PARNÍ
SYMFONIE
Parm lokomotivy . . . Zaslouží si
román, ódu, parm symfonii, o niž se
autoři pokusili.
Zkuste se nad fotografiemi
v teto knížce znovu ponořit do časů
opravdových chlapů, kteří nemačkali
knoflíky, ale ovládali páky, chvějící
se tepem toho báječného stroje. Měli
byste si vybavit chvíle, kdy
neexistovaly displeje, ale poctivé
ciferníky s neposednými ručičkami
a vodoznaky, ktere se občas musely
otřít hadrem. Nebyly to snad
nádherné doby? Nevěřte, že jsou
dávno zapomenuty, nesmutněte nad
tím, že ti mladí už nikdy nepoznají
lejich poezii.
Tvrdíme, že parm lokomotiva
nem jen symbolem minulé epochy —
je jakýmsi symptomem věčného
klukovství, rozvernosti
a dobrodružství, zakódovaným
v každém dítěti.
Že je to přehnané?
Dejte namalovat sedmiletému
muži lokomotivu. Vypodobní ji
s komínem a kotlem, ač v životě
nikdy nic podobného nemohl na
kolejích vidět.
Hle — toť garance nesmrtelnosti
Páry.
—___________

NADAS

PARNÍ SYMFONIE
ZDENĚK BAUER
JAROSLAV KOCOUREK
MIROSLAV PETR
ONDŘEJ ŘEPKA
BOHUMIL SKÁLA
KAREL ZEITHAMMER
Nakladatelství dopravy a spojů • Praha
scan: The Stainless Steel Cat
Lektorovali: Milan Kozák, ing. Josef Ondroušek
© ing. Zdeněk Bauer, CSc., Jiří Bouda, ing. Jaroslav Kocourek,
Miroslav Petr, ing. Ondřej Řepka, ing. Bohumil Skála, Karel Soukup,
ing. Karel Zeithammer, CSc., 1988
Graphic design © Petr Koubek, 1988


To odpoledne lemovaly trať tisíce vzrušených diváků dlouho
před začátkem nevídané atrakce. Za chvíli budou svědky
neobvyklého závodu. Žádní koně, žádní chrti. O prvenství se
utkají tři různé konstrukce pánů Ericsona, Hackwortha
a Stephensona. Zatímco bookmakeři přijímali poslední sázky,
roztopili hlavní aktéři pod kotli.
Pravidla závodu byla přísná: mašina nesmí být těžší třinácti
tisíc liber, tlak ve válcích nesmí překročit padesát liber na čtvereční
palec a se soupravou vozů těžkých dvaadvacet tisíc liber musí být
dosaženo rychlosti nejméně deseti mil v hodině. Je to vůbec možné?
Musí být, tomu věřili tři konstruktéři. Ten, jehož stroj dnes
zvítězí, bude slavný i bohatý. Jeho mašinu zakoupí
liverpoolsko-manchesterská dráha pro svoji novou trať.
Zatímco jeden stroj nedodržel limit a druhý nedojel vůbec,
třetí dosáhl průměrné rychlosti téměř patnácti mil v hodině.
V anglickém Rainhillu bylo korunováno Její Veličenstvo,
Královna Lokomotiva První.
George Stephenson vstoupil onoho 6. října 1829 mezi
nesmrtelné. Ano, ten Stephenson, který do svých osmnácti let
neuměl číst a psát, který spíš než tužkou vládl lopatou a dříve než
malou násobilku zvládl čištění roštu pod kotlem. Tím všechno
začalo. Kouzlo parního stroje mladého George zcela ovládlo
a nízkotlaký Wattův vynález později inspiroval nadaného
inteligentního muže ke stavbě slavné lokomotivy, the Rocket.
Měla všechny vlastnosti svých následnic — byla spolehlivá,
výkonná, krásná.
A čarovná.
Stala se symbolem rychlosti i síly. Už její tvar všechny
přesvědčil, že s takovým strojem pronikneme do neznámých
končin, že není, co by nás zastavilo, že neexistuje, co bychom
nepřekonali.
Parní lokomotiva.
Pomník odvahy a důmyslu okouzlil všechny kluky bez
rozdílu věku. Snad poprvé se zdálo, že pára voní, že bílý obláček
kolem tyčí a táhel má větší moc než nejsilnější narkotikum.
Svět se otevíral. Byli jsme přesvědčeni, že čím hustší bude
pavučina ocelových nitek kolejí, tím většími budeme pány na
Zemi. Devatenácté století báječné techniky nám podalo ruku.
Veliká iluze byla na světě.
Parní lokomotiva.
Zatím jsme netušili, že se opájíme iluzí. Ovládli jsme
a spoutali dva největší živly — oheň a vodu. Nebylo čeho se bát.
Nic nám nestálo v cestě, kdekdo se chtěl postavit k peci a ohánět
se uhelkou. Vodoznaky, křižáky a tlakoměry se leskly jako
8
symbol zlatého věku vynálezů, u jejichž zrodu stál talent, intuice,
pokusnictví a šikovné ruce. Vždyť je to tak jednoduché a prosté:
voda — oheň — pára — tlak — píst — klika — kolo. A ke všemu ty
zvuky: dunění, sykot a svist v neopakovatelném rytmu spojů
kolejnic.
Lze odolat vábničce parní píšťaly?
Lokomotivy záhy ovládly celý svět. Jejich kouřové signály
hlásily do širokého dalekého okolí vítězství nové síly. Několik
zasvěcenců se zakrátko rozrostlo v zástupy strojvedoucích, topičů,
brzdařů, výhybkářů, posunovačů, železničních dělníků,
vlakvedoucích, průvodčích, výpravčích a přednostů. Podél kolejí
se objevily telegrafní sloupy, semafory, návěstí, přibývalo
výhybek, tunelů a mostů.
Bylo rozhodnuto.
Koleje překlenuly americkou pevninu od východu na západ,
přetnuly Sibiř, rozběhly se křížem krážem po Evropě, Asii
i Africe. A všude, kde se objevily, zanechávaly opojnou vůni
páry, kouře a kolomazi, síly a rychlosti, která dokázala poplést
hlavu. Jména konstruktérů štíhlých kotlů na ocelových
loukoťových kolech se vyslovovala se stejnou úctou jako kdysi
jména vojevůdců. Crampton, Engerth, Mallet, Garbe, Helmholtz,
Schmidt, Gólsdorf, Gresley, Bulleid, Chapélon. Na stovky, tisíce
dalších se zapomnělo. Génius jejich ducha však přetrval dodnes
— stvořil elegantní Angličanky, robustní Francouzky, monstrózní
Američanky, strohé Němky, lehkonohé Italky, uhlazené
Švýcarky, ohnivé Španělky, skromné Skandinávky a nezvyklé
Belgičanky.
A co ty naše?
Když přivřete oči a zaposloucháte se do Dvořákovy
Novosvětské, třeba je uslyšíte. Najdete je v Branaldovi, díky
Hrabalovi si na filmovém plátně dojely až pro Oskara.
Nic se ale nevyrovná vlastnímu prožitku. Třeba okamžiku,
kdy jsme zůstali stát jako přimražení a se zakloněnou hlavou
sledovali třistapadesátčtyřku se čtyřmi vagóny, s nimiž jako
provazochodec přejížděla štíhlý vysoký viadukt nad Kryštofovým
údolím a táhle zahoukala před křížanským tunelem. Když mizela
v kamenném jícnu a místo pozdravu zanechala na obloze šedivou
peřinku kouře, přivřeli jsme oči a alespoň na okamžik se oddali
pocitu tajemného dobrodružství, které na druhé straně dozajista
čeká. V té chvíli jsme pochopili, proč Arthur Honegger složil ódu
na lokomotivu, inspirován třemi sty tunami oceli, jež se
stodvacetikilometrovou rychlostí řítí nocí.
Sami neschopni parní symfonie, chodili nadšení obdivovatelé
podél tratí s fotoaparáty, čekali na mostech, na stráních, u závor,
9
v depech i na perónech a snažili se zachytit ty prchavé chvíle
okouzlení. Neboť, jaká pomoc, začalo být zřejmé, že jednou
zazvoní parnímu přeludu zvonec. Ještě dnes tedy můžeme
alespoň nad fotografiemi obdivovat ventilovky, čtyřkoláky,
mazutky, albatrosy, papoušky, tendrovky i mikáda. V duchu
smekáme před Kryšpínem, Dolchem, Fráňou, Burianem,
Židlickým, Schejbalem, Hozmanem a dalšími našimi konstruktéry
parních lokomotiv. Vždyť právě díky jim se československé
mašiny objevily nejen v mnoha zemích Evropy, ale také
v Americe, Asii a Africe.
Co nás stále přitahuje k těm podivuhodným strojům, tak
archaickým z pohledu konce dvacátého století? Proč je
obdivujeme stejně jako v dobách, kdy jsme je vídali roztopené na
kolejích?
Parní lokomotivy byly víc než spolehlivým, obyčejným
strojem, jehož výkon a účinnost vymezily rovnice. Zabydlely se
v našem světě a inspirovaly nás víc než kterýkoliv jiný
mechanismus postavený lidskýma rukama. Parní lokomotiva se
stala symbolem doby, v níž všechno se zdálo jasné a neměnné.
Byla poslem časů, v nichž pokrok kráčel důstojně vpřed, věci
měly svůj řád a nový objev připadal tak samozřejmý
a pochopitelný, až se mnozí nevěřícně divili, proč je samé
nenapadl dřív.
Dnes, kdy už se sotva dokážeme orientovat v převratných
novinkách, kdy to, co platilo včera, už zase není pravda, kdy se
svět kolem nás řítí vpřed a my mu jen s námahou klopýtáme tak
tak v patách, je parní lokomotiva jako pilíř jistoty. Snad trochu
omšelý a oprýskaný, ale pevně rozkročený.
Možná — byť jen trochu podvědomě — cítíme, že s tím
báječným strojem odešla také iluze definitivního vítězství ducha,
rozkřídlených vrat poznání a netušených možností lidského
pokolení.
Skutečně je ta iluze v nenávratnu?
Je čas páry tentam?
Nezbývá, než zapomenout?
Když děti malují vlak, táhne neumělé vagóny neumělá
lokomotiva. Ale vždycky má kotel, tyče, komín a kouř. Kluci,
kteří nikdy na vlastní oči neviděli uhánět albatros, mají v sobě
parní iluzi zakódovanou. Musí mít. Bez ní by se v životě neobešli.
Viďte, pane Stephensone?
10


ALLEGRO
Ráno v tramvaji to byli obyčejní smrtelníci. To až u štokru se
z nich stali tajemní mágové.
Mašinfíra a hajcr.
První tahal za střevo, nenechal mašinu brousit a střežil se ji
obout, před cestou jel do figur, občas na kanál a před každým
výjezdem na hranice. Obsluhoval páky, prubíry a kurbly, nic ho
nemrzelo víc než šustrování.
Ten druhý se oháněl krackou a širhákem, občas mrkl, zda
nebrečí kotel, hlásil na klacku dvakrát, nenechal jet mašinu na
vodu a nedopustil, aby se vytavil olovník. V hájeně nakonec
založil a dotáhl.
Oba společně sledovali z výšky svého stanoviště koloťuky,
bremzáky a vechtry.
Když měli po šichtě, umyli se a jeli domů, jako obyčejní
smrtelníci. Kdybyste se ale chtěli ujistit, že jsou od páry, stačilo by
zlehka zašeptat: návěst jednapadesát. . .
I v tom nejslastnějším spánku by vám každý z nich
zarecitoval „Stůj, zastavte všemi prostředky, jakýmkoliv
předmětem, jakékoliv barvy, mimo barvy zelené”.
Pak by se znovu zachumlal do peřin, snil o roztopené
pětsetpadesátšestce a jejím kotli, na němž si ohřívá svůj starý
oprýskaný rendlík.
14
15
I
16
17
	
19
18

20
21
22
23
24
rwtRnfwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwNiciiiiwwwwnnr
26
27

ADAGIO
Všechna nádraží jsou stejná, ač každé je jiné.
I v tom nejmenším, s jedinou kolejí, bývá neomítnutý domek
z temně pálených cihel, s pečlivě uhlazenými spárami,
s bíločernou tabulí názvu stanice, s prkennou ohradou, za níž
je . - .
Ach, co je za těmi ohradami? Co je v dřevěných domcích,
kdysi plných zboží, jež čekalo na odvoz?
Na c. k. litinových sloupech s ornamenty dávno zalitými
nesčetnými nánosy barvy bzučí neónová výbojka, podobná
krepové růži na popínavém keři. Pod střechou nad perónem zbyly
dlouhé háky, na něž se kdysi dávno zavěšovaly petrolejky.
Kdypak se tu houpaly naposled?
Jen průhled na svět před kotlem zůstal tentýž — oválné okno
je jako zrcadlo do pohádky.
Zatímco tuctoví cestující hlídali hodinky a zavazadla, prolínal
se snílek do světa kolem, do zamotaného kolejiště, mezi kyvadla
výhybek a návěští. Za oknem plynula podivná krajina, periférie
nádraží, hromada zarážek, zarostlá odstavná kolej, osamocený
vagón, zaprášená divizna. Pak se všechno slilo dohromady, zůstal
zelený rozmazaný pruh a rytmus, který táta opakoval malému
objeviteli stále dokola: na Valachy — na Valachy . . .
Za babičkou, z jejíhož okna bude vidět černé kornouty kouře
nádherných, zázračných parních lokomotiv.
30
31

/
/

35
37
I
38
41
42

>
LENTO
Lze vrátit dobrodružství dávných průzkumů do útrob
nejmilejších hraček? Může se opakovat údiv nad stočeným Estem
pružiny, setrvačníkem a směšně nepřesnými ozubenými kolečky?
Jak nádhernou příležitost měli věční kluci, nemocní touhou
dostat se věcem na kloub — stačilo vstoupit do parní katedrály.
Depo.
Nejsou snad spřažená kola pomníkem mechaniky?
Nýtování je sólo pro bicí, trubky v kotli jsou píšťaly varhan
rozehrané valcmašinkou.
Blažené crčení vody dobírané před cestou, rajské krupobití
uhlí, oklepávání ložisek a brzdových zdrží. Vycíděné lágry jako
vyleštěný ametyst.
Když byla parní lokomotiva znovu poskládaná, přezkoušená
a vyzbrojená, postavila se za točnu k ostatním, aby počkala, kdy
na ni padne rozpočitadlo jízdního řádu.
Vracela se znovu na trať.
Tehdy se ve vratech depa rozsvítila škvíra, jíž vyklouzl
nejmladší učedník, aby zaslechl tep spraveného ocelového srdce.
Ještě včera si mohl osahat všechna jeho táhla, vahadla, páky,
kola, spoje, čepy, hřídele, písty, ojnice, ventily, trysky, kliky,
šrouby, nýty.
Byl při tom.
Zázrak.
49

50


53

56
57
58
59
60
61
VUWWWWWWWWWWVIRJ
JUWWPBUMUWRRIIWI

62
63



65
66
67


68
70
71
72
i
73
74
76

VIVACE
Když ručičky manometrů stojí v pozoru,
když si telegraf sotva podává lokomotivu od stanice ke stanici,
když kouř z komína vlaje jako dlouhý prapor,
když se sykot, dunění a svist slévají do jediného akordu,
když se návěští vzdávají rychlosti,
když kola zprůhlední,
když se z tyčí stane ocelová mlha,
když se pražce změní v běhoun,
když nerozeznáš stromy podél trati,
když vlak splyne v jediný vagón,
když se u pece točí víry,
když se slunečnice u kolejí sklánějí k zemi,
když vlaštovky zůstávají pozadu,
když užaslí kluci přestanou na třešňovce otrhávat chrupky,
když záclony na chodbičkách nadouvají tváře,
když jiskry píší rudé nitky,
když si sekáči na louce připadají o chloupek menší,
vykloní se z budky strojvedoucí,
naslouchá a rozhlíží se.
Teď přece mají znít všechny zvony
a na obloze zářit duha.

81

85

I

• NH -HM*WWWWMM
•*	M M W W WMM W — «r v 
ANDANTE CANTABILE
Tunely, viadukty, nadjezdy, mosty, lávky, přitesané skály,
narovnaná údolí, rozestoupené hory, domky vechtrů u trati,
telegrafní tyče podél kolejí, neopakovatelné průhledy, líbezná
krajina.
Železniční most s parní lokomotivou je Calderova kompozice
stabilu a mobilu, rozkročená nad Vltavou, v níž plynoucí voda
připomíná pomíjivost všech přeludů.
Jeden z nich: trať padající někam dolů, do nejbližší stanice.
Nebo do nitra země?
Mohl by se ten dýchavičný obr s černým dýmem nad hlavou
vynořit odjinud?
Co veze?
Ležím na zemi, zadrátovaný představami svého posledního
chmelu.
Už rozumím.
Do vagónů naložili veliké sny.
Píšťala odpískala mých osmnáct.
Podivný mechanismus závor s kloboukem zvonku je Don
Quijote, bránící červenobílým bodcem milovanou páru.
Vlak mizí,
já vstávám,
ráhno ukazuje do nebe,
kde se rozplývá poslední černý beránek.

92
93
---"

98
99
100
101
102
103
104
105
106
z o
107


111
112
113

116
117
118
119
120
121


122
123


LARGO
Pořádně roztopit pod kotlem a opřít se do nečasu,
chumelenic a závějí, proplužit koryto těm za sebou, rozhánět
vločky jako dlaň.
Snad nikdy není krajina tak milosrdná jako v zimě. Pole
a louky končí v nekonečnu, dlouhé ruce smrků poklesly až
k zemi a hladí projíždějící mašině válce. Sníh kolem tratě dusí
hřmot vlaku a ze všech krásných jisker nadělá černé pihy.
Ač vítr sráží do budky sníh, je vevnitř útulno, s každou
lopatou uhlí vydechne pec jako oslík nad jesličkami.
Strojvedoucího hřeje vaťák a mašina spokojeně dojíždějící na třetí
kolej.
Na kotli se rozpouštějí bílé krystalky, stékají ve stružkách na
zem a mění se v malé zmrzlé krápníčky.
Na zasněženém nádraží opouštějí lidé jen neradi sotva
zadýchané syrové čekárny, pak zachumlaní do zimníků pospíchají
přes koleje do svého ranního nevytopeného vlaku.
Kola lokomotivy jsou obalena sněhem jako maminčiny ruce,
když zadělává na buchty.
V pokladně cinkají drobné, výpravčí spěchá na perón
a průvodčí si dýchá do dlaní.
Za zpola zamrzlým a zpola oroseným oknem pozorují svět
dva kluci a filozofují o vánocích.
Najdou pod stromečkem vláček?

129

130
131
<
132
133
134


136
137
138
139

140
i
142

143

TEMPO Dl VALŠE
Všechny jsou krásné, každá má svůj půvab, ať je to štíhlá
rychlá lokomotiva, těžká nákladní mašina, nebo lesní
úzkorozchodné koťátko, spíš na hraní než na práci.
A pak tříválce.
Mikádo.
Albatros.
Papoušek.
Jako tanečnice na parketu. Jaké vzrušení museli prožívat
konstruktéři nad rýsovacími prkny, když stavěli ty nádherné
rychlíkové lokomotivy? Byly tak jedinečné, že nikoho ani
nenapadlo obléknout je do uniformní černé. Modrá, zelená, zlatá
— barvy rychlosti.
Třistaosmdesátsedmička.
Čtyřistasedmdesátsedmička.
Čtyřistadevadesátosmička.
Stvořili je k rozletu, k obrazu okřídleného kola na kopuli
Hlavního nádraží. Ten symbol jako kdyby měl mávnout, vznést se
nad velimský okruh a rozdat si to se stošestkou albatrosem.
Stodvaašedesát v hodině.
Každý ze stopětasedmdesáti našich tříválců byl nezapomenutelný
stroj.
Jenže . . .
Kde skončily všechny štíhlé tříválcové krasavice?
Chci věřit, že jednoho dne odjely po první koleji a nikdo je
nedohonil ani nezastavil.
Jen v dálce dozníval parní valčík.
První — druhá — třetí. . .


149

151
152
154
155
157

158
161
162
163
Výstraha.
'Pod trestem zapovězeno
jest: Otvírali závory u
dráhy, chodili po dráze,
poškozovati ji a její
příslušenství, přerušovali
telegraf, pasti dobytek
poděl dráhy bez dohlídky,
>jakož i protivili se
zřízencům železničním.
SCHERZO - FUGA
Když se okamžik zmrazí do věčnosti, vyjde najevo, že:
— lokomotivy závodí (sázky jsou už uzavřeny)
— přetahují se o vagón (jaké poklady jsou v něm asi skryty?)
— rozjíždějí se proti sobě po jedné koleji jako berani (kdo
první dá revers, prohrál)
— mašina má namířeno do tunelu po neexistujících kolejích
(podaří se?)
— železnici obdivují i stračeny (a proč ne?)
— parní a elektrické lokomotivy mohou být docela dobře
pospolu (ach, kdyby to tak mohlo zůstat)
— drobná parm mašinka přetáhne mnohonásobnou
elektrickou přesilu (že by i v životě vítězili Davidové?)
Usmíváme se nad zdánlivými i skutečnými vtípky, aniž si
uvědomujeme, že zrovna ten poslední je vzorem dojemné
nezištnosti a obětavosti — na konci dlouhé parní pohádky se
čtyřistadvacetdvojka vleče s lokomotivami, které ji z kolejí vytlačí
do knížek a na zažloutlé fotografie.
Pyšný drobeček
poražený vítěz . . .
Nač ale smutnit, když tak už to na světě chodí.
Usmějme se nad dostihy dvou lokomotiv po jediné koleji,
potěšme se šprýmy, které nám připravily na nejneočekávanějších
místech.
Tuhle rundu ještě platí pára.
166


170
173
174
os
178
179
180
181

183
I

TEMPO Dl MARCIA
První, druhá.
Dva kamarádi, kteří nenechají jeden druhého na holičkách.
Že bychom si je právě v tuto chvíli začali idealizovat,
personifikovat, obdivovat se jim a milovat je?
Ony se dřely a dřely.
Nechaly si líbit desítky vrchovatě naložených vagónů.
Doháněly nezaviněná zpoždění.
Přesluhovaly jako oddané služebné.
Klopýtaly na rozviklaných pražcích.
Dřely se a dřely.
Pochodovaly za každého počasí, držely krok v každém
terénu, poslouchaly neobratné začátečníky i tvrdé grobiány.
Dřely se a dřely.
A my?
Pobízeli jsme je a honili, nutili je běhat, vláčet a postrkovat,
nic jsme neslevili.
A nakonec?
Nakonec jsme si je idealizovali, personifikovali,
obdivovali jsme se jim a milovali je.
Ale opravdu až nakonec.
Ještě před tím jsme jich většinu poslali do martinek.
..
191

192
193
194
195
196
197




200
201

202
203

J
i
I
ALLEGRO MAESTOSO
A přišel den D.
V nádraží strojvedoucí vtipkovali, silácky odpovídali na
narážky okolostojících, jichž přišlo nepočítané.
Pak vyšplhali nahoru,
prohnali páru píšťalou
(určitě déle, než bylo zvykem)
a rozjeli tu svoji.
Marně pak cestou povolovali knoflíčky u límce, aby se jim
dýchalo volněji.
Tentokrát nevyhlíželi oknem do ubíhající krajiny. Vpíjeli se
do oblýskaných mosazných kohoutů, pák a manometrů, obhlíželi
své království a přivírali oči, aby si ověřili, že ten pohled mají
dokonale obtisknutý.
Večer doma nechutnalo chlapům od mašin zamilované jídlo,
a potom, v posteli, když už se zhaslo, rozpila se jim do polštáře
jedna malá, slaná slza.
Nikdy nebyl žádný jiný stroj poctěn takovou odměnou.

210
211
212
I
214
215
h'
218
220
221
222
JIHOÚ
DRÍH
DEP.
ČBUDÚ
224
225

226

SEZNAM FOTOGRAFIÍ
Autoři:
Zdeněk Bauer (ZB), Jiří Bouda (JB), Jaroslav Kocourek (JK),
Miroslav Petr (MP), Ondřej Řepka (OŘ), Bohumil Skála (BS),
Karel Slanina (KS), Karel Zeithammer (KZ)
3 387.043 Praha-Hlubočepy, duben 1979 (KZ)
7 433.013 před Boskovicemi, 15. 5. 1977 (ZB)
14 354.1121 Lipová Lázně, 27. 10. 1969 (ZB)
15 354.1186 Králíky, 12. 3. 1976 (ZB)
16 555.082 Mojžíř, 23. 3. 1968 (OŘ)
17 423.096 u Ústí u Staré Páky, 20. 8. 1969 (OŘ)
18 387.016 Lovosice, 21. 3. 1968 (OŘ)
19 498.030 Praha-Strašnice, 13. 4. 1969 (OŘ)
20 434.275 u Ústí u Staré Páky, 26. 8. 1973 (ZB)
21 477.047 u Jedlové zast., 12. 8. 1975 (ZB)
22 534.0441 Žamberk, 30. 1. 1977 (OŘ)
23 354.1178 Litice nad Orlicí, 28. 7. 1972 (ZB)
24 423.0110 Kolín, 13. 11. 1971 (ZB)
26 498.101 Praha, smíchovský železniční most,
15.	3. 1972 (ZB)
27 475.188 Brno-Černovice, 11. 11. 1974 (ZB)
30 433.029 Nezamyslice, 25. 9. 1973 (ZB)
31 464.005 Kostelec u Jihlavy, 18. 9. 1969 (OŘ)
32 498.108 Plzeň Gottwaldovo nádraží, 18. 7. 1971 (JK)
33 464.013 Jindřichův Hradec, 25. 8. 1974 (JK)
34 433.013 Boskovice, 15. 5. 1977 (ZB)
35 475.1146 Teplice nad Metují, 29. 7. 1973 (JK)
36 354.783 Praha-Těšnov, 26. 2. 1968 (OŘ)
37 354.1161 Praha-Těšnov, 18. 1. 1968 (OR)
38 434.191 Ostrava střed, 31. 12. 1967 (OŘ)
39 414.071, 534.0 Praha-Smíchov, duben 1965 (KZ)
40 431.007 mezi Trenčianskou Teplou a Trenčínem,
20.	6. 1970 (KZ)
42 524.1301 Skalice nad Svitavou, 5. 11. 1972 (ZB)
43 456.003 Děčín, 19. 3. 1969 (OŘ)
44 434.158 Liberec, 20. 10. 1968 (OŘ)
45 434.2243, 464.010 Bmiště, 19. 8. 1974 (OŘ)
48 524.1301 Skalice nad Svitavou, 5. 11. 1972 (ZB)
49 354.1178 Štíty, 23. 7. 1977 (ZB)
50 464.039, 534.0306, 534.0479, 534.0301 Klatovy,
30. 10. 1976 (ZB)
230
51
52
53
54
55
56
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
74
75
76
77
80
81
82
84
85
86
87
88
89
92
93
231
433.037, 433.010 Skalice nad Svitavou,
26. 8. 1976 (ZB)
433.019 Prostějov místní nádraží, 29. 8. 1976 (BS)
365.030 Veselí nad Lužnicí, 27. 5. 1969 (OŘ)
556.0 ŽOS České Velenice, 21. 4. 1979 (KZ)
434.2159 Praha-Vršovice, duben 1972 (KZ)
475.120, 477.025, 475.1129, 433.005 Brno dolní
nádraží, 16. 6. 1970 (KZ)
477.059 ŽOS České Velenice, 12. 9. 1973 (KZ)
464.0 ŽOS České Velenice, 21. 5. 1974 (KZ)
423.084, 433.011 Česká Třebová, 28. 12. 1969 (ZB)
434.2, 534.0383, 434.2146 Praha-Vršovice,
červen 1976 (KZ)
422.0108 Bratislava východ, 20. 4. 1970 (ZB)
524.245 Beroun, 1. 11. 1968 (JB)
534.0456 Kralupy nad Vltavou, 15. 3. 1972 (ZB)
354.1199 Prievidza, 1. 5. 1969 (KZ)
498.007, 498.032 Praha-Bubny, 16. 1. 1969 (JB)
434.2315, 524.1110, 464.102 Rumburk, říjen 1975 (BS)
434.2315 Rumburk, 4. 12. 1977 (ZB)
434.2293 Hrušovany nad Jevišovkou, 18. 6. 1977 (ZB)
423.0154, 423.0138, 354.1221, 524.182 Kolín,
23. 4. 1970 (KZ)
434.2175 Jilemnice, 11. 9. 1977 (ZB)
555.3235, 555.3262, 456.149, 422.0108 Bratislava
východ, 18. 6. 1970 (KZ)
459.006 Česká Třebová, 28. 12. 1969 (ZB)
354.1131 Čáslav, 22. 3. 1969 (OŘ)
475.127, 434.2333, 475.125 Brno dolní nádraží,
22. 11. 1973 (ZB)
556.0486 Česká Lípa, 26. 11. 1976 (KZ)
475.1118 Liberec, 25. 10. 1974 (OŘ)
498.002 Praha hlavní nádraží, 4. 5. 1968 (KZ)
456.159 Ostrava hlavní nádraží, 29. 12. 1967 (OŘ)
477.043 mezi Českou Lípou a Rumburkem,
28. 2. 1976 (BS)
498.022 Praha-Libeň, 20. 6. 1987 (ZB)
464.202 Brno hlavní nádraží, 12. 4. 1971 (ZB)
475.1132 Bmo, 22. 6. 1973 (ZB)
498.108 před Tmavou, 7. 2. 1970 (KZ)
475.1140 Praha hlavní nádraží, 29. 1. 1969 (JB)
433.0 mezi Velkým Meziříčím a Křižanovem,
10. 11. 1974 (ZB)
475.127u Babic nad Svitavou, 28. 3. 1974 (ZB)
94 556.021 mezi Třemošnou a Plzní, 10. 5. 1971 (ZB)
95 477.012 mezi Českou Lípou a Bakovem,
1. 11. 1973 (KZ)
96 498.0 mezi Kralupy nad Vltavou a Nelahozevsí,
9. 6. 1970 (JB)
97 433.001, 433.010 před Dzbelem, 16. 3. 1976 (KZ)
98 464.075 pod Brannou, 15. 4. 1974 (ZB)
99 456.020 mezi Dolním Žlebem a státní hranicí,
18. 9. 1970 (ZB)
100 534.0145 Jimlín, 7. 7. 1971 (KZ)
101 365.028 Výheň, 16. 7. 1968 (KZ)
102 354.1 před Kounovem, 9. 5. 1972 (ZB)
103 524.1117 u Rumburka, 25. 3. 1973 (ZB)
104 464.014 mezi Úštěkem a Litoměřicemi,
27. 11. 1976 (KZ)
106 464.041 mezi Ploskovicemi a Litoměřicemi,
12. 3. 1978 (ZB)
107 423.052 před Mladou Boleslavi, 2. 9. 1973 (KZ)
108 434.208 u Syřenova, 11. 9. 1977 (ZB)
110 475.101 u Komořan u Vyškova, 28. 7. 1978 (ZB)
111 434.2137 u Poniklé, 6. 11. 1977 (ZB)
112 556.0490 u Jedlové zast., 31. 10. 1975 (ZB)
113 456.010 před Hornou Štubňou, 12. 10. 1969 (KZ)
114 354.1 před Kounovem, 9. 5. 1972 (ZB)
116 524.1311 mezi Velkým Meziříčím a Křižanovem,
1. 8. 1973 (JK)
117 556.0396 Novina, 25. 8. 1973 (ZB)
118 524.102 u Mikulášovic, 11. 7. 1976 (BS)
119 434.297 u Mnichovic, 3. 5. 1969 (JK)
120 498.102 Praha-Chuchle, 12. 8. 1971 (ZB)
121 556.0 Praha-Hlubočepy zast., 30. 10. 1970 (ZB)
122 475.1126 mezi Kařízkem a Plzní, 1. 6. 1973 (KZ)
123 475.1126 mezi Kařízkem a Plzní, 1. 6. 1973 (KZ)
124 534.0514 mezi Kralupy nad Vltavou a Nelahozevsí,
19. 10. 1974 (ZB)
125 556.0, 387.043 mezi Českými Velenicemi a Českými
Budějovicemi, září 1975 (KZ)
128 498.1, 475.1 Trenčianská Teplá, 8. 2. 1970 (ZB)
129 534.0357 před Liticemi nad Orlicí, 21. 4. 1973 (ZB)
130 354.1186 Dolní Lipka, 16. 12. 1973 (MP)
131 354.1186 u Dolní Orlice, 16. 12. 1973 (KS)
132 434.243 Lipová Lázně, 5. 2. 1972 (ZB)
133 433.037 Chomice, 9. 1. 1977 (ZB)
134 433.037 Jevíčko, 9. 1. 1977 (ZB)
232
135
136
138
139
140
141
142
146
147
148
149
150
151
152
154
155
156
157
158
160
161
162
163
166
167
168
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
233
534.0525 mezi Ostražnou a Ramzovou,
10. 3. 1973 (ZB)
433.045 Chornice, 9. 1. 1977 (ZB)
477.054 Jedlová zast., 29. 12. 1976 (ZB)
534.03 před Liticemi nad Orlicí, 22. 10. 1972 (ZB)
433.019 Prostějov místní nádraží, 7. 1. 1977 (ZB)
556.0352 Česká Lípa, 17. 12. 1976 (ZB)
464.021 nad Horní Lipovou, 4. 1. 1971 (ZB)
477.055 u Jedlové zast., 23. 4. 1975 (ZB)
498.105 před Hořovicemi, 2. 6. 1973 (KZ)
556.0486, 477.043 Krásná Lípa, 16. 8. 1974 (OŘ)
477.035 Česká Lípa, 1. 11. 1973 (KZ)
498.109 Nové Zámky, 18. 6. 1970 (KZ)
498.102 Praha-Vršovice, duben 1972 (KZ)
477.040, 556.0208, 477.044, 477.055 Česká Lípa,
14. 8. 1976 (KZ)
498.108, 498.014 Praha-Vršovice, 30. 10. 1971 (OŘ)
498.108 Praha, smíchovský železniční most,
listopad 1971 (KZ)
498.105 Praha, smíchovský železniční most,
26. 5. 1973 (MP)
498.023 Praha-Bubny, 9. 3. 1968 (OŘ)
498.101 u Kařízku, 12. 4. 1971 (JK)
498.007 Praha-Vršovice, 16. 1. 1971 (ZB)
498.103 Plzeň Gottwaldovo nádraží, 4. 3. 1976 (KZ)
477.040, 477.047, 477.055, 464.017 Česká Lípa,
15. 8. 1976 (BS)
556.0486, 477.044 Jedlová, 16. 8. 1974 (OŘ)
LŽ Hronec č. 7, 524.1140 Hronec, 11. 2. 1971 (ZB)
475.1142 Praha u hradla Černý Most, září 1980 (KZ)
477.002, 475.184 Brno směr Přerov a směr Veselí nad
Moravou, 18. 6. 1972 (ZB)
475.1126 před Hořovicemi, 1. 6. 1973 (KZ)
477.035 před Bakovem, 1. 11. 1973 (KZ)
475.1128, 475.113 trať Brno — Skalice nad Svitavou,
22. 6. 1973 (ZB)
434.2315, 477.047 Rumburk, 13. 3. 1977 (ZB)
464.002 Špičák, 6. 3. 1971 (JB)
354. 1199 Hajnický tunel mezi Handlovou a Hornou
Štubňou, 1. 5. 1969 (KZ)
534.0345 mezi Žulovou a Vápennou, 29. 7. 1972 (ZB)
354.1186 Štíty, 13. 3. 1976 (ZB)
556.029, 556.053 Jiříkov, 23. 6. 1979 (BS)
433.031, 433.010 Chornice, 17. 3. 1976 (ZB)
180
181
182
183
184
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
202
203
204
208
210
211
212
214
215
216
218
219
220
221
234
422.0108 Bratislava-Vajnory, 21. 4. 1970 (ZB)
433.053, 433.013 u Nectavy, 21. 9. 1975 (BS)
556.0, 387.043 mezi Českými Velenicemi a Českými
Budějovicemi, září 1975 (KZ)
477.047 před Svorem, 7. 3. 1976 (KZ)
475.1139, 475.188 Brno směr Přerov a směr Veselí nad
Moravou, 23. 11. 1973 (ZB)
475.1139 trať Skalice nad Svitavou — Svitavy,
21. 6. 1973 (ZB)
434.2293, 434.2291 Hrušovany nad Jevišovkou,
18. 6. 1977 (ZB)
433.013, 433.031 za Velkými Opatovicemi,
14. 5. 1977 (ZB)
556.0426, 556.0167 před Svorem, 6. 3. 1976 (KZ)
433.001, 433.021, 433.017, 433.010 Chomice,
13. 11. 1976 (ZB)
433.001, 433.053, 433. 010 nad Chomicemi,
16. 3. 1976 (ZB)
477.024, 475.160 Brno hlavní nádraží,
31. 12. 1971 (ZB)
464.102, 464.043 Praha-Vysočany, 14. 3. 1971 (ZB)
555.3, 555.3 u Mokropes, 7. 9. 1969 (JK)
365.028, 365.024 Včelná, 27. 6. 1968 (JK)
534.111, 534.0495 Trenčianská Turná, 8. 2. 1970 (ZB)
534.111, 534.0495, 556.0 mezi Trenčianskou Tumou
a Mnichovou Lehotou, 8. 2. 1970 (ZB)
534.079, 534.111 za Trenčianskou Turnou,
7. 2. 1970 (KZ)
524.102, 524.1109 před Rumburkem, 8. 3. 1976 (KZ)
556.0, 556.0 Sychrovský viadukt, leden 1976 (KZ)
475.158, 475.1121 Litice nad Orlicí, 22. 10. 1972 (ZB)
524.102 mezi Šluknovem a Rumburkem,
3. 1. 1976 (ZB)
556.0486, 477.013 Rumburk, 17. 8. 1974 (OŘ)
498.014 za Radotínem, 13. 9. 1970 (MP)
475.1 na Negrelliho viaduktu v Praze, 27. 3. 1972 (ZB)
456.022 Klášter pod Znievom, 14. 2. 1970 (ZB)
475.133 uJehličné, 3. 3. 1975 (ZB)
434.2146 Straškov, 21. 5. 1977 (ZB)
498.105 Praha hlavní nádraží, 2. 6. 1973 (KZ)
354.1217, 387.043 České Velenice, 29. 9. 1979 (MP)
422.025 České Velenice, 25. 11. 1977 (ZB)
556.0158, 464.013, 387.043, 556.0349, 434.220,
464.007 Veselí nad Lužnicí, 12. 10. 1970 (ZB)
222 387.043 Příbram, 20. 9. 1975 (ZB)
223 475.1113 Písek, 20. 9. 1975 (JK)
224 556.042 za Turnovem, 23. 8. 1980 (ZB)
225 434.2343 Moravské Bránice, 10. 2. 1975 (OŘ)
226 423.0110 za Kolínem směr Ledečko, 13. 11. 1971 (ZB)
227 433.002 mezi Knínicemi a Boskovicemi,
26. 2. 1977 (ZB)
229 433.013 mezi Jevíčkem a Boskovicemi, 15. 5. 1977 (ZB)
235
PestOMe
Yjkc caMo cjiobo „peaiOMe” Bbi3biBaeT 3aMCinaTCjibCTBO —
KpaTKoe K3Jio>KeHne — fljia aero? HoaeMy bei flojiXHbí yflOBjíe-
TBopaTbCH KpaTKHM M3.nox<eHMCM, Korjia gpyrHe moijim Hacjia-
acflaTbca h3o6hjih6m nii(|)opMaunn, k coxajieHnio, HanHcannoH
Ha BaM HenoHSTHOM asbiKe?
Tas hto Tenept, c jihctom SyMarn, osarjiaBJi chrom „pe3io-
mc”, Bbi, HaBepno, KOJieGjieTCCb — hto jiejiaib? Ctoht jih HHTaTb
HeCKOJIbKO CTpOK — fla H CTOHJIO JIH HX BOOGlIje HHCaTb? Hy>KHO
JIH JIHinaTb HHOCTpaHHbIX HHTaTejieH yflOBOJIbCTBHH, KOTOpbie
AOCTaBjíaioTca nexocjiOBaijKHM noKJiOHHHKaM napOBO3OB?
EcTb, ot aero KOJieóaTbca.
Ho Mbi He KOJieójieMCa.
KaKoft MOxceT SyTb neiion«Tni>iM m3i>ik, Kor/ja pcn> mact
o npeKpacHbix ManiHHax? KaK mojkho He hohute, Korjja nap h ry-
flOK OflHHaKOBbl BO BCCM MHpe, KOI’fl;i HCKpbl, BbUICTaiOmHe H3
Tpyfíbl, OHHCblBaiOT OJJHHaKOBbie KpHBbie Ha CH0HPCKHX Ma-
rncTpajiax, Ha Tpacce OpneHT—SKcnpecca h Ha caMoií yflaji chrom
flopore, coeflHHaioifleH rjiyxne flepeBHH.
Tax hto Hanie peaioMC — sto ne pe3K>Me b TpaflHLjHOHHOM
noHHMaHHH. 3to ne KpaTKoe coflepacanne: KaK motkho coKpa-
IU,aTb — BCflb O JIOKOMOTHBaX MO5KHO HHCaTb pOMaHbl, Oflbl, CHM-
4>ohhh fljia napa — sto 6buia Hama 3aflaaa npn HanncaHHH krmím.
IIoaroMy naHHbie ctpokh — jiHinb Hečojibinaa noncKa3Ka,
CKpOMHaa npocča: nonpoóyHTe, paccMaTpHBaa (JjoTorpacjjHH,
CHOBa norpy3HTbca b aTMOCiJiepy Toro BpeMeHH, Koryia na jioko-
MOTHBax paSoTajiH mojiojihbi, KOTOpbie ne HaacHMajiH na khohkh,
a THHyjiH 3a pbinarn, opoxcamue ot Tenjia 3aMenaTejibHOH
ManiHHbi. IIonpoSyHTe BcnoMHHTb Te jjhh, Korná He cymecTBOBa-
jik flHcnjien, a oSbiKHOBeHHbie, ho nanexHbie piK|jcp6jiaTbi co
CTpejiKaMH, KOTOpbie Bpewa ot BpeMeHH Gbuio HeoóxojjHMO bm-
TepeTb TpanKoň. Pa3Be sto Gbuio ne upexpacnoe BpeMa? He
BepbTe TOMy, hto Bce o hcm /laBno 3a6buiH, ho h ne rpycTHTe Hafl
tcm, hto MOJioflbie y>Ke HHKorfla ne y3HaioT ero poMaHTHKH.
Mbi yBepenbi, hto napoBO3 — sto ne tojibko chmboji
uponieflinen anoxn. 3to h chmhtom bchroi o MajibHHmecTBa,
majiocTeH h npHKjnoHeHHH, cKpbiTbix b Ka>KflOM peóeHKe.
Bbi CHHTaeTe, hto mbi npeyBejiHHHBaeM?
HonpocHTe HapHCOBaTb ceMHjieTHero MajibHHKa jiokomo-
thb. Oh HapHcyeT napoBO3 c ipySoň h kotjiom, xoth b >kh3hh hh-
Korfla ne BHfleji HHnero noflošnoro Ha acejiesRoň flopore.
A bot BaM h flOKasaTejibCTBO čeccMepTHa stoto napoBO3a.
236
Resilmee
i	Schon das Wort ruft gewisse Bedenken hervor—Resůmee, oder
kurz gesagt ein kurzer Auszug. Warum solíte man sich mit einem,
kurzen Auszug zufrieden geben, wenn andere sich mit verschwende-
rischem Úberfluss an Informationen berauschen, leider aber nur fúr
sie verstandlich?
Also jetzt, mit dem Blatt Papier mit der Úberschrift „Resů-
mee”, sollten wir zógern. Nicht darůber, wie diese ein paar Zeilen
i aufzufassen, sondern daruber, ob wir sie ůberhaupt schreiben soll-
ten. Ob wir die auslándischen Leser um die Genússe der tschechoslo-
wakischen Bewunderer der Dampflokomotiven bringen sollten.
Wir sollten zógern.
Aber wir zógern nicht.
Doch, was fůr unverstándliche Sprache, wenn es sich um die
herrlichen Maschinen handelt. Welche MiBverstandnisse, Unklar-
heiten und Mangel an Verstándnis, wenn der Dampf aus der Pfeife
auf der ganzen Welt gleicht riecht, wenn die Funken aus den Essen
das gleiche schóne Gekritzel auf der Sibiriens Magistrále, auf der
Trasse des Orientexpresses sowie auf der allerletzten entlegensten
Strecke zwischen den bóhmischen Dórfchen schreiben.
Und so ist dieses Resůmee nicht das Resůmee im eigentlichen
Sinne des Wortes. Es ist kein kurzer Inhalt; was fůr eine Kůrzung,
wenn die Lokomotiven einen Roman, eine Ode, eine Dampfsym-
phonie verdienen, die wir mit diesem Buch versucht haben. Wir le-
gen Ihnen also eine kleine Anregung vor, nur eine kleine Bitte: sich
ůber den Fotografien in diesem Buch aufs Neue versuchen, sich in
die Zeit der wirklichen Mánner zu vertiefen, die nicht nur Knópfe,
sondern Hebel beherrschten, die vor Puls dieser herrlichen Maschine
zitterten. Sie sollten sich an die Zeiten erinnern, ais keine Displays
und Diagramme existieren, sondern redliche Zifferblátter mit unru-
higen Zeigem und Wasserzeichen, die ab und zu mit dem Lappen ab-
gewischt werden mussten. Waren das vieleicht nicht herrliche Zei-
ten? Glauben sie nicht, dass sie lángst vergessen sind, seien Sie nicht
traurig darůber, dass die Jungen nie mehr ihre Poesie kennenlemen.
Wir behaupten, dass Die Dampflokomotive nicht nur das Sym-
bol der vergangen Epoche sind — sie ist ein Symptom der ewigen
Jungenhaftigkeit, Ausgelassenheit und Abenteuerlichkeit, ver-
schlůsselt in jedem Kind.
Úbertreiben wir vielleicht?
Lassen Sie einen siebenjáhrigen Mann eine Lok malen. Er bildet
sie mit Esse und Kessel ab, wobei er niemals im Leben nichts Ahn-
liches auf den schienen sehen konnte.
Sieh da — das ist die Garantie der Unsterblichkeit des Dampfes.
237
Résumé
The very word causes consternation — résumé, in other words
a brief summary. Why must one be satisfied with a brief summary
when others can intoxicate themselves with a lavish excess of infor-
mation, unfortunately in a language comprehensible only to them-
selves?
So now, with a sheet of páper headed „Résumé”, we should
hesitate. Not over how to conceive these few lineš, but whether to
write them at alL Whether we should deprive foreign readers of the
experiences of Czechoslovak steam engine enthusiasts.
We should hesitate.
But we do not hesitate.
What kind of incomprehensible language can it be when the
subject in question is these beautiful machines? What misunder-
standing, inclarity and incomprehension when the steam from the
whistle smells the same all over the world, when the sparks from the
funnel described the same lovely scribbles on the Trans-Siberian
Railroad, on the routě of the Orient Express and on the last lost
track among the mountains of Bohemia?
And so this résumé is not a résumé in the true sense of the
word. It is no brief summary; what is the point in summarising when
locomotives deserve a novel, an ode, a steam symphony, which is
what we háve been aiming at in this book. Here we give you, then,
just a little encouragement, just a modest request: that when look-
ing at these photographs you try once again to return to the days of
reál men who did not just press buttons, but moved levers which vi-
brated to the pulse of this marvellous machine. Y ou should imagine
a time when displays and graphs did not exist, but ínstead there
were honest dials with restless pointers and water-gauges which
sometimes had to be cleaned with a rag. Were these not marvellous
times? Do not believe that they are long-forgotten, do not grieve
that the young will never now know their poetry!
We are of the firm opinion that the steam locomotive is not on-
ly a symbol of a past age. It is a kind of symptom of the eternal boy-
hood, energy and adventure encoded in every child.
You think we are exaggerating?
Ask a seven-year-old man to draw an engine. He will adorn it
with a funnel and a boiler even though he can never háve seen any
such thing on the railway track.
There you háve it - the guarantee of the immortality of steam!
238
Résumé
Déjá le mot engendre 1’embarras — résumé ou bien sommaire.
Pourquoi faut-il se contenter ďun sommaire si les autres ont pu
s’enivrer ďun exces prodigue ďinformations, malheureusement
en langage qu’eux seuls pouvaient comprendre?
Si bien que maintenant, sur une feuille de papier intitulée „Ré-
sumé”, nous devrions hésiter. Non pas á la fa^on dont il faut conce-
voir ces quelques lignes, mais s’il faut méme les écrire. Si nous de-
vons priver les lecteurs étrangers de plaisirs qu’ont pu éprouver les
admirateurs tchécoslovaques de locomotives á vapeur.
Nous devrions hésiter.
Mais nous ďhésitons pas.
Un langage n’est pourtant pas incompréhensible děs qu’il s’a-
git de ces belles machines. Trěve de malentendus, de confusion et
ďincompréhension, puisque la vapeur montant du sifflet sent aussi
bon de par le monde, puisque les étincelles jetées par le
tuyau tra^aient un gribouillis aussi beau sur le Transsibérien que sur
la ligne de 1’Express ďOrient ou sur la derniěre voie perdue entre
les petits villages de Bohéme.
Or, ce résumé n’est pas un résumé á proprement parler. II n’est
pas un sommaire concis, car quelle concision si les locomotives mé-
ritent un román, une ode, une symphonie-vapeur que nous avons
tentée dans ce livre. Nous ne vous présentons donc qu’une petite
invitation, une demande modeste: ďessayer, sur les photos dans ce
livre, de replonger dans les temps de vrais gars qui, au lieu de pres-
ser les boutons, maniaient des leviers frémissant sous le pouls de
cette machine merveilleuse. Vous devriez évoquer les moments ou
ďexistaient pas dispositifs de visualisation ou graphiques, mais
cadrans honnétes aux aiguilles et indicateurs de niveau ďeau remu-
ants, qu’il fallait essuyer avec un chiffon de temps en temps. Est-
-ce que ce n’était pas une belle époque? Ne croyez pas qďelle soit
depuis longtemps oubliée, ne vous attristez pas que les jeunes n’ail-
lent plus jamais connaitre sa poésie.
Nous prétendons que la locomotive á vapeur n’est pas que
symbole ďune époque révolue. Elle présente, en quelque sortě, un
symptome de 1’éternel esprit de gamin, ďégaiement et ďaventure
dont est empreint tout enfant.
Exagérons-nous?
Demandez á un homme de sept ans de peindre une locomoti-
ve. II va la figurer sous 1’aspect de tuyau et de chaudiěre bien qu’il
n’ait jamais pu voir rien de pareil sur les rails dans sa vie.
Eh bien — voilá 1’immortalité de la vapeur garantie.
239
PARNÍ SYMFONIE
Autoři fotografií: ing. Zdeněk Bauer, CSc., Jiří Bouda,
ing. Jaroslav Kocourek, Miroslav Petr, ing. Ondřej Řepka,
ing. Bohumil Skála, ing. Karel Zeithammer, CSc.
Text Karel Soukup
Obálka a grafická úprava Petr Koubek
Výběr fotografií autoři
Vydání I., Praha 1988
Vydalo Nakladatelství dopravy a spojů jako svou 6138. publikaci
240 stran, 180 fotografií
Odpovědná redaktorka Olga Klabanová
Technický redaktor Tomáš Kubeš
Vytiskly Tlačiarne Slovenského národného povstania, št. p.,
závod Neografia, Martin.
AA 34,26, VA 34,53 - Náklad 20 000 výtisků
ODŽ—31—041—88—09 —18
Cena váz. výtisku 76 Kčs

Parm lokomotivy . . . Zaslouží si
román, ódu, parm symfonii, o niž se
autoři pokusili.
Zkuste se nad fotografiemi
v teto knížce znovu ponořit do časů
opravdových chlapů, kteří nemačkali
knoflíky, ale ovládali páky, chvějící
se tepem toho báječného stroje. Měli
byste si vybavit chvíle, kdy
neexistovaly displeje, ale poctivé
ciferníky s neposednými ručičkami
a vodoznaky, ktere se občas musely
otřít hadrem. Nebyly to snad
nádherné doby? Nevěřte, že jsou
dávno zapomenuty, nesmutněte nad
tím, že ti mladí už nikdy nepoznají
lejich poezii.
Tvrdíme, že parm lokomotiva
nem jen symbolem minulé epochy —
je jakýmsi symptomem věčného
klukovství, rozvernosti
a dobrodružství, zakódovaným
v každém dítěti.
Že je to přehnané?
Dejte namalovat sedmiletému
muži lokomotivu. Vypodobní ji
s komínem a kotlem, ač v životě
nikdy nic podobného nemohl na
kolejích vidět.
Hle — toť garance nesmrtelnosti
Páry.


uk
PARNÍ
SYMFONIE
Parní lokomotivy . . . Zaslouží si
román, ódu, parní symfonii, o niž se
autoři pokusili.
Zkuste se nad fotografiemi
v této knížce znovu ponořit do časů
opravdových chlapu, kteří nemačkali
knoflíky, ale ovládali páky, chvějící
se tepem toho báječného stroje. Měli
byste si vybavit chvíle, kdy
neexistovaly displeje, ale poctivé
ciferníky s neposednými ručičkami
a vodoznaky, které se občas musely
otřít hadrem. Nebyly to snad
nádherné doby? Nevěřte, že jsou
dávno zapomenuty, nesmutněte nad
tím, že ti mladí už nikdy nepoznají
jejich poezii.
Tvrdíme, že parní lokomotiva
není jen symbolem minule epochy —
je jakýmsi symptomem věčného
klukovství, rozvernosti
a dobrodružství, zakódovaným
v každém dítěti.
Že je to přehnané?
Dejte namalovat sedmiletému
muži lokomotivu. Vypodobní ji
s komínem a kotlem, ač v životě
nikdy nic podobného nemohl na
kolejích vidět.
Hle — toť garance nesmrtelnosti
Páry.