelně zapraskala a sedět vzpřímeně vyža-
dovalo značnou námahu.
Většina chodeb byla prázdná. Občas jsme minuli shlu-
ky drahokamů zasazených do stěn, které se leskly jako
blesky. Lehl jsem si tygrovi na záda a zapřel se lokty.
Srdce mi bušilo. Další schody. Po tváři mi stékaly slzy
a pronikaly do úst. Pocit to byl nový, ale odporný. Ruce
se mi třásly únavou.
Koordinátorova kancelář byla na obvodu. Udržovalo
ho to v kondici, aby mohl navštěvovat Královnu. Tygr
skřípavě prošel masivními dveřmi, zbudovanými v inves-
torském měřítku.
V kanceláři mělo investorské míry všechno. Stropy
byly dvakrát výš než pro člověka. Lustr na stropě chrlil
oslepující záři na dvě obrovská křesla s vysokými opěrka-
mi rozdělenými otvorem pro ocas. V llÚstnosti líně trys-
kala a cákala fontánka, unavená tíží.
Koordinátor seděl za klávesnicovým pracovním sto-
lem. Horní deska stolu mu sahala skoro do úrovně pod-
paží a šupinaté boty mu visely vysoko nad podlahou. Na
monitoru za ním běžely nejaktuálnější údaje z Burzy_
Se zachroptěním jsem se zvedl z tygrových zad a pře-
lezl na poškrábaný plyš investorského křesla. Jelikož bylo
vyrobené pro šupinatý zadek Investora, píchalo mě přes
kalhoty jako drát.
"Vezměte si brýle," řekl Koordinátor. Otevřel hlubo-
kou zásuvku, zajel do ní rukou až po loket, našmátral
ochranné brýle a hodil mi je. Sáhl jsem moc vysoko, takže
mě trefily do prsou.
482
Bruce Sterling
d
Otřel jsem si oči a nasadil si je. Tygr se stočil u mého
křesla a tiše si pro sebe předl.
"Jste v paláci poprvé?"
S námahou jsem přikývl.
Je to hrozné. Já vím. Ale nic jiného nemáme. Musíte
to ;ochopit, Landaue. Toto je prigoginický katalyzátor
C-K."
"Vy tu filozofii znáte?" podivil jsem se.. .
Ovšem. Ne všichni jsme zkameněliny. I meZI poradCI
jso ' frakce. To ví každý." Koordinátor se odstrčil i s křes-
lem. Pak se zvedl, vylezl na desku stolu a posadil se na
jeho hranu, čelem ke mně. I tam klátil šupinatýma bota-
ma.
Byl to odměřený, podsaditý, svalnatý muž, ale pohy-
boval se s lehkostí, která mě drtila. Obličej měl do hloub-
ky, krutě zbrázděný jizvami a vráskami vzniklými za d
staletí. Černá kůže se v ostrém světle matně leskla. Oel
vypadaly chladně, jako by byly umělé. "Viděl jsem zázna-
my, které pořídili psi, a myslím, že vás chápu, Landaue.
Váš hřích se jmenuje izolovanost."
Povzdechl si. "Přesto jste méně zkažený než ostat-
nÍ. .. Existuje jistý práh, intenzita hříchu a cynismu, po
jejímž překročení už žádná společnost nemá šanci pře-
žít. .. Poslouchejte mě. Znám Tvárné. Prstencovou radu.
Drženou pohromadě temným strachem a rudou nenasyt-
ností čerpající moc z hybnosti vlastního zhroucenÍ. Ale
C-K 'mělo naději. Žil jste tu, musel jste si toho přinej-
menším všimnout, pokud to necítíte přímo. Určitě víte,
jak je tento svět vzácný. Pod vládou ciká?sk K álo ny
jsme si přežití vydupali svým tavem mysl . V.Ira Je dule:
žitá důvěra je základní." PodIval se na me a Jeho tmava
tvář povadla. "Řeknu vám ravdu. A polehn se v to,
že budete mít dobrou vůli. Ze zareaguJete spravne.
"Díky."
C-K J 'e v krizi. Pověsti o Královnině neklidu dovedly
"
I
li
I I I
I,
II:
Královna Cikád
483
Burzu na pokraj zhroucenÍ. Tentokrát to nejsou jen fámy,
Landaue. Královna se chystá z C-K uprchnout."
Ohromeně jsem se zhroutil do křesla. Brada mi klesla.
S cvaknutím jsem ústa zase zavřel.
"Jakmile se Burza zhroutí," pokračoval Koordinátor,
"padne všechno, co jsme tu měli. Zprávy už se šíří. Brzy
dojde k útoku na bankovní systém Carevnina komplexu.
Systém se zhroutí a C-K zahyne."
"Ale. . ." začal jsem. "Jestli je to Královnino rozhod-
nutí. . ." Těžko se mi dýchalo.
" Vždycky je to rozhodnutí Investorů, Landaue. A je
to tak od chvíle, kdy se tady poprvé objevili a udělali si
z našich válek instituci. .. My Mechanisté jsme vás Tvár-
né drželi v šachu. Vládli jsme celé soustavě a vy jste se
v té době v hrůze schovávali v Prstencích. Právě obchod
s Investory vás znovu postavil na nohy. Ve skutečnosti
vás vytáhli nahoru záměrně, aby udrželi konkurenční trh,
poštvali lidstvo proti sobě a měli z toho zisk. .. Podívejte
se na C-K. Žijeme tu v harmonii. A tak by to mohlo být
všude. Je to jejich zásluha."
"Chcete tím říct, že historie C-K jsou investorské ple-
tichy? Že Královna ve skutečnosti nikdy v nemilosti ne-
byla?"
"Nejsou neomylní," řekl Koordinátor. "Mohu Burzu
a C-K zachránit, pokud se mi podaří využít jejich hamiž-
nosti. Jde o vaše drahokamy, Landaue. O vaše šperky.
Viděl jsem, jak Královna zareagovala, když jí ten... mi-
zerný přisluhovač Wellspring předal váš dar. Časem se
naučíte investorským rozmarům rozumět. Celá zsinala
lačností. Váš patent by mohl dát podnět velkému prů-
myslu."
"Mýlíte se ve Wellspringovi," řekl jsem. "Ten šperk
byl jeho nápad. Pracoval jsem s endolitickými lišejníky.
'Když mohou žít v kamenech, mohli by žít taky v dra-
hokamech,' prohlásil. Já jsem to jenom realizoval."
484
Bruce Sterlzng
I
II
I
I!
, 'l
I
"Ale patent zní na vaše jméno." Koordinátor se za-
hleděl na špičky svých šupinatých bot. "S pomocí kata-
lyzátoru bych mohl Burzu zachránit. Chci, abyste svůj
patent převedl z Eišo zaibatsu na mě. Na Lidovou po-
spolitou republiku Carevnin komplex."
Snažil jsem se zachovat takt. "Situace skutečně vypa-
dá zoufale," řekl jsem, "ale na Burze není nikdo, kdo by
ji chtěl zničit. Jiné mocné síly se připravují na znovuoži-
vení. Pochopte, prosím... když si chci patent ponechat,
nedělám to kvůli osobnímu prospěchu. Zisk je už zasta-
vený. Za terraformaci."
Mrzutý úšklebek prohloubil rýhy v Koordinátorově
tváři a z ramen mu vyšlo tlumené plastové zaskřípění.
"Terraformace! Ano, znám ty takzvané morální argu-
menty. Chladné vize bezkrevných ideologů. A co úcta?
Povinnost? Loajalita? To všechno je vám cizí?"
"Není to tak jednoduché," ozval jsem se. "Wellspring
tvrdí. . ."
"Wellspring!" zařval. "Vždyť to není žádný pozem-
šťan, vy blázne, je to přeběhlík, zrádce, kterému není
ani sto let a beze zbytku se zaprodal cizákům. Oni se
nás bojí, copak to nechápete? Bojí se naší energie. Na-
šeho potenciálu, který bychom mohli vrhnout na jejich
trhy, až získáme mezihvězdný pohon. Vždyť je to tak
jasné, Landaue! Chtějí energii lidstva svést do té obrov-
ské marsovské blamáže. Mohli bychom jim konkurovat,
fantastickou vlnou se rozletět ke hvězdám!" Strnule držel
ruce před sebou, v zápěstí prohnuté nahoru, a zíral na
špičky natažených prstů.
Ruce se mu začaly třást. Pak prsty povolil a složil
hlavu do dlaní. "C-K mohl být slavný. Jádro jednoty,
ostrov bezpečí uprostřed chaosu. Investoři jej chtějí zni-
čit. Jestli Burza padne, jestli Královna padne, bude to
konec. "
"Opravdu chce odletět?"
Královna Cikád
485
"Kdo ví, co vlastně chce?" Koordinátor vypadal vy-
čerpaně. "Sedmclf'sát let snáším její rozmary a ponižová-
ní. Už ani nevím, ('o to je mít o něco starost. Proč bych
měl nastavovat krk a snažit se pomocí nějakých vašich
pitomých hračiček dát všechno do pořádku? Vždyť jsou
tu ještě privátky!"
Prudce zvedl hlavu. "Právě tam vaše nežádoucí zasa-
hování dohnalo jednoho člena Rady. Až ztratíme všech-
no, bude v nich tolik krve, že v ní půjde plavat!"
Seskočil z desky stolu, přenesl se přes koberec ke mně
a zvedl mě z křesla. Chabě jsem mu stiskl zápěstí. Ruce
a nohy mi vlály, jak mnou třepaL Tygr s klapotem při-
cupital blíž. "Nenávidím tě," zahřímal. "Nenávidím vše-
chno, co zosobňuješ! Je mi na blití z té vaší Kliky, z vaší
filozofie a pudinkových úsměvů. Vaše vlezlost mi vzala
dobrého přítele.
Táhni! Zmiz z C-K. Máš na to osmačtyřicet hodin.
Pak tě nechám zavřít a prodám tě tomu, kdo nabídne
nejvíc!" Pohrdavě mě odmrštil. V silné gravitaci jsem
okamžitě upadl a narazil hlavou na koberec.
Tygr mě zvedl a Koordinátor vylezl zpátky do svého
nadměrně velkého křesla. Když jsem roztřeseně šplhal
tygrovi na záda, díval se na obrazovku, na které svítily
údaje z Burzy_
"To ne," řekl tiše. "Zrada." Tygr mě odnesl.
Wellspringa jsem nakonec našel v Hnidově. Hnidov
byl chaotický subkomplex, který se samostatně pomalu
otáčel nad rotační osou C-K. Byl tam přístav a celnice,
změť loděnic, skladišť, karanténních prostor a útulků pe-
čujících o ty, kteří nikoho neměli, kteří zůstali opuštěni
a ztraceni.
Hnidov byl místem, kam se člověk vypravil, když o něj
nikdo nestál. Hemžilo se to tam přechodnými obyvateli:
zlatokopy, korzáry, kriminálníky, opuštěnými členy sekt,
486
Brnce Sterling
I
II
I
I
I
'\
I:,
I I'
,I
I
jejichž lepší světy se zhroutily, zkrachovanci, odpadlíky,
obstaravači hazardních rozkoší. Podle toho se taky oblast
hemžila psy a nenápadnějšími záznamovými zařízeními.
Hnidov, hučící zmatenou, dravou realitou, byl opravdu
nebezpečný. Nepřetržitý dozor zničil veškerý stud.
Wellspringa jsem našel v buclaté bublině baru u tu-
nelové dráhy. Jednalo nějaké složité obchodní transakci
s mužem, který se mi představil jako "Modem". Modem
byl členem malé, ale zato činorodé sekty Mechanistů,
které se v místním slangu říkalo Humři. Tito Humři ži-
li výhradně uvnitř na tělo ulitých systémů zajišťujících
jejich životní funkce, zpravidla vybavených několika mo-
tory a vstupně-výstupními konektory. Jejich kombinézy
neměly obličej a byly matně černé. Vypadali jako šedivé
špalky.
Potřásl jsem Modemovi drsnou rukavicí, zahřátou na
pokojovou teplotu, a připoutal se ke stolu.
Odloupl jsem od přilnavé desky kapsli a napil se.
"Jsem v průšvihu," řekl jsem. "Můžeme se před tímto
člověkem bavit?"
Wellspring se rozesmál. "Žertuješ? Tady jsme v Hni-
dově! Všechno, co řekneš, jde na víc pásků, než kolik máš
zubů, mladý Landaue. Mimo to, tenhle Modem je starý
přítel. Jeho pohled by se nám mohl hodit."
"Výborně." Začal jsem vysvětlovat. Wellspring chtěl
znát podrobnosti. Nevynechal jsem nic.
"No nazdar," vydechl Wellspring, když jsem domlu-
vil. "Sleduj své monitory, Modeme. Teď uvidíš, jak se fá-
my šíří rychlostí světla. Zvláštní, že právě z tohoto tma-
vého, malého bistra má vyjít zpráva, která C-K určitě
zničí." Řekl to poměrně nahlas. Rychle jsem se rozhlédl
po baru. Klientela měla ústa otevřená šokem. Oscilovaly
jim v nich kapky slin.
"Tak Královna je opravdu pryč," pokračoval Well-
spring. "Pravděpodobně je pryč už několik týdnů. No,
IJ
Královna Cikád
487
myslím, že se tomu nedalo zabránit. I investorská chti-
vost má své meze Poradci ji nemohli vodit za nos do
nekonečna. Třeba se objeví někde jinde, v jiném habita-
tu, který bude jejím emočním potřebám vyhovovat lépe.
Myslím, že bych měl rychle k monitorům a zachránit, co
se dá, dokud má Burza ještě nějaký smysL"
Wellspring rozhrnul pruhy prostřiženého rukávu a
zběžně pohlédl na počítač na předloktí. Bar se náhle
a zlověstně vyprázdnil a zákazníkům v patách odešli
i osobní psi. U východu došlo k ostrému pěstnímu sou-
boji mezi dvěma odpadlíky z řad Tvárných. Točili se ve
chvatech beztížného džiu-džitsu doprovázených pronika-
vými výkřiky. Jejich psi lhostejně přihlíželi.
Zanedlouho naše trojice osaměla s barovými servy
a půltuctem ohromených psů. "Dalo se to poznat, když
jsem byl u Královny na poslední audienci, že odejde,"
prohlásil klidně Wellspring. "C-K už svou užitečnost stej-
ně přežil. Byl důležitý jen jako motivační katalyzátor pro
povýšení Marsu na třetí úroveň prigoginické složitosti.
Pod tíhou poradcovských programů kostnatěl. Typicky
mechanská krátkozrakost. Pseudopragmatický materia-
lismus. Patří jim to."
Wellspring objednal u serva další rundu a ukázal ně-
kolik centimetrů vyšívané manžety. "Člen Rady, o němž
jsi mluvil, se uchýlil do privátky. Nebude poslední, kte-
rého vynesou nohama napřed."
"Co mám dělat?" ozval jsem se. "Ztrácím všechno.
Co bude s Klikou?"
Wellspring se zamračil. "No tak, Landaue! Ukaž, že
máš v sobě aspoň trochu post1mmanistické pružnosti. Ze
všeho nejdřív se samozřejmě musíš dostat do exilu, než
tě zavřou a prodají. Myslím, že v tom by mohl pomoci
náš přítel Modem."
"Šlo by to," promluvil Modem. Z hlasové jednotky,
kterou měl připevněnou na krku, vycházel nelidsky krás-
488
Hruce Sterliny
ný syntetizovaný hlas. "Naše loď Kr-álovský pěšák dopra-
vuje Prstencové radě zásilku hnacích jednotek pro ledové
asteroidy. Je to pro Terraformační projekt. Každý Well-
springův přítel je mezi námi vítán."
Musel jsem se nevěřícně rozesmát. "To by byla moje
sebevražda. Vrátit se k Radě? To se můžu rovnou pod-
říznout."
"Uklidněte se," upokojil mě Modem. "Medimechanis-
té vás předělají a naroubují do jedné z našich ulit. Humři
vypadají jeden jako druhý. Pod kůží budete v naprostém
bezpečí. "
Zůstal jsem v šoku. "Mám se stát Mechákem?"
"Nemusíš jím zůstat napořád. Je to jednoduchá ope-
race. Pár nervových uzlů, trocha anální chirurgie, tra-
cheotomie... Ztratíš chuť a hmat, ale ostatní smysly zís-
kají mnohem širší uplatnění."
"Ovšem," přisvědčil Modem. "Můžete vstoupit do ote-
vřeného kosmu a přitom se smát."
"To je ono!" prohlásil Wellspring. "Víc Tvárných by
na sebe mělo navléknout mechanskou techniku. Vždyť je
to jako tvoje lišejníky, Hansi. Staň se na čas symbiózou.
Rozšíří ti to obzory."
"Ale neuděláte mi nic. .. s lebkou, že ne?"
"Ne," odpověděl bez zaváhání Modem. "Nebo spíš ne-
musíme. Mozek vám zůstává."
Zamyslel jsem se. "Zvládnete to..." mrkl jsem Well-
springovi na zápěstí - "do osmatřiceti hodin?"
"Když si pospíšíme," odvětil Modem. Odpoutal se od
stolu.
Šel jsem za ním.
Královský pěšák se vydal na cestu. Zrychlovali jsme
a moje kůže magneticky lnula k lodnímu nosníku. Vidění
jsem měl nastavené na normální vlnovou délku a díval
jsem se, jak se Carevnin komplex vzdaluje.
Královna Cikád
489
V čerstvých stopách vlasově tenkých drátků v umrt-
vených očních bulvách mě pálily slzy. C-K se pomalu
otáčel, jako galaxie v pavučině, ve které se zachytily dra-
hokamy. Na několika místech sítě bylo vidět pulzování
trysek, jak předměstí zahájila pracný a tragický proces
odpoutávání. C-K zachvátila hrůza.
Toužil jsem po teplé životnosti své Kliky. Nebyl jsem
žádný Humr. Byli mi cizí. Byly to solipsistické špendlíčky
uprostřed galaktické noci, jejichž lidstvím byla zapome-
nutá dřeň pod černým brněním.
Královský pěšák byl jako loď obrácená naruby. Upro-
střed bylo jádro masivních magnetických motorů, kte-
ré automaty krmily reakční hmotou. Kolem motorů by-
la kovová kostra, které se Humři drželi jako cysty, ne-
bo klouzali indukovanými magnetickými poli. Místy by-
ly na konstrukci kopule, ve kterých se Rumři připojovali
k tluidním počítačům nebo se schovávali před slunečními
bouřemi a elektrickými toky prstencového systému.
Nejedli. Nepili. Sex se odehrával jako důmyslná ky-
berstimulace prostřednictvím lebečních zdířek. Zhruba
jednou za pět let "vypelichali" a nechali si z kůže slou-
pat páchnoucí škraloup zmutovaných bakterií, který ji
v hnilobném teple potáhl.
Nevěděli, co je to strach. Agorafobie byl stav, který se
dal narkotiky snadno potlačit. Byli samostatní, se sklo-
nem k anarchismu. Největší radost měli tehdy, když se
mohli posadit na nosník a otevřít zbystřené smysly hlubi-
nám vesmíru, pozorovat hvězdy za hranicemi ultrafialo-
vého a infračerveného záření, civět na vločkovitá mračna
plazící se po slunečním povrchu nebo jen tak sedět, ků-
ží vstřebávat watty solární energie a ušima poslouchat
švitoření van Allenových pásů a muzikální tikot pulzarů.
Neměli v sobě nic zlého, ale nebyli to lidé. Izolovaní
a chladní jako komety, byli to tvorové vzduchoprázdna,
znudění zastaralými paradigmaty krve a kosti. Nacházel
490
Bruce Sterling
I
II,
I
I
jsem v nich první záchvěvy pátého prigoginického sko-
ku - onu předpokládanou pátou úroveň složitosti, která
měla být vzdálena inteligenci stejně, jako má inteligence
daleko k amébám nebo život k netečné hmotě.
Děsili mě. Ta blahosklonná lhostejnost k lidským ome-
zením jim propůjčovala zlověstné charisma světců.
Po nosníku ke mně doklouzal Modem a nehlučně se
přichytil vedle mě. Aktivoval jsem uši a přes rádiový sy-
kot motorů jsem uslyšel jeho hlas. "Máte hovor, Landaue.
Z C-K. Pojďte za mnou."
Ohnul jsem nohy a sklouzl po traverze za ním. Ve-
šli jsme do radiační komory železné kupole, ale nechali
jsme ji otevřenou, protože Humrům nedělaly uzavřené
prostory dobře.
N a obrazovce před sebou jsem měl slzami smáčenou
tvář Valerie Korstadové. "Valerie!" řekl jsem.
"Jsi to ty, Hansi?"
"Ano, jsem to já, má lásko. Rád tě vidím."
"Nemůžeš si sundat tu masku, Hansi? Chci ti vidět
do tváře."
"To není maska, miláčku. A na mou tvář není zrovna
hezký pohled. Všechny ty dráty..."
"Mluvíš nějak jinak, Hansi. Tvůj hlas zní jinak."
"To bude tím, že můj hlas je rádiová analogie. Je
syntetizovaný. "
"Tak jak mám poznat, že jsi to skutečně ty? Proboha,
Hansi. .. Mám takový strach. Všechno... se ztrácí před
očima. Pěna je. .. vládne tu hrůza z biologického ohro-
ženÍ. Něco rozbilo gelové rámy ve tvém apartmá, řekla
bych, že to udělali psi, a lišejník, ten svinský lišejník se
rozlézá všude. A jak rychle roste!"
_ "Má rychle růst, Valerie, právě v tom je ten vtip.
Rekni jim, aby použili kovový aerosol nebo sulfidové čás-
tečky; obojí ho do několika hodin zlikviduje. Není důvod
k panice."
II
'I I
II
III
:11
"
II
II
,
I
I)
li'
II'
II
!II
Královna Cikád
491
"Není důvod! Hansi, privátky jsou továrny na sebe-
vraždy. C-K je vyřízený! Ztratili jsme Královnu!"
"Ještě je tu Projekt," řekl jsem. "Královna byla jen
výmluva, katalyzátor. Projekt si zaslouží stejnou úctu
jako ta všivá Královna. Zemní práce se už léta odkládají.
Teď přišla ta pravá chvíle. Vyřiď Klice, ať všechno hodí za
hlavu. Pěna se musí přemístit na oběžnou dráhu Marsu."
Valerie začala uhýbat stranou. "O nic jiného ti celou
dobu nešlo, že? Projekt! Já se ponížila a ty, s chladnou
odtažitostí Tvárného, jsi mě nechal na holičkách!"
"Valerie!" vykřikl jsem dotčeně. "Volal jsem ti nejmíň
desetkrát. To ty ses zavřela. Já jsem to byl, kdo po tolika
letech pod dozorem psů potřeboval trochu tepla "
"Mohls to dokázat!" vykřikla a obličej jí zbělel vzte-
kem. "Kdybys o to stál, tak bys přišel a dokázal mi to!
Cos čekal, že se poníženě připlazím? Černé brnění nebo
psí čočky, jaký je v tom rozdíl, Hansi? Se mnou stejně
nejsi!"
Cítil jsem, jak se po mé necitlivé kůži rozlévá žár
zjitřeného vzteku. "Nakonec za to můžu já! A jak jsem
měl znát vaše rituály, ta vaše oplzlá tajemství? Myslel
jsem, žes mě hodila přes palubu a šla se pelešit s Well-
springem! Myslela sis, že budu soupeřit s člověkem, který
mi ukázal, v čem je moje spása? Rozřezal bych si zápěstí,
jen abych viděl tvůj úsměv, a tys mi nedala nic, nic než
zkázu!"
Její nalíčené tváře se zmocnil výraz chladného ohro-
mení. Otevřela ústa, ale žádná slova z nich nevyšla. Na-
konec se v naprostém zoufalství maličko pousmála a pře-
rušila spojení. Obrazovka ztmavla.
Otočil jsem se k Modemovi. "Chci se vrátit."
"Je mi líto," prohlásil. "Za prvé by vás zabili. A za
druhé nemáme na návrat dost energie. Vezeme těžký ná-
klad." Pokrčil rameny. "A navíc, C-K je v rozkladu. Dlou-
ho jsme věděli, že k tomu dojde. Dokonce se tam pár na-
IIII
492
Bruce Sterlmg
"
šich kolegů chystá do týdne přiletět s druhým nákladem
hnacích jednotek. Jak se komplex bude rozpadat, mŮžou
si říct o maximální ceny."
"Vy jste to věděli?"
"Máme své zdroje."
" Wellspring?"
"Kdo, ten'? Ten taky odjíždí. Chce být na oběžné drá-
ze Marsu, až to spadne." Modem vyklouzl z kupole a uká-
zal ve směru roviny ekliptiky. Sledoval jsem jeho pohled
a měnil vlnové délky vidění.
Spatřil jsem leptavou, přízračnou zář silných motorů
asteroidu pro Mars. "Ledový asteroid," řekl jsem.
"Ovšem. Takříkajíc kometa vaší zkázy. Příhodné zna-
mení pro rozpad C-K."
"Ano," přiznal jsem. Zdálo se mi, že v tom poznávám
Wellspringovy prsty. Při průletu kolem C-K se k ledové
mase upřou vyděšené pohledy jeho obyvatel. Najednou
se ve mně rozhořel plamínek naděje.
"A co tohle?" řekl jsem. "Mohli byste mě tam dostat?"
"Na asteroid?"
"Ano! Motory přece budou odpojovat, ne? Na oběžné
dráze. Mohl bych se tam přidat ke svým a nepřišel bych
o prigoginický katalyzátor."
"Zjistím to." Modem nakrmil jeden z tluidních počí-
tačů řadou hodnot. "Ano... mohl bych vám prodat pa-
razitní motor, kterým se můžete přichytit. S dostatkem
energie a kybersystémem, který vás povede, byste srov-
nal trajektorii řekněme do dvaasedmdesáti hodin."
"Skvělé! Skvělé! Tak pojďme na to."
"Výborně," prohlásil Modem. "Zbývá dohodnout se
na ceně."
Na přemýšlení o ceně jsem měl dost času, když jsem
si to žhavil bodavou prázdnotou. Měl jsem za to, že jsem
se rozhodl správně. Trh C-K se zhroutil, takže budu pro
Královna Cikád
493
šperky Eišo zaibatsu potřebovat nové obchodní partnery.
Humři byli zvláštní, ale cítil jsem, že jim můžu věřit.
Kybersystém mě navedl na lehký dopad na sluncem
ozářenou stranu asteroidu. Jeho povrch v žáru vzdálené-
ho slunce pomalu roztával a z puklin v modravém ledu
tu a tam unikaly infračervené výtrysky těkavých plynů.
Ledový asteroid byl krou, která se odlomila při roz-
padu jednoho ze starých Saturnových ledových sateli-
tů. Byl to obrovský odštípnutý blok, v jehož ulámaných
a rozeklaných útesech a pilířích se dodnes odrážely zvěč-
nělé jizvy dávného běsnění sil. Měl zhruba vejčitý tvar
o rozměrech pět krát tři kilometry. Modravý, poďoba-
ný povrch vypadal jako led vystavený tisíce let působení
silných elektrických polí.
Zdrsnil jsem chytací plošky svých rukavic a ručko-
váním přemístil sebe i parazitní motor do stínu. Energie
motoru byla vyčerpaná, ale nechtěl jsem, aby se nad ozá-
řenou stranou jen tak vznášel.
Rozložil jsem radiovou parabolu, kterou mi prodal
Modem, ukotvil ji k útesu a namířil na C-K. Pak jsem
se připojil.
Katastrofa dosáhla totálních rozměrů. C-K se od-
jakživa pyšnil vysílací volností, dokreslující celkovou at-
mosféru svobody, která mu vdechovala život. Ubývalo
netajené paniky, ale zato přibývalo temných hrozeb a co
bylo nejhorší. zrádných prohřešků proti Kodexu. Z celého
systému se valily dlouho zadržované tlaky.
Nabídky a hrozby postupně sílily, až byly zubože-
né kliky dohnány na pokraj občanské války. Trubicemi
a chodbami se potulovali ukradení psi, nástroje mocen-
ských elit, v nichž strach probudil krutost. Neobjektivní
tribunály zbavovaly disidenty postavení a majetku. Mno-
zí se rozhodli pro privátky.
Systém jeslí se zhroutil. Děti s kamennými tvářemi
bezcílně bloumaly chodbami předměstí, omámené uklid-
494
Bruce Sterling
ňujícími prostředky. Jen vzácnému málu ještě na něčem
záleželo. Zpocení makléři se sesuli na klávesnice a z těl-
ních dutin se jim od inhalování spustila krev. Nahé ženy
vycházely řízenými propustmi ven a umíraly v jiskřivých
výtryscích zmrzlého vzduchu. Cikády dělaly vše pro to,
aby si vyplakaly upravené oči, nebo se vznášely v tem-
ných bistrech, otupené zkázou a drogami.
Staletí obchodních válek jen nabrousila zuby kartelů.
Udeřily s kybernetickou přesností Mechanistů a se lsti-
vou, rozbíječskou brilantností Přetvořených. Po zhrouce-
ní Burzy byly výrobní kapacity C-K k mání za babku.
Obchodní agenti a arogantní diplomaté si zabírali celé
komplexy. Tlupy jejich čerstvých zaměstnanců bloudily
opuštěným palácem Královny a ničily vše, co se nedalo
přímo ukrást.
Vyděšené podfrakce uvízly v klasickém neřešitelném
dilematu, které osudy lidstva v kosmu střídavě formova-
lo a rozbíjelo. Na jedné straně je technikou pozměněné
způsoby života a duševní stavy nezadržitelně vháněly do
náruče nedůvěry a tříštění, na druhé je izolace stavěla
do role kořisti spojených kartelů. Dokonce jim hrozilo,
že je zmasakrují piráti a lupiči, které kartely navenek
odsuzovaly, ale potají podporovaly.
A já, místo abych pomáhal své klice, jsem byl ma-
lá černá tečka, přichycená jako spora na ledovém úbočí
zmrzlé hory.
Právě v těch smutných dnech jsem si začal vážit své
kůže. Jestli Wellspringovy plány vyjdou, nastane roz-
květ. Přečkám tento mráz ve sporovém obalu, tak jako
větrem nesené smítko lišejníku přečká desítky let a nako-
nec se probudí do lačného života. Bylo to od Wellspringa
moudré, že mě sem dostal. Věřil jsem mu. Nezklamu ho.
Jak jsem se hryzal nudou, pozvolna jsem upadl do
hloubavé strnulosti. Otevřel jsem oči a uši za hranici
únosnosti. Vědomí pohltilo samo sebe a zmizelo v hříma-
Královna Cikád
495
jící poloexistenci na horizontu jevu. Časoprostor a dru-
há úroveň složitosti vyhlašovaly svůj noumen kňučením
hvězd, rachotem planet, transcendentálním praskotem
a hukotem rozpínajícího se Slunce.
Pak přišel okamžik, kdy mě konečně vytrhly smutné
a prázdné symfonie Marsu.
Odpojil jsem zesilovače v kombinéze. Už jsem je ne-
potřeboval. Katalyzátor koneckonců vždycky zůstane po-
hřben procesem.
Přemístil jsem se podél osy asteroidu jižním směrem,
kde mě tým vyslaný odpojit hnací jednotku musel najít.
Její kybersystém už změnil orientaci asteroidu, aby jej
částečně zpomalil, a z jižního konce se otevíral nejlepší
výhled na planetu.
Jen pár chvil po vyhasnutí trysek dostihl ledovou
hmotu pirát. Byla to štíhlá, krásná loď ve stylu Tvár-
ných, s dlouhými, žebrovanými slunečními křídly z du-
hové tkaniny, tenké jako olejový povlak na vodě. V blyšti-
vém organometalickém trupu se skrývaly magnetické mo-
tory osmé generace, výkonné a schopné vyvinout úžasnou
rychlost. Jinak elegantní tvar rušily tupé pahýly zbraňo-
vých systémů.
Schoval jsem se, zahrabal se hlub oko do průrvy, aby
mě nenašli radarem. Pak jsem čekal, dokud zvědavost
a strach nezvítězily. Vylezl jsem ven a po rozlámaném
ledovém hřbetu jsem se doplazil na místo, odkud jsem
měl výhled.
Loď zaparkovala a dosedla na natažená ramena mani-
pulátorů. Kudlankovité konce se zabořily do ledu. Skupi-
na mechanistických těžebních automatů se vzdálila a za-
čala vrtat do ledu zarovnané pláně.
Žádný pirát hlásící se k Tvárným by neměl na palubě
těžební automaty. Loď mezitím provedla deaktivaci sy-
stémů a seděla tam, krásná a nehybná jako hmyz v jan-
taru, s obrovskými slunečními křídly složenými.
496
Bruce Sterling
Z automatů jsem strach neměl. Kurážně jsem se začal
plazit po ledu blíž, abych viděl, co dělají. Nikdo na mě
nereagoval.
Pozoroval jsem, jak neohrabané automaty obrušují
a osekávají led. V hloubce deseti metrů narazily na něco,
co se kovově lesklo.
Byla to přechodová komora.
Tam zůstaly a čekaly. Čas plynul. Žádné další rozkazy
nedostaly. Vypnuly se a zůstaly nehybně skrčené na ledu,
mrtvé jako ledové valouny kolem.
Abych měl jistotu, rozhodl jsem se, že nejdřív se po-
dívám do lodě.
Když se mi přechodová komora otevřela, loď začala
ožívat. Šel jsem do kabiny. Pilotní křeslo bylo prázdné.
Na palubě nikdo nebyl.
Trvalo mi skoro dvě hodiny, než se mi podařilo pro-
niknout do lodního kybersystému. Pak jsem se utvrdil
v tom, co jsem už tušil. Byla to Wellspringova loď.
Vyšel jsem z lodě ven a přelezl po ledu k přechodové
komoře.
Otevřela se snadno. Wellspring nikdy nebyl z těch,
kteří si potrpí na zbytečné komplikace.
Prostoru za druhými dveřmi přechodové komory zalé-
valo modrobílé světlo. Přizpůsobil jsem zrakové systémy
a vlezl dovnitř.
Na protějším konci, ve slabé tíži asteroidu, bylo lůžko
z drahokamů. Nebylo to obyčejné lůžko. Byla to prostě
obrovská, volně složená hromada drahokamů.
Spala na ní Královna.
Znovu jsem použil oči. Žádné infračervené tepelné zá-
ření z ní nevycházelo. Ležela nehybně a starýma rukama
si něco tiskla na hruď. Trojprsté nohy byly nataženy pod-
él těla, silný ocas se proplétal pod hýžděmi a mezi noha-
ma. Obrovská hlava o velikosti lidského trupu byla zasa-
zena do gigantické zdobené přilby vykládané blyštivými
Královna Cikád
497
diamanty. Nedýchala. Oči měla zavřené. Silné, šupinaté
rty byly trochu vtaženy dovnitř a odhalovaly dvě řady
žloutnoucích klínovitých zubů.
Byla studená jako led, pohroužená do nějakého mi-
mozemského kryospánku. Wellspringovo spiknutí bylo
odhaleno. Královna se ochotně přidala a nechala se unést.
Wellspring vykonal heroický čin, když své rivaly v C-K
oloupil o Královnu, aby mohl na oběžné dráze kolem
Marsu začít znovu. Bylo to velkolepé fait accompli, které
jemu a jeho stoupencům vynese neotřesitelnou moc.
Byl jsem jeho plánem ohromen. Jen mi nebylo jasné,
proč svou loď nedoprovázel. Jisté bylo, že na palubě jsou
medikamenty, které mohou Královnu probudit a vdech-
nout jí nový život pro rodící se Komplex.
Přistoupil jsem blíž. Ještě nikdy jsem nestál Investo-
rovi tváří v tvář. Přesto jsem po chvíli poznal, že s její
kůží není něco v pořádku. Nejdřív jsem si myslel, že je
to nějaký světelný klam. Ale pak jsem si všiml, co drží
v rukou.
Byl to šperk s lišejníkem. Chtivý stisk její pařáty jej
rozdrtil podél jedné z lomových rovin, beztak již zesla-
bených lišejníkovými kyselinami. Lišejníky, vysvoboze-
né z krystalického vězení a prudkým světlem vybičova-
né k šílenství, jí přelezly na šupinaté prsty, na zápěstí,
a pak se v explozivním rozpuku života rozšířily na ce-
lé tělo. Královna se zlatozeleně leskla hltavým chmýřím.
Dokonce i na očích a na rtech.
Vrátil jsem se do lodi. O nás Tvárných se ne nadarmo
říká, že jsme pod tlakem geniální. Oživil jsem automaty
a nechal je vrt znovu vyplnit. Napěchovali do něj ledové
úlomky a zatavili to parazitní raketou.
Byla to intuice, ale všechno, co jsem se kdy naučil,
mi říkalo, že jí mám věřit. Proto jsem mrtvou Králov-
nu svlékl a všechny drahokamy naložil na loď. Cítil jsem
jistotu, kterou mi žádný logický řetězec nemohl dát. Bu-
498
Bruce Sterling
doucnost přede mnou ležela jako ospalá žena očekávající
náruč svého milence.
Wellspringovy pásky teď byly mé. Loď byla jeho po-
sledním útočištěm, předem naprogramovaným. Vcítil
jsem se do utrpení a ambicí, které ho hnaly a které jsem
si teď přivlastnil.
Jeho mrtvá ruka přitáhla zástupce všech frakcí, aby
byli svědky prigoginického dopadu. Protokomplex, který
již na oběžné dráze existoval, se skládal výhradně z au-
tomatů a monitorů. Bylo přirozené, že se pozorovatelé
obrátí na mne. Má loď měla pod palcem automaty.
Od prvních, panikou zaslepených uprchlíků jsem se
dozvědělo Wellspringově osudu. Vynesli ho z privátky
nohama napřed a hned po něm bezkrevnou mrtvolu ne-
šťastné Valerie Korstadové. Ta kráska už nikdy nikomu
nepřinese radost. Wellspringovo charisma už nikdy neo-
čaruje Kliku. Mohla to být dvojnásobná sebevražda. Ne-
bo, což bylo pravděpodobnější, zabila ona jeho a potom
sebe. Wellspring by neuvěřil, že existuje něco, co by ne-
dokázal uzdravit. Sílená žena a pustý svět byly součásti
jedné a téže výzvy. Nakonec svou mez našel a stálo ho
to život. Na detailech sotva záleželo. Stejně je spolkla
privátka.
Když jsem se tu zprávu dověděl, led mi kolem srdce
ztuhl a zůstal čistý, bezešvý.
Když pak ledový asteroid zahájil definitivní pád do
atmosféry, nechal jsem od vysílat Wellspringovu poslední
vůli. Ve stejné době, kdy řídká, vyhladovělá atmosféra
Marsu hltala odpařující se těkavé látky, vysílač do sebe
soukal pásku se záznamem.
S tou poslední vůlí to byla lež. Vymyslel jsem si ji.
Měl jsem po ruce nahrávky Wellspringových vzpomínek;
bylo snadné pozměnit svůj umělý hlas tak, aby zněl ja-
ko jeho, přichystat scénu pro své následnictví. Pro bu-
doucnost T-K, Terraformačního komplexu, bylo nezbyt-
Královna Cikád
499
né, abych se prohlásil za Wellspringova nástupce.
Má. moc rostla stejně jako množství fám. Říkalo se, že
pod svým krunýřem jsem Wellspring, že pravý Landau
byl ten, kdo našel smrt s V lerií v C-K. Podporoval jsem
jejich šíření. Falešné představy komplex sjednotí. Věděl
jsem, že T-K bude místo, které nebude mít soupeře. Zde
dostanou abstrakce tvar a vidiny nás budou živit. Jak-
mile povstane z našich ideálů, bude T-K nezadržitelně
sílit. Jenom mé drahokamy mu poskytly základ, s jakým
se mohlo měřit jen pár kartelů.
S pochopením přišlo i odpuštění. Odpustil jsem Well-
springovi. Jeho lži a úskoky mě rozhýbaly víc než chi-
mérická "pravda". Co na tom záleželo? Budeme-li potře-
bovat pevný základ, necháme jej obíhat kolem nás.
A co teprve děsivá nádhera dopadu asteroidu! Spa-
lující linearita jeho sestupu! Byl pouze jedním z mnoha,
ale byl mi nejdražší. Když se srazil s Marsem a já zahlédl
to rozstříknutí kapky mléka, podmanivý orgasmický vý-
trysk páry z Královniny skryté, zmrzlé hrobky, okamžitě
jsem pochopil, co můj učitel věděl. Muž, jejž pohání něco
víc než on sám, se odváží všeho a nebojí se ničeho. Vůbec
ničeho.
Ze svého černého krunýře vládnu Polykarbonové kli-
ce. Ti nejlepší jsou mí poradci. Pamatuji si chlad, ale už
se ho nebojím. Navěky jsem jej pohřbil, když studený
Mars potáhl zelený koberec. My dva, teď jeden, jsme ce-
lou planetu vytrhli z říše Smrti. A chladu se už nebojím.
Ani trochu.
Zapuštěné zahrady
501
Zapuštěné zahrady
Pro Mirasol byla kotlina néco zvláštního. Její skupi-
na, Patternisté, dostala přidělen amortizační tábor v se-
verní části Syrtis Major. Větry dosahující rychlosti dvou
set mil za hodinu tam nebyly ničím neohvyklým a jejich
natlakovaný tábor již třikrát zasypaly postupující duny.
Trvalo jí osm dní bez přestávky, než dorazila na rov-
ník.
Královská frakce jí shora pomáhala s navigací. Je-
jich orbitální městský stát, Terraformační komplex, tvo-
řil svazek monitorovacích satelitů. Královští jí svou ná-
pomocností dávali najevo, že ji pečlivě sledují.
Pavouk se kolébal, jak se na svých šesti krumpáčovi-
tých nohách škrábal dolů po svazích deflační jámy. Mi-
rasol nenadále zahlédla ve skle odraz vlastní tváře, bledé
a napjaté, s tmavýma očima, zasněně ponořenýma do
sebe. Byla holá, anonymně krásná, jak bylo u genetic-
ky Přetvořených obvyklé. Prsty s okousanými nehty si
protřela oči.
Na západě, vysoko nad zemí, se proud vzduchem roz-
nášené půdy stočil stranou a odhalil Žebřík, obrovské
kotevní lano Terraformačního komplexu.
Tam, kam už větry nedosahovaly, se kabel ztrácel
z dohledu, mizel pod kovovým třpytem Komplexu, který
se nezaujatě pohupoval na oběžné dráze.
Mirasol vzhlížela k orbitálnímu městu se znepokoji-
vou směsicí závisti, strachu a úcty. Ještě nikdy nebyla
tak blízko Komplexu ani veledůležitého Žebříku, který
jej spojoval s povrchem Marsu. Jako většina příslušníků
mladší generace jejich skupiny nikdy ve vesmíru nebyla.
Královští si dávali záležet, aby její klika zůstávala v syr-
tisském amortizačním táboře jako v karanténě.
Život se na Marsu neuchytil snadno. Sto let bombar-
dovali Královští z Terraformačního komplexu povrch pla-
nety obrovskými kusy ledu. Tato planetárně inženýrská
operace byla nejsmělejším, nejopovážlivějším a nejúspěš-
Mirasolin pavouk plavně klusal pustinami Mare Had-
riaticum pod bouřlivou marsovskou oblohou. Na hrani-
cích troposféry se kroutily kondenzační pásy jako nějaké
špinavé cákance na bledě šeříkovém podkladu. Mirasol
pozorovala větrné hrátky přes mřížkované sklo řídící ka-
biny. Její upravený mozek navrhoval pro vznikající ob-
razce jedno pojmenování za druhým: hnízdo hadů, sítě
tmavých úhořů, mapy černých tepen.
Již od rána pavouk povlovně klesal do Hellas Basinu
a atmosférický tlak stoupal. Mars ležel jako horečkou za-
chvácený pacient pod tlustou vzduchovou peřinou a potil
ze sebe podpovrchový led.
Na obzoru se pod přetrvávajícími čmáranicemi kon-
denzačních pásů výbušně rozrostly kovadliny bouřkových
mračen.
502
Bruce Sterling
nějším podnikem, který člověk ve vesmíru uskutečniL
Drtivé dopady vykousaly do kůry Marsu obrovské
krátery a vyvrhly do řídké marsovské atmos éry ,tun
prachu a páry. Když se zvýšila teplota, s buracelllm Sl
prorazily cestu z marsovského permafrostu pod povr-
chem pohřbené oceány. Zůstala po nich síť rozerv ný.ch
pustin a obrovské plochy provlhlého bahna, ploche a ja-
lové jako televize. Na těchto širých pláních dočasných
jezer a na ledem obalených stěnách koryt, útesů a k der
se uchytily přenesené lišejníky a hltavě se vrhly do ZIVO-
ta. Na rovinách Eridanie, ve zkroucených megakaňonech
Coprates Basin, ve vlhkých a ledov ch obl stech zm u-
jících se pólů pokryly zem obrovske, drave koberce j jl
zkázonosných porostů - těžká pohroma pro aporgalllcky
svět.
Jak terraformační projekt postupoval, rostla také moc
Terraformačního komplexu.
Jako neutrální bod ve válkách lidských frakcí měl T-K
klíčový význam pro finančníky a bankéře v ech vyznán!.
Dokonce i cizí Investoři, neskutečně bohatl, kosmem le-
tající plazi zjistili, že T-K má své výhody a převzali nad
ním patronát.
A jak rostla moc občanů T-K, Královských, menší
frakce slábly a dostávaly se pod jejich vliv.. Mars byl po
set zkrachovalými frakcemi, které plutokratl z T-K uvrhh
do finančního zajetí a nechali převézt na povrch Marsu.
Přesídlenci kteří ve vesmíru neuspěli, se z milosti
Královských s ali ekology zapuštěných zahrad. Desítky
frakcí byly uzavřeny do ponurých amortizačních tá orů,
navzájem izolovaných, kde byl jejich život zredukovan do
podmínek bezútěšné střídmosti.
A vizionářští Královští dokázali svou moc dobře vyu-
žít. Frakce se ocitly v pasti tajemné bioestetiky posthu-
manistické filozofie, pod neustálým rozvratným tlakem
ze strany královského vysílání, královské ideologie a krá-
Zapuštěné zahrady
503
lovské kultury. Postupem času bude i ta nejzatvrzelejší
frakce zlomena a vstřebána kulturním krevním řečištěm
T-K. Členové frakcí budou moci opustit amortizační tá-
bory a odcestovat po Žebříku nahoru.
Nejdřív se však budou muset osvědčit. Patternisté če-
kali na svou šanci léta. Konečně se naskytla v podobě
soutěže v Ibisím kráteru, ekologické bitvy frakcí, která
vítězi zaručí právo na královský statut. Šest frakcí vy-
slalo své přeborníky do starého kráteru Ibis, vyzbrojené
nejlepšími biotechnologiemi svých skupin. Bude to válka
o zapuštěné zahrady, v níž cenou pro vítěze je Žebřík.
Mirasolin pavouk se pustil vodou vymletou roklí, aby
překonal chaotický terén tvořený kamenitým permafros-
tem, rozlámaným krasovými útvary a propadlinami. Po
dvou hodinách rokle najednou skončila. Před Mirasol vy-
rostla hora mohutných skalních desek a balvanů, někte-
rých sklovitě lesklých horninou přetavenou při dopadu,
některých porostlých lišejníkem.
Ve chvíli, kdy pavouk začal svah zdolávat, vyšlo slun-
ce a Mirasol spatřila vnější okraj kráteru, na němž se mo-
zaikovitě střídala zeleň lišejníků s oslnivou bělostí sněhu.
Hodnoty kyslíku vytrvale stoupaly. Po teplém, vlh-
kém vzduchu, který jako sliny vypouštěly rty kráteru,
zůstávaly ledové plivance. Půl milionu tun vážíCÍ asteroid
ze Saturnových prstenců sem dopadl rychlostí patnácti
kilometrů za sekundu. Ale nyní již dvě století ohlodáva-
ly okraje kráteru deště, plazivé ledovce a lišejníky, a tak
byly otevřené okraje rány propadlé a zjizvené.
Pavouk se propracovával rýhovaným zářezem, který
tam po sobě zanechal ledovec. Korytem se s kvílením pro-
háněl studený vysokohorský vítr. V místech obnažených
ledových žil se držely bujné porosty lišejníku.
Některé horniny byly pruhované sedimenty ze starých
marsovských moří. Náraz je vytrhl a obrátil naruby.
Byla zima, což bylo v zapuštěných zahradách období
504
Bruce Sterling
úklidu. Zrádná suť na okraji kráteru byla slepená zmrz-
lým bahnem. Pavouk narazil na patu ledovce a vyškrábal
se nahoru na led. Holý svah byl žilkovaný zimním sně-
hem a prachem navátým letními bouřemi, uloženými na
sobě ve stovkách červenobílých vrstev. S postupem let se
žilky zvlnily a zkrabatily, jak ledovec tekL
Mirasol dosáhla hřebene. Pavouk, hoden svého jmé-
na, se rozběhl po zasněženém okraji. Dole, v osm kilo-
metrů hlubokém kráteru, vy tvarovaném jako mísa, ležel
převalující se oceán vzduchu.
Mirasol třeštila oči. Uvnitř této gigantické vzducho-
vé jámy, dvacet kilometrů široké, vláčel přetržený kruh
dešťových mraků tmavé sukně po podlaze tanečního sálu
v podobě čočkovitého moře jako vévodkyně při čtverylce.
Husté lesy zelenožlutých mangrovů lemovaly mělkou
nádrž a beze zbytku zabíraly roztříštěné ostrovy upro-
střed. Stromy jako by někdo pokropil tečkami jasně čer-
vených ibisů. Hejno těchto ptáků znenadání roztáhlo je-
střábovitá křídla, vzneslo se a v počtu nesčetných milio-
nů se rozlétlo po kráteru. Nevkus a troufalost této eko-
logické koncepce, její hrubá a prvoplánovitá vitalita, ji
vyděsily.
A to přišla zničit. Při tom pomyšlení zesmutněla.
Potom si připomněla léta lichocení královským učite-
lům a spolupráce s nimi na zničení vlastní kultury. Když
se naskytla šance na Žebřík, byla vybrána ona. Připom-
něla si své cíle a své protivníky a smutek zaplašila.
Dějiny lidstva ve vesmíru byly dlouhým eposem o am-
bicích a soupeření. Vesmírné kolonie od prvopočátku usi-
lovaly o soběstačnost a brzy svá pouta s vyčerpanou Zemí
zpřetrhaly. Nezávislé systémy vytvářející podmínky pro
život je vybavily mentalitou městských států. V přeto-
pené atmosféře O'Neillových habitatů vykvetly podivné
ideologie, odtrženecké skupiny nebyly ničím neobvyklým.
Vesmír byl příliš velký na to, aby se dal uhlídat. Prů-
Zapuštěné zahrady
505
kopnické elity ve svém vzepětí okázale pohrdaly každým,
kdo by je chtěl na cestě za neobvyklými technologiemi za-
stavit. Pochod, jímž se věda ubírala, se znenadání změnil
v šílený, zbrklý hon. Nové vědy a technologie rozbily vl-
nami budoucího šoku celá společenstva.
Rozbité kultury se pospojovaly do frakcí, navzájem
tak důkladně odcizených, že se jim říkalo lidstvo pou-
ze proto, že se lepší termín najít nepodařilo. Například
Tvární převzali vládu nad vlastní genetikou a prudkou,
umělou evolucí dali lidstvu vale. Jejich rivalové, Mecha-
nisté, nahradili tkáně nejmodernějšími protézami.
Skupina, z níž pocházela Mirasol, Patternisté, byli
frakcí odtrženou od Tvárných.
Patternisté se specializovali na mozkovou asymetrii.
Značně rozvinutá pravá mozková hemisféra jim umožňo-
vala vysoký stupeň intuitivnosti, obdařovala je metafo-
rami, par alelami a náhlými skoky v úrovni poznání. Vy-
nalézavý duch a pohotový, nepředvídatelný génius jim
zpočátku dávaly v konkurenci s ostatními náskok. Ale
ruku v ruce s těmito výhodami přišly závažné slabiny:
autismus, amnetické stavy, paranoia. Patterny se vymk-
ly kontrole a staly se groteskními pavučinami představ.
Tyto handicapy způsobily, že jejich kolonie ztratila sí-
lu. Odvětví, v nichž Patternisté vynikali, upadla a jejich
průmysloví konkurenti je předstihli. Konkurenční boj se
vyostřiL Kartely Tvárných a Mechanistů udělaly z ob-
chodní činnosti něco na způsob endemického boje. Pat-
ternistický hazard nevyšel, a tak jim jednoho dne celý
habitat pod nohama skoupili královští plutokrati. Svým
způsobem to byla laskavost. Královští byli přívětiví a pyš-
nili se, jak dobře dokážou přijímat uprchlíky a zkracho-
vance odjinud.
Sami Královští byli původně odpadlíci a disidenti.
Posthumanistická filozofie jim dala morální sílu a ve-
mlouvavou jistotu k ovládání a vstřebávání okrajových
506
Bruce Sterling
, I
skupin lidstva. Navíc měli podporu Investorů, kteří vládli
obrovským bohatstvím a tajnými technologiemi umožňu-
jícími mezihvězdné lety.
Radar Pavouka upozornil Mirasol na přítomnost po-
zemního vozidla konkurenční frakce.
Předklonila se v křesle a vyvolala na obrazovku jeho
obraz. Byla to boulovitá koule, nejistě balancující na čty-
řech dlouhých, vytáhlých nohách. Její silueta rýsující se
na obzoru se nějaký čas kolébavě pohybovala po protěj-
ším okraji kráteru a pak zmizela na vnějším svahu pod
ním.
Mirasol přemýšlela, jestli náhodou nepodvádí. Sama
byla v pokušení nějaký ten podvod zkusit - vyhodit na
svah pár zmrazených dávek aerobních bakterií nebo ně-
kolik desítek kapslí s hmyzími vajíčky - ale bála se mo-
nitorů, kterými inspektoři T-K sledovali situaci z oběžné
dráhy. V sázce bylo příliš mnoho - nejen její kariéra, ale
také budoucnost celé její frakce, zoufale a bez peněz ži-
vořící ve studeném amortizačním táboře. Říkalo se, že
vládce T-K, posthumánní bytost nazývaná Humří Král,
bude na soutěž osobně dohlížet. Selhat před jeho abs-
traktním černým zrakem by byla hrůza.
Na vnějším svahu kráteru pod ní se objevilo druhé
konkurenční vozidlo. Kymácelo se a klouzalo s nemož-
nou, agresivní elegancí. Dlouhý, ohebný trup vozidla se
při pohybu kroutil a svíjel jako chřestýš. Mohutná lesklá
hlava trčela vzhůru jako fasetová zrcadlová koule.
Cesty obou protivníků se sbíhaly ke shromaždišti, kde
měla šestice soupeřů obdržet závěrečné instrukce od krá-
lovského poradce. Mirasol vyrazila.
Když na obrazovce před Mirasol poprvé naskočil po-
hled na tábor, ohromilo ji to. Tábor byl obrovský a ab-
surdně složitý: panelované kupole a barevné minarety
z drogového snu, trůnící v lišejníkem porostlé poušti ja-
I'
Zapuštěné zahrady
507
ko nějaký zapomenutý lustr. Tak vypadal tábor Králov-
ských.
Tady se budou zdržovat porotci a odborníci z Bio-
umění, kteří budou sledovat, jak mezi sebou nově vysa-
zené ekosystémy zápasí o to kdo s koho.
Hermetická vrata do tábora obklopovala leskle zelená
houština lišejníků, jak porosty hodovaly na unikající vlh-
kosti. Mirasol provedla Pavouka zívajícími vraty dovnitř
a zaparkovala ho v garáži. Robotičtí mechanici již uvnitř
drhli a leštili stočené stometrové hadí vozidlo a lesklé čer-
né břicho osminohého pavouka. Černý pavouk stál shr-
beně a kabinu s periskopem měl pokleslou, jako by se
připravoval zaútočit. Jeho pompézní boky byly ozdobe-
ny rudými přesýpacími hodinami a logem frakce.
Pach prachu a mastnoty uvnitř garáže přebíjely kvě-
tinové vůně. Mirasol nechala mechaniky dělat co je tře-
ba a toporně odešla dlouhou chodbou. Snažila se uvolnit
křeče v zádech a v ramenou. Páskované dveře se před ní
rozpadly na vlákna a jakmile prošla, opět se scelily.
Ocitla se v jídelně, kterou se rozléhalo cinkání a řinče-
ní vysokých, opakovaných zvuků královské hudby. Stěny
byly obloženy vysokými obrazovkami, které ukazovaly
překvapivě krásné zahradní scenérie. Houbovitě vyhlíže-
jící serv, jemuž organometalický plášť a zploštělá usmě-
vavá hlava dodávaly napuchlý a téměř nemocný vzhled,
ji dovedl až ke křeslu.
Posadila se a koleny se zabořila do silného bílého
ubrusu. U stolu bylo sedm míst. Vysoké křeslo králov-
ského poradce stálo v čele stolu. Mirasol si z místa, které
jí určili, udělala jasnou představu o svém postavení. Se-
děla na opačném konci stolu, nalevo od poradce.
Dva její soupeři již seděli na svých místech. Jedním
byl vysoký rusovlasý Tvárný s dlouhými, tenkými paže-
mi. Ostré rysy tváře a třpytivé, znepokojené oči způsobo-
valy, že vypadal jako nevrlý pták. Druhým byl zakaboně-
508
Bruce Sterling
ný, tvrdý Mechanista s protetickými pažemi a polovojen-
skou blůzou, označenou na ramenou symbolem červených
přesýpacích hodin.
Mirasol si své dva soupeře mlčky, úkosem prohlížela.
Stejně jako ona byli oba mladí. Královští upřednostňo-
vali mládí a vybízeli zajaté frakce k prudkému zvyšování
svých početních stavů.
Tato strategie chytře rozvracela starou gardu každé
frakce přílivem vlastních potomků, od narození očkova-
ných kulturou Královských.
Ptačí muž, kterému místo hned vedle poradce vidi-
telně nebylo příjemné, vypadal, jako by chtěl něco říct,
ale neodvažoval se. Pirátský Mechák seděl a prohlížel si
umělé ruce, uši ucpané sluchátky.
U každého místa, kde bylo prostřeno, ležela kapsle
s alkoholem. Královští, kteří byli z oběžné dráhy zvyklí
na beztížný stav, používali kapsle běžně. Jejich přítom-
nost byla zároveň výsadou a ponížením.
Dveře se opět třepetavě rozlétly a dovnitř vtrhli dva
další konkurenti, téměř jako by závodili. Prvním byl těs-
tovitý Mechák, zatím nepřivyklý gravitaci, jemuž ochab-
lé končetiny podpírala mimokosterní konstrukce. Dru-
hým byla těžce zmutovaná Tvárná, jejíž trvale ohnuté
nohy končily chápavýma rukama. Nožní ruce měla ověše-
né silnými kroužky, které o sebe cinkaly, když se kolébala
přes parketovou podlahu.
Žena s podivnýma nohama se posadila naproti pta-
čímu muži. Začali spolu nesouvisle rozmlouvat jazykem,
kterému nikdo z ostatních nerozuměL Muž s podpůrnou
kostrou ležel v křesle naproti Mirasol, slyšitelně lapal po
dechu a očividně měl bolesti. Jeho plastové oční bulvy
vypadaly prázdně, jako by to byly kusy skla. Utrpení,
které mu působila gravitace, svědčilo o faktu, že je na
Marsu krátce, a jeho účast v soutěži znamenala, že jeho
frakce má vliv Mirasol se z něho dělalo špatně.
Zapuštěné zahrady
509
Nemohla se zbavit tíživého pocitu, že je v pasti. Její
konkurenti jako by celou SVOlI bytostí křičeli do světa, jak
moc si nezaslouží přežít. Vypadali nervózně, dravě, jako
vyhladovělí lidé ve člunu, kteří s utaj ovanou nedočkavostí
čekají, až zemře první.
Zahlédla v prohlubni lžíce vlastní odraz a najednou
si uvědomila, jak musí ostatním připadat ona. Intuitiv-
ní pravé polovině jejího mozku lidská omezení nestačila,
takže jí deformovala lebku. Měla nevýrazně hezkou tvář,
jak se na její genetické dědictví patřilo, ale cítila tísnivou
napjatost svého výrazu. Její tělo vypadalo v prošívané
pilotské vestě, šedohnědé výstroj ní blůze a kalhotách ne-
foremně. Konečky prstů měla okousané do masa. Viděla
na sobě podivínskou, poraženou auru starší generace své
frakce, těch, kteří to v obrovském světě kos mu zkusili
a neuspěli, a nenáviděla se za to.
Stále ještě čekali na šestého soutěžícího, když se du-
nivá hudba vzepjala do nenadálého crescenda a dorazila
královská poradkyně. Jmenovala se Arkádie Sorientiová,
začleněná. Byla členkou vládnoucí oligarchie T - K. Roz-
třepenými dveřmi se prokolébala opatrným krokem ženy,
která není zvyklá na gravitaci.
Měla na sobě oděv v investorském stylu, odpovídající
postavení vysokého diplomata.
Královští byli na svá pouta s mimozemskými Investo-
ry pyšní, neboť za své nezměrné bohatství vděčili právě
patronátu Investorů. Po kolena vysoké holínky, které mě-
la Sorientiová na nohou, měly falešné ptačí prsty, šupi-
naté stejně jako kůže Investorů. Oblečena byla do silné
drahokamy zdobené sukně ze zlatých šňůr k a tuhého:
slavnostního kabátku s vyšívanými manžetami. Silný lí-
mec jí za hlavou vytvářel obloukovitp vyklenutý barev-
ný záhyb. Plavé vlasy měla propleteny tak, že vytvářely
složitou kresbu připomínající iutC'grovaný obvod. Pleť na
holých nohou byla lesklá a hladká, jakoby čerstvě nala-
510
Bruce Sterling
kovaná. Oční víčka se jí Leskla měkkými plazími pastelo-
vými odstíny.
Jeden ze dvou osobních servů pomohl své paní used-
nout. Sorientiová se čiperně předklonila a propletla prs-
ty drobných, elegantních rukou, tak ověšených prstýnky
a náramky, že vypadaly jako blyštivé rukavice.
"Doufám, že vás potěšilo, že jste si mohli přátelsky
popovídat," prohlásila mile, jako by něco takového vůbec
bylo možné. "Omlouvám se, ale zpozdila jsem se. Šestý
účastník se k nám nepřipojí."
Na vysvětlení už nedošlo. Královští ze zásady nedě-
lali publicitu svým činům, které mohly být chápány jako
trest. V pohledech soupeřů, střídavě zaskočených nebo
chladně vypočítavých, se zračilo, že myslí na nejhoršÍ.
Oba podsadití servové kroužili kolem stolu a z táců
posazených na svých měkkých hlavách servírovali jedno-
tlivé chody. Soupeři se začali nervózně nimrat v talířích.
Na obrazovce za poradkyní se objevila schematická
mapa lbisího kráteru. "Všimněte si, prosím, upravených
hraničních čar," řekla Sorientiová. "Doufám, že se všich-
ni, jak tady sedíte, vyvarujete vstupu na cizí území - ne-
jen fyzicky, ale také biologicky." Vážně se na ně zadívala.
"Někteří z vás se možná chystají použít herbicidy. Je to
dovoleno, ale rozšíření postřiku mimo hranice vašeho se-
ktoru je považováno za hrubost. Vytvořit bakteriologic-
ký základ je křehké uměnÍ. Rozšiřování zacílených choro-
boplodných organismů je hrubé porušení etiky. Mějte na
paměti, prosím, že činnost, kterou zde vyvíjíte, znamená
narušení něčeho, co by v ideálních podmínkách měl být
přirozený proces. Proto fáze biotické setby potrvá pou-
ze dvanáct hodin. Stabilizace nové úrovně složitosti pak
bude moci nastat bez jakéhokoli dalšího zásahu. Vystří-
hejte se zveličování své úlohy a omezte se na svou hlavní
roli, a tou je být katalyzátorem."
Sorientiová mluvila vážně a slavnostně. Mirasol si
Zapuštěné zahrady
511
prohlížela obrazovku a s nemalým uspokojením zazna-
menala, že její území se zvětšilo.
Při pohledu shora měla kruhovitost kráteru vážné va-
dy na kráse.
V sektoru, který dostala Mirasol, jižním, bylo vidět
dlouhou zploštělou jizvu, jak se stěna kráteru zbortila
a sesula dovnitř. Jednoduchý ekosystém se rychle vzpa-
matoval, a tak už nejnižší svahy sesuvu věnčily girlandy
mangrovových stromů. Horní svahy nahlodávaly lišej ní-
ky a ledovce.
Šestý sektor byl zrušen. Mirasolin podíl představoval
téměř dvacet čtverečních kilometrů nového územÍ.
E osys é její frakce tak dostane víc prostoru, aby se
uchytIl, nez zapas na život a na smrt propukne naplno.
, N la to první soutěž tohoto druhu. Královští je po-
radah ]IZ desltky let jako objektivní zkoušku dovednos-
ti soupeřících frakcí. Pomáhalo jim to v politice rozděl
a panuj, když jednotlivé frakce štvali proti sobě.
V budoucích stoletích, až se Mars stane vůči živo-
tu p stinnějším, se zahrady převalí přes stěny kráterů
a. roZSlfI se po pov. chu. Mars se promění v džungli, v níž
Sl to spolu rozdali kultury různého původu. Pro Krá-
lovské byly tyto soutěže simulacemi budoucnosti které
pozorně sledovali. '
Pro. fr kc: byly soutěže zároveň podnětem k práci.
Ekologlc e vedy, :r:obízeny zahradními válkami, učinily
obrov ky rokv,vpr:d. S rozvojem vědy a vkusu se již
mnohe ne]starsI kratery staly z ekoestetického hlediska
závadnými.
lbisí kráter byl raným, hrubým experimentem. Frak-
ce, terá j j v!'tvořila, již dávno zanikla a její výtvor byl
nym povazovan za nevkusný.
Každá skupina, která se zahradničení věnovala tá-
bořilv vedle vlastního krát.eru a snažila se jej oživit' Ale
souteze byly na cestě po Zebříku zkratkou. Zhmotněné
512
Bruce Sterling
filozofie a vlohy soupeřů sváděly v zastoupení boj o to,
kdo bude vítězem. Sinusoidovité křivky růstu, vzestupy
a pády rozmachu a zániku, pochodovaly po monitorech
královských posuzovatelů jako burzovní zprávy. Složitý
souboj byl posuzován ze všech možných hledisek: tech-
nického, filozofického, biologického a estetického. Vítězo-
vé opustili své tábory, aby se mohli podílet na bohatství
a moci Královských. Bloudili chodbami T-K, vykládaný-
mi drahokamy, a vychutnávali vymoženosti, které nut-
ně přinášel: prodloužení délky života, společenské tituly,
kosmopolitní tolerance a mezihvězdná ochranná ruka In-
vestorů.
Když se nad krajinou rozklenul rudý úsvit, pětice by-
la rozestavena kolem Ibisího kráteru a čekala na signáL
Byl klidný den, čistotu oblohy kazilo jen několik vzdá-
lených kondenzačních pásů. Mirasol sledovala, jak narů-
žovělé sluneční světlo klouže po vnitřní straně západní
stěny kráteru. V mangrovových houštinách se začínali
probouzet ptáci.
Mirasol napjatě čekala.
Zaujala pozici na horních svazích holé suti, nahrnu-
té sesuvem. Radar jí ukazoval soupeře, rozmístěné kolem
vnitřních svahů: nalevo od ní vozidlo se znakem přesýpa-
cích hodin a had s hlavou ve tvaru drahokamu; napravo
kudlanka a koule na chůdách.
Signál přišel nenadále jako blesk: z oběžné dráhy slétl
ledový meteor a zanechal za sebou chocholovitý oblak
ztracené páry. Mirasol vyrazila.
Strategií Patternistů bylo zaměřit se na horní svahy
a lavinovou suť, okrajovou skulinu, v níž chtěli excelovat.
Jejich studený kráter v Syrtis Major jim umožnil stát se
odborníky na vysokohorské druhy. Doufali, že nyní ten-
to potenciál využijí. Dlouhý svah sesuvu, čnící vysoko
nad hladinu moře, se měl stát jejich mocenskou základ-
Zapuštěné zahrady
513
nou. Pavouk kolébavě sestupoval a rozstřikoval kolem se-
be jemnou mlhu lichenofágních bakterií.
Vzduch byl najednou plný ptáků. Na druhé straně
kráteru koule na chůdách seběhla ke břehu a začala pus-
tošit mangrovový porost. Jemné obláčky kouře prozrazo-
valy ničivý paprsek silného laseru, který krájel vegetaci.
Ptáci prudce vzlétali v celých hejnech, opouštěli hníz-
da, kroužili a vyděšeně se spouštěli dolů. Zpočátku by-
lo jejich frenetický křik slyšet jako vysoký šepot. Pak,
když se strach rozšířil, se křik začal vracet v několikaná-
sobných ozvěnách a sílit do šíleného příboje bolesti. Ve
vzduchu kráteru, ohřátém svítáním, se miliony šarlato-
vých prachových zrnek vznášely, kroužily a slévaly jako
kapky krve ve stavu beztíže.
Mirasol rozsévala semena vysokohorských skalniček.
Pavouk scházel po suťovém jazyku a vystříkával skuli-
ny a rozsedliny umělým hnojivem. Vyvracela balvany
a po hrstkách vypouštěla bezobratlé živočichy: hlístice,
roztoče, stinky, upravené mnohonožky. Rozstřikovala po
kamenech želatinu, aby se měli čím živit, než se uchytí
mechy a přesličky.
Z vřeštění ptáků šel strach. Ostatní frakce se zatím
plácaly v bahně dole na úrovni moře, rozsévaly spoušť,
ničily mangrovové stromy, aby se jejich výtvory mohly
uchytit. Velký had se kroutil a proplétal houštinou, uzlo-
val se a za kořeny rval pásy mangroví. Právě když se
Mirasol dívala, vršek jeho fasetové hlavy pukl a vypustil
mračno netopýrů.
Kudlankovitý krauler metodicky obcházel hranice
svého sektoru a pilovitými předními končetinami dělal
ze všeho, co viděl, třísky.
Krauler s přesýpacími hodinami pročesával svůj se-
ktor a zanechával po sobě bahnitou síť vypálených ob-
lastí. Za ním stoupala stěna dýmu.
Byl to smělý manévr. Sterilizace sektoru ohněm moh-
514
Bruce Sterling
la poskytnout novému biomu malou výhodu. Když na-
stoupila exponenciální tempa růstu, i malá injekce mohla
mít klíčový význam. Jenže lbisí kráter byl uzavřený sy-
stém. S ohněm se muselo opatrně. V prohlubni víc vzdu-
chu nebylo.
Mirasol se tvrdošíjně věnovala svému. Další byly na
řadě hmyzí druhy. Často bývaly opomíjeny kvůli velkým
mořským tvorům nebo tělnatým dravcům, ale z hlediska
biomasy, gram ke gramu, mohl být hmyz tím, co na svou
stranu strhne vítězství. Odpálila jedno pouzdro dolů na
břeh, kde se rozpustilo a uvolnilo vodní termity. Odsou-
vala ploché kamenné desky a kladla pod jejich sluncem
vyhřáté plochy schránky s vajíčky. Vypustila hejno lis-
tožravých mušek, jejichž maličká těla byla napěchovaná
bakteriemi. Uvnitř trupu krauleru byly jednotlivé auto-
matické zásobníky postupně rozmrazo\oány a vystřelová-
ny hubicemi, shazovány otvory ve dně nebo sázeny do
jam hloubených krumpáčovitýma nohama.
Každá frakce dávala vzniknout potenciálnímu světu.
Kudlanka vypustila nedaleko od břehu párek tvorů, kte-
ří vypadali jako černé obří větroně. Létali mračny ibisů
a otevírali velké tlamy jako síta. Na ostrovech uprostřed
kráterového jezera šplhali po skalách šupinatí mroži a vy-
fukovali páru. Koule na chůdách zakládala na troskách
mangrovů nový sad. Had si vlezl do vody a jeho faseto-
vitá hlava za sebou nechávala vlny ve tvaru V.
V sektoru přesýpacích hodin dál stoupal k nebi dým.
Požáry se šířily a pavouk horečnatě pobíhal sítí svých
zón. Mirasol vypouštěla hejna svišťů a skalních veverek,
a přitom sledovala pohyb dýmu.
Stala se chyba. Jak zakouřený vzduch tryskal ve slabé
marsovské gravitaci vzhůru, z výšek vtrhla na uprázdně-
né místo údolní vichřice; přinesla chladný vzduch. Man-
grovy se prudce rozhořely. Potrhané sítě hořících větví
vyletovaly do vzduchu.
Zapuštěné zahrady
515
Pavouk se vrhal do plamenů, tloukl do nich a zadu-
pával je. Mirasol se smála a představovala si, jak se v da-
tabankách posuzovatelů hromadí záporné body soupeřů.
Svahy jejího sesuvu byly před ohněm v bezpečí. Nebylo
tam nic, co by mohlo shořet.
Hejno ibisů se zformovalo do obrovského prstence
kroužícího nad břehem. Narušenými šiky se míhaly tem-
né siluety létajících dravců. Dlouhý chvost páry po me--
teoru se začal kroutit a trhat. Nevlídný vítr sílil.
Požár se rozpoutal také v sektoru hada. Ten zatím
plaval v kalných jezerních vodách, obklopený žoky sytě
zelených chaluh. Než si jeho řidič stačil všimnout, že se
něco děje, oheň již s hukotem stravoval velkou hromadu
zbytků vegetace, kterou zanechal na břehu. Nezůstalo již
nic, co by mohlo vítr brzdit. Po svahu zbaveném porostu
proudil vzduch dolů. Sloup kouře se valil a kroutil, jeho
černá mračna sršela jiskrami.
Jedno hejno ibisů se vrhlo do mračna. Vylétla jich
z něj jen hrstka a někteří viditelně hořeli. Mirasol začala
mít strach. Když kouř vyšplhal k okraji kráteru, ochladil
se a začal padat dolů a ven. Vznikal vertikální vír, torus
horkého dýmu a studeného větru.
Krauler rozhazoval seno plné semen pro trpasličí hor-
ské kozy. Těsně před ní spadl z nebe ibis, kterému na kr-
ku visel jakýsi tmavý svíjející se tvor, samé drápy a zu-
by. Přidala a dravce rozmačkala, potom zastavila a ne-
soustředěně se rozhlédla po kráteru.
Požáry se šířily nepřirozenou rychlostí. Malé obláčky
kouře stoupaly z desítky míst a s neskutečnou přesností
postihovaly velké hromady dřeva. Její upravený mozek
pátral po nějakém systému. Požáry, které se rozhořívaly
v sektoru kudlanky, byly o mnoho dál, než kam mohly
dolétnout jakékoli padající oharky.
V oblasti pavouka plameny přeskočily ochranné prů-
seky, aniž by po sobě zanechaly stopu. Měla pocit, že
518
Bruce Sterling
"Stejně by mi nikdo neuvěřiL"
"Ostatní si jich vůbec nevšimli," řekla Královská.
"Měli plné ruce práce s hašením plamenů." Krátce zavá-
hala. "Udělala jste dobře, že jste se nejdřív svěřila mně."
Mirasol se zahleděla své nové patronce do očí a po-
tom odvrátila zrak. "Nikomu jinému jsem to říct nemoh-
la. Řekli by, že jsem si to vycucala z ničeho, nanejvýš
z vlastního strachu."
"Neměla byste zapomínat na ostatní členy své frakce,"
připomněla jí s náznakem sympatie Sorientiová. "Teď,
když před sebou mají tak zářivou budoucnost, nijak by
jim neprospělo, kdyby se znovu vynořily pověsti, že trpí
paranoidními představami."
Pozorně se zahleděla na obrazovku. "Patternisté zví-
tězili kontumačně. Určitě to bude zajímavá studie. Kdy-
by nová zahrada začala být časem fádní, můžeme nechat
celý kráter z oběžné dráhy sterilizovat. Některá jiná frak-
ce může začít znovu s čistým stolem."
"Nedovolte jim stavět příliš blízko okraje, " řekla Mi-
rasoL
Velevážená dáma se na ni pozorně zadívala a naklo-
nila hlavu.
"Nemám žádný důkaz," pokračovala Mirasol, "ale ja-
kousi logiku v tom celém nacházím. Ti domorodci mu-
seli odněkud přijít. Kolonie, která kráter osadila, byla
při tom obrovském sesuvu určitě zničena. Byla to vaše
práce? Zabili je vaši lidé?"
Sorientiová se usmála. "Jste velice chytrá, moje milá.
Nahoře na Žebříku se neztratíte. A dovedete zachovat
tajemství. Místo mojí tajemnice je pro vás jako dělané."
"Byli zničeni z oběžné dráhy," prohlásila MirasoL
"Proč jinak by se před námi skrývali? Pokusili jste se
je vyhladit."
"Je to už dávno," prohlásila Královská. "Bylo to v za-
čátcích, kdy všechno bylo nejistější. Pátrali po tajemství
Zapuštěné zahrady
519
mezihvězdných letů, po technologiích, které znají jenom
Investoři. Říká se, že nakonec ve svém amortizačním tá-
boře dosáhli úspěchu. Potom už nebylo na vybranou."
"Potom byli v zájmu Investorů zabiti," dodala Mira-
soL Pohotově vstala a obešla kabinu. Nová, drahokamy
zdobená sukně jí kolem kolenou chřestila. "Aby si s námi
mimozemšťané mohli dál pohrávat, ukrývat svá tajem-
ství a prodávat nám cetky."
Královská zkřížila ruce na prsou. Prsteny a náramky
při tom zacinkaly. "Náš Humří Král je moudrý," řekla.
"Kdyby lidstvo napřelo své úsilí ke hvězdám, co by by-
lo s terraformací? Proč bychom měli prodat samotnou
schopnost tvoření, abychom byli stejní jako Investoři?"
"Ale pomyslete na ně," odpověděla MirasoL "Před-
stavte si, jak ztrácejí své technologie, degenerují na lid-
skou úroveň. Hrstka divochů, živící se ptačím masem.
Představte si strach, v němž po generace žili, zamysle-
te se na tím, jak spálili své domovy a sami sebe zabili,
když viděli, že přicházíme pošlapat a zničit jejich svět.
Necítíte hrůzu?"
"Kvůli lidem?" zeptala se Sorientiová. "Ne!"
"Vážně to nechápete? Dali jste této planetě život jako
uměleckou formu, jako nějakou obrovskou hru. Nutíte
nás, abychom v ní hráli, a ti lidé kvůli tomu zemřeli!
Nechápete, jakou to na všechno vrhá špínu?"
"Naše hra je skutečnost," namítla Královská. Uká-
zala na obrazovku. "Nemůžete popřít barbarskou krásu
zkázy. "
"Vy tuto katastrofu obhajujete?"
Královská pokrčila rameny. "Kdyby život fungoval
dokonale, jak by se věci mohly vyvíjet? Nejsme snad
postlidé? Věci rostou a věci umírají. Jednou nás kosmos
zabije všechny. Kosmos nemá smysl a jeho prázdnota je
absolutní. Je to ryzí hrůza, ale je to také ryzí svoboda.
Mohou ji naplnit jen naše ambice a to, co vytvoříme."
I.W
Bruce Sterling
"A to vaše činy ospravedlňuje?"
"Jednáme v zájmu života," řekla Královská. "Naše
nll' se staly přírodními zákony tohoto světa. Klopýtáme,
prutože život klopýtá. Jdeme dál, protože život musí jít
dAl. Až uvidíte svět z perspektivy, z oběžné dráhy; až se
moc, kterou vládneme, ocitne i ve vašich rukou - pak nás
můžete soudit." Usmála se. "Budete soudit sama sebe.
Budete Královská."
"Ale co frakce, které držíte v zajetí? Co zprostředko-
vatelé, kteří naplňují vaši vůli? Kdysi jsme měli vlastní
cíle. Neuspěli jsme a vy nás teď izolujete, nutíte nám své
ideologie, děláte z nás pověsti. Potřebujeme něco vlast-
ního. Teď nemáme nic."
"To není pravda. Máte, co jsme vám dali my. Máte
Žebřík. "
Mirasol ta vidina působila palčivou bolest: moc, svět-
lo, náznak spravedlnosti, tato planeta se všemi svými
hříchy a smutky se scvrkla do zářivé arény hlub oko dole.
"Ano," přikývla nakonec. "Ano, máme."
Dvacítka evokací
1. EXPERTNí' SYSTÉMY. Když byl Nikolaj Leng
maJý kluk, vyučoval ho kybernetický systém s holografic-
kým rozhraním. Hologram přijal podobu mladé Tvárné.
Jeho "osobnost" tvořil interaktivní kompozitní expertní
systém, zkonstruovaný tvárnými psychotechniky. Nikolaj
ho zbožňoval.
2. NERODí SE. "Chceš říct, že všichni pocházíme ze
Země?" pochyboval Nikolaj.
"Ano," odvětil hologram dobrosrdečně. "První sku-
teční osadníci vesmíru se narodili na Zemi - vznikli po-
hlavní cestou. Od té doby samozřejmě uběhly stovky let.
Ty jsi Tvárný. Tvární se nerodí."
"Kdo žije na Zemi ted'?"
"Lidské bytosti."
522
B'ruce Ster-ling
"Aháááá," odvětil Nikolaj; klesající tón jeho hlasu
prozradil prudký pokles zájmu.
3. NEFUNKČNí NOHA. Nadešel den, kdy Nikolaj
poprvé spatřil Mechanistu. Byl to diplomat a obchodní
zástupce, kterého jeho frakce umístila do Nikolajova ha-
bitatu. Nikolaj si s několika dětmi ze svých jeslí hrál na
chodbě a diplomat prošel kolem nich. Jedna z Mechanis-
tových nohou vypovídala službu, cvakala a bručela. Ni-
kolajův kamarád Alex se jal kulhání napodobovat. Muž
se na ně prudce otočil a doširoka otevřel plastové oči.
"Genové linie," obořil se na ně. "Můžu si vás koupit, ne-
chat narůst, prodat, rozřezat na kousíčky. Váš křik: moje
hudba. "
4. SAMETOVÁ PATINA. Za olemovaný límec Niko-
lajovy vojenské blůzy stékal pot. Vzduch byl na opuštěné
stanici sice dýchatelný, ale také nesnesitelně horký. Niko-
laj pomohl seržantovi obrat mrtvého horníka o cennosti.
Aseptické tělo zavražděného Tvárného bylo vysušené, ale
jinak bezvadné. Vstoupili do další sekce. Ve slabé gravi-
taci se tam rozvalovalo tělo mechanistického piráta. Byl
zabit při útoku a jeho tělo se ve skafandru rozkládalo
několik týdnů. Tvář mu pohltila šedivá, palec tlustá sa-
metová patina.
5. URÁŽí. Nikolaj byl se dvěma muži ze své jednotky
na dovolence v Prstencové radě. Popíjeli v beztížném ba-
ru jménem EKLEKTICKÝ EPILEPTIK. Prvním z jeho
druhů byl Simon Afriel, sympatický, cílevědomý mladý
Tvárný ze staré školy. Druhý měl mechanistický oční im-
plantát. Pochybovalo se o jeho loajalitě. Bavili se o sé-
mantice. "Zdání klame," podotkl Afriel. Druhý muž zne-
nadání strhl z hrany stolu téměř neviditelné odposlou-
Dvacítka evokací
523
chávací zařízenÍ. "A štěnice urážejí," prohodil s úsměvem.
Už ho nikdy neviděli.
. .' Mechanistický pirát, který vypovídal službu a zra-
zoval genetické linie. Neviditelná odposlouchávací zaříze-
ní si vás kupují, nechávají narůst a prodávajÍ. Cílevědo-
mý mladý Tvárný z opuštěné stanice, zabitý při útoku.
Padající psychotechnici dali pohlavní cestou vzniknout
vysušenému obchodnímu zástupci. Pochybovalo se o loa-
jalitě holografického rozhranÍ. Kybernetický systém mu
pomohl obrat jeho plastové oči o cennosti. . .
6. ZAMYŠLENÝ SOUCIT. Mechanistka se na něho
zahleděla, ve tváři se jí zračil zamyšlený soucit. "Vybu-
dovala jsem si tu obchodní pozici," oznámila Nikolajo-
vi, "moje disponibilní hotovost je ale dočasně omezená.
Naproti tomu ty jsi právě přeběhl od Rady s naditými
kapsami. Já sháním peníze; ty sháníš stabilitu. Navrhuji
sňatek. "
Nikolaj přemýšlel. Byl v mechanistické společnosti
nový. "Nese to s sebou sexuální vztah?" zeptal se. Žena
se !la něho bezvýrazně zadívala. "Mezi námi dvěma?"
7. TOKOVÉ VZORCE. "Něco tě trápí," prohlásila je-
ho žena. Nikolaj zavrtěl hlavou. "Ale ano, trápí," nevzdá-
vala se. "Naštvala jsem tě, protože jsem obchodovala
s pirátským kontrabandem. Vadí ti, že naše společnost
vydělává z útoků na tvoje lidi."
Nikolaj se smutně pousmál. "Asi máš pravdu. V ži-
votě jsem nepoznal nikoho, kdo by rozuměl mým nejni-
ternějším citům tak jako ty." Láskyplně se na ni zadíval.
"Jak to děláš?"
"Mám infračervené skenery," prozradila. "Ve tváři ti
vidím vzorce toku krve."
524
Bruce Sterling
8. OČNí TELEVIZE. Bylo až s podivem, kolik je vlast-
ně v očním důlku k dispozici místa. Mechanističtí prote-
tikové vlastní zrakové Ústrojí maximálně zmenšili. Niko-
laj si nechal nainstalovat několik dalších zařízení: hodiny,
monitor tělesných funkcí, televizní obrazovku, vše napo-
jené přímo na zrakový nerv. Pomůcky byly užitečné, ale
zpočátku se těžko ovládaly. Z nemocnice domů ho mu-
sela odvést žena, protože kvůli choulostivosti zrakových
aktivačních IIlechanismů se mu před očima stále míhaly
burzovní zprávy. Nikolaj se na manželku zpoza plasto-
vých očí usmál. "Zůstaň se mnou přes noc," požádal ji.
Ona pokrčila rameny. "Dobře," uvolila se. Dotkla se dve-
ří Nikolajova bytu a vzápětí zpmřela. Vrah potřel kliku
kontaktním jedem.
9. TVÁRNÉ TERČE. "Hele," prohlásil vrah, ochablou
tvář zbrázděnou Únavou, "neotravuj mě tu s ideologií.._
Převeď peníze a řekni mi, koho chceš zabít."
"Bude to práce v Prstencové radě," prozradil Niko-
laj. Byl neklidný z emocionálních drog, které pravidel-
ně užíval, aby potlačil žal, a musel se bránit vlnám po-
divně zvráceného veselí, které se mu neustále vracely.
"Kapitán-doktor Martin Leng z Bezpečnostní služby Prs-
tencové rady. Patří k mé genetické linii. Moje přeběhnutí
způsobilo, že to s jeho vlastní loajalitou vypadá špatně.
Zabil mi ženu."
"Z Tvárných jsou dobré terče," pochvaloval si vrah.
Bezruké a beznohé tělo se mu vznášelo v průhledné vy-
živovací nádrži. Barevné plazmy mu omývaly nafialovělé
konečky nervových uzlin, opatřených konektory. Do ná-
drže zabrodil tělesný serv a začal vrahovi připevňovat
paže.
10. DĚTSKÁ INVESTICE. "Uznáváme vaši investici
Dvacítka evokací
525
do tohoto dítěte, akcionáři Lengu," pravila psychotech-
nička. "Třebaže jste ji stvořil - anebo zaplatil technikům,
kteří ji stvořili nepatří vám. Podle našich předpisů se
s ní musí zacházet jako s každým jiným dítětpm. Je vlast-
nictvím naší lidové pospolité republiky."
Nikolaj ženu popuzeně probodl pohledem. "Já ji ne-
stvořil. Je posmrtným klonem mojí manželky. A patří
společnostem mojí ženy, tedy spíše jejímu svěřeneckému
fondu, ve kterém působím jako vykonavateL.. Ne, sna-
žím se vám říct, že vlastní, nebo má přinejmenším re-
tenční právo na částečnĚ' autonomní majetek, který moje
zesnulá žena v těch společnostech měla, a ten jí připadne
při dosažení zletilosti... Rozumíte mi?"
"Ne. Jsem vychovatelka, ne finančnice. O co přesně
tím usilujete, akcionáři? Pokoušíte se znovu stvořit svou
zesnulou manželku?"
Nikolaj na ni vrhl nicneříkající pohled. "Šlo mi o da-
ňové zvýhodnění."
... Nechal posmrtný klon vydělávat z útoků. Čás-
tečně autonomní majetek si vybudoval obchodní pozici.
Neustále se vracející vlny pirátského kontrabandu. Je-
ho ochablá tvář tě otravuje s ideologií. Nejniternější city
vzápětí zemřely. Potři dveře kontaktním jedem. . .
11. ODPORNÁ VĚRNOST. "Tady na periferii se
mi líbí," pověděl Nikolaj vrahovi. "Nikdy vás nenapadlo
zběhnout?"
Vrah se zasmál. "Býval jsem pirát. Čtyřicet let mi
trvalo, než jsem se přifařil k tomuhle kartelu. Když jsi
sám, jsi akorát maso, Lengu. To bys měl vědět."
"Tahle věrnost vám ale musí být odporná. Určitě vás
omezuje. Nechtěl byste radši vlastní Komplex a vlastní
pravidla?"
"Mluvíte jako ideolog," namítl vrah. Na protetických
526
Bruce Sterlzng
Dvacítka evokací
527
předloktích mu slabě blikaly monitory tělesných funkcí.
"Jsem věrný Kyotid zaibatsu. Patří jim celé tohle před-
městí. Patří jim dokonce i moje ruce a nohy."
"Kyotid zaibatsu patří mně," prohlásil Nikolaj.
"Aha," odvětil vrah. "To na situaci vrhá jiné světlo."
lý kluk v jeslích. Zbožňujete ji. Řekl jste jí to. Mám to
nahrané."
"Děláte si legraci," opáčil Nikolaj. "Moje učitelka ne-
byla nic než kybernetické rozhraní. Datový systém ne-
můžete brát za rukojmí."
Ale můžu" bojovně namítl mladík. "Starý expertní
sys ém vyhodÚi, místo něj tam ted' běhá nový, který má
spolehlivější ideologii. Dívejte." Na obrazovce se objevila
druhá tvář; byl to onen nelidsky dokonalý a lehce žhnoucí
obraz jeho kybernetické učitelky. "Zachraň mě, Nikolaji,
prosím," žadonila strnule. "Je bezcitný."
Znovu se objevila mladíkova tvář. Nikolaj se skep-
ticky zasmá1. "Vy jste si tedy schoval staré nahrávky?"
optal se. "Nevím, co to tu se mnou hrajete, ale ta data asi
nějakou cenu mít budou. Jsem ochoten být štědrý." Vy-
slovil cenu. Mladík potřásl hlavou. Nikolaj začínal ztrácet
trpělivost. "Heleďte se," nadhodil. "Z čeho usuzujete, že
obyčejný expertní systém má nějakou objektivní hodno-
tu?"
"Prostě to vím," odvětil mladík. "Sám jsem jedním
z nich."
12. HROMADNÉ PŘEBĚHNUTí. "Chceme odejít
do vašeho Komplexu," pravil Superchytrý. "Musíme ode-
jít do vašeho Komplexu. Ostatní nás nechtějí."
Nikolaj si nepřítomně čmáral světelným perem po
praktické videoobrazovce.
"Kolik vás tam je?"
"V genetické linii nás bývalo jednapadesát. Před hro-
madným přeběhnutím jsme pracovali na kvantové fyzice.
Dosáhli jsme několika menších objevů. Snad by se daly
komerčně využít."
"Báječně," zaradoval se Nikolaj. Vykouzlil na tváři
zamyšlený soucit. "Předpokládám, že vás Prstencová ra-
da pronásledovala obvyklým způsobem - tvrdila, že jste
duševně labilní, ideologicky nespolehliví a tak podobně."
"Ano. Jejich agenti už zabili třicet osm našich lidí."
Superchytrý si neklidně osušil pot, který se mu perlil na
opuchlém čele. "Nejsme duševně nemocní, pane předse-
do Komplexu. Nebudeme vám působit potíže. Stojíme
jenom o místo, kde v klidu dokončíme práci, než nám
Bůh sní mozky."
14. ÚSTŘEDNí OTÁZKA. Nikolaj se nacházel na pa-
lubě lodi cizinců. V brokátovém kabátu velvyslance se
necítil příjemně. Nasadil si těžké sluneční brýle před plas-
tové oči. "Vaší návštěvy Komplexu si velmi vážíme," po-
věděl plazímu Praporčíkovi. "Je to pro nás velká pocta."
Investorský Praporčík nadzvedl mnohobarevný záhyb
na týlu mohutné hlavy. "Jsme připraveni obchodovat,"
prohlásil.
"Zajímají mě cizí filozofie," vysvětlil Nikolaj. "Jak os-
tatní druhy odpovídají na velké otázky bytí."
"Existuje ale pouze jediná ústřední otázka," namítl ci-
zinec. "Odpovědí na ni se zabýváme od hvězdy ke hvězdě.
Doufali jsme, že nám ji pomůžete zodpovědět."
13. DATOVÁ RUKOJMí. Zachytili důležité volání od
kohosi z Prstencové rady. Nikolaje to překvapilo a zau-
jalo zároveň, proto hovor přijal osobně. Na obrazovce se
objevila tvář mladého muže. "Držím vaši učitelku jako
rukojmí," prohlásil.
Nikolaj se zamračil. "Cože?"
"Tu osobu, která vás učila, když jste byl ještě ma-
528
Bruce Ster-lmg
Dvacítka evokací
529
Nikolaj zbystřil.
"Jak ta otázka zní?"
,,'Máte něco, co chceme?'''
"Nepotřebuj u drogy," usmál se Nikolaj. "Mám svoje
velmocenské sny." Začal se svlékat.
Žena ho netrpělivě sledovala. "Nebuď labuť, Nikola-
ji." Přitiskla si inhalátor k nosní dírce a nasála. Na tváři
jí vyrazil pot, uši a krk jí zrudly vzrušením.
Nikolaj z ní nespouštěl oči, nato pokrčil rameny a
zlehka se z pozlacené trubičky nadechl. Nervovou sou-
stavu mu okamžitě paralyzoval prudce sílící pocit extáze.
Tělo mu ochablo a nekontrolovatelně se chvělo.
Žena ho začala nešikovně laskat. Řev chemické roz-
koše udělal ze sexu cosi nepodstatného. "Proč... proč se
namáháš?" zeptal se přerývaně.
Manželka vypadala překvapeně. "Je to tradice."
15. ZDĚDĚNÉ NADÁNí. Nikolaj se zadíval na děvče,
které mělo staromódní oči. "Šéf Bezpečnosti mi obsta-
ral váš trestní rejstřík," pravil. "Porušování autorských
práv, organizované vydírání, tajná dohoda k omezování
obchodu. Kolik vám je?"
"Čtyřicet čtyři," odvětilo děvče. "A kolik vám?"
"Asi sto deset. Musel bych se podívat do svojí složky."
Dívčin vzhled jej znepokojoval. "Kde jste přišla k těm
starodávným očím?"
"Patřily mojí matce. Zdědila jsem je. Vy jste ale po-
chopitelně Tvárný. Nemáte tušení, co to bývala matka."
"Právě naopak," namítl Nikolaj. "Domnívám se, že
jsem vaši matku znal. Byli jsme manželé. Po její smrti
jsem vás nechal naklonovat. Tím pádem jsem tedy asi
vaším - zapomněl jsem ten termín."
"Otec."
"To zní docela dobře. Očividně jste zdědila její na-
dání pro ekonomii." Znovu se zadíval do jejích záznamů.
"Nechtěla byste k seznamu svých trestných činů přidat
bigamii ?"
. .. Duševně labilní nějakou cenu mít budou. Ome-
zování obchodu vrhá na praktickou video obrazovku jiné
světlo. Několik menších objevů v otázkách bytí. Váš osob-
ní záznam ho pronásledoval. Opuchlé čelo nemůže brát
datový systém za...
17. BliKAjící STĚNA Nikolaj oslovil blikající stě-
nu obrazovek. "Stárnu," pravil. "Zdraví mi slouží když
jsem si vybíral programy dlouhověkosti, měl jsem šťast-
nou ruku - chybí mi ale ta odvaha, kterou jsem míval
dřív. Už nejsem tak přizpůsobivý, tak schopný. A Kom-
plex mi přerostl přes hlavu. Nemám na vybranou. Musím
odejít do důchodu."
Pozorně sledoval, zda se od obličejů na obrazovkách
dočká nějaké, jakékoliv, odezvy. Dvě stě let dlouhý život
ho naučil umění odečítat z tváří. Dovednosti jej dosud
neopustily - upadla pouze ona vůle za nimi. Odměřenost
členů řídící rady přemohl šok a ve tvářích se jim zračily
ctižádost a nenasytnost.
16. ŘEV ROZKOŠE. "Hlavně nesmíš zkostnatět,"
kladla mu na srdce manželka. "Jedině tak zůstaneš mla-
dý." Z podvazkového pouzdra vytáhla pozlacený inhalá-
tor. "Dej si."
18. ZÁKONNÉ CílE. Mechanisté vypustili do před-
městí sondy. Přístroje bez tváře, vyzbrojené obsílkami,
se míhaly davy v chodbách a hledaly zákonné cíle.
Nikolajův bývalý šéf Bezpečnosti se znenadání odpo-
jil od davu a prchal do bezpečí. Ručkoval ve stavu bez-
tíže od úchytu k úchytu jako obrněný gibbon. Kousek
530
B'ruce Sterling
Dvacítka evokací
531
od Nikolajových dveří mu jedna z protéz náhle uklouzla;
sondy se na něho vrhly Elektromagnetická klepeta mu
paralyzovala končetiny, bylo slyšet křupání plastu.
"Monstrprocesy," zajíkal se. V hlubokých vráskách
na staré tváři se mu leskly potůčky potu. "Roztrhají mě!
Pomoz mi, Lengu!"
Nikolaj smutně potřásl hlavou. "Tys mě do toho do-
stal! Tys byl ideolog! Já jsem jenom chudák vrah!" ječel
stařec.
Nikolaj mlčel. Stroje uchopily a oddělily starcovy ru-
ce a nohy.
"To nic, pane," odvětili konejšivě. "Teď máme my za
úkol pamatovat si vás, ne opačně." Nikolaj upadl do roz-
paků. Neuvědomil si, že hovoří nahlas.
"Vzal jsem si jed," vysvětlil omluvně.
"Víme," přikývli. "Doufáme, že nemáte bolesti?"
"Ne, vůbec žádné. Vím, že jsem uděla] správně. Jsem
hodně starý. Starší, než snesu." Znenadání se začal v nit-
ru děsivě hroutit. Klouzal k nicotě a odpadávaly mu
kousky vědomÍ. Tu si uvědomil, že zapomněl svá poslední
slova. S příšerným úsilím si vzpomněl a vykřikl.
"Marnost je svoboda!" Naplněn pocitem vítězství ze-
mřel. Zatlačili mu oči.
19. PRASTARÉ ROZPORY. "Ty seš tím fakticky
napěchovanej, co? Všem a těma starýma plkama!" Mladí
hovořili jazykem, který byl plný slangu, a Nikolaj mu
jen stěží rozuměl. Když se na něho dívali, ve tvářích se
jim zračila směsice agresivity, lítosti a úcty. Nikolajovi se
zdálo, jako by ani nemluvili jinak než křikem. "Připadá
mi to, jako bych stál proti přesile."
"No ale ty stojíš proti přesile, starej Nikolaji! V tom-
hle baru máš muzeum, co? Máš tu mauzoleum! Poděl se
s našima ušima o svý starý hranice, posloucháme! O ty
debilní videoideologie, o ty prastarý rozpory ducha. Me-
cháci a Tvární, co? Války dvou stran jedný mince!"
"Jsem unavený," pravil Nikolaj. "Moc jsem toho vy-
pil. Někdo mě vezměte domů."
Vyměnili si poplašené pohledy. "Tady jsi doma! Nebo
ne?"
20. OČI ZATlAČENÉ. "Byli jste velice laskaví," po-
děkoval Nikolaj dvojici mladíků. Byli to archeologové
Kosmosity, oblečení v akademických šatech, posetých vy-
znamenáními a medailemi Terraformačních komplexů.
Nikolaj si uvědomil, že si nevzpomíná, jak se jmenují.
ČASOVÁ POSLOUPNOST
TVÁRNÝCH/ MECHANISTŮ
2045 - rodí se Pavoučí růže
2053 - Interdikt nad Zemí
2050-2150 - období Spojených světů
2186 - rodí se Abelard Lindsay
2195 - naklonována Kitsune
2203 - Lindsay vyslán na studia do Prstencové rady
2205 - Konstantin vyslán na studia
2209 - "rodí" se Nikolaj Leng
2210 - "rodí" se Simon Afriel
2213 - Lindsay se vrací do Pospolité republiky Mare Sere-
nitatis, na oběžné dráze Měsíce
2215 - Lindsay vyhnán do Lidového zaibatsu Mare Tran-
quillitatis, na oběžné dráze Měsíce
2216 - převrat v Republice; Lindsay odchází na Rudý kon-
senzus
2217 - přilétají Investoři
2217 - Lindsay a Nora Mavrides přicházejí do Goldreich-
Tremaine
2253 - Lindsay odchází z Goldreich- Tremaine do kartelu
Dembowska
2267 - naklonována Věra Konstantinová
2283 - umírá Nora Mavrides; děj "Pavoučí růže"
2284 - založen Carevnin komplex
2286 - souboj Lindsaye s Konstantinem
2291 - Lindsay se zotavuje ze souboje, odchází do Carevni-
na komplexu
2328 - "rodí" se Hans Landau
2354 - děj "Královny Cikád"; pád Carevnina komplexu;
Lindsay navštěvuje Zemi
2386 - končí SCHISMATRIX
2554 - děj "Zapuštěných zahrad"
III
Sterling, (Michael) Bruce
(1954 - )
román Schismatrix (1985-nom. Nebula, č. Schismatrix-
Schismatrix Plus/Laser 2006), kde na pozadí životních
osudů revolučního radikála a posléze unaveného umělce
p.ečliv popisuje e bvyklý vývoj lidstva a jeho spoluprá-
CI s mImozemskyml obchodníky z rasy mvestorů. Celý
cyklus ze světa Mechanistů a Tvárných později vyšel sa-
mostatně včetně románu v souboru Schismatrix Plus
(1996, č. Schismatrix Plus/Laser 2006). Povídky tohoto
cyklu. sh:nul v,souboru Crystal Express (1989), kde
se objevIly take některé mimořádně zdařilé samostatné
práce, z nichž uveďme především Dinner in Audoghast
(IASFM 1985-nom. Hugo), Green Days in Brunei (IASFM
1985-nom. Nebula) či F10wers of Edo (IASFM 1987-nom.
Hugo a Nebula).
Sterling však neovlivnil SF žánr 80. let pouze jako
autor, významný dopad na vývoj kyberpunku a tím ne-
římo i na podobu veškeré soudobé tvorby měl rovněž
Jako vydavatel proslulého fanzinu Cheap Truth (1984-
1986), kde pod pseudonymem Vincent Omniaveritas po-
skytl prostor mnohdy velmi divokým polemikám. Dá-
le es: il vůbec první a dodnes bezkonkurenčně nej-
znameJsI kyberpunkovou antologii Mirrorshades: The
CyberI?unk A thology (1986, č. Zrcadlovky: Kyber-
punkova antologIe/Laser 2000), v níž se tento subžánr
poprv,é pr?jevil v celé své ématické a obsahové šíři. V pa-
matnem uvodu shrnul zakladní myšlenky hnutí a sám
do antologie přispěl povídkami Red Star, Winter Orbit
(Omni 1983, sp. William Gibson č. Červená hvězda zim-
ní orbit-Vypálit Chrom/Návrat 1998 Rudá hvězda' zim-
ní orbita-Zrcadlovky/Laser 2000 a Rudá hvězda' zim-
ní. orbit-Jak vypálit chrom/Návrat 2004) a Mo;art in
M"rorshades (Omni 1985, sp. Lewis Shiner Mozart ve
slunečních brýlích-Hvězdy jako bozi/ AFSF '1993 a Mo-
zart v zrcadlovkách-Zrcadlovky/Laser 2000).
Ústup od skomírajícího kyberpunku předznamenal
opět více než zdařilý román Islands in the Net (1988-
Americký spisovatel sci-fi, narozen 14. 4. 1954 v texa-
ském Bronsvillu, v roce 1976 úspěšně zakončil studium
žurnalistiky. Nedávno si za ženu vzal autorku a filmařku
Jasmillu Tesanovic, žijí spolu v srbském Bělehradu. Do
žánru vstoupil povídkou Man-Made Self (1976) vantolo-
gii Lone Star Universe (ed. Geo W. Proctor a Steven
Utley 1976). Pověst slibného autora získal dnes již po-
zapomenutým románem Inovulation Ocean (1977, Č.
Oceán prachu/Winston Smith 1993), dobrodružným pří-
během z planety N ullaqua, kde lidé obývají pouze dno
obrovského kráteru pokryté prašným oceánem skrývají-
cím ve svých hlubinách fascinující a dosud zcela nepro-
bádaný mimozemský život. Obdobného pojetí se drží ta-
ké neprávem opomíjený román Artificial Kid (1980),
v němž lze rozeznat prvky tehdy pomalu nastupujícího
kyberpunku. Mediálně proslulý mistr bojového umění se
zde na útěku před civilizací pokusí nalézt na cestě roz-
manitým mimozemským prostředím nový smysl svého již
nepříliš uspokojivého života.
Pozornost čtenářů i kritiky upoutal až uznávanou
sérií ze světa znepřátelených kast kyberneticky zdoko-
nalených Mechanistů a geneticky šlechtěných Tvárných,
kteří reprezentují lidskou společnost ve světě různých mi-
mozemských ras vzdálené budoucnosti. Vedle kratších
prací Swarm (F&SF 1982-nom. Hugo a Nebula, č. Roj-
Ikarie 6/92 a Nové dobré kusy/Laser 2001), Spider Rose
(F&SF 1982-nom. Hugo, č. Pavoučí růže-Ikarie 10/96),
Cicada Queen (Universe 13, ed. Terry Carr 1983-nom.
Nebula, č. Královna cikád-Ikarie 6/95), Sunken Gardens
(Omni 1984-nom. Nebula, č. Zapuštěné zahrady-Ikarie
8/99) a Twenty Evocations (Interzone 1984, č. Dvacet
vzpomínek-Živel 4/96) sem patří také stěžejní dílo ky-
berpunkového žánru, za nějž je dnes právem považován
I
II:
J.W.Campbell Memorial Award, nom. Hugo), v němž je
rodinný život hlavní hrdinky v poklidné budoucnosti ro-
ku 2023 narušen nebezpečnou skupinou zlodějů informa-
cí a technologií, které se po spojení národnostních stá-
tů do jednoho gigantického megasystému staly přirozeně
nejhodnotnějším obchodním artiklem. Průmyslová revo-
luce vrcholí díky předčasnému vynálezu analytických pří-
strojů v alternativním světě 19. století ze steampunkové-
ho románu The Difference Engine (1990-nom. Nebu-
la, sp. William Gibson, č. Mašina zázraků/Návrat 1999),
jehož děj je zaměřen zejména na osudy tajemného soubo-
ru děrných štítků či na občanskými nepokoji rozbouřený
Londýn stižený neobvykle silnou smogovou inverzÍ.
V několika následujících letech se věnoval žurnalisti-
ce, pravidelně přispíval např. do známého časopisu Wired
a řídil vědeckou rubriku magazínu FeSF, u nás známe
z tohoto období články Think of the Prestige (F &SF 1992,
č. Berte to prestižně-F&SF 6/94) a Good Cop, Bad Hac-
ker (Wired 5/95, č. Hodný polda, zlý hacker-Žive14/96).
Do literatury faktu zavítal v knize The Hacker Crack-
down: Law and Disorder on the Electric Fron-
tier (1992), kde se jako jeden z prvních věnoval dnes tak
aktuální tématice počítačového pirátstvÍ. V pořadí dru-
hý povídkový soubor Globalhead (1992) shrnuje pře-
devším tituly Our Neura/ Chernobyl (F&SF 1988-nom.
Hugo) a Dori Bangs (IASFM 1989-nom. Hugo a Nebu-
la) či i u nás známé We See Things Different/y (Semio-
text ( e) 1989, č. My se na věci díváme jinak-To nejlepší
ze SF l/Kredit 1994) a The Unthinkable (F&SF 1991, č.
Nemyslitelný-Cthulhu 2000/Polaris 2001).
Prostředí blízké budoucnosti sužované stále se zhor-
šujícím klimatem zobrazil v románu Heavy Weather
(1994, č. Drsné počasí/Milenium 1998), v němž skupina
vědců zkoumá častý výskyt tornád a přitom očekává pří-
chod bouře zcela mimořádných rozměrů. K motivu evo-
luce lidstva se vrátil v stylově vyzrálém románu Holly
Fire (1996-nom. Hugo), jehož již tak dlouholetá hrdinka
podstoupí radikální omlazující léčbu, při níž však s pří-
chodem nového mládí ztrácí původní identitu. Zařazení
mezi nejvýznamnější současné spisovatele hard-SF suve-
rénně potvrdil románem Distraction (1998-A.C.Clarke
Award, nom. Hugo), podrobně propracovanou politicko-
technologickou vizí nepříliš lákavé budoucnosti Spoje-
ných států roku 2044, v níž se nadaný politik snaží za-
bránit uzavření slibně se rozvíjejícího neuro-biologického
výzkumného centra.
Poměrně chudou povídkovou tvorbu 90. let souhrn-
ně vydal ve třetím souboru kratších prácí pod příznač-
ným názvem A Good Old-Fashioned Future (1999), ve-
dle volně propojeného cyklu povídek Deep Eddy (Asi-
mov's SF 1993-nom. Hugo), Bicycle Repairman (Asimov's
SF 1996-Hugo, č. Opravář kol-Ikarie 5/98) a Taklamakan
(Asimov's SF 1998-Hugo a Locus, č. Taklamakan-Ikarie
10/99) se zde objevil např. také titul Maneki Neko (F&SF
1998-Locus, nom. Hugo).
Román Zeitgeist (2001) je příběhem nijak zvlášť po-
ctivého hudebního obchodníka na prahu nového tisícile-
tí, s jehož příchodem nebude svět již nikdy takový ja-
ko předtím. Kritika zaujala k tomuto dílu vcelku rozpo-
ruplné postavení, vedle nadšených reakcí se objevily i ty
zcela odmítavé. Následovaly rozsáhlejší práce mimo be-
letrii. Kniha Tomorrow Now: Envisioning the Next
Fifty Years (2003) je pohledem na nepříliš vzdálenou
budoucnost a pod titulem Shaping Things (2005) se
skrývá provokující zamyšlení nad téměř neomezenými
možnostmi, které nám nabízejí dnešní technologie. Ro-
mán The Zenith Angle (2004) opouští prostor žánru
science fiction a je spíše současným teclmo-thrillerem,
na jehož stránkách autor sleduje možný vývoj tajných
špičkových technologií v bouřlivém období po událostech
11. září a následném vyhlášení války světovému teroris-
mu. Dosud spokojeně žijící Američan se zde dostává do
I
I
I
II,
soukolí tajných vládních projektll a postupem času při-
chází o veškeré dřívější životní jistoty. Z kratších prací
posledních několika lpt jmenujme například tituly ln Pa-
radise (F&SF 2002), Luciferase (Sci Fiction 2004), The
Blemmye's Stratagem (F&SF 2005) a The Denial (F&SF
2005). Nedávno se objevily v již čtvrtém povídkovém
souboru Visionary in Residence (2006). Bruce Ster-
ling bezesporu patří mezi nejzajímavější a nejvýznamněj-
ší autory moderní SF, což dokazuje trvalý zájem čtenářů
i odborné kritiky o jeho velmi kvalitní a atraktivní dí-
lo, ve kterém s obdivuhodnou invencí předvídá důsledky
technologického vývoje na sociálně-politický stav budou-
cí společnosti.
Výběr z důležité sekundární literatury:
Ondřej Miiller: Vizionář z Krocaního města (Oceán pra-
chu/WS 1993)
Ivan Adamovič: Bruce Sterling (Encyklopedie literatury
science fiction/AFSF & H&H 1995)
Ivan Adamovič: Chci své čtenáře chytit pod krkem (Ikarie
5/96)
Tom Maddox: Válka dvou stran téže mince (Ikarie 10/96)
Gardner Dozois: Bruce Sterling (Nové dobré kusy/Laser
2001)
Martin Sust
II
Id
4311 .,/
Bruce Sterling
SCHISMATRIX PLUS
Obálka Patrik J. Krásný
Překlad Radirn Rouče,
Petr Kotrle, Josef Dušek
Odpovědný redaktor Tomáš Jirkovský
Jazykový redaktor Helena Šebestová
Sazba provedena v IATEXu
Vytiskl PBtisk Příbram s.r.o.
Vydalo Nakladatelství Laser-books s.r.o.
Úslavská 2, Plzeň 326 00
tel+fax: 377 246 407
www.1aser-books.cz
v edici Laser jako 315. publikaci
Edice SF svazek 174.
Plzeň 2006, vydání 1.
Prodejní cena včetně DPH 269 Kč I
MISTROVSKÁ VíLA Sf
BRUCE
\
-
' --
_ _,..7
, _s
'"
.
.
, ,
, .
-.
-----
r
b
. .
.
:::..
, '. '
... , , .
. i I
...
#'" . ..
"
>..4\
!
.
i. \' -::-' .. .' .
--"
, ;;;;...=
.1..1 i
.
'
'!
.:,t.
""
.
, -t";-
",::;- ..\ .
.,(
. I
....
'T \
.....
A ___
......
-...,
...,...r t
--
'"f"
. -:-
'f
SCHISMATRIX
PLUS
--...-
---
\
,., ._
W;' _____
1 ."t
. .,)
. \I
11\
f \'
..
---
.\
.
\'1
,,;
..;:f4
l
--
Jr
Základní dílo kyberpunku s dalekosáhlým
vlivem na pozdější vývoj science tiction!
Pro fanoušky kyberpunku a space opery
jsme připravili knihu, která by jim v knihovno
rozhodně chybět neměla. Statut zásadního
pilíře obou těchto subžánrů fantastiky má
právě kyberpunkový román Schismatrix,
doplněný v tomto vydání o cyklus kratších
prací ze stejného prostředí. Poznejte svět
Tvárných a Mechanistů. blízkou budoucnost.
kdy se kolem planet Sluneční soustavy pohy-
bují obři habitaty, které již dávno přerušily
kontakty se zdevastovanou Zemí a bojují mez
sebou o rozhodující vliv ve vesmíru. Najedm
straně stojí Mechanisté, kyberneticky zdoko-
nalení jedinci, a na druhé Tvární, geneticky
vyšlechtění potomci humanismu. V sázce je
budoucnost lidského odkazu...
Kniha obsahuje autorovu předmluvu napsanou
speciálně pro české vydání.
"Tsunami imaginace!"
PHILIP JOSE FARMER
"Jestli vás zajímá, jaká by budoucnost
skutečně mohla být, přečtěte si Sterlinga."
GARDNER DozolS
"Bruce Sterling pracuje s úchvatným záběrem
a porozuměním. Svým Schismatrixem se
zařadil mezi smělé tvůrce SF, kteří vymýšlejí
překvapivě komplexní vize budoucnosti."
Locus
"Svěží. pestré a znamenitě podnětné... Sterling
je jedním z nejlepších spisovatelů žánru."
BEST SELLERS
ISBN 80- 7193-213-2
Cena 269 Kč