/
Text
PATRAM PO
POCATCICH
I KONCICH
К cestam proti proudu casu viibec ne-
jsou zapotrebi slozite, vedecky vyhlize-
jici pfistroje. Nekdy stadi jen otevrit
knihu. Od prvnich stranek pak zacne-
te sjizdet do minulosti, norit se hlou-
beji a hloubeji, do dob stale davndj-
sich, az se kolem vas uzavre
neprostupna mlha same prehistoric
lidstva. Odveke otazky, ktere se z ni vy-
noruji, jako by si samy hledaly odvaz-
ne, avsak logicke odpovedi.
Co zapricinilo neuvefitelnou podob-
nost pyramid v Mexiku a v Egypte?
Ci ruce navrsily obrovite kvadry dav-
nych chramii, tak ohromne, ze ani
dnes neexistuje technika, ktera by to
dokazala?
Podle jakeho modelu maloval a tesal
staroveky umelec, aby nam zanechal
radku pravekych zvirat jako zivych?
Bylo by snad mofne, aby na sklonku
doby ledove — kdy svet podle donedav-
Tia panujici predstavy obyvaly tak na-
nejvys povykujici hordy poloopicich
pralidi — nekde jinde dokonala civili-
zace stavela sve chramy, observatore
a hvezdarny, vytvarela тару oblohy,
pocitala obefne drahy planet a bez-
chybne mefila das?
Jak nepredstavitelna katastrofa to mu-
sela byt, co tuto hypotetickou civiliza-
ci vymazalo nejen z povrchu Zeme, ale
i ze vzpominek, jako by ji nikdy neby-
lo...
Nechame-li se vest po jejich stopach,
po mistech, kde zanechala sve otisky,
zAstaneme mnohdy stat v nemem ilza-
su, ohromeni souvislostmi, ktere pred
nami nahle vyvstanou ve vsi krase sve
logiky. Prastare myty k nam hovori za-
mzenou, a prece tak jasnou reci.
Naslouchejme jim, a mozna tak ztrati-
me alespon spetku one neopodstatne-
ne- nadutosti clovdka atomoveho veku.
Mozna je jeste cas...
Graham Hancock je jednim z ne-
pocetne rady autorft, jejichz dilo doka-
ze i v dnesni dobe ~ tak bohate na
nejskandalnejsi odhaleni — ctenare
doslova rozhybat. Lze si snadno pred-
stavit, ze jeho prevratnd nazory mo-
hou vzbuzovat bud’ averzi a odmitnuti
coby cire smyslenky, a nebo mohou
byt s nadsenim prijimany jako napros-
to novy a dokonale propracovany po-
hled na problemy, na ktere jsme si uz
zvykli nahlizet pondkud zkostnatdle.
Ze se vetsina ctenarCi priklani k moz-
nosti druhe, se dostatecne prokazalo
bezprostredne po uvedeni teto knihy
na trh. Autor byl nekolik mesicft
„ v oblezeni", americke televizni stand-
ee se predhanely v pozvanich k bese-
dam a tiskoviny, ktere by s nim nepri-
nesly cxkluzivni rozhovor, by toho dne
staly stranou zajmu.
Graham Hancock mozna neni prdve
milackem ortodoxnich vedcu, avsak ti,
kdo se stejne jako on nechavaji nadna-
set kridly velkolepych fantazii, budo-
vanych s neochvejnou logikou, k nemu
jen stezi ztistanou Ihostejni.
Otisky bozich prstu
Pattani po pocatcich i koncich
GRAHAM HANCOCK
Prelozili Vera Seda, Bohumila Kucerova a Daniel Anyz
&
COLUMBUS
Copyright © by Graham Hancock, 1995
Illustrations © by R. J. Cook
Photographs © by Santha Faiia
Translation © Vera Seda, Bohumila Kucerova, Daniel Anyz, 1997
ISBN 80-85928-30-2
All rights reserved
Santhe... s Idskou za to, ie шё provazela.
OBSAH
podekovani 9
Cast 1 UVOD: Zdhadamap
1. Mapa ukrytych mist 13
2. Reky jizniho kontinentu 22
3. Otisky prstu ztracene vedy 33
Cast 2 PENA MORE: Peru a Bolivie
4. Let kondora 41
5. Po stope Inku do minulosti 47
6. Pnchozi v case chaosu 50
7. Existovali tedy obfi? 55
8. Jezero na stfese sveta 62
9. Byvaly a budouci krai 66
10. M6sto u Brany slunce 70
11. Znaky starobylosti 75
12. Konec Virakocu 83
Cast 3 OPE&ENY HAD: StredniAmerika
13. Krev a cas na konci sveta 91
14. Lide hada 97
15. Mexicky Babylon 103
16. Hadi svatyne 110
17. Olmecka zahada 115
18. Napadni cizinci 123
19. Dobrodruzstvi v podsv6ti, cesty ke hvezdam 129
20. Deti prvmch lidf 136
21. Computer pro vypodet konce sv6ta 143
22. M6sto bohu 149
23. Slunce, Mesic a Ulice mrtvych 157
Cast 4 TAJEMSTVI MYTtl 1: Zivocisny druh se ztratou pameti
24. Ozvdny nasich snu 167
25. Mnoho tvari apokalypsy 179
26. 2ivocisny druh zrozeny za dlouhe zimy nasi Zemd 185
27. Tvaf Zemd potemndla a zacal padat demy dest’ 189
Cast 5 TAJEMSTVI MYTtl 2: Zakon precese
28. Nebeska mechanika 201
29. Prvnf trhlina v prastarem k6du 211
30. Kosmicky strom a mlyn bohu 218
31. Osiridova cfsla 226
32. Slovo к nenarozenym 236
Cast 6 POZVANI DO GfZY: Egypt 1
33. Hlavnf svdtove strany 243
34. Sfdlo vddnosti 249
35. Jen pouhe hroby a hrobky? 257
36. Anomalie 269
37. Jako by ji stvofil buh 276
38. Interaktivm hra о tfech dimenzich 286
39. Misto zadatku 297
Cast 7 PAN VECNOSTI: Egypt 2
40. Zustala v Egypte jeste ndjaka tajemstvf 309
41. Mdsto Slunce, komora sakala 315
42. Anachronismy a zahady 321
43. Hleddni Prvniho dasu 332
44. Bohove Prvniho dasu 338
45. Dila lidi a bohu 344
46. Jedenacte tisicileti pfed nasim letopodtem 357
47. Sfinga 361
48. Zememdridi 370
49. Sila vdci 380
Cast 8 KONECNY ZAVER: Kde je telo?
50. Neni to jehla v kupce sena 397
51. Kladivo a kyvadlo 405
52. Jako zloddj v noci 419
Poznamky 435
9
Podekovani
Otisky bozich prstu bych nemohl napsat bez slechetne, vfele a povzbuzujici
lasky sve manzelky Santhy Faii - ktera vzdycky dava vfc, nez dostava, a ktera
obohacuje zivoty vsech lidf kolem sebe svou tvofivostf, laskavostf a fantazii.
Veskere fotografie v teto knize jsou jeji praci.
Jsem take vdecny za podporu a povzbuzeni, kterych se mi dostavalo od
nasich Sesti detf - Gabriela, Leily, Luka, Raviho, Seana a Shanti - jichz v§ech
si velice vazfm.
Hodne mi pomahali i moji rodice, Donald a Muriel Hancockovi, spolu se
mnou prozivali nelehke doby prace na tomto projektu i na projektech jinych.
Spolecne s mym strycem Jamesem Macaulayem trpelive procitali poznamky
к rodicimu se rukopisu a nabizeli mi fadu cennych rad. Take musim podeko-
vat svemu nejvernejsimu i nejblizsimu pfiteli Peterovi Marshallovi, se kterym
jsme toho hodne zazili, a Robu Gardnerovi, Josephu a Sherry Jahodovym,
Roelu Oostraovi, Josephu a Laufe Schorovym, Nivenu Sinclairovi, Colinu
Skinnerovi a Clemu Vallanceovi, ktefi mi velice pomohli cennymi pfipomm-
kami.
Roku 1992 jsem necekane zjistil, ze mam pfitele i ve meste Lansing ve
state Michigan. Jmenuje se Ed Ponist a spojil se se mnou kratce pote, co vysla
ma pfedchozi kniha The Sign and the Seal (Znameni a pecef). Byval se mnou
jako strazny andel a dobrovolne mi venoval kazdou volnou chvilicku sveho
volneho casu, kdyz mi pomahal s vyzkumy mimo Spojene staty, s kontakty
a se sberem materialu potfebnych к sepsani teto knihy. Odvedl znamenitou
praci, posilal mi pffsluSne knihy v okamzicich, kdy jsem je potfeboval, a na-
chazel takove odkazy, о kterych jsem nemel ani nejmenSi tuseni. Byl take
jakousi ,,korouhvickou“ co se tykalo kvality me prace a ja jsem si rychle zvykl
jeho dsudkum vefit a respektovat je. A kdyz jsme se ke v§emu nakonec jeste se
Santhou vydali do Arizony к Hopiflm, Ed jel s nami a oteviral nam cestu...
Eduv prvni dopis byl jen kapickou v mofi obrovskeho mnozstvi dopisu,
ktere jsem po napsaniZnameniapeceti zacal dostavat z celeho sveta. Zpocat-
ku jsem se pokousel na dopisy odpovfdat osobne. Nakonec jsem byl ale pohl-
cen praci na Otiscich bozich prstu. a s odpoved’mi jsem musel pfestat. Mel
jsem z toho spatny pocit, a tak bych chtel alespon touto cestou podekovat
vsem, ktefi mi napsali a kterym jsem neodepsal. V budoucnu bych chtel byt
systematictejsi, protoze si takoveto korespondence velice vazim a dokazu ocenit
vzacne informace, ke kterym se touto cestou nekdy dostanu...
10
Mezi dalsimi, kten mi pomahali s vyzkumnymi pracemi, byli Martin Sla-
vin, David Mestecky a Jonathan Derrick. Zaroven bych chtel podekovat re-
daktorflm z obou stran Atlantiku, Tomu Weldonovi z nakladatelstvi Heine-
mann, Jimu Wadeovi z Crownu a Johnu Pearceovi z kanadske pobocky
Doubleday, stejne tak jako Billu Hamiltonovi a Safe Fisherove, za jejich setr-
vale zaujeti, solidaritu a chytre rady.
Muj nejvfelejSf dfk dale patff spolupracovnikum a kolegum, kten se po-
stupne behem vyzkumu stali mymi pfateli. Patff к nim: Robert Bauval v Brita-
nii (spolecne s nim bych mel napsat svoji pffsti knihu na podobne tema), John
Anthony West a Lew Jenkins ve Spojenych statech, Rand a Rose Flem-Athovi
a Paul William Roberts v Kanade.
A konecne chci vzdat poctu Ignatiu Donnellymu, Arthuru Posnanskemu,
R. A. Schwaller de Lubiczovi, Charlesi Hapgoodovi a Giorgiu de Santillanovi -
vyzkummkum, ktefi poznali, ze v popsane historii lidstva песо podstatneho
nehraje, meli odvahu fici svuj nazor navzdory odporu intelektualu a stali na
zacatku toho obrovskeho posunu zazitych pravd, к nemuz zacma nezvratne
dochazet.
CAsti
UVOD
Zdhada map
1. kapitola
Мара ukrytych mist
OSMA PRUZKUMNA TECHNICKA JEDNOTKA (SAC)
LETECTVO SPOJENYCH STATU
Westoverska letecka zakladna
Massachusetts
6. dervence 1960
VEC: Mapa sveta od admirala Piriho Reise
Do rukou: profesora Charlese H. Hapgooda,
Keene College,
Keen, New Hampshire
Vazeny profesore Hapgoode,
vyhoveli jsme Vast zadosti о provefem jistych neobvyklosti па таре sveta Piriho Reise
z roku 1513.
Domnenka, ze тара ve sve dolni dasti zobrazuje Pobfezi princezny Marty v Zemi kralovny
Maud v AntarktidS a Palmeruv poloostrov, zni rozumne. Toto vysvStleni nam pfipada velmi
logicke a s nejv6t§i pravdepodobnosti to bude spravna interpretace тару.
Zemepisny detail na dolni dasti тару se shoduje s vysledky seizmickeho mefeni, ktere napnd
ledovym pnkrovem provedla Svedsko-britska antarkticka expedice v roce 1949.
Znamena to, ze pobrezi bylo zmapovdno jeste pred tim, nez je pokryl led.
Ledovy pnkrov dosahuje dnes v techto mistech tlou§(ky pribliznS jednoho a pul kilometru.
Nemame zadnou pfedstavu, jak si vznik тару vzhledem к pfedpokladanym zemepisnym
znalostem roku 1513 vysvetlit.
HAROLD Z. OHLMEYER
podplukovnik Americkych vzduSnych sil
velitel
14
I pres strohe vecne vyjadfovam je Ohlmeyeruv dopis1 bombou. Jestlize Zeme
kralovny Maud byla zmapovana jeste pfed tfm, nez cele uzemf pokryl led,
musel byt tento kartograficky pruzkum uskutecnen opravdu velmi davno.
Kdy pfesne?
Vseobecne se pfedpoklada, ze ledovcovy pffkrov dnesnfho rozsahu a tvaru
pokryl Antarktidu pfed nekolika miliony let. Tato teorie vsak ma velmi pod-
statne trhliny. Так vazne, ze se vlastne ani nemusfme zabyvat otazkou, zda
тара admirala Reise zobrazuje Zemi kralovny Maud tak, jak vypadala pfed
miliony let. Posledm vedecke poznatky totiz ukazujf, ze led na celem tomto
uzemf na dlouhou dobu ustoupil a znovu se vratil az pfed zhruba sesti tisici
lety. Nemusfme tedy fesit zapeklity problem, kdo, pffpadne co by mohlo mft
pfiblizne dva miliony let pf. n. 1 — dlouho pfed tfm, nez se na nasi planete
vubec objevil clovek - к dispozici takovou technologii, aby pomeme pfesne
zmapoval Antarktidu. Jenze nic nenf zas takjednoduche. Stale nam totiz zby-
va otazka, kdo se mohl tak sloziteho ukolu zhostit pfed sesti tisici lety. Tedy
dlouho pfed vznikem prvmch historicky dolozenych civilizacf.
Prastare zdroje
Nez se pokusime о nejake vysvetlem, nebude na skodu shmout si zakladnf
historicka a zemepisna fakta:
1. Mapa Piriho Reise je autenticky dokument, ktery vznikl v Istanbulu roku
1513. V zadnem pffpade nejde о podvrh.
2. Zobrazuje zapadnf pobfezf Afriky, vychodnf pobfezf Jiznf Ameriky
a sevemf pobfezi Antarktidy.
3. Piri Reis nemohl informace о posledne jmenovanem uzemf zfskat od
badatelfl sve doby, protoze Antarktida byla objevena az roku 1818, tedy
300 let pote, co tuto mapu nakreslil.2
4. Skutecnost, ze pobfezf Zeme kralovny Maud na таре nepokryva led,
zflstava obrovskou zahadou. Podle geologu totiz bylo toto uzemf
naposledy bez ledu zhruba pfed sesti tisici lety.3
5. Nenf mozne pfesne urcit, kdy nejdffve by vflbec prvnf podobna тара
mohla vzniknout. Ale vf se, ze pobfezf Zeme kralovny Maud bylo po
dobu zhruba 9000 let hole, nez je definitivne pokryl ledovcovy pffkrov.
6. Historic nezna zadnou civilizaci, ktera by mohla byt schopna ci ktera by
z nejakeho duvodu potfebovala antarkticke pobfezf v danem obdobi - to
jest mezi roky 13 000 az 4000 pf. n. 1. - prozkoumavat.
Jinymi slovy, skutecna zahada teto тару z roku 1513 nespocrva ani tak
v tom, ze zobrazuje kontinent, ktery byl objeven az roku 1818, ale v tom, ze
zachycuje cast pobfezf kontinentu v nezalednenem stavu, tedy za podmmek,
ktere mohly naposledy nastat pfed sesti tisici lety.
15
Jak si to mflzeme vysvetlit? Pin Reis nam ochotne napovida fadou pozna-
mek, ktere vlastnorucne na mapu pfipisoval. Vyplyva z nich, ze puvodni vy-
zkumy a zemepisne udaje nejsou z jeho dflny. Reis mapu sestavil a pfekreslil
z mnozstvf rflznych jinych kartografickych podkladfl. Autory nekterych z nich
byli Reisovi soucasnfci, ci badatele, kteff zili jen kratce pfed nfm (napnklad
Krystof Kolumbus) a kteff jiz v te dobe dopluli do Jiznf Ameriky i do karibske
oblasti. Nektere dokumenty vsak pochazely i ze ctvrteho stoleti pf. n. 1. nebo
z dob jeste dfivejsfch.
Piri Reis neuvadi zadnou poznamku, ktera by mohla vest к identifikaci kar-
tograffl z dfivejsfch dob. Profesor Hapgood pfisel v roce 1963 s teorif, nad
kterou stoji za to se zamyslet. Podle neho тару, ktere mel admiral Reis
к dispozici, vychazely z jeste starsich podkladu, jejich?, zdroje pak sahajf az
do staroveku. Profesor tvrdil, ze jde о nezvratny dflkaz skutecnosti, ze jiz
v dobe 4000 let pf. n. 1. nejaka neznama a dosud neobjevena civilizace na
pomerne vysokem stupni vyvoje mapovala svet:
Zda se (tvrdi profesor), ze informace se pfenasely od dlovdka к dloveku. Nakresy
neznameho tvurce se tak mohly dostat ke Krefanflm nebo Fdnicanum, po vice nez
tisfc let nejvdtSfm moreplavcum starovdku. Vime, ze tyto podklady se shromazd’o-
valy a zkoumaly ve velke knihovnd v Alexandrii (v Egyptd) a ze tamni geografovd
podle nich sestavovali тару vlastnf.4
Podle Hapgoodovy teorie se dostaly kopie techto map, vcetne nekterych pfl-
vodnich zdrojovych materialfl, do dalsich center vedy - zejmena do Istanbulu.
Kdyz pak v roce 1204 Benatcane pfi ctvrte kffzove vyprave Istanbul dobyli,
dostaly se тару postupne do rukou evropskych namofnfkfl a objevitelfl:
VdtSinou se jednalo о тару Stfedomofi a Cerneho more. Ale dochovaly se i jine,
napffklad тару americkeho kontinentu a takd arktickych a antarktickych moff.
Jasnd se tedy ukazuje, ze starovdcf cestovatele se plavili od polu к polu. Znf to
neuvdritelnd, ale dukazy zfetelnd naznadujf, ze lidd Antarktidu objevili je§td v dobd,
kdy byla bez ledoveho pokryvu. Umdli pfitom pfesnd stanovit zemdpisnou delku,
co? je dovednost, ke ktere se potom dopracovali az cestovatele poloviny 18. stole-
tf.
Dostavam se ti'm к obecndjsf diskusi, jez zohlednuje i jind podobnd prfpady,
о mozne existenci vyspdld civilizace v hlubinach davnovdku. Vddci mnohe z tdch-
to teorif vyvratili, ale toto je dukaz, ktery pfehlddnout nelze. Znamena to takd, ?e
i ostajnf doklady, podporujici zmmdnou teorii, by mdly byt znovu nepfedpojatd
pfezkoumany.
Navzdory otevfene podpofe, jiz se mu dostalo od Alberta Einsteina (viz
nfze), a navzdory tomu, ze i John Wright, prezident Americke geograficke
spolecnosti pozdeji pfipustil, ze Hapgood „pfisel s hypotezou, ktera vola po
dalsfm prozkoumam“, se zadny dalsf vedecky vyzkum techto neobvyklych
16
17
Vlevo: Мара Piriho Reise (original). Pfekreslena verze s viditelnymi detaily
18
Мара vojenskeho letectva Spojenych statu (US Airforce), ktera ukazuje
pravdSpodobny zpusob projekce, pouzity pfi konstrukci zdrojovych mapovych
materialu тару Piriho Reise.
19
ranych map nekonal. A Hapgood, mfsto toho aby jej ocenili za novy pffnos
к diskusi о starovekych lidskych civilizacfch, sklizel naopak od vetsiny svych
kolegu az do sve smrti jen pfezfravost. Kdosi popsal jejich rozmluvy na tema
Hapgood jako „dusny a szfravy sarkasmus“...
Muz, ktery pfedstihl svou dobu
Charles Hapgood pozdeji ucil dejiny vedy na Keene College v americkem
state New Hampshire. Nebyl ani geolog, ani historik staroveku. Presto si jej
pnsti generace budou pamatovat jako cloveka, ktery podkopal samotne zakla-
dy dejin sveta a take velkeho kusu geologic.
Albert Einstein byl mezi prvnfmi, kteff si to uvedomili. V roce 1953 sepsal
pfedmluvu к Hapgoodove knize, coz byla ve sve dobe, nekolik let pfed tim,
nez Hapgood zacal studovat mapu Piriho Reise, bezprecedentnf udalost.
Casto se na тё obraceji lidd, kteff se mnou chtSjf probrat sve dosud nezvefejnene
napady, uvadi Einstein. Jejich teorie vsak vdtSinou nemajf se serioznf vddou nic
spoledneho. Ale uz pfi prvnfm rozhovoru s panem Hapgoodem jako by mnou pro-
jel blesk. Jeho hypoteza je puvodni, jednoducha a - pokud se podarf ji prokazat -
velmi dulezita pro v§e, co souvisi s historif zemskeho povrchu.5
Onou ,,hypotezou“ je ucelena geologicka teorie, ktera elegantnfm zpusobem
vysvetluje, jak a proc zustaly velke casti Antarktidy nezalednene az do roku
4000 pf. n. 1., a ktera se zabyva i dalsfmi nesrovnalostmi v dejinach Zeme.
Hapgoodovy argumenty je mozne shmout:
1. Antarktida nebyla vzdy pokryta ledem a jednu dobu bylo klima na
kontinentu mnohem teplejsi, nez je dnes.
2. Bylo teplejsi, protoze kontinent se tenkrat nenalezal na jizmm polu,
ale о vie nez 3000 kilometru sevemeji. Tedy v oblasti mfmeho a mime
chladneho zemskeho pasma.
3. Do sve dneSnf polohy za polamfm kruhem se kontinent pfesunul vlivem
geologickych pochodfl znamych jako „pohyb zemske kflry“. Tento
mechanismus, ktery nelze zamenovat s teorif deskove tektoniky, neboli
„kontinentalnfho driftu“, pfedpoklada, ze cela litosfera - vnejsf obal
Zeme - klouze po vnitfnfm zemskem telese, asi tak, jak by se mohla
pohybovat uvolnena pomerancova kflra po duzine.
4. Antarktida se vlivem tohoto mechanismu pfesouvala jiznfm smerem,
kontinent se ochlazoval a puvodne hole uzemf se v prubehu nekolika
tisfc let zalednilo.
Detailneji tyto argumenty rozebfra sedma cast nasf knihy. Je pochopitelne,
ze ortodoxm geologove se s Hapgoodovou teorif odmftajf smifit (i kdyz se
nikomu nepodafilo ji vyvratit). Vyvolava totiz fadu otazek.
20
Zdaleka nejdulezitejsi z nich zm: Jaky mechanismus vyvolal tak mohutne
a silne pochody, ze jejich odezvou byl tak mohutny pohyb zemske kury?
A tezko bychom hledali lepsf shmutf Hapgoodovych zaverii, nez najdeme
prave u Einsteina:
V polarnfch oblastech se ukladajf masy ledu, ktere vsak nejsou kolem polu rovno-
тёгпё rozlozeny. Zemska rotace udёluje паЬготайёпё Ьто1ё odstredivou pohy-
bovou energii, ktera v игёкёт bodё тйге vyvolat posun zemsk£ кйгу po povrchu
zbytku zemskeho 1ё1е5а.
Мара Piriho Reise je zfejme jedmm z nepnmych dukazu teto teorie. V jejfm
duchu se Antarktida zalednila pote, co se zemska kura nahle posunula к jihu.
A skutecnost, ze zadna takova тара nemohla vzniknout pozdeji nez 4000 let
pf. n. 1., ma pro historii lidske civilizace velmi vyznamne dflsledky. Vseobec-
ne se totiz pfedpoklada, ze v te dobe jeste vflbec zadne civilizace neexistovaly.
• Se zjednodusenfm Ize konstatovat, ze akademicka obec se domniva, ze:
prvnf civilizace vznikla v urodne oblasti Stfednfho vychodu.
• Tento vyvoj zacal po roce 4000 pf. n. 1. a vyvrcholil zrodem prvmch
opravdovych civilizacf (Sumerove a Egypt’ane) kolem roku 3000 pf. n. 1.,
brzy pote nasledovaly civilizace pfi fece Indus a v Cine.
• Asi о 1500 let pozdeji se objevily samostatne civilizace na americkych
kontinentech.
• Puvodni jednoduche civilizace se postupne - ve starem svete zhruba
od doby 3000 let a v novem svete 1500 let pf. n. 1. - menily a vyvfjely
v slozitejsi, produktivnejsi spolecenstvi.
• V porovnanf s dneskem povazujeme staroveke civilizace (a jejich dfla) za
primitivnf (sumersti astronomove pozorovali oblohu s nevedeckou baznf,
a dokonce i egyptske pyramidy vystaveli „technologicti amatefi“).
Dukazy na таре Piriho Reise tomu vsemu odporajf.
Piri Reis a jeho zdroje
Ve sve dobe byl Piri Reis znamou postavou. Jako admiral namofnictva oto-
manskych Turku se asi v polovine sestnacteho stoletf ucastnil, casto na vitez-
ne strane, mnoha namofnfch bitev. Povazovali jej za znalce zemf Stfedozemf
a napsal znamou namofm cestovnf knihu, Kitabi Bahriye, ve ktere rozsahle
popsal tvary pobfezi, pnstavy, proudy, melciny, zatoky a prdplavy Egejskeho
a Stfedozemnfho mofe. Navzdory sve pfikladne kariefe upadl и nadnzenych
v nemilost a roku 1554 nebo 1555 byl popraven.7
Vychozf kartograficke podklady, kterych Piri Reis pfi kreslem sve тару
v roce 1513 pouzil, se pravdepodobne pflvodne nachazely v istanbulske ,,vladm“
knihovne, do ktere mel admiral povolen zvlastm pfistup. Tyto zdroje (ktere
21
vsak mohly vychazet z jeste starsfch vedmch center) jiz neexistuji, nebo ales-
pon doposud nebyly nalezeny. Mapu Piriho Reise nakreslenou na gazeli kuzi
objevili srolovanou na zaprasene polici v knihovne stareho sultanskeho pala-
ce v Istanbulu roku 1929.
Odkaz ztracene civilizace?
Jak pfiznal zmateny Ohlmeyer ve svem dopise Hapgoodovi roku 1960, тара
Piriho Reise zobrazuje podledovcovou topografii, skutecny povrch antarktic-
ke Zeme kralovny Maud, ktery dnes lezf pod ledem. Tento profil zflstal skryty
lidskemu zraku od roku 4000 pr. n. 1. (pote zacal zemi pfekryvat postupujicf
led), az jej znovu zmapovala spolecna britsko-svedska pruzkumna vyprava
v roce 1949.
Kdyby byl Piri Reis jedinym kartografem, ktery se kdy s temito vyjimecny-
mi informacemi setkal, nebylo by az tak nezbytne nutne pfikladat jeho таре
vetsi vahu. Slo by nci: „Mozna ze to je zavazne, ale na druhou stranu to muze
byt i nahoda.“ Jenze turecky admiral nebyl zdaleka sam, kdo prisel s tezko
vysvetlitelnymi geografickymi znalostmi. Bylo by zbytecne spekulovat о tom,
jaky to byl „spodnf proud“, ktery tyto poznatky pfenasel pres dlouhe veky, od
generace ke generaci, od jedne kultury ke druhe, z epochy do epochy. At’ uz je
to jakkoli, byla tady cela fada kartograffl, kten tu cest potkat se s tfmto tajem-
stvim meli.
Je snad mozne, ze vsichni tito historictf kreslici map pri sve praci vyuzili
bohateho vedeckeho dedictvi zmizele civilizace, byt’ nejspise nevedomky?
2. kapitola
Reky jizmho kontinentu
О Vanocich na pfelomu let 1959 a 1960 vyhledaval Charles Hapgood v kata-
logu washingtonske Kongresove knihovny odkazy к Antarktide. Pracoval zde
nekolik tydnu, zahlouban do vyzkumu, obklopen doslova stovkami stfedove-
kych map a nakresu.
Nasel jsem (pise) hodn6 fascinujicich neodekavanych vfecf, nakresu zobrazujicich
jizni kontinent. Potom jsem jednoho dne otodil stranku a zustal jsem jako pfimra-
zeny. Pred odima jsem m£l jizni polokouli тару sv6ta nakreslene Orontaeem Fin-
naeem (Oronce Fine) roku 1531 a zmocnila se тё neomylna pfedtucha, ze jsem
nasel autentickou mapu Antarktidy.
Obrys kontinentu zhruba odpovidal obrysum na nasich soudasnych mapach. Polo-
ha jizmho polu, leziciho рпЬНгпё v centru kontinentu, se jevila v pofadku. Horska
pasma lemujici pobfezi odkazovala na пёкоПк pohofi, ktera byla na Antarktide
objevena teprve pred пёкоНка lety. A na prvni pohled bylo jasne, ze to neni bezdu-
chy vytvor пёё1 fantazie. Ног8кё hfbety, z nichz пёк1егё zasahovaly az к pobfezi,
byly od sebe oddёlenё. X^tsinou z nich tekly feky az do more s velmi pfesvёdёi-
vym ргйЬёЬет рпгогепёЬо odvod^m. To by odpovidalo stavu, kdy bylo pobfezi
bez ledu. Stfed kontinentu oproti tomu byl prazdny bez hor a fek, coz zase nazna-
covalo moznou pntomnost ledovce.1
Podrobnejsi pruzkum тару, ktery provedli Hapgood a Richard Strachan
z Massachusettskeho technologickeho institutu, pfinesl tyto poznatky:
1. Mapa vznikla pfekreslenim a sestavenim nekolika ranejsich kartografic-
kych podkladu, ktere byly ponzeny za pomoci ruznych druhfl projekci.
2. Skutecne zobrazovala pobfezni oblasti Antarktidy v nezalednenem stavu,
jmenovite Zemi kralovny Maud, Enderbyho zemi, Wilkesovu zemi,
Viktoriinu zemi (vychodnf pobfezi Rossova more) a Zemi Marie
Byrdove.
23
Мара Orontaea Finnaea, znazornujfci Antarktidu s nezalednenym pobreSim,
horami a fekami
3. Stejne jako v pffpade тару Piriho Reise se hruby terenni profil
i viditelne fyzikalnf ukazy v mnohem shodovaly s mapami ze
seizmickeho vyzkumu podledovcoveho terenu Antarktidy.
Mapa Orontaea Finnaea, vyvodil z toho Hapgood, zfejme doklada „pfekva-
pivou domnenku, ze lide navStivili Antarktidu, a mozna na m i zili, v dobe,
kdy byla castefine, nebo i zcela bez ledu. Neni tfeba nijak zduraznovat, ze to
bylo velmi, velmi davno... Takze тара Orontaea Finnaea umist’uje civilizaci
prvnfch kartografu Casove kamsi ke konci posledm doby ledove na sevemi
polokouli.“
Rossovo more
Dalsim dukazem podporujfcim tuto teorii je i zpusob, jakym Orontaeus Fin-
naeus zobrazil Rossovo more. Na mfstech, kde se v dnesni dobe obrovske
ledovce - jako napffklad Beardmoruv nebo Scottuv - odlamujf do mofe, zob-
razuje тара z roku 1531 usti fek, siroke zalivy nebo alespon naznaky fek.
Z toho je mozne vy vodit jednoznacny zaver, ze v dobe, kdy vznikaly puvodnf
24
тару, jichz Orontaeus Finnaeus pozdeji pouzil, nebylo Rossovo more ani jeho
pobfezf zaledneno. „Йеку byly napajeny z vnitrozemf, ktere bylo rovnez do
znaCne hloubky bez ledu. Dnes pfekryva pobfezf i vnitrozemf pres jeden a pfll
kilometru silna vrstva ledu a Rossovo more je skryto pod nekolik desftek me-
tric tlustym ledem.“2
Pfiklad Rossova more pfesvedcive podporuje hypotezu, ze Antarktidu mu-
sela zmapovat nejaka neznama civilizace behem dlouheho bezledeho obdobi,
ktere skoncilo 4000 let pf. n. 1. A vyzkum dna Rossova more, ktery provedla
Byrdova antarkticka vyprava v roce 1949, tuto teorii jenom potvrdil. Sedi-
menty dna se skladaly z navzajem zfetelne oddelenych vrstev, ktere odpovfda-
ly ruznym pffrodnim podmmkam, za nichz v jednotlivych obdobfch vznikaly.
Nejvetsfm pfekvapenfm vsak bylo zjistenf, ze fadu vrstev tvofil jemny, dobfe
utffdeny sterkovy material, takovy, ktery pfinaseji feky z relativne teplych (tedy
nezalednenych) oblastf.
Vedci z Carnegie Institute ve Washingtonu pak pomoci iontove metody,
kterou vyvinul W. D. Urry a ktera vyuzfva radioaktivnfch prvku nalezenych
v mofske vode, urCili staff sedimentu. Ukazalo se, ze feky, v jejichz korytech
tento jemny sterk lezel, proudily Antarktidou pfiblizne v dobe 6000 let pf. n. 1.
Pfesne tak, jak to vyplyva z тару Orontaea Finnaea. Teprve о zhruba 2000 let
pozdeji, tedy asi 4000 let pf. n. 1., se na dne Rossova mofe zacaly shromazd’o-
vat ledovcove sedimenty... Pfftomnost jemnych sterkovych sedimentu na dne
Rossova mofe tak ukazuje, ze dlouhe obdobi pfed tfm lezela tato oblast
v mnohem teplejsim pasmu.
Mercator a Buache
Mapy Piriho Reise i Orontaea Finnaea nafirtavaji takovou Antarktidu, jakou
zadny kartograf od dob staroveku nemohl spatfit. Samy о sobe by nas ale ani
tyto dva dukazy nepfesvedcily о tom, ze jsme na stope nejake ztracene civili-
zace. Ale muzeme stejne lehce odmitnout tfi, ctyfi nebo i sest podobnych map?
Napfiklad na nekterych mapach zhotovenych nejznamejsfm kartografem
sestnacteho stoletf, Gerardem Kremerem, znamym spf§e pod jmenem Merca-
tor, se vyskytuji zajfmave prvky. Tento zahadny Clovek (v roce 1563 navstrvil
Velkou pyramidu v Egypte3), ktery se proslavil jako autor takzvane Mercato-
rovy valcove projekce, jiz se na vetsine map sveta dodnes vyuzfva, byl podle
dobovych zdrojfl „pfi vyzkumech vedenf davnych vekfl zcela neunavny“
a stravil mnoho let peclivym shromazd’ovanfm obrovskeho mnozstvf udaju
о starovekych podkladovych mapach.
Podstatna je i skutecnost, ze Mercator zafadil mapu Orontaea Finnaea do
sveho Atlasu z roku 1569 a sam zobrazil Antarktidu na nekolika vlastnfch
mapach, ktere nakreslil v temze roce. Rozpoznatelne oblasti techto map, jez
25
Mercatorova тара Antarktidy, na ktere hory a feky zakryva led.
zachycovaly v te dobe jeste dosud neobjeveny kontinent, jsou mys Dart a mys
Herlacher v Zemi Marie Byrdove, Amundsenovo more, Thurstonflv ostrov
v Ellsworthove zemi, Fletcherovy ostrovy v Bellinghausenove mofi, ostrov
Alexandra I., Antarkticky poloostrov, Weddellovo more, Norsky mys, Regula
Range v Zemi kralovny Maud (v podobe ostrovu), Muhlingovy-Hoffmanovy
hory (v podobe ostrovfl), Pobfezi prince Haralda, ledovec Shirase jako ilstf
feky na pobfezi prince Haralda, ostrov Padda v Lutzow-Holmove zalivu
a Pobfezi prince Olafa v Enderbyho zemi. „Nektere oblasti jsou zobrazeny
verohodneji nez na таре Orontaea Finnaea,“ usoudil Hapgood, „a je tak zfej-
me, ze Mercator mel к dispozici jine zdrojove тару nez Orontaeus Finnae-
us.“
A nejen Mercator.
I Philippe Buache, francouzsky kartograf osmnacteho stoleti, zvefejnil mapu
Antarktidy dlouho pfed tim, nez byla oficialne ,,objevena“. A nejpodivnejsim
rysem Buacheovy тару je to, ze patme vychazi z map jeste ranejsi'ch, mozna
i о tisic let starsich, nez byly тару Orontaea Finnaea ci Mercatora. Buacheuv
nakres Antarktidy vyvolava rrirazeni v zadech, protoze ukazuje, jak tento kon-
tinent vypadal v dobach, kdy na nem nebyl vubec zadny led. Jeho тара odha-
luje podledovcovou topografii celeho kontinentu. Tento teren byl pfitom zma-
povan az roku 1958 v ramci Mezinarodniho roku geofyziky (IGY), kdy
v Antarktidfi ргоЬёЫ dflkladny seizmicky pruzkum.
26
Tento vyzkum jen potvrdil to, co Buache jiz prohlasoval pfi zvefejnenf sve
тару roku 1737. Svoji mapu zalozil na dnes jiz ztracenych starovekych zdro-
jfch a jasne na m zobrazil vodnf cestu - pfirozeny vodnf pruplav, ktery pfetfna
cely kontinent a deli jej na dva samostatne zemske celky lezfcf vychodnfm
a zapadmm smerem od pfedelu dnes nazyvaneho Transantarkticke pohoff.
Takovyto vodni kanal, spojujfcf Rossovo, Weddellovo a Bellinghausenovo
mofe, skutefine v nezalednene Antarktide existoval.
Pruzkum IGY z roku 1958 prokazal, ze kontinent (ktery se na dnesmch
mapach jevi jako jednolita zemska hmota) je ve skutecnosti souostrovfm dvou
obrovskych ostrovu spojenych pfes jeden a pfll kilometru silnym ledem, ktery
se zdviha nad hladinu mofe.
Epocha kreslicu map
Mnoho ortodoxmch geologu tvrdi, ze volna vodnf cesta mohla v tomto prosto-
ru, ktery dnes vyplnuje masa ledu, existovat naposledy pfed dlouhymi milio-
ny let. A vedecky nazor zaroven ffka, ze v dobe tak vzdalene nemohly zadne
lidske bytosti existovat, natozpak lide schopnf pfesne zmapovat uzerm Ant-
arktidy. Jenze ze srovnam Buacheovy тару s vysledky geofyzikalnfho vy-
zkumu vyplyva, ze Antarktidu v nezalednenem stavu pfece jen nekdo skutec-
ne zmapoval. Vedci tak maji pfed sebou problem - dve navzajem protichudna
tvrzeni.
Ktere z nich je spravne?
Pokud budeme souhlasit s geology a pfijmeme jejich tezi, ze od dob zcela
nezalednene Antarktidy uplynuly miliony let, potom by musela byt teorie
о vyvoji lidskeho druhu, kterou rozvijeli nejruznejsf vedci uz od Darwinovych
dob, zcela chybna. S tfm vsak Ize sotva souhlasit: nalezene zkameneliny jasne
dokazujf, ze pfed miliony let zde existovali pouze primitivm pfedchudci clo-
veka - hominidi s nfzko posazenym obocfm, chodfci pfevazne po Ctyfech -,
kteff slozitejsf intelektualm ukoly, jako je kreslem map, rozhodne zvladnout
nemohli.
Meli bychom tedy pro objasneni existence map nezaledneneAntarktidy snad
pfipustit navstevu mimozemskych kartografu z hlubin vesmiru? A nebo by-
chom se mohli znovu zamyslet nad Hapgoodovou teorif posunu zemske kury.
Pokud bychom ji akceptovali, mohl by nejjiznejsi kontinent zustat bez ledu -
v podobe zachycenem Buachem — az do doby pfed 15 000 lety.4
Je mozne, ze zde kolem roku 13 000 pf. n. 1. existovala lidska civilizace,
dost vyspela na to, aby dokazala mapovat Antarktidu, a pozdeji zanikla?
A jestlize ano, kdy (а ргоё) se to stalo?
Pohled na тару Piriho Reise, Orontaea Finnaea, Mercatora a Buache je
krajne znepokojujici. Zda se totiz, ze Antarktida byla po dobu nekolika tisfci-
3* *
«Ж* < .A'
> W**Jfcse*»
' <Mb!^»W «ы’
«W^ ^*4,
Л*л₽ ««мкА*»* w »«y» ЛцьМ^лМ
"WHUWIklU.» >*яв
• ft, >& gMt^AЯГ-
,^ft'- itf/Mr ,1ЛИ
**-- , I'i*.* t
'$w<tv> чйх &^я& +
*Mw towisi».»
(Ииг**<М-*»«<* I
W>W»n
^>s#^ .’«**1»
frw
«Г* &'*?**&** .^<*
****** WU«ub£<|p>»«K < ЛчЛ» <«4Лж<jwmhmsA»
Смт\
1>»:Л ТгжЖЖ^ЛГ^ГНАХХ^
* \S^ ***:#*>** V ?~ ~ <
: - \« v X» W» 4>- * w«*» **^ <
t&s^t ,«w ,W^ Of »U
л/!^|Я1и'<ЙЯЯВ>1 J— X
Mapa, kterou sestavil Buache, ukazuje Antarktidu, jak mohla vypadat pfedtim,
nez ji pokryl led.
letf pfedmetem „setrvaleho prflzkumu“ - jak se ledovec rozsifoval z vnitroze-
mf a s kazdym tisfciletfm postupne vyplrioval pfikop mezi obema zemskymi
castmi, az kolem roku 4000 pf. n. 1. dosahl к pobfezfm. Vychozf zdroje pro
тару Piriho Reise a Mercatora proto musely pochazet ze sklonku tohoto ob-
dobi, kdy z Antarktidy zflstalo nezalednene prave uz jen pobfezf. Podklady
pro mapu Orontaea Finnaea vsak byly jeste starsf: z doby, kdy se ledovec
rozprostiral pouze hluboko ve vnitrozemi kontinentu. Amapy, z nichz vycha-
zel Buache, pak byly zdaleka nejstarsf. Z Casu (kolem roku 13 000 pf. n. 1.),
kdy se na Antarktide jeste vubec zadny ledovec nevyskytoval.
28
««««»,
Nahore vpravo a vlevo: Nacrtky z map Mercatora a Orontaea Finnaea ukazuji
postupne zalednovani Antarktidy.
Dole vlevo: Nakres z тару, jiz pondil Buache.
29
Dole vpravo: Podledovcova topografie Antarktidy podle moderniho seizmickeho
pruzkumu
30
Jizni Amerika
Probfhaly ve stejne dobe, tj. mezi lety 13 000 a 4000 pf. n. 1., obdobne pruzku-
my a mapovam i na jinych kontinentech nasi planety? Odpoved mtizeme opet
najft na таре Piriho Reise, na nfz je mnohem vice zahad nez jen Antarkti-
da:
• Mapa byla nakreslena roku 1513, ale ukazuje mimofadnou znalost Jizni
Ameriky - a to nejen vychodnfho pobfezf, ale i And, о kterych se v te
dobe jeste nevedelo, na pobfezf zapadnfm. Mapa spravne zachycuje tok
Amazonky, ktery v techto tehdy neprobadanych horach pramenf
a tece dale к vychodu.5 .
• Mapa Piriho Reise sama vychazela z vice nez dvaceti rozlicnych zdroju
rtizneho staff, a proto zobrazuje Amazonku ne jednou, ale dvakrat
(s nejvetsf pravdepodobnostf se tak stalo kvflli vzajemnemu pfekryvanf se
dvou vychozfch dokumentu, ktere tento turecky admiral pouzil). V prvem
pffpade je tok Amazonky zakreslen az к jejfmu tisti u feky Para, ale dule-
zity ostrov Marajo se na таре neobjevuje. Podle Hapgooda to znamena,
ze pflvodm mapovy podklad musel pochazet z doby pfed asi 15 000 lety,
kdy usti u feky Para bylo hlavnfm, nebo dokonce jedinym tistfm Ama-
zonky a kdy ostrov Marajo byl soucastf pevniny rozkladajfcf se sevemfm
smerem od feky. Druhe zobrazenf Amazonky naopak Marajo zachycuje
(az s neskutecne pfesnymi detaily), a to i pfesto, ze ostrov byl objeven
az v roce 1543. A nase domnenka tak uz zase smefuje к nezname
civilizaci, ktera prubezne zkoumala a mapovala menfcf se tvaf Zeme po
dobu mnoha tisfciletf, pficemz Piri Reis pouzil dffvejsf i pozdejsf
podkladove materialy - тару zanechane touto civilizaci.
• Mapa Piriho Reise nezobrazuje ani feku Orinoko, ani jejf deltu. Ale jak
upozornil Hapgood, ,,na mfste blizkem dnesnfmu toku feky jsou hluboko
ve vnitrozemf zakreslena dve ustf fek (vzdalena asi 160 kilometru od
sebe). Zemepisna delka i sffka jejich polohy vcelku pfesne odpovida
Orinoku. Bylo by mozne, aby se obe usti od doby, kdy tato тара vznikla,
zanesla a cela delta se tak rozsffila a posunula к vychodu?“
• Pfestoze byly Falklandske ostrovy objeveny az roku 1592, na таре
z roku 1513 je najdeme zakreslene na spravne zemepisne sffce.
• Podklady, z nichz Piri Reis pfi konstrukci sve тару vychazel, mohou
take vysvetlovat, proc тара zcela jasne zobrazuje velky ostrov v Atlan-
tickem oceanu, vychodnfm smerem od jihoamerickeho pobfezf, v mfs-
tech, kde dnes zadny takovy ostrov nelezf. Je to pouha nahoda, ze tento
,,zahadny“ ostrov se na таре rozklada prave nad podmofskym Stfedo-
atlantskym hfbetem, severne od rovnfku a zhruba 1100 kilometru od
brazilskeho pobfezf, v oblasti, kde dnes vycnfvaji z mofskych vln title
skaly svateho Petra a Pavla? A nebo ptivodnf nakres vznikl za poslednf
31
doby ledove, kdy mofska hladina byla mnohem nize, nez je dnes, a kdy
zde podobny ostrov skutecne mohl byt?
Hladiny mofe a doby ledove
Take dalsi тару ze sestnacteho stoleti vypadaji, jako by vychazely z presnych
geografickych poznatku о svete v obdobi posledm doby ledove. Jednu z nich
sestavil Turek Hadzi Ahmed roku 1559. Ahmed byl kartograf, ktery, jak rfka
Hapgood, musel mit pfistup ,,ke zcela unikatmm“ podkladovym materialum.
Nejpodivnejsf a nejnapadnejsi zvlastnosti Ahmedovy mapove kompilace je
zobrazem pasu zeme, skoro 1600 kilometru sirokeho, spojujfciho Aljasku se
Sibiff. Tento „pevninsky most“ skutecne kdysi existoval (v mistech, kde je
dnes Beringova uzina), ale zmizel pod vlnami stoupajici mofske hladiny pra-
ve nekdy koncem posledm doby ledove.
Pficinou vzestupu mofskych hladin bylo postupne tani ledovcu, ktere pfi-
blizne kolem roku 10 000 pf. n. 1. na cele sevemi polokouli rychle ustupovaly.
Je proto zajimave, ze nejmene jedna staroveka тара ukazuje jizni Svedsko
jeste se zbytky ledovce, ktery pfed tfm musel - vzhledem к zemepisne sifce -
pokryvat cele toto uzemi. Ledovcove zbytky najdeme na proslule Mape Seve-
rn od Claudia Ptolemaia. Toto znamenite dilo posledniho velkeho geografa
obdobi klasickeho staroveku pochazi z druheho stoleti pf. n. 1., pak se vsak na
dlouhou dobu ztratilo a znovu se vynofilo az v patnactem stoleti.
Ptolemaios byl spravcem alexandrijske knihovny, ve ktere byla nejvetsi
sbirka starovekych rukopisu z davnych dob.6 A prave tady nasel prastare do-
kumenty, diky nimz mohl sestavit svou vlastni mapu. Pokud pfijmeme do-
mnenku, ze alespon jeden z techto puvodnich nakresu pochazel z doby kolem
roku 10 000 pf. n. 1., pak tu mame i vysvetleni, proc Ptolemaios na таре
zobrazil ledovce (typicke prave pro tuto dobu) spolu s „jezery... pfipominaji-
cfrni svymi tvary jezera soucasna a vodnimi toky napadne pfipominajicimi
ledovcove feky... tekouci od ledovcu do jezer.“
Asi bychom meli dodat, ze nikdo na svete nemel v dobach fimske fise, kdy
Ptolemaios svou mapu nakreslil, nejmensi tuseni, ze v sevemi Evrope kdysi
vladly nejake doby ledove. Nevedel to nikdo jeste ani ve stoleti patnactem,
kdy byla тара znovu nalezena. Pfedstava, ze ledovce popsala a zakreslila do
тару nektera ze znamych lidskych civilizaci, je proste neudrzitelna.
Dusledky teto teze jsou zfejme. Stejne jako zavery vyplyvajici z dalsi тару,
,,Portolana“, kterou sestavil Jehudi Ibn Ben Zara roku 1487. Tento nakres Ev-
ropy a sevemi Afriky mozna vychazi z jeste starsi'ch zdroju nez тара Ptole-
maiova, protoze ledovce jsou v ni zakresleny dokonce mnohem jizneji (pfi-
blizne na urovni dnesni Anglie) nez ve Svedsku a Stfedozemni, Jadranske
a Egejske mofe jsou zaneseny v podobe, jakou mohly mit pfed ustupem ev-
32
ropskeho ledovce. Mofska hladina tehdy samozrejme byla mnohem nize, nez
je dnes. I proto je zajfmave, ze egejska cast тару zobrazuje daleko vice vel-
kych ostrovti, nez kolik jich dnes skutecne existuje. To, co na prvm pohled
vypada podivne, muze mft jednoduche vysvetlem: nasledkem tani ledovcu
koncem doby ledove stoupla hladina more, a to radu nekdejSich ostrovu pohl-
tilo.
Znovu se zda, ze zde nachazfrne otisky prstfl ztracene civilizace, ktera do-
kazala obdivuhodne pfesne zmapovat nejrdznejsi casti sveta.
Jakou by к tomuto ukolu potfebovali technologii? Jak vedecky a kultume
vyspela by takova civilizace musela byt?
3. kapitola
Otisky prstu ztracene vedy
Vime, ze Mercatorova тара sveta z roku 1569 pfesne zachycovala antarktic-
ke pobfezi tak, jak mohlo vypadat pred tisici let, kdyz byl kontinent jeste ne-
zaledneny. Je dale zajimave, ze jine uzerm, zapadm pobfezi Jizni Ameriky,
tato тара zachycuje s mnohem mens! pfesnostl nez pfedchozf Mercatorova
prace z roku 1538.1
Pncinou muze byt skutecnost, ze tento geograf ze sestnacteho stoleti vy-
chazel pfi kreslem dnvejsi тару ze starovekych podkladovych materialu, kte-
гё mel к dispozici, zatimco u pozdejsf тару se spolehal na pozorovam a mefe-
m prvnich spanelskych objevitelfl Jizni Ameriky. Protoze tito objevitele dovazeli
do Evropy zhave novinky, Ize tezko obvinovat Mercatora, ze jim dal pfednost.
Pfesnost jeho prace ti'm vsak utrpela: roku 1569 neexistovaly pfistroje na ur-
cem zemepisne delky, ale na druhou stranu se zda, ze puvodm zdrojove doku-
menty, z nichz Mercator vychazel pfi tvorbe sve тару z roku 1538, s jejich
pomocf skutecne vznikly.
Zahady zemepisne delky
Podfvejme se ted’ na problem zemepisne delky, definovane jako vzdalenost ve
stupmch vychodnfm nebo zapadnfm smerem od zakladnfho polednfku. Mezi-
narodne uznavany nulty polednfk je dnes pomyslna kfivka probihajfci od se-
vermho polu к jizmmu pfes Kralovskou observatof v londynskem Greenwichi.
Greenwich ma proto 0° zemepisne delky, zatimco napnklad New York lezf
pfiblizne na 74° zapadm delky a australska Canberra zase na 150° vychodnf
delky.
Mohli bychom sepsat celou dlouhou studii о tom, co je to zemepisna delka
a jak ji na kteremkoli mfste zemskeho povrchu pfesne stanovit. My se ale
nesoustfedfme ani tolik na technicke podrobnosti, jako spise na historicka fakta
dokladajicf vyvoj lidskeho poznanf tajemstvi zemepisne ddlky. Mezi nimi je
34
nejdfllezitejsf tato skutecnost: az do prukopnickeho objevu v osmnactem stoleti
nedokazali kartografove a navigatofi zemepisnou delku pfesneji vubec urcovat.
Umeli jen delat odhady, ktere se od skutecnosti vetsinou liSily о stovky kilome-
tru. Nemeli totiz к dispozici pfistroje, ktere by jim lepsf vysledky umoznily.
S urcenim zemepisne sffky severmm i jiznfrn smerem od rovnfku tak vazny
problem nebyl: slo ji stanovit uhlovym mefenfm slunce a hvezd za pomoci
pomeme jednoduchych pomucek. Ale pnstroj na mefeni zemepisne delky, kte-
ry by umel kombinovat rmsto mefeni s casern mefeni, zde stale schazel a jeho
sestrojeni bylo hodne dlouho nad moznosti vedcfl. Rozvoj namofm dopravy
na pocatku osmnacteho stoleti si vsak jeho objev nakonec vynutil. fceceno
slovy jedne vyznamne osobnosti, jez se touto dobou zabyva, „patram po ze-
mepisne deice zcela zastmilo starosti о zivoty namofniku i bezpecnost lodni
dopravy. “Ale zdalo se, ze jeji pfesne mefeni je nesplnitelnym snem a „objeve-
nf zemepisne delky“ se stalo podobnym novinafskym uslovfm jako „prasata
by mohla mit kndla“.2
35
Nejvfce zde schazel pfistroj, ktery by pfesne mefil cas (z mfsta vypluti) po
celou dobu plavby, bez ohledu na pohyb lode i jine rusive prvky, jako je stfida-
ni horka a chladu, vlhka a sucha. „Takove hodiny,“ jak fekl Isaac Newton roku
1714 clenum britskeho vladnfho Vyboru pro zemepisnou delku, „jeste nebyly
sestrojeny.“
Opravdu nebyly. Stroje к mefeni casu konce sedmnacteho a pocatku osm-
nacteho stoletl byly nedokonale, pfedbihaly se nebo naopak opozd’ovaly tfeba
о ctvrt hodiny denne. Jenze pouzitelny namofnf chronometr by se smel pfed-
behnout nebo opozdit о takovou dobu jen za nekolik let.
Teprve az roku 1720 zacal nadejny anglicky hodinaf John Harrison praco-
vat na prvnf serii pnstroju, ze kterych mel takovyto chronometr vzejit. Chtel
totiz ziskat odmenu dvaceti tisic liber, kterou vypsal Vybor pro zemepisnou
delku ,,za vynalez jakehokoliv pnstroje pro urceni zemepisn£ delky polohy
lode po sesti dnech plavby s pfesnosti na 30 namofnich mil (pfiblizne 55,5
kilometru)“.3 Chronometr, ktery by teto podmince vyhovel, se mohl odchylit
jen о tri vtefiny denne. Harrisonovi to trvalo takfka ctyficet let, behem nichz
vyrobil a odzkousel mnoho prototypfl, nez byl schopen toto zadani splnit. Ale
konecne - roku 1761 opustil jeho elegantm Chronometr c. 4, za doprovodu
Harrisonova syna Williama, Britanii na palube lodi Jeho Velicenstva Dept-
ford, smefujici na Jamaiku. Po deviti dnech plavby William urcil za pomoci
otcovych hodin zemepisnou delku polohy lodi a oznamil kapitanovi, ze nasle-
duji'ci den dopluji na Madeirske ostrovy. Kapitan se vsadil pet ku jedne, ze se
William myli, ale souhlasil, aby zachovali jim navrzeny kurs. William sazku
vyhral. A jak pozdeji na Jamaice zmefili, hodiny se zpozd’ovaly о pouhych pet
sekund za dva mesice.4
Harrison splnil podmmky stanovene Vyborem pro zemepisnou delku. Ale
kvuli byrokratickym prutahum ze strany britske vlady dostal svoji dvacetitisi-
covou odmenu az roku 1776, tri roky pred smrti. Je tak pochopitelne, ze ta-
jemstvi sveho vynalezu si az do te doby nechaval sam pro sebe. Kvuli tomuto
zdrzeni se kapitan James Cook musel bez chronometru pfi sve prvni objevitel-
ske ceste roku 1768 jeste obejit. Ale pfi sve tfeti vyprave (1778-1779) jiz mohl
velice pfesne zmapovat Tichy ocean a urcovat nejen zemepisne sifky, ale
i zemepisne delky vsech ostrovu i pobfezi. Takze napfiste „diky Cookove pec-
livosti a Harrisonove chronometru... se uz zadny navigator nemohl vymlou-
vat, ze by nenasel nejaky ostrov v Pacifiku... nebo ze by navedl lod’ na pobfe-
zi, ktere se zcistajasna vynofilo z mofe.“
Cookovy тару Ticheho oceanu s pfesne urcenymi zemepisnymi delkami
muzeme pokladat za prvni pfiklady dukladne kartografie nasi modemi doby.
To nam jen pfipomina, ze ke zhotoveni dobrych map potfebujeme nejmene tfi
veci: velke objevitelske vypravy, prvotfidni matematicke a kartograficke zna-
losti a technicky kvalitni chronometry.
Splnit tyto podminky bylo mozne az v sedmdesatych letech 18. stoleti, kdy
36
se zacal Harrisonflv chronometr bezne pouzivat. Diky tomuto skvelemu vyna-
lezu mohli kartografove zcela pfesne urcovat zemepisne delky, coz bylo песо,
ceho Sumerove, staff Egypt’ane, Rekove ci Ri'mane, ani vsechny ostatni zname
staroveke civilizace nebyli schopni. Proto je pfekvapujicf a zarazejfcf, narazf-
me-li na mnohem stars! тару, ktere zemepisnou sifku i delku urcujf
s pfesnosti moderniho veku.
Nastroje pfesnosti
Pfesna stanovem zemepisne sifky i delky najdeme na dokumentech, о nichz
jsem se zde jiz zmmil a ktere obecne vykazuj! vysokou mfru geografickych
znalostf.
Napfiklad тара Piriho Reise umist’uje Jizni Ameriku a Afriku do sprav-
nych zemepisnych delek5, coz by podle vednfch poznatkfl te doby nebylo moz-
ne. Ovsem Piri Reis otevfene pfiznal, ze mapu sestavil ze starsich podklado-
vych materialfl. Znamena to, ze z nektereho z techto zdrojfl zfskal i spravne
zemepisne delky?
Velice zajfmava je take dais! тара, takzvana „Dulcert Portolano“, z roku
1339, znazornujfci Evropu a sevemi Afriku. Zemepisna sifka je i pres velke
vzdalenosti pfesne urcena a celkova zemepisna delka oblast! Stfedozemniho
a Cerneho mofe je urcena s pfesnosti na pfll stupne.
Profesor Hapgood к tomu dodava, ze autor pflvodniho zdroje, ze ktereho je
tato тара odvozena, „pfi urcen! pomeru zemepisne sffky a delky dosahl vyso-
keho stupne vedecke pfesnosti. К tomu se mohl dopracovat pouze za pomoci
pfesnych informac! о odpovidajicich zemepisnych delkach mnoha mist od
Galway v Irsku az po vychodn! ohyb Donu v Rusku.“
Zenova тара, pochazejic! z roku 1380, je dais! zahadou. Zachycuje puste
Severn! uzem! az ke Gronsku a mnoha mista zobrazuje vcetne obou jejich
zemepisnych soufadnic, ktere jsou „obdivuhodne spravne14. „Je neuvefitelne,44
usuzuje Hapgood, ,,ze by nekdo ve ctmactem stoleti dokazal urcit zemepisnou
sifku techto mist, a to uz nemluvim о pfesnych zemepisnych delkach!44
Pozornost si zasluhuje i тара Orontaea Finnaea: antarkticka pobfezf jsou
na n! bezchybne umistena ve spravnych zemepisnych sifkach i pfibliznych
zemepisnych delkach a obecne je tomuto svetadilu celkem pfesne vymezeno
jeho uzem!. Mapa tak odraz! uroven zemepisnych znalostf, к jake jsme dospe-
li az ve dvacatem stoleti.
Dais! тарой, о ktere bychom se meli v souvislosti s urcovanim zemepis-
nych soufadnic zminit, je Portolano od Jehudi Ibn Ben Zary. Celkova zeme-
pisna delka na uzemi mezi Gibraltarem a Azovskym mofem je zachycena
s pfesnosti na pfll stupne a jednotlive zemepisne delky, stejne jako jejich prfl-
merna chyba, vykazuj! odchylky mens! nez jeden stupen.
37
Tyto pnklady pfedstavuji jen malou cast rozsahleho a provokujfciho soubo-
ru Hapgoodem pfedlozenych dukazu. Ve svem vysledku nas tato puntickafsky
podrobna analyza nenechava na pochybach, ze bychom si lhali do kapsy, kdy-
bychom chteli dale tvrdit, ze pfesne pnstroje pro mefeni zemepisn6 delky vznik-
ly az v osmnactem stoleti. Mapa Piriho Reise i ostatni kartograficke podklady
sugestivne naznacujf, ze podobne pnstroje byly jen znovuobjeveny, protoze
ve skutecnosti existovaly jiz davne veky pfedti'm. Pouzivali je vzdelam lide,
о kterych soucasna historic nic nevi, ktefi vsak prozkoumali a zmapovali cely
svet. Anavfc se zda, ze tito lide byli nejen schopni vyrabet pfesne a technicky
vyspele pnstroje, ale take znamenite ovladali slozitou matematiku.
Ztracem matematici
К vysvetlem tak sloziteho problemu je dobre si nejprve pfipomenout obecne
znamy zakladm fakt: Zeme je kulata. Zachytit jejf obraz na таре je tedy bez
zkresleni mozne jen na globu. К pfenosu kartografickych dat z globu na plo-
chu papfru jiz potfebujeme pomeme slozite matematicke postupy, ktere nazy-
vame mapovou projekci - zobrazemm.
lechto zobrazem maze byt nekolik druhu. Nejznamejsi je asi Mercatorovo,
ktereho se dodnes uziva v atlasech. Dalsi jsou: azimutalni, stereograficke,
gnomicke, konformm a tak dale, ale neni tfeba pokracovat do dalsich podrob-
nosti. Musifne si jen uvedomit, ze vsechna uspesna zobrazem vyzaduji vyuziti
pokrocilych matematickych technik, ktere ve staroveku neznali (a zvlaste pak
ne v davnych dobach kolem roku 4000 pf. n. 1., kdy podle soucasnych poznat-
ku zadna civilizace neexistovala, natozpak civilizace schopna pracovat s po-
krocilymi matematickymi a geometrickymi postupy).
Charles Hapgood zapujcil soubor svych starovekych map к posouzeni Ri-
chardu Strachanovi, profesoru massachusettskeho technologickeho institutu.
Hapgood chtel vedet co nejpfesneji, jaky stupen matematickych znalostf by
byl к nakreslem vychozfch dokumentu zapotfebf. 18. dubna 1965 mu Stra-
chan odpovedel, ze se jedna skutecne о velmi vysokou uroven matematiky.
U nekterych map se napfiklad zfejme uplatnila „Mercatorova projekce“ jiz
dlouho pfedtfm, nez ji Mercator sam vynalezl. Pomeme slozita zobrazem
pfitom vyzaduji vyuziti trigonometricke koordinacne-transformacni meto-
dy.
Dalsi duvody, jez vedou к zaveru, ze tito davnoveci kartografove museli
byt obeznalymi matematiky, jsou tyto:
1. К urdeni polohy jakehokoliv mi'sta na Zemi je zapotfebf pfinejmensi'm triangu-
lacnich geometrickych metod. Pro velke vzdalenosti (pres 1500 kilometru) je kvu-
38
li zakulacenf zemskeho povrchu tfeba provaddt urditd upravy, pfi kterych je nutne
znat prinejmensim zaklady sfericke trigonometric.
2. Spravne zobrazeni vzajemne polohy kontinentu se neobejde bez pochopenf za-
oblenf Zem6, a tedy bez pouzitf sferickd trigonometrie.
3. Civilizace, ktere toto vsechno znaly а тё1у i pfesne pffstroje к provaddnf po-
tfebnych mefeni pro urcenf polohy, toho s nejvdtsf pravddpodobnostf - za pomoci
svych matematickych postupu - vyuzfvaly к tvorbfe map a nakresu.6
Strachanuv dojem, ze tyto тару, ze kterych vychazely generace kartografu,
jsou dilem jakesi starodavn6, zahadne a technologicky vyspel6 civilizace, sdi-
leli i vyzkummci z vojenskeho letectva Spojenych statu (US Airforce), kterym
Hapgood tyto dukazy pfedlozil. Lorenzo Burroughs, velitel osme vyzkum-
ne-technicke jednotky kartograficke sekce letecke zakladny ve Westoveru,
vypracoval podrobnou studii тару Orontaea Finnaea. Dosel к zaveru, ze ne-
ktere zdroje, z kterych тара vychazela, vznikly pomoci zobrazeni, ktere bylo
podobne dnesmmu zobrazeni konformmmu. Burroughs proto shmuje:
Naznacuje to vyuzitf pokrocile matematiky. A dale, z tvaru, v jakem byl zobrazen
antarkticky kontinent, vyplyva moznost, snad i pravddpodobnost, ze puvodni kar-
tografickd zdroje vznikly kompilaci takovych typu zobrazeni, jako je zobrazeni
stereograficke di gnomicke, za pouzitf sfericke trigonometrie.
Jsme pfesvdddeni, ze zavdry, ke kterym jste se svymi kolegy dospel, jsou spravne
a stavf geologii i starovekou historii pfed zavazne otazky...
Hapgood mel pfed sebou jeste jeden vyznamny objev: cinskou mapu, pfekres-
lenou roku 1137 ze starsfho zdroje na kamenny pilff. Na teto таре jsou stejne
pfesne tidaje о zemepisnych delkach jako na ostatmch zminovanych mapach.
Nakres ma stejny system soufadnic a vznikl za pouzitf sfericke trigonometrie.
Pfi blizsim zkoumdnf je pak zfejme, ze tento nakres ma s mapami evropskymi
a s mapami z Blizkeho vychodu tolik spolecneho, ze se nabfzf jedine vysvetle-
nf: vsechny tyto dokumenty majf spolecny puvod.
Zda se, ze pfed nami opet lezi pozustatek vedeckeho poznam davne ztrace-
ne civilizace. A nejen to, je zfejme, ze tato civilizace musela byt alespon v nek-
terych rysech stejne vyspela, jako je civilizace nase, a jejf kartografove ,,ma-
povali cely svet podobnou technologif, podobnymi metodami, se stejnymi
matematickymi znalostmi a mozna i se stejnymi pffstroji“.
Mapa z Ciny pak mluvf jeste о песет jinem: о jednotnem celosvetovem dedic-
tvf, о velkem odkazu, jehoz cenu nedokazeme odhadnout a ktery s nejvetsi prav-
depodobnostf zahmuje mnohem vice nez jen vyspele geograficke vedomosti.
Mdze to snad byt soucast tehoz dedictvi, ktere v prehistorii Peru zanechali
v teto zemi bajni Virakocove, tajemni vousati cizinci, jez tvrdili, ze dorazili pfes
mofe v „case tmy“, aby znovu obnovili civilizaci po velkem vzedmutf Zeme?
Vypravil jsem se do Peru, abych na vlastnf oci uvidel, co tarn mohu najit.
CAST 2
PENA MORE
Peru a Bolivie
4. kapitola
Let kondora
Jsem v jiznim Peru a letim nad carami plosiny Nazca.
Pode mnou se objevuje velryba, opice a nakonec kolibffk, tfepetajici rozta-
zenymi kffdly a natahujfci jemny zobak к neexistujicf kvetine. Pak prudce
odbocime doprava a nasledovani svym vlastmm sti'nem pfeletime bezutesnou
jizvu Panamericke dalnice a sledujeme drahu, ktera nas pfivede nad bajny
,,Alcatraz“, volavku s hadi'm krkem, dlouhou 275 metru, zrozenou v hlave
mistrovskeho geometra. Krouzime kolem, podruhe pfeletame dalnici, mfjfrne
podivuhodne seskupem obrazu ryb a trojuhelniku rozlozenych vedle pelikana,
odbocime doleva a najednou se vznasfme nad velkolepym zobrazenfrn obfiho
kondora s kf idly rozepjatymi ve stylizovanem letu.
Prave kdyz lapam po dechu, zhmotnf se zcistajasna temef na dosah ruky od
nas jiny kondor, tentokrat skutecny, vzneseny jako padly andel, ktereho vynasi
proud tepleho vzduchu zpet do nebe. Muj pilot se nadechne a pokousi se letet
za mm. Na moment zahlednu jasne chladne oko, ktere jako by nas vazilo a shleda-
lo zadoucfrni. Pak jako pfelud z davneho mytu se tvor nakloni a pohrdave plachti
dal ke slunci, zatfrnco se nase jednomotorova Cessna zrmta ve vzdusnem proudu.
Pod nami ted’ uhani dvojice rovnobeznych car dlouhych temef dve mile,
rovnych az к bodu, kde zmizi. A tarn, kousek vpravo, je serie abstraktnich
tvaru v tak ohromnem mefitku a pfitom tak pfesne provedenych, ze skutecne
nemohu uvefit tomu, ze byly stvofeny clovekem.
Lide tady fikaji, ze nejsou dilem cloveka, ale polobohu Virakocu1, ktefi
pfed mnoha tisici lety zanechali sve otisky i v jinych oblastech And.
Tajemstvf car
Plosina Nazca v jiznim Peru je opustene misto, suche a nepffvetive, hole
a neurodne. Nikdy se tu nesoustfed’ovalo lidske osidleni, a nebude ani v bu-
doucnu. Povrch Mesice by sotva byl mene pohostinny.
42
Hlavm obrazce ploSiny Nazca
Jste-li vsak nahodou umelec s velkolepymi zamery, pak se vam tyto vysoko
polozene sklicujicf plane budou jevit jako slibne platno о rozmerech
500 km2 neporusene roviny, nabfzejfcf jistotu, ze vase mistrovske dflo neod-
nese poustnf vanek ani nezakryje navaty pisek.
Je pravda, ze tu sice vanou vysoke vetry, ale St’astnou fyzikalni ndhodou
jsou u zeme pfipraveny о svou silu. Oblazky roztrousene po pampe pohlcuji
a uchovavajf slunecni teplo a vyzafuji ochranne silove pole tepleho vzduchu.
43
Krome toho obsahuje pflda dostatek sadrovce, lepidla pravidelne obnovova-
neho vlhkou ranni rosou, jehoz pflsobenfm zflstavajf male kamfnky pfilepeny
к podpovrchove vrstve.
Co se tu jednou nakreslf, uz tak take zflstane. Nazca je jedno z nejsussich
mist na Zemi. Temef tu neprsf, na jednu dekadu pfipada sotva pfllhodina sla-
beho mrholenf. A tak jestlize jste umelec a jestlize chcete vyjadfit песо velko-
lepeho a dflleziteho a chcete-li, aby to zustalo navzdy viditelne, pak vam tyto
podivne osamele roviny mohou pfipadat jako vyslysenf vasich modliteb.
Odbornici, kten se vyjadrili ke staff nazcanskych car, zakladaji sve usudky
na keramickych stfepech, ktere se nasly usazene v ryhach, a na vysledcich
zkousky radioaktivmm uhlfkem u rflznych organickych pozustatkfl zde od-
krytych. Data, ke kterym dosli, se pohybuji v rozmezf 350 let pf. n. 1. a 600 let
n. I.2 Ve skutecnosti vsak nevypovidaji nic о carach samotnych - ty urcit nelze,
protoze nelze urcit ani staff horniny odkryte pfi jejich vytvafenf. S jistotou Ize
pouze konstatovat, ze ty nejmladsf vznikly nejmene pfed 1400 lety, ale teore-
ticky je mozne, ze jsou mnohem starsi, a to z toho prosteho dflvodu, ze arte-
fakty, z nichz byly odvozeny udaje о staff, sem mohly byt pfineseny pozdejsf-
mi narody.
Vetsina kreseb je roztrousena po jasne vymezene oblasti jiznfho Peru, ohra-
nicene na severu fekou Rio Ingenio a na jihu fekou Rio Nazca, tedy na zhruba
ctvercovem platne hnedave zbarvene pouste, od homfho stfedu к dolnimu pra-
vemu rohu sikmo prot’atem ctyficeti sesti kilometry Panamericke dalnice.
A zde se nachazejf doslova stovky rflznych obrazcfl, zdanlive nahodne rozha-
zenych. Nektere zobrazuji zvifata a ptaky (celkem osmnact rflznych ptakfl).
Ale daleko vice jich ma formu nejrflznejsfch geometrickych tvarfl - rflznobez-
mkfl, ctyfuhelmkfl, trojuhelnfkfl a rovnych car. Pfi pohledu seshora pak pfipo-
mfnajf modemimu oku zmet’ ranveji, jako by nejakemu stavebnfmu inzenyru
s megalomanskymi sklony bylo povoleno uskuteSnit ty nejdivocejsf fantazie.
Protoze lide jsou schopni letat teprve od pocatku dvacateho stoletf, nenf
nikterak pfekvapive, ze fada pozorovatelfl identifikovala cary v Nazca jako
pfistavacf drahy mimozemskych vesmfrnych lodi. Je to svfldna pfedstava, ale
Nazca nenf pro hledani takovych dflkazfl prave tfm nejvhodnejsfm rnfstem.
Napffklad je stezf pochopitelne, пае by mimozemst’ane, dostatecne pokrocilf
na to, aby pfekonali stovky svetelnych let meziplanetarniho prostoru, meli
vflbec pfistavacf drahy potfebovat. Takove bytosti by urcite technicky zvladly
vertikalnf zpflsob pfistanf svych letajfcfch talfffl.
Krome toho je zcela vylouceno, ze by cary kdy byly jako ranveje skutecne
pouzfvany, at’ uz pro letajfcf talife ci cokoliv jineho, i kdyz nektere z nich tak
pfi pohledu z vysky vypadajf. Pfi pohledu ze zeme nejsou totiz nicim vic nez
seskrabanym povrehem, vzniklym odstranenfm tisfefl tun cemych vulkanic-
kych oblazkfl, ktere odhalilo svetlejsf poustnf zaklad zluteho pisku a jflu. Vy-
cistena plocha nenf hlubsi nez nekolik palcfl a je pro kola pfistavajfcfch letadel
44
ci raket pfflis mekka. Nemecka matematicka Maria Reicheova, ktera se studiu car
venovala pul stoletf, pfed nekolika lety odbyla teorii о mimozemstanech jedinym
suchym, lec logickym konstatovanfm: „Obavam se, ze by se tu zapichli.“
Kdyz tedy nejsou cary v Nazce ranveje pro koraby mimozemskych bohu,
co jineho mohou byt? Pravdou je, ze jejich ucel nikdo nezna, stejng jako ani
nikdo nezna jejich vek. Jsou skutecnym tajemstvim minulosti. Acfrn blize je
zkoumate, tfm vetsf jsou hadankou.
Je napffklad jasne, ze vznik zvifat a ptaku pfedchazel vzniku geometrie
,,ranveji“, protoze mnohe ruznobezniky, obdelniky a prime cary protinaji
(a tak castecne pfekryvaji) slozitejsi obrazce. Nabfzf se logicky zaver, ze ko-
necne umelecke dilo pouste, jak je vidfrne dnes, muselo vzniknout ve dvou
fazich. A ze navfc, jakkoli se to zda protifecit normalnim zakondm technicke-
ho pokroku, tou pokrocilejsi fazi byla faze ranejsf. Provedenf zoomorfnfch
obrazcu vyzadovalo vyssi uroven dovednosti a techniky nez vyryti rovnych
car. Ale jak daleko od sebe v case byli dnvejsi a pozdejsf umSlci?
Touto otazkou se vedci nezabyvajf. Misto toho zahrnuji obe kultury pod
spolecne oznaceni ,,nazcanske“ a jejich tvurce li£f jako primitivnf domorodce,
kteff jakymsi nevysvetlitelnym zpusobem vyvinuli velmi slozite formy ume-
leckeho projevu a z peruanske sceny zmizeli mnoho staled pfed pnchodem
jejich znamejsich nasledovniku, Inku.
Na jake intelektualm urovni byli tito nazcansti ,,primitivove“? Jake znalosti
museli mit, aby na planine vyryli sve giganticke podpisy? Pro zacatek se da
fici, ze jejich astronomicka pozorovanf byla velmi slusna, alespon podle dok-
torky Phillis Pitlugaove, astronomky z Adlerova planetaria v Chicagu. Ta po-
moci pocitace dukladne zkoumala vztah nazcanskych kreseb к postaveni hvezd
a dospela к zaveru, ze slavny obrazec pavouka byl sestaven jako pozemsky
diagram obfiho souhvezdi Orionu a ze rovne cary byly к obrazci pfipojeny,
aby vyznadovaly zmenu deklinace tfi hvezd Orionova pasu v priibehu veku?
Skutecny vyznam objevu dr. Pitlugaove vyjde najevo dale v teto knize.
Mezitim se zminime о tom, ze nazcansky pavouk je take pfesnym zobrazemm
clena znameho rodu pavouku - Ricinulei.4 Je to jeden z nejvzacnejsich rodu
pavoukfl na svete, tak vzacnych, ze je mozne jej nalezt pouze ve vzdalenych
a nepfistupnych castech amazonskeho pralesa.5 Jak cestovali ti udajne primi-
tivni nazcansti umelci tak daleko od domova a pfekonali hrozivou barieru
And, aby ziskali vzorek? Aptejme se dale: proc vubec pojali tento umysl a jak
dokazali okopirovat miniatumi detaily anatomie rodu Ricinulei, ktere jsou
normalne viditelne pouze pod mikroskopem,6 zejmena reprodukcni organy,
nachazejici se na konci prodlouzene prave nohy?
Podobnych zahad je na planine Nazca jeste mnohem vice a Zadne ze zobra-
zenych zvifat, snad krome kondora, tu neni skutecne doma. I velryba nebo
opice jsou v tomto poustnim prostfedi stejne nepatficne jako amazonsky pa-
vouk. A podivna muzska postava s pravou rukou zdvizenou jakoby к pozdra-
45
vu, s tezkymi botami na nohou a kulatyma sovi'ma ocima se neda zafadit do
zadne zname epochy nebo kultury. I dalsi kresby zobrazujici lidske bytosti
jsou podobne zvlastm. Kolem hlavy maji kruh s paprsky a vypadaji jako na-
vstevmci z jine planety. Uz jejich velikost je pozoruhodna a podivna. Kolibnk
je dlouhy 50 metru, pavouk 45 metru, delka kondora od zobaku po ocasni
kndla dosahuje temef 120 metru (stejne veliky je pelikan) a jesterka, jejiz ocas
ted’ deli Panamericka dalnice, ma delku 188 metru. Temef vsechny kresby
jsou provedeny v tomtez kyklopskem mefitku a obdobne slozitym zpusobem,
peclivym vedemm jedine souvisle cary.
S podobne peclivym provedenfm detailu se setkavame i u geometrickych
obrazcfl. Nektere z nich maji formu rovne cary dlouhe pfes osm kilometru,
ktera stejne jako nmske cesty pfetma poust’, klesa do vyschlych koryt fek,
pfekonava skalnate vybezky a pfitom smefuje stale pfesne к severu.
Vysvetlit tento druh pfesnosti zpusobem pfijatelnym pro konvencni zdravy
rozum je obtizne, nikoli ale nemozne. Daleko zahadnejsi jsou vsak zoomorfm
obrazce. Jak mohly byt vytvofeny tak dokonale, kdyz jejich tvurci nemohli
z letadla sledovat pokrok sveho dila, a tak jej ani nevideli z nalezite perspekti-
vy? Zadny z obrazcu nem tak maly, aby se dal spatfit pfi pohledu ze zeme, kde
se jevi pouze jako beztvare ryhy v pousti. Jejich skutecny tvar se objevi pouze
pfi pohledu z vysky nekolika set stop. Pobliz vsak nem zadna vyvysenina,
ktera by takovou moznost nabizela.
Tvurci car a diagramu
Letim nad carami a snazi'm se naji't smysl toho vseho.
Mym pilotem je Rodolfo Arias, byvaly pffslusmk Peruanskeho vojenskeho
letectva. Ve srovnani s bojovymi tryskaci mu pfipada mala Cessna pomala
a nudna a zachazi s m jako s okndlenym taxfkem. Uz jednou jsme se vrdtili
nad nazcaskou plan, aby moje partnerka Santha mohla z otevfeneho okna na-
mifit sve kamery kolmo dolu na ony vzrusujfcf piktogramy. Nyni zkousime
pohled z rflznych vysek. Nekolik set stop pod nami vypada nevzhledny ama-
zonsky pavouk Ricinulei jako by se chtel vztycit a chnapnout po nas svymi
kusadly. Z vysky peti set stop vidfrne nekolik obrazcu najednou: psa, strom,
par podivnych rukou, kondora a nekolik trojuhelniku a ruznobezmku. Kdyz
vystoupame do vysky 1500 stop, jevi se dosud napadnejsi podoby zvi'fat jako
male roztrousene skupinky obklopene uzasnymi klikyhaky velkych geomet-
rickych tvaru. Tyto tvary ted’ uz nevypadaji jako ranveje, ale spise jako pesin-
ky vytvofene obry, kfizujici plosinu a na pohled ohromujfcf svou chaotickou
rozmanitosti tvarfl, uhlu a velikostf.
Jak se vsak zeme vzdaluje a perspektiva pohledu rozsifuje, zacmam pferm-
tat nad tim, zda kh'nove znaky a skrabance rozsete pode mnou pfece jen nema-
46
ji hlubsf smysl. Pfipommam si postfeh matematicky Marie Reicheove, ktera
od roku 1946 zije v Nazce a zabyva se studiem car. Podle jejiho nazoru
vytvarejf geometricke kresby dojem sifrovaneho pi'sma, v nSmz jsou tataZ slova
nekdy psana ohromnymi pfsmeny, jindy drobounkym pfsmem. NCktera seskupenf
Car se objevuji v nejruznejsi'ch velikostech, pfitom ve velmi podobnych tvarech.
Vsechny kresby se skladaji z urciteho podtu zakladnfch prvku...7
Jak nase Cessna s obcasnymi narazy pluje oblohou, uvedomim si, ze nenf na-
hoda, ze cary v Nazce byly nalezite rozpoznany teprve ve dvacatem stoleti,
kdyz zadala epocha letectvi. Prvnfm spanelskym cestovatelem, jenz pfinesl
koncem sestnacteho stoleti zpravu о tajemnych „znacich na pousti“, ktere spatfil
na vlastnf oci, byl ufednfk jmenem Luis de Monzon. Sbfral take podivne mfst-
nf povgsti, ktere je spojovaly s Virakoci.8 Avsak do te doby, nez mezi Limou
a Arequipou zacaly letat pravidelne linky, si zrejme nikdo neuvedomoval, ze
zde, v jiznim Peru, se nachazi nejvCtsi graficke umelecke dflo na svete. Tato
zmena byla zpusobena prave rozvojem letectvf, ktere dalo lidem bozskou schop-
nost vzletnout к obloze a zhlednout krasne a zahadne veci, dosud jim nedo-
stupne.
Rodolfo ffdf cessnu v jemnem kruhu nad zobrazemm opice - velke opice
svazane do hadanky geometrickych tvaru. Nenf snadne popsat strasidelny hyp-
noticky pocit, ktery ve mne tato kresba vzbuzuje. Pohled na ni si vyzaduje
hodne soustfedene pozomosti, a nejakym tezko definovatelnym zpusobem
pusobf ponekud zlovestne. Telo opice je zretelne narysovano jedinou souvis-
lou carou. Tataz cara se bez jedineho pferuseni postupne odviji do tvaru scho-
dfl, pyramid, do serie klikyhaku, tvorf spiralovity labyrint ocasu a vraci se
fadou hvezdicovitych vlasniCek. Nakreslena na papffe by byla skutecnym tour
de force kreslffskeho umenf, ale toto je poust’ Nazca (kde se vsechno dela ve
velkem mefitku), takze opice je nejmene 120 metru dlouha a 90 metru siro-
ka...
Byli tvurci car soucasne tvurci diagramu?
A proc se jim ffkalo VirakoCove?
5. kapitola
Po stope Inku do minulosti
Zadne artefakty ani pamatniky, mesta ani chramy nepfetrvaly v rozeznatelne
forme dele nez ty nejhouzevnatejsi nabozenske myty. At’ uz je podavaji texty
v pyramidach stareho Egypta, hebrejska Bible nebo Vedy, patn tyto myty mezi
nejneznicitelnejsf lidske vytvory. Jsou to lode poznanf plavfci se casern.
Poslednfmi strazci davneho nabozenskeho dedictvi Peru byli Inkove, je-
jichz vfra a ,,modlosluzebnictvf“ byly „vymyceny i s kofeny“ a jejichz pokla-
dy byly vypleneny behem strasnych triced let, ktera nasledovala po vftezstvf
Spanelu v roce 1532.1 Mnozi rani spanelstf cestovatele vsak prozirave projevi-
li upnmnou snahu incke myty jeste pfedtfm, nez upadly v naproste zapomne-
m, zaznamenat.
V te dobe zustalo temef bez povsimnutf, ze nektere legendy pfekvapive
obsahuji mocne vzpormnky na velkou civilizaci, ktera v Peru udajne existova-
la о mnoho tisfc let pfedtim.2 Tuto civilizaci pry zaloZili VirakoSove, tytez
tajemne bytosd, jimz je pfisuzovano vytvofem car v Nazce.
„Pena more“
V dobe pffchodu spanelskych konkvistadorft se rise Inku rozkladala na pobfe-
zi Ticheho oceanu a v pohon And a zaujimala uzemi od sevemi hranice sou-
casneho Ekvadoru, pres cele Peru az po feku Maule v centralnim Chile dole na
jihu. Odlehle oblasti nse spojoval rozsahly a dokonale promysleny silnicm
system. Napnklad dve rovnobezne severojizm silnice, jedna probihajfcf podel
pobfezi, druha Andami, mefily kazda 3600 kilometru. Obe tyto velke prusec-
nice byly dlazdene a spojovaly je cetne vedlejsi silnice. Navfc se vyznacovaly
tak zajimavymi projevy silnicnfho inzenyrstvf, jako jsou visute mosty nebo
tunely prorazene do pevne skaly. Zjevne byly di'lem rozvinute, disciplinovane
a ambicioznf spolecnosti. Bylo ironn osudu, ze sehraly vyznamnou roli pfi
jejfm padu. Spanelska vojska vedena Franciskem Pizarrem je s velkym uspe-
48
chem vyuzila pro urychlem sveho nemilosrdneho postupu do srdce rise Inku.3
Hlavmm mestem ffse Inku bylo mesto Cuzco, coz v mfstnfm kecujskem
jazyce znamena „pupek sveta“.4 Podle povesti je zalozili Manco Capac a Mama
Occlo, dve deti Slunce. Ackoli Inkove uctfvali boha Slunce, jehoz nazyvali
Inti, klaneli se zde jako Nejvyssi svatosti zcela jinemu bozstvu. Byl to Virako-
ca (,,Viracocha“ ve spanelske transkripci, pozn. pfekl.), jehoz jmenovci udaj-
ne vytvorili cary v Nazce a jehoz vlastnf jmeno znamenalo „Pena mofe“.5
Bezpochyby je pouhou shodou nahod, ze podle „mofske peny (aphros),
z nfz byla vytvofena“, dostala sve jmeno fecka bohyne Afrodite, zrozena
z more.6 Uz proto, ze narodyAnd popisovaly Virakocu vzdy jednoznacne jako
muze. Tolik se о nem vf s jistotou. Zadny historik vsak nem schopen urcit, jak
davny byl kult tohoto bozstva, nez pfisli Spanele a udelali za mm tecku. Je
tomu tak proto, ze se zdal byt pfftomen neustale. A vskutku jeste pfedtfm, nez
jej Inkove vclenili do sve kosmogonie a vystaveli mu velkolepy chram v Cuz-
ku, byl buh Virakoca prokazatelnS uctfvan vsemi civilizacemi, ktere kdy
v dlouhe historii Peru existovaly.
Virakocova pevnost
Nekolik dni po tom, co jsme odjeli z Nazca, jsme se se Santhou vydali na
misto chramu Coricancha, zasveceneho v pfedkolumbovske dobe Virakocovi.
Velky chram Coricancha uz samozfejme davno zanikl. Ci pfesneji feceno byl
spfse pohfben pod vrstvami pozdejsi architektury. Spanele zachovali jeho skvele
zaklady z doby Inku a take spodni cast uzasne silnych zdi, na nichz vztycili
svou vlastnf velkolepou kolonialnf katedralu.
Kdyz jsem kracel к pfedmmu vchodu katedraly, vzpomnel jsem si, ze incky
chram, ktery tu kdysi stal, byl pokryt vice nez 700 platy cisteho zlata (kazdy
о vaze asi dvou kilogramfl) a ze jeho prostorny dvur byl osazen ,,poli“ napo-
dobenin klasu kukufice, rovnez vytepanych ze zlata.7 Nemohl jsem si nevzpo-
menout na Salamounflv chram v dalekem Jeruzaleme, rovnez podle povesti
zdobeny zlatymi platy a nadhernym sadem zlatych stromfi.8
Spanekska katedrala Santo Domingo, stojfcf na rmste Virakocova chramu,
byla silne ponicena zemetfesenim v roce 1650 a pak znovu 1950 a pfi obou
pfilezitostech ji bylo potfeba pfestavet. Incke zaklady a spodni zdi pfestaly
tyto pnrodnf katastrofy neporuseny diky sve charakteristicke konstrukci, vy-
uzfvajfcf elegantnfho systemu do sebe zapadajfcich mnohostrannych bloku.
Z pu vodnf stavby dnes nezbylo temef nic jineho nez tyto bloky, celkove uspo-
fadani mfsta a pak uprostfed ctvercoveho nadvofi oktagonalni vyvysena plosi-
na z sedeho kamene, kdysi pokrytd 55 kilogramy masivniho zlata.9 Na obou
stranach nadvofi jsou pfedsalf pochazejfcf rovnez z inckeho chramu a vyzna-
cujfcf se takovymi rafinovanymi architektonickymi prvky, jako jsou zdi zuzu-
1 Nazcansky pavouk v jiznim Peru. Nedavne vyzkumy dr. Phillis
De Pitlugaove, vedouci astronomky v chicagskem Adlerove planetariu,
ukazaly, ze pavouk podobne jako velke pyramidy v Gize v Egypte
(viz Cast 6 a 7) byl navrzen jako pozemske zobrazem souhvezdi Orion.
Je mozne, ze zaclenem „nebeskeho planu“ do davnych a tajemnych
pamatek z ruznych casti sveta a zvlastni pozomost venovana trem
hvezdam Orionu (v Nazce je predstavuje uzky pas pavouka), by mohly
byt soucasti celkoveho vedeckeho dedictvi, predavaneho ztracenou
civilizaci velmi vzdalene doby.
2 Nazcanska opice 3 Kolibnk. Vsechny tyto obrazce jsou v krajine vyryty jedinou
souvislou carou a jsou tak nesmime velke, ze se daji videt pouze ze vzduchu.
Nahofe: 4 Pohled na Machu Picchu. Astronomicka orientace budov
tohoto vzdaleneho mfsta ukazuje, ze jsou о mnoho tisfc let starsi nez
incka civilizace, ktera je udajne postavila. Je mozne, ze to vubec nebylo
dilo Inku, kteri je az mnohem pozdeji pouze obsadili a uzivali?
Dole: 5 a 6 Charakteristicka skladanka zdiva v oblasti Cuzco - Machu
Picchu. Archeologove opet jednoznacne pripisuji tento styl Inkum, ale
srovnejte obr. 66, 67 a 68 v Casti 6 dole.
Nahore: 7 Intihuatana („sloup к uvazam slunce“) na Machu Picchu
Dole: 8 a 9 Autor jako trpaslik vedle obnch blokfl Sacsayhuamanu, ktere bezne vazi
tolik jako 500 osobmch automobilu. Nektera fakta naznacuji, ze tyto masivm pevnosti
jako Machu Picchu nepostavili Inkove, ale nezname ruce о tisice let drive. Srovnejte
obr. 9 s obr. 65 (dole) v Casti 6.
Nahofe: 10 a 11 Tiahuanaco, Bolivie. Dve hlavm ,,modly“ v Kalasasayi
drzi v rukou blize neurcene nastroje.
Dole: 12 Pohled na Kalasasayu od severu. Astronomicke vypocty
naznacuji, ze tato obrovska stavba byla navrzena a vymerena podle
ekvinokcniho vychodu slunce uz 15 000 let pr. n. 1.
Nahofe: 13 Brana slunce v Tiahuanaku pri pohledu od zapadu. Je vytesana
z jedineho kusu masivniho andezitu a vazi vic nez 10 tun.
Dole: 14 Nekten badatele ven, ze „Kalendarm vlys“ na vychodm strane brany
obsahuje pokrocile vedecke informace.
Nahore vlevo: 15
Tato modla,
zobrazujici vousatou
postavu, stoji
v Polopodzemmm
chramu v Tiahuanaku
a predpoklada se, ze
predstavuje Virakocu,
civilizujiciho hrdinu
andske mytologie.
Nahore vpravo: 16
Stela v Tiahuanaku
s reliefy vousatych
hlav (nad pravou
rukou postavy a po
stranach na opasku).
Fyzicke typy
zobrazene na ni a na
Virakocove sloupu
nepochazeji z oblasti
Jizni Ameriky.
Vlevo: 17
Charakteristicke
dulky, ktere ukazuji,
ze tyto bloky byly
spojeny kovovymi
svorkami ve tvaru
pismene I. Nenf
znamo, ze by se tato
zednicka technika
pouzivala jinde
v Jizni Americe, ale
pouzivali ji v Egypte
pred vice nez
4000 lety.
Dole: 18 Symbolika
kfize se v Tiahuanaku
objevuje tisice let
pred pnchodem
kfest’anstvf.
Nahofe: 19 Vyroba tradicniho rakosoveho clunu na ostrove Suriqui u jezera Titicaca.
Temer identicke cluny, i kdyz v mnohem vetsim meritku, se pouzivaly na Nilu v Egypte
doby pyramid (viz Cast 6 obr. 53, 54 a 55).
Dole: 20 Plavba po vodach jezera Titicaca. Tiahuanaco bylo puvodne postaveno jako
pnstav na brehu tohoto rozlehleho vnitrozemskeho more. Od te doby vsak hladina
jezera poklesla о vice nez 30 metru a jeho brehy ustoupily asi 20 kilometru к severu -
podle odhadu geologu muselo к tomuto procesu dojit nejmene pred 10 000 lety.
49
jici se smerem vzhflru, nebo krasne opracovane vyklenky vytesane z jednotli-
vych kusfl zuly.
Prochazeli jsme se uzkymi dlazdenymi ulicemi Cuzka. Kdyz jsem se roz-
hlizel kolem, uvedomil jsem si, ze nejen katedrala je odrazem postavem spa-
nelske kultury na vrcholu dfivejsfch kultur. Cele mesto bylo ponekud schizo-
frenicke. Nade mnou se tycily prostome, pastelove zbarvene kolonialni domy
a palace s balkony, ale temef vsechny staly na inckych zakladech a nebo
v sobe zahmovaly kompletm casti inckych staveb v tomtez krasnem polygo-
nalnfm stylu, ktery byl pouzit u Coricanchi. V jedne ulicce jmenem Hatunru-
miyoc jsem se zastavil, abych si prohledl slozitou skladanku zdi, tvofenou
nescetnymi nasucho spojenymi kvadry kamene, dokonale do sebe zapadajici-
mi, rflznych tvaru a velikosti, prolmajfcfch se v ohromujfci zmeti uhlfl. Jen
mistrovsti femeslmci, kteff zvladli femeslo na vysoke urovni a meli za sebou
celou fadu staletf architektonickych experimentfl, dokazali takto otesat jed-
notlive kvadry a uspofadat je do tak slozite struktury. U jednoho bloku jsem
napocftal dvanact uhlfl a stran v jedine rovine a do spojfl navazujfcfch na okol-
ni bloky bych nebyl mohl vsunout ani rflzek tenkeho papiru.
Vousaty cizinec
Na zacatku sestnacteho stoleti, jeste pfed tim, nez Spanele zacali se skutec-
nym nicenfm peruanske kultury, stala ve svatyni Coricancha posvatna socha
Virakoci. Podle soudobeho textu Relation anonyma de los costumbres anti-
ques de los naturales del Piru to byla mramorova socha boha, popisovana
„svymi vlasy, pleti, podobou, satem i sandaly, prave takova, jak malffi zpo-
dobnuji apostola svateho Bartolomeje44.10 Jine popisy Virakoci pfirovnavajf
jeho vzhled ke svatemu Tomasi." Prohledl jsem si fadu ilustrovanych cfrkev-
nfch rukopisfl, ve kterych se tito svati objevuji. Oba jsou rutinne zobrazovani
jako hubeni, vousati bill muzi na konci stfednfho veku v sandalech a dlouhem
splyvajfcfm plasti. Jak jeste uvidfme, zaznamy potvrzuji, ze prave takove vze-
zfeni pfipisovali Virakocovi ti, kteff jej uctfvali. At’ uz byl kdokoliv, nemohl to
byt Indian, protoze ti maji pomeme tmavou plet’ a fidke vousy.12 Virakocflv
bujny vous a svStla plet’ ukazuji na belossky typ.
Inkove v sestnactem stoleti si to mysleli take. Dokonce jejich legendy
a nabozenska vira zafadily jeho fyzicky typ tak pfesne, ze zpocatku omylem
pokladali bile vousate Spanely, kteff dorazili к jejich bfehflm, za vracejiciho
se Virakocu a jeho polobohy, jak bylo davno pfedpovfdano a jak Virakoca
podle mnoha legend slfbil. Tato st’astna shoda nahod poskytla Pizarrovym kon-
kvistadorflm v naslednych bitvach rozhodujicf strategickou a psychologickou
pfevahu, potfebnou pro porazem pocetne silnejsfho inckeho vojska.
Kdo vsak byl modelem Virakocfl?
6. kapitola
Pfichozi v case chaosu
Vsemi davnymi legendami narodu And kraci vysoka vousata postava muze
s bilou pleti, zahalena do havu tajemstvi. A ackoli byl na rflznych mfstech
nazy van rflznymi jmeny, je to vzdy prokazatelne tataz postava, VirakoSa, Pena
more, mistr vcdy a magie, ktery vladl straslivymi zbranemi a ktery pfisel
v dobe chaosu, aby uvedl svet do pofadku.
U vsech narodfl oblasti And se objevuje v mnoha variantach tentyz zakladnf
pnbeh. Zafima zivym licemm strasne doby, kdy byla Zeme zaplavena velkou
potopou a uvrzena do tmy, protoze zmizelo Slunce. Ve spolecnosti zavladl
zmatek a lidi postihly mnohe utrapy. A pak -
se nahle objevil. Od jihu pfisel bily muz velke postavy a autoritativnfho vystupo-
vdnf. Tento muz гпё! takovou moc, ie zmfenil hory v udolf a z udolf udSlal velkd
hory, z ozivlych kamenu pak nechal tdci potoky...1
Davny spanelsky kronikaf, ktery tuto povest zaznamenal, vysvStluje, ze mu ji
vypraveli Indiani, s kterymi se setkal pfi svych cestach v Anddch.
A ti ji slySeli od svych otcu, ktefiji zase znali ze starych pi'snf, jez se pfedavaly od
velmi davnych casfl... ftika se, ie tento muz §el po horskych cestach dal na sever,
a jak §el, cinil zazraky, a pak uz jej nikdy znovu nevidSli. Na mnoha mfstech pry
radii lidem, jak zit, a mluvil к nim s velkou laskou a vlidnostf a nabadal je, aby byli
dobfi a navzajem si neskodili a neublizovali, ale milovali se a prokazovali si ve
vsem dobrodinf. Na vetsinS mist mu ffkali Ticci Virakoda...2
Dalsf jmena uzivana pro tutez postavu byla Huaracocha, Con, Con Ticci nebo
Kon Tikki, Thunupa, Taapac, Tupaca a Illa? Byl to vedec, architekt mimofad-
nych schopnosti, sochaf a inzenyr: „Na pfikrych stenach roklf nechal vytvofit
terasy a pole a dal vztycit орёте zdi, aby je podpiraly. Nechal tez teci zavla-
zovaci kanaly... a sei dal na rflzne strany a zpflsobil mnoho vecf.“4
Virakoca byl take ucitel a lecitel a pomahal lidem v nouzi. ft.ikalo se о nem,
ze „vsude, kde prochazel, lecil vsechny nemocne a navracel zrak slepym“.5
51
Tento jemny, zuslechtujici, ,,superhumanni“ Samaritan mel vsak take dru-
hou stranku sve povahy. Kdyz byl jeho zivot ohrozen, jak se zfejme pfi neko-
lika pfilezitostech stalo, mel к dispozici zbran nebeskeho ohne:
Zatimco dinil svymi slovy velke zazraky, doSel do oblasti Canas a tam, bllzko
vesnice zvane Cacha..., se mu lide postavili a hrozili mu ukamenovanlm. Tu ho
spatfili klesnout na kolena a zvednout ruce к obloze, jako by nalehavS prosil
о pomoc v nebezpedi, ktere jej postihlo. Indiani tvrdi, ie hned nato uvidSli na
obloze oheft, ktery se zdal byt v§ude kolem. Plni strachu pfistoupili bll£e к tomu,
koho chtSli puvodnS zabi't, a zapnsahali jej, aby jim odpustil... Najednou uvid&li,
ze na jeho rozkaz ohen uhasl, pfestoze stravil kameny tak, ze velke balvany se daly
zvednout jednou rukou, jako by to byl korek. A dale vypravSjf, ze po odchodu
z mlsta, kde se to stalo, pfisel ten mocny muz na pobfezi a tam, pfidrzuje si pl Ast’,
kradel dal po vlnach a ul jej nikdy nikdo nespatfil. Kdyz odesel, dali mu jmeno
Virakoda, coz znamena „Рёпа mofe“.6
Vsechny legendy se ve fyzickem popisu Virakoci shoduji. Napnklad Juan de
Betanzos, spanelsky kronikaf ze sestnacteho stoletf, ve svem dile Suma у Nar-
ration de los Incas pise, ze to byl podle Indiana „vousaty muz vysoke postavy
odeny v bflem pfepasanem rouse, ktere sahalo az ke kotnikum“.7
Jine popisy, sesbfrane u nejrflznejsich narodu And, se zjevne vztahuji к teze
zahadne osobe. Podle jednoho to byl
vousaty muz stfednl vysky obledeny v delSim plasti... Nebyl uz mlady, byl sedo-
vlasy a hubeny. Chodil s druzinou a promlouval к domorodcum s laskou a nazyval
je svymi syny a dcerami. Kdyz prochazel zemi, dinil zazraky. Lddil nemocne dote-
kem. Hovofil vsemi jazyky, dokonce 1ёре nez sami domorodci. Rlkali mu Thunu-
pa nebo Tarpaca, Virakoda-rapacha nebo Pacachan...R
V jedne legende je Thunupa-Virakoca popisovan jako „bily muz vysoke postavy,
jehoz vzezfeni a osoba vzbuzovaly velkou uctu“.9 V jine byl vylicen jako „bily muz
vzneseneho zevnejsku, modrooky, vousaty a prostovlasy, odeny do cusmy, kosile
bez rukavu, sahajici ke kolenum" A jeste v dalsi legende, ktera se ncjspis vaze
kpozdejsi fazi jeho zivota, je uctivan jako ,jnoudry radce ve statnich zalezitostech"
a licen jako „stary muz s vousy a dlouhymi vlasy, obledeny v dlouhe tunice“.10
Civilizacni mise
Ve vsech le^endach je Virakoca vic nez cokoli jineho pfipominan pfedevsim
jako ucitel. Rika se, ze pfed jeho pfichodem „lide zili ve zmatku, chodili nazi
jako divosi, nemeli domy ani jine pfibytky nez jeskyne a z tech vychazeli, aby
v krajine sesbirali vsechno, co nasli к jidlu“.“
52
Virakoca to udajne vse zmenil a zahajil davno ztraceny zlaty vek, na ktery
pozdejsi generace pohlizely zpet s nostalgii. Vsechny legendy se dale shodujf,
ze svou civilizacm misi provadel velmi laskave, a pokud to jen slo, uziti sfly
se vyhybal. Peclivy navod a osobm pfiklad mu byly hlavmmi metodami, jak
pfedat lidem techniku a znalosti nutne pro kultumi a produktivnf zivot. Byl to
pry on, kdo pfinesl do Peru tak rflzne obory, jako jsou lekafstvi, metalurgie,
obdelavam poll a chov zvifat, umeni psat (o kterem Inkove tvrdi, ze je Virako-
ca zavedl, ale pozdeji bylo zapomenuto) a dukladne porozumem principum
inzenyrstvi a architektury.
Kvalita inckeho kamenneho zdiva v Cuzku na me udelala hluboky dojem.
Avsak jak mflj vyzkum ve starem meste pokracoval, s pfekvapenfm jsem zjis-
til, ze rozhodne ne vsechny udajne incke zdene konstrukce se daji pfisuzovat
s naprostou archeologickou jistotou Inkflm. Je pravda, ze byli mistry v mani-
pulaci s kameny a mnoho staveb v oblasti Cuzka je nepopiratelne jejich dilem.
Je vsak mozne, ze nektere z pozoruhodnejsich staveb, ktere se jim rutinne
pf ipisujf, byly postaveny dnvejsimi civilizacemi. Dflkazy napovfdajf, ze In-
kove casto byli spise jejich obnoviteli nez pflvodnfmi staviteli.
Totez zfejme platilo pro vysoce rozvinuty system silnic, spojujicf nejodleh-
lejsi oblasti rise Inkfl. Ctenaf si vzpomene, ze jej pfedstavovaly dve pararelnf
silnice vedoucf od severu к jihu, jedna podel pobfezf, druha Andami. Pfed
vitezstvim Spanelfl bylo pravidelne vyuzivano celkem vice nez 15 000 mil
dlazdenych, dobfe fungujicfch cest a ja jsem mel za to, ze byly vsechny dflem
Inkfl. Ted’jsem se vsak dozvedel, ze Inkove s nejvetsi pravdepodobnosti cely
system zdedili. Jejich ulohou bylo obnovovat, udrzovat a sjednocovat uz dfive
existujfcf sit’. A tfebaze to odbormci pfipoustgjf jen neradi, zadny z nich by
nemohl skutecne s jistotou stanovit, jak stare tyto podivuhodne silnice jsou
nebo kdo je postavil.12
Mfstnf povesti tajemstvi jeste prohlubuji, protoze nejenze tvrdf, ze silnicm
system a technicky vyspeld architektura byly uz ,,v dobe Inkfl velmi stare“, ale
ze oboji „bylo dflem bflych hnedovlasych muzfl“, kteff tu zili tisfce let pfed-
tfm.13
Jedna legenda vypravf, ze Virakocu doprovazeli dva druhy ,,poslfl“, „vemf
vojaci“ (huaminca) a ,,zaffcf“ (hayhuaypanti). Jejich ulohou bylo zvestovat
poselstvi sveho pana „do vsech koutfl sveta“.14
Jinde se vyskytuji formulace jako: „Коп Tikki pak shromazdil sve nasle-
dovmky, kterym se ffkalo Virakocove“, „Коп Tikki pfikazal vsem VirakoCflm,
vyjma dvou, aby se vydali na jih...“15, ,,Z jezera se vynofil muz jmenem Kon
Tikki Virakoca s jistym poctem dalsfch muzfl...“|6, „Так ti Virakocove odesli
na rflzna mfsta, jak jim veliky Virakoca urcil.. .“‘7
53
Dilo demonu?
Prastara pevnost Sacsayhuaman lezi severne od Cuzka. Dorazili jsme к nf
pozde odpoledne, kdy obloha byla pod tezkymi, matne stfibfitymi mraky te-
mef neviditelna. Z vysokohorske tundry vanul lehky studeny vetfik a ja jsem
splhal nahoru po schodech, prochazel pod pfeklady kamennych bran postave-
nych pro obry a kracel podel mamutich fad kiikatych sten.
Zaklonil jsem hlavu a podival se nahoru na velky zulovy balvan, pod kte-
rym jsem nyni prochazel. Byl vysoky 3,60 metru, siroky 2,10 metru a vazil
mnohem vic nez 100 tun. Pfesto byl dilem cloveka, ne pfirody. Byl otesan
a vytvarovan do symfonicke harmonie uhlu, pfenesen se zjevnou snadnosti
(jako by byl udelan z vosku nebo ze sadry) a nachazel se ve zdi tvofene dalsi-
mi obrovskymi a slozitymi mnohostrannymi bloky, nad nfm, pod nirn i po
obou stranach, vsechny dokonale vyvazene a uspofadane.
Jelikoz jeden z tSchto uzasnych peClive opracovanych kamenu mel vysku
8,5 metru a jeho vaha byla vypocitana na 361 tun18 (coz zhruba odpovida peti
stum osobmch automobilu), zdalo se mi, ze tu po odpovedi vola fada zasad-
nich otazek.
Jak dokazali Inkove nebo jejich pfedchudci opracovat kamen v tak gargan-
tuovskem mefitku? Jak to, ze rozfezali a vytvarovali tyto kyklopske balvany
tak pfesne? Jak je pfepravovali z desitek mil vzdalenych lomti? Jakym zpflso-
bem pfemist’ovali jednotlive bloky, zvedali je bez potizi nad zem a staveli
z nich zdi ? Tito lide udajne петёН ani kolo, natoz stroje schopne zvedat desft-
ky nepravidelne tvarovanych stotunovych bloku, manipulovat s nimi a pofa-
dat je do trojrozmernych skladanek.
Vim, ze kronikafi rane kolonialniho obdobi byli tim, co videli, zaskoceni
stejne jako ja. Napfiklad vazeny Garcilaso de la Vega, ktery sem pfisel v sest-
nactem stoleti, hovofil о pevnosti Sacsayhuaman s posvatnou uctou:
JestliZe jste ji nevid^li ve skutednosti, nedokazete si pfedstavit jeji гогтёгу. A kdyz
ji spatnte zblizka а рогогпё si ji prohlednete, pfipadaji vam tak nesmirne, 2e se
zda, jako by byla postavena pusobenim nSjakeho kouzla, 2e to muselo byt dilo
demonu, a ne lidskych bytostf. Je postavena z tak velkych катепй, jichz je takove
mnoZstvi, 2e se zaroven divite, jak je Indiani dokazali vytdfit, jak je prepravova-
li... a jak je otesali a postavili na sebe s takovou pfesnosti. Nebof neznali ani
zelezo ani ocel, aby navrtali skalu a osekali a vyleStili kameny, петёП ani vflz, ani •
voly, aby je pfepravili, i kdyz zadne vozy ani Zadni voli na celem sv6t6 by nestadili
na tento Ukol, tak оЬготпё jsou tyto kameny a tak пегоупё jsou horske pSsiny, po
kterych byly pfepravovany...19
Garcilaso podava jeste jednu zajimavou zpravu. Ve sve knize Krdlovske za-
pisky Inku. li£i, jak se v historicke dobe jeden kralovsky Inka pokusil napodo-
bit vykony svych pfedchfldcfl, ktefi Sacsayhuaman postavili. Pfi pokusu mel
54
byt ze vzdalenosti nekolika mil pfinesen jediny obrovsky balvan a pfidan
к ostatnfm v pevnosti: „Tento balvan tahlo pres hory vice nez 20 000 Indianfl,
ktefi zlezali nahoru a dolfl velmi pfikre kopce... Na jistem miste jim na prud-
kem svahu balvan vyklouzl z rukou a rozdrtil vice nez 3000 muzu.“20 Ve vsech
historickych zaznamech, ktere jsem zkoumal, jsem nasel pouze tuto jedinou
zpravu, popisujici, jak Inkove staveli nebo se pokouseli stavet z blokfl velkych
jako ty, ktere jsou pouzite v Sacsayhuamanu. Ze zpravy vyplyva, ze s pouzitymi
technikami nemeli zadne zkusenosti a ze jejich pokus skoncil katastrofou.
To samo о sobe nic nedokazuje. Ale Garcilasflv pfibeh jen prohloubil me
pochyby о opevnenich strmicich nade mnou. Kdyz jsem se na ne dival, citil
jsem, ze je skutedne mozne, aby byla vystavena pfed dobou Inkfl nejakou ne-
konecne stars! a technicky vyspelejsi rasou.
Nebylo to poprve, co jsem si pfipomnel, jak obtizne je pro archeology zjis-
tit pfesna data inzenyrskych staveb, jako jsou cesty a suche zdi, ktere neobsa-
huji zadne organicke slozky. Zkouska radioaktivnim uhlikem je za techto okol-
nosti zbytecna stejne jako termoluminiscencni zkousky. V soufiasnosti se
vyvijeji nove slibne testy, napfiklad urcovani staff kamene pomoci chlorinu
36, ale bude jeste chvili trvat, nez je bude mozno pouzit. Nez bude na tomto
poli dosazeno dalsich pokrokfl, zflstava chronologie stanovena odbomiky pfe-
devsim vysledkem dohadfl a subjektivnich domnenek. Protoze je znamo, ze
Inkove pevnost Sacsayhuaman intenzivne vyuzivali, pfedpoklada se pochopi-
telne, ze ji take vystaveli. Ale mezi temito dvema skuteCnostmi neexistuje
zadna viditelna ani nutna souvislost. Inkove mohli docela dobfe najit stavby
uz hotove a nastehovat se do nich.
Bylo-li tomu tak, kdo byli pflvodni stavitele?
Virakocove, prohlasuji davne myty, vousati bill cizinci, ,,zafici“, „verni
vojaci“.
Cestou jsem dal studoval vypraveni spanelskych dobrodruhfl a etnograffl
sestnacteho a sedmnacteho stoleti, ktefi veme zapsali davne legendy peruan-
skych Indianfl. Na techto legendach me obzvlast’ zaujalo opakovane zdflraz-
novani toho, ze pfichod Virakocfl byl spojovan se strasnou potopou, ktera za-
plavila Zemi a znicila vetsi cast lidstva.
7. kapitola
Existovali tedy obri?
Kratce po seste rano se vladek dal s trhnutim do pohybu a zacal se pomalu
splhat do pnkrych svahu lidoli Cuzka. tJzkorozchodne koleje byly polozeny
v serii klikyhakti ve tvaru pismene Z. Nejprve jsme supeli po dolni horizontale
prvniho Z, pak jsme pfehodili vyhybku a jeli jsme pozpatku po sikme stfednf
casti, znovu jsme pfehodili vyhybku a jeli jsme dopfedu po homi horizontale -
a tak dale, s cetnym zastavovamm a rozjizdenfrn, az nas trat’ vyvedla vysoko
nad starobyle mesto. Incke zdi a kolonialni palace, uzke ulifiky, katedrala sva-
teho Dominga usazena na ruinach Virakocova chramu - to vsechno vypadalo
v perlove sedem svetle ranniho usvitu pnzracne a neskuteCne. Ulice jeste zdo-
bily pohadkove sftury elektrickych lamp, ze zeme stoupala husta mlha
a z kommu nespocetnych domkfl stoupal kouf z domacfch ohnfl.
Konedne zustalo Cuzco za nami a 130 kilometrti na severozapad lezel nas
cil: Machu Picchu, ztracene mesto Inku, vzdalene tri hodiny jfzdy. Mel jsem
v limyslu Cist, ale houpavy pohyb vagonu me rmsto toho ukolebal к spanku.
Vzbudil jsem se po padesati minutach a zjistil jsem, ze projizdime krajinomal-
bou. Pfedm plan, zality jasnym slunecnim svitem, tvofily zelene louky s roz-
trousenymi zbytky tajicf namrazy, rozlozene po obou stranach potoka v siro-
kem, protahlem udoli.
Uprostfed meho zomeho pole se nachazelo rozlehle pole posete kefi a na
nem se pasla skupina demobilych krav. Poblfz byly roztrouseny domky osady
a pfed nimi stali mail tmavf kefiujsti Indiani, pfes sebe ponca, hlavy pokryte
balaklavami a barevnymi vlnenymi klobouky. Dale v pozadf byly svahy za-
kryte jehlidnany a eukalypty. Muj zrak sledoval stoupajicf obrysy nekolika
vysokych zelenych hor, ktere se pak rozevfely a odhalily pohled na sevfene
a jeste vznesenejsi pohofi. Za nimi se vznasel daleky horizont, obklopeny dle-
nitym fetezcem zancfch zasnezenych vrcholkfl.
56
Svrzeni obru
Ke cteni jsem se nakonec vratil s pochopitelnou neochotou. Nasel jsem nekte-
re podle meho nazoru zajimave spojitosti mezi nahlym objevenfm Virakoci
a legendami о potope u Inkfl a dalsich andskych narodfl a ty jsem chtdl blize
prozkoumat.
Pfede mnou byla pasaz z dfla otce Jose de Acosty Prirodni a moralni dejiny
Indiana, ve ktere uceny knez vysvetluje, „co Indiani sami vypravuji о svem
pocatku“:
Velky vyznam prikladajf potopS, ktera jejich zemi postihla... Indidni nkajf, ze se
pri nf utopili vsichni lide, a vypravSjf, ze z jezera Titicaca vy§el Virakoda a poby-
val v Tiahuanaku, kde jsou dodnes vidSt trosky davnych a velmi zvlaStnich staveb.
Odtamtud potom pfisel do Cuzka, a tak se zadalo lidstvo mnozit...1
V duchu jsem si slfbil, ze zjistfm vic о jezefeTiticaca a tajemnemTiahuanaku,
a cetl jsem dalsf pasaz, zaznamenavajfcf legendu z oblasti Cuzka:
Pro nSjaky blize nevysvStleny zlocin byli lide zijfcf za davnych dob znide-
ni stvofitelem... pri potopS. Po potopS se stvofitel vynofil v lidskS podobS
z jezera Titicaca. Pak stvoril Slunce a MSsfc a hvSzdy. A pak znovu osfdlil Zemi
lidmi...2
V jinem mytu:
Velky buh stvoritel Virakoda se rozhodl vytvorit svSt, na kterem by mohli zft lidS.
Nejprve stvoril zemi a nebe. Pak zadal tvofit lidi, aby na nf zili, a vytesal z velkych
kamenu postavy obru, ktere nechal ozivnout. Nejprve bylo v§e v poradku, ale pak
obfi zadali mezi sebou bojovat a odmitli pracovat. Virakoda se rozhodl, ze je znidf.
Nektere z nich promenil zpatky v kamen... zbytek zaplavil velkou potopou.3
Podobne vize Ize samozfejme nalezt i v jinych, nikterak spolu nesouvisej fetch
pramenech, napffklad v zidovskem Starem zdkone. Nespokojenost Boha s tfm,
co stvoril, a jeho rozhodnutf znicit to lief kapitola sesta v Knize Genesis. Zara-
zila тё jedna veta о zapomenute epose pfed potopou. NeurCite se v nf pravf:
„Tehdy byli na zemi obfi...“4 Mflze byt nejaka neviditelna souvislost mezi
,,obry“ pohrbenymi v biblickem pisku Stfedniho vychodu a ,,obry“ vetkanymi
do tkaniva legend pfedkolumbovskych Indianfl? Zahadu jeste podstatne zvy-
suje fakt, ze zidovske a peruanske prameny se ve svem Ifflenf katastroficke
potopy, kterou rozzlobene bozstvo uvrhlo na zkazeny a neposlusny svet, sho-
dujf v mnoha dalsfch podrobnostech.
Na dalsf strance svazku dokumentfl, ktere jsem shromazdil, byl incky popis
potopy podany jistym otcem Molinou v jeho dfle Relacion de las fabulas у
ritos de los Yngas:
57
V zivotS prvnfho Inky jmenem Manco Capac, podle nejz se ру§пё zvou deti Slunce
a od nShoz pfevzali i sve modlarske uctivanf Slunce, se setkavame s rozsahlym popi-
sem potopy. Tvrdf se, 2e v nf zahynuly vsechny rasy lid! a tvoru tak, 2e vody vystou-
pily az nad nejvysSf vrcholky hor na sv6t6. Neprezila zadna ziva bytost krom jedine-
ho mu2e a jedne Zeny, kten se ukryli v bednfl. Kdyz vody opadly, vitr je zanesl... do
Tiahuanaka..., [kam] stvofitel zaflal sesflat narody, ktere v tfl oblasti pak Zily...5
Garcilasa de la Vegu, syna spanelskeho slechtice a incke princezny, jsem uz
znal z jeho Kralovskych zapisku Inku. Byl pokladan za jednoho z nejspolehli-
vejsich zapisovatelfl ustne tradovanych pffbehfl lidu sve matky a sve dflo se-
psal v sestnactem stoleti, kdy legendy byly jeste nedotceny cizfmi vlivy. I on
potvrzuje, co bylo tehdy evidentne vseobecne rozsifenou a hluboce zazitou
vftou: „Kdyz vody potopy opadly, v zemi Tiahuanaco se objevil jisty muz.. .6
Ten muz nebyl nikdo jiny nez Virakofla. Zahalen do sveho plaste, silny,
dustojneho zevnejsku, kraflel s neotfesitelnou dflverou nejnebezpecnejsfmi
pustinami. Zazracne lecil a pfivolaval z nebe ohen. Indianum to muselo pfipa-
dat, ze se nahle vynofil odnikud.
Davne povesti
Do Machu Picchu zbyvaly jeste vice nez dve hodiny a panorama se zmenilo.
Nad nami se ponufe tyflily obrovske flerne hory beze stopy zbyleho snehu,
ktery by odrazel slunce, a skalnata souteska na konci uzkeho udolf se plnila
temnymi stmy. Vzduch byl studeny a me nohy zrovna tak. Zachvel jsem se a
dal se znovu do ctenf.
Ve zmatene pavufline vzajemne se doplnujicfch, ale nekdy si i odporujicich
legend, ktere jsem prosel, byla jedna vec nepochybna. Vsichni vedci se shodo-
vali, ze Inkove si vypfljflili, vstrebali a pfedali dal ustm slovesnost mnoha
rflznych kultumfch narodfl, ktere behem staled rozsifovam sve rozsahle rise
dostali pod svou nadvladu. At’ uz tedy budeme о starobylosti samotnych Inkfl
pochybovat jakkoli, stezf se da vazne popf ft jejich role zprostfedkovatelfl dav-
nych systemfl viry vsech velkych archaickych kultur - pobfeznfch i horskych,
znamych i neznamych -, ktere tu pfed nimi v teto zemi zily.
A kdo mflze urcit, jake civilizace v minulosti v neprobadanych konflinach
Peru existovaly? Kazdy rok pfichazejf archeologove s novymi nalezy, ktere
rozsiruji horizonty dale a dale do minulosti. Profl by tedy nemohli jednoho dne
objevit dflkaz, ze v daleke minulosti pronikla do And rasa civilizatorfl, ktera
pfisla ze zamon a po skonceni sve prace zase odesla? Pravfl to legendy zjevnfl
naznacuji. Ту legendy, ktere uchovavaji pfedevsfm a nejzfetelneji ze vseho
vzpommku na flloveka - boha Virakoflu, kraflejfciho po vetrnych horskych
pesinach And a flinfcfho zazraky, kamkoli pfichazi:
58
Virakoda se svymi dv6ma pomocnfky odcestoval na sever... Sam §el pres hory,
jeden pomocmk sei podel pobreZi a druhy okrajem lesu na vychodS... Stvoritel §el
dal do mista Urcos blfzko Cuzka, kde se na jeho prfkaz vynorilo z hory budouci
obyvatelstvo. Navstfvil Cuzco a pak pokradoval na sever do Ekvadoru. Tam
v pobrefm provincii jmenern Manta se rozloudil se svymi lidmi a kradeje po vl-
nach zmizel v oceanu.7
Stale tyz bolestny moment louceni. Na konci kazdeho lidoveho pffbehu о tomto
pozoruhodnem cizinci, jehoz jmeno znamenalo „Pena mofe“, je vzdy tataz
bolestna chvile louCenf:
Virakoda sei dal a cestou tvoril narody... Kdy2 prisel do oblasti Puerto Viejo,
pripojila se к пёти jeho druzina, poslana tarn pred nfrn, a kdy2 se seSli, 8ро1еёпё
s nimi vstoupil do more a on a jeho lide §li pry po vodd tak snadno, jako by kradeli
po zemi.”
Stale to dojfmave loucem... a Casto naznak vedy Ci kouzel.
Schranka casu
Мои pozornost upoutal pohled z okna. Nalevo se vzdouvaly temne vody po-
svatne feky Inkfl Urubamby, pntoku Amazonky. Teplota vzduchu znatelne
stoupla - sestoupili jsme do pomeme nizko polozeneho fldoli s jeho vlastmm
tropickym mikroklimatem. Horske svahy po obou stranach trati byly huste
porostle zelenymi lesy a ja jsem si uvedomil, ze toto je kraj velkych a skuteCne
nepfekonatelnych pfekazek. Ti, kdo vazili tak dalekou cestu do srdce divoci-
ny, aby postavili Machu Picchu, museli pro to mit velice padne dflvody.
At’ uz ale meli dflvody jakekoli, mel vyber tak odlehleho mista pfinejmen-
sim jeden pffznivy dflsledek: konkvistadofi a mnisi je v dobach sve nicive
horlivosti nenasli. Teprve v roce 1911, tedy v dobe, kdy se к bajnemu dedictvf
starych narodfl zacalo pristupovat s vetsi uctou, je svetu objevil mlady americ-
ky badatel Hiram Bingham. Okamzite si vsichni uvedomili, ze toto neuvefi-
telne mfsto otevfra prflhled do pfedkolumbovske civilizace, a proto zajistili
ochranu ruin pred lupiCi a lovci suvenyrfl. Так se podafilo zachovat vyznamny
kus tajemne minulosti, aby uvadel v uzas budouci generace.
Projeli jsme mCsteckem jmenern Agua Caliente (Horka voda), zapadako-
vem s nekolika polorozpadlymi restauracemi a levnymi bary podel trati,
a deset minut po desate rano jsme dojeli do stanice Machu Picchu Puentas
Ruinas. Odtud jsme vyjeli autobusem nahoru po spinave klikate ceste strmym
ubocfm hrozive vypadajfcf hory a po pfllhodine jsme se dostali к samotnemu
Machu Picchu a do spatneho hotelu, kde po nas chteli za ne prave cisty pokoj
nesmyslnou sumu penez. Byli jsme jedinymi hosty. I kdyz mfstnf partyzanske
59
hnuti naposledy podminovalo vlak uz pfed peknou fadkou let, turiste se sem
pofad jeste nijak nehmuli.
Sneni na Machu Picchu
Byly dve hodiny odpoledne. Stal jsem na vyvysenem mfste na jizmm konci
mesta. Jeho rainy se rozkladaly seveme pode mnou na terasach zarostlych
lisejnikem. Vrcholky hor obklopovaly prstence hustych mraku, ale tu a tam
jimi jeste problesklo slunce.
Daleko dole v udolf jsem videl zatociny posvatne feky obtekajici skalni
utvar, na nemz bylo Machu Picchu zalozeno, jako ochranny pnkop kolem
obfiho hradu. Reka mela z dalky tmavezelenou barvu, odrazejicf zelen pralesa
na pfikrych svazich. Mezi bflymi skvmami na hladine se nadheme mfhaly
zablesky svetla.
Pres rozvaliny jsem se zadival na hlavm vrchol. Jmenuje se Huana Picchu
a kdysi dominoval v cestovnich kancelafich na vsech plakatech propagujicfch
toto misto. К svemu uzasu jsem si ted’ povsiml, ze asi sto metru pod vrcholem
je uhledne terasovite opracovan. Kdosi se tam nahoru dostal a temef svisle
utesy pefilive podelne otesal do tvaru puvabnych visutych zahrad, ktere snad
byly kdysi davno osazene pestrymi kvetinami.
Cele misto i jeho okolf mi pfipadalo jako monumentalm sochafske dflo,
jehoz soufiastmi byly hory, skaly, stromy, kameny i voda. Krasa tohoto mista,
jednoho z nejkrasnejsich, jake jsem kdy videl, mi pronikala az к srdci.
Pres vsechnu oslnivou nadhera jsem vsak cftil, ze se dfvam na mesto du-
chfl. Bylo opustSne a nedochazejici klidu jako vrak \odi Maria Celeste. Domy
byly uspofadane v dlouhych fadach. Byly male, pouze s jednou mfstnosti us-
tfci pnmo na ulici, a jejich architektura byla masivnf, funkfim a nijak pfezdo-
bena. Naproti tomu obfadnf prostory byly vybudovany na nesrovnatelne vyssf
urovni a v jejich zdech byly obfi bloky podobne tern, ktere jsem videl v Sac-
sayhuamanu. Jeden hladce vylesteny mnohostranny monolit mel delku asi 3,70
metru, sffku 1,50 metru, hloubku 1,50 metru a jiste nevazil mene nez
200 tun. Jak se starovekym stavitelum podafilo ho tu postavit?
Takovych jako on tu byly desitky a vsechny byly uspofadany do duverne
znamych skladanek do sebe zapadajicich uhlu. Na jednom bloku se mi poda-
filo napocftat celkem tfiatficet uhlu a kazdy z nich byl dokonale slfcovan
s odpovidajfcfm uhlem vedlejsiho bloku. Byly tu mohutne mnohostrany i per-
fektne otesane kameny s hranami ostrymi jako bfitva. Mezi nimi se nasly
i pffrodnf neopracovane valouny, dovedne zadlenend do celkove skladby.
A pak tu byla tez podivna a neobvykla zafizeni jako tfeba Intihuatana, „sloup
к uvazani Slunce“. Tento pozorahodny artefakt tvon jediny krystalovity kus
sede hominy, ktery je opracovan do souboru geometrickych tvard kfivek
60
Machu Picchu
61
a uhlu, vyrytych vyklenku a vnejsfch vystupku, uprostfed s vycm'vajfcfm krat-
kym vertikalnfm hrotem.
Skladanka
Jak stare je Machu Picchu? Vedci se shoduji, ze mesto bylo postaveno nejpoz-
deji v patnactem stoleti n. I.9 Mnozf jinf, odvaznejsf, avsak stejne vazenf ved-
ci, vyjadfujf tu a tam zcela odlisne nazory. Napnklad ve tficatych letech obje-
vil Rolf Muller, profesor astronomie na univerzite v Postupimi, pfesvedcive
dukazy, ze nejdulezitejsi stavby Machu Picchu odrazeji vyznamna astrono-
micka seskupem'. Podrobnymi matematickymi vypocty postavem hvezd na
obloze v pfedchozfch tisfciletfch (ktere se postupem casu mem v dusledku
jevu zvaneho precese bodu rovnodennosti) dosel Miiller к zaveru, ze dispo-
zicni plan mi'sta musel byt proveden jedine „mezi 4000 a 2000 lety pfed nasfm
letopodtem“.‘°
Pro ortodoxm historiky je to ovsem kacffstvf neslychanych rozmerfl. Pokud
mel Muller pravdu, pak je Machu Picchu stare ne pouhych 500, ale 6000 let.
A tedy podstatne stars! nez Velka pyramida v Egypte (samozfejme za pfedpo-
kladu, ze pfijmeme ortodoxm' datovam Velke pyramidy kolem roku 2500 pf.
n. 1.).
Nasli se i jinf pochybovaci о staff Machu Picchu a vetsina z nich je stejne
jako Muller pfesvedcena, ze cash mesta jsou о tisice let starsi, nez jak tvrdf
ortodoxm historici.11
StejnS jako v pfipade velkych mnohostrannych blokfl ve zdi mi pfipadalo,
ze tato teorie by mohla zapadat mezi ostatnf casti skladanky - v tomto pfipade
skladanky minulosti, ktera pfestala davat smysl. Virakoca byl take jej f soucas-
ti. Ve v§ech legendach se fika, ze jeho hlavnfm sidlem bylo Tiahuanaco. Tros-
ky tohoto velkeho starobyleho mesta se nachazeji za hranicemi v Bolfvii,
v oblasti jmenem Collao, dvanact mil jizne od jezera Titicaca.
Pfedpokladal jsem, ze se tam dostaneme behem nekolika dnu pfes Limu
a La Paz.
8. kapitola
Jezero na strese sveta
Hlavni mesto Bolfvie La Paz se uvelebilo na nerovnem dne pusobive prohlub-
ne, vice nez 3000 metru nad mofem. Kdysi v prehistorii vymlel tuto strmou
rokli, hlubokou tisice stop, obrovsky prfval vod, ktery s sebou nesl abrazivm
naklad uvolnenych kamenu a sterku.
Obdafeno pfirodou takto apokalyptickym prostfedfm, ma La Paz jedinec-
ne, byt’ ponekud povrchni kouzlo. Uzke ulicky, temne zdi domu, velkolepe
katedraly, kfiklava kina a bufety otevfene dlouho do noci, to vse evokuje po-
divne spikleneckou a zaroven opojnou atmosferu. Pokud nemate plfce jako
mechy, je chuze zde velmi namahava, protoze cely stfed mesta je polozen na
svazich pfikrych корей.
Letiste La Pazu lezf jeste о temef 1500 metrfl vyse nez mesto samo, na
okraji Altiplana - studene pahorkate vysociny, ktera je dominantnfm topogra-
fickym rysem teto oblasti. Pristali jsme tarn se Santhou dlouho po pulnoci
zpozdenym letem z Limy. V profukujief pnletove hale nam nabfdli 6aj z koky
v plastikovych salcfch jako profylaktikum proti nemoci z nadmorske vysky.
S vynalozenfm znaCneho mnozstvf Casu a namahy se nam podafilo vysvobo-
dit nase zavazadla z rukou celniku, pronajali jsme si prastary taxik americke
vyroby a s rachotem a findenfm sjeli dolfl ke kalne zlutym svetlum mesta pod
n£mi.
Zvesti о katastrofe
Pnstftio dne ve ctyfi hodiny odpoledne jsme vyrazili v pronajatem dzfpu, pro-
bojovali se dopravm spickou, ktera je tu z nepochopitelnych duvodu trvala,
a vymenili jsme mrakodrapy a slumy za siroky, jasny obzor Altiplana.
Nejprve jsme, stale jeste tesne za mestem, projizdeli zonou sklicujfcich pfed-
mesti a rozlezlych ctvrti chatrci, s chodniky lemovanymi autoopravnami
a srotovisti. Jak jsme se vsak vzdalovali od La Pazu, osidlenf fidlo, az temSf
63
Jizni
Amerika
Jezero
s' Titicaca
Tiahuanaco
Jezero Titicaca
64
vymizelo. Puste zvlnene savany beze stromfl, v dalce lemovane zasnezenymi
vrcholky pohoff Cordillera Real, skytaly pohled nezapomenutelne pffrodnf
krasy a sily. Z celeho mfsta zaroven dychalo cosi nadpozemskeho, krajina
jako by se vznasela nad oblaky jako zacarovane kralovstvi.
Nasim konecnym cflem bylo Tiahuanaco, ale tuto noc jsme chteli stravit
v meste Copacabana, na ostrohu pobliz jiznfho konce jezera Titicaca. Aby-
chom se do nej dostali, museli jsme pfeplout uzky pruh vody na improvizova-
nem nakladmm trajektu z rybafskeho mesteckaTiquine. V padajfcfm soumra-
ku jsme pak jeli dal po silnici, kterou ted’ pfedstavovala uzka nerovna cesta,
vzhflru serif ostrych strmych zatacek az na hfeben horskeho vybezku. Z tohoto
mfsta se pfed nami rozvinulo uplne jine panorama: pfetemne vody jezera pod
nami vypadaly jako okraj nekonecneho oceanu utopeneho v temnych stfnech
a zubate zasnezene vrcholky hor v dalce pfitom zaleval zafivy slunecnf svit.
Od samotneho pocatku jsem mel pocit, ze jezero Titicaca je mimofadne
misto. Vedel jsem, ze lezi 3812 metru nad mofem, prochazf jfm hranice mezi
Peru a Bolrvif, ma rozlohu 8200 km2, je 220 kilometrfl dlouhe a asi 112 kilo-
metrfl siroke. Vedel jsem take, ze je hluboke, misty az 300 metru, a ma zahad-
nou geologickou minulost.
Zde jsou jeho zahady a nektera navrhovana vysvetleni:
1. Ackoli se nachazf vice nez 3000 metru nad mofem, oblast kolem nej je
vystlana miliony zkamenelych ulit. To ukazuje, ze kdysi bylo cele
Altiplano vyzdvizeno z mofskeho dna, snad jako soucast celkoveho
vrasnenf, ktere zformovalo Jiznf Ameriku. Pfi tomto procesu se v udolich
mezi andskymi hfebeny zachytilo velke mnozstvf mofske vody, v ktere
uvfzli nespocetni mofsti zivocichove. К tomu doslo pfed vice nez
100 miliony let.
2. Pfestoze se to vse udalo pfed velmi davnou dobou, udrzela se v jezefe
Titicaca paradoxne az dodnes „mofska ichtyofauna“3, jinymi slovy, ac je
dnes vzdaleno stovky kilometrfl od oceanu, nachazejf se zde spfse
oceanske nez sladkovodnf druhy ryb a korysfl. V rybafskych sftfch se
nasly tak necekane ulovky jako Hippocampus (mofsky konfk).4 Krome
toho, jak poukazal jeden vedec, „rflzne druhy Allorqestes (Hyalella
inermis, aj.) a dalsf pfiklady mofske fauny jednoznacne ukazuji, ze
v dffvejsfch obdobfch bylo jezero mnohem slanejsf nez dnes, nebo
pfesneji, jeho voda pochazf pflvodne z mofe, jez pfi zvedani kontinentu
zflstalo pfehrazeno a uzavfeno v Andach“.5
3. Tolik tedy к udalostem, ktere se zfejme pfedevsim podflely na vytvofenf
jezera Titicaca. Od sveho vzniku prodelalo toto velke „vnitrozemske
mofe“ a Altiplano samotne dalsf drasticke a dramaticke zmeny. Zdaleka
nejvyznamnejsi z techto zmen je vyrazne kolfsanf plochy jezera, jak
naznacuje stara pobfeznf cara, viditelna na mnoha mistech okolnfho
terenu. Kupodivu nenf tato pobfeznf cara na stejne urovni, ale na znacnou
65
horizontalnf vzdalenost se znatelne naklanf od severu na jih. V nejsever-
neji zkoumanem bode je о 90 metru vyse nez Titicaca, asi 600 km dale na
jih je о 84 metrii nize nez soucasna hladina jezera.6 Z tohoto faktu
a mnoha dalsfch ddkazfl geologove usoudili, ze Altiplano se stale jeste
postupne zveda, avsak nerovnomeme, pficemz v sevemi casti dosahuje
vetsich vysek nez v jizni. Popsany jev nesouvisi tedy ani tak s menicf se
hladinou jezera samotneho (ackoli к temto zmenam jiste dochazelo)
jako se zmenami, ktere prodelaval cely okolni teren.7
4. Vzhledem к velmi dlouhym casovym tidobfm, ktera si tyto velke
geologicke transformace jiste vyzadaly, je velmi obtfzne vysvetlit
nepopiratelny fakt, ze mesto Tiahuanaco bylo kdysi pffstavem,
vybavenym rozsahlymi doky a rozkladajfcfm se na pravem bfehu jezera
Titicaca.8 Problemem je, ze rozvaliny Tiahuanaka se dnes nachazejf asi
dvacet kilometru od jezera a lezi о vice nez 30 metru vyse, nez je
soucasna pobfeznf cara.9 Z toho vyplyva, ze od doby, kdy bylo mesto
postaveno, muselo dojft bud’ к tomu, ze hladina jezera poklesla, nebo se
lizemi, na kterem se mesto rozklada, adekvatne posunulo do vyse.
5. At’ uz pfijmeme kterekoli z obou vysvetlenf, je zfejme, ze muselo dojft
к masivnfm a traumatickym fyzikalmm zmenam. Nektere z nich,
napffklad vyzdvizeni Altiplana ze dna oceanu, se zajiste udaly ve
vzdalenych geologickych erach, jeste pfed pffchodem lidske civilizace.
Jine nejsou zdaleka tak davne a muselo к nim dojft az po zalozenf
Tiahuanaka.10 Otazka tedy stojf takto: Kdy tedy bylo Tiahuanaco
postaveno?
Podle nazoru ortodoxnich historiku nesaha datovani rozvalin daleko pfed
rok 500 n. 1. Existuje vsak take altemativnf chronologie, byt’s nf vetsina
vedcfl nesouhlasi, a ta zapada daleko lepe do skaly geologickych
vyzdvizeni, ke kterym doslo v teto oblasti. Matematicko-astronomicke
vypocty profesora Arthura Posnanskeho z univerzity v La Pazu
a profesora Rolfa Miillera (ktery napadl take oficialnf datovani Machu
Picchu) posunuji hlavni fazi vystavby Tiahuanaka do doby 15 000 pf. n. 1.
Toto casove urcenf mimo jine odpovida tomu, ze v jedenactem tisfciletf
pf. n. 1. bylo mesto tezce poniceno pfi mimofadne pffrodm katastrofe,
po nfz doslo к rychlemu oddelenf od bfehu jezera.
V 11. kapitole venujeme objevflm Posnanskeho a Miillera vice pozomosti,
tern objevum, ktere naznacujf, ze velke andske mesto Tiahuanaco vzkvetalo
behem posledm doby ledove, v hluboke temne pulnoci prehistorie.
9. kapitola
Byvaly a budouci krai
Behem mych cest poAndach jsem si opakovane cetl podivnou variantu tradic-
ni povesti о Virakocovi. V teto variante, pochazejici z oblasti Collao u jezera
Titicaca, je bozsky civilizujfci hrdina nazyvan Thunupa:
Thunupa se v davnych dobach objevil na Altiplanu, kam pri§el od severu
v doprovodu peti zaku. Byl to bfly muz vznesendho vystupovanf, modrooky
a vousaty, byl stnzlivy, puritansky a kazal proti opilstvi, mnohoJenstvi a valce.1
Kdyz Thunupa procestoval rozsahle oblasti And, kde zalozil mirumilovne kra-
lovstvi a naucil lidi vsem kultumim dovednostem,2 byl napaden a vazne zra-
nen skupinou zarlivych spiklencu:
Ulozili jeho pozehnane t£lo do rakosovd lod’ky a vypustili ji na jezero Titicaca.
Tam... odplul tak rychle, ze ti, kdo se jej pokusili tak krut£ zabit, strnuli hruzou
a uzasem - nebof v tomto jezefe nem proud... Lod’ka pfiplula ke bfehu u Cocha-
marka, kde je dnes feka Desguardero. Indianska povSst tvrdf, ze lod’ narazila na
bfeh tak prudce, ze vznikla reka Desguardero, ktera pfedtim neexistovala. A voda
takto vypuStSna nesla jeho svate t61o mnoho mil daleko, az к bfehflm Afriky...3
Cluny, voda a spaseni
Tento pffbeh obsahuje zajfmave paralely s pnbehem Osirida (eg. Usirev -pozn.red.),
staroegyptskeho nejvysSiho boha smrti a vzknsenf. Nejuplngji podava pflvodni
mytus о teto zahadne postave Plutarchos.4 Vypravuje, jak prinesl svym lidem dary
civilizace, naucil je mnoha uzitecnym dovednostem, skoncoval s kanibalismem a
lidskymi obSt’mi a poskytl jim jejich prvnf zakonik, nafiez odesel z Egypta a cesto-
val po celem svete, aby siril vydobytky civilizace i mezi ostatmmi narody. Nikdy
nasilfrn nenutil barbary, s kterymi se setkal, aby prijali jeho zakony, misto toho se
je snazil pfesvedcit a pusobit na jejich rozum. Traduje se, ze pfedaval sve udeni
prostfednictvfrn hymnfl a pfsnf doprovazenych hudebnfmi nastroji.
67
Zatimco byl pryc, spiklo se proti nemu dvaasedmdesat clenu jeho dvora,
vedenych jeho svagrem Setem (eg. Sutech - pozn. red.). Po navratu jej spik-
lenci pozvali na hostinu, kde byla nabizena nadhema truhlice ze dfeva a zlata
jako cena tomu hostu, ktery se do nf pfesne vejde. Osiris vsak nevedel, ze
truhlici vyrobili pfesne podle jeho rozmeru. A tak kdyz se do nf shromazdem
hoste pokouseli jeden po druhem dostat, nepodafilo se jim to. Osiris do nf
ulehl bez potfzi. Nez se mu podafilo dostat ven, spiklenci pfiskocili, pevne
pfitloukli vfko, a dokonce i skviry zalili roztavenym olovem, aby se dovnitf
nedostal vzduch. Truhlici pak hodili do Nilu. Neklesla vsak ke dnu, jak cekali,
ale rychle odplula pryc a proud ji zanesl az daleko к mofskemu pobfezi.
V te chvili zasahla bohyne Isis (eg. Eset - pozn. red.), Osiridova manzelka.
Pouzila mocnych kouzel, jimiz byla proslula, nalezla truhlu a ukryla ji na tajnem
miste. Jejf zly bratr Set ji vsak objevil na lovu v bazinach, otevfel a v zachvatu
zufivosti rozsekal telo krale na dtmact kusu, ktere rozhazel po cele zemi.
Isis se tedy znovu vydala zachranit manzela. Vyrobila maly clun z papyro-
vych stvolu, vymazala jej smulou a vyplula po Nilu hledat jeho ostatky. Kdyz je
nasla, mocnym kouzlem znovu spojila oddelene cash tela, takze nabylo sveho
puvodniho tvaru. V neporusenem a dokonalem stavu prosel pak Osiris proce-
sem hvSzdneho znovuzrozenf a stal se bohem mrtvych a kralem podsvetf - od-
kud se podle povesti obcas vraci na Zem v podobe obyCejneho smrtelnfka.5
Ackoli mezi obema legendami jsou velke rozdfly, je zvlastnf, ze Osiris
v Egypte a Thunupa-Virakoca v Jizni Americe maji tolik spolecneho:
• oba byli velkymi civilizatory
• proti obema bylo zosnovano spiknuti
• oba byli svrzeni
• oba byli uzavfeni uvnitf nejake schranky ci plavidla
• oba pak byli vhozeni do vody
• oba odpluli po fece
• oba nakonec dopluli к mofi
Marne tyto paralely pfejft jako pouhou shodu okolnostf? Nebo je mezi nimi
nejaka skryta spojitost?
Rakosove cluny ze Suriqui
Vzduch byl alpsky chladny a ja jsem sedel na pfidi motoroveho dlunu, ktery
se plavil rychlosti dvaceti uzlu ledovymi vodami jezera Titicaca. Jasne modra
obloha nad nami pfechazela smerem ke bfehu do akvamarfnovych a tyrkyso-
vych odstinu a rozlehla plocha jezera, tfpyticf se v medenych a stfibfitych
tonech, se zdala nekonedna...
Pasaze v legendach, ktere hovofily о rakosovych dlunech, si vyzadovaly
hlubsf pozomost, protoze jsem vedel, ze rakosove cluny byly na tomto jezefe
68
tradicnfm dopravmm prostfedkem. Prastare dovednosti potfebne к vystavbe
plavidel tohoto typu vsak uz v soucasne dobe vymfraji, a tak jsme mifili
к Suriqui, jedinemu mfstu, kde se stale jeste vyrabejf.
Na ostrove Suriqui, v male vesnici blfzko bfehu jezera, jsem zastihl dva
stars! Indiany, vyrabejfci dlun z rakosovych svazkfl. Elegantm plavidlo, dlou-
he necelych pet metru, bylo temef hotove. Uprostfed bylo siroke, ale na obou
koncfch uzke, s vysoko zahnutou pffdf i zad!.
Na chvfli jsem si sedl a pozoroval je. Stars! z obou stavitelfl, s hnedym
plstenym kloboukem nasazenym jeste na podivne vlnSne Cepici, opakovane
zapiral nohu о bok lodi, aby zesflil pakovy ucinek tahu pri utahovan! provazu,
ktere drzely svazky rakosu na mfste. Vsiml jsem si, ze cas od dasu si celou
delkou provazu otfra zpocene celo, a tak jej vlhcf, aby zvysil jeho pfilnavost.
Clun byl obklopen slepicemi a obcas jej prohledavala placha pasouci se
alpaka. Byl podestlan odhozenymi zbytky rakosu a stal na dvorku zchatraleho
venkovskeho domku. Behem nekolika nasledujfcfch hodin jsem si prohledl
i dais! Cluny, a adkoli prostfed! bylo nezamenitelne andske, opakovane se mne
zmocnoval pocit deja vu jineho mfsta a casu. Bylo to proto, ze jak co do zpfl-
sobu stavby, tak do konecneho vzhledu, byly rakosove cluny ze Suriqui prak-
ticky totozne s krasnymi plavidly z papyrovych stvolu, na kterych se plavili
faraonove po Nilu pfed tisici let. Pri svych cestach po Egypte jsem si prohlfzel
zobrazen! mnoha techto clunfl, namalovana na stdnach starovekych hrobek.
Kdyz jsem je ted’ videl skutecne na neznamem ostrflvku na jezefe Titicaca,
zamrazilo me v zddech, i kdyz me muj vyzkum na tuto shodu dastecne pfipra-
vil. Vedel jsem, ze se dosud nenaslo zadne uspokojive vysvetlen! faktu, ze se
na dvou od sebe vzdalenych mfstech vyskytuj! cluny, ktere jsou si vzhledove
v tolika ohledech podobne. Slovy jednoho odbomfka na staroveke riamofnic-
tvi, ktery se к teto hadance vyslovil:
Tentyz charakteristicky tvar, zaspidatSly a na obou koncfch zdvizeny, uvazovacf
lana tahnouci se bez pferuSenf z paluby kolem zadi lodi... Ka£d6 st6blo polozene
s nejvyssf pfesnosti, aby se dosahlo dokonale symetrie a dynamicke elegance. Svaz-
ky utazeny tak pevnS, ze vypadajf jako... pozlacene kmeny, na pffdi i na zadi
ohnute do zobcoviteho vrcholu.6
Rakosove cluny na starovekem Nilu a rakosove cluny na jezefe Titicaca (je-
jichz konstrukci pfinesli „Virakocovi lide“7, jak tvrd! mfstn! Indiani) maj! spo-
lecne i dais! veci. U obou jsou plachty upevneny na nezvyklych rozkrocenych
steznfch se dvema pilffi.8 Obou se vyuzfvalo pro dalkovou pfepravu mimofad-
ne tezkych stavebmch materialfl: obeliskfl a obffch blokfl kamene pro chramy
v Gize, Luxoru a Abydu v jednom pripade a pro zahadne stavby v Tiahuanaku
v pripade druhem.
V tech davnych dnech, nez hladina jezera poklesla о vice nez tficet metrfl,
stalo Tiahuanaco na bfehu jezera a nabizel se mu pohled uchvatne a bozske
69
krasy. Dnes tento velky pffstav, hlavnf sidlo samotneho Virakoci, lezf ztraceny
mezi erodujicfmi kopci a osifelymi vStmymi planemi.
Cesta do Tiahuanaka
Po navratu ze Suriqui na pevninu jsme tyto plane v oblacfch prachu projfzdeli
v nasem pronajatem dzipu. Cesta nas vedla pres mesta Puccarani a Laha, obyd-
lena flegmatickymi Indiany Aymary, kteff pomalu kradeli po uzkych dlazde-
nych ulicfch a pokojne posedavali na malych proslunSnych namestfch.
Byli tito lide potomky stavitelu Tiahuanaka, jak tvrdf vSdci? A nebo mely
pravdu legendy? Bylo davne mesto dflem cizincu s bozskymi schopnostmi,
kteff se tu usadili pfed davnymi a davnymi veky?
10. kapitola
Mesto u Brany slunce
Davni spanelstf cestovatele, ktefi navstivili zpustle bolfvijske mesto Tiahuanaco
v dobe konkvisty, byli ohromeni velikostf jeho staveb i tajemnou atmosferou,
ktera na nich Ipela. „Ptal jsem se domorodcfl, zda byly tyto budovy postaveny
v dobe Inkfl,“ napsal kronikaf Pedro Cieza de Leon. „Vysmali se te otazce
a ujistili mne, ze je postavili davno pfed vladou Inkfl... a ze slyseli od svych
pfedkfl, ze vsechno, co je tarn к videni, se objevilo najednou behem jedine
noci..Jiny spanelsky navstevnfk z tehoz obdobi zaznamenal povest, podle
ktere se kameny samy zazracne zvedaly ze zeme „a nesly se vzduchem za
zvuku trumpety“.2
Z doby kratce po konkviste pochazf podrobny popis mesta od historika
Garcilasa de la Vegy. Mesto tehdy jeste nebylo vypleneno kvflli pokladflm a
stavebnfmu materialu, a pfestoze uz bylo poznamenano zubem casu, nad jeho
velkolepostf se mu tajil dech.
Nynf se musfme zmfnit о velkych a terror neuvSfitelnych stavbach Tiahuanaka. Je
tu umSly kopec velke vysky, postaveny na kamennych zakladech, aby se zemS
nesesouvala. Jsou tu giganticke postavy vytesane z kamene... hodnS omsele, coz
ukazuje na jejich staff. Jsou tu zdi vystavene z kamenu tak obrovskych, ze je t£zk6
si pfedstavit, jaka lidska sila je tam mohla umfstit. A jsou tu zbytky podivnych
budov, z nichz nejpozoruhodnSjSf jsou kamenne portaly, vytesand z masivni skaly,
a ty stojf na zakladnS 9 metru dlouhe, asi 4,5 metru §irok6 a temSf 2 metry silne,
pfidemz zakladna i portal jsou z jednoho kusu... Jak a jakymi nastroji nebo nafa-
dfm bylo vykonano mohutne dilo takovych rozmSru, to jsou otazky, na ktere jsme
si nedokazali odpovSdet... Neumfme si ani pfedstavit, jak sem mohly byt tak ob-
rovske kameny pfineseny...3
To bylo v 16. stoleti. О vice nez ctyfi sta let pozdeji, na konci dvacateho stole-
ti, jsem Garcilasflv udiv sdilel i ja. Kolem Tiahuanaka se navzdory vsem ple-
nitelflm tohoto mista povalovaly monolity tak velke a tak tezkopadne a pfitom
tak dobfe opracovane, ze vypadaly temef jako dilo nadpfirozenych bytostf.
71
Tiahuanaco
Chram zpola pod zemi
Sedel jsem na podlaze chramu jako zak u nohou sveho mistra a vzhlfzel jsem
na zahadnou tvaf, о ktere se vsichni vedci dommvaji, ze mela pfedstavovat
VirakoCu. Nevfme pfed kolika staletimi vytesaly nezname nice tuto podobu
do vysokeho sloupu z cerveneho kamene. I kdyz ted’ znacne omsela, byla to
podoba maze, ktery je v mfru sam se sebou. Byla to podoba muze, ktery ma
moc...
Ma vysoke celo a velke kulate oci. Nos ma rovny, uzky u kofene, ale rozsi-
fujfcf se smerem к nosnfm dirkam. Rty jsou pine. Nejnapadnejsfrn rysem je
vsak jeho elegantnf a pflsobivy vous, ktery dela jeho tvaf sirsf kolem celistf
72
nez na spancich. Kdyz jsem se podfval vice zblizka, videl jsem, ze sochaf
portretoval maze, jehoz plet’ byla kolem rtfl zcela vyholena, takze knfr zacmal
vysoko na tvafich, zhruba rovnobezne s koncem nosu. Odtud se extravagant-
ne stacel dolfl kolem koutkfl ust, na brade vytvarel pfehnanou kozf bradku
a tahl se podel celisti zpatky к usfm.
Nad a pod usima vedle hlavy byly vytesany zvlastnf podoby zvifat. Lepsi
by snad bylo popsat tyto rytiny jako podoby zvlastnfch zvifat, protoze znazor-
novaly velke neohrabane prehistoricke savce s tlustym ocasem a palickovity-
ma nohama.
Zaujaly mne i jine detaily. Kamenna postava Virakoci mela nice zknzeny
jednu pres druhou na dlouhem, volne splyvajfcfm rouse. Na obou stranach rou-
cha se objevovala vlnovka hada, vinoucfho se od zeme az po ramena. A kdyz
jsem se drval na tento vzor (pflvodne snad vysity na vzacne latce), vyvstal mi
pfed ocima obraz Virakodi jako kouzelnfka ci demokneznfka, vousateho Medi-
na, obleceneho do zvlastnfho nadhemeho satu, jak pfivolava z nebes ohen.
,,Chram“, v kterem stal sloup s Virakocou, se otevfral к nebi a tvofila jej
velka obdelnikova prohluben podobna bazenu, vykopana asi dva metry pod
urovni terenu. Dno о rozmerech zhruba dvanact krat devet metru pokryval
hladky tvrdy sterk. Silne svisle steny byly oblozeny pfesne opracovanymi plo-
chymi bloky rflzne velikosti. Byly tesne vazane bez malty ve sparach a prolo-
zene vyssfmi, hrube otesanymi stelami. Z jizni steny vedlo schodiste, po kte-
rem jsem pfisel.
Nekolikrat jsem sochu Virakoci obesel, dotykal se prsty sluncem vyhfateho
sloupu a snazil jsem se uhodnout, jaky mela udel. Byla vysoka песо pfes dva
metry, obracena celem к jihu a zady ke stare pobfeznf cafe jezera Titicaca
(pflvodne vzdaleneho necelych dve ste metru).4 Opodal, kousek za ustfednfm
obeliskem, byly dva dalsf, mensfch rozmerfl, ktere snad mely pfedstavovat
Virakodovy legendarni spolecniky. Kdyz jsem se na ne dfval, vsechny tfi geo-
metricky pffsne svisle sochy vrhaly ostfe hranate stfny, nebot’ slunce uz klesa-
lo к zapadu.
Znovu jsem usedl na zem a pomalu se rozhlfzel po zahloubenem chramu.
Jako dirigent v orchestra mu dominoval Virakofla, pfesto vsak jeho nejnapad-
nejsfm rysem bylo nepochybne песо jineho: v rflznych mistech a vyskach le-
movaly steny desitky lidskych hlav vytesanych do kamene. Vystupovaly troj-
rozmeme ze zdf. Na jejich funkci existuje nekolik rflznych (a rozpomych)
vedeckych nazorfl.
Pyramida
Kdyz jsem se ze dna zahloubeneho chramu podfval na zapad, videl jsem ohrom-
nou zed’, do ktere byla zasazena pflsobiva geometricka brana z velkych ka-
73
mennych platu. V odpolednim slunci se v brane rysovala obfi postava. Zed’,
jak jsem vedel, uzavirala plochu prehlidkovych rozmeru zvanou Kalasasaya
(v mistnim aymarskem jazyce znamena toto siovo proste „misto vzpffmene
stojicich kamenu“). A obn postava byla jednou z obrovskych omselych soch,
о kterych se zminuje Garcilaso de la Vega.
Nemohl jsem se dockat, az si ji prohlednu, ale v te chvili upoutal mou po-
zornost umely kopec, vysoky 15 metru. Kdyz jsem stoupal po schodech
z chramu, lezel temef pfimo pfede mnou. Kopec, о kterem se Garcilaso rov-
nez zminuje, byla pyramida Akapana. Podobne jako pyramidy v Gize, byla
orientovana s pfekvapivou pfesnosti ke svetovym stranam. Narozdfl od nich
byl jejf pudorys ponekud nepravidelny. Rozmery jejich stran (210 metru) z ni
vsak cinily mohutnou stavbu a dominantu Tiahuanaka.
Sei jsem к ni, obesel jsem ji a vyskrabal se nahoru. Puvodne to byla stupno-
vita pyramida z hliny, oblozena velkymi bloky andezitu. Ve staletich po kon-
kviste ji vsak stavitele dokonce az z La Pazu vyuzivali jako kamenolom. Na-
sledkem toho zustalo dnes jen sotva deset procent pfekrasnych fasadnich
kamenu.
Jake stopy, jake dukazy si ti bezejmenni zlodeji odnesli s sebou? Kdyz jsem
splhal nahoru po poskozenych stranach a kolem travou zarostlych koryt na
vrcholu Akapana, napadlo me, ze skutecnou funkci pyramidy pravdepodobne
nikdy nepochopime. Jiste je pouze to, ze nikdy nemela slouzit ciste jen deko-
rativnim nebo ceremonialnim ucelum. Naopak, vypadalo to, ze nejspis fungo-
vala jako nejake zahadne ,,zafizeni“ nebo stroj. Hluboko v jejich utrobach
nasli archeologove slozitou soustavu klikatych kamennych kanalfl, obloze-
nych dokonale plochymi kameny. Ту byly s uzkostlivou peclivosti slicovany
(s toleranci na 0,5 mm) a slouzily pro vypouSteni vody z velke nadrze na vr-
cholu stavby. Voda stekala po serii svazuj fetch se rovin do pfikopu, ktery se
tahl kolem cele stavby, a odtekala к zakladum pyramidy na jizni strane.6
Na toto vodoinstalacni zafizeni bylo vyplytvano tolik pece a pozomosti,
tolik hodin vysoce kvalifikovane a trpelive prace, ze Alkapana nutne musela
byt obdafena nejakym vyznamnym ucelem. Rada archeologu vyslovila doha-
dy о tom, ze jejf ucel souvisel s kultem deSte ci vody spojenym s primitivnim
uctivanim sily a vlastnosti rychle tekouci vody.
Podle jedne ponure teorie mohlo mit nezname „technicke vybaveni“ pyra-
midy smrtonosny ucel. Vychazi z vyznamu slov Hake a Apana v starobylem
aymarskem jazyce, kterym se v okolf stale jeSte mluvi: Hake znamena ,,lide“
nebo ,,muzi“, Apana znamena zemfit (pravdepodobne pusobenim vody). Aka-
pana je tedy „Misto, kde lide umirajf...“7
Nicmene jiny komentator navrhl po peclivem vyhodnoceni vsech charakte-
ristik hydraulickeho systemu jine feseni. Totiz ze odtokove kanaly byly s nej-
vetsf pravdepodobnosti soucasti „vyrobnf technologic - snad vyuziti tekouci
vody pro proplavovani rud“?8
74
Brana slunce
Od zapadni strany zahadne pyramidy jsem zamifil kjihozapadnfmu rohu ohrady
jmenern Kalasasaya. Ted’ mi bylo jasne, proc se ji fika Misto vzpffmene stoji-
cfch kamenti, protoze prave tak bych ji popsal. Ve stene sestavene z mohut-
nych rflznobeznikovych bloku cnely v pravidelnych rozestupech jako dyky
obrovske monolity, vysoke temef ctyfi metry, ji'icem zapustene do rude pudy
Altiplana. Vysledkem byla obrovska ctvercova palisada, jejiz strany mefily
temef 150 metru, pfevySujfci okolni teren asi о dvojnasobek hloubky, do ktere
byla zapustena ctvercova prohlubeft chramu.
Byla Kalasasaya tedy pevnostf? Zfejme ne. Vedci ted’ vseobecne soudi, ze
fungovala jako rafinovana nebeska observatof. Spise nez drzet v sachu nepff-
tele bylo jejim ucelem urcovat rovnodennosti a slunovraty a s matematickou
pfesnosti pfedpovidat zacatky rocnich obdobi. Nektere stavby uvnitf hradeb
(a viastne i hradby samotne) byly orientovany podle urcitych souhvezdf a po-
staveny tak, aby umoznovaly mefit amplitudu Slunce v lete, v zime, na pod-
zim a na jafe.9 Slavna Brana slunce, stojici v severozapadnim rohu ohrazeni,
neni jen prvotfidnim umeleckym dilem, ale podle tech, ktefi ji prostudovali, je
i slozitym a pfesnym kalendafem vtesanym do kamene:
Ci'm dtiv6rn£ji reliefy poznavate, tim vice sfli vase pfesvgddenf, ze zvlaStni prove-
dem a obrazove usporadani tohoto kalendafe nemohlo byt vysledkem pouheho
nevyzpytatelneho rozmaru um61ce, ale ie jeho glyfy maji hluboky smysl a pred-
stavuji vymluvny zaznam pozorovani a vypodtu vgdce... Kresby v kalendafi ne-
mohly byt uspofadany zadnym jinym zpusobem.10
Muj pfedchozi vyzkum ve тпё vzbudil obzvlastni zvedavost na Branu slunce
a viastne i na Kalasasayu jako celek. Bylo tomu tak proto, ze jista astronomic-
ka a solami seskupeni, ktera si pfiblizime v pfisti kapitole, umoznila pfiblizne
vypocftat obdobi, kdy byla Kalasasaya zalozena. Ze seskupeni vyplyva kon-
troverzni datum 15 000 let pf. n. 1. - tedy pfed sedmnacti tisici lety.
11. kapitola
Znaky starobylosti
Ve svem rozsahlem dfle Tiahuanaco: Kolebka americkeho cloveka zesnuly
profesor Arthur Posnansky (vyznacny nemecko-bolfvijsky vedec, jenz se za-
byval vyzkumem rozvalin temef padesat let) vysvetluje paleoastronomicke
vypocty, ktere jej vedly ke kontroverzni zmene datovani Tiahuanaka. Tyto
vypocty, jak fika, byly zalozeny „vyludnS a pouze na rozdflu mezi sklonem
ekliptiky v dobe, kdy byla Kalasasaya postavena, a dnesnf dobou“.'
Co pfesne onen „sklon ekliptiky41 je a proc urcuje staff Tiahuanaka prave na
17 000 let?
Podle slovnikove definice je to „uhel mezi rovinou obezne drahy Zeme
a rovinou svetoveho rovniku, ktery se dnes rovna pfiblizne 23°27' “.2
Abychom si tuto zahadnou astronomickou teorii objasnili, pfedstavme si
Zemi jako lod’, plavfci se po rozlehlem oceanu nebes. Jako vSechna plavidla,
at’ uz planety ci koraby, se lehce koleba na vzdouvajfcich se vlnach. Pfedstavte
si sebe sama, jak stojfte na palube te kolebajicf se lodi a hledfte na mofe.
Vyhoupnete se na hfebenu vlny vzhuru a va§e zome pole se zvetsi, sjedete
zpatky do prohlubne a zmensf se. Je to pravidelny, vypocitatelny proces jako
tikam velkeho metronomu. Trvale, temef nepostfehnutelne kyvanf, neustale
menfcf uhel mezi vami a horizontem.
A ted’ si znovu pfedstavte Zemi. Vznasf se ve vesmiru, a jak vi kazdy Skolak, osa
denni rotace naSi krasne modre planety se od koimice к rovine obezne drdhy kolem
Slunce lehce odchyluje. Z toho vyplyva, ze zemsky, a tudiz i „svetovy rovnik44 (ktery
je pouhym pomyslnym rozsifenfm zemskeho rovniku do nebeske sfery), rovnez
svfraji uhel s rovinou obezne drahy. Tento uhel je v dany moment sklonem ekliptiky.
Ale protoze je Zeme kolebajicf se lod’, jejf sklon se v prflbehu velmi dlouhych obdo-
bi periodicky menf. Kazdy cyklus trva 41 000 let a bShem nej se sklon mSnf s pfes-
nostf a pfedvidatelnosti svycarskych hodinek v rozmezi 22°06' a 24°30'.3 Sled veli-
kosti ilhlu v budoucnosti ci kdykoliv v minulosti je mozne vypocitat pomocf nekolika
jednoduchych rovnic. Ту se daji znazomit jako kfivka na grafu (poprve sestavenem
v Paffzi roku 1911 Mezinarodnf konferenci efemerid) a na zaklade tohoto grafu je
76
mozne s naprostou jistotou a pfesnosti pfifazovat к sobe uhly a pfesna historicka
data.
Posnansky byl schopen datovat Kalasasayu, protoze cyklus zmen sklonu
ekliptiky postupne v prubehu staleti meni azimut vychodu a zapadu Slunce.4
Tfm, ze u klicovych staveb urcil jejich orientaci vuci Slunci, ktera neodpovi-
dala soucasnemu stavu, pfesvedcive dokazal, ze sklon ekliptiky byl v dobe
zalozem Kalasasayi 23° 08'48". Kdyz byl tento uhel zakreslen do grafu se-
strojeneho Mezinarodnf konferencf efemerid, zjistil, ze odpovida datu 15 000
let pf. n. I.5
Ovsemze zadny z ortodoxnfch historiku a archeologu tak rany vznik Tia-
huanaka nehodlal pfijmout a i nadale se vsichni shodovali na bezpecnem od-
hadu kolem roku 500 n. 1., jak jsme se zmmili v kapitole osme. V letech 1927
az 1930 vsak пёкоИк vёdcй z jinych oboru Posnanskeho ,,astronomicko-ar-
cheologicke vyzkumy“ dukladne pfezkoumalo.Tito vedci, clenove vysoce fun-
dovane skupiny, ktera studovala rovnez i jina archeologicka mfsta v Andach,
byli dr. Hans Ludendorff (pozdejsi feditel Astronomicke observatofe
v Postupimi), dr. Friedrich Becker z institutu Specula Vaticanica a dva dalsf
astronomove, profesor dr. Arnold Kohlschutter z univerzity v Bonnu a dr. Rolf
Muller z Astrofyzikalnfho institutu v Postupimi.6
Na konci tfflete prace dosli к zaveru, ze Posnansky mel v zasade pravdu.
Nezabyvali se tfm, jaky dopad budou mft jejich zjiStdnf na stavajfcf pojeti
dejin. Konstatovali pouze zjistitelna fakta о astronomickych seskupenich rftz-
nych staveb v Tiahuanaku. Z nich bylo zdaleka nejdfllezitejsf zjisteni, ze pfl-
dorys Kalasasayi je v souladu s pozorovamm nebes pfed velmi dlouhou do-
bou - mnohem, mnohem dffvejSf nez kolem roku 500 n. 1. Posnanskeho ddaj
15 000 let pf. n. 1. byl oznacen za velmi pravdepodobny.7
Jestlize Tiahuanaco opravdu vzkvetalo tak davno pfed usvitem dёjin, jacf
lide jej postavili a za jakym ticelem?
Postavy v rybim havu
Uvnitf Kalasasayi byly urmsteny dve mohutne sochy. Jedna socha тё1а pfe-
zdfvku El Fraile (Zebravy mnich) a stala v jihozapadnfm rohu. Druha, kousek
od stfedu vychodnf strany ohrazenf, byl obr, ktereho jsem pozoroval ze dna do
zeme zapusteneho chramu.
Vytesany do cerveneho pfskovce, omsely a nepfedstavitelne stary, tycil se
El Fraile asi do vy§ky dvou metrfl a zobrazoval humanoidm oboupohlavnf
bytost s vyraznyma ocima a rty. V prave nice svfral cosi, co pfipommalo nuz
s vlnitou stfenkou podobnou indonezskemu krisu. V leve nice mel pfedmet
vypadajfcf jako kniha svazana do desek. Nahofe v§ak z teto ,,knihy“ vycmval
nastroj, vsunuty do nf jako do pochvy.
77
Od pasu dolfl byla postava odSna do uboru z rybich Supin, a jako by sochaf
chtel tento dojem je§tS posilit, vytvoril jednotlive Supiny z mnoha fad vysoce
stylizovanych malych rybich hlav. Vyznam tohoto prvku Posnansky pfesved-
cive interpretoval jako vseobecny symbol ryby.8 Zda se proto, ze El Fraile je
portretem imaginarmho nebo symbolickeho „rybiho muze“. Postava byla rov-
nez vybavena opaskem s reliefy nekolika velkych korysu, ktery pravdepodob-
nost tohoto vykladu jeste zesiloval. Co bylo zamSrem?
Narazil jsem na jednu mfstni povest, ktera by nejspiS mohla zalezitost ob-
jasnit. Je velmi davna a mluvf se v nf о „bozich jezera s rybfrni ocasy jmenem
Chullua a Umantua“.9 Jak v nf, tak v techto postavach odenych do rybiho havu
jako by se ozyval podivny a necekany ohlas mezopotamskeho mytu, ktery
dlouze a nezvykle lief obojzivelne bytosti „obdafene rozumem“, ktere zemi
Sumer v pradavne prehistorii navStivily. Jmeno vudce techto bytosti bylo Can-
nes (nebo Uan).10 Chaldejsky pfsaf Berossus jej popisuje takto:
Се1ё jeho tdlo vypadalo jako ryba a pod rybf hlavou тё1 jeStS jinou hlavu. А 1акё
jeho nohy, dole podobnd lidskym, byly pripojeny к rybfmu ocasu. Tez jeho hlas
a jazyk byly artikulovand a lidske. A jeho obraz se zachoval az dodnes... Kdyz
slunce zapadlo, тё1а tato bytost ve zvyku znovu se ponofit do jezera a pfebyvat
celou noc v hloubce, nebot’ byla obojzivelna."
Povesti zapsane Berossem lief Oannese pfedevsfm jako civilizatora:
ВёЬет dne si povidal s lidmi, ale v t6 dobё nepriji'mal zadnou potravu. Zasvdcoval
je do taju pisma a ved a vsech druhu итёт. Udil je, jak stavSt domy, zakladat
chramy, sestavovat zakony a vysvdtloval jim principy geometrickych znalostf. Udil
je rozliSovat semena zemd a ukazal jim, jak sbi'rat ovoce. Zkratka je vyudil ve
v§ech vdcech, ktere mohly zjemnit mravy a humanizovat lidstvo. Jeho udenf bylo
tak univerzalm, ze od 1ё doby nebylo vylepseno nicirn podstatnym...12
Na babylonskych a asyrskych reliefech jsem videl dodnes zachovane podo-
by tvoru podobnych Oannesovi, ktere zfetelne zobrazovaly muze v rybim
havu. Hlavnf motiv jejich odevu pfedstavovaly rybf Supiny, tak jako tomu
bylo и sochy El Fraile. DalSfm podobnym rysem bylo, ze babylonske posta-
vy drzely v obou rukou neidentifikovatelne pfedmety. Jestli mi pamet’ slou-
zila dobfe (a pozdeji jsem si ovefil, ze ano), nebyly tyto pfedmety zcela
shodne s temi, ktere drzel El Fraile. Byly vSak natolik podobne, aby to stalo
za zmfnku.13
DalSf velka ,,modla“ Kalasasayi se nachazela pobliz vychodnf strany hrad-
by proti hlavnfmu vchodu. Byl to pflsobivy monolit z Sedeho andezitu, dosti
silny, vysoky necele tfi metry. Na mohutnych ramenou sedela vzpffmenS Siro-
ka hlava a plochy oblicej ziral bez vyrazu do dalky. Na hlave mel korunu nebo
nejakou celenku a vlasy mel spleteny do uhlednych fad dlouhych vertikalnfch
prstencfl, ktere byly nejzfetelneji viditelne zezadu.
78
Asyrsky relief postavy v rybfrn havu
79
Postava byla take slozite vyfezavana a jeji vyzdoba na vStsine povrchu pfi-
pomfnala tetovam. Stejne jako El Fraile byla od pasu dolfl oblecena do havu
sestavajiciho z rybfch supin a rybfch symbolfl. A take stejnS jako El Fraile
drzela v rukou dva blize neurcene pfedmety. Tentokrat vypadal pfedmet v leve
nice spiSe jako pochva nez jako kniha vazana do desek a z ni vycnivala vidli-
covita rukojet’. PfedmSt v prave nice byl zhruba cylindricky, uprostfed, kde
byl drzen, uzky, Siroky v ramenech a v zakladne a zuzujici se smerem к vrcho-
lu. Mel nekolik rflznych sekci nebo casti, ktere do sebe rflznym zpflsobem
zapadaly, ale bylo nemozne uhodnout, co pfedstavuje.
Podoby vymrelych druhu
Od postav v rybirn havu jsem nakonec do§el к Brane slunce, umistSne v seve-
rozapadnim rohu Kalasasayi.
Byl to volne stojici monolit z Sedozeleneho andezitu, Siroky 3,80 metru,
3 metry vysoky a asi 50 centimetrfl silny, vazici asi 10 tun.14 Byl to jakysi Arc
de Triomphe, i kdyz v mnohem mensim mefitku, a ve svem okoli pflsobil jako
dvefe spojujici dve neviditelne dimenze - nikde a nic. Kamenicka prace mSla
mimoradne vysokou kvalitu a odbomici se shoduji, ze je to „jeden z archeolo-
gickych zazrakfl obou Amerik“.15 Jeho nejnapadnejSim rysem byl tzv. „kalen-
darovy vlys“, vytesany na jeho vychodni fasade podel vrcholu portalu.
Uprostfed, na vyvySenem miste, dominoval vlysu relief, ktery vedci pokla-
daji za dalsf zobrazeni Virakoci,16 ale tentokrat ve sve hrozivejSi podobe krale-
boha, ktery mflze pfivolat z nebes ohen. Take jeho jemnejsi otcovska stranka
tu byla pfitomna: po tvafich mu kanuly slzy soucitu. Ale tvaf mel pfi'snou
a tvrdou, diadem pflsobil kralovsky a mocne, a v obou rukou sviral svazek
bleskfl.17 V interpretaci Josepha Campbella, jednoho z nejznamejSich znalcfl
mytologie ve dvacatem stoleti, „znamena to, ze milost proudici slunecni bra-
nou do vesmiru je stejna jako energie blesku, ktera nici, a sama je neznicitel-
na...“18
Otacel jsem hlavou doprava i doleva a pomalu si prohlizel zbytky vlysu.
Bylo to nadheme vyvazene sochafske dilo s tfemi fadami po osmi figurach.
Celkem ctyfiadvacet jich bylo sefazeno po obou stranach vyvyseneho ustfed-
niho obrazce. Bylo provedeno mnoho pokusfl, vetsinou nepfilis pfesvedci-
vych, vysvetlit pfedpokladanou kaiendafni funkci techto figur.19 Jedine, co se
dalo f fci s jistotou, bylo, ze maji typicky bezkrevny charakter obrazkfl z kres-
lenych serialfl a ze ve zpflsobu, jakym jako by kracely v sefazenych sicich
smerem к Virakocovi, je пёсо сЫаАпё matematickeho, temef strojoveho.
U nekterych bylo patme, ze maji nasazeny ptaci masky, jine тё1у ostfe spicate
nosy a kazda z nich тё1а v ruce obdobny nastroj, jaky nesl sam nejvySSi bflh.
80
Zakladna vlysu byla zaplnena vzorem zvanym „meander14 - geometrickou
serif stupnovitych pyramid, tvoficich souvislou fadu a uspofadanych stffdave
vzhuru nohama. Take о nem se pfedpoklada, ze mel funkci kalendafe. Ve tfe-
tfm sloupci vpravo (a mene vyrazne i ve tfetim sloupci vlevo) jsem mohl roze-
znat jasny relief hlavy, u§i, chobotu a klu slona. To bylo pfekvapive, protoze
nikde v Novem svete sloni nejsou. Nachazeli se tu v§ak v prehistorickych
dobach, jak jsem si ovefil о mnoho pozdeji. Az do sveho vyhynutf kolem roku
10 000 pf. n. 1. se v jizmch Andach zvlast’ hojne vyskytovali clenove rodu
Cuvieronius, chobotnatci pfibuzni slonum, s chobotem a kly, svym vzhledem
podivuhodne podobnf ,,slonum“ Brany slunce.
Postoupil jsem о nekolik kroku kupfedu, abych si tyto slony prohledl
z vetsf blfzkosti. Ukazalo se, ze kazdeho z nich tv off hlavy dvou kondoru
s chocholkou, s hrdly tesne u sebe. Chocholky tvofily ,,u§i“ a homf cast krku
,,chobot“. Tvorove takto vytvofem se mi pfesto stale jevili jako sloni, snad diky
charakteristickemu vizualnfrnu triku, ktery sochafi vTiahuanaku stale znovu vyu-
zivali. Jejich jemny, nenapodobitelny umelecky vyraz uzfval casto jedne veci
к zobrazeni jine. A tak se muze ukazat, ze to, co se jevi jako lidske ucho na lidske
tvafi, je ve skutecnosti kfidlo ptaka. Podobne se zdobena koruna mflze skladat
z fady stffdave rybfch a kondofich hlav, oboci je ptacf krk a hlava, spicka stfevice
je hlavou zvffecf, a tak bychom mohli pokracovat dal. Clenove slonf rodiny vytvo-
fenf z hlav kondoru nemuseli tedy nutne byt optickou iluzf. Naopak, takove vyna-
lezave kompozice odpovfdaly celkovemu umeleckemu charakteru vlysu.
Ve zmeti stylizovanych zvifecich postav vytesanych do Brany slunce byla
take fada dalsfch vymfelych druhu. Vedel jsem ze svych pfedchozfch vyzku-
mu, ze nekolik pozorovatelu jednoho z nich pfesvedcive identifikovalo jako
toxodonta22 - tfiprsteho obojzivelneho savce, dlouheho necele tfi metry a vy-
sokeho jeden a pul metru v plecich, pfipommajfcfho nfzkeho podsaditeho kfi-
zence mezi nosorozcem a hrochem.23 Stejne jako cuvieronius zil toxodon
v Jizni Americe v pozdnfm pleistocenu (pfed 1,6 milionu let) a vymfel na
konci pleistocenu, zhruba pfed 12 000 lety.
Mym ocim se to jevilo jako vyrazne podpofenf astroarcheologickych duka-
zfl, ktere datovaly Tiahuanaco do konce pleistocenu, a dalsf doklad podkopa-
vajfci ortodoxm historickou chronologii, podle ktere bylo mesto stare pou-
hych 1500 let, nebot’ v§e nasvedcuje tomu, ze toxodon byl vytvofen podle
ziveho modelu. Proto jsem pfikladal velkou dulezitost faktu, ze na vlysu Bra-
ny slunce bylo vytesano celkem ctyficet sest hlav toxodonta.25 Oskliva karika-
tura tohoto tvora se nevyskytovala pouze na Brane slunce. Byl identifikovan
i na zlomcfch keramiky. Jeste pfesvedcivejSi portret podava nSkolik sosek,
ktere jej ukazujf v cele trojrozmeme nadhefe.26 Krome toho se naSli i zastupci
dalsfch vymfelych druhu. Mezi nimi se nachazf shelidoterium, dennf ctverno-
zec, a macrauchenia, zvife о песо vet§f nez dneSm kun, s charakteristickou
tfiprstou nohou.27
81
Nahore vlevo: Detail z Brany slunce, ukazujici proboscida, chobotnatce podobneho slonu
Nahore vpravo: Kresba rekonstruujici biologicky vzhled zastupce rodu Cuverionius,
jihoamerickeho chobotnatce v oblasti Tiahuanaka kdysi bSzneho, ale vymreleho pfibliznS
10 000 let pf. n. 1.
Nize vlevo: Blize neurdene zvife, mozna toxodon, vytesane po stranS Virakocova portretu
v polopodzemmm chramu
Nize vpravo: Dalsi mozne znazornSm toxodonta z Tiahuanaka. Zdvizene nozdry ukazuji
na zvife zdasti zijici ve vodS, svymi zvyky pfipommajici souCasneho hrocha.
Dole vlevo: Kresba
rekonstruujici
toxodonta,
jihoamericky zvifecf
druh, ktery vymfel
11 000 let pf. n. 1.
82
Takova zpodobnSni cinf z Tiahuanaka obrazkovou knihu minulosti. Vecny
kamen uchovava zaznam prapodivnych zvifat, dnes mrtvSjSich nez povestny
ptak dodo (narazka na anglicke rdenf „as dead as a dodo“ - pozn. pfekl.).
Jednoho dne byl v§ak pofizovanf zaznamu ucinen nahly konec a snesla se
temnota. Take to bylo zapsano v kameni - Brana slunce, to nepfekonatelne
umelecke dflo, nebyla nikdy dokoncena. Podle nekterych nedokoncenych cast!
vlysu se da soudit, ze se pfihodilo песо necekaneho a straSneho, co sochafe
pfimelo, feceno slovy profesora Posnanskeho, „aby navzdy upustil dlato“ ve
chvili, kdy „к dokoncenf dfla zbyvalo jen nekolik poslednfch dotekfl“.28
12. kapitola
Konec Virakocu
V 10. kapitole jsme si fekli, ze Tiahuanaco bylo postaveno jako pfistav na
bfehu jezera Titicaca v dobe, kdy jezero bylo mnohem sirs! a о vice nez
30 metru hlubsi nez je dnes. Ze tomu tak skutecne bylo, nepochybne dokazujf
velke pffstavnf stavby, mola a hraze (a dokonce i vysypane naklady vytezene-
ho kamene na mfstech pod byvalou vodni hladinou).1 Podle neortodoxnfch
odhadu profesora Posnanskeho bylo Tiahuanaco aktivne uzfvano jako pfistav
uz 15 000 let pf. n. 1., cili v dobe, kdy mela byt postavena take Kalasasaya.
Bylo pnstavem pfiblizne dalsfch 5000 let a behem tohoto dlouheho obdobf se
jeho poloha ve vztahu к bfehtim jezera Titicaca temef nezmenila.2
Po celou tuto epochu se hlavni pffstaviste tohoto pffstavnfho mesta nacha-
zelo nekolik set metru jihozapadne od Kalasasayi, na mfste zvanem Puma
Punku (doslova Brana pumy). Posnanskeho vykopavky zde odkryly dva ume-
le vyhloubene doky na obou stranach „skutecne velkolepeho mola nebo lode-
nice. .., kde mohly zaroven pfistavat a vykladat sve tezke naklady stovky lodf“.3
Jeden z velkych stavebnfch kamenu, ze kterych bylo molo vystaveno, do-
sud lezf na mfste a vazi odhadem 440 tun.4 Mnohe dalsf vazf 100 az 150 tun.5
Navfc bylo patrne, ze mnohe z nejvetsfch monolitti byly dfive spojeny kovo-
vymi svorkami ve tvaru pismene I. Vedel jsem, ze v cele Jizni Americe se tato
zednicka technika nasla pouze ve stavbach Tiahuanaka.6 Naposledy jsem vi-
d£l charakteristicke pilovite otisky, ktere dokazujf jejf pouzitf, na ruinach na
ostrove Elefantina v Nilu v Homfm Egypte.7
Stejne tak me nutil к pfemyslenf symbol kffze, ktery se vyskytoval na mno-
ha techto starych kamenech. Objevoval se znovu a znovu, zejmena u severnf-
ho pfistupu к Puma Punku, a mel stale tutez formu: dvojity kfiz s cistymi
liniemi, dokonale vyvazeny a harmonicky, hluboce vyryty do tvrdeho sedeho
kamene. Dokonce i podle ortodoxnf historicke chronologic byly tyto kffze
nejmene 1500 let stare. Jinymi slovy, vyryli je tady tide, ktefi nevedeli vubec
nic о kfest’anstvi, cele tisfciletf pfed pffchodem prvnich spanelskych misiona-
f й na Altiplano.
84
Drfvejsi hladina
jezera Titicaca Tiahuanaco
Pfed 12 000 lety, kdy bylo jezero Titicaca о 30 metru hlubSi ne£ dnes, byvalo
Tiahuanaco ostrovem, jak je patmo z nakresu.
Odkud viastne vzali sve kfize kfest’ane? Nejen z tvaru konstrukce, na ktere
byl ukfizovan Jezis Kristus, ale take z nejakeho mnohem starsfho zdroje. Coz
napfiklad staroveci Egypfane nepouzivali hieroglyf velmi podobny kfizi (ankh
nebo crux ansata) jako symbol zivota... dech zivota... sam vecny zivot?8 Lezi
puvod tohoto symbolu v Egypte, nebo snad jeste drive na jinem miste?
Takove a podobne myslenky se mi honily hlavou, kdyz jsem pomalu ob-
chazel Puma Punku. Zakladnu pyramidalniho kopce, zarostleho vysokou tra-
vou, tvofil rozlehly ctyfuhelnfk, jehoz obvod mefil nekolik set stop. Vsude
kolem se povalovaly spousty mohutnych kvadru. Posnansky tvrdi, ze byly
rozmetany jako krabicky od sirek behem strasne pfirodni katastrofy, ktera po-
stihla Tiahuanaco v jedenactem tisicileti pf. n. 1.:
Tuto katastrofu zpusobily seizmick6 pohyby, jejichz nasledkem se vody jezera
Titicaca vylily a doslo к sopednym vybuchum... Je t£z mo£n€, ze dodasnd zvySeni
hladiny jezera bylo zCasti zpusobeno protrZemm hrazi na nSkterem jezefe dale na
severu, polozenem ve vy§si nadmofske vy§ce... A tak doSlo к uvolnfeni vodnich
privalu, ktere se v nezvladatelnych proudech hnaly dolu к jezeru Titicaca.9
Ze Tiahuanaco bylo znideno potopou, doklada Posnansky
objevemm jezerni flory Paludestrina culminea a Paludestrina andecola, Ancyluc
titicacencis, Planorbis titicacensis aj., smfSene v naplavenindch s kostrami lidf,
ktefi pfi роЬготё zahynuli..., a objevenim koster druhu Orestias, ryby z rodiny
soudasnych bogas, v teze aluvialnf vrstvfe, ktera obsahuje i lidske pozustatky...10
85
Krome toho byly zbytky lidskych a zvffecfch koster nalezeny, jak lezf
v chaotickem nepofadku mezi rozhazenymi kameny, nadobfm, nastroji a nejriiz-
nSjSimi jinymi vScmi. To vsechno lezelo v troskach pomichano na jedne hromadS.
Kdokoliv by tu vykopal jamu dva metry hlubokou, nemohl by popfft, ze tyto nej-
rflzn6j§f druhy kosti, keramiky, Sperku, nastrojfl a nadobf sem mohla nan6st a pro-
mfchat jedin6 nidiva sila vody ve spojenf s prudkymi pohyby zem6... Vrstvy na-
pla venin pokry vajf се1ё pole rozvalin a na mfstech obklopenych zdmi se nahromadil
jezernf pfsek, smfSeny s muSlemi z Titicaca, rozlozenym zivcem a sopednym po-
pelem..."
Katastrofa, ktera postihla Tiahuanaco, musela byt jiste strasna. A jestli ma
Posnansky pravdu, doslo к nf pfed vice nez 12 000 lety. Potom, ackoli zaplavy
opadly, „kultura Altiplana uz nedosahla nejvyssiho bodu vyvoje, nybrz spela
к celkovemu a konecnemu upadku“.12
Boj a opusteni
Tento proces uspfsil fakt, ze zemetfesenf, ktere zpusobilo zaplavenf Tiahuana-
ka, bylo jen prvnfm z mnoha vyzdvihu zemske кйгу v teto oblasti. Jejich na-
sledkem se jezero nejprve rozvodnilo a vylilo z bfehu, ale brzy zacaly mft
opadny ucinek a pomalu hloubku a rozlohu Titicaca zmensovaly. S lety jezero
dale centimetr po centimetru vysychalo, vzdalovalo se velkemu mestu, a tak
jej nelftostne oddelilo od vod, ktere pfedtfm hraly v jeho hospodafskem zivote
tak dulezitou roli.
Existujf diikazy, ze klima oblasti Tiahuanaka se zaroven stavalo chladnej-
sfm a mnohem mene vhodnym pro pestovani obilf nez pfedtfm.13 О tolik mene
vyhodnym, ze narocnejsi plodiny jako kukufice dnes nemohou fadne dozrat,
a i brambory se tu rodf zakrsle.14
ACkoli je obtfzne poskladat dohromady nejrdznejsf casti celkoveho fetezce
udalostf, ke kterym doslo, je zfejme, ze ,,po kritickem obdobf seizmickych
poruch, ktere zpusobily docasne zaplavenf Tiahuanaka, nasledovalo obdobf
klidu“.15 Pak se pomalu ale jiste „klima horsilo a stavalo se stdle nemilosrd-
nejsfrn. Nakonec nasledovala masova migrace andskeho obyvatelstva do lo-
kalit, kde boj о zivot nebyl tak svizelny“.16
Zda se, ze vysoce civilizovanf obyvatele Tiahuanaka, oznadovanf v mfst-
mch legendach jako „VirakoCovi lide“, neodesli bez boje. Po celem Altiplanu
se objevujf zahadne dukazy, ze zde s duvtipem a odhodlanfm provadeli zeme-
delske experimenty na vysoke vedecke urovni, jimiz se pokouseli zhorseni
klimatu kompenzovat. Nedavne vyzkumy napffklad ukazaly, ze zde nekdo
v daleke minulosti provadel pfekvapive slozite analyzy chemickeho slozenf
mnoha jedovaty ch vysokohorskych rostlin a hlfz. Tyto analyzy byly navic spo-
86
jeny s vynalezem detoxifikacnfch postupti, ktere pfemenily tuto jinak vyziv-
nou zeleninu na neskodnou a jedlou.17 Pro vyvoj techto detoxifikadnich proce-
su ,,se dosud nenaslo uspokojive vysvetlem“, jak pfipoustf David Browman,
pomocny profesor antropologie na Washingtonske univerzite.18
Podobne kdosi, vedeckym svetem dosud blize neurceny, vyhledaval nova
mfsta a na nove odkryte pude, kterd byla jeste pfed nedavnem pod hladinou
jezera, stavel vyvysena pole. Так vznikly charakteristicky zlabkovane pruhy
stfidave vyvysenych a snfzenych pasu zeme.
Teprve v sedesatych letech se podafilo spravne desifrovat puvodni funkci
techto zvlnenych poll, tvorenych hlinenymi plosinami a melkymi zlabky, jez
jsou dodnes viditelne a mfstnf Indiani jim ffkajf warn waaru. Ukazalo se, ze
jsou soucastf komplexniho zemedelskeho zameru, dokonceneho v prehisto-
rickych dobach, ktery dokazal „pfinest lepsf vysledky nez modemf obdelavacf
techniky“.19
Archeologove a agronomove v nedavnych letech nekolik techto vyvyse-
nych poll rekonstruovali. Tato pokusna polfcka trvale vynasela tfikrat vice
brambor nez ta nejiirodnejsf bezna pole. Stejne tak behem jednoho obzvlast’
studeneho obdobf tuhy mraz „pokusnym polfm uskodil jen nepatme“. Nasle-
dujicfho roku pfezila liroda na vyvysenych plosinach obdobne nicive sucho
„a pozdeji pfestala bez uhony a v suchu zaplavy, ktere postihly okolnf zeme-
delskou pudu“. Tato jednoducha, ale ucinna zemedelska technika, vynalezena
kulturou tak davnou, ze si dnes nikdo nepamatuje ani jejf jmeno, zaznamenala
v zemedelsk6 Bolivii takovy lispech, ze dokonce upoutala pozornost vladnfch
a mezinarodnfch rozvojovych agentur a v soucasne dobe se testuje i v jinych
castech sveta.20
Umely jazyk
Dalsf mozne dedictvf Tiahuanaka a Virakocu je ulozeno v jazyce, kterym ho-
voff mfstnf aymarstf Indiani - v jazyce, pokladanem nekterymi odbornfky za
nejstarsi na svete.21
V osmdesatych letech bolfvijsky poci'tacovy odbomik Ivan Guzman de Rojas
nahodne dokazal, ze aymarstina je nejen velmi stara, ale - a to je dulezite - je
zfejme take ,,vymyslenym“, umelym jazykem - jazykem zameme a obratne
vytvorenym. Zvlast’ vyznamny je zdanlive umely charakter jejf syntaxe, ktera
je pfisne strukturovana a naprosto jednoznadna, coz je v normalm ,,organicke“
reci nanejvys nepravdepodobne.22Tato synteticka a vysoce organizovana struk-
tura umoznuje aymarstinu snadno transformovat do pocitacoveho algoritmu,
uzfvaneho pro pfeklad jednoho jazyka do jineho. „Algoritmus aymarstiny se
pouzfva jako pfeklenovaci jazyk. Jazyk originalu se pfelozi do aymarstiny
a z nf do kterehokoli jineho jazyka.“23
87
Je to pouha nahoda, ze se dnes v okoli Tiahuanaka hovofi zjevne umelym
jazykem nzenym syntaxi, kterd je dobfe pouzitelna pro pocitace? A nebo je
snad aymarstina pozustatkem vysoke vzdelanosti, kterou legendy pfisuzujf
Virakocum? Je-li tomu tak, jsou zde i jine pozustatky? Jake dalsi neuplne
zlomky stare a zapomenute moudrosti jsou tady kolem roztrouseny - zlom-
ky, ktere snad pfispely к bohatstvf a ruznorodosti mnoha kultur, ktere se v
teto oblasti behem 10 000 let pfed konkvistou rozvijely? Umoznilo snad
prave vlastnictvf podobnych zlomkfl nakreslit nazcanske cary a postavili snad
dfky nemu pfedchudci Inku ,,nemozne“ kamenne zdi na Machu Picchu a
Sacsayhuamanu?
Mexiko
Stale jsem mel pfed ocima pfedstavu, jak Virakocovi lide odchazeji a „kradeji
po vodach“Ticheho oceanu, nebo „zdzracne jdou“ po mofi, jak se fika v tolika
legendach.
Kam tito mofsti cestovatele odchazeji? Co bylo jejich cilem?Aproc vlastne
tak dlouho vynakladali tolik upome snahy, aby zustali v Tiahuanaku, nez aby
pfiznali porazku a odstehovali se? Ceho tak duleziteho se tam pokouseli do-
sahnout?
Po nekolikatydenni praci na Altiplanu a cestovani mezi La Pazem a Tia-
huanakem mi zacalo bytjasne, ze ani podivuhodne ruiny, ani knihovny hlav-
niho mesta mi neposkytnou dalsi odpovedi. Zdalo se, ze pfinejmensim v Boli-
vii stopa vychladla.
Teprve kdyz jsem dorazil do Mexika, leziciho 20 000 mil odtud na sever,
znovu jsem na ni narazil.
CAST3
OPERENY HAD
Stfedm Amerika
13. kapitola
Krev a cas na konci sveta
Chichen Itza, sevemi Yucatan, Mexiko
Za mnou se tycila do vysky temef tficeti metrfl prava babylonska vez. Byl to
Kukulkanflv chram se ctyfmi schodisti, kazde о jedenadevadesati schodech.
Kdyz se к nim pficte hornf plosina, ktera se pocita za jeden schod, vysledek
cini 365. To dava pocet celych dm v soldrmm roce. Krome toho byly geome-
tricke resent i orientace teto starobyle stavby vypoditany s pfesnosti svycar-
skych hodinek tak, aby se dosdhlo ucinku stejne tak dramatickeho jako esote-
rickeho: s naprostou pravidelnostf se v dobe jami a podzimni rovnodennosti
tvofi trojuhelnfkove vzorce svetla a stfnu, jejichz kombinace vytvdn iluzi ob-
rovskeho hada, vinoucfho se po sevemim schodisti. Tato iluze trva pokazde
pfesne 3 hodiny a 22 minut.1
Od Kukulkanova chramu jsem odesel vychodmm smerem. Pfede mnou se
nachazel les bflych kamennych sloupu, kdysi snad podepfrajfcich masivni stfe-
chu. Jejich existence byla v pffkrem rozporu s bezne rozsifenou falesnou pfed-
stavou, ze narody Stfednf Ameriky nikdy к vyuziti sloupu jako architektonic-
keho prvku nedospely. Z prflhledne modre bezmracne oblohy ostfe palilo slunce
a tento prostor lakal hlubokym chladivym stinem. Prosel jsem kolem nej
a dostal se к upati pfikrych schodfl, ktere vedly к sousednfmu Chramu valec-
nikfl.
Na vrcholu schodiste byla obff postava muze, viditelna teprve kdyz jsem
zacal stoupat nahoru. Napfll lezel, naptil sedel v podivne ztuhle vyckavajici
pozici, ohnuta kolena vystrcena, tlustd lytka pfitazena ke stehnflm, kotniky
pfirazene к zadku, lokty polozene na zemi, nice slozene na bfise kolem prazd-
neho talffe a zada zaklonena v podivnem uhlu, jako by se prave chystal zved-
nout do vzpnmeneho postoje. Pokud by к tomu skutedne doslo, pak by ve
stoje mefil podle meho odhadu skoro dva a pfll metru. I kdyz takto temef lezel,
svinuty a pevne stazeny, zdalo se, ze pfeteka krutou a nelitostnou energif. Mel
tluste rty, rysy jeho hranateho obliceje byly neuprosne a tvrde jako kamen,
92
Chichen Itza
z ktereho byl vytesan, oci hledely к zapadu, tradicne spojovanemu s temno-
tou, smrti a cernou barvou.2
Se stisnenymi pocity jsem dal stoupal po schodech Chramu valecniku. Dusi
mi sviral neopominutelny fakt, ze se zde v pfedkolumbovskych dobach rutin-
ne provadely ritualnf lidske obeti. Prazdny talfr, ktery Chacmool drzel na svem
zaludku, kdysi slouzil jako nadoba pro derstve vytrzena srdce. „Pfedtfm nez
vynali obetovanemu srdce,“ referoval jeden spanelsky pozorovatel v sestnac-
tem stoleti,
naklddali s nim s velkou okazalostf... a polozili jej na ob6tnf kamen. Ctyri mu
pridrZovali roztazen6 ruce a nohy. Pak pri§el popravdf, v ruce pazourkovy nuz
a velmi obratne udinil rez mezi zebry na leve stran6 pod bradavkou. Pak vsunul
dovnitr ruku a jako hladovy tygr vyrval jeho zivouci srdce, kter6 pak polozil na
talfr...-'
93
Jaky druh kultury to byl, ktery zrodil a oslavoval tak demonicke chovanf?
Tady v Chichen Itza, mezi rozvalinami starymi nejmene 1200 let, se vytvofila
hybridnf spolecnost, slozena ze smfSenych mayskych a tolteckych prvku. Tato
spolefinost nebyla ve sve zaujatosti krutymi a barbarskymi obrady naprosto
nijak vyjimecna. Naopak, vsechny zname velke pfivodni civilizace, ktere
se v Mexiku rozvfjely, se oddavaly ritualizovanemu zabijeni lidskych bytos-
ti.
Jatka
Villahermosa, provincie Tabasko
Stal jsem pred Oltafem detske obeti. Byl to vytvor О1тёкй, takzvane „matef-
ske kultury“ Stfedni Ameriky. A byl 3000 let stary. Po stranach masivniho
bloku zuly, silneho asi 1,20 metru, byl relief Ctyf muzu s podivnymi pokryv-
kami hlavy. Kazdy z nich nesl buclateho braniciho se kojence, jehoz zoufaly
strach byl jasne viditelny. Zadni strana oltafe zustala bez ozdob. Vpfedu byl
portret jine postavy, ktera drzela na rukou zhroucene telo mrtveho ditete, jako
by nesla obef.
Olmekovd byli nejranejsi znamou vyspelou civilizaci ve starovekdm Mexi-
ku a lidskё obeti u nich byly Ьёгпё. О dva a pul tisice let pozdeji, v dobe
spanelskd konkvisty, byli z narodu v 1ёЮ oblasti poslednimi (i kdyz zdaleka ne
nejmensimi) nositeli tdto nesmime stare a hluboce гакогепёпё tradice Aztdko-
v6.
A oddavali se ji s fanatickou horlivosti.
Je napfiklad zaznamenano, ze Ahuitzotl, osmy a nejmocnejsi vladce aztdc-
кё kralovskd dynastie, „oslavoval zasveceni chramu Huitzilopochtli v Teno-
chtitlanu tak, ze nechal nastoupit ctyfi fady vezhu a skupina knezi pracovala
ctyfi dny na jejich povrazdeni. Behem jedindho ritualniho obfadu jich bylo
tehdy pobito 80 000“.4
Aztdkovd se pak s oblibou оЫёкаН do kuzi stazenych z obeti. Jednoho ta-
коуёЬо obfadu se brzy po konkviste zufiastnil spanelsky misionaf Bernardino
de Sahagun:
КпёгГ stahli ze svych оЬёП' kuzi a roztrhali je, pak si pomazali naha t61a tukem
a kuzi si navlekli... Takto Ьгйгпё оЫеёегн muzi pak bShali po m£st6, zanechavaji-
ce za sebou stopy krve a tuku, a d6sili tak ty, ktere potkali... Na druhy den nasledo-
val ritual, jehoz soudasti byla i kanibalska hostina pro rodiny vsech valedniku.5
Svedkem jindho тавоуёЬо obetovani byl spanelsky kronikaf Diego de
Duran. V tom to pпpadё byl poSet obeti tak vysoky, ze kdyz potoky krve te-
kouci po schodech chramu „dorazily az dolu a vychladly, vytvofilo se takovd
mnozstvi tukove sedliny, ze byli vsichni zdёseni“.6 Odhaduje se, ze pocet vsech
94
ritualnfch obeti se v aztecke ffsi na pocatku sestnacteho stoleti vysplhal na
250 000 za rok.7
К Сети melo slouzit toto maniakalm nicenf lidskych zivotu? Podle samot-
nych Azteku se to vsechno delalo proto, aby se oddalil pffchod konce sveta.7
Deti Pateho slunce
Aztekove ver ili, podobne jako jine narody a kultury, ktere byly v Mexiku pfed
nimi, ze vesmfr funguje ve velkych cyklech. Podle knezf bylo prostou skutec-
nostf, ze od stvofem lidske rasy probehly uz ctyfi takove cykly neboli „slun-
ce“. V dobS konkvisty probihalo uz Pate slunce a v epose Pateho slunce zije
lidstvo dodnes. Ze vzacne sbfrky azteckych dokumentu, zvane Vaticano-Latin
Codex, je vybrano toto liceni:
Prvnf slunce, Matlactli Atl: trvanf 4008 let. Ti, kdo tehdy zili, jedli vodni kukufici
zvanou atzitzintli. V teto dobS 2ili obfi... Prvnf slunce bylo znideno vodou ve
znamenf Matlactli Atl (Deset vod). Nazyvala se Apachiohualiztli (potopa, zapla-
vy) a mela formu magickSho trvalSho deStS. Lid6 se promSnili v ryby. NSktefi
nkaji, ze unikl jen jeden par, ktery se zachranil na starem strome blfzko vody. Jini
fikajf, ze se zachranilo sedm paru, kter6 se ukryly v jeskyni, dokud potopa neopad-
la a vody neustoupily. Tito lide pak znovu zabydlili Zemi a svymi narody byli
uctivani jako bohovS...
Druhe slunce, Ehecoatl: trvanf 4014 let. Ti, kdo tehdy zili, jedli divoke ovoce zva-
ne acotzintli. Toto Slunce znicil Ehecoatl (Divoky had) a lide se zmSnili
v opice... Pfed zanikem byl uchranSn jeden muz a s nim jedna zena, stojfcf na
skale...
Tfetf slunce, Tleyquiyahuillo: trvanf 4081 let. Lide, potomci dvojice, ktera se za-
chranila pfed Druhym sluncem, jedli ovoce zvane tzincoacoc. Toto Tfetf slunce
bylo znideno ohnem...
Ctvrte slunce, Tzontlilic: trvanf 5026 let... Lide zemfeli hlady po zaplave krve
a ohne...9
Jiny „kulturm dokument“, Azteku, ktery pfezil niCivy uCinek konkvisty, je
„Slune&n kamen“ sesteho vladce kralovske dynastie Axayacatla. Tento ob-
rovsky monolit byl vytesan z masivnfho cedice v roce 1479 n. 1. Vazf 24,5
tuny a tvon jej serie soustfednych kruhu. Do kazdeho z nich je vepsano nejas-
ne symbolicke poselstvf. Tato poselstvf podobne jako v kodexu vychazejf
z vfry, ze svet uz prosel ctyfmi epochami, cili Slunci. Prvnf a nejdavnejsi
z nich pfedstavuje Ocelotonatiuh, jaguaff buh: „Behem tohoto Slunce zili obfi,
ktere stvofili bohove anakonec byli napadeni apohlceni jaguary.“ Druhe Slunce
pfedstavuje hlava hada Ehecoatla, boha vzduchu: „BShem teto doby bylo lid-
stvo zniceno silnymi vetry a hurikany a lidi se promenili v opice.“ Symbolem
95
Tfetiho slunce je hlava deste a nebeskeho ohne: „V teto epose bylo vsechno
zniCeno destem nebeskeho ohne a tvoffcf se lavou. Vsechny domy shofely.
Aby lide pfezili tuto katastrofu, zmenili se v ptaky.“ Ctvrte slunce pfedstavuje
Hlava vodnf bohyne Chalchiuhtlicue: „Zniceni pfislo ve forme proudu destu
a zaplav. Hory zmizely a lide se zmenili v ryby.“10
Symbolem Pateho slunce, nasi soucasne epochy, je tvaf Tonatiuha, samot-
neho boha slunce. Hladove vystrceny jazyk, trefne zobrazeny jako nuz z obsi-
dianu, signalizuje jeho hlad po lidske krvi a srdcich. Vrascita tvaf ukazuje na
jeho pokrofiily vek a byva zobrazovan se symbolem Ollin, ktery vyjadfuje
Pohyb."
ProC se Pate slunce nazyva „Sluncem pohybu“? Protoze „starci ffkaji:
v nem dojde к pohybu Zeme a pfitom vsichni zahyneme“.12
A kdy tato katastrofa udefi? Brzy, ffkaji aztefitf knSzi. Vefili, ze Pate slunce
je uz velmi stare a blfzf se ke konci sveho cyklu (odtud vrasky naTonatiuhove
tvaf i). Stara stfedoamericka slovesnost klade zrod teto epochy do davne minu-
losti, odpovidajici v kfest’anskem kalendafi ctvrtemu tisfcileti pfed Kristem.13
V dobe Azteku byla vsak metoda vypoctu jejfho konce uz zapomenuta.14
A protoze tato zakladnf informace chybela, vykonavaly se zfejme lidske obeti
v nadeji, ze mohou odsunout hrozfcf katastrofu. Aztekove se skutecne zafiali
pokladat za vyvoleny narod. Byli pfesvedceni, ze jim bylo svefeno bozske
poslanf vest valku a krmit krvi svych zajatcu Tonatiuha, a tak udrzovat Pate
slunce pfi zivotS.15
Stuart Fiedel, odbomik na prehistorii obou Amerik, shmul cely problem do
tohoto zaveru: „Aztekove vefili, ze к tomu, aby zabranili znifienf vesmiru, ke
kteremu doslo v minulosti uz ctyfikrat, je nutno bohy udrzovat na stale diets
z lidskych srdci a krve.“16 Je zaji'mave, ze tutez vfru sdflely vsechny velke
civilizace Stfedm Ameriky. Narozdfl od Azteku vsak nektere z dfivejsfch na-
rodu vypoci'taly pfesne, kdy к onomu velkemu pohybu Zeme a ke konci Pate-
ho slunce dojde.
Svetlonosi
Z olmecke ery se krome ponurych a hrozivych soch nezachovaly zadne doku-
menty. Ale Mayove, opravnene pokladani za nejvetsi starovekou civilizaci,
ktera v Novem svete vznikla, po sobe zanechali kalendafnf zaznamy. Vyjadfe-
no modermm datovanfm, tyto tajemne zapisy obsahuji trochu podivne posel-
stvi: vypada to, ze Pate slunce dojde ke svemu konci 23. prosince roku 2012.17
V racionalm'm intelektualnfm klimatu konce dvacateho stoleti uz nem mo-
derm' brat vazne proroctvi о zaniku sveta. Vseobecne se soudi, ze jsou to vy-
plody povercivych mozku a muzeme je klidne ignorovat. Kdyz jsem vsak ces-
toval po Mexiku, tu a tarn тё trapila bodava intuice, ze si hlasy starych povesti
96
pfece jen zasluhujf sluchu. Co kdyz to nejakou blaznivou nahodou vflbec ne-
byli poverCivi divosi, jak jsme se vzdycky domnfvali? Co kdyz vSdeli песо,
co my nevfme? A nejnalehaveji ze v§eho: co kdyz se jimi pfedpovezene datum
pro konec sveta ukaze jako spravne? Jinymi slovy, co kdyz se hluboko v utro-
bach Zeme uz chysta nejaka opravdu strasna geologicka katastrofa, jak pred-
povSdSli maysti mudrci?
Uz v Peru a Bolivii jsem si uvedomil posedly zajem о vypocet casu, proje-
vovany Inky i jejich pfedchudci. Nyni v Mexiku jsem zjistil, ze Mayove, ven-
ci, ze vypocitali datum konce sveta, byli puzeni stejnym nutkanfm. Bylo tomu
vskutku tak, ze pro tyto lidi se vsechno pfetavovalo v Cisla: posloupnost let
i projevy udalostf. Venlo se, ze pokud by se spravne pochopila cfsla, lezicf pod
projevy udalostf, bylo by mozne uspesne pfedpovfdat udalosti samotne.18 Cftil
jsem, ze nemohu ignorovat vyrazne pruvodm jevy opakujicich se zahub lid-
stva, ktere tak zive Ifcf stfedoamericke myty. Jejich obfi a povodne se zahadne
podobaly legendam vzdalene andske oblasti.
Mezitfm jsem se vsak dychtive pustil do sledovam jine, pnbuzne vetve meho
vyzkumu. Ta se tykala vousateho bozstva bile pled jmenem Quetzalcoatl, kte-
re udajne kdysi davno pfiplulo do Mexika pres more. Quetzalcoatlovi se pficf-
talo objevenf slozitych matematickych a kalendarnfch vzorcfl, pozdeji pouzf-
vanych Mayi к vypoctu konce sveta.19 Byl napadne podobny Virakocovi, bflemu
bohu zAnd, ktery pfisel doTiahuanaka ,,v dobe temnoty“ a prinesl dary svetla
a civilizace.
14. kapitola
Lide hada
Protoze jsem se tak dlouho nofil do legend о Virakocovi, vousatem bohu vzda-
lenych And, zaujalo me, ze Quetzalcoatl, hlavnf buh starovekeho mexickeho
panteonu, byl popisovan slovy, ktera mi byla silne povSdoma.
Napnklad jeden pfedkolumbovsky mytus, zapsany v sestnactem stoleti
v Mexiku spanelskym kronikafem Juanem deTorquemadou, ujist’uje, ze Quet-
zalcoatl byl „svetlovlasy, rumenny muz s dlouhym vousem“. V jinem vystu-
puje jako „era Hombre bianco, vysoky bfly muz se sirokym celem, velkyma
ocima, dlouhymi vlasy a mohutnym, dokulata zastfizenym vousem - la barba
grande у redonda“‘. A jeste dalsf jej Ifcf jako
tajemnou osobu... bileho muze pevne stavSneho, se sirokym delem, velkyma oci-
ma a splyvavym vousem. Byl oblecen v dlouhe bile roucho, sahajfcf ke kotnikum.
Zavrhoval obtfri, кготё ovoce a kvStin, a byl znam jako buh mfru... Kdyz s mm
chtel n6kdo mluvit о valce, zacpaval si pry prsty usi.2
Podle obzvlaste puvabne stfedoamericke povesti tento „moudry ucitel...“
pfiplul pres more v dlunu, ktery se pohyboval bez vesel. Byl to vysoky, vousaty
bfly muz, ktery naucil lidi pouzivat oheii к vareni. RovnSz postavil domy a ukazal
lidskym parum, ze spolu mohou zit jako manzeld. A protoze se tehdy lide dasto
hadali, naudil je zft v mfru.3
Virakocovo mexicke dvojce
Ctenaf si jiste vzpomene, ze Virakoca cestoval po Andach pod nekolika ruz-
nymi jmeny. Stejne tak Quetzalcoatl. V nekterych castech Stredm Ameriky
(pfedevsim mezi Kice Mayi) se mu ffka Gucumatz. Jinde, naprfklad v Chichen
Itza, byl znam jako Kukulkan. Kdyz se obe tato slovapfelozf, znamenajf vlastne
totez: Opefeny had. A tentyz vyznam ma i Quetzalcoatl.4
98
Zvlaste u Mayu existovala i jina bozstva, jejichz identita s Quetzalcoatlem
silne splyva. Jednfm z nich byl Votan, velky civilizator, rovnez popisovany
jako vousaty muz svetle pleti, oblefieny v dlouhem rouchu. Vedci neznaji pre-
klad jeho jmena, ale jeho hlavnim symbolem byl stejnC jako u Quetzalcoatla
had.5 Dalsi uzce spnznenou postavou byl Izamana, maysky bflh leceni, vousa-
ta postava v dlouhem rouse. Take jeho symbolem byl chfestys.6
Z toho plyne, jak se predm odbomfci shoduji, ze mexicke legendy, sesbira-
пё a zapsane spanelskymi kronikari v dobe konkvisty, byly Casto zmatenym
a pomichanym vyplodem nesmfme dlouhe ustnf tradice. V pozadf se vsak jiste
nachazi nejaka konkretm historicka skutednost. Senior mayistiky, Sylvanus
Griswold Morley, soudf:
Velky buh Kukulkan, dili Opereny had, byl mayskym prot6j§kem azteckeho Quet-
zalcoatla, mexickdho boha svetla, ved a kultury. V mayskem panteonu byl pokla-
dan za velkeho organizatora, zakladatele mSst, tvurce zakonu a uditele kalendare.
Jeho vlastnosti i zivotnf ргГЬёЬ jsou vlastnf tak lidske, ze neni vyloudeno, ze byl
skutednou historickou postavou, nSjakym velkym zakonodarcem a organizatorem.
Vzpominka na jeho dobr6 skutky pak pfetrvavala dlouho po jeho smrti a jeho
osobnost se nakonec stala bozstvem.7
Ve vsech legendach se jednomyslne pravf, ze Quetzalcoatl (Kukulkan /Gucu-
matz /Votan Дгатапа) dorazil do Stfednf Ameriky z nejakeho vzdaleneho mista
(pres „Vychodnf mofe“) a ze za vseobecneho smutku nakonec odplul tfm sme-
rem, ze ktereho pfedtfm priplul.8 Legendy dodavajf, ze slavnostne slfbil, ze se
jednoho dne vrati9 - tak jasna ozvena Virakoci, ze by bylo temef zvracene
vysvetlovat ji jako pouhou shodu okolnosti. Navfc si pfipomenme, ze Virako-
cuv odchod po vlnach Ticheho oceanu byl v andskych legendach podavan
jako zazracna udalost. Quetzalcoatluv odchod z Mexika ma v sobe rovnez
песо nezvykleho: odplul pry ,,na voru z hadu“.10
Celkem vzato jsem cftil, ze Morley mel pravdu, kdyz hledal za mayskymi
a mexickymi myty fakticke historicke pozadf. Z legend se dalo usuzovat, ze
vousaty cizinec svetle pleti jmenern Quetzalcoatl (ci Kukulkan ci jinak) nebyl
pouze jedinou osobou, nybrz slo pravdepodobne о nekolik osob, ktere pfisly
ze stejneho mista a patfily к temuz charakteristickemu neindianskemu etnic-
kemu typu (vousy, svetla plet’ atd.). NenaznaCuje to pouze existence ,,rodiny“
ocividne spffznenych,11 ale pfece jen ponekud odlisnych bohu, ktere spojuje
symbol hada. V mnoha mexickych i mayskych vypravemch se vyslovene pra-
vf, ze Quetzalcoatl /Kukulkan Дгатапа chodfval v doprovodu ,,spolednfku“
ci ,,pomocnfku“.
Napfiklad jiste myty, obsazene v nabozenskych textech starovekych Mayu
zvanych Knihy Chilam Balam, uvadeji, ze „prvnf obyvateleYucatanu byli ,Lide
hada‘. Pripluli od vychodu v Clunech pod vedemm Izamany, ,Vychodnfho hada‘,
leditele, ktery uzdravoval pfilozenfm rukou a umel ozivovat mrtve“.12
99
„Kukulkan,“ pravi se v jine legende, „pfisel s devatenacti spolecnfky, z nichz
dva byli bohove ryb, dva bohove zemedelstvf a dva bohove hromu... Zustali
v Yucatanu deset let. Kukulkan vytvofil moudre zdkony a pak vyplul a zmizel
ve smeru vychazejfciho slunce...“‘3
Podle spanelskeho kronikafe Las Casase: „Domorodci tvrdf, ze za davnych
cast! pfislo do Mexika dvacet muzfl, jejichz nacelnfk se jmenoval Kukulkan...
Meli na sobe splyvava roucha a na nohou sandaly, meli dlouhe vousy a byli
prostovlasi... Kukulkan vzdelal lidi v mfrovych naukach a nechal vystavet
ruzne dulezite stavby...“I4
V te dobe zaznamenal Juan de Torquemada tuto velmi pozoruhodnou po-
vest z doby pfed konkvistou, ktera se tyka dustojnych cizincu, ktefi pfisli do
Mexika s Quetzalcoatlem:
Byli to muzi dobreho vystupovani, odeni v dlouha roucha z cerneho platna, vpfedu
otevfena, bez kapucf, s malym vystfihem u krku, s kratkymi rukavy, ktere nesahaly
ani к lokti... Tito nasledovnici Quetzalcoatla byli muzi s velkymi vSdomostmi
a vynalezavf umSlci ve vSech druzi'ch umSnf.15
Jako by byl dlouho ztracenym dvojcetem bileho, vousateho andskeho boha
Virakoci, pfinesl Quetzalcoatl do Mexika vsechny dovednosti a nauky nutne
pro civilizovany zivot, a tak se stal strujcem zlateho veku.16 Vefilo se napff-
klad, ze do Stfednf Ameriky pfinesl znalost pfsma, vynalezl kalendaf a byl
mistrovskym stavitelem, ktery zasvetil lidi do tajemstvf zednictvi i architektu-
ry. Byl otcem matematiky, metalurgie a astronomie a ffkalo se о nem, ze „zmefil
Zemi“. Byl zakladatelem produktivnfho zemedelstvf a podle povesti objevil
kukufici a zavedl jejf pestovam - v tech davnych dobach to byla plodina do-
slova zivotodarna. Jako velky lekaf a znalec mediciny byl patronem lefiitelu
a veStcu a „odhalil lidem tajemstvf lecivych schopnostf rostlin“. Vedle toho
byl cten i jako zakonodarce, ochrance femeslnfku a patron vsech umenf.
Je pochopitelne, ze tak vytffbeny a kultivovany jedinec zakazal behem ob-
dobf sve nadvlady v Mexiku hruzny zvyk vykonavanf lidskych obeti. Po jeho
odchodu se krvave ritualy znovu straslive rozpoutaly. Nicmene dokonce i Az-
tekove, nejzarputilejsf zastanci lidskych obetf v historii Stfednf Ameriky, na
„Quetzalcoatlovu dobu“ vzpomfnali s nostalgif. „Byl to u£itel,“ pfipomina
jedna legenda, „ktery ucil, ze zadne zive bytosti nesmi byt ublizeno a ze majf
byt obetovani ptaci a motyli, ale ne lide.“17
Kosmicky souboj
Proc Quetzalcoatl odesel? Co se pfihodilo?
Odpovedi na tyto otazky najdeme take v mexickych legendach. Pravi se
v nich, ze vladu osviceneho a dobrocinneho boha Opefeneho hada ukoncil
100
Tezcatilpoca, zlovolny buh, jehoz jmeno znamena „Kouncf zrcadlo“ a jehoz
kult vyzaduje lidske obeti. Zda se, ze ve starovekem Mexiku doslo к temef
kosmickemu souboji mezi silami svetla a tmy a ze sfly tmy zvftezily...
Dejiste techto udalostf, zname dnes jako Tula, kde melo к temto udalostem
dojft, nenf pry prflis stare - v zadnem pripade ne vfc nez 1000 let. Souvislost
legend je vsak klade do nekonecne starsf epochy. V onech prehistorickych
dobach se nazyvaloTollan. Vsechny povesti se shodujf, ze prave tady, vTolla-
nu, pfemohl Tezcatilpoca boha Quetzalcoatla a pfinutil jej opustit Mexiko.
Ohnivi hadi
Tula, provincie Hidalgo
Sedel jsem na plochem Ctvercovem vrcholu pyramidy s nenapaditym nazvem
Pyramida В. V pozdnfrn odpoledni slunce zhnulo z jasne modre oblohy a ja
jsem hledel к jihu a rozhlfzel se.
U paty pyramidy, jak к severu, tak к jihu, byly zdi ozdobeny jaguary a orly
hodujfcfmi na lidskych srdcfch. Bezprostredne za mnou se tycily ctyfi sloupy
101
a ctyfi straslive zulove modly, kazda vysoka temef tri metry. Pfede mnou tro-
chu doleva se nachazela jen zcasti vykopana Pyramida C, kaktusy porostly
pahorek vysoky asi 12 metru, a jeste dal dalsf moundy,* archeology dosud
neprozkoumane. Po me pravici bylo mfcove hfiste. V jeho dlouhe arene ve
tvaru pfsmene I se v davnych dobach pofadaly straslive gladiatorske hry. Druz-
stva, nebo nekdy jen dva jednotlivci postavenf proti sobe bojovali о zfskanf
gumoveho mice. Porazenf pak byli popraveni.
Modly na plosine za mnou vyzafovaly cosi pochmumeho a hroziveho. Po-
vstal jsem, abych se na ne blfze podfval. Sochaf je obdafil tvrdymi, neupros-
nymi obliceji, zahnutymi nosy a vpadlyma ocima. Zdalo se, ze v nich nenf citu
ani soucitu. Mnohem vic nez jejich strasidelny vzhled тё ale zajfrnaly pfed-
mety, ktere sviraly v rukou. Archeologove pfiznali, ze nevedi, co by to mohlo
byt, presto je vsak пегауагпё urfiili. Toto urfienf uz na nich ulpelo a nynf se ma
vseobecne za to, ze modly drzi v prave ruce vrhace kopi, zvane atl-atls,
a v leve „kopi nebo sfpy a vafiek s kadidlem“.lf! Zda se, ze vflbec nikomu
nevadf, ze pfedmety ani kopi, ani sfpy, natozpak vacek s kadidiem nijak nepfi-
pomfnajf.
Fotografie Santhy Faiie ctenafi pomohou, aby si о techto zvlastnfch pfed-
metech vytvofil vlastnf nazor. Kdyz jsem ted’ pfedmety pozorne zkoumal, na-
byl jsem jasneho dojmu, ze pfedstavujf nastroje pflvodne vyrobene z kovu.
Pfedmet v prave ruce, ktery jako by vyfinfval z pochvy ci pouzdra, ma tvar
kosoctverce se zakfivenou dolnf hranou. Nastroj v leve ruce by mohl byt neja-
kym druhem гЬгапё nebo pracovnfho nastroje. Угротпё1 jsem si na legendy,
ktere licily, ze bohove stareho Mexika pouzivali zbrane xiuhcoatl, „ohnive
hady“.19 Ty vyzafovaly ohnive paprsky, schopne proniknout do lidskeho tela
a roztrhat je.20 Drzely modly vTule „ohnive hady“? A co ti ohnivi hadi vlastne
byli?
V kazdem pfipade vypadaly oba pfedmety jako technicke pfistroje. A oba
jistym zpflsobem pfipomfnaly podobne zahadne pfedmety v rukou model
v Kalasasayi a Tiahuanaku.
Hadi svatyne
DoTuly jsme se Santhou pfijeli, protoze je to misto tesne spjate s Quetzalcoat-
lem a jeho uhlavnim nepfitelem Tezcatilpokou, Kouffcfm zrcadlem.21 Vecne
mlady, vsemocny, vsudypfftomny a vsevedouci Tezcatilpoca je v legendach
spojovan s temnotou a posvatnym jaguarem.23 Byl „neviditelny a neslysitelny,
lidem se zjevoval nekdy jako letajfcf stin, jindy jako strasliva nestvflra“.23 Byl
* ,,Mound“ = desky mohyla, pahorek, vyvySenina, termfn, ktery pro tyto stavby zadal uzfvat
americky archeolog M. Stirling a pfejal jej i na§ cestovatel a spisovatel, M. Stingl. (Pozn.
pfekl.)
102
casto zobrazovan jako zhnoucf lebka a patfil mu tajemny pfedmet, Kouffci
zrcadlo, podle ktereho je pojmenovan a ktere pouzfval, aby na dalku pozoro-
val cinnost lidi a bohu. VSdci docela rozumne pfedpokladaji, ze to musel byt
primitivnf obsidianovy vestici kamen: „Obsidian byl pro Mexicany zvlast’ po-
svatny, nebof se z nej delaly obetm noze uzivane knezi'mi... Bernal Diaz (spa-
nelsky kronikaf) tvrdf, ze tento kamen se nazyval ,Tezcat‘. Vyrabely se z nej
take vestecke pomucky uzivane kouzelnfky.“24
Tezcatilpoca, pfedstavitel sil temna a nenasytneho zla, se podle legend za-
pletl s Quetzalcoatlem do konfliktu, ktery se tahl nesmfme dlouhou fadu let.25
Chvili se zdalo, ze zacma mft navrch jeden, chvfli zas drahy. Kosmicky sou-
boj skoncil porazkou dobra a Quetzalcoatl byl z Tollanu vyhnan.26 Pote byly
pod vlivem Tezcatilpokova desiveho kultu po cele Stfedni Americe znovu za-
vedeny lidske obSti.
Jak jsme videli, Quetzalcoatl udajne uprchl na pobfezf a odplul na voru
z hadu. Jedna legenda fika: „Spalil sve domy, postavene ze stffbra a lastur,
zakopal sve poklady a vyplul po Vychodnfm mofi veden svymi spolefinfky,
kteff se zmenili v barevne ptaky.“27
Tento dojimavy moment louceni se mel odehrat na rmste zvanem Coatza-
coalos, Cili „Hadi svatyne“.2R Nez se rozloucil, slfbil Quetzalcoatl svym nasle-
dovnfkum, ze se jednoho dne vrati, aby svrhl kult Tezcatilpoka a ustavil era,
kdy budou bohove opet „pfijfmat kvetinove obeti“ a pfestanou volat po lidske
krvi.29
15. kapitola
Mexicky Babylon
Vyjeli jsme z Tuly na zapad a objeli Mexico City propletencem rychlych dal-
nic, kde nas znecisteny vzduch hlavnflio mSsta palil na plicich a stfpal v ocfch.
Cesta nas vedla dal pres hory porostle borovicemi, kolem zasnezeneho vrcho*
lu Popocatepetlu, a dal po uzkych venkovskych cestach, lemovanych stromy,
mezi poli a zemedelskymi usedlostmi.
Pozde odpoledne jsme pfijeli do Choluly, ospaleho mSstecka s 11 000 oby-
vateli a prostomym hlavnfm namestfm. Odbocili jsme uzkymi ulicemi doleva,
pfejeli koleje a zastavili ve stinu tlahchiualtepetlu, „umele vytvofene hory“,
kterou jsme si pfijeli prohlednout.
Drive zasvecena mfrumilovnemu kultu Quetzalcoatla, ale dnes s pfezdobe-
nym katolickym kostelem na vrcholu patfila tato mohutna stavba kdysi mezi
nejrozlehlejsf a nejambicioznejsf stavebnf dila celeho starovekeho sveta.
A opravdu, se zakladnou о 45 akrech a vyskou 62 metry byla tf ikrat mohutnej-
si nez Velka pyramida v Egypte.1 Ackoli jejf obrysy uz byly setfeny уёкет
a strany porostle travou, stale jeste bylo mozno rozpoznat, ze to kdysi byvala
impozantnf pyramida, zdvfhajfcf se к nebi ve ctyfech cistg fezanych „stup-
nfch“. Pfi temgf pfllkilometrovych rozmerech kazde strany zakladny se ji po-
dafilo zachovat dflstojnou, byt znesvecenou krasu.
Minulost muze byt sucha a zaprasena, nikdy vsak nenf nema. A nekdy pro-
mlouva pffmo vasnive. Pfipadalo mi, ze prave tak je tomu zde, kde pfinasela
svedectvi о fyzicke a psychicke degradaci puvodmch obyvatel Mexika, kdyz
spanelsky konkvistador Hernando Cortez temef mimodek „ut’al hlavu kultufe,
jako kdyz kolemjdoucf usekne kvet slunecnice“.2 V Cholule, velkem poutnfm
mfste, ktere melo v case konkvisty temef 100 000 obyvatel, tato poprava sta-
robylych tradic a zpusobu zivota znamenala pfedevsfm co nejvfce potupit Quet-
zalcoatlovu итё1е vytvofenou horu. Resenfm bylo rozbit а гпевуёШ chram,
ktery kdysi stal na vrcholu pyramidy, a nahradit jej kostelem.
Cortezovych muzu bylo malo, Cholulanii mnoho. Kdyz vpochodovali do
mesta, тёН vsak §рапё1ё jednu velkou vyhodu: vousati а зуёйё pleti, oblece-
104
nf v zafivou zbroj, vypadali jako ztelesnSne splnene proroctvf. Coz se snad
odedavna neslibovalo, ze se Quetzalcoatl, Opefeny had, vrati „pres Vychodm
mofe“ se skupinou svych уёшусИ?3
Kvuli tomuto ocekavani dovolili naivnf a duvefivi Cholulane konkvistado-
rflm, aby vystoupali po schodech pyramidy a vstoupili na velke nadvofi chra-
mu. Tam je uvitaly skupiny pestfe vysnofenych tancicich dfvek, ktere zpivaly
a hraly na hudebnf nastroje, zatimco sluzebmci pobfhali sem a tarn s vrchova-
tymi mfsami chleba а ууЬгапё pfipravenych druhfl masa.
Jeden зрапёкку kronikaf, ocity svёdek udalostf, jez nasledovaly, zazname-
nal, ze j^sajici davy vsech tffd ,,se shromazdily beze гЬгапё, s dychtivymi
a st’astnymi obliCeji, aby vyslechly, co jim bill muzove feknou“. Kdyz si Spa-
пё1ё na гак^ё tohoto пеиуёгке1пёЬо pfijetf uvёdomili, ze nikdo netusf jejich
гатёгу, uzavfeli vsechny vychody a postavili к nim straze, vytahli 8Уё ocelo-
v6 гЬгапё a povrazdili sve hostitele.4 Sest tisfc jich zemfelo v tomto strasnem
masakru5 srovnatelnem svou surovosti s 1ёгт nejkrvavёjs^mi ritualy Azteku:
„Obyvatete Choluly byli zastizeni nepfipraveni. Uvftali §рапё1у bez sfpfl
i stftu, a tak byli bez varovanf povra^ni. Byli pobiti cirou proradnostf.“6
Je ironii osudu, pomyslel jsem si, ze konvistadofi jak v Peru, tak v Mexiku
тёН stejnym zpusobem рговрёсЬ z mistnich legend, ktere prorokovaly navrat
bi'leho vousateho boha. Jestli tim bohem byl opravdu zboz^ly с1оуёк, coz je
pravdёpodobnё, musela to byt osoba vysoce kultivovana a pffkladneho cha-
rakteru - ci je^ pravdёpodobnёji dva ruzni lide tehoz ptivodu, jeden cinny
v Mexiku poskytl model pro Quetzalcoatla, druhy v Peru pro Virakocu. Nad-
pfirozena podobnost mezi §рапё1у а 1ётко cizinci зуёкё pleti otevfela тпоЬё
dvefe, ktere by jinak zustaly zavfeny. Na rozdil od svych moudrych a dobroti-
vych pfedchiidcii byli vsak Pizarro v Andach a Cortez ve Stfednf Americe
hladovymi vlky. Pohltili се1ё гетё, narody i kultury, jichz se zmocnili. Znicili
1ётёг vsechno...
Plac nad minulostf
S ocima zaslepenyma пеуёкотовК, bigotnostf a lakotou vymazali §рапё1ё po
svem pffchodu do Mexika drahocenne dёdictv^ lidstva. Pfipravili tak budouc-
nost о podrobnou znalost зкуё1усЬ a vyznamnych civilizaci, ktere kdysi ve
Stfednf Americe угкуё1а1у.
Jaka byla napfiklad skutecna historic zafici ,,modly“, и1огепё ve svatyni
v hlavnfm тёз1ё Mixteku Achiotlanu? Tento podivny pfednret zname ze spisu
ociteho svёdka ze sestnacteho stoleti, otce Burgoye:
Byl to material uzasne hodnoty, nebof to byl smaragd velikosti velkeho paprikove-
ho lusku, na пётг byl nesmfrnS dovedne vyryt maly ptadek a stejnS obratng maly
105
svinuty had, chystajfci se ustknout. Kamen byl tak prflhledny, ze ze sveho nitra
svitil s jasnostf plamene svi'ce. Byl to velice stary klenot a о pflvodu jeho uctfvanf
a zboznSnf neexistuje zadna povest.7
Co bychom se ёоуёдёИ, kdybychom prozkoumali tento „velmi stary“ klenot
dnes? A jak stary byl ve skutecnosti? To se nikdy nedozvfme, protoze kamen
od Indiana zfskal otec Benito, prvnf misionflf v Achiotlanu: „Rozdrtil jej, аё-
koli mu jeden 5>рапё1 za ^j nabfzel tri tisfce dukatfl, smichal prasek s vodou,
tu vylil na zem a zadupal do hlfny.. .“8
Dalsfm typickym prfkladem mamotratneho plytvanf intelektualnfm bohat-
stvim obsazenym v mexicke minulosti byl spolecny osud dvou daru, ktere
obdrzel Cortez od azteckeho vladce Montezumy. Byly to kruhove kalendafe,
velke jako kola od vozu, jeden z masivntho stffbra a druhy, ргауё takovy, ze
zlata. Na obou byly итпё vyryty pfekrasne hieroglyfy, ktere mohly obsahovat
material nejvyssfho zajmu. Cortez je na гш^ё nechal roztavit na ingoty.9
1е§1ё vetsi systematiflnost prokazovali fanatictf mnisi. Po се1ё Stfednf Ame-
rice s peclivou horlivostf sbirali, hromadili a palili obrovske pokladnice vёdo-
mosti, shromazd’ovane od davnych dob. V dervnu 1562 napnklad pater Diego
de Landa spfllil na hlavnfm nanhistf mesta Mani фгпё od зоиёавпё Mёridy
v provincii Yucatan) tisfce mayskych kodexfl, namalovanych рп'ЬёЬй a hiero-
glyffl, zapsanych na svinutych jelenfch kflzfch. Znicil take bezpocet ,,model“
a ,,oltaffl“, ktere vsechny popisuje jako „dflo d’ablovo, ktere тё1о obloudit
Indiany a zabranit jim pfijmout kfest’anstvf.. .“IO Na jinem гт81ё se vyjadfuje
к temuz tematu:
Nasli jsme velke mnozstvf knih (napsanych indianskym pismem), ale protoze ne-
obsahovaly nic jineho nez povery a Izi d’ablovy, vsechny jsme je spalili, cemuz
domorodci prihlfzeli s velkym zalem a bolestf."
Tuto bolest by тёк cftit nejen ,,domorodci“, ale kazdy - tehdy i nynf - kdo by
с1Пё1 znat pravdu о minulosti.
Satanskych misi §рапёкка, jejichz ucelem bylo vymest panret’ove banky
Stfednf Ameriky, se zflcastnili mnozi dalsf „bozf muzove“, пёк1ег! z nich jeste
bezohled^jsf a vykomtejsf nez Diego de Landa. Z nich se vyznamenal mexic-
ky biskup Juan de Zumarraga, ktery se holedbal tfm, ze znicil 20 000 model
a 500 indianskych chramfl. V listopadu 1530 upalil na hranici pokfest’anstele-
ho аг1ёскёЬо slechtice za to, ze se fldaj^ vratil к uctfvanf „boha de^“. Poz-
deji na nanhjstf v тёв1ё Texcoco vystavёl obrovskou hranici z astronomic-
kych dokumentfl, maleb, rukopisfl a hieroglyfickych textfl, ktere konkvistadofi
nasili'm zfskali od Aztekfl ЬёЬет uplynulych jedenacti let.12 Kdyz se tato ne-
nahraditelna zasobama vёdёn^ a historie гтёт1а v plameny, navzdy se lidstvu
ztratila moznost ubrat alespon пёсо z (ёт kolektivnf ztraty ратёй, ktera nam
zabranuje pochopit minulost.
106
Co nam zbylo z psanych zaznamu davnych narodfl Stfednf Ameriky? Diky
Spanelum je odpovedi necelych dvacet originalmch kodexu a svitkfl.11
Z doslechu vime, ze mnohe z dokumentii, ktere mnisi гтётИ na popel,
obsahovaly „zaznamy davnych vekfl“.14
Co bylo v techto ztracenych zaznamech? Jaka tajemstvf obsahovaly?
Obn muzi znetvorenych postav
Jeste kdyz byly orgie upalovdm knih v plnem proudu, zacali si nekteff Spanele
uvedomovat, ze „kdysi pfed Azteky existovala v Mexiku opravdu velka civili-
zace“.15 Je zajfmave, ze jeden z prvnfch, kdo si to uvedomil, byl kupodivu
Diego de Landa. Pote co v Mani uspofadal autodafe, гтёпП se zfejnre Sa-
vel v Pavla. V pozdёjs^ch letech dosel к rozhodnutf zachranit co nejvf-
ce z davnych vёdomost^, na jejichz niceni se kdysi tak horlivd podflel, a stal se
nadsenym 8Ьёга1е1ет mytfl a ustni slovesnosti puvodnich obyvatel Yuca-
tanu.16
Za mnohe vdeci'me kronikafi Bernardinu de Sahagun, frantiskanskemu
mnichu. Byl pokladan za velkeho lingvistu, ktery „vyhleddval nejuce^jsf
a casto nejstarsi domorodce a zadal je, aby ve svem azteckem obrazkovem
pismu nakreslili vSechno, co si jasM pamatujf о dёjinach, nabozenstvi a baje-
slovf Azteku“.17 Takto se Sahagunovi podafilo sesbfrat podrobne informace
о antropologii, mytologii a dejinach spolecnosti stareho Mexika, ktere pozdёji
uspofadal do dvanactisvazkovёho паиспёЬо dfla. ^рапёккё ufady jej zakaza-
ly. Na^sti se dochoval jeden vytisk, i kdyz neuplny.
Dalsi frantiskan, ktery bojoval za znovuozivenf ztracenych vёdomost^ mi-
nulosti, byl Diego de Duran, svёdomity a odvazny sbdratel domorodych po-
уё$11. Navstivil Cholulu v roce 1585, v dobe rychlych a katastrofickych гтёп.
Tam rozpravel s jednfm vazenym starcem, kteremu bylo udajne vice nez sto
let, a ten mu povёdёl tento pfibeh о postavenf velke pyramidy:
Nejprve, jeste nez bylo stvofeno slunecni svStlo, bylo toto rnisto, Cholula, v nej-
temndjsi temnote. Vsude byla rovina bez корей di vyvysenin, obklopena ze vSech
stran vodou, bez stromu ci zivych tvoru. Ihned potom, co na vychodd vzniklo
svetlo a slunce, objevili se obff muzi znetvorenych postav, ktefi si zemi pfivlastni-
li. Zamilovali se do svetla a krasy slunce a rozhodli se postavit vdz tak vysokou,
aby se jejf vrchol dotykal nebe. Pro ten lidel shromazdili material a na§li velmi
dobfe pojivy jfl a zivici a rychle se pustili do stavby... Kdyz ji vztydili do te nej-
vyssf mozne vysky, takze dosahovala az к obloze, Pan nebes se rozlitil a fekl oby-
vatelum oblohy: „Vsimli jste si, jak vysokou a domyslivou vdz pozemst’ane posta-
vili, aby vystoupili sem к nam, protoze se zamilovali do svetla slunce a jeho krasy?
Nuze, znidte je, protoze neni spravne, aby pozemst’ane, stvofeni z masa a kostf, se
107
mfchali mezi nas.“ Obyvatele nebes vyrazili okamzitS kupfedu jako blesky. Znidili
tu stavbu a jeji stavitele rozdSlili a roznesli na vSechny strany zem6.18
Prave tento pffbeh, ktery je temef, ad ne zcela, biblickym vypravemm о baby-
lonske vezi (ktere je samo pfepracovamm daleko stars! mezopotamske baje),
me pfivedl do Choluly.
Pffbehy Stfednf Ameriky a Stfedniho vychodu byly ocividne uzce spfizne-
ne. Podobnosti byly vskutku nepfehlednutelne, ale byly zde i rozdfly pfiliS
vyznamne na to, abychom je mohli opominout. Podobnosti se daji samozfej-
me vysvetlit jako dusledek nezaznamenanych pfedkolumbovskych kontaktu
mezi kulturami Stfedniho vychodu a Noveho sveta, ale existuje jeden zpusob,
jak vysvetlit jak podobnosti, tak odlisnosti jedinou teorif. Co kdyz se obe ver-
ze teto baje vyvfjely po nekolik tisfc let oddelene, ale obe pochazejf z tehoz
pradavneho zdroje?
Zbytky
Kniha Genesis fika о „vezi, ktera sahala к nebi“ toto:
Byla pak vSecka zem£ jazyku jednoho a fedi jedne. I stalo se, kdyz se brali od
vychodu, nalezli pole v zemi Shinear a bydlili tam. A fekli jeden druhemu: „Nuze,
nadSlejme cihel a vypalme je ohnem.“ I mSli cihly misto kameni a zemi lepkou
misto vapna. Nebo fekli: „Nuze, vystavSjme sob£ m£sto a v£z, jejiz vrch by dosa-
hal к nebi; a tak ucinme sobS jmeno, abychom nebyli rozptyleni po vsi zemi.“
Sestoupil pak Hospodin, aby vid£l to m£sto a v£z, kterouz stavSli synove lidsti.
A fekl Hospodin: ,,Aj, lid jeden a jazyk jeden vsechnSch t£chto, a tot’ jest zadatek
dila jejich; nyni pak nedaji sob£ v tom pfekaziti, coz ummili ud£lat. Protoz sestup-
me a zmSfme tam jazyk jejich, aby jeden druheho jazyku nerozum61.“
A tak rozptylil je Hospodin odtud po vsi zemi; i pfestali stavSti m£sta toho.
Protoz nazvano jest jmeno jeho Babel; nebo tu zmatl Hospodin jazyk vsi zem£;
a odtud rozptylil je Hospodin po vsi zemi.19
Nejvice me zajimal vers, ze ktereho vyplyvalo, ze davni stavitele Babylonske
veze se rozhodli vytvofit sami sobe trvaly pamatmk, aby jejich jmeno nebylo
zapomenuto, ani kdyby se to pfihodilo jejich civilizaci i jazyku. Je mozne, ze
se podobne ilvahy tykaji take Choluly?
V Mexiku je jen nekolik monumentu, о kterych archeologove pfedpoklada-
jf, ze jsou starsi nez 2000 let. Cholula je urdite jednim z nich. Sotva kdo muze
s jistotou urcit, v jak davnem veku se tu zacaly poprve vrsit jejf valy. S dfiklad-
nou vystavbou a rozsifovanfm mista se zacalo kolem roku 300 pf. n. 1. Zda se
vsak, ze na miste, kde se dnes tyci Quetzalcoatlova pyramida, se mohla nacha-
zet jina, starsi stavba.
108
Fascinujicf moznost, ze ve Stfednf Americe cekajf na sve objeveni zbytky
skutedne davnych civilizaci, posflil nasledujfci pfipad. Jizne od univerzitnfho
campusu Mexika City, vedle hlavni silnice spojujfci hlavni mesto s Cuemava-
cou, stoji kruhova, stupnovita, slozite clenena pyramida (se ctyfmi galeriemi
a ustfednim schodistem). Ve dvacatych letech byla castecne vykopana zpod
nanosfl lavy. Na rnisto byli povolani geologove, aby pomohli datovat lavu
a provedli podrobny pruzkum. Dosli к pfekvapivemu zaveru, ze sopecny vy-
buch, ktery zcela pohfbil tri strany teto pyramidy (a dalsfch 150 ctverecnfch
kilometru okolniho uzemi), se odehral nejmene pfed sedmi tisfci lety.20
Historic! i archeologove tento geologicky dukaz ignorujf, protoze neveff,
ze v tak rane dobe mohla v Mexiku existovat civilizace schopna postavit pyra-
mids Stoji vsak za zmmku, ze americky archeolog Byron Cummings, ktery
zde puvodne provadel vykopavky pro Narodnf geografickou spolecnost, byl
na zaklade jasne vyznacenych stratifikacnich vrstev nad a pod pyramidou (ulo-
zenych jak pfed sopecnym vybuchem, tak po nem) pfesvedcen, ze je to „nej-
starsi chram, ktery kdy byl na americkem kontinentu objeven“. Sei jeste dal
nez geologove a s rozhodnosti konstatoval, ze tento chram ,,se rozpadl asi
pfed 8500 lety“.21
Pyramidy na pyramidach
Kdyz jsem vstupoval do pyramidy v Cholule, mel jsem doopravdy pocit, jako
bych vstupoval do umele vytvofene hory. Tunely (a bylo jich tady vic nez
deset kilometrfl) nebyly stare: zanechaly je tu skupiny archeologu, kteff tu
pilne vrtali od roku 1931 do roku 1966, kdy dosly financni prostfedky. Tyto
uzke chodby s nizkymi stropy jako by od rozlehle stavby kolem sebe nasakly
atmosferou starobylosti. Vlhke a chiadive nabizely vlfdnou a tajemnou tem-
notu.
Vedeni prouzkem svetla z baterky, sli jsme hloubeji do nitra pyramidy. Ar-
cheologicke vykopavky odhalily, ze nebyla produktem jedne dynastie (jako se
to pfedpoklada u pyramid v Gize v Egypte), ale ze byla postavena behem
velmi dlouheho casoveho obdobf - pfi velmi stffzlivem odhadu asi dvou tisic
let. Jinymi slovy to bylo kolektivnf dilo, vytvofene mnoha generacemi pra-
covniku, pochazej fetch z mnoha rflznych kultur, ktere Cholulou prosly od usvitu
civilizace v Mexiku - olmecke, teotihuacanske, toltecke, zapotecke, mixtec-
ke, cholulanske a aztecke.22
Ackoli nenf znamo, kdo zde byli prvnfmi staviteli, podle toho, co bylo mozne
zjistit, nejranejsi vyznamnou stavbou na tomto mfste byla vysoka konicka
pyramida ve tvaru pfevraceneho vedra s plochym povrehem, na kterem staval
chram. О mnoho pozdeji byla na tomto prapuvodnfm moundu postavena dru-
ha, podobna stavba, tj. druhe pfevracene vedro z hlmy. Na vrcholu se nachaze-
109
la masivni kamenna plosina, pfevySujfcf okolni rovinu о vice nez 60 metru.
Pote, behem asi dalsich patnacti set let, pfispelo ke konecnemu vzhledu teto
pamatky zhruba ctyfi nebo pet dalsich kultur. Ato tak, ze rozsifily jejf zaklad-
nu о nekolik stupnu, ale nepfidaly nic к jejf maximalni vysce. Timto zpflso-
bem, temef jako by se postupovalo podle planu, ziskala umela hora v Cholule
postupne svuj charakteristicky ctyfstupnovy pyramidalnf tvar. Dnes jsou stra-
ny jejf zakladny dlouhe temef 450 metru - coz je asi dvojnasobek delky stran
Velke pyramidy v Gfze - a jejf celkovy objem se odhaduje na tri miliony ku-
bickych metru.23 To z nf cini, jak strucne konstatoval jeden odbornik, „nejvetsi
stavbu, ktera kdy byla na svete postavena“.24
Proc?
Proc davnf obyvatele podstupovali vsechny tyto obtfze?
Jake jen jmeno si to narody Stfednf Ameriky chtely ucinit?
Kdyz jsem kracel sftf hlavmch a spojovacfch chodeb a dychal chladivy
vzduch, byl jsem si nepfijemne vedom, jak na me tlaci velka tfha masy pyra-
midy. Byla to nejvetsi stavba na svete a umistili ji tu na pocest stfedoameric-
keho bozstva, о kterem se dnes jiz temef nic nevi.
Za to, ze pravdivy pfibeh Quetzalcoatla a jeho nasledovnfkfl half hluboka
temnota, muzeme podekovat konkvistadorum a katolicke cfrkvi. Tfm, ze roz-
bili a znesvetili jeho starobyly chram v Cholule, znicili modly, oltafe a kalen-
dafe a na hranicfch spalili kodexy, malby a hieroglyficke svitky, se jim poda-
filo temef naprosto umlcet hlasy minulosti. Ale legendy nam nabfzejf alespon
jednu pflsobivou nehmotnou grafickou skulpturu: vzpomfnku na „obfi muze
znetvofenych postav“, kteff pry byli jejfmi prvnfmi staviteli.
16. kapitola
Hadi svatyne
Z Choluly jsme odjeli na vychod kolem mest Puebla, Orizaba a Cordoba sme-
rem к mestu Veracruz a Mexickemu zalivu. Projeli jsme mlhou zahalenymi
vrcholky pohon Sierra Madre Oriental, kde byl vzduch ffdky a studeny, a pak
jsme sestoupili na uroveft hladiny more do tropickych planf, zarostlych buj-
nou vegetaci palem a bananovniku. Mffili jsme к srdci nejstarsf a nejtajemnej-
sf civilizace Mexika: civilizaci takzvanych Olmeku, jejichz jmeno znamena
„gumovi lide“.
Olmekove zili v druhem tisfciletf pf. n. 1. a zmizeli patnact set let pred vzni-
kem rise Azteku. Aztekove si vsak uchovali vzpomfnku na ne ve svych znepo-
kojujicich bajich, a jsou dokonce i autory jejich pojmenovanf podle oblasti na
pobfezf Mexickeho zalivu, kde se pestoval kaucuk a odkud udajne pochazeli.1
Tato oblast lezf mezi soucasnymi mesty Veracruz na zapade a Ciudad del Car-
men na vychode. Zde Aztekove nasli mnozstvf starobylych obfadnich pfed-
metfl vyrobenych Olmeky a z nezndmych dfivodu tyto pfedmety sbirali
a umist’ovali na dulezita mista ve svych vlastnich chramech.2
Kdyz jsem se podival do тару, videl jsem, ze modra бага feky Coatzecoal-
cos vteka do Mexickeho zalivu pfiblizne uprostfed legendami vlasti Olmeku.
Tam, kde se kdysi dafilo gumovmkum, se dnes siff ropny prflmysl, ktery
zmenil tropicky raj v cosi pfipommajfcf nejnizsi kruh Dantova Pekla. Od naf-
toveho boomu roku 1973 se Coatzecoalcos, kdysi bezstarostne, ale nepfflis
prosperujfci mesto, rozrostlo a stalo dopravnfm a rafinacnfm centrem s klima-
tizovanymi hotely a pul milionem obyvatel. Lezf tesne vedle cerneho srdce
prumyslove pustiny, v ktere nenasytne se sfffcf naftafsky prumysl znicil do-
slova vsechno, co bylo hodno archeologickeho zajmu a uniklo р1епёт Spane-
1й v dobe konkvisty. Proto uz nebylo mozne pomocf hmatatelnych dukazu ani
potvrdit, ani popfft nanejvys zajfmave skutecnosti naznacene v legendach: ze
se tu kdysi odehralo песо nesmfrne ddleziteho.
Vzpomnel jsem si, ze Coatzecoalcos znamena „Hadf svatyne“. Prave zde
pry ve vzdalene minulosti pfistal Quetzalcoatl a jeho spolecnici, kdyz poprve
Ill
Olmecka naleziste u Mexickeho zalivu v Tres Zapotes, San Lorenzu a La Vente
a dalsi archeologicka naleziste Stfednf Ameriky
dorazili do Mexika pres more v plavidlech „jejichz boky svftily jako Supiny
hadi kuze“.3 A prave odsud pry Quetzalcoatl odplul (na svem hadim voru),
kdyz opouStel Stfednf Ameriku. Hadi svatyne se zacfna jevit jako jmeno pro
zemi Olmeku, do ktere patfil nejen Coatzecoalcos, ale i nekolik dalsich mist
v oblastech тёпе zasazenych prumyslovym rozvojem.
Rada charakteristickych olmeckych sochafskych del byla vykopana nejpr-
ve v Tres Zapotes, zapadne od Coatzecoalcosu, a pak v San Lorenzu a La
Vente. Byly to vsechno monolity vytesane z cedice a podobne odolnych mate-
rials. NSktere mely tvar obffch hlav vazicich az tficet tun. Jine z nich byly
masivnf stely, do kterych byly vyryty sceny, zobrazujfcf stfetnutf dvou ocivid-
ne odlisnych lidskych ras, z nichz zadna nebyla indianska.
Ten, kdo tato mimofadna umelecka dfla vytvofil, musel patfit ke kultivova-
ne, dobfe organizovane, prosperujicf a technicky vyspele civilizaci. Problem
byl, ze z nf nezbylo vubec nic krome umeleckych del, ze kterych se dalo
о charakteru a puvodu teto civilizace usoudit cokoli. Jasne bylo pouze to, ze se
,,Olmekove“ (archeologove s radosti pfevzali aztecke pojmenovdnf) vynofili
ve Stfednf Americe kolem roku 1500 pf. n. 1. a jejich vyspela kultura byla v te
dobe uz pine vyvinuta.
112
Santiago Tuxtla
Pfespali jsme v rybafskem pnstavu Alvarado a druhy den pokracovali v ceste.
Silnice, po ktere jsme jeli, se klikatila urodnymi kopci a udolimi, a nez jsme
odbocili do vnitrozemf, pfflezitostne se nam naskytal pohled na Mexicky za-
liv. Mfjeli jsme zelene louky porostle ohnivymi stromy a vesnicky uhnizdene
v travnatych uzlabinach. Obcas jsme zahledli zahrady s tlustymi prasaty pro-
hrabavajfcfmi hromady odpadkfl. Pak jsme dosahli vrcholu kopce a pod nami
se objevil nekonecny rozhled na pole a lesy, ohraniceny pouze ranmm oparem
a nejasnymi obrysy vzdalenych hor.
О par mil dal jsme sjeli do kotliny, na jejfmz dne lezelo stare kolonialm
mesto Santiago Tuxtla. Mesto hyfilo barvami: kfiklave obchodm stfty, cerve-
ne tasky stfech, zlute slamaky, kokosove palmy, bananovniky a pestfe oblece-
ne deti. Z nekolika obchodfl a kavaren se ozyvala reprodukovana hudba. Na
hlavnim nanrestf Zocalo byl vzduch husty vlhkostf, tfepetanfm kndel a zpe-
vem pestrych tropickych ptakfl. Uprostfed namesti byl zeleny parcik a upro-
stfed parku stal jako kouzelny talisman ohromny sedy balvan, vysoky temef
tri metry, pfitesany do tvaru africke hlavy s helmou. Mela pine rty, silny nos,
oci poklidne zavfene, jejf hranata dolni delisti spocivala na zemi a celkove
budila dojem zasmusile a trpelive vaznosti.
Zde tedy bylo prvnf tajemstvf Olmeku: monumentalnf skulptura stara pres
2000 let, ktera byla portretem osoby s jednoznacne negroidnfmi rysy. Pfed
dvema tisfci let samozfejme nebyli v Novem svete zadni africtf cernosi, ti sem
pfisli teprve dlouho po konkviste, kdyz se zacal rozvijet trh s otroky. Existujf
vsak hmatatelne paleoantropologicke dflkazy о tom, ze jednu z mnoha ruz-
nych migracmch vln do Ameriky behem poslednf doby ledove skutedne pfed-
stavovali lide negroidnf rasy. К teto migraci doslo kolem roku 15 000 pf. n. I.4
Tento obrovsky monolit v Zocalu, zvany ,,Cobata“ podle pozemku, na kte-
rem se nasel, je nejvStsf z sestnacti podobnych olmeckych soch doposud
v Mexiku vykopanych. Pfedpoklada se, ze byl vytesan kratce pfed zacatkem
letopoctu a vazf vice nez tficet tun.
Tres Zapotes
Ze SantiagoTuxtla jsme jeli divokou, bujnou krajinou dvacetpet kilometru na
jihozapad do Tres Zapotes, vyznamneho pozdne olmeckeho centra, jehoz roz-
kvet se odhaduje na dobu mezi rokem 500 pf. n. 1. a 100 n. 1. Dnes je tvofi jen
nekolik moundfl roztrousenych mezi kukuficnymi poli, avsak v letech
1939-40 tu provadel americky archeolog Matthew Stirling rozsahle vyko-
pavky.
113
Vzpomnel jsem si, ze dejepism dogmatici te doby tvrdosijne zastavali na-
zor, ze Mayove pfedstavovali nejstarsi civilizaci ve Stfednf Americe. Argu-
mentovali tfm, ze maysky kalendaf z tecek a carek (ktery byl tehdy cerstve
desifrovan) umoznuje pfesne datovat velke mnozstvi obfadmch napisu. Nej-
ranejsi datum kdy nalezene na mayskych pamatkach odpovfdalo roku 228 kfes-
t’anskeho kalendafe.5 Tento akademicky status quo proto utrpel vazny otfes,
kdyz Stirling odkryl v Tres Zapotes stelu, ktera nesla dffvejsf datum. Datum
zapsane duverne znamym mayskym kalendafmm kodem z tecek a carek od-
povfdalo 3. zafi roku 32 pf. n. I.6
Na teto udalosti bylo sokujici to, ze Tres Zapotes nebylo sfdlistem Mayu -
a nikdy s nimi nepfislo do styku. Bylo naprosto, vylucne a jednoznacne ol-
mecke. Z toho plynulo, ze kalendaf vynalezli Olmekove, nikoli Mayove, a ze
tedy Olmeky, nikoli Maye je nutno pokladat za „matefskou kulturu“ Stfednf
Ameriky. Pfes rozhodny odpor z fad zufivych zastancu Mayu pravda, kterou
odkryl Stirlinguv rye v Tres Zapotes, postupne vychazela na povreh. Olmeko-
ve byli mnohem, mnohem stars! nez Mayove. Byl to chytry, civilizovany
a technicky vyspely narod a opravdu vse nasvedcuje tomu, ze prave oni vyna-
lezli teckocarkovy system kalendafnich zaznamu s tajemnym pocatecnfrn da-
tem 13. srpna 3114 pf. n. 1., ktere stanovuje konec sveta na rok 2012 n. 1.
V tesne blizkosti kalendafnf stely v Tres Zapotes odkryl Stirling take obfi
hlavu. Pfed nf jsem nyni sedel. Vytvofena kolem roku 100 pf. n. I.,7 byla asi
1,80 metru vysoka, mela 5,40 metru v obvodu a vazila pfes 10 tun. Stejne jako
jejf protejsek v Santiagu Tuxtla to byla zcela nepochybne hlava Africana
s pfilehavou helmou a dlouhymi podbradmmi femfnky. Usni lalucky mela
propfehnuty kolfcky; zfetelne negroidnf rysy byly po obou stranach nosu zvras-
neny hlubokymi hnevivymi linkami, koutky tlustych rtu byly sveseny dolu
a cela tvaf hledela soustfedene kupfedu. Chladne oci mandloveho tvaru byly
otevfene a pozorne. Tezke oboef pod podivnou helmou vypadalo hrozive
a rozzlobene.
Stirling v tizasu nad timto nalezem napsal:
Hlava byla pouze hlavou, vytesanou z jedineho masivniho bloku cediCe, a spoci'-
vala na pfipravenem podklade z neopracovanych kamennych desek... Ос121ёпа od
okolnf zem6, pfedstavuje podi'vanou, ktera vzbuzuje posvatnou uctu. Pfes velke
rozmSry je femesine zpracovani jemne a pfesne, proporce dokonale. Mezi puvod-
mmi americkymi skulpturami je svym charakterem jedinedna, je pozoruhodna rea-
listickym pojetfm. Rysy jsou vyrazne a svym charakterem pfekvapivg negroid-
nf...’
Brzy nato udelali americtf archeologove v Tres Zapotes druhy objev, ktery
vzbudil rozruch: detske hracky ve forme pejsku s kolecky.9 Tyto roztomile
artefakty nabouraly pfevladajfcf archeologicky nazor, ze ve Stfednf Americe
114
az do doby konkvisty nebylo kolo vynalezeno. Tyto „psi mobily“ dokazaly
pfinejmensim to, ze Olmekum, nejranejsi stfedoamericke civilizaci, byl znam
princip kola. A jestlize narod tak duvtipny, jako byli Olmekove, tento princip
objevil, zda se nanejvys nepravdepodobne, ze by jej vyuzil pouze u detskych
hracek.
17. kapitola
Olmecka zahada
Po Tres Zapotes bylo nasi dalsi zastavkou San Lorenzo, sidliste Olmeku, lezi-
cf jihozapadne od Coatzecoalcos v srdci „Hadi svatyne“, о ktere se zminuji
legendy о Quetzalcoatlovi. Prave v San Lorenzu zaznamenali archeologove
nejcasnejsi radiokarbonovou dataci olmecke lokality (kolem roku 1500 pf. n.
I.).1 Olmecka kultura te doby se vsak jevi uz jako pine rozvinuta a neexistuje
zadny dukaz, ze by к tomuto rozvoji doslo poblfz San Lorenza.2
Tu vsak narazfme na zahadu.
Olmekove vybudovali vyznamnou civilizaci schopnou provadet uzasna sta-
vebnf dila a dokazali opracovavat a pfemist’ovat ohromne kamenne bloky (ne-
ktere velke monolitove hlavy, vazfcf dvacet tun i vice, byly dopraveny po zemi
z temef 100 kilometru vzdaleneho lomu v horach Tuxtly).3 Jestlize to nebylo
ve starobylem San Lorenzu, kde tedy byla jejich technicka odbomost a slozita
organizace vystavovana zkouskam, rozvfjena a zdokonalovana?
Je zvlastm, ze i pfes veskerou snahu archeologu se nikde v Mexiku (ani
nikde jinde v Novem svete) neodkryl ani jediny, tfeba osamoceny naznak ne-
ceho, co by se dalo popsat jako „vyvojova faze“ окпёскё spolecnosti. Zda se,
ze tento narod, jehoz charakteristickou formou итё1ескёЬо vyjadfem bylo
tesanf obrovskych negroidmch hlav, pfisel odnikud.4
San Lorenzo
Do San Lorenza jsme dojeli pozde odpoledne. Na usvitu dejin Stfednf Ameri-
ky tu Olmekove navrsili umely pahorek, vysoky vic nez 30 metru, ktery byl
soucastf оЬгоу8кё stavby 1200 metru dloulre a 600 metrfl §иокё. Vysplhali
jsme na hlavni mound, ted’ huste zarostly bujnou tropickou vegetaci, a z vr-
cholu jsme vidёli na mile daleko do okolm krajiny. Bylo vidёt mnoho dalsfch
mensfch moundu a vsude kolem byly ЫиЬокё vykopy, ktere tu zanechal ar-
cheolog Michael Coe, kdyz tu v roce 1966 provadel vykopavky.
116
Jeho skupina tu udinila fadu objevu, mezi nimi vic nez dvacet umelych
nadrzi, spojenych velmi slozitou sitf koryt, oblozenych cedicem. Cast tohoto
systemu byla vestavena do horskeho hfebene. Kdyz jej znovu objevili, prysti-
la z nej v dobe velkych destu voda stejne jako po се1ё 3000 let pfedtfm. Hlavni
kanalizaSm linie vedla od vychodu na zapad. К nf byly technicky vyspelym
zpusobem pfipojeny tri vedlejsf linie kanalu.5 Kdyz archeologove cele rnisto
ddkladne prozkoumali, pfiznali, ze ucel tohoto slozite vypracovaneho syste-
mu odtokovych kanalu a vodnfch zafizeni nechapou.6
Nebyli schopni najit vysvetlem ani pro dalsi zahadu. Bylo zde zamerne
pohfbeno pet zvlastnfm zpusobem seskupenych masivnich skulptur s negroid-
nimi rysy - takzvanych „olmeckych hlav“. V techto neobvyklych a zjevne
ritualnfch hrobech se take naslo vice nez sedesat drahocennych pfedmetu
a artefaktu, mezi nimi pfekrasne nefritove nastroje a nadheme vypracovane
sosky. Nektere ze sosek byly pfed pohfbemm systematicky zohaveny.
Zpusob, jakym byly sochy v San Lorenzu pohfbeny, nesmfme znesnadnuje
urcenf jejich skutecneho staff. Ve stejne vrstve, kde lezf nektere z pohfbenych
pfedmetu, se sice nasly illomky dfeveneho uhlf a na rozdfl od soch se tyto
ulomky daly datovat radiokarbonovou metodou. Vysledky poskytly udaje okolo
roku 1200 pf. n. I.7 To vsak nemusi nutne znamenat, ze v roce 1200 pf. n. 1.
byly sochy vytesany. Mozna byly. Ale mohou take pochazet z obdobf stovky
ci tisice let starsiho. Zdaleka neni vylouceno, ze nez byla tato velka umelecka
dfla v San Lorenzu pohfbena, uchovavaly a uctivaly je pro jejich vnitfni krasu
a nedefinovatelnou magickou sflu nejruznejsi jine kultury. Dfevene uhlf lezici
vedle nich pouze dokazuje, ze sochy pochazeji minimalne z obdobf kolem
roku 1200 pf. n. 1., zadnou homf hranici jejich staff vsak neurcuje.
La Venta
Ze San Lorenza jsme odjeli se zapadem slunce. Nasfm cflem bylo mesto Villa-
hermosa, lezici 150 kilometru na vychod v provincii Tabasco. Abychom se
tam dostali, vratili jsme se na hlavni silnici vedouci z Acayucanu do Villaher-
mosy a projizdeli jsme kolem pfistavu zonou olejovych rafinerif, vysokych
ocelovych stozaru a supermodemfch visutych mostu. Bylo sokujicf sledovat
zmenu tempa mezi ospalou venkovskou idylou okolf San Lorenza a zohyzde-
nou prumyslovou krajinou kolem Coatzecoalcos. Pouze proto, ze se v San
Lorenzu zatim nenarazilo na naftu, je tam dosud mozno videt zubem casu
nahlodane obrysy olmeckeho sidliste.
Nasla se vsak v La Vente - a archeologie tak utrpela vecnou ztratu...
Projizdeli jsme ted’ kolem La Venty.
Lezela seveme od nas a ze sjezdu z dalnice zafilo veceme osvetlene naftaf-
ske mesto jako vize nuklearm katastrofy. Uz od ctyficatych let prochazelo
117
Popisek: Rekonstrukce La Venty. VSimnete si neobvykle Slabkovane kuifelovite
pyramidy, ktera mfstu dominuje.
velkym prumyslovym rozvojem, za ktery ,,vdedilo“ naftafskemu prumyslu.
Misto, kde kdysi stavala nejzajfmavejsf pyramida, dnes protfna startovacf dra-
ha. Oblohu, na ktere olmecti pozorovatele hvezd patrali po vzestupujfcfch pla-
netach, dnes oslnuji svftfcf tovarm kominy. Jeste nez mohl zacit dukladny ar-
cheologicky pruzkum terenu, buldozery bohuzel naprosto zahladily stopy po
vsem, co bylo hodno zajmu, a tak mnohe starobyle stavby ani nebyly pro-
zkoumany.8 Uz nikdy se nedozvime, co by nam byly fekly о lidech, kten je
postavili a uzivali.
Nez pokrok a naftafske penfze La Ventu vymazaly, vykonal tu kus archeo-
logicke prace Matthew Stirling, ktery provadel vykopavky i v Tres Zapotes.
Radiokarbonova metoda ukazala, ze Olmekove se tu usadili mezi lety 1500
a 1100 pf. n. 1. a obydlovali toto uzemf - na ostrove v bazinach vychodne od
feky Tonala - do roku 400 pf. n. I.9 Pak najednou sve stavby opustili, vsechny
existujicf budovy obfadne zohavili nebo znicili a do zvlastmch hrobu ritualne
pohfbili nekolik obrovskych kamennych hlav a mensich sochafskych del tak,
jako se to stalo i v San Lorenzu. Hroby v La Vente byly umelecky zpracovane
a peclive upravene, oblozene tisici malych modrych dlazdic a naplnene vrst-
vami barevneho jflu.10 Na jednom miste bylo ze zeme vykopano asi 400 ku-
bickych metru hlmy, az vznikla hluboka dira. Jejf dno pak pedlive pokryli
vlnitymi bloky a nahazeli vsechnu hlfnu zpet. Nasly se i tfi mozaikove chodni-
ky, zameme pohfbene pod nekolik stffdajfcfch se vrstev jflu a nepalenych ci-
hel.11
Hlavnf pyramida La Venty stala na jizni strane sidliste. Mela pfiblizne kru-
hovy pfldorys a tvar zlabkovaneho kuzele, jehoz strany tvofilo deset svislych
zaoblenych hran, mezi nimiz byly dest’ove vpuste. Pyramida byla 30 metru
vysoka, mela temef 60 metru v prumeru a jejf celkova hmota pfedstavovala
zhruba 8000 kubickych metrfl - pusobivy monument podle jakychkoli mefi-
tek. Zbyla plocha se rozkladala v deice asi pul kilometru podel osy, ktera sme-
118
Nahore vlevo: Profil hlavy Velke sfingy v Gize v EgyptS
Nahore vpravo: Profil Olmecke hlavy z La Venty v Mexiku
Dole vlevo: Celni pohled na hlavu sfingy
Dole vpravo: Celni pohled na Olmeckou hlavu. Srovnej s pohledem na protejsi strane
Protejsi strana nahore vlevo: Olmecka skulptura, pfipominajici sfingu, ze San Lorenza
v Mexiku. Je mozne, ze nSktere kultury predkolumbovske Stfedm Ameriky
a starovekeho Egypta maji koreny v dosud neidentifikovane civilizaci „tfetf strany“,
ktera tyto od sebe vzdalene oblasti kdysi nesmirnS davno ovlivnila?
119
Uprostred: Socha dvojite
pumy v Uxmalu v Mexiku
Dole: Symbolika dvojiteho Iva
ze starovSkeho Egypta,
zobrazujici Aker и, Ivi bohy
vderejSka a dneSka
(hieroglyficky znak pro Akeru
byl
Nabozenstvi obou oblasti maji
mnoho dalSfch spolednych
symbolu a mySlenek.
Pozoruhodny je rovnez fakt,
ze p’achi, stfedoamericke
slovo znamenajfci „lidska
оЬёС‘, doslova znamena
„otevrit usta“. To upomina na
zvlaStnf staroegyptsky
pohrebm ritual zvany
„otevfrani ust“. V obou
oblastech se take vSrilo, ze
duSe mrtvych kralu se znovu
narodi jako hvSzdy.
120
fovala pfesne osm stupnfl na zapad. Na teto ose bylo vycentrovano ne-
kolik dalsich pyramid a namesti, plosin a moundu. Kazda stavba byla doko-
nale nasmerovana a celkova plocha zaujfmala asi osm CtvereCnich kilo-
metru.
Na La Vente bylo песо jedinecneho a neobvykleho, vzbuzujiciho pocit, ze
puvodni funkce nebyla spravne pochopena. Archeologove о nf mluvf jako
о „obfadnim centru“ a je velmi pravdgpodobne, ze jim tak6 byla. Ale musime
si poctive pfiznat, ze mohla byt take Cimkoli jinym. Pravdou je, ze nevime nic
о uspofadani spolecnosti, obfadech ani nabozenstvi Olmekfl. Nevime, jakym
jazykem mluvili, ani jake tradice pfedavali svym detem. Nevime, к jake etnic-
ke skupine nalezeli. Pusobenim mimofadne vlhkeho prostfedi Mexickeho za-
livu se nedochovala ani jedina о1тёска kostra.12 At’ uz jsme temto lidem dali
jakekoliv jmeno a vytvofili si о nich jakekoliv pfedstavy, jsou nam ve skutec-
nosti naprosto neznami.
Je dokonce mozne, ze zahadne skulptury, ktere ,,po sobS“ zanechali
a о nichz si myslime, ze v nich zobrazili sami sebe, nejsou vubec ,,jejich“
praci, ale dflem mnohem davnejsiho a zapomenuteho naroda. Nebylo to popr-
ve, co jsem se zamyslel nad tim, zda je mozne, ze nektere z velkych hlav
a dalsich pozoruhodnych artefaktu pfipisovanych Olmekum mohly byt pfeda-
vany jako dedictvi, mozna po nekolik tisicileti, az je nakonec pfejaly kultury,
ktere postavily moundy a pyramidy v San Lorenzu a La Vente.
Je-li tomu tak, о кот vlastne mluvime, kdyz pouzivame nalepku „Olmeko-
ve“? О stavitelich moundu? Nebo о mocnych a imponujicich lidech s negroid-
nimi rysy, kten stali modelem pro vytvofeni monolitickych hlav? Nastesti se
podafilo zachranit asi padesat kusfl ,,olmeckych“ monumentalnich plastik vcet-
ne tri obfich hlav, a to dfky mistnimu basniku a dejepisci jmenem Carlos Pel-
licer Camara, ktery zjistil, ze rozvaliny jsou ohrozeny naftafskymi vrty spo-
lecnosti PEMEX a energicky intervenoval. Po rozhodn6m jednanf
s politickymi pfedstaviteli provincie Tabasco (ve ktere La Venta lezi) se mu
podafilo zafidit, aby vyznamn6 nalezy byly pfemisteny do parku na pfedmesti
hlavniho mesta oblasti, Villahermosy.
Dohromady tyto nalezy pfedstavuji drahocenny a nenahraditelny kultumi
zaznam - ci spise celou knihovnu kultumich zaznamu - zanechanou zmizelou
civilizacf. Nikdo vsak nevi, jak jazyk techto zaznamu pfelozit.
Deus ex machina
Villahermosa, provincie Tabasco
Hledel jsem na slozite ztvarneny relief, ktery archeologove, jez ho v La Vente
nasli, nazvali „Muz v hadu“. Podle nazoru odbornikfl zpodobnoval „О1тёка
s pokryvkou hlavy, drziciho vacek s kadidiem, оутШёЬо opefenym hadem“.13
121
Relief byl vytesan do desky z masivni zuly, meffci na sifku asi 1,20 metru
a na vysku 1,50 metru a znazornoval muze s nohama natazenyma pfed sebe,
jako by se dotykal pedalu. V prave ruce drzel maly pfedmet ve tvaru pouzdra.
Levou rukou jako by zvedal nebo tlacil paku. Jeho „pokry vku hlavy“ pfedsta-
voval podivny a slozity svrsek. Mym oci'm se jevil spfse funkcm nez obfadnf,
i kdyz jsem si nedokazal pfedstavit, jakou funkci by mohl mit. Na nem, ci
snad na nosniku nad nfm, byly dva kffze ve tvaru pfsmene X.
Obratil jsem svou pozomost к dalsi'mu hlavnfmu prvku plastiky, ,,k opefe-
nemu hadu“. Na jedne urovni jej skutefine zobrazoval: opefeneho hada, veko-
vity symbol Quetzalcoatla, ktereho tudfz Olmekove jiste uctivali (ci pfinejmen-
sfm uznavali). Ucenci teto interpretaci neodporuji.14 Quetzalcoatluv kult je
vseobecne pokladan za nesmime stary, vznikly v prehistorii Stfednf Ameriky
a uctfvany mnoha kulturami historicke epochy.
Na teto plastice mel vsak opefeny had jiste odlisne charakteristiky. Zdal se
byt necfrn vfc nez jen nabozenskym symbolem. Bylo na nem песо strnuleho
a strukturovaneho, takze vypadal temef jako soucast nejakeho stroje.
Sepoty davnych tajemstvi
Pozdeji toho dne jsem se uchylil do stfnu vrhaneho jednou z olmeckych hlav,
ktere Carlos Pellicer Camara zachranil z La Venty. Byla to hlava stareho muze
se sirokym plochym nosem a silnymi rty. Rty byly lehce rozevfene a odhalo-
valy silne hranate zuby. Vyraz ve tvafi naznacoval davne a trpelive vedenf
a oci se zdaly beze strachu zi'rat do vecnosti, podobne jako oci Velke sfingy
v Gize v dolmm Egypte.
Pomyslel jsem si, ze pro sochafe by pravdepodobne bylo nemozne vymys-
let si vsechny ty nejruznejsi kombinace charakteristickych rysu autenticke rasy.
Portret s autentickou kombinaci rasovych charakteristik tedy vedl nutne к za-
veru, ze byl vytvofen podle lidskeho modelu.
Nekolikrat jsem velkou hlavu obesel. Po obvodu mefila asi 6,50 metru,
vazila 19,80 tuny, tycila se do vysky temef 2,50 metru, byla vytesana z masiv-
nfho cedice a jasng vykazovala „autentickou kombinaci rasovych charakteris-
tik“.Tedy stejne jako sochy, ktere jsem videl v SantiagoTuxtla aTres Zapotes,
nepochybne a jednoznacne zobrazovala cemocha.
Ctenaf si muze vytvofit vlastnf nazor, az si prohledne pfislusne fotografie
v teto knize. Muj nazor je, ze olmecke hlavy podavaji fyziologicky pfesne portrety
skutecnych jednotlivcu cemosskeho puvodu - charismatickych a mocnych Afri-
cans, jejichz pfftomnost v Americe pfed tfemi tisici let vedci jeste nevysvetlili.
Neexistuje ani jistota, ze sochy byly v te dobe skutecne vytesany. Radiokarbonove
datovani ulomku dfeveneho uhli v teze jame vypovfda pouze о staff dfeveneho
uhli. VypoSftat skutecny vek samotnych hlav je zalezitost mnohem slozitejsf.
122
Obfraje se takovymi myslenkami, kracel jsem pomalu mezi podivnymi
a nadhemymi monumenty z La Venty. Septaly davna tajemstvf - tajemstvf
muze ve stroji... tajemstvf cemosskych hlav... a v neposledni fadS tajemstvf
mytu, probuzeneho к zivotu. Mel jsem totiz pocit, ze se bajne Quetzalcoatlo-
vy kosti obalily masem, protoze jsem zjistil, ze nektere ze soch v La Vente
jsou realistickym zobrazenfm nejen cemochu, ale take vysokych, stfhlych, dlou-
honosych lidi zjevne belosskeho pflvodu, s rovnymi vlasy a plnovousem, ode-
nych ve splyvava roucha...
18. kapitola
Napadni cizinci
Americky archeolog Matthew Stirling, ktery ve ctyficatych letech provadSl
vykopavky v La VentS, tam ucinil fadu dramatickych objevfl.
Plan starobyleho olmeckeho sidli§te se rozkladal, jak uz jsem fekl, podel
osy smefujfcf osm stupftfl na zapad. Na jizni strane teto osy se tycil 30 metru
vysoky zlabkovany kuzel velke pyramidy. Na zemi vedle nej se rozkladalo
cosi pfipomfnajfcf asi 30 centimetru vysoky obrubnfk, ohranicujfcf prostor-
nou obdelnikovou plochu о velikosti ctvrtiny prumemeho mestskeho bloku.
Kdyz archeologove zacali tento obrubnfk odkryvat, к svemu pfekvapenf zjis-
tili, ze se jedna о homf cast sloupove zdi. Dalsf vykopavky neporuSenymi
nahromadSnymi stratifikacnfmi vrstvami ukazaly, ze sloupy jsou vysoke asi
tri metry. Bylo jich vic nez 600 a staly tak tesne vedle sebe, ze vytvafely temef
neproniknutelnou hradbu. Byly vytesany z masivnfho cedice, dopraveny do
La Venty z lomu vzdalenych pfes sto kilometrfl a kazdy z nich vazil pfiblizne
dve tuny.
К сети vsechna ta namaha? Kolem ceho byla tato hradba postavena?
Uz pfed zacatkem vykopovych praci bylo uprostfed uzavfeneho prostoru
videt vycnfvajfcf vrchol mohutneho kusu kamene, ktery byl asi о 1,20 metru
vy§§i nez pomyslny ,,obrubnfk“ a naklanel se pffkfe kupfedu. Cely byl pokryt
reliefy. Ty pokracovaly i pod vrstvami pfldy, vyplnujfcf davnou hradbu do vy§ky
necelych tff metrfl.
Dva dny pracoval Stirling se svou skupinou na odkryti velkeho kamene.
Kdyz jej uvolnili, ukazalo se, ze to je impozantnf stela, vysoka 4,20 metru,
Siroka 2,10 metru a silna necelych 90 centimetrfl. Reliefy znazornovaly sou-
boj dvou vysokych muzfl, nadhernS oblecenych, s nahoru zakroucenymi spic-
kami elegantnfch bot. Jedna z figur byla zcela znehodnocena bud’ erozf, nebo
zamernym zohavenfrn (ktere se и olmeckych pamatek bezne provadSlo). Dru-
ha byla neporusena. Znazoritovala tak ocividne beloSsky typ muze s vyraz-
nym nosem a dlouhym splyvavym vousem, ze jej pobaveni archeologove oka-
mzite pokftili na „Strycka Sama“.‘
124
Pomalu jsem obchazel dvacetitunovou stelu a pfipomfnal si, ze lezela po-
hfbena v zemi vice nez 3000 let. Teprve necele pulstoleti od Sterlingovych
vykopavek znovu vidf svetlo sveta. Jaky ted’ bude jejf osud? Bude tu stat dal-
sfch tficet stoleti jako nadhemy objekt obdivu, na ktery budou budouci gene-
race zfrat s naboznou uctou? A nebo se mflze stat, ze se behem tak dlouheho
casoveho obdobf okolnosti zmeni natolik, ze bude znovu pohfbena a ukryta?
Snad se nic z toho nestane. Pfipomnel jsem si prastary kalendafnf system
Stfednf Ameriky, jehoz tvurci byli Olmekove. Podle nich i jejich slavnejSfch
nasledovniku Mayu nam uz nezby va mnoho casu, natoz tri tisfciletf. Pate slunce
uz nam pry co nevidet vyprsf a chysta se obrovske zemetfesenf, ktere dva dny
pfed Vanocemi roku 2012 lidstvo znici.
Zamefil jsem svou pozornost na st61u. Dve veci se zdaly byt evidentnf.
Scena souboje na nf zobrazena musela byt z nejak6ho duvodu nesmfme dule-
zita. Proto byla stela samotna tak velkolepa a proto kolem nf postavili pozoru-
hodnou hradbu sloupu. A stejne jako tomu bylo u cemosskych hlav, bylo patr-
пё, ze tvaf vousateho belocha mohla byt vytesana pouze podle lidskeho modelu.
Zpodobenf rasy bylo pfflis verohodne na to, aby si ji umelec vymyslel.
Totez platilo pro dalsi figury bily ch lidi, ktere jsem rozpoznal mezi zachra-
nenymi pamatkami z La Venty. Jedna byla vytesana v nfzkem reli6fu na tezke,
zhruba kruhove kamenne desce о prumeru neceleho metru. To, co mela na
sobe, pfipomfnalo pfilehave kamase, rysy obliceje se neliSily od anglosas-
kych. Mel Spicaty plnovous a na hlave zvlaStnf mekkou capku. V leve nice
tfimal vztycenou vlajku ci snad nejakou zbrafi. Jeho prava ruka, kterou mel
polozenu pfes stfed hrudi, vypadala prazdna. Kolem pasu mel uvazanou nad-
hemou serpu. Druha belosska postava, tentokrat vytesana na strane uzkeho
sloupu, mela obdobny vous i sat.
Kdo byli tito napadnf cizinci? Co delali ve Stfednf Americe? Kdy pfiSli?
Jaky vztah meli к tern druhym cizincum, kteff se usadili v teto vlhke kaucu-
kovnfkove dzungli - tern, kteff byli modelem velkych cemosskych hlav? Schud-
пё fesenf tohoto ргоЫёти nabfdlo nekolik radikalnfch badatelu, ktefi odmftli
dogma о izolaci МоуёЬо sveta pfed rokem 1492. Vousatf, hubeni jednotlivci
mohli byt Рётсапё od Stfedozemniho mofe, kteff uz v drulwm tisfciletf pf. n. 1.
propluli Herkulovymi sloupy a pfepluli Atlantsky ocean. Obhajci 1ё1о teorie
dale rozvadejf, ze cemosi, objevujicf se na stejnych naleziStfch, byli ,,otroci“
Рётсапй, ktere pochytali na pobfezi zapadm Afriky pfed svou cestou pfes
Atlantik.2
Cfm vice jsem uvazoval о ро4гепёт charakteru soch z La Venty, tfm ne-
spokojenejSf jsem byl s touto teorif. Рётсапё a dalsf narody Nknreho sveta
pravdepodobne skutecne pfepluli Atlantik uz davno pfed Kolumbem. Existuji
pro to pfesvedc^ dukazy, ktere vsak lezf mimo ramec 1ёЮ knihy? РгоЫёт
je, ze Рётсапё, kteff zanechali sva nezamenitelna femeslna dila na mnoha
mfstech 81агоуёкёЬо sveta,4 je nezanechali na olnwckych nalezistfch ve Stfed-
125
m Americe. Ani u cernosskych hlav, ani na reliefech portretujicich vousate
bile muze se neobjevujf znamky, ktere by tfeba jen vzdalene pfipommaly Fe-
nicany co do stylu, femesine prace ci charakteru.5 Z hlediska stylu viastne tato
pusobiva dfla nepatfi к zadne гпатё kultufe, tradici nebo zanru. Zda se, ze
nenavazujf na nic ani v Novem, ani ve Starem svete.
Zda se, ze nemaji kofeny..., a to je samozfejme петогпё, protoze vsechny
formy umeleckeho vyrazu nekde kofeny mit musf.
Hypoteticka tf etf strana
Napadlo me, ze jednu pfijatelnou variantu vysvetlenf muze pfedstavovat teo-
rie „hypoteticke tfeti strany“, se kterou pfisla fada pfednfch egyptologu, aby
vysvetlila jednu z nejvetsfch hadanek historic a chronologie Egypta.
Archeologicke dukazy naznacujf, ze civilizace starovSkeho Egypta se ne-
vy vfjela pomalu a bolestne, jak tomu v lidskych spolecenstvich normalnS by va,
ale stejne jako u Olmeku se vynofila najednou a pine zformovana. Opravdu se
zda, ze obdobi pfechodu od primitivnf spolecnosti ke spolecnosti rozvinute
bylo tak kratke, ze to nedava zadny historicky smysl. Technickych dovednos-
tf, jejichz vyvoj by тё1 trvat stovky, ci dokonce tisfce let, se zacalo vyuzfvat
1ётёг pres noc - a bez jakёkoli гпатё navaznosti.
Napfiklad pamatky z predynastickёho obdobi kolem roku 3500 pf. n. 1. ne-
obsahuji ani stopy po pismu. Brzy po tomto datu se zcela nahle а пеуузуёШ-
telne zacinaji objevovat kompletni a dokonate hieroglyfy, dobfe гпатё z mnoha
rozvalin $1агоуёкёЬо Egypta. Toto pismo uz bylo necfrn mnohem vic nez pou-
hymi obrazky veci ci dejfl, od pocatku bylo slozhe а с1епИё a jeho znaky pfed-
stavovaly jednotl^ hlasky a propracovany 8у81ёт numerickych symbolu. Uz
nejranejsi hieroglyfy byly stylizovara a je jistё, ze uz na usvitu Prvni dynastie
se bezne pouzivalo Ыоуё pismo na уувокё urovni.6
Je zaj^mavё, ze neexistuji ani naznaky vyvoje od jednoduchdho к slozite-
mu, a totei. plati о matematice, medicine, astronomii a architektufe i о uzasne
ЬоЬа1ёт а 8р1еШёт nabozensko-mytologk^m $у81ёти Egypta (dokonce
ustfedni obsah 1акоуёЬо vytfibeneho dfla, jako je Kniha mrtvych, existoval
hned na pocatku dynastickёho obdobi).7
VetSina egyptologu nehleda v teto савпё уувокё vzdelanosti Egypta zadny
hlubsi smysl. Rada odvaznejifrch badatelu v§ak dochazi к pfekvapivym zdve-
rum. Odbomik na rane dynastickё obdobi John Anthony West se pta:
Jak se muze zdistajasna objevit vyspSla civilizace v plnem rozkvStu? Podivejte se
na automobil z roku 1905 a porovnejte jej s dnesnim. Nemuze byt pochyb о tom,
2e prosel procesem ,,vyvoje“. Ale v Egypte к nidemu takovdmu nedoSlo. Vsechno
je tu hned od podatku.
126
OdpovSd’ na toto tajemstvf je nasnade, ale protoze je v rozporu s pfevaZujfcfm
smSrem moderniho mySlenf, bere se zffdka v Uvahu. Egyptska civilizace nebyla
vysledkem ,vyvoje‘ - bylo to dSdictvi.*
West byl egyptologickemu establishmentu po mnoho let tmem v oku. Avsak
i mnozt predstavitele tradicnejsfho pojeti pfipustili svflj udiv nad tfm, jak nah-
le se egyptska civilizace objevila. Tento problem shmul Walter Emery, profe-
sor egyptologie na Univerzite v Londyne:
V dob6 pfibliznS 3400 let pred Kristem doslo v EgyptS к velke zmSnS a zemS
rychle pfesla ze stadia neoliticke kultury se slozitym kmenovym charakterem do
stadia dobfe organizovane monarchic...
Zaroven se objevuje znalost pisma, skvSle urovnS dosahuje monumentalnf ar-
chitektura, umSnf a femesla, a vsechny stopy ukazujf na existenci blahobytne kul-
tury. Toho vSeho bylo dosazeno bShem ротёгпё kratkSho obdobf, nebot’ tyto za-
sadnf гтёпу pisma i architektury jako by vznikly tdm£f Si zcela bez prupravy.9
Jednfm vysvStlenfm by proste mohlo byt, ze za svdj nahly a pfevratny kultumi
rozvoj vdecf Egypt nejake jine zname civilizaci starovekeho sveta. Z nich se
jako nejpravdepodobnejsf jevf Sumer v Mezopotamii na Dolnfm Eufratu. Pfes
mnohe zakladnf rozdfly ukazujf na spojenf mezi temito dvSma oblastmi nej-
rflznejsf spolecne stavebnf techniky a architektonicke styly.10 Ale zadna z techto
podobnostf nenf natolik silna, aby poskytla duvod к soudu, ze toto spojenf
bylo pffcinne povahy, kdy jedna spolecnost ovlivnila druhou. Opak je prav-
dou, jak pf§e profesor Emery:
Pusobf to na nas dojmem nepnmeho spojenf a mozne existence tfetf strany, jejiz
vliv se rozsffil jak na Eufrat, tak na Nil... Modern! uSenci nechtSji pfipustit mo£-
nost imigrace do obou oblasti z n6jak6 hypoteticke a dosud neobjevene Sasti svSta.
(AvSak) tfetf strana, jejfi kulturnf vydobytky byly pfedany nezavisle na sobS jak
Egyptu, tak Mezopotamii, by nejlSpe vysvStlovala jak spoleSnS rysy, tak podstatnS
rozdfly mezi оЬёта civilizacemi."
Mimo jine vrha tato teorie svetlo na tajemnou skuteCnost, ze Egypt’ane
i Sumerove z Mezopotamie zfejme uctivali v podstate totozna lunamf boz-
stva, ktera patff mezi nejstarSf v jejich panteonech (Thoth u Egypt’anu, Sin
u Sumer ft).12 Pfednf egyptolog sir E. A. Wallis Budge pfse, ze „podobnost
mezi temito dvema bozstvy je pfiliS velka na to, aby byla nahodna... Bylo by
nespravne tvrdit, ze si je Egypt’ane vypujcili od Sumeru nebo Sumerove od
Egypt’anu, ale je mozno pfipustit, ze si vzdelanci obou narodu vypujcili sve
nabozenske systemy z nqakeho spolecneho, avsak neobycejne stareho zdro-
je.“13
Otazka tedy stojf takto: Co byl ten „spolecny, ale neobycejne stary zdroj“,
ona „hypoteticka, ale dosud neobjevena cast sveta“, ona pokrocila „tfetf stra-
127
na“, о niz hovon jak Budge, tak Emery? A jestlize zanechala v Egypte a Me-
zopotamii dedictvf vysoke kultury, proc by totez nemohla udelat i ve Stfednf
Americe?
Argument, ze v Mexiku civilizace ,,odstartovala“ mnohem pozdqi nez na
Stfednfm VychodS, neobstojf. Je totiz docela dobfe mozne, ze pocatecm im-
puls pfisel na obou mfstech ve stejnou dobu, ale jeho vysledek ze byl naprosto
rozdflny.
Podle tohoto scenafe by civilizatofi dosahli v Egypte a v Sumeru skvelych
uspechfl a vytvofili tam trvale a vyznamn£ kultury. V Mexiku by v§ak naopak
(a stejne tak zfejme i v Peru) doslo к nejakemu vaznemu zbrzdenf - snad po
dobrem startu, kdy byly vytvofeny giganticke катеппё hlavy a reliefy vousa-
tych muzu, nasledoval rychly upadek. SvStlo civilizace se nikdy zcela nevy-
tratilo, ale к zlepsenf doslo teprve kolem roku 1500 pf. n. 1., v takzvane ,,ol-
тёскё ёfe“. V t6 dobe by byla velka sochafska dfla uz za§la vekem jako davnf
svёdkovё minulosti пезтхтё duchovnf sfly a jejich zapomenuty puvod opfe-
deny pavucinou mytu о obrech a vousatych cizincfch.
Je-li tomu tak, hledfme mozna do tvaff z mnohem vzdalenejSf minulosti,
nez si pfi pohledu do mandlovych ocf jed^ z cemoSskych hlav nebo na hrana-
te, ostfe fezanё Ьё1о88кё rysy „Strycka Sama“ pfedstavujeme. Nenf zdaleka
петогпё, ze tato velka dfla uchovavaji podoby lidi ze zmizelych civilizaci,
zahmujfcfch nekolik ruznych etnickych skupin.
Teorie „hypoteticke tfetf strany“ aplikovana pro Stfednf Ameriku vypada
v kostce takto: civilizace staroveteho Mexika se nevynofila bez vnejsiho vli-
vu a nevynofila se ani jako vysledek vlivu ze Stareho sveta. Misto toho pfejaly
v nёjakё пекопеёпё vzdale^ minulosti jistё kultury jak v Моуёт, tak ve Sta-
гёт svete dedictvf vlivu a mySlenek od tfetf strany.
Z Villahermosy do Оахаку
Nez jsem odjel z Villahermosy, navstfvil jsem CICOM, Centrum pro vyzkum
kultur СИтёкй a Mayu (Centre for Investigation of the Cultures of the Olmecs
and Maya). Chtel jsem od tamnich vedcfl zjistit, zda se v oblasti nachazeji
nejaka vyznamna о1тёска naleziste. К тёти pfekvapenf mi poradili, abych
se podival kousek ddl. Stovky kilometru na severovychod, v mfste Monte Al-
ban v provincii Oaxaca, агсЬео^оуё zfejme objevili „olmekoidnf ‘ artefakty
a fadu геНёГй, ktere pokladali za zobrazeni samotnych О1тёкй.
Rozhodli jsme se se Santhou jet z Villahermosy pffmo na Yucatansky polo-
ostrov, lezici severovychodne. Cesta do Monte Alban pfedstavovala velkou
zajfzd’ku, ale rozhodli jsme se ji udelat v nadeji, ze nam pomuze vrhnout vice
вуёйа na О1тёку. Krome toho jsme si slibovali atraktivnf pfejezd vysokych
hor do srdce skryteho udolf, v nemz mesto Oaxaca lezf.
128
Jeli jsme temef zapadne kolem ztraceneho nalezi§te La Venta, znovu kolem
Coatzecoalcos a kolem Sayuly a Loma Bonity az na kfizovatku cest u Tux-
tepeku. Cestou jsme postupne nechavali za zady krajinu znicenou a pospine-
nou naftafskym prumyslem, pfejeli jsme dlouhe mzke kopce s kobercem buj-
пё zelene travy a uhanSli mezi poli se zralou urodou.
V Tuxtepeku, kde uz skutefine zadmaly sierry, jsme prudce odbofiili na jih
po ddlnici 175, vedoucf do Оахаку. Na таре byla pfed nami sotva polovina
vzdalenosti, kterou jsme ujeli z Villahermosy. Ukazalo se vsak, ze cesta je
slozitou, vycerpavajfcf a zfejme nekonecnou serii ostrych zatacek - uzkych,
klikatych a strmych - ktere vedou jako schodiste do nebes az к тгакйт. Vedla
nds mnoha ruznymi vrstvami horske vegetace, z nichz kazda si zabrala sve
vlastnf klimaticke utociste, az nas dovedla nad oblaka v mfste, kde na obffch
farmach kvetly povedome rostliny podobne triffidtim Johna Wyndhama a vy-
tvafely neskutecnou a nadpozemskou krajinu. Ujet 700 kilometru z Villaher-
mosy do Оахаку nam trvalo dvanact hodin. Na konci cesty jsem mel race р1пё
puchyra od toho, jak jsem na cetnych prudkych zatackach pffli§ pevne a pfflis
dlouho svfral volant. Pfed ocima se mi delaly mzitky a stale jsem videl zavrat-
пё propasti, ktere jsme objfzdeli na dalnici 175 v horach, kde rostli ti nesku-
tecnf triffidi.
Mesto Oaxaca proslavily коиге1пё houby, marihuana a D. H. Lawrence
(ktery tu ve dvacatych letech napsal a umfstil cast deje вуёЬо romanu Opereny
had). Mfsto ma v sobe stale cosi ЬоЬёгткёЬо a dlouho do noci unasf proud
nadse^ho vzruseni davy lidf, naplnujfcf jeho bary a kavamy, йгкё dlazdёnё
ulice, $1агё budovy a prostoma nanresti.
Zaplatili jsme si pokoj s vyhledem na jedno z otevfenych nadvofi v hotelu
Las Golondrinas. Postel byla pohodlna a obloha nad nami plna hvezd, ale
i kdyz jsem byl unaven, nemohl jsem usnout.
Byla to myslenka na civilizatory, ktera mi nedala spat... na уои5а1ё bohy
a jejich spolecnfky. V Mexiku, stejng jako v Pera, se zfejme setkali s nezda-
rem. Vyplyvalo to z legend, ale nejen z nich, jak jsem objevil, kdyz jsme pfistiho
rana dorazili do Monte Alban.
21 Chram valecniku v Chichen Itza, Yucatan, Mexiko. V popredi je
modla Chacmool, zirajici na zapad, svetovou stranu tradicne spojovanou
se smrti. V pozadi, v zadni casti chramu za modlou je videt obetni oltaf
podpirany mzkymi sloupy. Talfr, ktery modla drzi na bfise, se uzival na
zachycem cerstve vynatych srdci lidi obetovanych ve vire, ze jejich smrt
muze oddalit prfchod konce sveta.
Nahore: 22 Kukulkanuv/Quetzalcoatluv chram v Chichen Itza. Umisteni teto uzasne
pyramidy vyzadovalo vyspelych geodetickych znalostf. Vysledkem je zvlastm
predstavem svetel a stinu, ktere nastava s dokonalou pfesnosti v dobe jami a podzimm
rovnodennosti. V techto dnech vytvafeji svetelne efekty iluzi obrovskeho hada,
vinouciho se po severmm schodisti.
Dole: 23 a 24 Вост a pfedni pohled na Oltaf detske obeti, objeveny v La Vente
a spojovany s Olmeky - takzvanou „matefskou kulturou“ Stfednf Ameriky, protoze je
nejstarsi dosud identifikovanou kulturou.
Na protejsi strane: 25, 26, 27, 28 Ruzne „Olmecke hlavy“. Kazda vazi 60 tun
a zobrazuje rasovy typ v Americe cizi.
29,30,31,32 Tato
vyobrazem byla
nalezena spolecnS
se silne negroidmmi
olmeckymi hlavami
ve stejne stare
archeologicke vrstve
(v La Vente a Monte
Alban) a znazornuji
vousate postavy
belosskeho typu.
Stredoamericky buh
Quetzalcoatl je stejne
jako andsky Virakoca
popisovan jako vysoky,
vousaty muz bile pleti.
Nahore: 33 Skulptura z olmeckeho naleziste v La Vente, zvana „Muz
v hadu“. Vsimnete si krfzu ve tvaru pfsmene X na pokryvce hlavy
a srovnejte je s pfedkresfanskou symbolikou krfzu a hadu nalezenou na
jinych mistech - napnklad v Tiahuanaku v Andach a ve starovekem
Egypte. Vsimnete si take podivne mechanickeho vzhledu „opereneho
hada“, pripomfnajfciho stroj, uvnitr nehoz je muz usazen.
Dole: 34 Chram napisu, elegantni stupnovita pyramida v klasickem
mayskem sfdlisti v Palenque.
Protejsi strana nahore vlevo: 35 Hrobka uvnitf Chramu napisu.
Predpoklada se, ze je v ni pohfben Pacal, vladce Palenque.
Nahore vpravo: 36 Relief na viku sarkofagu pfedstavuje dalsi podivne
mechanickou kresbu, zobrazujfcf muze, ktery jako by sedel uvnitr
jakehosi stroje.
Dole vlevo: 37 Skupina model na plosine pyramidy v Tule v Mexiku.
Dole vpravo: 38 Detail zbrane, kterou drzi jedna
z model. Stfedoamericke legendy hovoff о zbranich zvanych xiuhcoatl,
„ohnivych hadech“, ktere vyzafovaly ohnive paprsky, schopne proniknout
do lidskeho tela a roztrhat je.
Na teto strane nahore: 39 Kouzelnikova pyramida v Uxmalu. Mayske
povesti tvrdf, ze tuto temef 40 metru vysokou pyramidu postavil behem
jedine noci trpaslik s nadpfirozenymi schopnostmi.
Nahore: 40 Vyletnfci z Mexico City se shromazduji v blfzkosti vrcholu Mesfcni
pyramidy v Teotihuacanu a dfvajf se na astronomicky orientovanou osu zvanou Cesta ci
Ulice mrtvych, na jejfz vychodnf strane se tycf ohromna masa Slunecnf pyramidy.
Kultura, ktera Teotihuacan zalozila, je pro historii ztracena.
Dole: 41 V popredf Slunecnf a za nf Mesfcni pyramida pri pohledu z Quetzalcoatlova
chramu
19. kapitola
Dobrodruzstvi v podsveti, cesty ke hvezdam
Teorie, Jiypoteticke tfeti strany“ vysvdtluje podobnosti i zasadnf rozdfly mezi staro-
vekym Egyptem a starovekou Mezopotamii pfevzetim spolecneho civilizacnfho
dedictvi od tehoz davneho pfedchddce. Nikdo se vazne nezaobfral tim, kde se tato
prapuvodni civilizace nachazela, jake byla povahy nebo kdy vzkvetala. Je neviditel-
na jako ceme dfry ve vesmfru. Pfesto muzeme jeji existenci vydedukovat z ucinku
na veci, ktere jsou viditelne - v tomto pffpade civilizace Sumeru a Egypta.
Je mozne, ze tentyz tajemny pfedchudce, tentyz neviditelny zdroj vlivu za-
nechal sve stopy i v Mexiku. Je-li tomu tak, ocekavali bychom, ze mezi staro-
vekou civilizaci Mexika a civilizacemi Sumeru a Egypta najdeme kultumf
podobnosti. Odekavali bychom take, ze narazime na hluboke rozdfly, prame-
nfcf z dlouheho obdobf oddeleneho vy voje, kterymi tyto oblasti prosly v histo-
rickych dobach. Protoze v§ak byly Sumer a Egypt v historicke dobe v pravi-
delnem kontaktu, pfedpokladali bychom, ze rozdfly mezi nimi budou mens!
nez rozdfly mezi obema stfedovychodnfmi kulturami a kulturami vzdalene
Stfednf Ameriky, protoze pfed ,,objevenim“ Noveho sveta Kolumbem v roce
1492 byly kontakty s mm vetsinou pouze nahodile, povrchnf a obcasne.
Pojidaci mrtvych, pozemske prisery, hvezdnf kralove, trpaslici
a dalsi pribuzni
Z nejakeho zvldstnfho, dosud nevysvetleneho duvodu si staff Egypt’ane zvlast’
oblibili a ctili trpaslfky.1 Stejnou uctu к nim chovali i civilizovand narody sta-
roveke Stfednf Ameriky v dobe Olmeku.2 V obou pfipadech se vefilo, ze tr-
paslici jsou v pfimem spojenf s bohy.3 A v obou pfipadech byli trpaslici obli-
benymi tanedniky a jsou tak i zobrazovani v umdleckych dflech.4 V egyptskem
rane dynastickem obdobf pfed vice nez 4500 lety byl knezimi v Heliopoli
obzvldSf uctivan ,,Ennead“ devfti vSemocnych bozstev.5 Ve vsemocny system
devfti bozstev verili ve Stfednf Americe take Aztekove a Mayove.6
130
Posvatna kniha starych Kice Mayfl Mexika a Guatemaly Popol Vuh obsa-
huje nekolik pasazf, z kterych je jasne patma vira v „hvezdne znovuzrozem“ -
pfevtelenf mrtvych do hvezd. Napfiklad pote, co byla hrdinska dvojCata jme-
nem Hunahpu a Xbalanque zabita, „vznesli se v proudu svetla a okamzite
vystoupili na oblohu... Pak se osvetlila klenba nebes i tvaf zeme. A pfebyvali
na obloze.“7 Zaroven vystoupalo vzhflru i ctyfi sta druhfl obou dvojcat, kteff
byli rovnez zabiti, „a tak se stali opet druhy Hunahpu a Xbalanque a zmenili
se v hvezdy na obloze“.R
Vetsina bajf о bozskem krali Quetzalcoatlovi se, jak jsme videli, soustfed’u-
je na jeho skutky a ucitelskou cinnost civilizatora. Jeho stoupenci ve starove-
kem Mexiku vsak take vefili, ze jeho lidska podoba proSla zazitkem smrti a ze
se pote znovu narodil jako hvezda.9
Musi nam proto pfipadat pfinejmensim podivne, ze vira, ze zesnuly faraon
se znovu narodi jako hvezda, byla hlavnim pilffem statniho nabozenstvf
v Egypte doby pyramid pfed vice nez 4000 lety.10 Aby se usnadnil rychly pfe-
rod mrtvdho monarchy na nebesi'ch, odffkavaly se ritualnf zaklinacf for-
mule: „6, krali, jsi velkou hvezdou, druhem Orionu, ktery pluje s Orionem
oblohou... vystoupfs z vychodnf strany oblohy, a az pfijde tvflj cas,
budes obnoven, budes omlazen, az pfijde tvflj cas...““ Na souhvezdf Orionu
jsme narazili uz na plosine Nazca a nesetkali jsme se s nfm napo-
sled...
Zamefme se ted’ na staroegyptskou Knihu mrtvych. NSktere jejf cash jsou
tak stare jako Egypt sam a je to jakysi ,,bedekr“ pro stehovam du§f. Radi ze-
snulemu, jak pfekonat nebezpeci posmrtneho zivota, umoznuje mu pfijmout
podobu nekolika mytickych tvorfl a vybavuje jej hesly nutnymi pro pfipustem
do rflznych stupnu ci urovni podsvetf.12
Je to jen nahoda, ze si narody Stfednf Ameriky uchovavaly podobnou vizi
о nebezpeci'ch posmrtneho zivota? Vseobecne se vgfilo, ze se podsvetf skladd
z devfti vrstev, ktere zesnuly procestuje behem ctyf let a cestou bude pfekona-
vat pfekazky a nebezpeci'.13 Vrstvy mely vse vypovfdajfci jmena jako „mfsto,
kde se srazf hory“, „mfsto, kde se vystfelujf sfpy“, „hora nozfl“ a tak dale. Jak
ve Stfednf Americe, tak v Egypte se vefilo, ze zesnuly cestuje podsvetfm ve
clunu v doprovodu „bohfl veslaffl“, kteff jej pfevazejf od jednoho stupne
к druhemu.14 Zobrazem' teto sceny se naslo v hrobce „Dvojiteho hfebene“,
vladce mayskeho mesta Tical v osmem stoleti'.15 Podobne obrazy se objevujf
po celem Udolf kralfl v Homfm Egypte, zejmena v hrobce Tuthmose Ш., farao-
na osmnacte dynastie.16 Je to nahoda, ze mezi pasazery v barce mrtveho farao-
na i v kanoi, v nfz vykonava svou posledm' cestu Dvojity hfeben, je pes nebo
bflh s psi hlavou, ptak nebo bflh s ptacf hlavou a opice nebo bflh s opidf hla-
vou?17
Sedma vrstva staromexickeho podsvetf se jmenovala Teocoyolcualloya:
„misto, kde selmy pohlti srdce“.IR
131
Je to nahoda, ze jeden ze stupnfl staroegyptskeho podsvetf, „Sin soudu“,
obsahoval temef totoznou skupinu symbolfl? V tomto kritickem miste bylo
srdce zesnuleho vyvazovano pfrkem. Kdyz bylo srdce zatezkano hffchy, zvra-
tilo rovnovahu. Buh Thoth si zapsal na tabulku rozsudek a srdce okamzite
pohltila hrflzna pfisera, zcasti krokodyl, zcasti hroch, zcasti lev, zvana „Pojf-
dac mrtvych".19
Nakonec se zase vratime к Egyptu doby pyramid a privilegovanemu posta-
venf faraona, jez mu umoznovalo vyhnout se utrapam podsvetf a zrodit se
znovu jako hvezda. Jednou soucasti tohoto procesu byly ritualni zaffkacf for-
mule. Stejne dulezity byl tajemny obfad zvany „otevfranf ust“, provadeny podle
archeologfl vzdy po smrti faraona uz od pfeddynastickych dob.20 Vykonaval
jej nejvyssi knez se ctyfmi pomocniky a pouzival к nemu peshenkhef, obfadni
fezny nastroj. Jfm „otevfel usta“ zesnuleho krale-boha, a tak mu zajistil vzkfi-
senf na nebesich. Na zachovanych reliefech a obrazcfch ukazujfcfch tento ob-
fad je jasne videt, ze nastrojem peshenkhef se mumifikovanemu telu zasadil
tezky uder.21 Nedavno se objevily dflkazy, podle kterych jako mfsto tohoto
obfadu slouzila zfejme jedna z komor ve Velke pyramide v Gfze.22
Tento obfad ma v Mexiku sve podivne, znetvofene dvojce. Zmfnili jsme se
о panujfcfm zvyku konanf lidskych obeti v dobach pfed konkvistou. Je snad
nahoda, ze mistem obetovanf byla pyramida, obfad provadel nejvyssf кпёг
a ctyfi pomocmci, ze se feznym nastrojem, obetnfm nozem, zasadil telu obeti
tezky uder a ze se vefilo, ze duse obeti vystoupf pffmo do nebes a vyhne se tak
uskalfm podsvetf?23
Jak se tyto ,,nahody“ ddle hromadf, bylo by namiste uvazovat, zda tu ne-
existuje nejaka skryta spojitost. V tom nas jen utvrdf zjistenf, ze po cele Stfed-
nf Americe se ve vyznamu „obetovat" vseobecne pouzfva termm p’achi, zna-
menajfcf totez co „otevfft usta“.24
Co kdyz tedy zvlastnf shody okolnosti, se kterymi se setkavame v od sebe
tak vzdalenych zemepisnych oblastech a v rflznych historickych obdobfch,
nejsou jen fadou pfekvapivych nahod, ale nejakou nejasnou a pfekroucenou
spolecnou vzpomfnkou, jejfz pflvod lezf v pfedaleke minulosti? Je nepravde-
podobne, ze by egyptsky obfad otevfranf list pffmo ovlivnil mexicky obfad se
stejnym nazvem (ci snad naopak). Vylucuji to zasadnf rozdfly mezi obema
obfady. Avsak urcite je mozne, ze jejich shodne rysy mohou byt pozflstatkem
spolecne sdfleneho odkazu, pfejateho od nejakeho spolecneho pfedchfldce.
Narody Stfednf Ameriky nalozily s tfmto odkazem svym zpflsobem, Egypt’ane
take svym, ale jak ti, tak oni zachovali spoleCnou symboliku a pojmenovanf.
Nemflzeme se zde dal sffit о tom, jaky smysl mela tato pradavna a zarazeji-
cf spojitost, о nfz egyptske i stfedoamericke pamatky vypovfdajf. Nez vsak
postoupfme dale, stoji za zmfnku, ze podobna „spojitost" existuje i mezi myty
pfedkolumbovskeho Mexika a Sumeru v Mezopotamii. Dflkazy opet napovf-
dajf, ze §lo spfse о ddvneho spolecneho pfedchfldce nez о pffmy vliv.
132
„Oannes44 je reeky tvar sumerskeho jmena Uan, oznadujiciho obojzivelnou
bytost popsanou v Casti 2, ktera pry pfinesla do Mezopotamie vymozenosti
civilizace.25 Povesti stare nejmene 5000 let vypravdji, ze Uan zil pod mofskou
hladinou a kazde rano vystupoval z vod Perskeho zalivu, aby civilizoval a udil
lidstvo.28 Je to jen nahoda, ze v jazyce Mayfl uaana znamena „ten, kdo sfdlf ve
vode44?27
Pfipomenme si Tiamat, sumerskou bohyni oceanfl a sil primitivniho chao-
su, vzdy zobrazovanou jako vse plenfci nestvflru. Podle mezopotamske po-
vesti se Tiamat postavila ostatmm bohflm a rozpoutala nicivou apokalypsu,
ale nakonec byla znicena nebeskym hrdinou Mardukem:
Tiamat otevfela usta, aby jej spolkla.
Pfihnal zly vftr, takze nemohla usta zavnt.
Bficho jf zaplnily strasne vStry. Srdce se zastavilo,
dal тё1а usta dokofan otevfena.
Nechal let6t sip a ten jf pronikl do bficha.
Vytrhl jf vnitrnosti a roztrhal srdce,
zbavil ji moci a pfipravil ji о zivot,
srazil jejf t£lo к zemi a postavil se na nSj.28
Co byste delali po takovem cinu?
Marduk si vedel rady. Kdyz si prohlizel nestvflmou mrtvolu sve protivnice,
„pocal umelecke dflo“29 a v hlave se mu zacal rodit velky plan stvofenf sveta.
Nejprve rozpfllil lebku Tiamat a rozfezal jf tepny. Pak ji „jako ususenou rybu“
rozlomil na dve casti, jednu polovinu pouzil jako stfechu nebes a druhou jako
povrch zeme. Z jejich prsou vytvofil hory, z jejich slin oblaka a z jejich oci
nechal vytekat feky Tigris a Eufrat?0
Je to zvlastm a kruta povest a je velmi stara.
Staroveke civilizace Stfednf Ameriky mdly svou vlastnf verzi tohoto pfibe-
hu. V nf hral roli Marduka Quetzalcoatl ve sve podobe boha stvofitele, zatim-
co roli Tiamat hrala Cipactli, „Velka pozemska pfisera44. Quetzalcoatl uchopil
Cipactli za udy, „kdyz plavala v prvopocatednich vodach, a rozskubnul jejf
telo na poloviny a z jedne casti vytvoril oblohu a z druhe zemi“. Z jejich vlasfl
a kflze vytvoril travu, kvetiny a byliny, ,,z jejich odi studanky a prameny,
z jejich ramen hory14?1
Jsou tyto zvlastm podobnosti mezi sumerskymi a mexickymi myty pouhou
ndhodou, a nebo v nich zanechala sve otisky kultura ztracene civilizace? Je-li
tomu tak, pak mohly byt tvafe hrdinfl teto prapflvodnf kultury opravdu vytesa-
ny do kamene a po cela tisfciletf pfedavany jako qdkaz, nekdy viditelny, jindy
pohfbeny, az je nakonec vykopali archeologove nasi dry a opatfili nalepkami
jako „Olmecka hlava44 a „Strycek Sam44.
Tvafe techto hrdinfl se objevuji i v Monte Alban, kde v§ak vypravdji smut-
ny pfibeh.
133
Monte Alban
Monte Alban: Pad hrdych muzu
Monte Albdn, naleziste stare udajne asi 3000 let,32 stoji na rozlehlem umele
zarovnanem vrcholu kopce s vyhledem na Oaxaku. Tvoff jej velky obdelnfko-
vy prostor Grand Plaza, obklopeny skupinou pyramid a dalsfch budov, v je-
jichz rozlozeni je pfesny geometricky vzajemny vztah. Uspofadany a symet-
ricky plan mista navozuje pocit harmonie a rovnovdhy.
Podle rady CICOM, ktere jsem navStfvil pfed odjezdem z Villahermosy,
jsem zamffil nejprve do nejkrajnejSiho severozapadnfho rohu naleziste v Mon-
te Alban. Nedbale navrSeny se о stranu nfzke pyramidy opfraly pfedmety,
pro ktere jsem sem vazil cestu: nekolik desftek vytesanych stel, zobra-
zujicfch demochy a belochy... rovnocenni v zivote... rovnocennf ve smr-
ti.
Jestlize v dejinach opravdu doslo к ztrdte velke civilizace a jestlize ndm
tyto skulptury vypravely Cast jejfho pnbehu, pak nam pfedavaly poselstvf
о rovnosti ras. Nikdo, kdo videl hrdost a cftil charisma velkych cemoSskych
hlav z La Venty, by nemohl vazne pfedpokladat, ze pflvodni pfedlohou techto
mistrovskych soch by byli mohli byt otroci. A ani vousatf muzi s uzkymi obli-
Ceji nevypadali na to, ze by byli ochotni pfed пёкут sklonit hlavu. I oni meli
postoj aristokratfl.
134
V Monte Alban byl vsak do kamene vytesan zaznam upadku techto pano-
vadnych muzu. Nezdalo se, ze by je vytvofili titi'z lide, jez vytvofili sochy
v La Vente. Jejich femeslna uroven na to byla pfflis nfzka. AvSak bez ohledu
na to, kdo byli tito umelci a о kolik horsf byla jejich prace, bylo jiste, ze
se pokouseli portretovat tytez negroidnf pfedlohy a tytez bile muze s kozi
bradkou, ktere jsem videl v La Vente. Tam sochy odrazely sflu, moc a vita-
lity. Zde v Monte Alban byli z pozoruhodnych cizincu mrtvoly. Vsichni byli
nazf, vetsina vykastrovana, nekteff byli stoceni do klubi'cka, jako by se chte-
li vyhnout pnvalu uderd, dalsi lezeli bez zivota s ochable roztazenymi
udy.
Podle archeologu zobrazujf reliefy „mrtvoly veznu zajatych v bitve“.33
Jakych veznfl? Odkud?
Pochazeli pfece ze Stfednf Ameriky, z Noveho sveta, z doby tisfce let pfed
Kolumbem, nebylo tedy zvlastm', ze tyto podoby obeti boju neukazovaly ani jedi-
neho domorodeho Americana, ale pouze a vylucne rasove typy ze Stareho sveta?
Ortodoxnf akademici to z nejakeho duvodu nepokladajf za podivne, i kdyz
podle jejich vypoctu jsou plastiky nesmfme stare (pochazeji z obdobf mezi
1000 a 600 pf. n. I?4). Так jako na jinych nalezistfch bylo toto casove zafa-
zem odvozeno z testfl na okolni organicke hmote, ne na samotnych plasti-
kach, ktere jsou vytesany na zulove stele, a proto je tezke je objektivne dato-
vat.
Odkaz
V Monte Alban byl nalezen dosud nedesifrovany, peclive vypracovany hiero-
glyficky napis,35 z vetsi casti vytesany do teze stely jako neumele belosske
a cernosske postavy. Odbomfci se shodujf, ze jde о „nejstarsf znamy pfsemny
dokument v Mexiku“.36 Bylo take jasne, ze lide, kterf tu zili, byli vynikajfcfmi
stavebniky a zaobfrali se astronomif vice, nez bylo obvykle. Byla zde observa-
tof, jejiz zvlastmm zpflsobem zaspicatela budova se odchylovala о 45° od hlavni
osy (ktera byla od severojizniho smeru zameme о nekolik stupnfl odklonena).37
Kdyz jsem se do nf vplfzil, nasel jsem bludiste malych uzkych tunelfl
a pfikrych vnitfmch schodiSt’, jimiz bylo mozno pozorovat rflzne useky oblohy.38
Lide z Monte Alban zanechali podobne jako lide z Tres Zapotes jasne do-
klady svych matematickych znalosti ve forme vypoctu z tecek a carek.391 oni
pouzfvali pozoruhodny kalendaf,40 zavedeny Olmeky, spojovany vsak vice
s pozdejsfmi Mayi,41 pfedpovfdajfcf konec sveta na 23. prosinec roku 2012.
Byl-li kalendaf a posedlost casern soucasti odkazu davne a zapomenute ci-
vilizace, pak Mayove jiste byli nejvemejsi'mi a nejnadanejsi'mi dedici tohoto
odkazu. ,,0as,“ jak napsal archeolog Eric Thompson v roce 1950, „byl nejvys-
135
sim tajemstvfm nabozenstvf Мауй, pfedmetem prostupujfcfm jejich myslenf
v rozsahu, ktery nema v dejinach lidstva obdoby.“42
Jak jsem dal pokrafioval na svych cestach po Stfednf Americe, cftil jsem se
do bludiste teto zvlaStnf a uzasne zahady zatahovan stale hloubeji.
20. kapitola
Deti prvnich lidf
Palenque, provincie Chiapas
Snasel se vecer. Sedel jsem pffmo pod severovychodnfm rohem mayskeho
Chramu napisu a hledel к severu pfes tmavnoucf dzungli, kde zemg kiesala
к zaplavove roving feky Usumacinty.
Chram se skladal ze tff komor a rozkladal se na vrcholu devitistupnove
pyramidy vysoke temef 30 metru. V cistych a harmonickych linifch stavby
bylo cosi kfehkeho, nikoliv vsak slabosskeho. Jakoby vrostla do zeme budila
pocit sfly a vytrvalosti - vytvor Ciste geometrie a imaginace.
Po sve pravici jsem videl Palac, prostomy obdelnikovy komplex na pyra-
midalni zakladne, kteremu dominovala uzka Ctyfpatrova vez, pouzfvana zfej-
me knezfmi jako hvezdama. f
Kolem mne, tam kde pfeletovali ze stromu na strom pestrobarevm papous-
ci, se rozkladala fada dalsich nadhemych staveb, napfll pohlcenych pronikajf-
cim pralesem. Byl zde Chram listoveho kffze, Chram Slunce, Chram vypoctd
a Chram Iva - vsechno jmena vytvofena archeology. Nenavratne ztraceno bylo
pfilis mnoho z toho, о co Mayove usilovali, na cem jim zalezelo, v co vefili
a co si pamatovali z dffvejsfch dob. Ackoli jsme se uz davno nauSili Cist jejich
data, teprve nyni zaciname delat pokroky v lustenf jejich slozitych hieroglyfti.
Vstal jsem a vystoupal posledmch par schodu do ustfedm komory chramu.
Do zadni steny byly zasazeny dve velke sede desky a na nich bylo v uspofada-
nych fadach jako figurky na sachovnici vyryto 620 jednotlivych mayskych
glyfu. Mely tvar lidskych i nestvumych tvafi, ktere byly doprovazeny prople-
tenym bestiafem mytickych tvoru.
Co se tu sdelovalo? To nikdo s jistotou nevf, protoze napisy, ktere jsou
smesi obrazkovych slov a fonetickych symbolti, dosud nebyly zcela rozluste-
ny. Uz ted’ je vsak jasne, ze fada glyffl se vztahuje к epocham pfed tisici let
a hovoff о lidech a bozich, vystupujfcfch v prehistorickych udalostech.1
137
Palenque
Pacalova hrobka
Nalevo od hieroglyffl bylo do velkych plochych kamenfl podlahy chramu za-
pusteno pfikre vnitfni schodiste dolu. Vedlo do mfstnosti pohfbene hluboko
v nitru pyramidy, kde se nachazela hrobka vladce Pacala. Schody tvofene vy-
lestenymi vapencovymi bloky byly uzke a pfekvapive kluzke a vlhke. Rozsvi-
til jsem baterku, natodil jsem se ke strane a velice opatrne jsem schazel dolu
do tmy a opfral se pfitom о jizni stenu.
Od sveho zapecetCni v roce 683 az do cervna 1952, kdy mexicky archeolog
Alberto Ruz vyzvedl ploche kameny v podlaze chramu, bylo toto vlhke scho-
diste tajnym mistem. Ruz mel tu cest, ze se stal prvnim muzem, ktery uvnitf
americke pyramidy песо takoveho objevil, protoze druha takova hrobka byla
v Palenque nalezena az v roce 1994.2 Stavitele zamerne zaplnili schodiste ka-
menou drti a trvalo Ctyfi dalsi roky, nez je archeologovd zcela vycistili
a dostali se az na dno.
Tam vstoupili do uzke komory se sedlovou klenbou. Pfed nimi na podlaze
lezely tlejfcf kostry peti nebo snad Sesti obetovanych mladych lidi. Na zadni
138
stenC komory bylo vid6t velkou trojuhelnfkovou kamennou desku. Kdyz ji
Ruz odstranil, narazil na pozoruhodnou hrobku. Popsal ji jako „obrovskou
mfstnost, jakoby jeskyni vytesanou do ledu, jejfz steny a strop byly ohlazeny
do uzasnych tvaru, Si snad opustenou kapli s kopulf zahalenou do stalaktito-
vych zavesfl a podlahou, z nfz jako voskove svice vyrustaly tluste stalagmi-
ty“?
Mfstnost mela rovnez sedlovou klenbu, byla 9 metrii dlouha a 7 metrfi vy-
soka. Stukovy relief na zdi zobrazoval kracejfcf postavy Bohu noci, devatero
bozstev, ktera vladla hodinam tmy. Ta hlidala velky monolitovy sarkofag upro-
stfed, zakryty bohate zdobenou kamennou deskou. Uvnitf sarkofagu lezela
kostra vysokeho muze, zakryta pokladem z nefritovych sperku. Na pfedni strane
lebky mel pfipevnenou mozaikovitou posmrtnou masku tvofenou 200 kousky
nefritu. Pfedpoklada se, ze ostatky patfily Pacalovi, ktery byl v sedmem stole-
tf n. 1. vladcem Palenque. Napisy sdelovaly, ze vladafi bylo v dobe smrti osm-
desat let, avsak nefritem zakryta kostra nalezena archeology v sarkofagu pat-
fila muzi о polovinu mladsi'mu.4
Sestoupil jsem az na konec schodiste, asi dvacet sest metru pod podlahu
chramu, prosel jsem komorou, kde byly nalezeny kostry obetovanych, a pff-
mo pfed sebou jsem spatfil Pacalovu hrobku. Vzduch byl zatuchly, byl citit
plfsni a vlhkou hnilobou a byl pfekvapive chladny. Sarkofag, zasazeny do pod-
lahy hrobky, mel zvlastnf tvar. Dole v nohou se napadne rozsifoval, stejne
jako staroegyptske schranky na mumie. Ту se vyrabely ze dfeva, a protoze se
casto nepokladaly, nybrz stavely ,,nastojato“, byvaly opatfeny Sirs! zakladnou.
Ale Pacalova rakev byla vyrobena z masivnfho kamene a byla jednoznacne
horizontalni. Prod si tedy maystf femeslnfci pfidSlavali praci s rozSffenfm jejf
zakladny, kdyz pfece vedeli, ze nebude slouzit zadnemu ucelu? Kopirovali
snad otrocky vzhled nejakeho prastareho vzoru dlouho po tom, co byl raison
d’etre pro jeho vzhled uz zapomenut?5 Je snad i Pacaltiv sarkofag-stejne jako
myty о nebezpecfch posmrtneho zivota - vyrazem spolecneho odkazu, spoju-
jfcfho staroveky Egypt se starovekymi kulturami Stfednf Ameriky?
Tezke kamenne vfko sarkofagu melo obdelnikovy tvar, bylo 25 centimetru
silne, 90 centimetru siroke a 3,80 metru dlouhe. Take ono bylo zfejme vytvo-
feno podle stejneho vzoru jako velkolepe zdobene bloky, uzfvane stary mi Egyp-
t’any к naprosto stejnemu ucelu. V Udoli kralu by rozhodne neptisobilo nijak
nepatficne. Ale byl tu jeden velky rozdfl. Scena vyryta na vfku sarkofagu se
nepodobala nicemu, co kdy v Egypte vzniklo. Ve svetle me svftilny se objevil
hladce vyholeny muz, obleceny do jakehosi tesne pfilehaveho trikotu, jehoz
rukavy a nohavice byly u zapesti a kotnfku zakonceny ozdobnymi manzetami.
Muz lezel zaklonSny na nfzkem sedadle, о ktere si opiral dolni Cast zad
a stehna, zatfmco jeho zatylek pohodlne spocival na jakesi operce hlavy,
a soustfedene hledel pfed sebe. Zdalo se, ze race jsou v pohybu, jako by obslu-
hovaly раку a ffdicf mechanismy, nohy mel bose, volne natazene pfed sebe.
139
Mel to byt Pacai, maysky krai?
Pokud ano, proc je zobrazen, jak obsluhuje nejaky stroj? Mayove udajne zad-
ne stroje nemeli. Dokonce pry ani neobjevili kolo. Konstrukce, о kterou se
Pacai opiral, vsak svymi postrannfmi panely, nyty, trubkami a jinymi mecha-
nismy daleko vic pfiponrinala nejake technicke zafizeni nez „pfechod zive
lidske duse do kralovstvi mrtvych44,6 jak prohlasil jisty odbomik, Si krale ,,ka-
cejiciho se do neviditelneho chftanu pozemske obludy44,7 jak se nas snazi pfe-
svedcit jiny expert.
Vzpomnel jsem si na „Muze v hadu44, olmecky relief popsany v 17. kapito-
le. I on vypada jako velmi naivni zobrazeni nejakeho stroje. Krome toho po-
chazi z La Venty, kde se vyskytuje v blizkosti nekolika postav vousaty ch belo-
chu. Pacalova hrobka je pfinejmensim о tisfc let mladsi nez poklady z La
Venty. Nicmene v tesne blizkosti kostry v sarkofagu se na§la mala nefritova
soska, a ta vypadala mnohem starsi nez ostatni pfedmety tu umistene. Zobra-
zovala starsiho belocha v dlouhem rouse a s kozi bradkou.8
Kouzelnikova pyramida
Uxmal, Yucatan
Jednoho boufkoveho odpoledne, 700 kilometrfl seveme od Palenque, jsem
zacal stoupat po schodech dalsi pyramidy. Byla to vysoka budova s pudory-
sem spiSe ovalnym nez ctvercovym a zakladnou asi 70 metrii dlouhou a 35
metru sirokou. К tomu byla dost vysoka a pfesahovala okolni plan о 35 met-
О
ru.
Od nepameti se tato vznesena stavba nazy va „Kouzelnikova pyramida44 nebo
take „Trpaslikflv dflm44 a opravdu vypada jak carodejny hrad. Tato jmena po-
chazejf z mayskych legend, podle nichz postavil celou budovu behem jedine
noci trpaslik s nadpfirozenymi schopnostmi.9
Schody, po kterych jsem vystupoval, mi pfipadaly stale nepfatelstejsf a uz§i.
Instinkt mi velel pfedklonit se, pfitisknout se ke stene pyramidy a uz se od nf
neodtrhnout. Misto toho jsem pohledl na hrozive zamracenou oblohu nad se-
bou. Ptaci krouzili v hejnech a divoce vfiskali, jako by hledali ukryt pfed hro-
zici katastrofou, a silna masa nizko lezicich тгакй, ktera uz pfed nekolika
hodinami zastfela slunce, kypela zmitana silnym vetrem.
Kouzelnikova pyramida nebyla rozhodne jedinou stavbou, spojovanou
s nadpfirozenymi silami trpasliku, jejichz architektonicke a zednicke doved-
nosti byly po cele Stfednf Americe proslule. „Stavitelske umeni jim bylo hrac-
kou,“ tvrdi se v jedne typicke mayske legende, „staSilo jim jen zapiskat
a tezke kameny se pfesunuly na mfsto.4410
140
С
Uxmal
Snad si ctenaf vzpomene na velmi podobnou povest, tvrdfcf, ze giganticke
kamenne bloky tajemneho andskeho mesta Tiahuanaka „se pfenasely vzdu-
chem za zvuku trumpety“."
Jak ve Stfedm Americe, tak ve vzdalenych Andach bylo tedy zazracne zve-
danf masivnfch kamenu spojovano s podivnymi zvuky.
Co z toho plyne? Mozna se pouhym rfzenim nahody v obou techto zeme-
pisne vzdalenych oblastech nezavisle na sobe vyvinuly dv6 temef shodne „pfed-
stavy“. Ale to se mi nezdalo pravdepodobne. Stejnou pozomost si zaslouzila
moznost, ze tyto pfibehy uchovavajf spolecnou vzpominku na davnou staveb-
ni techniku, umoznujici zvedat obrovske kamenne bloky ze zeme se „zazrac-
nou“ snadnostf. Je v teto souvislosti dfllezite, ze ve starovekem Egypte se
uchovaly vzpominky na temef stejne zazraky? Podle jedne typicke povesti
tam jeden kouzelnfk vyzvedl do vzduchu „velkou kamennou hrobku, dlouhou
200 loktfl a 50 loktu §irokou“.12
Steny schodiSte, po nemz jsem vystupoval, byly bohat£ zdobeny „druhem
plasticke mozaiky“, jak ji popsal americky vyzkumnik z devatenacteho stoleti
John Lloyd Stephens.13 Zvlastni bylo, ze ackoli byla Kouzelnfkova pyramida
postavena dlouha staletf pfed konkvistou, nejcasteji se vyskytujicim symbo-
lem byl v teto mozaice tvar silne se podobajicf kfest’anskemu kfizi. Existujf
141
vlastne dva druhy ,,kfest’anskych“ kffzfl: Patkovy knz - croix-patte ryti'fskeho
fadu Templarfl a jinych kfizackych radfl ve dvanactem a tfinactem stoleti
a knz svateho Ondfeje ve tvaru pfsmene X.
Vysplhal jsem dalsf patro schodfl a ocitl jsem se v chramu na vrcholu Kou-
zelnikovy pyramidy. Tvofila jej jedina mfstnost se sedlovou klenbou, kde bylo
u stropu volne zaveSeno mnozstvf netopyrfl. I oni byli stejne jako ptaci viditel-
пё znepokojeni hrozbou blfzfcf se velke boufky. S hlavou dolfl neklidne §ra-
motili a rozkladali a zase skladali sva mala koznata kffdla.
Odpocival jsem na male plosine tahnoucf se kolem mistnosti. Dole pod
sebou jsem videl mnoho dalsich kffzfl. Byly vsude, doslova po cele prapodiv-
ne a prastare stavbe. Vzpomnel jsem si na andske mesto Tiahuanaco a kfize,
ktere tam byly ve vzdalenych pfedkolumbovskych dobach vytesany na пёко-
lika blocfch kamene, povalujfcfch se kolem stavby zvane Puma Punku.14 Такё
„Muz v hadu“, olmecka plastika z La Venty, vytesana dlouho pfed narozenfm
Krista, obsahuje dva kfize svateho Ondfeje. A ted’jsem tady v Kouzelnikove
ругап^ё v mayskem nalezisti Uxmal na kffze narazil znovu.
Vbusatf muzi...
Hadi...
Kfize...
Jak dalece je pravdёpodobna nahoda, ze se tak zfetelne symboly mohou
opakovat u tak vzdalenych kultur v rflznych historickych obdobfch? А ргоё
jsou tak casto zakomponovany do tkaniva slozitych итё1ескусЬ a architekto-
nickych dёl?
Veda о vesteni
Nebylo to poprve, co jsem тё! podezfem, ze se divam na znaky a obrazce
zanechane ^jakym kultem nebo tajnou spolecnosti, ktera se ve Stfednf Ame-
rice (a snad i jinde) snazila pronest hoffcf svetlo civilizace dlouhymi veky
temnoty. Stalo za pozomost, ze se motivy vousateho muze, Opefeneho hada
a kfize hromadi tehdy a tam, kde existuji naznaky, ze s domorodymi kultu-
rami byvala kdysi ve styku technicky уузрёИ a dosud blfze пеигёепа civili-
zace.
Znovu jsem si рпротпё!, jak nahle se kolem poloviny druheho tisfciletf pf.
n. 1. z rozvffenych mlh nejasne prehistorie vynofili Olmekove. Vsechny ar-
cheologick£ dflkazy dosvёdcuj^, ze uz od pocatku uctfvali velke kamenne hla-
vy a stely, zobrazujicf vousate muze. Stale vice тё pfitahovala moznost, ze
nektere z 1ёсЬю uzasnych soch byly soucastf rozsahleho kultumiho odkazu,
pfeda^ho narodflm Stfednf Ameriky mnoho tisfc let pfed druhym tisfciletfm
pf. n. 1. a pote svёfenёho pod ochranu taj^ho kultu vёdёn^, snad kultu Quet-
zalcoatla.
142
МпоЬё se ztratilo. Nicmene kmeny teto oblasti - zvlaSte Mayove, stavitele
Palenque a Uxmalu - zachovaly cosi jestS tajemnejsiho a uzasn6j§iho, nez
jsou tajemne monolity, песо co se jeste nalehaveji ukazalo byt dedictvfm star-
si a vyssi civilizace. V pfisti kapitole uvidime, ze to byla mysticka veda dav-
nych pozorovatelu hvezd, veda о Case, mefeni a predpovidani - dokonce veda
о vesteni. Prave tuto vedu Mayove z minulosti zachovali nejdokonaleji. S ni
zdedili vzpominky na strasnou potopu nicici Zemi a vystfedni dedictvi empi-
rickych znalostf, znalostf vyssiho fadu, ktere vlastnS nemeli mit, znalostf, kte-
re my jsme znovu ziskali jen docela nedavno...
21. kapitola
Computer pro vypocet konce sveta
Mayove vedeli, kde vzniklo jejich rozvinute vedenf. Pfedali jim je Prvnf muzi,
stvofenf Qutzalcoatlem, jejichz jmena byla Balam-Quitze (Jaguar se sladkym
dsmevem), Balam-Acab (Jaguar noci), Mahucutah (Vznesene jmeno) a Iqui-
Balam (Jaguar mSsice).1 Podle knihy Popol Vuh tito praotcove
byli nadani inteligencf; divali se a okamzitS vidSli daleko, vidSli vsechno velmi
dobfe; vfedfeli vSechno na svStS. VSci skryte v dalce vidSli, aniz se museli pohnout...
Velka byla jejich moudrost, jejich zrak obsahl lesy, skaly, jezera, more, hory
a udolf. Byli to vpravdS obdivuhodnf muzi... VSdSli vSechno a zkoumali Ctyri
kouty, dtyri strany nebeskd klenby a kulatou tvar ZemS.2
Dovednosti techto lidf vzbudily zavist nekolika nejmocnejsfch bozstev. „Neni
dobfe, ze ti, ktere jsme stvofili, vedi vsechno,“ byl nazor techto bohu. „Je
tfeba, aby byli rovni nam, svym stvofitelum, ktefi vidf daleko, vedi vsechno
a vidf vSechno?... Majf snad byt take bohy?“3
Takovy stav vecf nebylo samozfejme mozno dovolit. Po porade vydali pfi-
kazy a podnikli pfislusne kroky.
Af jejich zrak obsahne pouze to, co je blizkd, at’ vidf pouze malou Cast tvafe ZemS...
Potom Srdce nebes vdechlo do jejich odf mlhu, ktera jim zastfela zrak, tak jako kdyz
dychnete na zrcadlo. Odi se jim zakryly a oni vidSli pouze to, co bylo blfzke, pouze
to jim bylo jasnd... Takto byla znidena moudrost a vSechno v6d6ni Prvnfch mu2u.4
Kazdy, kdo zna Stary zakon, si vzpomene, ze duvodem vyhnanf Adama a Evy
z rajske zahrady byly podobne bozske zajmy, kdyz Prvnf muz snedl ovoce ze
stromu poznani dobra a zla.
Tehdy fekl Hospodin Buh: ,,Aj, dlovSk udinSn jest jako jeden z nds, v£da dobrd
i zle; prodez nynf, aby nevztahl ruky sve a nevzal takd ze stromu zivota, a jedl by
a byl by 1\n na vSky, vyzenme jej.“
144
Vedci pokladajiPopo/ Vuh za velkou zasobamu nenaruSene pfedkolumbovske
slovesnosti.6 Proto jsou podobnosti mezi temito legendami a pfibChy
z Genesis tak pfekvapive. Charakter techto podobnosti opCt nevypovida о pf i-
mem vlivu jedne oblasti na druhou, ale spi§e о dvou riiznych interpretacich
tehoz souboru udalosti, jako tomu bylo i u jinych spojitosti mezi Starym
a Novym svCtem.
Так napfiklad:
• Biblicka rajska zahrada vypada jako metafora pro stav blazeneho, temef
,,bozskeho“ vedeni, kteremu se tesili „Prvni muzi“ z Popol Vuh.
• Podstatou tohoto vedeni byla schopnost ,,v§e videt“ a ,,v§e vedet“. Nezis-
kali Adam a Eva prave tuto schopnost po snezeni zakazaneho ovoce, ktere
rostlo na vetvich „stromu poznani dobra a zla“?
• А копеёпё stejne jako byli Adam a Eva vyhnani z raje, byli Ctyfi Prvni
muzi z Popol Vuh zbaveni schopnosti „videt daleko“. Potom „jim byly za-
kryty oci a videli jen to, co bylo blizko...“
Jak Popol Vuh, tak Genesis tedy vypraveji рпЬёЬ ztraty milosti. V obou
pfipadech byl stav milosti uzce spojovan s poznanfm a Ctenafi je jasne nazna-
Ceno, ze dane poznani je tak vyjimeCne, ze propfljcuje svym nositelum bozske
schopnosti.
Bible temne a nezfetelne promlouva о „poznani dobra a zla“ a nic dalsiho
nedodava. Popol Vuh je mnohem sdelnejsf. Rika nam, ze poznani Prvnich
muzfi zahmovalo schopnost videt „veci skryte v dalce“, ze byli astronomy,
ktefi „zkoumali Ctyfi kouty, Ctyfi strany nebeskC klenby“, a ze byli geografy,
ktefi uspesne mefili „kulatou tvaf Zeme“.7
Geografie se zabyva mapami. V Cash 1 jsme se seznamili s dukazy, z kte-
rych vyplyva, ze kdysi davno s velkou ddkladnosti mapovali nasi planetu kar-
tografove dosud neurCene civilizace. Je mozne, ze Popol Vuh pfedava zkomo-
lenou vzpominku prave na tuto civilizaci, kdyz s nostalgii hovofi о Prvnich
muzich a jejich zazraCnych geografickych znalostech?
Geografie se zabyva mapami a astronomie hvezdami. Casto jdou tyto vedy
ruku v nice, protoze hvCzdy jsou nezbytne pro navigaci na dlouhych mof-
skych objevitelskych plavbach (a dlouhC mofske objevitelskC plavby jsou ne-
zbytne pro tvofeni pfesnych map).
Je to nahoda, ze Prvni muzi z knihy Popol Vuh studovali nejen „kulatou
tvaf Zeme“, ale pozorovali rovnez „nebeskou klenbu“?8 A je to nahoda, ze
mayska spoleCnost dosahovala mimofadnych vysledkfl pravC v astronomic-
kych pozorovanich, ktera se prostfednictvim slozitych matematickych vypo-
Ctu stala zakladem pro chytry, dumyslny, propracovany a velmi pfesny kalen-
daf?
145
Nemistne znalosti
Pfednf odbormk na archeologii Stfednf Ameriky J. Eric Thompson pfiznal
v roce 1954 svflj hluboky uzas nad napadnymi nesrovnalostmi, ktere zjistil
mezi obecne nijak pozoruhodnymi vysledky mayske kultury jako celku a je-
jich pokrocilymi astro-kalendafnimi znalostmi, „Jake duchovm vystfelky,“ ptal
se, „vedly mayskou inteligenci к tomu, aby mapovala oblohu a pfitom se jf
nepodafilo pochopit princip kola; aby mela takove pfedstavy о veCnosti jako
zadny jiny polocivilizovany narod a pfitom si nevsimla, ze od sedlov6ho
к pravemu oblouku ji deli jen nepatmy krok; aby pocftala v milionech, ale
nikdy se nenauCila zvazit pytel obilf?“9
Mozna je odpoved’ na tyto otazky mnohem jednoduSSf, nez si Thompson
uvedomoval. Mozna astronomic, ЫиЬокё porozumeni casu a dlouhodobd
matematicke vypoCty nebyly vflbec zadnymi ,,vystfelky“. Mozna byly pevny-
mi soucastmi uceleneho, ale velmi specifickeho souboru znalosti, ktery Mayove
vice mene neporuseny zdedili od nejake stars! a moudfejsi kultury. Takove
dedictvf by naprosto dokonale vysvetlovalo rozpory, kterych si Thompson
povSiml. Vfme uz, ze Mayove pfejali svflj kalendaf od О1тёкй (Olmekove
pouzfvali pfesne stejny system uz о tisfc let dfive). Meli bychom se tedy ptat:
odkud jej zfskali Olmekove? Jake urovne vyvoje vedy a techniky bylo potfeba
pro vznik tak dobreho kalendafe?
Uved’me zde pffpad solamiho roku. V moderm zapadni spoleflnosti pouzi-
vame solarm kalendaf zavedeny v Evrope v roce 1582 a zalozeny na nejdoko-
nalejsich vedeckych poznatcfch te doby. Je to znamy gregoriansky kalendaf.
Ten nahradil juliansky kalendaf, ktery vypoflftal dobu obehu Zeme kolem Slunce
na 365,25 dne. Toto Cfslo bylo po reforme papeze Rehofe XIII. nahrazeno
dokonalejsfm a pfesnejsim vypofltem: 365,2425 dne. Dfky pokroku vedy od
roku 1582 vfme, ze pfesna delka solamiho roku je 365,2422 dne. Gregorian-
sky kalendaf tedy v sobe obsahuje velmi malou kladnou chybu, pouze 0,0003
dne - na sestnacte stoleti velmi pflsobiva pfesnost.
Ackoli jsou pocatky mayskeho kalendafe zahaleny mlhou mnohem davnej-
§ich vekfl, nez je sestnacte stoleti, podafilo se mu dosahnout dokonce je§te
vetsi pfesnosti. Vypocftal solarm rok na 365,2420 dne se zapomou chybou
pouhe 0,0002 dne.10
Stejne tak znali Mayove i dobu obehu Mesice kolem Zeme. Jejich odhad
teto doby pfedstavoval 29,528395 dne a jen nepatme se odli§oval od skuteC-
neho udaje 29,530588 dne, vypoflitaneho nejdokonalej§imi modemimi meto-
dami.11 Maysti knezi disponovali take velmi pfesnymi tabulkami pro pfedpo-
vidani zatmeni Slunce a Mesice a vedeli, ze к nim mflze dojit pouze plus
minus osmnact dm od uzlu (doby, kdy draha Mesice protne zdanlivou drahu
Slunce).12 V neposledni fade byli Mayove take pozoruhodne dokonalymi ma-
tematiky. Uzivali pokrocilou techniku metrickych vypoctfl s pomoci mecha-
146
nickeho pocitadla, ktere jsme my objevili (ci znovu objevili?) az v minulem
stoletf.13 Take dokonale chapali a uzfvali abstraktnf pojem nuly14 a znali pozic-
nf cfselnou soustavu.
Dostavame se tu do esoterickych oblastf. Jak poznamenal Thompson:
Nula a poziCnf Cfselna soustava se staly tak samozrejmou soudasti naSeho kulturni-
ho ckidictvf a zdajf se byt tak jasnymi vymozenostmi, ze je obtKne pochopit, prod
jejich vynalezeni trvalo tak dlouho. Avsak ani staff Rekove a jejich velcf matema-
tici, ani staff Rfmane nemdli о nule ani о poziCnf dfselne soustavd ani zdanf. Napsat
ffmskymi dfslicemi 1848 vyZaduje jedenact pfsmen: MDCCCXLVIII. AvSak v dobS,
kdy Rfmane uzfvali tuto tSzkopadnou metodu, mdli uz Mayove pozidnd hodnoto-
vy system zapisu velmi podobny naSemu.15
Neni to ponekud zvlaStm, ze tento jinak nicfm vyznamny stfedoamericky na-
rod uz tak davno narazil na inovaci, kterou historik pnrodnich ved Otto Neu-
gebauer popsal jako „jeden z nejplodnejSfch vynalezu lidstva“?16
Veda nekoho jineho?
Venujme ted’ pozomost VenuSi, planete majfcf pro vsechny staroveke narody
Stfednf Ameriky nesmfrny symbolicky vyznam a ztotoznovane s Quetzalcoat-
lem (ci Gucumatzem Ci Kukulkanem, jak byl Opefeny had zvan v mayskych
nafeCich).17
Stejne jako staff Egypt’ane, avsak na rozdil od starych Reku, si Mayove
uvedomovali, ze Venuse je jak „rannf hvezdou“, tak „vedemicf“.IR UvCdomo-
vali si i jinC veci. „Synodicka doba obehu“ planety je casovy usek, za ktery se
planeta pfi pohledu ze Zeme vrati к danemu bodu na obloze. VenuSe obehne
Slunce za 224,7 dne, zatimco obezna draha Zeme je ponCkud del§f. Sladeni
obou techto pohybti urcuje, ze Venuse vystupuje na pfesne stejne misto na
obloze Zeme pfiblizne kazdych 584 dnf.
Ten, kdo vynalezl slozity kalendafnf system zdCdeny Mayi, si toho byl ve-
dom a nasel duvtipne zpusoby, jak jej zaClenit do dalSfch prolmajfcfch se cyk-
lu. Navic je z vypoCtu spojujfcfch cykly zfejme, ze pradavni mistfi kalendafe
vedeli, ze 584 dnf je pouze pfiblizny udaj a ze pohyb VenuSe nem v zadnem
pfipade pravidelny. Vypocftali tedy pfesne Cfslo, ktere i dnesnf veda udava
jako prumernou synodickou dobu obehu VenuSe za velmi dlouha obdobf.19 To
cfslo je 583,92 dne a bylo vetkano do tkaniva mayskeho kalendafe mnoha
dtimyslnymi a slozitymi zpusoby.20 Aby jej napffklad bylo mozno uvCst v sou-
lad s takzvanym „svatym rokem“ (byl to tzolkin о 260 dnech, delict se na 13
mesfcfl po 20 dnech), vyzadoval kalendaf kazdych 61 obChti Venuse korekci
Ctyf dnu. Krome toho byla behem kazdeho pateho cyklu na konci 57. obehu
provedena oprava о osm dnf. Po provedem techto uprav byly tzolkin a syno-
147
dicky obeh Venuse propojeny tak tesne, ze velikost dosazeneho rozdflu byla
neuvefitelne mala-jeden den za 6000 let.21 Nejenze byl dokonale sladen cyk-
lus Venuse a tzolkin, ale dalSf fada pfesne vypocftanych uprav je udrzovala
v pfesnem vztahu se solamim rokem. A opet toho bylo dosazeno zpusobem,
ktery zajiStoval, ze kalendaf bude schopen plnit svou funkci bez sebemensi
chyby po dlouha casova obdobi.22
К сети potfebovali „polocivilizovanf ‘ Mayove takovou pfetechnizovanou
pfesnost? Zdedili snad uz funkCni kalendaf, vytvofeny pro potfeby mnohem
dnvejsi a daleko vyspelejSi kultury?
Pohled’me na korunnf poklad mayske kalendafnf vedy, takzvany „Long
count“. Tento system vypocitavani dat byl rovnez vyrazem pfedstav о minu-
losti - pfedevSim vSeobecne rozsffene pfedstavy, ze cas probiha ve Velkych
cyklech, ktere vyznacuji opakujici se tvofeni a zanikam sveta. Podle Mayfl
zacal soucasny Velky cyklus v temnote dne 4 Ahau 8 Ситки, coz odpovida
v na§em kalendafi 13. srpnu 3114 pf. n. I.23 Jak jsme uz videli, vefilo se take,
ze cyklus skonCi znicemm sveta dne 4 Ahau 3 Kankin - podle naseho kalenda-
fe 23. prosince roku 2012. Funkcf Long countu bylo zaznamenat plynuti Casu
od pocatku soucasneho Velkeho cyklu, doslova tedy jeden za druhym odpoCL
tavat 5125 let pfidelenych naSemu nynejSimu svetu.24
Nejlepe si Long count pfedstavfme jako nebesky poCftaci stroj, neustale
pficitajici a pfepoCitavajici pomer naseho rostouciho dluhu vflci vesmiTu. Az
bude Cislice na mefidle ukazovat 5125, bude posledni penny tohoto dluhu spla-
cen.
Так si to alespon mysleli Mayove.
Vypocty na computeru Long countu se samozfejme neprovadely v naSich
cislech. Mayove pouzivali svou vlastnf matematickou symboliku, kterou pfe-
vzali od Olmekfl, a ti zas od... a to je prave to, co nevime. Tato symbolika
kombinovala teCky (oznacujici jednicky nebo jednotky nebo nasobky dvace-
ti), Carky (oznaCujici petky nebo petinasobky dvacitek) a muSlovity glyf ozna-
cujici nulu. Casova obdobi se pocitala na dny (kin), useky 20 dnfl (uinal),
„pocitaci roky“ о 360 dnech (tun), useky 20 tunfl (zvane katun) a useky po
20 katunech (zvane bactun). Pro provadeni jestC vetSich vypoCtfl pak pouziva-
li casove useky о 8000 tunech (pictun) a о 160 000 tunech (calabtun).25
Z toho vseho je tedy jasne, ze ackoli Mayove pevne vefili, ze ziji ve Velkem
cyklu, ktery ma byt nasilne ukoncen, uvedomovali si take nekoneCnost casu
i Ihostejnost jeho tajemneho krouzeni к individualnim lidskym zivotflm a ci-
vilizacim. Jak shmul Thompson ve sve vyznamne studii na toto tema:
V chapani Mayu se cesta, po ktere se Cas ubfral, tahla do minulosti tak daleke, ze
lidsky rozurn ani nemohl obsahnout jeji vzdalenost. Pfesto Mayove na tu cestu
neohrozenC vykrodili, aby naSli jeji podatek. Pfi kaidem kroku zpCt se pfed nimi
rozevfel novy pohled vedouci do jeStC vzdalenCjSi minulosti. A jak ti neunavni
148
tazateld patrali stale hloubSji v пекопеёпё minulosti, splyvala staleti na tisiciletf
a ta zas na desetitisfciletf.
Na stele v mist6 Quiriga v Guatemale je vypoditano datum pred vice nei 90 milio-
ny let, na jine je udano datum je§t6 о 300 milionfl starSi. Jsou to skuteCn6 vypoCty,
ktere spravnS udavajf postaveni dnfl а тёвСсй a daji se pfirovnat к vypodtflm udd-
vajfcfm v nasem kalendari data v mSsfci, na kter6 pfipadly Velikonoce v podobnS
vzdalene minulosti. Z takovych astronomickych disel se 61ov6ku todi hlava...26
Nenf to trochu pffliS avantgardm na civilizaci, ktera se jinak niCfm zvlaStmm
nevyznacovala? Je pravda, ze mayska architektura byla v ramci svych moz-
nosti dobra. Ale bylo tu jeste песо navfc, co zvySovalo jejf hodnotu a svedCilo
о tom, ze tito Indiani z dzungle meli schopnosti (nebo potfebu) pfedstavovat si
nesmime dlouha casova obdobf.
Neuplynula ani dve staleti od doby, kdy vetsina zapadnfch intelektualfl opus-
tila nazor biskupa Ushera, ze svet byl stvofen v roce 4004 pf. n. 1., a shodla se,
ze musf byt nekonecne stars!.27 Jinymi slovy znamena to, ze starovecf Mayove
meli mnohem pfesnejSf pfedstavu о skutecne nesmfmosti geologickeho casu a
о pfedlouhem staff nasf planety nez lide v Britanii, Evrope a Severn! Americe
az do doby, kdy Darwin vystoupil se svou evoluCm teorif.
Jak se tedy naucili Mayove tak obratne zachazet s casovymi useky dftajfcf-
mi stovky milionfl let? Byl to jen rozmar kultumfho vyvoje? Nebo zdedili
kalendafnf a matematicke nastroje, ktere jim usnadnily a umoznily rozvoj tak
vyspeleho vedem? Paklize slo о dedictvf, je na mfst£ se ptat, co bylo гатёгет
pflvodnfch vynalezcfl pocitacoveho systemu mayskeho kalendafe. К сети jej
vytvofili? Vymyslili vSechny jeho slozitosti proste jen proto, aby stvofili ,,in-
telektualnf hadanku, jakysi uzasny anagram44, jak prohlasil jeden odbornfk?28
A nebo sledovali mnohem praktictejSf a dfllezitejSf cfl?
Videli jsme, s jakou posedlostf se mayska spolednost a vlastnS vSechny
staroveke kultury Stfednf Ameriky zabyvaly vypocitavamm konce 8Уё1а a sna-
hou oddalit jej. Mohl by to byt prave ten ucel, pro nejz byl zahadny kalendaf
vytvofen? Mohlo by snad jit о mechanismus pro pfedpovezenf nejake straSne
kosmicke nebo geologicke katastrofy?
22. kapitola
Mesto bohu
Velke mnozstvi stfedoamerickych legend obsahuje truchlive poselstvf о velmi
Spatnem konci Ctvrteho veku. Po straSne potope nasledovalo dlouhe obdobf,
behem nejz zmizelo z oblohy slunednf svetlo a vzduch zaplnila hluboka tma.
Bohovd se shromaidili na Teotihuacdnu („mistd bohu“) a s uzkosti se ptali, kdo
bude pffStfm Sluncem. Ve tmd bylo viddt jen posvatny ohen (hmotnou podobu
Huehueteotla, boha davajiciho poddtek Zivotu), stale se jestS chvdjicf po nedav-
nem chaosu. „NSkdo se bude muset obdtovat a vrhnout se do оИпё,“ kfideli, „jen
pak bude Slunce.“'
Nasledovalo drama, v nemz se dve bozstva (Nanahuatzin a Tecciztecatl)
obetovala pro spolecne dobro. Jedno z nich rychle shofelo uprostfed posvat-
neho ohne; druhe se pomalu opekalo na zhavych uhlfcich pfi jeho okraji. „Bo-
hove dlouho dekali, az konedne zadala obloha cervenat jako za usvitu. Na
vychodd se objevila velka slunednf koule, zivotodama a ihnouci.. .“2
Pravd v tomto momenta kosmickdho znovuzrozeni se objevuje Quetzalcoatl.
Jeho poslanf se tykalo lidstva Pateho veku. Proto na sebe vzal podobu lidske
bytosti - vousatdho bdlocha, obdobu Virakoci.
V Andach bylo Virakodovym hlavnfm mdstem Tiahuanaco. Ve Stfednf
Americe byl hlavnfm mdstem Quetzalcoatla Teotihuacan, mesto bohu, udajnd
rodiste Patdho slunce?
Citadela, chram а тара nebes
Teotihuacan, 50 kilometru severovychodne od Mexico City
Stal jsem ve vetme ohrade Citadely a hledel rannfm oparem к severu, к Slu-
necnf a Mdsidnf pyramidd. Zasazeny do sedozelend kfovinate krajiny a obklo-
peny prstencem vzdalenych hor, hraly tyto dva velke monumenty sve party
v symfonii rozvalin, rozlozenych podel osy zvand Ulice mrtvych. Citadela
150
Mesfcni pyramida
Citadela
Teotihuacan
lezela zhruba uprostfed teto Siroke tffdy, tvoffcf dokonalou pfimku dlouhou
pres Ctyfi kilometry. Mesfcni pyramida stala na samem jejfm sevemfm konci,
Slunecnf pyramida se tycila trochu stranou smerem na vychod.
V kontextu tak geometrickeho planu bychom ocekavali pfesnou severojiz-
nf nebo vychodozapadnf orientaci. Je proto pfekvapive, ze architekti Teotihua-
canu zameme odklonili Ulici mrtvych о 15°30' vychodne od severu. Existuje
nekolik teorif, prod byla vybrana tato neobvykla orientace, ale zadna z nich
neni zvlaSt’ pfesvedciva. Stale vice vSdcu vsak zacfna uvazovat nad moznostf,
zda se nejedna о astronomickou orientaci. Jeden z nich pfiSel napfiklad s mys-
lenkou, ze Ulice mrtvych byla „orientovana podle postavenf souhvezdf Plejad
v dobe jeji vystavby“.4 DalSfho z nich, profesora Geralda Hawkinse, napadlo,
ze svou roli mohla sehrat i ,,osa Sirius - Plejady“.5 A Stansbury Hagar (sekre-
taf katedry etnologie na Ustavu umeni a ved v Brooklynu) pfisel s napadem,
ze ulice by mohla pfedstavovat Mlecnou drahu.6
Ve skutecnosti sei Hagar jeste dal a v mnoha pyramidach, moundech a dalsfch
stavbach, ktere se vznasejf podel osy Ulice mrtvych jako zkamenele druzice, videl
zobrazem rflznych planet a hvezd. Cela jeho teorie je zalozena na tvrzenf, zeTeo-
151
tihuacan byl naplanovan jako „тара oblohy“: „Byl pozemskou reprodukcf pomy-
slneho nebeskeho planu sveta oblohy, kde pfebyvala bozstva a duchove mrtvych.“7
Hagarova tuseni byla v sedesatych a sedmdesatych letech ovefovana na
mfste Hughem Harlestonem jr., americkym inzenyrem zijfcfm v Mexiku, kte-
ry v Teotihuacanu provedl obsahly matematicky prflzkum. V ffjnu 1974 vy-
stoupil Harleston se svymi nalezy na mezinarodnfm kongresu amerikanistfl.8
Jeho referat, piny odvaznych a novatorskych myslenek, obsahoval nektere
obzvlaSt’ zajimave informace о Citadele a о Quetzalcoatlove chramu, umfste-
nem na vychodnfm konci teto velke ctvercove ohrazene plochy.
Chram je vedci pokladan za jednu z nejlepe zachovalych architektonickych
pamatek Stfednf Ameriky.9 Je tomu tak proto, ze puvodm prehistoricka stavba
byla castecne pohfbena pod jinym, mnohem pozdejSfm moundem, nachazejf-
cfm se pffmo pfed nf na zapade. Po odkrytf moundu se objevila elegantnf §es-
tistupnova pyramida, pfed kterou jsem nynf stal. Byla asi 22 metru vysoka a
jejf zakladna zaujfmala plochu 7600 metru ctverecnfch.
Odkryty chram skytal nadhemy a zvlaStm pohled. Stale je§te nesl stopy
pestrych barev, kterymi byl kdysi pomalovan. Hlavnim sochafskym motivem
byla fada obrovskych hadich hlav, vystupujfcfch trojrozmeme z Celnfch bloku
a lemujfcfch strany mohutneho ustfednfho schodiSte. Protahla tlama techto
zvlastne humanoidnich plazfl byla bohate obdafena tesaky a nad hormm item
se skvelo песо jako nakrouceny knir. Kolem tlusteho krku mel kazdy had реё-
Иуё vypracovany chochol peff - nezamenitelny symbol Quetzalcoatla.10
Harlestonovy vyzkumy ukazaly, ze mezi stavbami podel Ulice mrtvych
(a vlastne i mimo ni) existuji slozite matematicke vztahy. Z techto vztahfl vy-
plyvalo песо mimofadneho, totiz ze Teotihuacan byl zfejme naplanovan jako
pfesny model slunecnf soustavy. V kazdem pffpade, jestlize stfednf linie Quet-
zalcoatlova chramu oznacuje postaveni Slunce, pak pyramidy polozene sever-
ne od nf podel osy Ulice mrtvych vyznacujf vzdalenosti obezne drahy vnitf-
nich planet, pasu asteroidfl, Jupitera, Saturnu (pfedstavovaneho takzvanou
,,Slune6nf“ pyramidou), Uranu (takzvana ,,Mesfcnf“ pyramida) a Neptunu
a Pluta (dosud neprozkoumane moundy о nekolik kilometrfl dale na sever).11
Jsou-li tyto korelace necfm vic nez pouhou nahodou, pak pfinejmensim
ukazujf na to, ze prakticka astronomie byla v Teotihuacanu na tak pokrocilem
stupni, ze se ji modem! vSde podafilo pfekonat az v pomerne nedavne dobe.
Uran objevili nasi astronomove az v roce 1846 a Pluto az v roce 1930.1 podle
tech nejkonzervativnejsich odhadfl staff Teotihuacanu vznikly zakladnf prvky
planu sfdliste (Citadela, Ulice mrtvych a SluneCnf a Mesfcnf pyramida) nej-
mene na zacatku naseho letopoctu.12 Zadna znama kultura te doby, at’ uz ve
Starem nebo v Novem svete, nemela ani potuchy о vnejsfch planetach, natoz
aby disponovala pfesnymi udaji о vzdalenostech jejich оЬёгпусЬ drah od sebe
navzajem a od Slunce.
152
Egypt a Mexiko - dalsi nahody?
Po dokoncem prflzkumu pyramid a tfid Teotihuacanu do§el Stansbury Hagar
к tomuto zaveru: „Doposud jsme si neuvedomili, jak dfllezity byl astronomic-
ky kult, jehoz souCasti byl plan oblohy a jednfm z jehoz hlavmch stfedisek byl
Teotihuacan, ani jak byl propracovany a jak Siroce rozsifeny po се1ё staroveke
Stfednf Americe.“13
Byl to v§ak pouze astronomicky ,,kult“? A nebo se to mnohem vic blfzilo
necemu, co bychom nazvali vedou? A at’ uz kult nebo veda, skuteSne platf
pfedpoklad, ze byl „Siroce roz§ffeny“ pouze v Americe, kdyz existuje tolik
dflkazfl, spojujfcfch jej s ostatnfmi castmi starovekeho sveta?
Napfiklad archeoastronomove nedavno s pouziti'm nejnovejSfch роёйасо-
vych programfl pro mapovani hvezdne oblohy pfedvedli, ze tri svetozname
pyramidy na plosine v egyptske Gize tvoff pfesne pozemske schema tff hvezd
pasu v souhvezdi Orionu.14 EgyptSti knezf se pfi mapovani oblohy neomezili
pouze na pisky zapadnfho bfehu Nilu. Jak uvidime v Casti 5 a 7, zahmuli do
sve celkove vize i pffrodni prvek - feku Nil, ktera se nachazela pfesne tarn,
kde by mela byt, kdyby byla vytvofena jako zobrazenf М1ёспё drahy.15
Vtdleni „planu oblohy“ do kliCovych mist v Egyptё a v Mexiku v г&1пёт
pffpade nevyluSovalo jeho nabozenskou funkci. Naopak, at’ uz mely monu-
menty Teotihuacanu i plosiny v Gize slouzit jakymkoli jinym гатёгйт, je
jistё, ze hraly v zivote 8Уё komunity dfllezitou nabozenskou roli.
Stfedoamerickё legendy, зезЫгапё v sestnactem stoletf otcem Bemardinem
de Sahagun, vymluvnd vyjadfuji vseobecne rozSifene pfesvedceni, ze Teoti-
huacan plnil v davnych dobach alespon jednu urcitou a dfllezitou funkci. Po-
dle techto legend se Mesto bohfl takto nazyvalo, protoze „slechtici tarn po-
hfbenf po зуё smrti nezahynuli, nybrz se zmenili v bohy.. .“16 Jinymi slovy to
bylo „misto, kde se z lidf stavali bohove“.17 Krome toho bylo znamo jako
„misto tech, kteff meli cestu bohfl“18, a „misto, kde byli stvofeni ЬоЬоуё“.19
Zdalo se mi, ze pfedstava pyramidy jako zaffzenf sestrojeneho (pravdepo-
dobne v nёjakёm metafyzickёm smyslu) к tomu, „aby тёпПо lidi v bohy“, je
pfflis vyjimecna a jedineSnd na to, aby к ni dospёli nezavisle na sobe ve staro-
уёкёт Egypte i v Mexiku. A stejne tak i zacleneni planu oblohy do posvat-
nych mfst.
Navic tu jsou i dalsi podivnё podobnosti, ktere si zaslouzf pozomost.
V Teotihuacanu stejne jako v Gize byly postaveny tfi hlavni pyramidy: Py-
ramida-chram Quetzalcoatla, Slunecni pyramida а Мё81ёт pyramida. A stej-
ne jako v Gize nebyl plan mfsta symetricky, jak bychom snad ocekavali, nybrz
dvё stavby lezely v pfimce, zatfmco tfeti se zdala byt гатётё posunuta stra-
nou. A konecne, v Gize jsou vrcholy Уе1кё a Snofrewovy pyramidy v jednё
rovine, aCkoli je Velka pyramida vy§§f nez Snofrewova. РоЗоЬпё v Teotihua-
canu jsou v jed^ rovind vrcholy Slunecni a Mesidni pyramidy, aCkoli Slunec-
153
m pyramida je vys§f. Dtivod je v obou pnpadech stejny: Velka pyramida byla
postavena nfze nez Snofrewova a Slunecnf pyramida nfze nez Mesfcni.21
Mohou to byt vSechno jen nahody? Nebylo by logictejsi pfedpokladat, ze
mezi Mexikem a Egyptem existovalo davne spojenf?
Z duvodh, ktere jsem nacrtl v 18. a 19. kapitole, jsem pochyboval о pnmem
spojenf pndinne povahy, rozhodnC alespon ne v historicke dobe. Avsak zno-
vu: tak jako u mayskeho kalendafe a u ranych map Antarktidy, stalo by za to
neuzavfrat se moznosti, ze se tu setkavame s odkazem. 2e egyptske pyramidy
a teotihuacanske rozvaliny mohou byt vyrazem techniky, zemepisnych zna-
lostf, prakticke astronomic (a snad take nabozenstvf) zapomenute civilizace
minulosti, ktera kdysi, jak tvrdf Popol Vuh, „zkoumala Ctyfi kouty, ctyfi strany
nebeske klenby a kulatou tvaf Zeme“.
Staff pyramid v Gize odhaduji vSichni ucenci naprosto shodne na 4500 let.22
U Teotihuacanu takova jednomyslnost neexistuje. Ani Ulice mrtvych, ani Quet-
zalcoatluv chram, ani Slunecnf a MesfCnf pyramida nebyly nikdy datovany
s konecnou platnosti.23 Vetsina vedcu se domnfva, ze mesto vzkvetalo v dobe
mezi rokem 100 pf. n. 1. a 1000 n. 1., jinf vsak vehementne dokazujf, ze se stalo
vyznamnym mnohem dffve, uz mezi lety 1500 a 1000 pf. n. 1. A je§tC dalsi se
snazi, pfedevsfm na zaklade geologickych dukazu, posunout datum zalozenf
az к roku 4000 pf. n. 1., pfed vybuch blfzke sopky Xitli.24
Vzhledem к panujicf vseobecne nejistote о staff Teotihuacanu me vubec
nepfekvapilo zjisteni, ze nikdo nema sebemensf zdanf о totoznosti tech, kdo
viastne nejvetgf a nejvyznamnejsi metropoli, ktera kdy v pfedkolumbovskem
svete existovala, postavili.25 S jistotou se dalo ffci pouze toto: Kdyz Aztekove
ve dvanactem stoleti na svem pochodu к imperialnf moci na zahadne mCsto
poprve narazili, byly jeho obrovske stavby a tffdy uz stezf rozeznatelne a tak
huste zarostle, ze vypadaly spi§ jako souCast pfirody nez jako lidske dilo.26
Vazala se к nim vsak nit mfstmch legend, pfedavanych z generace na generaci
a ujiSt’ujfcfch, ze je postavili obfi27 a ze jejich ucelem byvala pfemena lidf
v bohy.
Naznaky zapomenute moudrosti
Nechal jsem za sebou Quetzalcoatlflv chram a znovu jsem proSei Citadelou
smerem na zapad.
Neexistuje zadny archeologicky dflkaz, ze by tato rozlehla ohrazena plocha
kdy slouzila jako pevnost a nebo ze by vubec kdy mela jakoukoli vojenskou
nebo obrannou funkci. Bylo videt, ze stejne jako cely Teotihuacan byla napla-
novana s puntiCkafskou peclivosti a provedena s uzasnym usilfm, ale jejf sku-
teCny ucel modem! veda neurcila.28 Dokonce ani Aztekum, ktefi jsou zodpo-
vedni za pojmenovam Slunecnf a Mesfcni pyramidy (kterezto pfivlastky uz
154
Rekonstrukce Teotihuacanu pri pohledu na Ulici mrtvych z mfsta za МёвГёп!
pyramidou. Slunecni pyramida lezf nalevo od Ulice mrtvych. V dalce za nf je vidёt
Quetzalcoatiova pyramida-chram uvnitr rozsahle plochy Citadely.
jim zustaly, ackoli nikdo nevi, jak je nazyvali puvodni stavitele), se nepodafi-
lo pro Citadelu vymyslet jmeno. Pfilepem nalepky bylo ponechano na Spane-
lich a ti tak ucinili - jejich napad je pochopitelny, protoze sestatficetiakrove
centralm nadvofi La Ciudadely je obehnano mohutnou silnou hradbou vyso-
kou pfes 7 metru a na kazde strane dlouhou 450 metru.29
155
Prochazka me ted’ pfivedla na zapadni stranu nadvofi. Vysplhal jsem po
strmych schodech vedoucfch na vrchol hradby a obratil se к Severn к Ulici
mrtvych. Znovu jsem si musel pfipomenout, ze Teotihuacdnci (at’ uz to byl
kdokoli) tak tuto ohromnou a ptisobivou tfidu zcela jiste nenazyvali. Spanel-
ske pojmenovani Calle de los Muertos bylo azteckeho puvodu a ocividne vy-
chazelo z domnenky, ze Cetne moundy na obou stranach Ulice jsou hroby
(coz, jak se ukazalo, nebyly).30
Uz jsme se zrnmili о moznosti, ze Cesta ci Ulice mrtvych mohla slouzit
jako pozemsky protejsek Mledne drahy. V teto souvislosti je zajimave dilo
jineho AmeriCana, Alfreda E. Schlemmera, ktery - stejne jako Hugh Harles-
ton jr. - byl inzenyr. Schlemmerovym oborem bylo technicke pfedpovidani
se zamefenim na pfedpovedi zemetfeseni31 a na toto tema pfednesl referat
na Jedenacte narodni konferenci technikfl (konane v ffjnu 1971 v Mexico
City).
Schlemmer se snazil prokazat, ze Ulice mrtvych ve skutecnosti nikdy zad-
nou ulici nebyla. Misto toho pry byla puvodne koncipovana jako fada spoje-
nych zrcadlovych bazenti, naplnenych vodou, ktera stekala serif zdymadel od
MesiCni pyramidy na sevemim konci к Citadele na jihu.
Cestou к dosud vzdalene Mesfcni pyramide na severu jsem uvazoval nad
tim, ze pro tuto teorii hovofi nekolik faktu. Pfedevsim byla ,,ulice“ v pravidel-
nych intervalech pfehrazena vysokou delict zdi, u jejiz paty bylo jasne videt
zbytky dobfe udelaneho odtokoveho kanalu. Sklon zeme by navic usnadnoval
severojizni hydraulicky tok, protoze zakladna Mesidni pyramidy stala na po-
zemku, ktery byl pfiblizne о 30 metru vyse nez plocha pfed Citadelou. Odde-
lene sekce by se snadno daly zaplnit vodou a mohly by pak skutecne slouzit
jako zrcadlove bazeny a vytvafet pfedstaveni mnohem dramatidtejsf nez nabf-
ziTadz Mahal nebo bajne Shalimarske zahrady. Akonecne Projekt zmapovani
Teotihuacanu (financovany Narodni vedeckou nadaci ve Washingtonu, D.C
a vedeny profesorem Rene Millonem z Univerzity v Rochesteru) pfesvedcive
prokazal, ze starobyle mesto melo „mnoho promyslene umistenych kanalti
a system vetvicich se vodnich cest, umele vyhloubenych do napfimenych use-
ku feky, tvoficich v Teotihuacanu sit’ a odtekajicich do jezera Texcoco, dnes
vzdaleneho 16 kilometru, ale tehdy zfejme leziciho blize".32
О ucelu tohoto rozsahleho hydraulickeho systemu se vedlo hodne sporu.
Schlemmer tvrdil, ze jim rozpoznana vodnf cesta byla postavena, aby slouzila
praktickym ucelflm jako „dalkovy seizmicky monitor" - soudast „davne vedy,
kterou dnes uz nechapeme."33 Poukazal na to, ze vzdalena zemetfeseni „mo-
hou zpusobit na vodnf hladine po cele planete tvofeni stojatych vln“, a vyslo-
vil pfedpoklad, ze peclive odstupnovane a rozmistene zrcadlove bazeny Ulice
mrtvych byly navrzeny, „aby Teotihuacancflm umoznily ze stojatych vln na
nich vytvofenych Cist misto a sflu zemetfeseni na cele zemekouli, a tak jim
dovolily pfedpovfdat jejich vyskyt v jejich vlastnf oblasti".34
156
Pro Schlemmerovu teorii neexistoval samozfejmd zadny dukaz. AvSak kdyz
jsem si pfipomnel obsesi zemetfesenimi a zaplavami patmou v cele mexicke
mytologii a stejne posedly zajem о pfedpovfdanf budoucich udalosti zfejmy
z mayskeho kalendafe, vtibec se mi nechtelo zdanlivd za vlasy pfitazend zdve-
ry americkeho inzenyra zavrhnout. Pokud mdl Schlemmer pravdu a pokud
davnf Teotihuacanci skutecne chapali principy rezonancm vibrace a v praxi
jich vyuzfvali pfi seizmickem pfedpoviddni, pak jejich vdda musela byt sku-
tecne pokrodila. A pokud meli pravdu lidd jako Hagar a Harleston - jestlize
napfiklad byl do uzemniho pldnu Teotihuacdnu zabudovdn model Slunecni
soustavy - pak by to rovnez vedlo к zavdru, ze mdsto bylo zalozeno vddecky
rozvinutou a dosud neidentifikovanou civilizaci.
Sei jsem Ulici mrtvych dal na sever a odbodil jsem na vychod ke Slunedni
pyramide. Nez jsem vsak dosel к teto velke stavebni pamatce, zastavil jsem
se, abych si prohledl rozvaliny nadvofi, z nejz byl nejnapadndjsi starobyly
,,chram“, skryvajici pod svou kamennou podlahou pfekvapive a matouci ta-
jemstvi.
23. kapitola
Slunce, Mesic a Ulice mrtvych
Nektere archeologicke objevy jsou ohlasovany s velkou pompou. Jine z rflz-
nych dflvodfl nikoliv. Do teto druhe kategorie musfme zafadit objev silnd
a rozsahle vrstvy pldtove slfdy, nalezene mezi dvema hornimi stupni teotihua-
canske SluneCm pyramidy pfi pnpravnem prflzkumu pfed jejf restauraci v roce
1906. Ze se jejf objevenf nesetkalo s dostatednym zajmem a nebyly provedeny
ani nasledne vyzkumy к urcenf jejf mozne funkce, je docela pochopitelne.
Slfda je cennym obchodnfm artiklem a ihned po svem odkrytf zmizela a byla
prodana. Pachatelem byl zfejme Leopoldo Bartres, ktereho mexicka vlada
povefila restauracf Casern ponicene pyramidy.1
Pomeme nedavno doslo v Teotihuacanu к dalsimu objevu slfdy (v „Chramu
slfdy“) a ten take probehl bez povsimnutf. V tomto pffpade je mnohem tezsi
vysvetlit z jakeho dflvodu, protoze ji nikdo neuloupil a zflstala na svem miste.2
Chram slfdy se nachazi ve skupine budov kolem nddvoff, asi 300 metrfl
jizne od zapadnfho prflcelf Slunecni pyramidy. Pffmo pod podlahou, dlazde-
nou tezkymi kamennymi deskami, nasli archeologove dva masivnf platy slf-
dy, ktere sem kdysi v pradavne minulosti peClive a zamCme umfstili lide, kteff
dovedli tento material fezat a zachazet s nim. Pldty jsou Ctvercove о strane
27 metrfl a tvofi dve vrstvy polozenC pffmo na sobe.3
Slfda nenf jednotnd hmota, ale obsahuje stopove prvky rflznych kovfl podle
druhu skalnf formace, ve ktere se nachazi. Mezi tCmito kovy jsou zpravidla
rflzna mnozstvf drasliku a hlinfku, zeleznate a zelezite slouCeniny, hofcik, li-
thium, mangan a titan. Podle stopovych prvkfl obsazenych v platech pod pod-
lahou teotihuacanskeho Chramu slfdy patff tato slfda к typu, ktery se vyskytu-
je pouze v Brazflii, pfes 3000 kilometrfl daleko.4 Je tudfz jasne, ze stavitele
chramu potfebovali prave tento druh slfdy a kvflli jeho zfskanf nevahali urazit
znacnou vzdalenost. Jinak by si totiz byli mohli mnohem levneji a jednoduseji
opatfit druh vyskytujfcf se pffmo v miste.
Slfda nenf zrovna material, ktereho by se к obkladam podlah bezne pouzf-
valo. О to bizamejsf je jejf pouzitf pod podlahou, kde nenf vflbec videt, zvldSf
158
kdyz si uvedomlme, ze zadna jina staroveka stavba v Americe ani jinde na
svete takovy prvek neobsahuje.5
Je smutne, ze uz nikdy nebudeme moci zjistit pfesnou pozici ani ucel velke-
ho platu slidy, ktery Bartres v roce 1906 ve SluneCnl pyramide odkryl a pote
z nl odstranil. Avsak dve nedotcene vrstvy v Chramu slidy, ulozene na mlste,
kde nemajl zadnou dekorativnl funkci, byly zfejme urceny к plnenl urCiteho
ukolu. Jen v rychlosti si pripomenme, ze sllda ma vlastnosti, ktere se velmi
dobfe hod! pro velky rozsah technickeho vyuzitl. V modermm prflmyslu se
pouzlva jako soucast kondenzatoru a je cenena jako tepelny a elektricky izola-
tor. Nepropoustl rychle neutrony a muze pusobit jako zpomalovac nuklear-
nlch reakcl.
Vymazani poselstvi minulosti
Slunecnipyramida, Teotihuacan
Vystoupil jsem po nekolika kamennych schodistlch vic nez 60 metru. Dorazil
jsem na vrchol a dlval se к zenitu. Bylo poledne 19. kvetna a slunce bylo
pflmo v nadhlavnlku, kde bude znovu 25. dervence. Nem to nahoda, ze v tyto
dva dny je zapadnl strana pyramidy orientovana pfesne smerem к zapadajlcl-
mu slunci.6
Jeste zajlmavejsi a stejne zameme vytvofeny efekt muzeme pozorovat
v dobe rovnodennosti, 20. bfezna a 22. zafl. Tehdy v poledne, pfi pfechodu
slunedmch paprsku od jihu к severu, postupne zmizl dokonale pflmy stln po-
del nizsich stupnu zapadnl fasady. Cely proces od naprosteho stinu к dokona-
lemu nasvicenl trva pfesne 66,6 sekundy. К tomuto jevu dochazl rok za rokem
bez nejmensl chyby uz od doby, kdy byla pyramida postavena, a bude tomu
tak, az dokud se obn monument nerozpadne na prach.7
Samozfejme to znamena, ze alespon jednou z mnoha funkcl pyramidy bylo
slouzit jako „vedne hodiny“ a pfesne ohlasovat rovnodennost, a tak usnadno-
vat korekce kalendafe, tak nezbytne pro narod, ktery byl ocividne stejne jako
Mayove posedly plynutlm casu a jeho mefenlm. Dale to ukazovalo, ze mis-
trovstl stavitele Teotihuacanu museli mlt к dispozici obrovske mnozstvl astro-
nomickych a geodetickych udajfl, о ktere se pfi pfesnem stanovenl orientace
Slunednl pyramidy, nutnem pro dosazenl zadaneho efektu v dobe rovnoden-
nosti, oplrali.
Byla to architektura, stejne jako planovanf vysokeho fadu. Pfezila beh tisl-
ciletl a pfezila i rozsahle pfetvofenl velke casti vnejsiho plaste pyramidy, pro-
vedene v prvnl dekade dvacateho stoletl samozvanym restauratorem Leopol-
dem Bartresem. Ten nejenze uloupil drahocenne svSdectvf, ktere by nam
pomohlo lepe porozumet udelflm, pro ktere byla tato zahadna stavba vybudo-
vana, ale krome toho tento odpomy lokaj zkorumpovaneho mexickeho dikta-
159
tora Porfiria Diaze odstranil vnejsi vrstvu z kamene, malty a sadry do hloubky
vice nez sesti metru z cele sevemi, vychodnf a jizm fasady. Vysledek byl kata-
stroficky: vnitfnf jadro z nepalenych cihel se zafialo za velkych destfl rozma-
Cet a menit v tekoucf bahno a hrozilo znidem cele stavby. Ackoli bylo sesuvu
zabraneno spesnymi napravnymi opatfemmi, nic to nezmenilo na faktu, ze
Slunedni pyramida pfisla о temef celou pflvodni povrchovou upravu.
Podle mefitek moderm architektury to byl samozfejme din neodpustitel-
neho znesveceni. Kvflli nemu se nikdy nedovime, jaky vyznam mely sochy,
napisy, reliefy a jine artefakty, ktere byly s nejvetsf pravdepodobnostf od-
straneny s onemi sesti metry vnejsfho plaste. Ale to nebyl ani jediny, ani
nejvaznejsi nasledek Bartresova absurdmho vandalstvf. Existujf pfekvapive
dflkazy о tom, ze neznamf architekti Slunednf pyramidy do mnoha klifio-
vych rozmerfl teto velkd stavby umyslne vclenili vedeckd lidaje. Material
pro pfiblizne urcenf techto udajfl poskytlo zapadnf prfldeli (nem nahoda, ze
to je take ono prflceli, kde je stale mozno videt zameme vytvofene efekty
v dobe rovnodennosti), ale dfky Bartresovym svevolnym zasahflm se stezf
daji ziskat obdobne informace z dalsich tn prfldeli. Tfm, ze tak drasticky
zdeformoval pflvodni tvar a velikost vetsi cdsti pyramidy, pfipravil mozna
mexicky ,,restaurator“ pfisti generace о jedno z nejdfllezitejsich ponaucem,
ktere nam Teotihuacan mohl udelit.
Vecna cisla
Pro vyssi matematiku je abstraktm ci'slo oznacovane feckym pfsmenem л (pi)
nepostradatelne. Jeho hodnota je песо malo pfes 3,14 a pfedstavuje pomer
prflmeru kruhu к jeho obvodu. Jinymi slovy, je-li prflmer kruhu 12 centime tru,
pak obvod tohoto kruhu bude 12 cm x 3,14 = 37,68 cm. A protoze je prumer
kruhu pfesne dvojnasobkem jeho polomeru, muzeme 7t pouzft pro vypocet
obvodu kruhu z jeho polomeru. V tomto pfipade vsak podle vzorce: delka
polomeru krat 2л. Pro ilustraci vezmeme znovu kruh о prflmeru 12 cm. Jeho
polomer bude 6 cm a jeho obvod dostaneme takto: 6 cm x 2 x 3,14 = 37,68 cm.
Kruh о polomeru 10 cm bude mit obvod.67,8 cm (10 cm x 2 x 3,14) a kruh
о polomeru 7 cm bude mit obvod 43,96 cm (7 cm x 2 x 3,14).
Tyto vzorce, vyuzivajici Cisla it pro vypocet obvodu bud’ z prflmeru, nebo
polomeru, se vztahuji na vsechny kruhy bez ohledu na velikost a samozfejme
take na vsechny koule a polokoule. Z dnesniho pohledu se zdaji byt pomerne
jednoduche. Pfedpoklada se vsak, ze jejich objev, znamenajici v matematice
revolucni zvrat, byl uCinen az pomeme pozde v lidskych dejinach. Podle orto-
doxniho pojeti byl prvnim clovekem, ktery vypodital it spravnC jako 3,14, az
Archimedes v tfetim stoleti pf. n. l.R Vedci nepfipousteji, ze by se nejaky mate-
matik Noveho sveta pfed pfichodem Evropanfl v Sestnactem stoleti Cislu it byt’
160
jen pfiblizil. Jak potom vysvetlime, ze jak Velka pyramida v Gize (postavena
vice nez 2000 let pfed Archimedovym narozenim), tak Slunecni pyramida
v Teotihuacanu, vytvofena davno pfed konkvistou, v sob6 cislo тс obsahuji?
U obou je navic vyuzito stejnym zpdsobem, a to tak, ze nikdo nernhze pochy-
bovat о tom, ze davni stavitele na obou stranach Atlantiku byli s timto abs-
traktnim dislem dukladne obeznameni.
Geometrie pyramid obsahuje tyto zdkladni faktory: (1) vysku vrcholu nad
zemi a (2) obvod stavby u zeme. V pfipade Velke pyramidy je pomer mezi
ptivodni vyskou 146,73 metru a obvodem 921,46 metru10 stejny jako pomer
mezi polomerem a obvodem kruhu, tedy 2л.11 Jestize tedy vynasobime vysku
pyramidy hodnotou 2 л (jako kdyz nasobime polomer pfi vypoctu obvodu kru-
hu), dostaneme pfesnou hodnotu obvodu stavby (146,73 x 2 x 3,14 = 921,46).
A naopak, kdyz rovnici obratime a zadneme obvodem stavby u zeme, dostane-
me stejne pfesnou hodnotu vysky vrcholu (921,46 : 2 : 3,14 = 146,73 metru).
Protoze se da jen stezi uvefit tomu, ze tak pfesny matematicky vztah by
mohl byt vysledkem pouhe nahody, musime nutne dospet к zaveru, ze stavite-
le Velke pyramidy cislo л dobfe znali a zameme vclenili jeho hodnotu do
rozmerti sve stavby.
Podivejme se ted’ na Slunedni pyramidu v Teotihuacanu. Jejf strany jsou
nakloneny v uhlu 43°30'11 (v pfipade Velke pyramidy je to 52°13). Mexicka
stavba ma mens! sklon, protoze obvod jejf zakladny je se svymi 893,90 met-
ru14 mnohem mens! nez u jejiho egyptskeho protejsku a jejf vrchol je podstat-
ne nizsi (pfed Bartresovou ,,restauraci“ pfiblizne 71,17 metru15).
Pfi techto mirach se neda uplatnit nasobek 2л jako u Velke pyramidy. Naso-
bek 4л vsak plati. Kdyz tedy nasobime vysku Slunedni pyramidy (71,17 met-
ru) 4л, znovu ziskame velmi pfesnou hodnotu obvodu: 71,17 x 4 x 3,14 =
893,89 metru - coz pfedstavuje naprosto mizivou odchylku od skutedneho
rozmeru 893,92 metru.
A urcite to nenf о nic vetsi nahoda nez vztahy disla л zfskane z rozmeru
egyptske pamatky. Krome toho uz samotny fakt, ze obe stavby v sobe obsahu-
ji vztahy cisla л (jako zadna jina stavba na obou stranach Atlantiku), nejenze
pfedpoklada existenci pokrodilych matematickych znalosti ve staroveku, ale
i nejaky podminujici spolecny udel.
Jak jsme videli, dosazeni pomeru vysky a obvodu Velke pyramidy v hodnote
2л vyzadovalo vypocet promysleneho a nezvykleho uhlu sklonu stran: 52°.
A podobne dosazeni pomeru vysky a obvodu Slunecni pyramidy v hodnote 4л
vyzadovalo vypocet stejne vyjimedneho uhlu, ktery strany sviraji se zemi: 43°30'.
Kdyby zadny skryty motiv neexistoval, bylo by pro staroegyptske a staro-
mexicke architekty jiste jednodussi zvolit uhel 45° (snadno ziskatelny rozpu-
lenim praveho uhlu a take daleko snadneji kontrolovatelny).
Co mohlo byt onim spolednym ufielem, ktery vedl stavitele pyramid na
obou stranach Atlantiku, aby do techto vyznamnych stavebnich pamatek za-
161
VySka Slunedni pyramidy x 4л = obvod jejf zakladny
Vyska Velk6 pyramidy v Gfze x 2л = obvod jejf zakladny
budovali tak pfesne prave hodnotu ci'sla 7t? Protoze v dobe vystavby pyramid
nebyl mezi civilizacemi Mexika a Egypta zadny pffmy kontakt, nebylo by
rozumne pfedpokladat, ze obe kdysi davno zdedily jiste myslenky ze spolec-
neho zdroje?
Je mozne, ze tyto spolecne sdflene myslenky, vyjadfene ve Velke a Slunec-
nf pyramide, jsou nejak spojeny s pojmem koule? Koule je podobne jako py-
ramida trojrozmema (zatfmco napfiklad kruh ma jen dva rozmery). Snaha sym-
bolizovat kouli v trojrozmeme stavbe s plochym povrchem by vysvetlovala,
proc bylo tolik рёёе venovano tomu, aby se do obou zaclenily vztahy cisla я.
162
Dale se jevf jako pravdepodobne, ze zamerem stavitelfl obou techto monu-
mentfl nebylo symbolizovat kouli vseobecne, ale zamdfit pozomost к jedne
zcela urdite kouli: к planete Zemi.
Bude trvat jeste dlouho, nez budou ortodoxnf archeologove ochotni pfipus-
tit, ze nektere narody starovekeho sveta byly о tvaru a velikosti Zeme dobfe
informovamy. Avsak podle vypoctfl Livia Catulla Stecchiniho, americkeho
profesora dejin vedy a uznavaneho odbomfka na staroveke meme soustavy,
existujf о takovych ve staroveku necekanych znalostech nevyvratitelne dflka-
zy.16 Stecchiniho zavery, vztahujici se hlavne к Egyptu, vychazeji z matema-
tickych a astronomickych udajfl, vseobecne poklddanych za naprosto nespor-
ne, a proto jsou obzvlast’ pflsobive.17 lemto zaverflm i charakteru udajfl, ze
kterych vychazeji, se budeme podrobneji venovat v Casti 7. Na tomto mfste
vsak mflze na tajemstvf, pfed kterym stojfme, vrhnout vice svetla par Secchiniho
slov:
Zakladnfm poslanfm Velke pyramidy bylo zobrazenf severin' zemske polokoule
a jejf pfenesenf na rovnou plochu, jako se to ddla pfi sestavovanf map... Velka
pyramida byla kartografickym zobrazenfm na dtyfech trojuhelnfkovych plochach.
Jejf vrchol pfedstavoval pdl a jejf obvod pfedstavoval rovnfk. To bylo diivodem,
prod je vztah mezi obvodem a vySkou 2л. Velka pyramida pfedstavuje severnf
polokouli v mdfftku 1:43 200.18
V Casti 7 se dovi'me, prod bylo vybrano prave toto mefftko.
Matematicke mesto
Kracel jsem к severmmu konci Ulice mrtvych a pfede mnou se zvedala Mesidnf
pyramida, kterou milosrdm restaurdtofi neznicili a zachovali jejf pflvodm formu
i ctyfstupnovy tvar. Slunednf pyramida se kdysi take skladala ze dtyf stupnfl, ale
Bartres do nf vytesal paty stupen, umfsteny mezi pflvodnfm tfetfm a dtvrtym.
Slunecni pyramida vsak mela jeden originalnf prvek, ktery Bartres nedoka-
zal vyplenit: podzemm chodbu vedouci z pffrodm jeskyne pod zapadmm prfl-
deh'm. Po svem nahodnem objevenf v roce 1971 byla chodba dflkladne pro-
zkoumana. Byla asi dva metry vysoka a vedla v deice temef 100 metrfl na
vychod az к bodu v blfzkosti geometrickeho stfedu pyramidy.19 Zde flstila do
druhe prostome jeskyne, ktera byla umele rozsifena do tvaru velmi podobne-
ho dtyflistku. ,,Listy“ ctyflfstku tvofily komory, kazda о obvodu asi osmnact
metrfl, a nachazely se v nich nejrflznejsf artefakty, jako bfidlicove kotouce
s nadhernymi rytinami a zrcadla nalestena do vysokeho lesku. Byla zde take
slozita odvodnovacf soustava tvofena do sebe zapadajfcfmi segmenty tesa-
nych kamennych trubek.20
163
Tento posledni rys byl obzvlasf podivny, protoze v pyramide neni zadny
znamy zdroj vody.21 Odtokove kanaly nenechdvaji vsak nikoho na pochybach,
ze tu za starych Casfl voda byt musela, s nejvetsi pravdepodobnostf dokonce
ve velkem mnozstvi. Nemohl jsem si nevzpomenout na dukazy toho, ze Ulici
mrtvych take kdysi tekla voda, na odtokove kanaly a delict zdi, ktere jsem
pfedtfm videl seveme od Citadely, a Schlemmerovu teorii о zrcadlovych ba-
zenech a seizmickych prognozach.
Cim vice jsem о tom pfemyslel, tim vice mi pfipadalo, ze dominantnim
motivem Teotihuacanu byla voda. Rano temef uniklo me pozomosti, ze Quet-
zalcoatlflv chram je ozdoben nejen obrazy Opefeneho hada, ale take zfetelny-
mi vodnimi symboly, jako jsou zvlneny vzor navozujici pfedstavu vln a velke
mnozstvi nadhemych muslovitych relieffl. S temito pfedstavami v hlave jsem
dorazil к sirokemu namesti u zakladfl Mesicni pyramidy a pfedstavil jsem si
ho naplnene vodou do vysky asi tri metrfl. Bylo by vypadalo velkolepe: vzne-
sene klidne, majestatni a mocne.
Pyramida Akapana v dalekem Tiahuanaku byvala take obklopena vodou,
ktera tam byla hlavnim motivem - stejne jako jsem si to prave uvedomil
v Teotihuacanu.
Zacal jsem s vystupem na Mesicni pyramidu. Byla mens! nez Slunecni py-
ramida, ani ne polovidm, a podle odhadfl ji tvofil jeden milion tun kamene
a hliny, zatfrnco u Slunecni pyramidy to bylo dva a pfll milionu. ReCeno jinak
pfedstavovaly oba monumenty spolecne vahu tri a pfll milionu tun. Takove
mnozstvi materialu muselo zpracovavat nejmene 15 000 muzfl a bylo spodita-
no, ze tolika pracovnikflm by dokonceni tak obrovskeho ukolu trvalo nejmene
tficet let.22
V blizkosti byl urcite к dispozici dostatek pracovni sily: Projekt zmapovani
Teotihuacanu ukazal, ze v dobe sveho rozkvetu melo mesto 200 000 obyvatel,
coz z nej dela metropoli vetsi, nez byl Rim v cisafske dobe. Projekt zjistil, ze
hlavni dodnes viditelne stavby zabiraly jen malou Cast celkove plochy staro-
vekeho Teotihuacanu. V dobe sveho vrcholu se mesto rozkladalo na vice nez
tficeti kilometrech ctvereCmch a skladalo se z 50 000 individualnich obydli ve
2000 obytnych blocich, 600 vedlejsich pyramid a chramfl a 500 ,,tovamich“
ctvrti specializovanych na hmcifstvi, figuralni tvorbu, brouseni kamenfl, zpra-
covani musli, cedice, bfidlice a opracovani kamenfl.23
Zastavil jsem se na nejvyssim stupni Mesicni pyramidy a pomalu jsem se
obratil. Pfede mnou se nyni na dne udolf, klesajiciho mime к jihu, rozkladal
cely Teotihuacan - geometricke mesto, naplanovane a vystavene neznamymi
architekty jeste pfed zacatkem historie. Na jihu se vznasela Slunecni pyrami-
da, orientovana smerem к pfimce Ulice mrtvych, nesouci v sobe vecny ,,otisk“
matematickeho poselstvf, kterym ji naprogramovali uz pfed veky. Poselstvf,
ktere chce obratit nasi pozomost к tvaru zemekoule. Skoro to vypada, ze civi-
164
lizace, ktera vystavelaTeotihuacdn, si к zakodovam slozitych informaci umy-
slne vybrala ty nejtrvalejsi monumenty a pouzila pfi tom matematickeho jazy-
ka.
Prod prave matematickeho jazyka?
Snad proto, ze af uz projde lidska civilizace temi nejkrajnejsimi zmenami
a pfemenami, polomer kruhu nasobeny 2л (di polovina polokruhu nasobena
4л) bude vzdy davat spravny dfselny lidaj о obvodu kruhu. Jinymi slovy, ma-
tematicky jazyk mohl byt vybran z praktickych duvodu, na rozdfl od verbalm-
ho vyjadfeni mtize byt jeho kod vzdy desifrovan, dokonce i lidmi cizi kultury
ziji'cimi о tisice let pozdeji v budoucnosti.
Nebylo to poprve, co me oslnila moznost, ze mohla upadnout v zapomneni
cela jedna epizoda pffbehu lidstva. Kdyz jsem se z vrcholu Mesfcni pyramidy
rozhlizel po matematickem meste bohu, zdalo se mi, ze nas druh mohla po-
stihnout nejaka strasna ztrata pameti a ze se mflze ukazat, ze temne obdobi
nazyvane lehkovazne a pfezirave ,,prehistorie“ skryva neocekavana sdeleni
о nasi minulosti.
Co je nakonec prehistorie jineho nez zapomenute obdobi - obdobi, о kte-
rem nemame zadne zaznamy? Co je prehistorie, kdyz ne epocha neproniknu-
telne temnoty, kterou prosli nasi pfedkove, ale na kterou jsme si my neuchova-
li zadnou vedomou vzpominku? A prave z teto temne epochy к nam byl poslan
Teotihuacan, mesto uspofadane podle matematickych sifer na astronomickych
a geodetickych carach, a vsechny jeho hadanky. A z teze epochy pochazeji
velke olmecke skulptury, nevysvetlitelne pfesny a spolehlivy kalendaf, ktery
Mayove zdedili od svych pfedchudcu, tajemne geoglyfy Nazky, zahadne and-
ske mestoTiahuanaco... a tolik dalsich podivuhodnych veci, о jejichz pfrvodu
nic nevime.
Je to temef, jako bychom se do denniho svetla historic vzbudili z dlouheho
a neklidneho spanku a pfitom nas stale rusily nezfetelne a znepokojujici ohla-
sy nasich snd...
CAST 4
TAJEMSTVI MYTU 1
Zivocisny druh se ztrdtou pameti
24. kapitola
Ozveny nasich snu
Zda se, ze v nekterych nejpusobivejsfch a pfetrvavajfcfch mytech, ktere se
dedi uz od prastarych dob, si nas zivodisny druh uchovava zmatenou, ale zi-
vou vzpominku na straslivou svetovou katastrofu.
Odkud tyto myty pochazeji?
Prod jsou si jejich pf ibehy tak podobne, ackoli vzesly z kultur nijak nespnz-
nenych? Prod maji spolecnou symboliku? A prod tak dasto obsahujf temef
stejne hlavnf postavy a zapletky? A jeste песо - pokud jsou to skutecne vzpo-
minky, prod se рак о svetove pohrome, о nfz vypravejf, nedochovaly zadne
historicke zaznamy?
Bylo by mozne, aby samy tyto myty byly onemi historickymi zaznamy? Je
mozne, ze tyto napadite a nesmrtelne pfibehy sestavene anonymnfmi genii,
byly pfed tfm, nez vubec nejaka historic zacala, prostfedkem, jak takovou in-
formaci zachytit a pfedat ji dal?
A archa vystoupila nad hladinu vod
Ve starovekem Sumeru zil krai, ktery hledal vecny zivot. Jmenoval se Gilga-
mes. Vfme о jeho hledanf, protoze myty a povesti z Mezopotamie byly zapsa-
ny klfnovym pismem na hlinene tabulky a pfetrvaly dodneska. Z pfsku dnes-
niho Iraku bylo vykopano mnoho tisfc techto tabulek, z nichz nektere pochazeji
az ze zadatku tfetiho tisicileti pf. n. 1. Poskytujf nam unikatnf obraz zmizele
kultury a pfipommaji, ze i v tech tolik vzdalenych dnech lide uchovavali vzpo-
mfnky na jeste davnejsf minulost - na dobu, od nfz je delilo obdobf velke
potopy.
Toho, jenz vSe zfel ai к hranici zemd,
jenz poznal vsechna more, opdvat chci.
VSe viddl a prozkoumal rovnou mdrou,
168
byl nadan moudrosti a znalostf vsech v6cf.
On tajemstvi zfel, odhalil skryte
a pfinesl sv6tu zv6st о tom, co pfed potopou bylo.
Dalekou cestou sei, az unavou padl a zesmutnSl
a vsechny utrapy vryl v kamennou stelu.
Pffbeh, se kterym se vratil Gilgames, mu vypravel jisty Uta-napi§tim, krai,
ktery zil о tisice let dnv, pfezil velkou potopu a dostalo se mu daru nesmrtel-
nosti, protoze zachoval lidske seme a seme v§eho ziveho.
Bylo to pfed dlouhymi easy, fekl Uta-napistim, kdy na zemi zili bohove -
Anu, pan nebeske klenby, Enlil, vykonavatel bozskych rozhodnuti, Istar, bo-
hyne valky a telesne lasky, a Ea, pan vod, pntel a ochrance lidi.
Slovo skryte chci odhalit tob6, Gilgamesi,
о tajemstvi bohu tob6 chci nci.
Suruppak, mSsto, kter£ ty znas,
jez na bfehu Eufratu lezi,
stare je mSsto i bohove v nem.
I zatouzilo srdee velkych bohu potopu seslat.
Ea se vsak smiloval nad Uta-napistimem, promluvil к nemu rakosovou stenou
jeho domu a fekl mu о brzke katastrofe. Poradil mu, aby si sestrojil lod’, ve
ktere by spolu se svou rodinou potopu pfezil:
Odejdi z domu! Postav lod’!
Zbuduj archu, abys zivot svuj zachranil,
majetek zavrhni, ale zivot zachovej!
Vsechno zivouci sem6 do lodi uved’!
A lod’ ta, kterou ty postavis,
necht’ vymSfeny jsou гогтёгу jeji,
necht’ stejna je sifka i delka jeji.
V okamziku zbudoval Uta-napistim lod’, jak mu bylo pfikazano. „Vsechno, co
jsem mel,“ fekl, ,,vse, co jsem mel z ziveho seme, jsem na ni nalozil.“
Na lod’jsem uvedl celou svou rodinu a pnbuzne sve.
Zv6f stepni a drobna zvifata stepni,
vsechny femeslniky jsem uvedl na ni.
Jakmile zazafil prvni tfpyt jitra,
ze zakladu nebes vystouplo derne mradno.
Zdeseni pfed Adadem az к nebi stoupa
a veskeren jas v temnotu тёп(.
Sira zem6 jak hrnec se roztfistila.
Po cely den val jizni vitr,
dul prudee a zkazu pfivodil Zemi.
169
Jak bitevni vfava napadal lidi.
Bratr jiz nevidi sveho bratra
a lidi z nebe jiz poznati nelze.
Tu sami bozi se potopy lekli
a prchnuvSe vystoupili az к Anuovu nebi.
Jako psi chouli se bohove,
jako psi na prahu lezi.
HlasitS vola Istar,
nafika pani bohu, krasnohlasa.
Kez se v bahno рготёт! onen den,
ze jsem ja kazala zlo ve shromazdenf bohu.
Takto jsem fekla: „Nejprve zrodim lidi
a potom jak rybi pot6r naplni mofe.“
A dal pokracoval Uta-napistim:
Po §est dnu a sedm nocf
s potopou buracel vitr
a jiini boufe srovnala Zemi.
A kdyz sedmy nadesel den,
ustala jizni boufe, potopa i boj,
jenz jako rodidka koi sebe tloukl.
Uklidnilo se more, utisilo,
boufe i potopa ustaly.
Na more jsem pohledl, vsude zavladlo ticho
a vSechno lidstvo se v bahno promdnilo.
Jak plocha stfecha se prostiral modal.
Poklop jsem otevfel a na mou tvaf dopadlo svdtlo.
Poklekl jsem a usedl v placi.
Po тё tvafi kanuly slzy.
Vyhlizel jsem bfehy na obzoru more,
na dvanactkrat dvanact hodin se vynofil ostrov.
U hory Nisir pfistala lod’.
Hora Nisir drzela lod’ a zakolisat jf nedala.
Den prvnf, den druhy hora Nisir drzela lod’
a zakolisat jf nedala,
den tfetf, den dtvrty hora Nisir drzela lod’
a zakolisat jf nedala,
den pdty i Sesty hora Nisir drzela lod’
a zakolisat jf nedala.
A kdyz sedmy nadeSel den,
holubici jsem vyslal, volnd vypustil ven.
Vyldtla holubice a vratila se,
170
neb vidSt nebylo pevneho mfsta, pfiletla zpSt.
VlaStovku jsem vyslal, vypustil ven.
Vyletla vlastovka a vratila se,
neb vidSt nebylo pevnSho mfsta, pfiletla zpSt.
Vyslal jsem havrana, volnS vypustil ven.
VzlStl havran a spatfil opadavajfcf vody,
potravu hleda, poletuje, kraka, ale nevracf se.
To uz Uta-napistim vedel, ze muze bezpeCne vystoupit z lodi:
Na Styfi vStry jsem vsechny vyvedl z lodi
a iilitbu vykonal.
Na samem vrcholu hory jsem pfinesl zapalnou obSf.
Sedm a jestS sedm obStnich nadob jsem postavil,
pod nS jsem nasypal rakos, cedrove dfevo a myrhu.
Cichali bohovS vflni,
Sichali bohovS vuni libou.
BohovS jak mouchy koi obStnika se shromazdili.1
Tyto texty nej sou v zadnem pfipade jedine, ktere к nam ze starovekd zeme
Sumer dospely. Na dalsich tabulkach - nektere jsou temef 5000 let stare, jine
zase mene nez 3000 let - se noemovska postava Uta-napistima objevuje jako
Ziusudra, Xisuthros nebo Atrahasis. I tak Ize temSf okamzite poznat, ze jde
о stejny patriarchalm charakter, ktereho varuje tentyz milosrdny bflh a ktery
pluje na vlnach stejne svStove potopy, ve stejne bouff zmitane arse, a jehoz
potomci znovu zalidnf svet.
Mezi mezopotamskym mytem о potope a slavnym biblickym pfibehem
о Noemovi je mnoho jasnych podobnostf.2 Vedci se о povahu techto podob-
nosti dokazou pfit donekonecna. Dulezite vsak je to, ze v kazde sfefe vlivu byl
pro budoucnost uchovan stejny posvatny pfibeh - tradicni vypravenf о sveto-
ve katastrofe a о temef uplnem zaniku lidstva.
Stfednf Amerika
Identicke poselstvf se zachovalo v Mexickem udolf, na druhem konci sveta,
daleko od Araratu a Nisiru. Tady, v oblasti kulturne a geograficky izolovane
od hebrejsko-kfest’anskych vlivu, se jiz dlouhe veky pfedtim, nez pfisli Spane-
le, vypravely zkazky о velke potope. Jak si ctenaf pfipomene z Casti 3, vefilo
se tu, ze na konci Ctvrteho Slunce tato potopa zaplavila celou Zemi: zkaza
pfisla v podobe prutrze mracen a zaplav. Hory zmizely a lide se zmenili
v ryby...
171
Podle aztecke mytologie pfezily potopu jen dve lidske bytosti: muz Cox-
coxtli a jeho zena Xochiquetzal, ktere pfed katastrofou varoval bflh. Zachra-
nili se na velike lodi, kterou jim buh nafidil postavit, a pfistali na vrcholku
vysoke hory. Tam ze sve archy vystoupili a potom meli mnoho detf, ktere
byly пётё az do chvi'le, kdy jim holubice z vrcholku stromu pfinesla dar
jazyka.
Tyto jazyky se vsak od sebe tak lisily, ze si dёti navzajem пегогитё1у.
Pfibuzna stfedoamericka роуёз! о Mechoacanesecsovi se рпЬёЬи, ktery
zname z Bible a z mezopotamskych pramenu, podoba jeS^ mnohem vic. Po-
dle teto роуёзй se buh Tezcatilpoca rozhodl znicit cele lidstvo potopou a za-
chranil pouze jisteho Tezpiho, ktery se nalodil na obrovske plavidlo se svou
zenou, <1ётн a velkym pofltem zvifat a ptakfl, stej^ tak jako se zasobami zmf
a semen, jejichz zachovani bylo dfllezite pro pn'sti existenci lidskё rasy. Lod’
pfistala na vycnivajicim vrcholku hory ро1ё, co Tezcatilpoca rozhodl, ze vody
potopy maji rychle opadnout. Tezpi с1Пё1 vёdёt, jestli uz muze z lodi Ьегреспё
vystoupit, a tak vypustil ven supa. Ten se vsak pustil do hodovani na zdechli-
nach, jimiz byla гетё poseta, a uz se nevratil. Muz potom vypustil dalsi ptaky,
z nich se vsak vratil zpet pouze kolibfik s оН81ёпои уёМёкои v zobacku. To
bylo znameni, ze se гетё zacina obnovovat. Tezpi a jeho rodina vysli z archy,
rozmnozili se a zalidnili 8Уё1.
Vzpominky na straslivou potopu, ktera byla vysledkem nelibosti bohu, jsou
take zachovany v textu Popol Vuh. Podle tohoto archaickeho textu se Velky
Bflh brzy po zacatku vseho casu rozhodl stvofit lidstvo. Protoze slo о pokus,
zacal bflh s figurinami vyrobenymi ze dfeva, ktere vypadaly jako lide a mluvi-
ly jako lidё. Tato stvofeni se mu vsak zanedlouho znelibila, protoze гаротпё-
la na sveho Stvofitele.
A tak Srdce Nebes zpusobilo velkou potopu, ktera zalila hlavy dfevSnych bytos-
ti... Z oblohy padala husta srnula... tvaf гетё г1етпё1а a dnem a noci se snasel
derny de§t’... Dfevdne figuriny byly znideny, roztfiStdny, zabity a vyhubeny?
Ne vsichni vsak zahynuli. Stej^ jako Аг1ёкоуё а МесЬоасапе8ес8ОУё 1акё
Mayove z Yucatanu a Guatemaly уёпН, ze noemovsky muz a jeho zena -
Velky Otec a Velka Matka - pfezili potopu, aby mohli znovu zalidnit зуёк Так
se mohli stat prapfedky vsech nasledujicich generaci lidstva.
Jizni Amerika
Kdyz se podivame do Jizni Ameriky, setkame se tam s kmenem Chibcasfl ze
stfedni Kolumbie. Podle svych vlastnich роуёзк' zili pflvod^ jako naprosti
divosi, bez zakonfl, neznali гепс^ёкМ, петёИ nabozenstvi. Pak se jednoho
172
dne mezi nimi objevil stafec jine rasy. Mel dlouhy vous a nazyval se Bochica.
NauCil Chibcasy stavet si chyse a zit ve spolecenstvf.
Jeho zena byla velmi krasna a jmenovala se Chia. Pfisla brzy po nem, ale
byla zla a delalo ji radost, kdyz mohla mafit dobre dilo sveho maze. Protoze
vsak nemohla celit jeho moci pfimo, zpflsobila s uzitfrn carodejnych prostfed-
kfl velkou potopu, ve ktere vetsina obyvatel zahynula. Bochica se rozhneval
a vyhnal Chiu na nebesa, kde se stala Mesicem, a pfipadl ji tak flkol osvetlovat
noci. Take zpflsobil, ze zaplava ustoupila, a pfivedl dolfl nekolik lidi, ktefi se
pfed potopou vysplhali na vrcholky hor. Potom jim dal zakony, naucil je obde-
lavat pfldu a zavedl uctivani Slunce s pravidelnymi oslavami, obet’mi a poute-
mi. Vladu pak rozdelil mezi dva naCelniky a zbytek svych dnfl stravil jako
asketa v tichem rozjimani.
Jeste dal na jih vypravi indiansky kmen Canariu z Ekvadoru stary pfibeh
о potope, pfed kterou se dva bratfi uchylili na vysokou horu. Jak voda stoupa-
la, hora rostla do vyse, a tak oba bratfi pohromu ve zdravi pfezili.
Kdyz byl v Brazilii objeven indiansky kmenTupinambfl, zjistilo se, ze ucti-
vaji fadu hrdinfl, nositelfl a tvflrcfl civilizace: prvnf z nich byl Monan (Stary),
о kterem se vypravelo, ze napfed sice stvofil lidstvo, ale potom znicil Zemi
zaplavami a ohnem...
Jak jsme videli v Casti 2, je Peru na legendy о potope obzvlaste bohate.
Typicky pfibeh vypravi о Indianovi, ktereho pfed potopou varovala lama. Muz
s lamou spolecne utekli na vysokou horu jmenem Vilca-Coto:
Kdy2 vystoupili na vrchol hory, uvidSli, ze se tam uz uchylila spousta zvifat
a ptaku. More zadalo stoupat a zaplavilo vSechny р1апё a pohofi кготё vrcholku
hory Vilca-Coto. Dokonce i tam ale sahaly vlny tak vysoko, ze se zvirata musela
shromazdit jen na malickem kousku гетё... О рё1 dm pozdёji zadala voda opadat
a more se navratilo na sve misto. Av§ak vSechny lidske bytosti krom jedine se
utopily, a od 1ё jedne pak pochazeji vsechny narody 7етё.4
Araukanci z pfedkolumbovskeho Chile uchovavali povest о pradavne potope,
pfed kterou uniklo jen velmi malo Indianfl.Ti, kterym se to podafilo, se uchy-
lili na vysokou horu nazyvanouThegtheg (hfmici, pfipadne jiskfici hora), kte-
ra mela tfi vrcholky a pro hory dost neobvyklou schopnost plout po vode.
Daleko na jihu kontinentu yamanska legenda zTierry del Fuego fika: Poto-
pu zpflsobila mesiflni zena. Bylo to v dobe velkeho pozdvizeni na zemi...
Mesic byl vflCi lidskym bytostem naplnen nenavistf... V te dobe se utopili
vsichni s vyjimkou nekolika lidi, jimz se podafilo uniknout na pet horskych
vrcholkfl, ktere jedine voda nezalila.
Jiny kmen z Tierry del Fuego, Pehuenchove, spojuje potopu s dlouhou do-
bou temnoty: Slunce a Mesic se pry zfftily z oblohy a svet zflstal bez svetla,
dokud dva obrovsti kondofi nevynesli Slunce a Mesic zpatky na oblohu.
173
Severn! Amerika
Na opacnem konci Ameriky, mezi Inuity na Aljasce se zase dochovala povest
о straslive potope doprovazene zemetfesenfm, ktera se tak rychle pfehnala
pfes zemi, ze se jen nekolika malo lidem stmulym hruzou podafilo uniknout
v kanofch nebo se ve spechu vydrapat na vrcholky nejvyssfch hor.
U Luisenu v dolnf casti Kalifomie se vypravela legenda, ze hory zalila po-
topa a ze znicila vetsinu lidstva. Jen nekolik se jich zachranilo, protoze utekli
na nejvyssi vrcholky, ktere zustaly uchraneny, kdyz zbytek sveta zaplavila
voda. Ti, kten pfezili, tam pak setrvali, dokud potopa nepominula. О песо
severneji byly podobne myty zaznamenany mezi Hurony. Legenda Montag-
naisu nalezejfcfch к rodu Algonquinu vypravi, jak Michabo, neboli Velky Za-
jfc, vybudoval po potope svet za pomoci vrany, vydry a ondatry.
V Lyndove Historii Dakotu, vyznamne praci devatenacteho stoleti, se za-
chovalo mnoho tradicnfch domorodych vypravgm, ktere by jinak byly nena-
vratne ztraceny. Je v nf zachycen irokezsky mytus о „mofi a vodach, ktere
kdysi zaplavily zemi a znicily veskery zivot“. Cikasavove tvrdili, ze svet byl
znicen potopou, „ale jedna lidska rodina a dve zvffata od kazdeho druhu se
zachranila“. Take Siouxove vypravejf о dobe, kdy nebyla zadna sucha zeme
a lidstvo pfestalo existovat.
Voda, voda, sama voda
Jak daleko a do jake sffe se v myticke vzpomfnce lidstva rozlevaji vlny velke
potopy?
Daleko, pfedaleko. Na svete je znamo vfc nez pet set legend о potope
a osmdesat sest z nich (20 asijskych, 3 evropske, 7 africkych, 46 americkych
a 10 zAustralie a zTichomoff) bylo podrobne prozkoumano. Dr. Richard An-
dree behem sveho specialniho vyzkumu zjistil, ze dvaasedesat z nich nema
s mezopotamskymi a hebrejskymi tradicnfmi zkazkami vubec nic spolecneho.
Napfiklad jezuitstf vedci, jedni z prvnich Evropanu, kteff navstfvili Cfnu,
dostali pfflezitost prostudovat v cfsafske knihovne rozsahle dflo sestavajfcf
z 4320 svazku, о nemz se tradovalo, ze pochazi z pradavnych dob a obsahuje
„veskere vedem“. V teto obrovite ,,knize“ byla zapsana fada povesti vyprave-
jfcfch о tom, co nasledovalo, kdyz se lidstvo vzboufilo proti bohum, a sousta-
va sveta tak byla porusena: „Planety zmenily svou drahu. Nebe se schylilo az
к zemi. Slunce, mesic a hvezdy zmenily sve drahy. Zeme se rozpadla a voda se
divoce vyhmula z jejf hrudi a zaplavila zemi.“
V tropickych malajsijskych lesfch veff kmen Chewongu, ze cas od casu se
jejich vlastnf svSt, ktery nazyvaji Sedma Zeme, obrati vzhuru nohama a vsechno
174
je pak zaplaveno a zniCeno. Nicmene rukou boha stvofitele Tohana se novy
plochy povrch Sedme Zeme nakonec opet vytvaruje v hory, udoli a plane.
Vyrostou nove stromy a narodf se novf lide.
Laoska a severothajska legenda о potope vypravi, ze pfed davnymi easy
zili v hornim kralovstvi bytosti nazy vane Thenove, zatimco pany dolniho sve-
ta byli tri vyznamni muzove: Pu Leng Seung, Khun K’an a Khun K’et. Jedno-
ho dne Thenove vyhlasili, ze pfed kazdym jidlem jim lide na znameni ucty
maji vCnovat Cast sve potravy. Lide vsak odmftli, a tak se Thenove rozzufili a
pfivodili povoden, ktera zniCila celou zem. Zmineni tfi velci muzove postavili
vor, na nem vybudovali maly dum a nastoupili pak s mnoha svymi zenami
a detmi. Так i se svymi potomky potopu pfezili.
Barmsti Karenove maji podobnou povest о svetove potope, z niz se zachra-
nili dva bratfi na voru. Potopa je take souCasti mytologie Vietnamu, kde se
udajne bratr se sestrou zachranili ve velke dfevene bedne, v niz byl krome
nich par zvifat od kazdeho druhu.
Rada australskych domorodcu, zvlaste ti, jejichz pflvodni domovinou je
tropicke sevemi pobfezf kontinentu, pfipisujf svflj vznik velke povodni, ktera
odplavila byvalou krajinu i se vsemi lidmi. V originalnich mytech fady dal-
sich kmenfl je za potopu zodpovedny kosmicky had Yurlunggur, spojovany
s duhou.
Existujf japonska vypraveni, podle nichz velke tichomofske ostrovy a Ocea-
nic vznikly pote, co ustoupily vody velke potopy. V samotne Oceanii se
v mytu domorodych obyvatel Havaje vypravi о tom, jak byl svet znicen poto-
pou a pozdeji znovu vzknsen bohem jmenern Tangaloa. Samojci ven, ze kdysi
zaplavila svet potopa, ktera zahubila temef veskere lidstvo. Pfezily pouze dve
lidske bytosti, ktere vypluly na mofe a pozdeji pfistaly na samojskem souost-
rovf.
Recko, Indie a Egypt
I fecka mytologie na druhem konci sveta je prostoupena vzpommkami na poto-
pu. Tady ovsem - stejne jako ve Stfednf Americe - nem potopa nazfrana jako
izolovany jev, ale pfedstavuje jen jednu z fady katastrof a svetovych zmen.
Aztekove a Mayove hovofili о obdobfeh po sobe jdoucich ,,Slunci“ cili epoch
(z nichz nase soucasna ma byt patou a posledni). Podobnym zpflsobem ustnf
tradice starovekeho Йеска sebrane a sepsane Hesiodem v osmem stoleti pf. n. 1.
vypraveji, ze soucasne lidstvo pfedchazely na Zemi ctyfi odlisne lidske rasy.
Kazda z nich pry byla vyspelejsi nez ta, ktera pfisla po ni. A kazda byla
v urcenou hodinu ,,pohlcena“ geologickou katastrofou.
Nejstarsi pry byli lide „zlate rasy“, ktefi „zili jako bohove, bez starosti, bez
potizi a zalu... S nestarnoucimi tSly se veselili na svych hostinach... Kdyz
175
zemfeli, bylo to jako by jenom usnuli.“ Postupem casu a na Diuv pfikaz se
tato zlata rasa propadla do hlubin zeme. Nasledovala „rasa stnbrna“, kterou
pozdeji nahradila ,,bronzova“, a tu pak zase vystndala „rasa herou“. Po nich
pfisla „zelezna rasa“ - nase soucasna - pata a nejnovejsf.
Osud „bronzove rasy“ nas zajima nejvfce. V mytech jsou jejf pffslusnfci
popisovani jako lide se „silou obru“ — hrdinove s mocnyma rukama a nepfe-
mozitelnymi svaly. Tito straslivi lide byli zahubeni Diem, kralem bohu. Byl to
trest za zlocin Promethea, vzpurneho Titana, ktery poskytl lidstvu dar ohne.
Prostfedek, ktery pomstychtive bozstvo pouzilo, aby vycistilo zemi, byla -
ovsem! - vsemocna potopa.
V nejrozsffenejsf verzi tohoto pffbehu Prometheus oplodnil lidskou zenu.
Porodila mu syna jmenem Deukalion, ktery vladl v Thessalii, v zemi nazyva-
ne Fthia, a vzal si za zenu Pyrrhu, ,,rudovlasou“ dceru Epimethea a Pandory.
Kdyz Zeus dospel к osudovemu rozhodnuti znicit bronzovou rasu, Prome-
theus Deukaliona zavcas varoval. Ten si pak vyrobil dfevenou truhlici, v nfz
uskladnil „vsechno, co bylo tfeba“ a i s Pyrrhou do truhly nastoupil. Kral bohu
spustil z nebes silne deste, ktere zatopily vetsf cast zeme. V teto zaplave zahy-
nulo cele lidstvo, krome nekolika lidi, kteff utekli na nejvysSf hory. V te dobe
se take stalo, ze thessalske hory se roztrhly vedvi a cela krajina az po sfji a
Pelopones se stala jedinou vodnf hladinou.
Deukalion a Pyrrha pluli po tomto mofi ve sve truhlici devet dnf a devet
nocf, az konecne pfistali na hofe Pamassu. Kdyz ustaly deste, vystoupili z lodi
a obetovali bohum. V odpoved’ poslal Zeus к Deukalionovi boha Henna, aby
se ho zeptal, co si pfeje. Deukalion si pfal dalsi lidske bytosti. Zeus mu pak
fekl, aby vzal kameny a hazel je pres rameno. Kameny, ktere hodil Deukalion,
se zmenily v muze, ty, ktere hodila Pyrrha, se staly zenami.
Так jako Zide vzhlfzeli к Noemovi, vzhlizeli Rekove za starych historic-
kych dob к Deukalionovi jako ke svemu prapfedku a zakladateli cetnych mest
a chramu.
Podobna postava byla uctfvana take v Indii pfed vice nez 3000 lety. Jedno-
ho dne, fika se v pffbehu:
Jisty moudry muz jmdnem Manu omyval sve tdlo a objevil pfitom v dlani malou
rybku, ktera ho prosila, aby ji nechal zft. Slitoval se nad nf a dal ji do dzbanu. Do
pfi'Stfho dne ale tak vyrostla, ze ji musel odnest к jezeru. Brzy jf vsak bylo i jezero
maid. „Hod’ mne do mofe,“ fekla ryba (ktera byla ve skutednosti vtdlenim boha
Visnu), „a ja se budu cftit pohodlndji." Pak ryba varovala Manua pfed potopou.
Poslala mu velikou lo<f a nafidila mu, aby na ni nalozil dva tvory od kazdeho
druhu a semena z kazde rostliny. Teprve pak se mdl nalodit sam.5
Jen co Manu vSechny ty rozkazy vykonal, vzedmul se ocean, vsechno zaplavil
a nebylo videt nic nez boha Visnu v jeho rybf podobe. Nynf to vsak byl obrov-
sky netvor s jednfm rohem a zlatymi supinami. Manu pfivazal svou lod’ к jeho
176
rohu a Visnu ji tahl po stoupajfcich vodach, az spocinula na nezatopenem vr-
cholku „Severm hory“.
Ryba rekla: „Zachranila jsem t6. Privaz ted’ sve plavidlo ke stromu, aby je voda
nesplachla, zatfmco budes na hore. A stejnS tak jak bude voda opadat, budes s nf
klesat i ty.“ Так Manu sestoupil s vodami. Potopa odnesla vSechny zive tvory
a Manu zustal sam.6
S nim pak a se zvfraty a rostlinami, ktere zachrdnil pfed zkazou, zacal na svete
novy vek. Po roce se z vody vynofila zena, ktera se prohlasila za „dceru Ma-
nna". Dvojice „uzavfela manzelstvf", pfivedla na svet deti, a tak se stala pfed-
ky nynejsf lidske rasy.
V neposledm fade hovofi о velke potope i staroveci Egypt’ane. Pohfebnf
text nalezeny v hrobce faraona Sethiho I. vypravi napffklad о vyhubeni hns-
neho lidstva potopou. Duvody pro takovou katastrofu muzeme najft ve 175.
kapitole Knihy mrtvych, ktera nasledujici promluvu pfipisuje bohu Mesice
Thothovi:
Lid6 spolu neustale jen valcili, vyvolavali nesvary, dinili zlo, vzbuzovali nepfatel-
stvi, vrazdili, pusobili potfze a utladovali jine... Prodez znidfm vsechno, co jsem
vytvofil. Tato zeme se zbSsilou vodnf zaplavou propadne do hlubiny vod a stane se
rovnou, jak byla na prvopocatku.7
Na stope tajemstvi
S Thothovymi slovy jsme se obloukem vratili к sumerskym a biblickym poto-
pam. „Na zemi se rozmnozila zlovftle," pravf se v Bibli:
I videl Hospodin, jak se na zemi rozmnozila zlovule dlovSka a ze kaZdy vytvor
jeho mysli i srdce je v kazde chvfli jen ziy... I fekl Buh Noemovi: „Rozhodl jsem
se skoncovat se vsfrn tvorstvem, nebot’ гетё je plna ndsilf. Zahladfm je i se zemf.“8
Stejne jako Deukalionova potopa, jako potopa Manuova a prave jako potopa,
ktera znicila aztecke „Ctvrte Slunce", tak i biblicka potopa byla koncem jed-
noho veku sveta. Nasledoval novy vek, nas vlastm vek, zalidneny Noemovy-
mi potomky. Od sameho pocatku se vsak rozumelo samo sebou, ze i tento vek
v pnslusne dobe skoncf katastrofou. A jak se zpfva v jedne stare pfsni: „Buh
dal Noemovi znamenf duhou, nebude uz vice voda, pfiste to bude oheft."
Zdroj tohoto proroctvf о zkaze sveta muzeme najft v Bibli:
PfedevSi'm vam chci fici, ze ke konci dnu pfijdou posmSvadi, kterf zijf, jak se jim
zachce, a budou se posmfvat: „Kde je ten jeho zaslfbeny pffchod? Od te doby, co
zesnuli otcove, vsecko zustava tak, jak to bylo od podatku stvofenf." Tern, kdo toto
177
tvrdf, zustava utajeno, ze ddvna nebesa i гетё byly vyvolany slovem Bozfm
z vody a pred vodou сЬгапёпу. Vodou byl take tehdejSf svSt zatopen a zahynul.
Tymi slovem jsou udrzovana nynSj§( nebesa а гетё, dokud nebudou znidena oh-
пёт: Buh je ponechal jen do dne soudu a zahuby bezboinych lidf... Den Рапё
pfijde jako pfichazi zlodёj v noci. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmfr se
horkem roztavf... a zivly se rozpustf Zarem.. ,9
Bible proto pfedpoklada dva veky sveta, nas dnesni je druhy a posledm.
V jinych kulturach jsou zaznamenany rflzne pocty stvofem a nasledne zkazy
sveta. Napfiklad v Cine se zanikle vSky nazyvajf ,,kis“ a do Konfuciovy doby
jich pry bylo deset. Na konci kazdeho takoveho veku „mofe za straslivych
kfeci veskere zeme vystoupi ze sveho dna, hory se vy vratf ze zeme, feky zme-
m svflj tok, lidske bytosti se vsim vsudy budou zniceny a vsechny stopy minu-
losti budou vyhlazeny...“
Buddhisticke posvatne knihy hovofi о „Sedmi Sluncfch“, jez byla znicena
vodou, ohnem nebo vetrem. Na konci Sedmeho Slunce, coz je nynejsf cyklus
sveta, Ize podle techto textfl ocekavat, ze „Zeme se rozpukne v plamenech“.
Domoroda tradicm vypravem na Sarawaku a Sabahu vzpommaji, ze obloha
byvala kdysi ,,mzko“, a ffkaji, ze Sest Slunci uz zaniklo... v soucasnosti je
svet ozafovan Sedmym Sluncem. Stejne tak hovofi Sibyliny knihy pro zmenu
о Deviti Sluncich, pfedstavujfetch opet devet vekfl, a pfedpovidaji, ze nas ce-
kaji jeste dva veky - Osmeho a Devateho Slunce.
Na druhe strane Atlantskeho oceanu arizonsti Indiani kmene Hopi, kteff
jsou vzdalenymi pfibuznymi Aztekfl, zaznamenali tri pfedesla Slunce, jez vsech-
na vyvrcholila uplnym zniCenim lidstva, po nemz nasledovalo opet postupne
zalidnovani sveta. V aztecke kosmologii tomu nasemu samozfejme pfedcha-
zela jeste ctyfi Slunce. Takove zanedbatelne rozdily tykajici se pfesnych cisel
zanikfl a znovuobnoveni Zeme objevujici se v te ci one mytologii by nas ne-
mely odvadet od pozoruhodnych shod ve starych vypravenich. Zda se, ze tyto
tradice po celem svete zaznamenavaji rozsahlou fadu katastrof. V mnoha pf f-
padech je charakter kazde nasledujici katastrofy zahalen uzitim poetickeho
jazyka a vrsenim metafor a symbolfl. Velice casto jsou zobrazovany pfinejmen-
sim dve rflzne katastrofy, ktere nastaly souCasne - nejflasteji zaplavy a zeme-
tfeseni, nekdy v§ak ohen a desiva temnota.
To vse vytvafi zmateny a neuspofadany obraz. Myty kmene Hopi vsak vy-
nikaji svou jasnosti a jednoduchosti. Rikaji nam nasledujici:
Z trestu za §ра1пё chovani lidf byl prvni зуё! zniden vSestravujfcfm оЬпёт, ktery
ihnul shury i zdola. Druhy 5Уё1 vzal zasve, kdyZ se гетёкои!е skacela ze sve osy
a vSechno pokryl led. Tfetf pak zhynul potopou зуё1а. Nynёj§^ зуё1 je dtvrty. Jeho
osud bude zaviset na tom, jestli se jeho obyvatel6 budou chovat ve з1^ё s planem
зуёЬо Stvofitele.10
178
Tady jsme na stope tajemstvi. A tak i kdyz muzeme jen tezko doufat, ze kdy
uhodneme Stvofitelovy plany, meli bychom byt aspon schopni posoudit, jaka
hadanka se skryva v nasich, vzajemne si tak podobnych mytech о svetovem
zaniku.
Prostfednictvim techto myth к nam promlouvajf hlasy z davnoveku. Co se
nam to vsak pokousejf fici?
25. kapitola
Mnoho tvari apokalypsy
Stejne jako Indiani kmene Hopi ze Severm Ameriky, vefili pflvodnf arijci
z predislamskeho franu, ze pred nasfm dnesmm existovaly uz tri veky lidstva.
V prvnim veku byli lide cistf a bez hfichfl, vysocf a dlouhovecf, avsak na jeho
konci Zloduch vyhlasil valku svatemu bohu Ahura Mazdovi a nasledovala
boufliva katastrofa. Behem druheho veku Zloduch neuspel. Ve tfetim veku
byli dobfi a zlf ve vyvazenem pomeru. Ve Ctvrtem veku (nynejsfm veku sveta)
zlo zvftezilo na samem pocatku a od te doby ma vladu ve svych rukou.
Pfedpovida se brzky zanik ctvrteho veku, avsak nas v tomto pnpade zajfma
katastrofa na konci veku prvniho. Nenf to potopa, presto vsak v mnoha ohle-
dech natolik splyva se svetovymi tradicemi о potope, ze se urcite spojem pfe-
ce jen nabfzf.
Avesticke posvatne knihy nas zavadeji do doby, kdy byl na zemi raj, kdy
vzdalenf pfedkove starovekych francfl zili v bajnem Airyana Vaejo, prvnim
a st’astnem vytvoru boha Ahura Mazdy, jenz vzkvetal v prvnim veku sveta.
Bylo to myticke misto zrozem arijske rasy a jejf pflvodnf domov.
V tech davnych dobach bylo v Airyana Vaejo mfrne a urodne klima se sed-
mi mesfci leta a peti mesfci zimy. Tato zahrada slastf, bohata na zvSf a plodiny,
jejfmiz loukami protekaly potoky, se zmenila v neobyvatelnou poust’, pote co
nastalo deset mesicfl zimy a jen dva kratke mesfce leta. To byl vysledek utoku
Zloducha Angra Mainyua:
Prvnf z dobrych krajfl, ktere jsem ja, Ahura Mazda, stvoril, bylo Airyana Vaejo...
Smrtonosny Angra Mainyu stvoril potom к tomu opak, mohutneho hada a snih.
Nynf tam vladne deset mSsfcfl zima a jen dva тёзГсе 1ёЮ, a i ta leta jsou studena,
co se vody tyde, studena pro zemi, studena pro stromy... V§ude kolem lezi do vyse
snfh. Nejstraslivejsi pohroma, jakou jen si Ize predstavit...1
Ctenaf bude jiste souhlasit s tfm, ze se zde ocividne poukazuje na nahlou
a drastickou zmenu klimatu. Posvatne knihy nas о tom pfesvedcuji dost dfl-
razne. Jeste predtim popisujf setkanf nebeskych bohfl svolane Ahura Mazdou
180
a vypravejf, ze „krasny Yima, dobry pastyf v Airyana Vaejo uznavany a vaze-
ny“ se zuCastnil tohoto setkanf i se svymi vynikajfcfmi druhy - smrtelnfky.
A prave v tomto bode se zacfnajf hromadit zvlaStm paralely s povestmi
о biblicke potope, protoze Ahura Mazda vyuzije teto pfilezitosti, aby Yimu
varoval pfed tfm, co nastane jako dusledek Zloduchovy moci.
Ahura Mazda promluvil к Yimovi fka: „Yimo, ty krasny... na hmotny svSt se
snese smrtfci zima, ktera s sebou pfinese mocne znicujfcf mrazy. Na tSlesny svSt
pfijde zlo zimy a snih bude padat ve velkych mnozstvich... Zahynou vSechny tri
druhy zvifat - ta, ktera zijf divoce, ta, ktera zijf na vrcholcfch hor, i ta, ktera iiji
v nfzinach udoli a v pffstfesi'ch stajf.
Vykopej si proto var (sklep, podzemnf kryptu) v ddlce jezdeck6 drahy do v§ech
dtyf stran svSta. Tam pak pfived’ zastupce kaideho druhu zv6fe, maid di velke,
dobytka, taznych zvifat, lidi, psu, ptaku a zaloz rudd planoucf ohnd.
Uddlas tam i tekouci vodu. Ptaky umfstfS na stromy poddl bdzici vody do zelend,
jez bude vddna. Tam da§ odrudy v§ech rostlin, nejkrasndjSi'ch a nejvonavdjSich, a
ze vseho ovoce to nejSt’avnatdjsf. VSechny tyto druhy vdci a tvoru nezahynou, po-
kud budou ve varu. Nedavej tam v§ak zadna zmrzadena stvofem, zadne nemohou-
cf, iadnd Sflene ani zle, ani necestne, ani zavile, ani zarlivd, ani dlovdka s kfivymi
zuby, ani malomocndho...2
Krome jeho rozsahlosti je v tomto podniku mezi Yimovym bohem inspirova-
nym varem a Noemovou bohem inspirovanou archou jen jediny rozdil: archa
je prostfedkem, jak pfezft straslivou a znicujfcf potopu, ktera zahubi vsechno
zive tfm, ze zaplavi cely svet vodou. Var je pak prostfedkem, jak pfezft neme-
ne straslivou a znicujfcf zimu, ktera zabije vsechno zive tfm, ze pokryje celou
zemi mrazivou pokryvkou z ledu a snehu.
V Bundahisi, dalsf zoroastrovske posvatne knize, о nfz se domnfvame, ze
obsahuje stare materialy ze ztracene casti puvodnf Avesty, jsou obsazeny dalsf
informace о ledove katastrofe, ktera postihlaAiryano Vaejo. KdyzAngra Mai-
nyu poslal „mocny znicujfcf mraz“, tak take „napadl a pokazil nebesa“. Po-
svatna kniha nam vypravi, ze kdyz vsepronikajici ledova pokryvka sevfela
zemi, umoznil tento utok Zloduchovi ovladnout „jednu tfetinu oblohy a zaha-
lit ji do temnoty“.
Nepopsatelna zima, ohen, zemetresenf a zmatek na nebesfch
AvestiCti arijci, о nichz se vf, ze do zapadnf Asie pfesidlili z nejake jine, vzda-
lene vlasti, nejsou jedinymi majiteli archaickych povestf, jez odrazejf zaklad-
nf situaci velke potopy zpusobem, ktery nemuze byt nahodny. Zname tema
bozskeho varovani a zachrany zbytku lidstva pfed svetovou katastrofou se
181
sice vetsinou spojuje s potopou, avsak v mnoha ruznych castech sveta se take
vyskytuje ve spojenf s nahlym nastupem ledove chladneho klimatu.
Napfiklad v Jiznf Americe Indiani kmeneToba v oblasti Gran Chaka, kraji-
ny, ktera se rozklada podel hranic dnesnf Paraguaye, Argentiny a Chile, stale
jeste opakuji prastary mytus о tom, co nazyvaji „Velkou zimou“. Varovanf zde
pfichazf od polobozske hrdinske postavy jmenern Asin:
Asin Fekl jednomu muzi, aby nasbfral tolik dfeva, co jenom mtiie, a aby pak pfi-
kryl svou chatu silnou vrstvou do§ku, protoze pfichazf doba velkd zimy. Jakmile
byla chata pfipravena, Asin a ten muz se v nf uzavfeli a cekali. Kdyz nastala zima,
objevovali se tfesouci se lid6 a prosili о oharky. Asin byl ale tvrdy a podaroval jimi
jen ty, kteff byli jeho pfateli. Lide mrzli a naffkali celou пос. О pfllnoci byli vSichni
mrtvf, mladi i staff, muzi i zeny... obdobi ledu a pliskanic trvalo dlouhou dobu
a vSechny оЬпё uhasly. Jinovatka byla silna jako vydSlana kufe?
Zda se, ze stejne jako v avestickych povestech byla i tady velka zima provaze-
na velkou tmou. Slovy jednoho starsiho kmeneToba byly tyto pohromy sesla-
ny, „protoze svet je piny lidf, a tak se to must zmenit. Je tfeba sm'zit pocet lidf,
aby svet mohl byt zachranen... Pokud jde о dlouhou temnotu, Slunce proste
zmizelo a lide hladoveli. Kdyz se ocitli bez potravy, zacali jfst sve deti. Nako-
nec vsichni zemfeli...“
Maysky Popol Vuh spojuje potopu s „krupobitim, cernym destem, mlhou
a nepopsatelnou zimou“. Rfka take, ze to bylo obdobi, kdy „bylo zatazeno
a §ero po celem svete... tvaf Slunce a Mesfce byly zahaleny“. Dalsi mayske
prameny potvrzujf, ze tyto podivne a strasne fenomeny lidstvo postihly v pra-
veke dobe. „Zeme ztemnela... Stalo se, ze Slunce bylo jeste jasne a ciste. Pak,
о polednach, ztmavelo... nenavratilo se dfiv nez za dvacet sest let po potope.“
Ctenaf si jiste vzpomene, ze mnoho mytu о potope a katastrofe obsahuje
zminky nejen о nastupu velke tmy, ale i о jinych zmenach ve vzezfenf nebe.
Na Tierra del Fuego se napfiklad vypravi, ze „Slunce a Mesfc spadly z oblo-
hy“, a v Стё zase ze „planety zmenily svou drahu. Slunce, Mesic a hvezdy
zmenily svuj pohyb“. Inkove vefili, ze ,,v davnych dobach, kdy nebe bojovalo
se Zemi, se Andy roztrhly vedvf“. Tarahumarove ze severnfho Mexika si za-
chovali legendy zalozene na zmene drahy Slunce. Africky mytus z dolniho
Konga tvrdf, ze „pfed davnou dobou se Slunce potkalo s Mesfcem a hodilo na
nej blato, takze ztemnel. Kdyz к setkanf do§lo, byla velka potopa...“ Indiani
kmene Cahto z Kalifomie prohlasujf proste, ze „spadla obloha“. Staroveky
feckofimsky mytus vypravi, ze Deukalionovu potopu pfedchazely hruzu vzbu-
zujici jevy na nebi. Tyto udalosti jsou zive znazomeny v pfibehu syna Slunce
Faethona, ktery ffdil vuz sveho otce, ale nebyl schopen udrzet ho na vytycene
draze:
182
Brzy ucitili ohnivi ofi, ze otSze drzi nezkuSena ruka. Vzepjali se, uskodili stranou
a opustili svou urdenou drahu. Cela zem6 zasla, kdyz vidSla, jak nddhernd Slunce,
misto aby se drzelo sve majestatni blahodarne drahy na obloze, krivolace se pohy-
buje nad hlavami lidi a ntf se rozhn£van£ dolu jako meteor.4
Jeste vsak nenastala ta prava doba, abychom se zamysleli nad tim, co vlastne
na nebi zpusobilo tak desive poruchy, v legendach celeho sveta spojovane
s nevyslovnymi katastrofami. Pro nase ucely zatfrn postaci, vsimneme-li si, ze
tato tradicni vypravem popisuji stejne „nebeske anomalie“, jake doprovazely
smrtfcf zimu a sifici se zalednem popisovane v iranske Aveste. Existuji
i dalsi spojovaci clanky. Napfiklad ohen Casto pfedchazi, pfipadne dokonce
doprovazi potopu. V pfipade Faethonova nezdafeneho dobrodruzstvi „trava
zvadla, tiroda byla sezehnuta, lesy staly v jednom ohni a dymu. Pod nimi pu-
kala a drolila se obnazena zeme a zcemale skaly se v horku tfi§tily“.
Ve spojeni s potopou se take casto objevuje sopecna Cinnost a zemetfeseni,
zvlaste v Jizni a Severn! Americe. Chilsti Araukanci fikaji zcelajednoznacne,
ze „potopa byla vysledkem sopecne cinnosti doprovazene silnym zemetfese-
nim“. Mam Mayove ze Santiaga Chimaltenanga v zapadni vrchovine Guate-
maly si zachovali vzpominky na „zaplavu hofici smuly“, jez - jak fikaji - byla
jednim z prostfedku zniCeni sveta. A v argentinskem Gran Chaku Indiani kme-
ne Matako vypraveji zase о „cernem mraku, ktery pfisel z jihu za casu potopy
a zakryl celou oblohu. Zablesklo se a bylo slyset hrom. Avsak kapky, ktere
padaly, nevypadaly jako dest’. Podobaly se ohni...“
Nestvura pronasledujici Slunce
Existuje jedna stara kultura, ktera pravdepodobne ve svych mytech uchovava
vice zivych vzpominek, nez kterakoli jina. Jsou to takzvane germanske kme-
ny z Nemecka a Skandinavie s kulturou, ktera se proslavila pisnemi norskych
skaldu a mudrcu. Pfibehy, jez tyto pisne vypravuji, maji sve kofeny v minu-
losti, ktera je mozna mnohem starSi, nez se vedci domnivaji, a ktera spojuje
zname pfedstavy s podivnymi symbolickymi znaky a alegorickym jazykem,
aby tak pfipomnela katastrofu strasliveho rozsahu.
Ve vzdalen6m lese na vychodS privedla jedna stara оЬгупё na svSt cely vrh mla-
dych vlkfl, jejichz otcem byl Fenrir. Jedna z techto nestvur pronasledovala Slunce
a chtela se ho zmocnit. Pronasledovani bylo dlouho тагпё, ale kazdym rokem byl
vlk silnSjSi, az копеёпё Slunce dostihl. 1азпё slunedni paprsky jeden po drui^m
uhasly. Slunce vzalo na sebe krvave rudou barvu а роз!ёге zmizelo docela.
Potom zachvatila sv6t odporna zima. Odevsad se s fevem hnaly зпёЬоуё boufe. Po
се!ёт svStS se rozpoutala valka. Bratr zabijel bratra a deti si uz nevaiily pout krve.
183
Byla to doba, kdy lide nebyli о nic lep§i nez vlci, kdy dychtili znidit jeden druheho.
Sv£t se uz brzy chystal propadnout do propasti nicoty.
Mezitim vlk Fenrir, ktereho bohove pred dlouhou dobou pe£liv£ pripoutali, rozbil
svoje pouta a unikl. Otrasl se a svSt se zachv61. Jasanovy strom Yggdrasil (povazo-
vany za osu Zem£) byl vyvracen z korenu az po nejhorejSi v£tve. Hory se drolily
nebo se shora dolu rozpulily a skntkove, kten v nich тёк sva podzemni obydlf,
hledali zoufale, led marne vchody, ktere tak dobre znali, ale ktere ted’ zmizely.
OpuStdni svymi bohy, byli lide vyhnani od svych krbu a lidska rasa byla smetena
z povrchu zemskeho. Sama Zemd zadmala ztracet svuj tvar. Take hvdzdy se bezcil-
пё zmitaly a ritily se do zejici prazdnoty. Vypadaly jako vlaStovky, kterd po dlouhe
cest6 unavene padaji a mizi ve vlnach.
Obr Surt celou zemi podpalil, vesmir nebyl nic jineho nez jedna пекопеёпё velka
pec. Z trhlin ve skalach slehaly plameny, v§ude bylo sly§et sydeni рагу. Vsechno
zive, vSechny rostliny byly zahubeny. Zustala jen hola zeme, ale stejne jako oblo-
ha, i ona byla sama puklina a sama rozsedlina.
Potom se vzedmuly vSechny reky a vSechna more a pretekly. Ze v§ech stran bido-
valy vlny jedna druhou. Pomalu rostly a kypdly, az vsechno zalily. Zemd klesla
pod hladinu more...
Avsak ne vSichni lidd v teto velkd katastrofd zahynuli. Ve drevd jasanoveho stromu
Yggdrasilu, ktery plameny svdtoveho pozaru nebyly schopny pohltit, unikli pfed-
kove budouci lidske rasy smrti. V tomto azylu byla jedinou jejich potravou rannf
rosa. Так se ze zkazy stareho svdta zrodil svdt novy. Pomalu se zemd vynofovala
z vln. Hory opdt povstaly a z nich proudily vodopady zpivajfcfch vod.5
Novy svet, ktery tento germansky mytus ohlasuje, je nas dnesnf. Nem myslim
nutne podotykat, ze stejne jako Pate Slunce Azteku a Mayu byl stvofen pfed
dlouhou dobou a uz davno neni novy. Je to snad nahoda, ze jeden ze stfedo-
americkych mytu о ctvrtem obdobi 4. atl (obdobf vody) neumistuje noemov-
sky par do archy, nybrz do velkeho stromu, jako byl Yggdrasil. 4. atl skoncil
potopou. Hory zmizely... Dva lide pfezili, protoze jim bohove nandili, aby si
udelali otvor do kmene obroviteho stromu, a az se zfftf obloha, aby si vlezli
dovnitf. Dvojice to ucinila a pfezila. Jejich potomci pak znovu zalidnili svet.
Nenf to trochu zvlastm, ze ve vsech starych mytech z ruznych koutfi sveta
je obsazen stejny symbolicky jazyk? Jak to Ize vysvetlit? Jde snad о rozsah-
lou podvedomou vlnu telepatie mezi jednotlivymi kulturami, anebo byly ty-
to pozoruhodne svetove myty vymysleny pfed dlouhymi veky inteligentm-
mi a cilevedomyroi lidmi? Ktera z techto nepravdepodobnych moznosti by
mohla byt pravdiva? Existuji snad i jina mozna vysvetlenf zahady techto
mytu?
Pozdeji se к temto otazkam vratfme. Co vsak zatim muzeme z techto apo-
kalyptickych vizi ohne a ledu, potop a zaplav, sopecne cinnosti a zemetfesenf,
co jich jen myty obsahujf, vyvozovat? Je v nich znepokojujfcf a povedoma
184
realita. Mohlo by to byt proto, ze к nam hovofi о minulosti, jez by mohla byt
nasi vlastnf, о minulosti, na niz se vsak nemfizeme jasnS upamatovat - ale
nedokazeme ji ani zcela zapomenout?
26. kapitola
Zivocisny druh
zrozeny za dlouhe zimy nasi Zeme
V celem case, jemuz fikame ,,historie“ - to znamena vsechno, co si jasne pa-
matujeme о nas samych jako о zivocisnem druhu -, se jeste nikdy nestalo, aby
se lidstvo ocitlo skutecne blizko uplnemu vyhynutf. V ruznych krajinach
a v rflznych dobach sice doslo ke straSnym pffrodnfm pohromam, avsak
v uplynulych 5000 letech nenastal jediny okamzik, kdy by lidstvu jako celku
hrozilo naproste vyhubenf.
Bylo tomu vzdycky tak? Nebo je mozne - pokud se vratfme dostatecne
daleko do minulosti - ze byla doba, kdy byli nasi pfedkove temef vyhubeni?
Prave takova doba je ustfednim motivem slavnych myth о svetove katastrofe.
Vedci tyto myty obvykle pficitaji fantazii starovekych basnikti. Ale co kdyz se
mylf? Co kdyz nejaka strasliva serie pffrodnfch katastrof skutecne snizila po-
cet nasich prehistorickych pfedku na hrstku jedincu roztrouSenych po cele
zemi, vzdalenych jeden od druheho, bez moznosti vzajemneho setkani?
Hledejme tedy obdobi, ktere se bude hodit к my turn tak pfesne jako stfevi-
cek na PopelCinu nohu. Pfi tomto hledani neni nutne prozkoumavat obdobi
pfed tim, nez se na nasi planete objevily modern! lidske bytosti. Nezajima nas
Homo hahilis, Homo erectus, a dokonce ani Homo sapiens neanderthalensis.
Zajima nas pouze nas vlastnf druh Homo sapiens sapiens, a neni to tak davno,
co se na svete objevil.
Vedci, ktefi studuji obor tykajici se davneho cloveka, se v nazoru na to, jak
dlouho oblazujeme Zemi svou pfitomnosti, neshodujf. Nektefi badatele, jak
uvidime, tvrdf, ze casti nalezenych lidskych pozhstatku pfevazne 100 000 let
starych mohou vypadat zcela soudasne. Jini obhajuji teorii vzniku modemiho
dloveka v dobe pfed 35 az 40 000 lety a jestS jini nabizeji kompromis - 50 000
let. Nikdo to vsak nevi jiste. „Vznik modemiho cloveka oznaceneho jako pod-
druh jmdnem Homo sapiens sapiens zustava jednou z nejvetsich hadanek pa-
leoantropologie,“ prohlasuje jedna z autorit.
Na tfi a pul milionu let vice ci mene zavazne evoluce ukazuji fosilie.
Z praktickdho hlediska zacinaji fbsilni dukazy malou dvounohou hominidkou
186
(s pfezdivkou Lucy), jejfz pozustatky byly objeveny v roce 1974 v etiopske
casti Velkeho vychodoafrickeho pffkopu. S objemem mozku 400 cm2 (coz je
mene nez jedna tfetina dnesnfho priimeru) nebyla Lucy urfiite clovekem. Ale
nebyla to ani opice a nektere jejf charakteristicke rysy byly pozoruhodne ,,lid-
ske“ - zejmena vzpnmena chflze, tvar panve a zadni zuby. Z techto a dalsfch
duvodu byl tento druh zafazen coby Australopithecus afarensis a vetSinou pa-
leoantropologfi akceptovan jako nas nejranejsf pfimy pfedek.
Asi pfed dvema miliony let zastupci druhu Homo hahilis, zakladatele linie
Homo, к niz my sami nalezime, zacali po sobe zanechavat zkamenele lebky
a kostry. V prflbehu casu tento druh zacal ukazovat jasne znaky evoluce sme-
rem ke stfhlejsf a vytffbenejsf forme a к vetsimu a vsestrannejsfmu mozku.
Homo erectus, jenz se s mm pfekryval a pozdeji druh Homo hahilis nahradil,
se objevil asi pfed 1,6 milionu let s objemem mozku 900 cm2 (oproti 700 cm2
v pfipade Homo hahilis). Pfiblizne behem milionu let, az do doby pfed
400 000 lety, se zadne vyznamne evolucnf zmeny neobjevily - a nebo alespofi
nebyly zadne dolozeny zachovanymi fosiliemi. Pak branou do nebe vyhynu-
lych hominidu prosel Homo erectus a pomalu, velice pomalu se zacalo obje-
vovat to, co paleoantropologove nazyvajf „pravekym clovekem“.
Kdy pfesne zacala promena v pracloveka, je obtfzne urdit. Nekteff vedci se
domnivaji, ze tato promena se tykala zvetseni mozkove hmoty a zmenSenf
robustnosti lebecnich kosti a ze zacala zhruba uz pfed 400 000 lety. NaneStestf
se z tohoto dftleziteho obdobf nedochoval dostatek zkamenelin na to, aby-
chom si mohli byt jisti, co vlastne se tenkrat udalo.1 Rozhodne vsak pfed
400 000 lety nedoslo к tomu, ze by se znicehonic odkudsi vynofil nejaky pod-
druh, ktereho by bylo mozno povazovat za nas vlastni, pffbehy vypravejfci
a myty vymyslejfcf druh Homo sapiens sapiens. Vseobecne se soudf, ze ,,clo-
vek moudry“ se musel vyvinout z druhu Homo erectus, a je jiste, ze vetsi
pocet populace „archaickych pralidf“ se v dobe pfed 400 000 az 100 000 lety
neobjevil. Nanestesti neni pfibuznost techto vyvojovych druhu s nami vflbec
jasna. Jak jsme jiz poznamenali, prvnf uchazece о pfijetf do exkluzivnfho klu-
bu Homo sapiens sapiens nekteff badatele zafazuji do pozdejsfho useku toho-
to obdobf. Jejich pozflstatky jsou vsak jen castecne a urCenf jejich staff neni
v zadnem pfipade vseobecne akceptovano. Nejstarsf je homf cast lebky udaj-
ne modemiho lidskeho exemplafe z doby kolem 113 000 let pf. n. 1. V teto
dobe se take poprve objevuje Homo sapiens neanderthalensis, zcela odlisny
poddruh, ktery vetsina z nas zna jako „cloveka neandrtalskeho“. Vysoky, sval-
naty, s vycnivajfcimi nadocnicovymi oblouky a mohutnymi vystupujfcfmi
celistmi mel neandrtalsky clovek vetsi objem mozku nez modernf lide
(1400 cm2vzhledem к nasim 1300 cm2). Vlastnictvf tak velkeho mozku bylo
bezpochyby pro tyto „inteligentnf, citlive a vynalezave tvory“ pffnosem a fo-
silnf nalezy dokazujf, ze od doby pfed 100 000 lety az do doby pfed 40 000
lety byli na teto planete dominantnim zivocisnym druhem. Nekdy behem to-
187
hoto dlouheho obdobf se vynofil Homo sapiens sapiens, ktery zanechal sve
zkamenele pozflstatky jiz asi v dobe pred 40 000 lety a ty maji bezesporu
soucasne rysy. Neandrtalce pak vystffdal uplne asi pfed 35 000 lety.
Zkratka, lidske bytosti stejne jako jsme my, ktere bychom mohli bez po-
vsimnuti potkat na ulici, kdyby byly oholene a oblecene v modernich Satech,
jsou tvorove, jacf tu zili nejdele v poslednich 115 000 letech - a je mnohem
pravdepodobnejsi, ze existuji pouze poslednich 50 000 let. Z toho vyplyva, ze
jestli myty о svetove katastrofe, ktere jsme popsali, vyjadfuji epochu geolo-
gickeho zmatku, jenz lidstvo zazilo, musela se tato pohroma odehrat v posled-
nich 115 000 letech a jeste pravdepodobneji behem poslednich 50 000 let.
Popelcin str evicek
Je to podivuhodna geologicka a paleoantropologicka shoda, ze nastup
a rozSifovani posledni doby ledove a vznik a nasledne rozmnozeni modemiho
cloveka po sobe vice mene nasleduji. Je take zvlastni, ze о obou vfme tak malo.
V Severn! Americe se posledni doba ledova nazyva Wisconsinska glaciace
(podle skalnich usazenin zkoumanych ve state Wisconsin) a jejf prvnf obdobf
se podle geologfl datuje do doby pred 115 000 lety. Existovaly ovsem rflzne
postupy a ustupy ledove depidky, ktere se odehraly teprve po teto dobe,
a к nejrozsahlejsfmu zaledneni doslo pfed 60 000 az 17 000 lety - byl to pro-
ces, ktery vyvrcholil kolem roku 15 000 pf. n. 1., kdy zaledneni dosahlo vrcho-
lu. V roce 13 000 pf. n. 1. uz miliony dtverecnich kilometrfl ledu roztaly
z dflvodfl, ktere nikdy nebyly fadne vysvetleny, a kolem roku 8000 pf. n. 1.
Wisconsinska glaciace zmizela nadobro.
Doba ledova byl celosvetovy fenomen, ktery zasahl severni i jizni polokou-
li, takze v mnoha flastech sveta (zejmena ve vychodni Asii, Australii, na No-
vem Zelandu a v Jizni Americe) pfevladaly stejne klimaticke a geologicke
podminky. Take v Evrope doslo к masivnimu zaledneni, ledova pokryvka se
tahla ze Skandinavie a Skotska pfes vetsinu Velke Britanie, Danska, Polska,
Ruska, zasahovala velke casti Nemecka, се1ё Svycarsko a casti Rakouska,
Italie a Francie. (Odbome je tato doba ledova znama jako Wurmska glaciace
a zaflala asi pfed 70 000 lety, о песо pozdeji nez jejf americky protejsek. Do-
sahla vsak vrcholu ve stejnou dobu, asi pfed 17 000 lety, a pak nasledoval
stejne rychly ustup a konec.
Dfllezita chronologicka data doby ledove jsou tedy zfejme tato:
1. Doba asi pfed 60 000 lety, kdy byly Wurmska a Wisconsinska glaciace na
postupu.
2. Doba asi pfed 17 000 lety, kdy ledova pokryvka dosahovala znaflneho
rozsahu ve Starem i v Novem svete.
3. Zhruba 7000 let tani, jez nasledovalo.
188
Vznik//о/тго sapiens sapiens tedy spada do dlouheho obdobi geologickeho
a klimatickeho neklidu, do obdobi poznamenaneho pfedevSfm straSlivym mra-
zem a zaplavami. Tisfciletf, kdy se led nemilosrdne Sffil, musela byt pro nase
pfedky straSliva. Avsak tech 7000 let tani, zejmena bdhem obdobi, kdy se led
rozpoustel velmi rychle a na rozsahlych uzemfch, musela byt snad jeste horsi.
Nedelejme vsak pfekotne zavery о stavu socialnfho, nabozenskeho, vedec-
keho di snad intelektualniho vyvoje lidskych bytosti, jez prozfvaly dlouhotr-
vajfcf zhroucenf te rusne epochy. Obvykly stereotyp, ktery pfedpoklada, ze to
byli primitivnf oby vatele skalnfch jeskyni, nemusi jestd byt nutnd spravny. Ve
sktecnosti о nich vfme jen velmi malo a s urcitostf Ize nci jen jedine: byli to
muzi a zeny fyzicky a psychicky pfesne stejnijako jsme my dnes.
Je docela dobfe mozne, ze behem katastrof, jez zazili, nekolikrat doslo
к jejich temdf uplnemu vyhubenf. Je take mozne, ze myty о katastrofe, kterym
vedci nepfikladajf zadny historicky vyznam, mohou obsahovat pfesne zpravy
a vypravenf ocitych svedkfl skutecnych udalosti. V dalsi kapitole uvidfme, ze
budeme-li hledat obdobi, kteremu by tyto myty padly jako Popeice stfevfcek,
sotva nalezneme lepsf, nez je prave poslednf doba ledova.
Tl. kapitola
Tvar Zeme potemnela a zacal padat cerny dest’
Behem poslednf doby ledove dolehly na vsechno zive straslive pohromy. Jak
pflsobily jejich dflsledky na lidstvo mflzeme vyvozovat ze svedectvf, jez nam
poskytujf jine velke zivocisne druhy. Tato svedectvf Casto vypadajf zahadne,
jak podotkl Charles Darwin po navsteve Jiznf Ameriky:
Myslfm, ze nikdo nemohl iasnout nad zanikem 2ivocisnych druhfl vic nel ja. Kdyf
jsem v La PlatS v Argentine naSel zub копё pohrbeny spolu s mnoha pozustatky
mastodonta, megatheria, toxodonta a jinych zaniklych nestvflr, ktere vSechny ko-
existovaly v nepfiliS vzdalenem geologickem obdobf, udivilo mne to. V6d£l jsem,
ze kun od doby, kdy ho do Jiznf Ameriky pfivedli §рапё1ё, v cel6 zemi s nebyvalou
rychlosti zdivodel a rozmnoSil se, a tak jsem se ptal sam sebe, co mohlo tak nedav-
no zahubit pflvodniho копё v podmfnkach pro zivot tak priznivych?'
Odpoved’ samozfejme znf - poslednf doba ledova. Ta zpflsobila, ze vyhynul
pflvodnf americky kfln stejne jako mnozstvi jinych, pfedtfm prosperujfcfch
savefl. Jejich vyhynutf se neomezilo jen na Novy svet. Naopak na rflznych
mistech na Zemi, z rflznych dflvodfl a v rflznych dobach, doslo behem dlouhe-
ho obdobf zalednovanf к zaniku druhfl. Vetsina vyhynulych druhfl zanikla
vsude v poslednfch sedmi tisicich letech doby ledove - od roku 15 000 do
8000 pf. n. 1.
V teto Casti naseho vyzkumu neni nutne stanovit specifickou povahu kli-
matickych, seizmickych a geologickych udalostf spojenych s postupy a ustu-
py ledove pokryvky, ktera zabila velka zvifata. Mflzeme se vsak docela logic-
ky domnivat, ze pfflivove vlny, zemetfeseni, giganticke vetme boufe a nahly
nastup a ustup ledovych podminek hraly dfllezitou roli. Co vsak je vyznam-
nejsf - at’ uz skuteCne dflvody byly jakekoli - masove vyhynutf zvffat se ode-
hralo jako vysledek celkove neklidne sitace v poslednf dobe ledove, coz je
nevyvratnou empirickou realitou.
Tento neklid, jak Darwin dodava ve svem Journalu, musel otfast „celou
konstrukef zemekoule“. V Novem svete napfiklad vyhynulo mezi lety 15 000
190
az 8000 pf. n. 1. vic nez sedmdesat druhu velkych saved, vcetne v§ech severo-
americkych clenu sedmi deledi, a jeden cely fad-Proboscidea. Tyto ohromu-
jici ztraty, kdy bylo vyhubeno vic nez ctyficet miliond zvifat, nebyly rozloze-
ny stejnomerne na cele obdobi. Naopak, nejvetsf cast zvifat zanikla v pouhych
dvou tisiciletich, mezi rokem 11 000 az 9000 pf. n. 1. Abychom to mohli po-
rovnat, uvedomme si, ze behem 300 000 let, ktera tomu pfedchazela, zmizelo
pfiblizne jenom dvacet zivocisnych druhd.
Pozdni a masivni zanik zvifat probihal po cele Evrope a Asii stejne. Ani
daleka Australie nebyla usetfena. V pomeme kratke dobe pfisla о devatenact
druhd velkych obratlovcd, z nichz zdaleka ne vsichni byli savci.
Aljaska a Sibir
Smrtici dusledky svetoveho neklidu zasahly pfed 13 000 az 11 000 lety nejvi-
ce Aljasku a Sibif. Kolem okraje polamiho kruhu se prostira ohromna oblast,
kde byly nalezeny pozustatky nescislneho poctu velkych zvifat - vcetne mno-
ha zdechlin s dosud nedotcenym masem a udivujici mnozstvi dokonale zacho-
valych mamutich klu. V obou techto krajinach se mamutimi zdechlinami kr-
mili psi zapfazeni do sani a na jidelnich listcich ve Fairbanksu se objevovaly
mamuti bifteky. Jeden odbomik к tomu fekl: „Statisice zvifat musely zmrz-
nout bezprostfedne po smrti. Tela zdstala hluboce zmrazena az do nynejSka,
jinak by se maso a kly zkazily... Tuto katastrofu musela vyvolat nejaka obro-
vita, komplexne pusobici sila.“
Dr. Dale Guthrie z Institutu arkticke biologie upozomil na jednu zajimavou
skutecnost tykajici se rdznorodosti zvifat, kterym se na Aljasce pfed jedenac-
tym tisiciletim pf. n. 1. tak skvele dafilo.
Kdyz se dovidame о exoticke smfesici zvifat - velbloudfl, koni, nosorozcu, vel-
kych Savlozubych кодек, jelenfl s gigantickymi parohy, Ivfl, fretek a sajg, nemuZe-
me si pomoci, abychom nezasli nad svdtem, ve kterem zili. Tato ohromna rozrna-
nitost, tak velice se lisfci od toho, co muzeme v ondch kondinach potkat dnes,
vzbuzuje jedinou otazku: neni nahodou mozne, ie. i okolnf prostfedi byvalo tehdy
jine?
Aljasska pdda, v niz jsou pozdstatky zvifat pohfbeny, je jako jemny, tmavose-
dy pisek. V teto pevne zmrzle mase slovy profesora Hibbena z univerzity
v Novem Mexiku:
.. .Ie2i zkroucene dasti zvifat a stromfl promisene krystaly ledu, vrstvami raSeliny a
mechu... bizoni, копё, vlci, medvddi, Ivi... Cela stada a cele smedky tdchto zvifat
byly zfejrnd naraz zabity a soudasnd pfemozeny ndjakou komplexnd pusobici si-
191
lou... К takovdmu nakupem lidskych nebo zvffecfch tdl... nemuze doji't zadnyrn
normalmm pfirozenym zpusobem..?
V rflznych vrstvach byly ve spoleflnosti fanny doby ledove nalezeny kamenne
artefakty „zamrzle in situ ve velkych hloubkach, coz potvrzuje, ze lide byli na
Aljasce soucasmky zaniklych druhfl zvffat“.
V Aljasske mocalovite pflde Ize mimo jine naldzt:
...dflkazy о atmosferickych poruchach neporovnatelne sfly. Mamuti stejnS jako
bizoni byli roztrhani a pomadkani, jako by to udinila ndjaka rozzurena vesmfrna
pdst. Na jednom mistS byla nalezena pfednf noha a rameno mamuta jestd s kusy
masa, s ,,nehty“ na noze a chlupy Inoucfmi ke zdernalym kostem. Pobh'z lezel krk
a lebka bizona, jehoz pater drzf pohromadd jen slachami a vazy. Chitinovy povrch
jeho rohu je neposkozeny. Nenf zde ani stopy po nozi nebo ndjakem jinem fezacfm
nastroji (pro pffpad, ze by pfiCinou smrti byli lide, lovci). Tato zvffata byla proste
roztrhana a roztrouSena po kraji, jako by to byly loutky ze slamy a nitf, pfestoze
ndktera z nich vazila ndkolik tun. V hromadach kosti se vdlejf stromy, take zkrou-
cene a zpfeldmane, nahromadSne ve zmSti propletenych hromad - a to vsechno je
pokryto jemnou sypkou pudou, tehdy promrzlou na kost.4
Temef stejny obraz najdeme na Sibifi, kde zhruba ve stejne dobe doslo ke
katastrofalnfm zmenam klimatu s naslednymi pohyby zeme. Tady se ze za-
mrzlych mamutfch hfbitovfl uz od ffmskych dob ,,tezf“ slonovina a jeste na
zacatku dvacateho stoleti poskytovaly tyto ,,pokladnice“ kazdych deset let
kolem 20 000 parfl klfl.
Takze i tady musel opet pflsobit jakysi tajemny faktor, ktery tento masovy
uhyn zvifat zapficinil. Se svou srstnatou tlustou kflzfjsou mamuti vseobec-
ne povazovani za zvffata pfizpflsobena chladn6mu podasf, a tak nas nijak
nepfekvapf, nachazfrne-li jejich pozflstatky na Sibifi. Hflfe vsak uz si Ize
vysvetlit fakt, ze s nimi zahynuly i lidske bytosti, stejne jako mnoho dalSfch
zivocichfl, ktere by za druhy pfizpflsobene zime rozhodne nikdo nepovazo-
val.
Na severmch sibifskych plani'ch se popasalo velke mnozstvi nosorozcu, antilop,
kom, bizonu a jinych bylozravych tvoru, zatfmco ruzni masozravci, vdetnd vel-
kych Savlozubych кодек, je lovili... stejnd jako mamuti i vSechna ostatnf zvffata
se potulovala az na samy sever Sibife, к bfehum arktickdho oceanu a jestd dal na
sever, a2 к Novym sibifskym ostrovum, lezfcfm velice blizko severnfho pdlu.5
Odbornfci potvrdili, ze ze tficeti <5tyf zivoflisnych druhfl, ktere na Sibifi
pfed katastrofou, к niz do§lo v jedenactem tisfciletf pf. n. 1., zily - vcetne Osi-
pova mamuta, jelena obrovskeho, hyeny jeskynnf a jeskynniho Iva - jich dva-
cet osm bylo pfizpflsobeno vyhradne к zivotu v mirnych klimatickych podmin-
192
kach. V tomto kontextu tkvi jeden z nejzahadnejsfch aspektfl jejich zaniku.
Pravym opakem toho, co bychom pfi dnesmch geografickych a klimatickych
podminkach ocekavali, je fakt, ze cim dale na sever se vydame, tim cetnejsi
jsou v zemi pozustatky mamutfl a jinych zvifat. Nektere Nove sibifske ostro-
vy, lezici jiz za polamim kruhem, popisuji lide, ktefi je jako prvnf objevili,
doslova jako hromady mamutfch kostf a klfl. Jediny logicky zaver, ktery vy-
slovil francouzsky zoolog devatenacteho stoletf Georges Cuvier, znf, ze
,,v techto koncinach, kde zvifata zmrzla, vedny led pfedtfm proste neexistoval,
protoze takovou zimu by zvifata v zadnem pfipade nepfezila. Ve chvili, kdy
byla pfipravena о zivot, se zeme, kterou obyvala, pokryla ledem.“
Existuje fada dalsich svedectvf, ktera naznacuji, ze bChem jedenacteho tisi-
cileti pf. n. 1. zachvatil Sibif nenadaly mraz. Polarni vyzkumnik baron Eduard
von Toll pfi svem vyzkmu na Novych sibifskych ostrovech objevil pozflstatky
„savlozubeho tygra a ovocneho stromu, ktery musel byt temef tficet metrfl
vysoky. Strom byl ve zmrzle pflde dobfe zachovany, s kofeny i semeny. Zele-
ne listy a zrale ovoce visely stale je§te na vetvich..V soucasne dobe je jedi-
nym zastupcem vegetace na ostrovech vrba, ktera vyrflsta do vy§e necelych tfi
centimetrfl.
Stejne pfiznaCna pro katastrofalni zmenu, ktera se pfi nastupu velke zimy
na Sibifi odehrala, je potrava, kterou uhynula zvifata konzumovala v okamzi-
ku uhynu. Mamuti v intenzivni zime uhynuli okamzite a ve velkem poctu.
Smrt pfisla tak rychle, ze potrava, kterou spolykali, dosud jeste neni strave-
na... Trava, modre zvonky, pryskyfnfky, mekky puSkvorec a divoke fazole
lezi stale jeste neporusene v tlamach a zaludcich zvifat.
Neni snad nutno pfipominat, ze takova fldra dnes nikde na Sibifi neroste.
To, ze se tam vyskytovala v jedenactem tisiciletf pf. n. 1., nas nuti smifit se se
skutecnosti, ze tehdy mela tato krajina pfijemne a urodne klima - mime, nebo
dokonce teple. Proc konec poslednf doby ledove, ke kteremu doslo v jinych
castech sveta, se v tomto nekdejsim raji stal zacatkem fatalni zimy, je otazka,
kterou se budeme zabyvat v Casti 8. Jiste vsak je, ze nekdy pfed 12 az 13 000
lety zasahla Sibif straslivou rychlosti niciva zima a od te doby pfilis nepolevi-
la. Jako strasidelna ozvena avestickych mytfl stala se Sibif zemi, ktera se nej-
prve tesila sedmi mesfcflm leta, nacez se pfes noc zmenila v kraj vecneho
snehu a ledu s deseti mesfci drsne mrazive zimy.
Tisic Krakatoi najednou
Mnoho mytfl popisujicich svetovou katastrofu hovofi о obdobi straSlive zimy,
о ztemnele obloze, о cernem palicim desti smflly. Po staleti to tak v okruhu
smrti zahmujicim obrovskou Cast Sibife, Yukon a Aljasku skuteCne muselo
vypadat. Tady, hluboko v pflde mezi hromadami kosti a klfl, lezi vrstvy sopeC-
193
neho popela. Nelze pochybovat о tom, ze souCasne s vyhynutfm zvifat zde
doslo к sopecne Cinnosti obrovskych rozmeru.
Nachazfme take pozoruhodne mnozstvi dukazu о nadmeme sopecne cin-
nosti behem ustupu Wisconsinske glaciace. Daleko na jih od zamrzle aljasske
pudy se tisfce prehistorickych zvifat naraz ocitlo v proslulych asfaltovych ja-
mach v Los Angeles. Mezi vykopanymi zvifaty byli bizoni, kone, velbloudi,
lenochodi a pfinejmensim sedm set Savlozubych tygru. Nalezla se tu take na
casti rozlozena kostra cloveka obalena asfaltem a promisena s kostmi vyhynu-
lych druhu supu. Pozustatky v La Brea - polamane, rozdrcene, zkroucene
a smichane v ruznorodou masu - hovofi о nahle a straslive sopecne katastrofe
s dostateCnou vymluvnosti.
Podobne typicke nalezy savcu a ptaku z pozdni doby ledove byly odkryty
v asfaltu na dvou dalsich lokalitach v Kalifomii (v Carpinterii a v McKittric-
ku). V udolf San Pedro byly objeveny kostry dosud stojicich mastodontu, do
vysky obklopene sopecnym popelem a piskem. Fosilie z ledovcoveho jezera
Floristan v Coloradu a z oregonske panve Johna Daye byly take vyproSteny ze
svych hrobek ze sopecneho popela.
Pfestoze straslive erupce, ktere maji tyto masove hroby na svedomi, byly
nejintenzivnejsf v poslednich dnech ,,Wisconsinu“, zda se, ze se objevovaly
behem vet§i Casti doby ledove nejenom v Severn!Americe, ale take ve Stfednf
a Jizni Americe, v oblasti sevemfho Atlantiku, v kontinentalni Asii a v Japon-
sku.
Je tezke si pfedstavit, co takova rozsahla sopeCna cinnost mohla znamenat
pro lidi zijfcf v tech podivnych a strasnych dobach. Avsak ti, kteff vzpominaji
na houbovita oblaka prachu, koufe a popela vyvrzena do homf atmosfery vy-
buchem Hory sv. Heleny v roce 1980, si zfejme uvedomujf, ze vetsf mnozstvi
takovych vybuchu, к nimz dochazelo behem dlouheho obdobi na ruznych
mfstech cele zemekoule, nejenze muselo mit nicive mistni dusledky, ale moh-
lo zpusobit i vazne zhorseni celosvetoveho klimatu.
Hora sv. Heleny vychrlila podle odhadu jeden krychlovy kilometr kamene,
coz bylo mnozstvi ve srovnani se sopecnou Cinnosti v posledni dobe ledove
zanedbatelne. Reprezentativnejsim vzorkem teto cinnosti by mohla byt indo-
neska sopka Krakatoa, ktera vybuchla v roce 1883 s takovou silou, ze tehdy
zahynulo vic nez 36 000 lidf a explozi bylo slyset do vzdalenosti temef peti
tisfc kilometru. Tficetimetrove vlny tsunami se z epicentra v Sundske uzine
zbesile hnaly Javskym mofem a Indickym oceanem, odnasely pamiky a vrha-
ly je na mile daleko na sou§ a daleko na vychodoafrickem a zapadnim americ-
kem pobfezf pusobily povodne. Do homf atmosfery bylo vymrSteno osmnact
krychlovych kilometru kamene a obrovske mnozstvi popela a prachu. Obloha
na celem svete na vic nez dva roky potemnela a zapady slunce byly krvavejsi.
Prumerna teplota v§ude na svete poklesla, protoze sopecne castecky prachu
odrazely slunecnf paprsky zpet do vesmiru.
194
Intenzivni sopecne erupce, ktere charakterizovaly dobu ledovou, si vsak
musime pfedstavit ne jenom jako jedinou, ale jako celou spoustu takovych
Krakatoi. Dflsledek jejich aktivity pak pfedevsim znamenal mnohem inten-
zivnejsi zaledneni. Slunecni svit totiz vinou vfffcfch oblakfl prachu nedosaho-
val к Zemi, a proto uz tak dost nfzka teplota je§te poklesla. Sopky mimo jine
vysflaji do ovzdusf velky objem dioxidu uhliku, coz je takzvany „sklenikovy
plyn“. Lze proto pfedpokladat, ze kdyz prach zacal bChem obdobf relativniho
klidu sedat, mohlo na Zemi dojft к urcitemu oteplenf. Velky pocet odbomfku
pfisuzuje opakovany postup a ustup velkych ledovych pokryvek prave teto
stffdave interakci mezi sopecnou cinnosti a klimatem.
Svetova potopa
Geologove se shoduji v tom, ze kolem roku 8000 pf. n. 1. zfejme Wisconsinska
i Wurmska glaciace ustoupily. Doba ledova skoncila. Nicmene plnych sedm
tisfciletf pfed tfmto datem bylo naplneno klimatickymi a geologickymi kata-
strofami naprosto nepfedstavitelneho rozsahu.Tech par roztrousenych lidskych
kmenu, ktere pfezily, muselo zft v neustale hruze a zdesenf. Je mozne, ze na-
stala i obdobf klidu, kdy lide mohli doufat, ze to nejhorsf uz skoncilo. Kdyz
vsak tam gigantickych ledovcu pokracovalo, byla tato klidna obdobf znovu a
znovu narusovana zufivymi zaplavami. Krome toho Casti zemske kflry, ktere
byly do te doby stlacovany do asthenosfery miliardami tun ledu, se tanim uvol-
nily a zacaly se za znidujfcfho zemetfeseni a strasliveho hluku zdvfhat do vyse.
NCktera obdobf byla horsf nez jina. К vyhynutf vetSiny zvifat doslo mezi
11 000 az 9000 lety pf. n. 1., kdy se odehravaly nahle a nevysvetlitelne zmeny
klimatu (podle slov geologa Johna Imbrieho ,,se klimaticka revoluce uskutec-
nila pfed 11 000 lety“). V Atlantickem oceanu se take nahle objevilo zvysene
mnozstvi usazenin a v jeho povrchovych vodach byl zaznamenan nahly vze-
stup teploty о 6 az 10 stupnu.
Jina rusna epizoda, opet doprovazena masovym uhynem zvifat, se uskutec-
nila v obdobf 15 000 az 13 000 let pf. n. 1. V pfedeSle kapitole jsme videli, ze
velky ledovy postup zpflsobil nejrozsahlejSi glaciaci asi pfed 17 000 lety a ze
pak nasledovalo dlouhe tam, ktere za dva tisfce let zbavilo ledu miliony ctve-
recnich mil Severn! Ameriky a Evropy.
Existovaly vsak i urcite anomalie: cela zapadnf Aljaska, oblast Yukonu
v Kanade a vetsina Sibife vcetne Novych sibifskych ostrovu (nynf patff mezi
nejchladnejsi casti sveta) zflstaly bez ledoveho pffkrovu temef do sameho konce
doby ledove. Nynejsi klima je zasahlo jen asi pfed 12 000 lety a zfejme velice
nahle, vzhledem к tomu, ze mamuti a jina velka zvffata zmrzla takfka v chuzi.
Jinde byl obraz zcela rozdilny. Vetsina Evropy byla pohfbena pod tri kilo-
metry silnou ledovou vrstvou. Podobne to bylo v Severn! Americe, kde se
195
ledova cepicka rozsifila od Hudsonova zalivu a pokryla celou vychodnf Ka-
nadu, Novou Anglii a vetsinu Stfedozapadu az к 37. rovnobezce - jizne od
Cincinnati v Mississippskdm fldoli a vic nez do poloviny vzdalenosti к rov-
niku.
Na vrcholku zalednem pfed 17 000 lety tvofil celkovy objem ledu pokryva-
jlci sevemf polokouli podle propodtu temef petadvacet milionu krychlovych
kilometrfl a rozsahla glaciace, jak jsme jiz poznamenali, existovala krom toho
take na jizni polokouli. Voda, z niz se tato ledova pole vytvofila, pochazela ze
svetovych oceanfl a mon, jejichz hladina byla tenkrat zhruba о 120 metru
nizsf nez dnes.
A v tomto okamziku se klimaticke kyvadlo divoce zhouplo opacnym sme-
rem. Velke tanf zacalo tak nahle a v tak obrovskych oblastech, ze byva popiso-
vano jako nejaky zazrak. Geologove je nazyvaji Bollingovou fazi tepleho po-
casi v Evrope a Bradyho mezidobim v Sevemi Americe. V obou oblastech
doslo к tomu, ze,
.. .ledovy pfikrov, ktery se tvoril 40 000 let, zmizel z vCtsf Casti bChem 2000 let. Je
tedy jasnC, 2e to nemohlo byt vysledkem postupnC pusobicich klimatickych vlivu,
jimifc doby ledovC obvykle vysvCtlujeme... Rychlost tanf napovfda, 2e klima ovliv-
noval nCjaky mimoradny faktor. IJdaje naznaCuji, ze se tento vliv projevil nejdfiv
asi pfed 16 500 lety a le do dvou tisic let zniCil vCtSinu, mozna tri Ctvrtiny zalednC-
ni. Lze rovnCi soudit, le nejvCtSi Cast tCchto dramatickych udalosti se odehrala
bChem jedineho tisfciletf - a mozna v Case jestC kratsim.4
Prvnim dusledkem bylo nevyhnutelne prudke stoupnuti hladin mofi, mozna
az о vice nez sto metrfl. Zmizely ostrovy a sije a rozlehle casti nizkych konti-
nentalnich pobfezi byly zatopeny. Cas od Casu se vzedmuly vysoke pfilivove
vlny a zatopily i vysiny. Vratily se zpet do more, ale zanechaly po sobe ne-
omylne stopy sve pfitomnosti.
Ve Spojenych statech se stopy more z doby ledove nachazeji podel zalivu
na pobfezi, vychodne od feky Mississippi, na nekterych mistech az ve vysce
sedesati metrfl. V bazinach zakryvajicich glacialni usazeniny v Michiganu byly
nalezeny kostry dvou velryb. V Georgii se mofske usazeniny nachazeji ve
vyskach temef padesati metrfl a v sevemi Floride dokonce ve vysce sedmde-
sati tfi metrfl. V Texasu, na jih od nejzazsfho vybezku Wisconsinske glaciace,
se v mofskych usazeninach vyskytuji pozflstatky suchozemskych savcfl doby
ledove. Dalsi mofske usazeniny, obsahujici zbytky mrozfl, tulenfl a pfinejmen-
sim pet druhfl velryb, pokryvaji pfimofske oblasti severovychodnich statfl
a arkticke pobfezi Kanady. V mnoha oblastech tichomofskeho pobfezi Sever-
ni Ameriky mofske usazeniny z doby ledove zasahuji vic nez 300 kilometrfl
do vnitrozemi. Kosti velryby byly nalezeny seveme od jezera Ontario ve vys-
ce asi 130 metrfl nad hladinou mofe, kostra jine velryby ve Vermontu vyse nez
150 metrfl a dalsi v oblasti Montrealu - Quebeku pfes 180 metrfl nad mofem.
196
Celosvetove myty о potope jsou charakteristicke tfm, ze neustale popisujf
sceny, kdy lid6 a zvifata prchaji pfed stoupajfcimi vlnami a uchyluji se na
vrcholky hor. Fosilie dosvedcujf, ze tomu tak behem tanf skutefine byvalo, ale
hory nebyly vzdycky dost vysoke na to, aby uprchhky pfed katastrofou za-
chranily. Trhliny ve skalach na vrcholcfch корей ve stfednf Francii jsou napl-
neny Idtkou, jez je znama pod nazvem „kostnf brekcie“. Sestava z ulomkfl
kosti mamutfl, srstnatych nosorozefl a jinych zvifat. Mnohem dale na jih se
tyci Gibraltarska skala, kde byl mezi kostmi zvifat nalezen i lidsky zub - sto-
licka a nekolik pazourku vyrobenych paleolitickym Clovekem.
Pozustatky hrocha spolu s mamutem, nosorozeem, konem, medvedem, bi-
zonem a Ivem byly objeveny v Anglii, pobliz Plymouthu и Lamansskeho pru-
livu. V kopcfch kolem Palerma na Sicilii bylo odhaleno „mimofadne mnoz-
stvf kostf hrochu - cele hekatomby“. Na zaklade tohoto a jinych dflkazfl Joseph
Prestwich, byvaly profesor geologie na Oxfordske univerzite, usoudil, ze stfednf
Evropa, Anglie a ostrovy Stfedozemnfho mofe Korzika, Sardinie a Sicflie byly
behem rychleho tam ledove vrstvy nejednou zcela ponofeny pod hladinu:
Jak se zaplava blizila, zvifata pochopitelnS ustupovala stale vy§ do корей, az zjis-
tila, 2e je voda obklopuje kolem dokola... Na vrcholcfch se jich shlukovalo ohromnd
mnozstvi, zvifata se v hruze drala do pfistupnSjSich jeskyni, az je voda zaplavila
docela a vsechna zvifata zahynula... Proudy vody se pak stfemhlav fitily dolu
z vy§in a nesly s sebou mensi i vStsi ulomky kamenfl, ktere zvifeci kosti drtily
a rozbijely... V case teto vseobecne katastrofy musela nSktera lidska spoledenstvi
zah'vat nevyslovne utrpeni.7
Je pravdepodobne, ze stejne pohromy postihly pfiblizne ve stejnou dobu take
Cinu. V jeskynfeh pobliz Pekingu byly objeveny kosti mamutu a buvolu spolu
s kostemfmi pozflstatky lidf. Mnoho odbomfkfl pfisuzuje divokou zmet ma-
mutich zdechlin a roztfistenych stromu na Sibifi „velke pfflivove vine, ktera
vyvratila lesy, vsechno zmasakrovala a pohfbila do bahna. V polamf zime pak
vsechno na kost zmrzlo, a tak se svedeetvf uchovalo do dneska.“
Po cele Jiznf Americe byly rovnSz nalezeny fosilie z doby ledove, ,,v nichz
se mfsf nesourode typy zvffat (masozravci a bylozravci) v jedine zmeti s lid-
skymi kostmi. Nemene dfllezite je spolecenstvf fosilnfch pozflstatku sucho-
zemskych a mofskych zvffat vselijak pomfchanych, avsak pohfbenych ve stejne
geologicke vrstve, vyskytujfcf se skutecne v rozsahlych oblastech.“
Sevemi Amerika rovnez potopou tezee utrpela. Kdyz velka Wisconsinska
glaciace roztala, vytvofila se obrovska, avsak jen docasna jezera, ktera se ne-
obycejnou rychlosti naplnila a utopila vsechno ve svem dosahu. Za nekolik
set let vyschla. Napfiklad jezero Agassiz, nejvetsf ledovcove jezero v Novem
svete, kdysi zaujfmalo plochu pfes 285 000 dtvereCnfch kilometru a pokryvalo
velke casti zeme, nyni zname jako Manitoba, Ontario a Saskatchewan v Kana-
de a Severm Dakota a Minnesota ve Spojenych statech. Je pozoruhodne, ze
197
vydrzelo sotva jedno tisiciletf, aby nam pfedvedlo katastrofalm nahle tam se
zaplavami nasledovanymi obdobfm klidu.
Znameni dobre viry
Dlouho se vefilo, ze lidske bytosti se v Novem svete objevily drive nez pfed
11 000 lety, avsak nedavne nalezy posunuly toto datum о jeste nekolik tisfcile-
ti zpet. Badatele identifikovali kamenne nastroje z doby 25 000 let pf. n. 1.
nalezene v panvi Old Crow na uzemf Yukonu na Aljasce. V Jizni Americe
(daleko na jihu v Peru a na Tierra del Fuego) byly nalezeny lidske pozflstatky
a artefakty, ktere zcela nepochybne pochazeji z doby asi 12 000 let pf. n. 1. -
spolu s dalsf skupinou jeste starsfch pozflstatkfl z doby 19 000 az 23 000 let pf.
n. 1. Kdyz vezmeme v uvahu tyto a dalsf dflkazy, „vyplyva z nich velice ro-
zumny zaver - a sice, ze zalidnovanf obou Amerik zaCalo pfinejmensim pfed
35 000 lety, coz ovsem zaroven nevylucuje existenci dalsf vlny pfistehovalcfl
v pozdejsi dobe“.
Tito nove pfichozf AmeriSane doby ledovd, kteff pfichazeli ze Sibife po
pevne pflde v Beringove uzine, by byli museli celit v dobe pfed 17 000 az
10 000 lety tern nejdesivejsfm zivotnfm podmfnkam. Prave tehdy se totiz za-
cala nahle rozpoustet Wisconsinska glaciace, ktera zpflsobovala vzedmutf hla-
diny svetovych mofi postupne az о vice nez sto metrfl, a pote nastalo rusne
obdobf nebyvaleho klimatickeho a geologickeho neklidu. Sedm tisfc let zili
lide Noveho sveta uprostfed zemetfesenf, sopecnych vybuchfl a obrovskych
zaplav stfidanych obcasnymi varovnymi obdobimi falesneho klidu. A prave to
je mozna dflvodem, proc tolik jejich mytfl tak pfesvedflive hovoff о ohni
a о potope, о dobe temnoty a о vzniku a zaniku Sluncf.
Krome toho, jak jsme videli, se myty Noveho sveta nijak nelisf od mytfl ze
Stareho sveta. Po celem svete se objevuje pozoruhodna uniformita v zalezi-
tostech, jako jsou „velka potopa“ nebo „strasliva zima“ a „doba nesmimeho
pozdvizenf na Zemi“. Nenf to jen proto, ze byly znovu a znovu vypraveny
stejne zazitky, coz by samo о sobe bylo zcela pochopitelne vzhledem к tomu,
ze doba ledova a jejf dflsledky byly celosvetovym fenomenem. Mnohem zajf-
mavejsf je zpflsob, jak se stale znovu vynofujf stejne symbolicke motivy: dob-
ry Clovek a jeho rodina, varovanf od boha, zachrana nekolika exemplaffl od
vseho ziveho, pfezitf na lodi, ve kmeni stromu, v nemz se ti, z nichz se ma
zrodit budouci lidstvo, skryjf, ptaci a jina zvffata vypustena po potope, aby
nalezla suchou zem... a tak dale.
A nenf take zvlastnf, ze mnoho z techto mytfl obsahuje popis postav jako
jsou Quetzalcoatl a Virakoca, о nichz se traduje, ze pfisli po potope, aby roz-
prasene a zubozene kmeny lidi, kterym se podafilo pfezft, uCili architektufe,
astronomii, rozlicnym dalsim vedam a vlade zakona?
198
Kdo byli tito hrdinove, pfinaseji'ci civilizaci? Byli snad jenom vyplody pri-
mitivni pfedstavivosti? Nebo to byli bohove? Lide jako my? Pokud vsak byli
lidmi, je mozne, ze nejakym zpflsobem zasahli do mytfl, aby jejich prostfed-
nictvim pfenesli vedomosti pres propast casu?
Takove uvahy se zdaji fantasticke. Avsak jak uvidime v Casti 5, v urfiitych
mytech se opakovane objevujf astronomicke fldaje znepokojive pfesne a ve-
decke povahy. A myty, ve kterych je nalezame, jsou prdve tak stare a univer-
zalne rozsifene jako ty о velke potope.
Kde se jejich vedecky obsah vzal?
CAST 5
TAJEMSTVI MYTU 2
Zakon precese
Severn nebesky pol
Nebeska sfera
28. kapitola
Nebeska mechanika
Prestofce dneSnf dtenar nepfedpoklada, ze text о nebeske mechanice bude dist jako
nSjakou ffkanku, trva na tom, ze je schopen pochopit mytickd ,,pfedstavy“ oka-
mzitfe, adkoliv coby ,,vSdeck6“ uznava pouze celostrankove formulace. Nenapad-
ne ho vflbec moznost, ie stejne znalosti mohly byt kdysi vyjadrovany kaZdoden-
mm jazykem. Takova moznost mu vubec neprijde na mysl, pfestoZe viditelne diny
davnych kultur - a to se zmimm jen о pyramidach a metalurgii - by тё1у byt
padnymi dflvody, aby dovozoval, ie za nimi byli inteligentm lide, ktefi byli nuceni
uzfvat technickeho jazyka..
Tento citat pochazi od zesnuleho Giorgia de Santillany, zesnuleho profesora
dejin vedy na Massachusettskem technickem institutu. V kapitolach, ktere
budou nasledovat, se docteme о jeho vpravde revolucnim vyzkumu pravekd
mytologie. V kratkosti tvrdi nasledujfcf: Pfed davnymi easy seriozm a inteli-
gentni lide vymysleli system, jak zahalit technickou terminologii vyspSle ast-
ronomicke vedy do kazdodennfho jazyka mytu.
Ma Santillana pravdu? A pokud ji ma, kdo byli tito seriozni a inteligentm
lide - tito astronomove, tito praveef vedci - kteff pracovali v prehistorickych
dobach?
Zacneme tedy od zakladu.
Divoky nebesky tanec
Zeme se otacf kolem sve vlastnf osy jednou za dvacet ctyfi hodiny a jejf
obvod na rovnfku dint pfiblizne 40 075, 695 kilometrfl. Z toho vyplyva, ze
clovek stojici nehnute na rovnfku je fakticky v pohybu, protoze se spolu
s planetou otacf rychlostf pfes 1610 kilometrfl za hodinu. Pfi pohledu z ves-
mfru, dfvame-li se na severnf pdl, se Zeme otadf proti smeru hodinovych
rucicek.
202
Zatfmco se Zeme kazdy den otaci kolem sve vlastnf osy, obiha take kolem
Slunce (opet proti smeru hodinovych rucicek) po draze, ktera je spis elipsovi-
ta nez kruhova. Po teto sve draze se ffti krkolomnou rychlosti. Cestuje po ni
rychlosti 107 226 km/h - takovou vzdalenost ujede ргйтёгпу automobilista
za sest let. Abychom si tento vypoSet pfiblfzili, znamena to, ze se fftfrne ves-
mfrem rychleji nez vystfelena kulka, rychlosti t6mef 30 kilometrii za vterinu.
Nez jste si stacili pfecfst tento odstavec, urazili jsme po оЬёгпё draze Zeme
kolem Slunce zhruba 885 kilometrfl.
Protoze je tfeba plneho jednoho roku, abychom ukoncili cely obeh, jedi-
nym dukazem о desiv6m orbitalnim zavodu, jehoz se ucastnfme, je рота1ё
stffdani rocnfch obdobf. A v fizenf samotnych rocnfch dob je mozno vidёt
zazracny a nestranny mechanismus, ktery п^ё1ц)е jaro, leto, podzim a zimu
spravedl^ kolem гетёкои1е, na sevemi a jiznf polokouli rok za rokem
s naprostou pravidelnosti.
Osa rotace Zenw je v relaci к гоутё jejf оЬёгпё drahy пак1опёпа asi
о 23°30' к vertikale. А ргауё tento sklon „та na svёdom^“ rocni obdobf. Na
sest mesi'cu v roce odvraci sevemf pol a celou sevemi polokouli od Slunce
(zatfmco se jiznf polokoule t6sf z jara) a na zbyvajfch sest nresicu odvraci od
Slunce zase jiznf p61 a jiznf polokouli, zatfmco na sevemf polokouli je v te
dobё leto. RoSm obdobf jsou vysledkem kazdorocni variace v uhlu, pfi kterem
slunecni paprsky dospejf ke kazdemu jednotlivemu bodu na povrchu Zeme, a
kazdorocni variace v poctu hodin slunecmho svitu, jenz tam v rtizna rocni
obdobf dopada.
NaklonSm Zeme se nazyva ,,sklon“ a rovina jejf оЬёгпё drahy protazena do
tv am velkeho kruhu v nebeske sfefe ma nazev ,,ekliptika“. Astronomove take
hovoff о „nebeskem rovnfku“, coz je protazeni rovniku Zenre do nebeske sfe-
ry. Nebesky rovnik ma dnes sklon asi 23°30' к ekliptice, protoze osa Zeme je
пак1опёпа 23°30' к vertikale. Tento uhel, ktery se nazyva sklon ekliptiky, neni
celou dobu pevny а петёппу. Naopak-jak jsme vidёli v 11. kapitole ve vzta-
hu к vroceni andskeho m6sta Tiahuanaka - je pfednretem neustale, i kdyz
velmi рота1ё oscilace. Ta se pohybuje о песе1ё 3°, pficemz se к vertikale
pfiblizuje nejvfce na 22°06'a odklanf se nejdale na 24°30'. Cely cyklus - od
24°30'po 24°30'a zase zpatky na 24°30 - trva рпЬНгпё 41 000 let.
A tak se nase kfehka planeta, zatfmco se vznasi na sve оЬёгпё draze, kyva
a otdci. ОЬёгпа draha trva rok, otocenf den a cyklus kyvani 41 000 let. Zda se,
ze tady probfha jakysi divoky nebesky tanec. Poskakujeme, hopkame a stfem-
hlav se fitime vecnosti a pfitom citime protichudne impulsy: na jedne Strane
vrhnout se do Slunce, na druhe zase uniknout do vesmfme temnoty.
203
Malo zname vlivy
Gravitacnf pole Slunce, v jehoz vnitfmch kruzfch je Zeme zajata, se - jak nyni
vime - rozprostira vice nez ctyfiadvacet trilionfl kilometrfl do vesmiru, temef
do poloviny vzdalenosti к nejblizsi hvezde. Jeho vliv na nasi planetu je obrov-
sky. Pflsobi na nds take gravitace ostatmch planet, s nimiz sdilfme slunecnf
soustavu. Kazda z nich disponuje pfitazlivostf, ktera ma tendenci odchylit Zemi
z jejiho pravidelneho obehu kolem Slunce. Planety majf rflznou velikost a
obfhajf kolem Slunce rozdflnou rychlosti. Spolecny gravitacnf vliv, ktery jsou
schopne vyvinout, se tedy prflbehem Sasu mem komplexnfm, avsak pfedvfda-
telnym zpflsobem a obezna draha pak v odpoved’ neustale mem svflj tvar. Pro-
toze je obezna draha elipsovita, tyto zmeny ovlivnujf stupen jejiho prodlouze-
nf, coz astronomove nazyvajf ,,excentricita“. Ta se mem od hodnoty t6mef
nulov6 (to kdyz se obezna draha blfzf ke tvaru dokonaleho kruhu) az
к vysokym hodnotam kolem sesti procent, kdyz je obezna draha maximalne
prodlouzena a elipsovita.
Existuji jeste dalsi formy planetamiho vlivu. Napfiklad je znamo - pfesto-
ze zatim jeste nikdo nepfisel s zadnym vysvetlenim -, ze kratke radiove vlny
jsou ruseny, kdyz se Jupiter, Saturn a Mars ocitnou v zakrytu.
V tele souvislosti se tak6 objevil dukaz о podivndm a necekanem vztahu mezi
postavenfm Jupiteru, Saturnu a Marsu pfi jejich оЬёЬи kolem Slunce a prudkymi
elektrickymi poruchami v horni atmosfefe ZemS. To by naznadovalo, le planety
a Slunce sdilejf vyvaieny kosmoelektricky mechanismus, ktery saha na miliardy
kilometrfl od stfedu nasi slunedni soustavy. S takovou elektrickou vyvazenostf se
v souflasnych astrofyzickych teorifch nepocfta.2
New York Times, noviny, z nichz byla tato zprava pfevzata, se celou zalezitost
nepokouseji jakkoli dal objasnovat. Jejf autofi zfejme netusf, jak velice se to
podoba slovflm, jez vyfkl Berossos, chaldejsky historik, astronom a jasnovi-
dec, ve tfetim stoleti pf. n. 1., ktery do hloubky studoval znameni, о nichz vefil,
ze pfedpovedi konecny zanik sveta. „Ja, Berossos, tlumocnik Bellflv, potvrzu-
ji, ze vse, co patfi Zemi, skonci v plamenech, az se pet planet shromazdi ve
znameni Raka v zakrytu za sebou, takze jimi budeme moci v6st pfimou lin-
kup
Konjunkce peti planet, ktera - jak mflzeme ocekavat - bude mit silne gravi-
tacni dflsledky, se odehraje 5. kvetna roku 2000, kdy Neptun, Uran, Venuse,
Merkur a Mars budou stat proti Slunci v jedne linii se Zemi a vyvinou silny
gravitacnf tah. Musime si take povsimnout, ze soucasnf astronomove, kteff
zakreslovali mayske udaje pro zanik Pateho Slunce, vypocftali, ze v te dobe
nastane nejpodivnejsi sestava planet, konjunkce tak zvlastni, ze ,,k takove do-
chazi jen jednou za 45 000 let... Na zaklade tohoto neobvykleho postaveni
mflzeme s velkou pravdepodobnosti ocekavat i neobvykle dflsledky... “
204
Pol ekliptiky
Sklon ekliptiky se v cyklu 41 000 let тёш od 22°06'do 24°30'.
205
Pol ekliptiky
Nikdo, kdo ma vsech pet pohromade, by nespechal takovy nazor horempa-
dem pfijmout. Nelze vsak popfft, ze v nasf slunecni soustave pflsobf mnoho-
nasobne vlivy, kterym pofad jeste tak docela nerozumfme. Mezi temito vlivy
je neobycejne silny ten, kterym na nas pflsobf na§ vlastnf satelit - Mesfc. Na-
pffklad zemetfesenf jsou silnejsf, kdyz je Mesfc v uplnku, nebo kdyz se Zeme
ocita mezi Sluncem a Mesfcem, stejne tak kdyz je Mesfc v novu, anebo kdyz
se naleza mezi Sluncem a Zemf. Totez platf, kdyz Mesfc pfechazf pfes poled-
nfk postizene oblasti a kdyz se na sve obezne draze nejvfce pfiblfzf Zemi.
Skutecne - kdyz se Mesfc ocitne na tomto bode (odbome se tomu ffka „peri-
geum“), jeho pfitazlivost se zvysf о §est procent. К tomu dochazf kazdeho
dvacateho sedmeho a jedne tfetiny dne. Pfitazlivost, jiz pfi takovych pfflezi-
tostech pflsobf, neovlivnuje jenom mohutny pohyb oceanfl, ale take aktivi-
tu rezervoarfl vfeleho magmatu uzavfeneho v tenke kflfe nasi Zeme (ta pod-
le popisu pfipomfna papfrovy sacek piny medu nebo husteho sirupu, ktery
se pohybuje rychlostf vice nez 1610 km/h na rovnfkove rotaci a vice nez
106 260 km/h na оЬёгпё draze).
206
Kolotani deformovane planety
VSechny tyto kruhove pohyby vyvolavajf obrovske odstfedive sfly, a jak
v sedmnactem stoletf demonstroval sir Isaac Newton, pusobi, ze „papirovy
sacek“ Zeme je na rovniku ,,vybouleny“. Nasledkem toho je pak zploStenf na
polech. Tim se take stalo, ze nase planeta se tvarem ponekud li§f od dokonate
koule a presneji je mozno ji popsat jako „zploStely sferoid“. Jeji radius je na
rovniku 6378 kilometru (asi о jedenadvacet kilometrfl delsi nez jeho polamf
radius - 6357 kilometrfl).
Miliardy let byly zplostele poly a vypoukly rovnfk udastmky nepozorova-
telne matematicke interakce s malo znamym vlivem pfitazlivosti. „Protoze je
Zeme zplo§tela,“ vysvetluje jeden odbomfk, „pfitazlivost Mesfce ma tendenci
vychylovat zemskou osu, takze se stane perpendikularm к mesfcni оЬёгпё
draze. V mensf mffe se to tyka i Slunce.“
Зоисавпё ,,vyboulenf“ na rovniku - coz je hmota navfc rozdёlena kolem
rovniku - pusobi jako hrana gyroskopu, aby udrzela Zemi na jeji ose.
Rok za rokem je to v planetamim rozsahu prave tento gyroskopicky efekt,
ktery zabranuje, aby pfitazlivost Slunce a NKsice radikalra znrenily zemskou
osu rotace. Tazna sila, kterou tato dvё 1ё1еза 8ро1еспё vyvijeji, je тстёпё
dostatec^ silna na to, aby pfinutila osu к ,,precesi“, coz znamena, ze se poma-
lu а кутас1уё pohybuje ve зтёги hodinovych rucicek, tedy opacnym втё-
rem, nez se Zenre otaci.
Tento dfllezity pohyb je charakteristickym rysem na§i planety ve slunecnf
8оиз1ауё. Kazdy, kdo rakdy roztocil kacu, by tomu тё1 bez potizi рогогитё! -
kaca je nakonec jen jinym druhem gyroskopu. Pfi uplnem nepferusovanem
otaceni stoji гоупё. Avsak v okamziku, kdy se jejf osa odchyli od vertikaly,
zacne vyvijet dalsi cinnost: pomaly a dusledny protipohyb ve уе1кёт kruhu.
Tento kymacivy pohyb, ktery je ргауё опои precesi, тёп! smer, do пёЬог miff
osa, zatimco udrzuje novy uhel sklonu.
Dalsi analogic s po^kud rozdilnym pfistupem by mohla pomoci tuto zale-
zitost vyjasnit jelhe vic:
1. Pfedstavte si Zemi plujici ve vesmiru пак1опёпои рпЬИгпё
v uhlu 23°30'k vertikale a otacejici se kolem 8Уё osy kazdych 24 hodin.
2. Tuto osu si pfedstavte jako masivni otocny cep nebo jakousi napravu
prochazejici stfedem Zeme s konci vycnivajicimi v obou snrerech
na sevemim a jiznim polu.
3. Pfedstavte si pak, ze jste obr, razujici slunecnf soustavou s rozkazem
uskutecnit zvlastni ukol.
4. Dal si pfedstavte, ze se blizite к пак1опёпё гетёкоиН, ktera ted’
vzhledem к vasi velikosti neni уёШ nez mlynske kolo.
5. Pfedstavte si, ze berete do rukou oba konce prodlouzene osy.
207
Pred 13 000 lety byl severni p6l prime proti hvezde Vega,
coz se znovu stane ode dneska za 12 500 let.
Dnes mirl severni p6l na Polarku
Precese
208
6. Zacmate jimi pomalu otacet tak, ze stlaCujete jeden konec a tahate
za drahy.
7. Kdyz jste se objevil, Zeme uz se otaCela.
8. Podle rozkazu nemate zasahovat do jejfho axialnfho otacenf, ale
propujcit jf dalsi pohyb: pomale kolotam ve smeru hodinovych rucicek
nazyvane precese.
9. Abyste tento ukol splnili, budete muset tlaSit prodlouzeny sevemi
konec osy nahoru a dokola ve velkem kruhu v sevemf nebeske
polokouli, zatfmco ve stejne chvfli potahnete za jiznf konec ve stejne
velkem kruhu na jiznf nebeske polokouli. To bude znamenat, ze musfte
vyvinout pomaly otacivy pohyb pazemi a rameny.
10. I tak si ale dejte pozor: „mlynske kolo“ Zeme je tezsf nez se zda. Je tak
tezke, ze vam to bude trvat 25 776 let, nez otocite dvema konci jejf osy
celym precesnfm cyklem, v jehoz zaveru budou oba konce mint opet na
stejne body v nebeske sfefe, na ktere mffily ve chvfli, kdy jste se
objevili.
11. Ach, jen tak mimochodem, ted’ kdyz jste s tou pracf zaCali, musfrne vas
upozomit, ze jf uz nikdy nebudete smet zanechat. Jakmile skonSf jeden
precesnf cyklus, must zacft druhy. A dalsf... a dal§f...a dalsf...
a tak dale bez konce a naveky vekfl.
12) Pokud si pfejete, muzete о tom pfemyslet jako о jednom ze zakladnich
mechanismfl ve slunecni soustave, nebo chcete-li, jako о jednom
ze zakladnich pfikazanf bozske vflle.
Behem tohoto procesu, jak tak pomalu a majestatne pohybujete prodlouze-
nou osou kolem nebes, budou jejf dva konce mint к jedne hvezde za druhou
v polarnfch sifkach jiznf nebeske polokoule (a nekdy samozfejme do prazdne-
ho vesmfru) a к jedne hvezde za druhou v polarnfch Sifkach sevemf nebeske
polokoule. Hovoffme tady о пёёет, co se podoba hfe „Skatule, hejbejte se“
mezi cirkumpolarnimi hvezdami. A to, co vsechno udrzuje v pohybu, je prave
axialnf precese Zeme - pohyb hnany gigantickymi gravitacnfmi a gyroskopic-
kymi silami, pohyb, ktery je pravidelny, pfedvfdatelny a da se s modernfm
vybavenfm snadno vypocftat. Так napfiklad sevemf polamf hvSzda je v sou-
casnosti Alfa v Malem medvedu, kterou zname jako Polarku. Ale pocftaSove
vypocty nam umoznujf s naprostou jistotou stanovit, ze v roce 3000 pf. n. 1.
toto polamf postavem okupovala Alfa Draka. V dobe starovekych Rekfl byla
sevemf polamf hvezdou Beta Maleho medveda a v roce 14 000 n. 1. to bude
Vega.
209
Rovnodennosti a slunovraty
Velke tajemstvi minulosti
Nebude na skodu, kdyz si pfipomeneme nektere zakladnf udaje tykajfci se
pohybu Zeme a jejf orientace ve vesmfru:
• Naklanf se v uhlu asi 23°30' к vertikale, v uhlu, ktery se muze menit az
о l°30'na obou stranach v obdobfch trvajfcfch 41 000 let.
• Jednou za kazdych 25 776 let vykona jeden uplny precesnf cyklus.
• Kolem sve vlastnf osy se otodf jednou za 24 hodiny.
210
• Kolem Slunce obehne jednou za kazdych 365 dm (ve skutecnosti je to
za 365,2422 dne).
• Nejdulezitejsi vliv na rocni obdobf ma uhel, pod kterym behem obehu Zeme
dopadajf na pffslusna mfsta slunecni paprsky.
Je vsak potfeba take poznamenat, ze behem roku nastavajf ctyfi vyznamne
astronomicke okamziky, ktere oznacujf oficialnf zahajenf kazdeho ze ctyf roc-
nfch obdobf. Tyto okamziky, ktere pro starovek mely tak nesmfrny vyznam,
jsou zimnf a letnf slunovrat a jamf a podzimnf rovnodennost. Na sevemf polo-
kouli pfipada zimnf slunovrat, nejkratSf den v roce, na 21. prosinec, letnf slu-
novrat, nejdelsf den v roce, pak na 21. cerven. Na jizni polokouli je to uplne
obracene: zima zacfna 21. cervna a leto 21. prosince.
Rovnodennosti jsou na rozdfl od toho dva body v roce, kdy jsou den a noc
na cele planete stejne dlouhe. Stejne jako pfi slunovratech, datum, ktere ozna-
cuje zacatek jara na severni polokouli (20. bfezen), oznacuje na jizni polokou-
li zaCatek podzimu, a datum, ktere oznacuje zaCatek podzimu na sevemf polo-
kouli (22. zaff), oznacuje zacatek jara na polokouli jizni.
Stejne jako variace roCnfch obdobf je to vsechno zpflsobeno benevolencf
sklonu planety. Letnf slunovrat na sevemf polokouli pfipada na bod v obehu
Zeme, kdy sevemf pdl miff primo ke Slunci: о sest mesfcu pozdeji oznacuje
zimnf slunovrat bod, kdy se severni pol Slunce maximdlne odvraci. Zcela lo-
gicky pak je dflvod, proc pfi jamf a podzimnf rovnodennosti jsou po cele pla-
nete den a noc pfesne stejne dlouhe. OznaCujf dva body, kdy osa otacenf Zeme
je natocena bokem ke Slunci.
Podivejme se ted’ v rychlosti na jeden zvlastnf a nadhemy fenomen nebeske
mechaniky.
Je znam pod nazvem „precese rovnodennosti". Ma pfisnou a opakujicf se
matematickou hodnotu, ktera muze byt analyzovana a pfesne vypoCtena. Je ji
vsak velice obtfzne pozorovat, nebo ji dokonce pfesne zmgfit bez dokonaleho
zaffzenf.
Muze se v nf vsak skryvat klfc к jednomu z nejvetsfch tajemstvi minulosti.
29. kapitola
Prvni trhlina v prastarem kodu
Rovina obehu Zeme promftnuta ve tvaru velkeho kruhu v nebeske sfefe je
znama jako ekliptika. Kolem teto ekliptiky je sefazen hvezdny pas, ktery do-
sahuje asi sedmi stupnfl na sever a na jih a je v nem dvanact souhvezdi zvero-
kruhu: Beran, Byk, Blfzenci, Rak, Lev, Panna, Vahy, Stir, Stfelec, Kozoroh,
Vodnaf a Ryby. Tato souhvezdi maji nestejnou velikost, tvar a rozmisteni. Nic-
mene (a nejspis jen nahodou) je jejich rozmisteni kolem okraje ekliptiky do-
statecne rovnomerne na to, aby kazdodennimu vychodu a zapadu Slunce pro-
pfljcovalo zdani kosmickeho pofadku.
Abyste si dovedli pfedstavit, об jde, ucinte nasledujici:
1. Udelejte tedku uprostfed cisteho listu papiru.
2. Kolem teCky pak nakreslete kruh asi tak centimetroveho prflmeru.
3. Kolem tohoto kruhu nakreslete druhy, vetsi kruh.
Теска pfedstavuje Slunce. Mens! ze dvou soustfednych kruhfl pfedstavuje
obeznou drahu Zeme. Vet§i kruh oznacuje okraj ekliptiky. Nynf byste meli
kolem obvodu tohoto vetsiho kruhu namalovat dvanact окёпек stejnomeme
od sebe vzdalenych, ktere by mely pfedstavovat souhvezdi zverokruhu. Proto-
ze kruh, jak znamo, ma 360°, Ize se domnivat, ze kazde souhvezdi zaujima na
ekliptice 30°. Теска uprostfed je Slunce. Vnitfni ze dvou koncentrickych kru-
hfl je obezna draha Zeme. Vime, ze Zeme cestuje po teto draze proti smeru
hodinovych rucicek, od zapadu к vychodu, a ze se kazdych ctyfiadvacet hodin
uplne oto6i kolem sve osy (opet od zapadu к vychodu).
Z techto dvou pohybfl vznikaji dve iluze:
1. Jak se kazdy den planeta otaci od zapadu к vychodu, zda se, ze se Slunce,
ktere je ve skutecnosti pevnym bodem, pohybuje po obloze od vychodu
к zapadu.
2. Zhruba kazdych tficet dni, jak otacejici se Zeme cestuje po sve obezne
draze kolem Slunce, se zda, jako by Slunce pomalu prochazelo jednim za
druhym vsemi dvanacti souhvezdimi zverokruhu, ktera jsou take
212
pevnymi body. A opet mame dojem, jako by se pohybovalo od vychodu
к zapadu.
V kazdem jednotlivem dni v roce (na nasem diagramu v kazdem bodu,
ktery si vybereme na vnitfnfm koncentrickem kruhu oznacujicfm obeznou drahu
Zeme) vidfme, ze Slunce bude stat mezi pozorovatelem ze Zeme a jednfm
z dvanacti zverokruhovych souhvezdf. Toho dne mflze pozorovatel videt -
bude-li ovsem vzhflru pfed svitamm - ze Slunce vyjde v te casti oblohy, kte-
rou zaujfma to ktere souhvezdf.
Snadno pochopfme, jak lidske bytosti uklidriovalo, kdyz na jasnem a ne-
znedistenem nebi pravekeho sveta videly pravidelne nebeske pohyby, jako jsou
tyto. Je take snadne pochopit, proc ctyfem hlavnfm bodum v roce - jamf
a podzimm rovnodennosti a zimnfmu a letnfmu slunovratu - byla vsude pfi-
kladana ohromna dfllezitost. JeSte vet§f dulezitost v§ak byla pfikladana kon-
junkci techto hlavnfch bodu se souhvezdfmi zverokruhu. Ale nejddlezitSjSf ze
vseho bylo souhvezdf, pfed nfmz Slunce vychazelo v den jamf rovnodennosti.
Protoze vsak existovala axialm precese Zeme, starovecf lide brzy objevili, ze
toto souhvezdf neni celou dobu петёппё, nybrz ze cest ,,nosit“ Slunce v den
jamf rovnodennosti se pohybuje - velice, velice pomalu - mezi jednotlivymi
soufn^zdfmi гуёгокгиЬи.
Podle slov Giorgia de Santillany bylo postavem Slunce mezi souhvezdfmi
v den jarnf rovnodennosti ukazatelem, ktery odnrefoval ,,hodiny“ precesnfho
cyklu - hodiny nesmirne dlouhe, protoze Slunce v den rovnodennosti vycha-
zelo v kazdem ze souh^zdf гуёгокгиЬи po dobu tdnref 2200 let. 8тёг axialm
precese Zeme probiha ve втёги hodinovych ruciCek (tj. od vychodu к zapa-
du), a tedy proti втёги kazdorocnfho оЬёЬи planety kolem Slunce. Ve vztahu
к souf^zdfm гуёгокгиЬи, ktera se ve vesmfru nepohybujf, to zpusobuje, ze
bod, kdy dochazi к jarnf rovnodennosti, se pohybuje po ekliptice tvrdosfjne
v ораспёт зтёги к гост draze Slunce, tj. proti „spravnym sekvencfm гуёго-
kruhovych znamenf“ (Byk - Beran - Ryby - Vodnaf misto Vodnaf - Ryby -
Beran - Byk).
Takova je v kostce „precese rovnodennostf“. А ргауё to se skryva ve уё1ё
о „svftanf уёки Vbdnafe“. Slavny vers z muzikalu Vlasy se tyka faktu, ze
v poslednfch dvou tisfcfch letech vychazelo Slunce pfi jamf rovnodennosti
kazdym rokem v souh^zdf Ryb. Vek Ryb se vsak nynf blfzf ke konci a Slunce
pfi rovnodennosti uz brzy sektor Ryb opusti a bude vychazet na novem pozadf
souhvezdf Vbdnafe.
Precesnf cyklus trvajicf 25 776 let je motor, ktery tohoto majestatnfho ne-
ЬезкёЬо molocha ria jeho nikdy nekonSfcf pouti po nebesfch pohanf. Podrob-
nosti уу8Уё11^1с1, jak pfesra precese posunuje rovnodennostnfmi body ze sou-
hvezdi Ryb do souhvezdf Vbdnafe - a tak dale kolem zverokruhu - take stojf
za to.
213
Smer, jimz se v dusledku procese posunuje jarni bod rovnodennosti
Smdr kazdorocni „cesty Slunce" dvanacti domy zverokruhu
B6hem kaZdorobnfho pohybu Zem6 po ob6zne draze dochazi к tomu, ze hv6zdne
pozadi, pred nimz vychazi Slunce, se mSsic po m6sfci mSni: Vodnaf - Ryby - Skopec -
Byk - Blfzenci - Rak - Lev - atd. V soubasnosti vychazi Slunce na vychod6 pfi jarni
rovnodennosti mezi souhvSzdfrn Ryb a Vbdnafe. V dusledku precese je „jarni bod“
na оЬёЯпё draze dosazen kazdym rokem о пёсо drive, s tfm vysledkem, ze se velice
pomalu posunuje po v§ech 12 domech zv6rokruhu, v ka£d£m znamenf setrva 2160 let
a ilplny okruh dokonbi za 25 920 let. Sm6r tohoto precesmho pohybu je opacny nez na
robni cest£ Slunce: Lev - Rak - Blfzenci - Byk - Skopec - Ryby - Vodnaf. Pffklad:
V£k Lva, tj. 2160 let, b£hem nichz Slunce pfi jarni rovnodennosti vychazelo pfed
hv6zdnym pozadfm souhv6zdi Lva, trval od roku 10 970 az do roku 8810 pf. n. 1. Dnes
zijeme v astrologicke zemi nikoho na konci v£ku Ryb a na prahu v£ku Vbdnafe. Tato
doba pfechodu z jednoho v6ku do druhdho byvala tradibnS povazovana za ne§t’astnou.
214
Vzpomente si, ze rovnodennost nastava jen pfi dvou pnlezitostech v roce,
kdy naklonena osa Zeme lezf bokem ke Slunci. Ty nastanou, kdyz Slunce
vstava po celem svete na vychode a den a noc jsou stejne dlouhd. Protore vsak
zemska osa pomalu, ale jiste precesuje ve smeru opacnem ke svemu vlastnf-
mu otacenf, body, kdy je natocena bokem ke Slunci, se musi kazdym rokem
konat nepatme dffv. Kazdorocm zmeny jsou tak zanedbatelne, ze jsou temef
nepozorovatelne (posun о jeden stupen na ekliptice, coz se rovna sffce vaseho
malfcku zdvizeneho proti obzoru), a dokoncem vyzaduje pfiblizne dvaasedm-
desat let. Nicmene, jak zduraznuje de Santillana, tak minimalm zmeny vyza-
dujf к prflchodu domem jednoho zverokruhu о 30° temgf 2200 let a skoro
26 000 let, aby uplny precesni cyklus prosel 360°celeho zverokruhu.
Kdy staroveci lide zjistili, ze existuje precese?
V odpovedi na tuto otazku je skryto tajemstvi a je to zahada minulosti. Nez se
zahadou pokusfme proniknout a tajemstvi odkryt, meli bychom se seznamit
s ,,oficialnf“ teorif. Britska encyklopedie je jako skladiste vsech moznych kon-
vencnfch vedomosti nepfekonatelna a о vedci jmenern Hipparchos, pfedpo-
kladandm objeviteli precese, nam fika nasledujici:
Hipparchos, nSkdy take Hipparchus (narozen v Nikaei v Bithynii, zemfel na Rho-
du po roce 127 pf. n. 1.), fecky astronom a matematik, ktery objevil precesi rovno-
dennosti... Tento vyznamny objev byl vysledkem pedlivych pozorovdnf, ktera
ггшпёпу vedec s bystrym mozkem ЬёЬет zivota uskutednil. Hipparchos pozoro-
val postavenf ЬуёгА a pak sve vysledky porovnaval s pozorovanfrni Timocharida
z Alexandrie z doby pfed 150 lety a s )е§1ё starSfmi pozorovanfrni astronomu
z Babylonie. Zjistil, ze. nebeske dёlky se li§i a ze tento rozdil je tak velky, ze ho
nenf mozno pfipisovat сЬуЬё pfi pozorovani. Pfisel tedy s tim, ze duvodem pro tak
velky rozdfl je precese, a urdil jeho hodnotu na 45 nebo 46 vtefin v uhlu pro rodni
гтёпу. To se velice blfzf к dislu 50,274 vtefiny, к1егё je dnes оЬеспё pfijimano...1
Nejprve trochu reminologie. Vtefiny jsou nejmenSf casti, na ktere delfme stu-
pen. Je jich 60 v jedne minute, 60 minut v jednom stupni a 360 stupnfl Cinf
cely kruh drahy Zeme kolem Slunce. Kazdorocm zmena о 50,274 vtefiny pfed-
stavuje vzdalenost mens! nez jedna sedesatina jednoho stupne, takze doba,
kterou Slunce potfebuje, aby о rovnodennosti migrovalo о pouhy jeden stu-
pen po ekliptice, trva zhruba 72 roky (cely jeden lidsky zivot). Prave pro poti-
ze pfi pozorovani teto hlemyzdf rychlosti zmen, je hodnota namefena Hippar-
chem v druhem stoleti pf. n. 1. v Britske encyklopedii oslavovana jako „vyznam-
ny objev“.
Zdal by se tento objev tak vyznamny, kdyby se ukazalo, ze slo о objev uz
objeveneho? Byly by astronomicke a matematicke vykony Rekfl tak oslavo-
215
vane, kdybychom mohli dokazat, ze obtfzny ukol mefenf precese byl uskutec-
nen uz tisfce let pfed Hipparchem? Co kdyz tento nebesky cyklus trvajfcf
26 000 let byl pfedmetem pfesneho vedeckeho zkoumanf dlouhe veky pfed
pfedpokladanym usvitem vedeckeho myslenf?
Pfi hledani odpovedi na tyto otazky se naskyta mnoho relevantniho, avsak
zadny soud by to jako dflkaz nepfipustil. Tudiz to nemflzeme pfipustit ani my.
Videli jsme, ze Hipparchos urcil hodnotu 45 az 46 vtefin za jeden rok preces-
niho pohybu. Nepokousejme se tedy svrhnout feckeho astronoma z jeho pie-
destalu objevitele precese, dokud nenajdeme mnohem pfesnejsi hodnotu po-
chazejici ze starsiho pramene.
Samozfejme ze moznych pramenfl existuje mnoho. V tomto bode vsak
v zajmu strucnosti omezfme svflj vyzkum na celosvetove myty. Jednu skupinu
mytu uz jsme prozkoumali dost podrobne (ustnf tradice vztahujici se ke sveto-
ve potope a katastrofe v Casti 4) a zjistili jsme, ze obsahuji paletu zajfmavych
charakteristickych rysfl:
1. Nemflze byt pochyb о tom, ze skutecne jsou prastare. Vezmeme jen
mezopotamsky pffbeh о potope, jehoz zneni se nalezlo na tabulkach
z nejranejsfho obdobf sumerske historic - kolem roku 3000 pf. n. 1.
Tyto tabulky pfedavane od usvitu zaznamenavane minulosti nas
nenechavaji na pochybach, ze pffbeh о potope, ktera znicila svet, byl
stary uz tenkrat, a proto must pochazet z doby davno pfed timto usvitem.
Jak davno, fici nemflzeme. Zflstava vsak faktem, ze zadny vedec nebyl
dosud schopen datum vzniku nejakeho mytu - tfm mene pak techto
posvatnych a rozsifenych tradicnich vypravem - urcit. Ve skutecnosti
to vypada, jako by existovaly vzdycky - jako trvala soucast lidske
kultury.
2. Moznost, ze tuto auru starobylosti nelze vyloucit, nenf zadnou iluzf.
Naopak jsme videli, ze mnoho dfllezitych mytfl о katastrofe se zda
obsahovat pfesna vypravenf ocitych svedkfl о skutecnych podmfnkach,
v nichz lidstvo zilo behem posledni doby ledove. Teoreticky tedy mohly
byt tyto pfibehy zkomponovany ve stejnou dobu, kdy se objevil nas
poddruh Homo sapiens sapiens, a mozna uz pfed 50 000 lety. Geologicke
dflkazy vsak ukazujf na ponekud nedavnejsi provenienci a my povazuje-
me za nejpravdepodobnejsi obdobf mezi 15 000 a 8000 lety pf. n. 1.
Jenom tehdy se za celou dobu existence cloveka odehravaly tak rychle
klimaticke zmeny v tak otfesne skale, jak myty pflsobive popisujf.
3. Doba ledova i se svym vzrusujfcfm zaverem byla svetovym fenomenem.
Nenf proto vflbec pfekvapujici, ze myty о katastrofe pochazejfcf z mnoha
odlisnych kultur roztrousenych po celem svete maji tak vysoky stupen
podobnosti, Ci dokonce shodnosti.
4. Co vsak je pfekvapujici, je skutecnost, ze myty nejen popisujf spolecne
zazitky, ale ze tak cini jazykem, ktery ma spolecnou symboliku. Hromadf
216
se tu stejne literarni motivy, stejne stylisticke opory, stejne poznatelne
charaktery a stejne zapletky.
Podle profesora de Santillany tento typ uniformity nasvedfiuje tomu, ze zde
pracoval nejaky fidici mozek. V Hamletove mlyne, pflvodnf a originalnf tezi
о starych mytech napsane ve spolupraci s Herthou von Dechendovou (profe-
sorkou historie vedy na Univerzite ve Frankfurtu), argumentuje takto:
... vseobecnost - pokud se nasobi s pevnym zamSrem - je sama о sobfe mfcfftkem.
Kdyz se пёсо najde гекпёте v Стё a pak se totez objevf takd v babylonskych
astrologickych textech, nelze nez pfedpokladat, ze to must mft svuj vyznam, zvlasf
kdyz se v dotydnem dfle odkryva komplex nezvyklych obrazfl, о nichz sotva kdo
mflze tvrdit, ze vznikly nezavisle na зоЬё а зроШаппё. Уегтёте si puvod hudby.
Orfeus a jeho mudiva smrt mohou byt poetickou kreaci, ktera se mohla zrodit
v rflznych dobach na rflznych mfstech. Ale kdyZ postavy, kterd nehraji na lyru,
nybrz na dudy, jsou z nejruz^jsich absurdnich dflvodu zaziva stahovany z kuze
a jejich identicky konec se odehraje na rflznych kontinentech, рак mame pocit, ze
jsme na пёсо pfisli, protoze takovd рпЬёЬу nemohou byt spojeny jen vnitfnf sou-
vislosti. Kdyz se pak postava krysafe objevf v пётескёт mytu z Hammeln, ale
1акё v Mexiku davno pfed Kolumbem, a na obou mfstech je spjata s konkretnimi
atributy, jako je treba dervena barva, nemflze to byt rozhodnd nahodou... Stejnd
tak kdyz с!оуёк najde cisla jako 108, nebo 9 x 13 objevujfci se v fadё nasobkfl ve
Vedach nebo v chramech v Angkoru, v Babylonu, v Herakleitovych temnych pro-
mluvach a takd v norske Valhalle, nemflze to byt to nahoda...2
Pokud jde о velky celosvetovy mytus о katastrofa, je mozne, ze by nahody,
ktere nemohou byt nahodami, a nahodilosti, ktere nahodilostmi byt nemohou,
mohly ukazovat na celosvetovy vliv prastareho, i kdyz jeste nepoznaneho n-
diciho mozku? Pokud tomu tak je, nemohlo by jit о tehoz autora, ktery behem
poslednf doby ledove a po nf nakreslil serii pfesnych a technicky dokonalych
map, о nichz jsme hovofili v Casti 1? A nemohl to byt tentyz autor, kdo sve
pffzraflne otisky prstfl zanechal na jinem souboru svetovych mytfl? Na tech,
ktere se tykaji smrti a vzkffsenf bohfl, obrovitych stromfl, kolem nichz se otacf
Zeme a nebe, о virech a kolotanf, о vrtacfch a jinych podobnych otaCejicich se
pfedmetech a о mlynskych zaffzenich?
Podle Santillany a von Dechendove vsechny tyto obrazy oznafluji nebeske
udalosti, a krom toho tak cini vyspelym technickym jazykem archaicke, avsak
„ohromne sofistikovane“ astronomicke a matematicke vedy. „Tento jazyk ig-
noruje mistni povery a kulty, soustfeduje se na cisla, pohyb, miry, celkovy
system a schemata - na strukturu cisel, na geometrii.“
Odkud se mohl vynofit takovy jazyk?Hamletuv mlynye, labyrintem brilant-
ni, ale zamerne vyhybave odbomosti a nedava nam na na§i otazku zadnou
odpoved’. Avsak tu a tam, spis jakoby v rozpacich, se objevi neprflkazne naraz-
ky. Napfiklad na jednom miste autofi fikaji, ze vedecky jazyk nebo chcete-li
217
,,kod“, ktery identifikovali, je „stary tak, ze to vzbuzuje uctu“. Na jinem mfste
se о one starobylosti vyjadfi mnohem pfesneji - odkazou ji do obdobi „6000
let pfed Vergiliem“ - jinymi slovy do doby pfed vice nez 8000 lety.
Jaka civilizace historii znama mohla rozvinout a uzivat vyspely technicky
jazyk pfed vice nez 8000 lety? Jedina poctiva odpoved’ na tuto otazku by mu-
sela znit ,,zadna“ a po ni by pak muselo nasledovat upfimne prohlaseni, ze
jedine, z ceho Ize usuzovat, neni nic jineho nez zapomenuta epizoda rozvinute
technicke kultury v prehistorickych dobach. Kdyz jde do tuheho, jsou Santil-
lana a von Dechendova opet nej asm a hovofi pouze о dedictvi, za nez vdecime
„nejake temSf neuvefitelne civilizaci nasich pfedkfl“, ktefi se „jako prvni po-
kusili pochopit svet tvofeny cisly, mirami a vahami“. Je jasne, ze toto de-
dictvi ma co delat s vedeckym myslenim a komplexnimi znalostmi matema-
ticke povahy. Protoze je vsak tak mimofadne stare, behem casu se vytratilo:
Kdyz se na зсёпё objevili Rekove, na zbytcich tohoto archaickeho celosvStoveho
vydobytku se uz usadil stalety prach. Nfeco vsak pfezilo v tradicmch ritualech,
v mytech a pohadkach, avsak nenasel se uz nikdo, kdo by porozumSl... Jsou to
slibne ulomky ze ztraceneho celku. Pfipominaji cloveku „zamlzene krajiny“ mis-
trnych dinskych rnalffu, ktere ukazuji tady skalu, tam stit domu, onde zas vrcholek
stromu a zbytek nechavaji na imaginaci pozorovatele. I kdyby se byl kod poddal,
i kdyby byla jeho technika znama, nelze odekavat, ze budeme schopni posoudit
myslenf tSchto naSich vzdalenych pfedku skryte v symbolech, protoze tyto tvofi-
ve, systematicke mozky, ktere symboly vymyslely, zmizely navzdycky.3
Marne zde tedy dva vazene profesory historie vedy z pfednich univerzit na
obou stranach Atlantiku, ktefi tvrdi, ze objevili zbytky kddovaneho vedecke-
ho jazyka о mnoho tisfc let starsiho nez nej starsi lidske civilizace identifiko-
vane vedou. Krom toho, i kdyz jsou vcelku rezervovani, tvrdi Santillana a von
Dechendova, ze „cast onoho kodu rozlustili“.
To je od dvou serioznich vysokoskolskych profesoru velice zvlastni prohla-
seni.
30. kapitola
Kosmicky strom a mlyn bohu
Ve sve brilantnf studii s velkym dosahem nazvane Hamletuv mlyn profesor
Santillana a profesorka von Dechendova pfedestfraji impozantni soubor my-
tickych a ikonografickych svedectvi, aby tak demonstrovali existenci jisteho
nanejvys podivneho fenomenu. Zda se, jako by z nejakeho nevysvetlitelneho
dflvodu a v nezname dobe byly urcite archaicke myty z celeho sveta „koopto-
vany“ (jine slovo nam bohuzel neposlouzf), aby se staly nositeli komplexmch
technickych fldajfl tykajfcfch se precese rovnodennosti. Vyznam teto udivujici
teze spociva v tom, jak zdflraznil jeden odbornik, ze byla vypalena prvnf salva
v zalezitosti, ktera se muze ukazat byt „kopemikovskou revolucf v soucasne
koncepci rozvoje lidske kultury14.
Hamletuv mlyn byl publikovan v roce 1969, pfed vice nez ctvrt stoletfm,
takze tato revoluce se к nam blizila pomalu. Behem tohoto ctvrtstoletf se kni-
ha mezi prflmernym ctenarstvem nijak nerozsffila a nebyla ani hloubeji po-
chopena vedci, zabyvajicimi se vzdalenou minulosti. Tento stav ale nenastal
kvflli nejakym podstatnym problemflm nebo snad nedostatkflm teto prace. Misto
toho, podle slov Martina Bemala z Comellske univerzity, к tomu do§lo proto,
,,ze jen malo archeologfl, egyptologfl a historiku disponuje potfebnym casern,
snahou a schopnosti vstfebat neobycejne po formalnf strance bezchybne San-
tillanovy argumenty44.
Tyto argumenty se pfevazne tykaji opakujiciho se a neustaleho pfedavanf
„precesmTio poselstvf44, jez se objevuje v siroke palete pravekych mytfl. A co
je podivne, mnoho kliflovych obrazfl a symbolfl, ktere se v techto mytech vrsf -
zejmena tech, ktere se tykaji „poruch na nebesich44 -, mflzeme nalezt tez
v prastarych tradicnich povestech о celosvetove katastrofe, о nichz se zminuji
ve 24. a 25. kapitole.
V norske mytologii jsme napfiklad videli, jak vlk Fenrir, ktereho bohove
peclive pfipoutali, rozbil sva pouta a utekl: „Otfasl se a svet se zachvel. Jasa-
novy strom Yggdrasil byl vyvracen z kofenfl az po nejhofejsi vetve. Hory se
219
drolily nebo se odshora dolfl rozpfllily... Sama Zeme zacala ztracet svflj tvar.
Take hvezdy se bezcilne zmftaly a fitily se do zejfcf prazdnoty.“‘
Podle nazoru Santillany a von Dechendove tento mytus smesuje zname tema
katastrofy se zcela odlisnym tematem precese. Na jedne strane mame pozem-
skou katastrofa v rozsahu, proti niz je Noemova potopa malickosti. Na druhe
strane slysime, ze na nebesich se odehravaji zlovestne zmeny a ze zmftajfcf se
hvezdy se „fitf do zejfcf prazdnoty“.
Takove metafory opakovane znovu a znovu jen s malymi obmenami v my-
tech z ruznych casti sveta nepatff do kategorie oznaCene v Hamletove mlyne
za „pouhe vypravenf, ktere pfirozene plyne“. Krom toho norska ustni tradice,
ktera hovon о monstroznim vlku Fenrirovi a о vyvracenf Yggdrasilu, podava
zpravu о konecne apokalypse, v nfz sfly Valhally vyrazi vpfed na strane ,,po-
fadku“, aby se ucastnily straslive poslednf bitvy bohu - bitvy, ktera skoncf
v apokalyptickem zaniku:
Dverf pSt set a jestg dtyricet к tomu
myslfm, ze Valhalla ve svych zdech ma.
Muzii na osm set vychazf z kazdych,
kdyz do boje s Wolfem se vojsko to da.
Aniz by chtely, vybizejf nas tyto verse, abychom bojovnfky z Valhally spoci-
tali, a tak pro tuto chvfli zamefme svou pozornost na jejich poCet - 540 x 800
= 432 000. Toto cfslo, jak uvidfme v 31. kapitole, je matematicky spojeno
s fenomenem precese. Je nepravdepodobne, ze by si cestu do norske mytolo-
gie nalezlo pouhou nahodou, zvlaste pak ne v kontextu, v nemz se pfedtim
specifikuji „poruchy na nebi“ tak zavazne, ze zpflsobily, aby se hvezdy po-
hnuly ze svych mist.
Abychom pochopili, об tu jde, je nutne porozumet zakladnf metafofe о pra-
vekem ,,poselstvf“, na niz - jak de Santillana a von Dechendova tvrdf - nara-
zili. Tato metafora mem jasnou klenbu nebeske sfery v rozlehly a kompliko-
vany mechanismus. Ajako mlynske kolo, jako maselnice, jako vir, jako mlynek
se tento mechanismus nekonecnou dobu otaci a otaci a jeho pohyb je cely ten
cas kontrolovan Sluncem, ktere vychazf nejdffv v jednom souhvezdf zvero-
kruhu, pak v dalsim a tak dal po cele veky.
Ctyfi klfcove body v roce jsou jarnf a podzimm rovnodennost a zimnf
a letnf slunovrat. Na kazdem z techto bodfl je pfirozene videt, jak Slunce vy-
chazf v rflznych souhvezdich (vychazf-li Slunce pfi jamf rovnodennosti v sou-
hvezdf Ryb - jak se to deje v soucasnosti - must pfi podzimm rovnodennosti
vychazet v souhvezdf Panny, pfi zimnfm slunovratu v Blizencich a pfi letnfm
slunovratu ve Stfelci). Pfi kazde z techto ctyf pfilezitosti si poslednf dva tisice
let Slunce pocmalo prave takto. Avsak, jak uz jsme videli, precese rovnoden-
nosti znamena, ze jamf bod se v nedaleke budoucnosti ,,pfestehuje“ z Ryb do
220
Vbdnafe. Az se tak stane, dalsi tri souhvezdi oznacujici tfi klidove body se
rovnez zmenf - z Panny, Blizencfl a Stfelce na Lva, Byka a St fra - jako by se
v obrovitem nebeskem mechanismu tezkopddne pohnulo soukoli...
Jako otodny cep mlyna - vysvetlujf SantiUana a von Dechendova - v archaic-
kem vedeckem jazyku, ktery rozlustili, pfedstavuje bajny strom Yggdrasil zem-
skou osu. Osu, ktera pro pozorovatele na sevemi polokouli smefuje pnmo
к nebeskemu severmmu pdlu:
To navozuje pfedstavu, jako by se jednalo о nejaky rovny vzpnmeny sloup..ale
to by bylo prflis zjednodusene. V mytickem kontextu neni vhodne myslet na osu
v analytickych termmech, ale je tfeba о nf а о soustavC, ke ktere se pojf, uvazovat
jako о celku... Так jako radius v mysli okamzite vyvola predstavu kruhu, tak by
mela osa invokovat dva urcujici velke kruhy na povrchu sfCry, kolury rovnoden-
nosti a slunovratu.2
Tyto kolury si smele mflzeme pfedstavit jako jakesi obruce, ktere protinajf
nebesky sevemi pol a ktere spojuji dva body rovnodennosti na obehu Zeme
kolem Slunce (tj. kde se nachazejf 20. bfezna a 22. zaff) a dva body slunovratu
(tj. kde se nachazejf 21. cervna a 21. prosince). Naznacuje to nasledujici: Ota-
ceni polamf osy nelze oddelovat od velkych kmhfl, ktere se soudasne s nf
pohybuji po nebi. Cela tato soustava, vcetne osy, je mySlena jako celek.
SantiUana a von Dechendova jsou si jisti, ze to, s dim se tady setkavame,
nenivedecke tvrzeni, nybrz alegorie. Trvaji na tom, ze pfedstava sfericke sou-
stavy, skladajici se ze dvou protfnaj fetch se kmhfl zavesenych z osy, nesmi byt
v zadnem pfipade chapana jako zpflsob, jakym si pradavna vdda pfedstavova-
la kosmos. Misto toho se na ni must pohlfzet jako na „nflzomou pomfleku",
ktera mela tfmto smerem soustfedit mysl lidf dostatedne chytrych na to, aby
kod tezee zjistitelneho astronomickeho faktu precese rovnodennosti rozluStili.
Je to myslenkova pomfleka, ktera se v mnoha podobach objevuje ve v§ech
mytech davneho sveta.
Ve mlyne s otroky
Jeden pfiklad ze Stfednf Ameriky (ktery rovnez pfinasi dalsi ilustraci podiv-
neho symbolickeho „kfizenf1 mytfl о precesi s myty о katastrofd) byl strudne
popsan Diegem De Landou v sestnactem stoleti:
Mezi mnozstvim bohfl, ktere tito lidC (Mayove) uctivali, byli Ctyfi bratfi, jez nazy-
vali Bacabove. Byli to, jak fikali, Ctyfi bratfi, kterC buh, kdyz stvofil svCt, umfstil
do jeho Ctyf rohti. MCli podpfrat nebesa, aby nespadla. Vypravi se take, ze tito
Bacabove unikli, kdyz byl svCt zniCen potopou.4
221
Podle nazoru Santillany a von Dechendove nepodlehli maystf knezf-astrono-
move ani na okamzik prostoduche pfedstave, ze Zeme snad je ploSinou se
ctyfmi rohy. Misto toho, tvrdf, byla pfedstava ctyf Bacabu uzivana jako tech-
nicka alegorie, ktera mela vysvetlit fenomen precese rovnodennosti. Bacabo-
ve zde proste zastupujf soustavu soufadnic astrologickeho veku. Pfedstavuji
kolury rovnodennosti a slunovratu spojujfcf Ctyfi souhvezdf, v nichz Slunce
vychazi pfi jarni a podzimnf rovnodennosti a pfi zimnfm a letnim slunovratu
v obdobfch trvajfcfch temef 2000 let.
Rozumi se samo sebou, ze kdyz se nebeske soukolf pohne, stary vek se
zhroutf a nastoupi novy. To vsechno az potud je jen rutinni precesnf metafo-
rou. Co v§ak se z toho vymyka, je explicitnf spojenf s pozemskou pohromou -
v tomto pfipade s potopou kterou Bacabove pfezili. Anemusi byt tak uplne
bez vyznamu, ze reliefy v Chichen Itza bezpochyby zobrazuji vousate Bacaby
evropskeho vzezfeni.
At’ uz se ale veci maji jakkoli, pfedstava Bacabfl (spojena s fadou spatne
pochopenych poznamek о „ctyfech rozich nebes“ nebo о „ctverhranne Zemi“)
je pouze jedna z mnohych myslenkovych pomucek pro precesi. Mezi nimi je
samozfejme i archetypalni ,,mlyn“ ze Santillanova titulu - Hamletuv mlyn.
Ukazuje se, ze tato shakespearovska postava, „jiz basnik uCinil jednfm
z nas, prvnfm nest’astnym intelektualem“, skryva minulost legendami bytosti
s pfedem urcenymi charakterovymi rysy, ktera byla vytvofena uz pradavnymi
myty. Ve v§ech svych inkamacich zustava Hamlet stale sam sebou. Puvodnf
Amlodhi (nekdy tez Amleth), jak znf jeho jmeno v islandske legende, proka-
zuje stejne charakteristickou melancholii a vysoky intelekt jako znamy krale-
vic dansky. Take on je synem, ktery cely svuj zivot zasvetil pomste smrti sve-
ho otce, take on vyslovuje skryte, nicmene nepopiratelne pravdy, a nakonec se
stava nepostizitelnym vykonavatelem Osudu, ktery must podlehnout, jakmile
je jeho poslanf splneno...
V primitivni a zive norske legende byl Amlodhi majitelem bajneho mlyna
neboli zernovu, ktery ve sve dobe mlel zlato, bohatstvf a mfr. V mnoha tradic-
nich vypravenfch byly dve obfi panny (Fenja a Menja) nuceny otacet tfmto
kolosem, kterym zadna lidska sfla nepohnula. Neco se pfihodilo a obe obryne
musely pracovat ve dne v noci bez odpoCinku:
К lavici mlynske vedl ty panny,
af uz se Sedivy kamen jen todi,
spodinout nedal jim, nizadny klid,
af jen mlyn skffpe a vrdf.
Pfsen tfech obrynf byla jen vytfm,
co tn'Stilo se vflkol do ticha
nadobu vysypou, zdvihnou zas kamen,
on kfidi: „Melte vfc!“ dal na пё pospfcha
222
Rozhnevane panny Fenja a Menja se vzboufily, poflkaly, az vsichni usnou, a
pak zacaly otacet mlynem tak zufive, ze se jeho obrovske podpery, pfestoze
byly okuty zelezem, rozlomily vedvi. Hned pote byl v dalsi spletite epizode
mlyn ukraden mofskym kralem jmenem Mysinger a nalozen na jeho lodici
i s obema obrynemi. Mysinger narfdil dvojici, aby zacala zase mlit, ale tento-
krat mlely sfll. О pfllnoci se ho zeptaly, jestli uz ma soli dost, ale on je pozadal,
aby mlely dal. Mlely tedy jeste о chvilku dele a lod’ se potopila:
Obrovske podpCry s rachotem odskodily,
fadu za radou pak pukal kovovy nyt,
stromova naprava vsecka se otrasala
vsechno se zrftilo, vodnf hloub zacala vyt...4
Kdyz dopadl na dno, mlyn se otacel dal, ale mlel kameni a pisek a vytvoril
obrovsky vodnf vfr - Maelstrom.
Takove obrazy, tvrdf Santillana a von Dechendova, ve skutecnosti pfedsta-
vuji precesi rovnodennosti. Osa a zelezne podpery mlyna tak vlastne pfedsta-
vuji:
...soustavu souradnic v пеЬезкё sfere a reprezentujf konstrukci vfeku svCta. Ve
skutednosti tato konstrukce vCk svCta definuje, protoze poldrnf osa a kolury tvorf
jeden neviditelny celek a cela konstrukce se ocitne v nepofadku, jakmile se pohne
jen jedinou Casti. Kdyz к tomu dojde, nova Polarka s vlastnfmi pffsluSnymi kolury
must nahradit ргекопапё zaffzenf.5
Krome toho vse zaplavujici vir
...patff к vybavenf mnoha prastarych baji. V Odyssei se objevuje jako Charybda
v MessinskC uzinC a stejne tak se s nfm setkame v jinych kulturach vyskytujfcfch
se v IndickCm oceanu a v Tichomori. Objevuje se zde takd, coz je zvlastm, strom
ffkovnfk, jehoz vetvi se muze hrdina pridrzet, kdyz se lod’ potdpi, at’ uz je to Satya-
vrata v Indii nebo Kae v Tongu.
Neodbytnost detailfl vyluduje jakoukoli volnou invenci. TakovC prfbChy patfily od
davnych dob ke kosmografickC literature.6
Vodnf vir v Homerove Odyssei (ktera je kompilaci feckych mytfl vic nez 3000
let starych) by nas nemel pfekvapovat, protoze mlyn islandskych legend se
zde objevuje take, a dokonce za povedomych okolnosti. Poslednf noc pfed
rozhodnou konfrontaci, kdy Odysseus usilujici о pomstu pristane v Ithace, se
skryva pod magickym kouzlem bohyne Atheny, ktera ho chrani pred pozna-
nim. Odysseus se modli к Diovi, aby mu pfed velkym bojem seslal povzbudi-
ve znameni:
V t6 chvfli Zeus zahfmel ze zaficfho Olympu... a hrdinny Odysseus byl rad. Krom
toho zena, mledka ve т1упё, nahlas pronesla svou veStbu. Staly tam poblfz mlyny
223
pastyfe toho lidu a v tech rudnfch mlynech dvanact zen plnilo svuj ukol. VyrabSly
z jedmene a pSenice rnouku, lahudku pro muze. VSechny ostatni spaly, protoze, co
mdly za ukol, uz semlely, ale tato jedina jestd neodpodfvala. Byla totiz nejslabsi ze
v§ech. Ta nynf zastavila svuj zernov a promluvila: ,,Af Odysseovi nepfatele v tento
den naposled sladce hoduji v jeho sfnfch. Ti, kteff podlomili ma kolena tdzkou
pracf, mletfm jedmene na sva jfdla, at’ nynf vedefi naposledy!**
SantiUana a von Dechendova tvrdi, ze neni zadnou nahodou, ze alegorie ,,ne-
beske sfery otaflejicf se jako mlynsky kamen a odevzdy pfinaSejfcf zlo“ se
objevuje i v biblickem vypravenf о Samsonovi, ktery se „slepy ocitl u mlyna
s otroky v Gaze“. Jeho nemilosrdm veznitele ho odvazou, aby jim v chramu
mohl „pfedvest nejakou kratochvfli“. Misto toho Samson z poslednfch sil uchopi
stfednf sloupy teto obrovske stavby, celou ji strhne a vsechny zabije. Pomstf
se stejne jako Fenja a Menja.
Toto tema se vynofuje rovnez v Japonsku, ve Stfednf Americe, mezi Maory
na Novem Zelandu a ve finskych mytech. Tam je hamletovsko-samsonovska
postava znama pod jmenern Kullervo a mlyn ma podivne jmeno Sampo. Stej-
ne jako mlyn Fenji a Menji je nakonec ukraden a nalozen na lod’ a stejne jako
jejich mlyn i on skonfli tim, ze se rozbije na kusy.
Ukazuje se, ze slovo Sampo ma pflvod v sanskrtskem slovu skambha, jez
znamena sloup nebo tyfl. A v Atharvavede, jednom z nejstarsich textfl severo-
indicke literatury, najdeme cely hymnus venovany tomuto sloupu:
Kde je zasazena Zeme, atmosfdra, v dem tkvf obloha, kde je pfipevndn ohen, Мё-
sic, Slunce, vftr... to skambha drzf nebesa i Zemi, skambha drzf се1ё §iro§irokd
ovzduSf, skambha dr2( §est obrovitych втёгй, do skambhy vstoupila ve§kera exis-
tence.
Whitney, pfekladatel Atharvavedy, ponekud udivene poznamenava: „Skam-
bha, coz je doslova podpera, sloup, je v tomto hymnu podivnym zpflsobem
uzita ve smyslu konstrukce vesmiru.41 Kdyz jsme si ale vedomi komplexnosti
idejf, jez spojujf kosmicke mlyny, vodnf vfry, svetove stromy a tak dale, toto
archaicke uzitf ve Vedach uz se nam tak podivne nezda. Oznacuje se tim -
jako ve vsech ostatnfch alegorifch — konstrukce svetoveho veku, tehoz nebes-
keho mechanismu, ktery se vic nez 2000 let otaci se Sluncem, vychazejfcfm
vzdycky na stejnych ctyfech hlavnich bodech, aby pak pomalu pohnulo ne-
beskymi soufadnicemi ke ctyfem novym souhvezdfm, kde bude vychazet be-
hem pffstfch dvou tisiciletf.
To je dflvod, proc se mlyn vzdycky znovu must rozbft, profl obrovske pod-
pery vzdycky nejakym zpflsobem uletf, profl praskaji zelezne nyty, profl se
stromovy sloup otfasa. Precese rovnodennosti si takovou metaforu zasluhuje,
protoze ve velkych intervalech skutecne menf, nebo chcete-li rozbfjf stabilizu-
jfcf soufadnice cele nebeske sfery.
224
Ti, kteri otviraji cestu
Na tom vsem je nejzajimavejsi zpflsob, jakym se mlyn (ktery i nadale slouzi
jako alegorie kosmickych procesfl) tvrdosfjne znovu objevuje po celem svete,
i tam, kde je souvislost zmatena, nebo se ztratila docela. Podle Santillany
a von Dechendove vflbec nevadf, jestli se souvislost vytratila ci ne. „Mimo-
fadna hodnota myticke terminologie,“ tvrdf, „spociva v tom, ze je mozne ji
pouzivat jako prostfedek pro pfedavam seriozni znalosti nezavisle na stupni
pochopeni tech, kten si tyto pfibehy, baje apod, vypraveji." Jinymi slovy zale-
zf jedine na tom, aby urcite hlavni metafory pfezily a byly v dalsich vyprave-
nfch, ktera se od pflvodniho pfibehu mohou i znaflne odchylit, pfedavany dal.
Pfiklad takoveho odchylenf (znasobeny zamlcemm zakladnfch metafor
a informaci) nalezneme u indianskeho kmene Cerokezfl, kteri MleCnou drahu
nazyvaji „Tam, kde bezel pes“. Podle cerokezskeho tradicniho vypraveni „meli
lide v pradavnych dobach kdesi na jihu mlyn na kukufici“, odkud nekdo stale
znovu a znovu kradl mouku. Za nejakou dobu majitele zlodeje pfistihli. Byl to
pes. Ten potom „utekl s vytim к severu, a jak bezel, trousil mouku z tlamy
a nechaval za sebou bilou stopu.“ Z nf se stala Mlecna draha, ktere Cerokezo-
ve dodneska fikaji „Tam, kde bezel pes“.
Jeden z mnoha stfedoamerickych mytfl tykajfcfch se Quetzalcoatla ho zob-
razuje jako toho, kdo sehral klicovou roli v znovuzrozenf lidstva po znicujfcf
potope, kterou skoncilo Ctvrte Slunce. Se svym spoleflnikem Xolotlem se psi
hlavou sestupuje do podzemniho sveta, aby pfinesl kostry lidi zahubenych
potopou. Kdyz pfelsti boha smrti Miclantechuhtliho, podafi se mu kosti pfi-
nest na misto nazyvane Tamoanchan. Tam jsou kosti na mlynskem kameni
semlety jako zrni na jemnou mouku. Na tuto mouku pak bohove vypusti krev,
a tak stvofi maso lidi soucasneho veku.
Santillana a von Dechendova jsou pfesvedceni, ze pfitomnost postavy psa
v obou variantach mytu о kosmickem mlyne neni nahodna. Zdflraznuji, ze
Kullerva, finskeho Hamleta. take doprovazi „cemy pes Musti“. Podobne Odys-
sea, kdyz se navrati na sve panstvi v Ithace, pozna jeho vemy pes, a jak si
kazdy, kdo chodil do nabozenstvi vzpomene, Samson je ve spojenf s liskami
(abychom byli pfesni, byly jich rovne tri stovky), ktere take patfi do rodiny
psovitych. V danske verzi sagy о Amlethovi-Hamletovi se pravi: „Amleth sei
dal a v kfovi mu zkfizil cestu vlk.“ V neposledni fade pak jedna alternativni
verze pfibehu о Kullervovi z Finska posila hrdinu ponekud netradicne „do
Estonska, aby tam stekal pod plotem. Stekal jeden rok...“
Santillana a von Dechendova si mysli, ze vSichni ti psi maji svflj smysl: je
to dalsi kus prastareho kodu dosud nerozlusteneho, kodu, ktery nepfestava od
mfsta к mistu vyfukavat sve poselstvf. Tyto a mnoho dalsich psfch symbolfl
maji na seznamu „morfologickych znacek“, ktere jako takove identifikovali
a ktere pravdepodobne poukazuji na pfitomnost vedecke informace tykajici se
225
precese rovnodennosti ve starych mytech. Tyto znacky bud’ mohly mft svflj
vlastm smysl, nebo mohly byt urceny к tomu, aby upozomily posluchace, ze
se ve vypravenem pffbehu objevf nejake zavazne udaje. Mohly byt take laka-
dlem a mely vlastne „otevirat cestu“ zasvecencflm, a nabadat je aby sledovali
beh vedecke informace od jednoho mytu к dalsimu.
A tak, pfestoze zadny povedomy mlyn ani vir neni v dohledu, meli bychom
zpozornet, dovfme-li se, ze Orion, velky lovec v feckych mytech, byl majite-
lem psa. Orion byl pfenesen na oblohu, kde se stal souhvezdfm, ktere dodnes
nese jeho jmeno. Jeho pes se promenil v Sfria, Psi hvezdu.
Pfesne stejne ztotoznem Siria ucinili staff Egypt’ane, kdyz souhvezdf Orion
spojili se svym bohem Osiridem. A prave ve starem Egypte verny nebesky pes
dosahl nejdflkladnejsfho a nejjasnejsiho mytickeho upfesnenf, kdyz se stal
Upuautem, bozstvem se sakalf hlavou, jehoz jmeno znamena „Ten, ktery otvi-
ra cestu“. A pokud ho budeme sledovat do Egypta, obrat’me pozornost к sou-
hvezdf Orion a vstupme do mocneho mytu о Osiridovi. Zjistfme, ze jsme ob-
klopeni celou siti znamych symbolfl.
Ctenaf si jiste vzpomene, ze mytus pfedstavuje Osirida jakozto obet’ spik-
nuti. Spiklenci se ho nejdfiv zbavi tfm, ze ho uzavfou do truhlice a spusti ho
do vod Nilu. Nepfipomma snad v tomto ohledu Uta-napistima, Noema, Cox-
coxtliho a vsechny ostatnf hrdiny potopy v jejich archach ci bednach nebo
truhlicfch, kteff plujf po vlnach velke potopy?
Dalsfm povedomym prvkem je klasicka precesni pfedstava stromu sveta,
pffpadne stfesnfho sloupu, v tomto pfipade obojiho. Mytus vypravi, ze Osiris,
stale zavfeny v truhlici, je odnesen na mofe a v Byblu vyvrzen na bfeh. Vlny
ho ulozi к odpocinku mezi vetve tamarysku, ktery rychle vyroste do obrovske
vysky a celou truhlu uzavfe do sveho kmene. Kral te zeme, ktery tamarysky
velice obdivuje, strom porazi a z casti, v nfz tkvf samotny Osiris, postavi ve
svem paldci podpemy sloup. Pozdeji Isis, Osiridova zena, vyjme telo sveho
manzela ze sloupu a dopravi je zpet do Egypta, kde dojde к jeho znovuzroze-
nf.
Tento Osiridflv mytus obsahuje urcita klicova cisla. At’ uz ndhodou nebo
umyslne nam tato cisla ,,vedecky“ zpfistupnujf precesi, coz uvidime v pfistf
kapitole.
31. kapitola
Osiridova cisla
Jane B. Sellersova, archeoastronomka, ktera studovala egyptologii naUniver-
zite Chicagskeho orientalmho ustavu, travi zimy v Portlandu v Maine a leta
v Ripley Necku, coz je na skalnatem pobfezf Maine песо jako enklava z deva-
tenacteho stoleti. ,,Tady,“ fika, ,,je nebe nekdy v noci tak jasne jako v pousti
a nikomu nevadi, kdyz pfedcitate Texty pyramid rackflm nahlas...“
Jako jeden ze serioznfch badatelfl, kteff zkoumali teorii Santillanovu a von
Dechendove, obsazenou v Hamletove mlyne, se Sellersova proslavila tim, ze
pfipoutala pozornost vedcu к faktu, ze к fadnemu studiu stareho Egypta
a jeho nabozenstvi, je nezbytne uzitf astronomie, a zvlaste poznatku о precesi.
Podle jejich slov: „Archeologove vetsinou precesi nechdpou, a to ma vliv na
jejich zavery tykajicf se starych mytti, bohu a situovam chramu... Pro astro-
nomy je precese samozfejmym faktem.Ti, kteff pracujf na poli studia starove-
keho cloveka, by ji meli porozumet take.“
Sellersova ve sve nedavno vydane knize Smrt bohu ve starem Egypte pfe-
svedcive tvrdi, ze v mytu о Osiridovi mohla byt zameme zakodovana skupina
klfcovych cfsel, ktera jsou zbytecna, pokud jde о vlastnf pffbeh, ale ktera nabi-
zejf vecne platny kalkul, s jehoz pomoci mohou byt pfekvapive jziskany pfes-
ne hodnoty pro nasledujici:
1. Cas potfebny к pomalemu precesnimu pohybu, ktery urcuje postaveni
vychazejiciho Slunce pfi jami rovnodennosti, a posun о jeden stupen
po ekliptice (v relaci к hvezdnemu pozadi).
2. Cas, ktery potfebuje Slunce, aby zdanlive proslo jednfm zverokruhovym
domem о tficeti stupnich.
3. Cas, ktery potfebuje Slunce, aby zdanlive proslo dvema zverokruhovymi
domy (celkem sedesati stupni).
4. Cas nutny pro dokonceni „Velkeho navratu“, tj. doba potfebna к tomu,
aby Slunce zdanlive po ekliptice proslo vsech tfi sta sedesat stupnu, a tak
dokoncilo jeden uplny precesni cyklus, cili „Velky rok“.
227
Vypocet Velkeho navratu
Precesni cisla, jak zdflranuje Sellersova, jsou v Osiridove mytu 360, 72, 30 a
12. Vetsina z nich se naleza v te casti mytu, ktera nam poskytuje biograficke
podrobnosti к rflznym charakterflm. Ty pfehledne shrnul E. A. Wallis Budge,
dnvejsi kustod egyptskych sbfrek Britskeho muzea:
Bohyni Nut, manzelku boha Slunce Re, miloval bflh Geb. Kdyz Re tyto milostne
pletky objevil, proklel svou zenu a vyhlasil, ze nesmi porodit v zadnern mSsici
zadneho roku. Potom buh Thoth, ktery take Nut miloval, hral vrhcaby s MSsi'cem
a vyhral na пёт pgt ceiych dnfl. Ty pak pridal к 360 dnfltn, z nichz tehdy sestaval
rok. V prvnfrn z tSchto dnfl se narodil Osiris a v okamziku jeho zrozem гагпё! hlas,
ktery pravil, ze se narodil Pan stvorenf.1
Na jinem miste nas mytus informuje, ze rok sestava z 12 mesicfl, kazdy
о 30 dnech. A vflbec, jak poznamenava Sellersova, ,,se tu uziva vet, ktere oka-
mzite navozuji jednoduche vypocty z hlavy a upoutavaji pozornost к cislflm“.
Nyni tedy name tri z precesmch cfsel Sellersove: 360,12 a 30. Ctvrte cislo,
ktere se vyskytuje v textu pozdeji, je ze vsech nejdfllezitejsf. Jak jsme videli
v 9. kapitole, zlovolny bflh jmenem Set (Sutech) vedl skupinu spiklencfl, aby
zavrazdila Osirida. Spiklencfl bylo 72.
S tfmto poslednfm cislem, mini Sellersova, nyni mflzeme nastartovat pra-
stary pocftaflovy program:
12 = pocet souhvezdi zverokruhu
30 = pocet stupnfl, ktery zaujima na ekliptice kazde zverokruhove souhvez-
di
72 = pocet let, ktere potfebuje Slunce, aby о rovnodennosti ucinilo precesnf
posun о jeden stupen na ekliptice
360 = celkovy pocet stupnfl na ekliptice
72 x 30 = 2160 je pocet let, ktery potfebuje Slunce, aby proslo 30 stupni na
ekliptice, tj. aby proslo celou sekvenci kterehokoli z 12 zvSrokruhovych
souhvezdi
2160 x 12 (nebo 360 x 72) = 25 920 je pocet let, ktery vyzaduje jeden uplny
precesni cyklus „Velkeho roku“, a tedy celkovy podet let, nutnych к usku-
tecneni „Velkeho navratu“
Vynofuji se take dalsi cisla nebo kombinace cfsel, napfiklad:
36 = pocet let nutny к tomu, aby Slunce na ekliptice dokoncilo precesnf
posun о polovinu stupne
4320 = pocet let nutny к tomu, aby Slunce dokonflilo precesni posun
о 60 stupnfl (tj. dve zverokruhovd souhvezdi)
Jak Sellersova ven, obsahuji tato cisla zakladni slozky precesniho zakona,
ktere se s desivou nalehavosti objevuji v prastarych mytech a v posvatne ar-
chitektufe znovu a znovu.
228
Obecne vzato, s velkou davkou esotericke numerologie je to zakon, v nemz
je mozno libovolne posunovat desetinnou carkou doleva nebo doprava a uzf-
vat vsechny mozne pffpadne kombinace, zmeny pofadi, nasobem, delem
a zlomky zakladnich cfsel (ktera se vsechna pfesne vztahujf к rychlosti prece-
se rovnodennosti).
Nejvyznacnejsim cislem v tomto zakone je 72. К tomu se casto pficfta 36,
coz cinf 108, a je dovoleno ndsobit 108 cislem sto, aby se zfskalo 10 800, nebo
ho delit dvema, aby se zfskalo 54, coz je mozno zase ndsobit deseti, ci'mz
dostaneme 540 (nebo 54 000, nebo 540 000, nebo 5 400 000 a tak dale).
Velky vyznam ma take cfslo 2160 (pocet rokfl potfebnych к tomu, aby bod
rovnodennosti pfesel pres jedno souhvezdf zverokruhu), jez se nekdy nasobi
deseti a ndsobky deseti (abychom dostali 216 000, 2 160 000 a tak dale)
a nekdy dvema, takze dostaneme 4320 nebo 43 200, nebo 432 000, nebo
4 320 000 a tak dale do nekonecna.
Lepe nez Hipparchos
Pokud ma Sellersova pravdu ve sve hypoteze, ze kalkul nutny к vyprodukova-
m techto cfsel byl do mytu о Osiridovi zakodovan zamSme, aby informaci
о precesi pfedal zasvecencflm, vidfme zajimavou anomalii. Jestli se tato cisla
opravdu tykaji precese, pak ve sve dobe nejsou namiste. Obsahuji poznatky
tak vyspele, ze je nemohla vypocitat zadna znama starovekd civilizace.
Nezapomfnejme totiz, ze tato cfsla se vyskytujf v mytu, ktery uz existoval
na samem pocatku pisma v Egypte (ve skutecnosti se prvky Osiridova pffbehu
objevuji v Textech pyramid pochazejfcfch z doby kolem roku 2450 pf. n. 1.,
v kontextu, ktery napovida, ze uz tehdy byly mimofadne stare). Hipparchos,
nazyvany objevitelem precese, zil ve druhem stoleti pf. n. 1. Pro jeden rok
precesniho pohybu pfedpokladal hodnotu 45 nebo 46 vtefin. Z techto cfsel
vyplyva, ze posun о jeden stupen po ekliptice bude trvat 80 let (pfi 45 vtefi-
nach rocne) a 78,26 roku (pfi 46 vtefinach rocne). Skutecne cfslo vypocftane
vedou dvacateho stoleti cim 71,6 roku. Pokud je teorie Sellersove spravna, pak
Osiridova cisla, ktera udavajf hodnotu 72 let, jsou mnohem pfesnejsi nez Hip-
parchova. Opravdu, vzhledem к jasnym hranicfm danym strukturou vyprave-
m je tezke, aby bylo cfslo 72 zmeneno, pfestoze pfesne cfslo bylo prastarym
tvflrcflm mytu zname. Jen tezko by se ale dalo v pffbehu prohlasovat, ze nekde
byl 71 cely a 6 desetin spiklence, zatfmco 72 je cfslo, ktere naprosto vyhovuje.
Na zaklade tohoto zaokrouhleneho cfsla nam mytus о Osiridovi poskytuje
pro dobu precesniho posunu jednfm uplnym domem zverokruhu hodnotu
2160 let. Podle dnesnfch vypoctfl je spravne cfslo 2148 let. Podle Hipparchaje
to 2400 nebo 2347,8 roku. A konecne nam Osiridflv mytus umoznuje vypoci-
tat cfslo 25 920 jako pocet let potfebnych к uskutecnem celeho precesniho
229
cyklu, к prflchodu vsemi dvanacti domy zverokruhu. Podle Hipparcha je to
bud’ 28 800, nebo 28 173,6 roku. Podle dnesnfch vypoctfl je spravne cislo
25 776 let. Hipparchflv vypocet Velkeho navratu proto nesouhlasf о 3000 let.
Vypocty podle Osiridova mytu se se skutecnym cislem rozchazeji о pouhe
144 roky, coz je zfejme zavineno prave tim, ze vypraveni si vyzadalo za-
okrouhleni cisla 71,6 na pouzitelnejsfch 72.
To vsechno vsak pfedpoklada, ze Sellersovd ma pravdu, kdyz se domniva,
ze cisla 360, 72, 30 a 12 se v mytu о Osiridovi neocitla nahodou, nybrz tam
byla vsunuta zameme lidmi, kteff pochopili - a pfesne zmefili - precesi.
Ma ale Sellersovd pravdu?
Cas rozpadu
Osiridflv mytus nem jediny, ktery obsahuje kalkul pro precesi, cisla vztahujfci
se к precesi se vynofuji v rflznych formach, nasobcich a kombinacich po ce-
lem starovekem svete.
Ve 33. kapitole je uveden pfiklad: norsky mytus о 432 000 bojovnfkfl, kteff
vyrazili z Valhally do bitvy s Wolfem. Take zde vidfme, ze mytus obsahuje
nekolik permutaci precesmch cfsel. Jak jsme se docetli ve 24. kapitole, prasta-
ra cinska tradicm vypraveni vztahujfci se ke svetove katastrofe byla sepsana
v obrovske knize sestavajici pfesne ze 4320 svazkfl.
Je snad nahoda, ze tisfce mil odtud babyionsky historik Berdssos (tfetf sto-
letf pf. n. 1.) uvedl, ze v Sumeru pfed potopou vladli po dobu celkem 432 000
let mytictf kralove? A je take ndhoda, ze tentyz Ber6ssos urcil 2 160 000 let
jako obdobf mezi stvofenim sveta a svetovou katastrofou?
Byla i v mytech starych indianskych kmenfl zijfcfch na uzemi Ameriky (napf.
Mayu) take obsazena cisla 72, 2160, 4320 atd.? To se pravdepodobne nikdy
nedozvime ,,diky“ konkvistadorum a horlivym mnichflm, kteff znicili temef
cele tradicm kultumf dedictvi Stfednf Ameriky a nezanechali nam pro vyzkum
skoro nic. Mflzeme vsak fici, ze dotycna cisla se objevujf pomeme hojne
v mayskem dlouhodobem kalendafi. Podrobnosti о tomto kalendafi jsou uve-
deny ve 21. kapitole. Cisla potfebna pro vypocet precese se nalezaji v techto
formulkach: 1 katun = 7200 dnfl, 1 tun = 360 dnfl, 2 tuny = 720 dnfl, 5 baktunfl
= 720 000 dnfl, 5 katunfl = 36 000 dnfl, 6 katunfl = 43 200 dnfl, 6 tunfl =
2160 dnfl a 15 katunfl = 2 160 000 dnfl.
Zda se, ze kod Sellersove neni obsazen vyhradne v mytologii. V kambodz-
skych dzunglfch se naleza chramovy komplex Angkor, ktery vypada jako ne-
jaka zameme vybudovana metafora precese. Ma napfiklad pet bran a ke kazde
vede cesta pfes mocal zamofeny krokodyly, ktery cele mfsto obklopuje. Kaz-
da z techto cest je lemovana fadou gigantickych kamennych postav. U kazde
cesty je jich 108, 54 na kazde strane (celkem je tu 540 soch) a kazda fada
230
Vfrenf Mlecneho oceanu - jedna z „mySlenkovych pomucek" pro precesi, jak se s nf
setkavame v prastarych mytech
techto soch nese obrovskeho hada. Jak vsak zdflraznujf Santillana a von De-
chendova v Hamletove mlyne, hada postavy ve skutecnosti ,,nenesou“, nybrz
jsou vytvofeny tak, aby to vypadalo, ze ho ,,tahnou“, coz znamena, ze techto
540 soch pflsobf ,,vfr v Mlecnem oceanu“. Cely tento angkorsky komplex je
tedy kolosalmm modelem vybudovanym se skutecnou hindskou fantazif a roz-
poruplnostf, aby vyjadfil ideu precese.
231
Totez by se mohlo smele prohlasit о proslavenem javskem chramu Borobu-
dur s jeho 72 stupami ve tvaru zvonfl a snad take о baalbeckych megalitech
v Libanonu, о nichz se tvrdf, ze jsou to nejvetsi kamenne kvadry, jake kdy
byly na svete vytesane. Davno pred nmskymi a feckymi stavbami staly na
tomto mfste tri kvadry, ktere tvoff tzv. ,,trilithion“. Jsou vysoke jako petipatro-
va budova a kazdy vazi pres 600 tun. Ctvrty megalit je skoro 24 metrfl vysoky
a vazi 11 100 tun. Fakt, ze tyto obrovite kvadry byly vytesany v tak dokona-
lem tvaru a z nekolik mil vzddleneho kamenolomu pak nejakym zpflsobem
dopraveny do Baalbeku, je bezesporu sam о sobe ohromujfcf. Krome toho
byly ve znacne vy§ce nad zemi obratne vestaveny do dodnes zachovanych zdi
nadhemeho chramu obklopeneho 54 sloupy obrovske vysky a objemu.
Na indickem subkontinentu (kde je souhvezdf Orion nazyvane Kai-Purus,
coz znamena Clovek casu) zjistfme, ze Osiridova cfsla Sellersove jsou rozsf-
fena zpflsobem, ktery mflzeme jen velice obtizne pfipsat nahode. Napfiklad
Agnikayana, indicky ohnovy oltaf je tvofen pfesne 10 800 cihlami. Rigveda,
nejstarobylejsi vedsky text a pokladnice indicke mytologie, obsahuje 10 800
stanz. Kazda stanza se sklada ze 40 slabik, z cehoz vyplyva, ze cela skladba
sestava ze 432 000 slabik - ani о jednu mene, ani о jednu vic. V jedne typicke
stanze cteme о „kole s 12 loukotemi, kde spocfva 720 Agniho synfl“.
V hebrejske kabale je zase 72 andelfl, jejichz prostfednictvfm Ize dosahnout
jednotlivych sefirot (sfer bozske moci), jez mohou ti, kteff znaji jejich jmena a
cisla, vzyvat. Rosikrucianska tradice hovoff о cyklech 108 let (72 plus 36),
kdy toto tajne bratrstvo da pocftit svflj vliv. Stejne tak cfslo 72 a jeho permuta-
ce a dalsf clenenf majf velky vyznam pro cfnske tajne spolecnosti zname jako
Triady. Starobyly ritual vyzaduje, aby kazdy kandidat zasveceni zaplatil po-
platek sestavajici z 360 kasfl za „zhotovem satfl“, 108 kasfl „do pokladny“,
72 kasfl ,,za poucem“ a 36 kasfl za popravu „zradne osoby“. ,,Kas“ je stara
cinska univerzalm medena mince se ctvercovym otvorem uprostfed a samo-
zfejmS se uz davno neuziva, ale cisla, ktera se objevujf v ritualu pfezfvajf od
nepameti. V modermm Singapuru platf kandidati na clenstvf v Triade vstupnf
poplatek, ktery je vypocftan podle jejich financnfch pomerfl, ale must vzdyc-
ky obsahovat nasobek 1,80 dolaru, 3,60 dolaru, 7,20 dolaru, 10,80 dolaru (tedy
18, 36, 72, 108, nebo 360, 720,1080 dolaru atd.)
Ze v§ech tajnych spolecnosti je nejtajemnejsf a nejstarsf bezpochyby Liga
Hung, о niz badatele veff, ze obsahuje skutecne „poklady nabozenstvf starych
Cinanfl“. V jednom zasvecovacim ritualu se novic must pfi sezeni podrobit
dialogu, ktery probiha takto:
A Copak jsi videl na prochazce?
В Videl jsem dva hrnce s rudym bambusem.
232
A Vis, kolik tam bylo rostlin?
В V jednom hrnci bylo rostlin 36 a ve druhem pak 72, dohromady jich tam
bylo 108.
A Odnesl sis nejake domu pro sebe?
В Ano, vzal jsem si domfl 108 rostlin.
A Jak to mtizes dokazat?
В Mflzu to dokazat basni.
A Jak zni tato basen?
В Jak vzacne jsou kantonske bambusy rude,
v haji'ch jich roste tficet sest a sedmdesat dva.
Kdo v tomto svete vf, co to znamena?
Dame se do dfla a skryte odhaleno bude.
Atmosfera tajemstvi, jez takove ritualy obklopuje, je zduraznena zdrzenlivym
chovanim Ligy Hung, ktera v mnoha ohledech pfipomina stfedoveky evrop-
sky rytirsky fad Templafu a vy§§i stupne modemiho zednafstvi, je vsak nad
moznosti teto knihy popsat tyto spolecnosti podrobneji. Bez zajimavosti neni
ani to, ze cinsky znak hung, sklddajici se ze znaku pro ,,vodu“ a ,,mnoho“,
znamena zaplavu, to jest potopu.
Na zaver se vsak jeste vrat’me do Indie a vsimneme si obsahu posvatnych
knih znamych jako Purany. V tech se pravi, ze existuji ctyfi „veky Zeme“,
nazyvane Yugy, ktere spolu cini 12 000 „bozskych let“. Vlastni trvani techto
epoch v „bozskych letech“ jsou: KritaYuga = 4800,Treta Yuga = 3600, Davpara
Yuga = 2400, Kali Yuga = 1200.
V Purandch se take mimo jine fika, ze „jeden rok smrtelniku se rovna jed-
nomu dni bohh“. Krome toho - a presne stejne jako v mytu о Osiridovi -
zjistime, ze pocet dnu v roce byl u bohu i u smrtelniku umele urcen na 360,
takze jeden rok bohu se rovna 360 rokum smrtelniku.
Proto Kali Yuga s 1200 roky bohu ma, jak se ukazuje, trvani 432 000 let
smrtelniku. Jedna Maha Yuga, cili Velky vek (vytvofeny z 12 000 bozskych let
obsazenych ve ctyfech mene vyznamnych Yugach), se rovna 4 320 000 let smr-
telniku. Tisic takovych MahaYug (ktere obsahuji Kalpu, cili Den Brahmuv) trva
4 320 000 000 obycejnych let a opet nam poskytuje zakladnf cislice pro vypocet
precese. Кготё toho existuji Manvantary (obdobf Many), о nichz je nam v po-
svatnych knihach sdelovano, ze „behem kazde Manvantary uplyne asi 71 sou-
stav ctyf Yug“. Ctenaf si jiste vzpomene, ze jeden stupen precesniho pohybu po
ekliptice trva 71,6 roku. Je to cislo, ktere se v Indii muze zaokrouhlit na „pfibliz-
ne 71“ prave tak snadno, jako bylo ve starem Egypte zaokrouhleno na 72.
233
Kali Yuga, ktera trva 432 000 normalnfch let, je jen tak mimochodem nase
epocha. „Ve veku Kali Yugy,“ pravi pak moudre knihy, „bude na vzestupu
zkazenost a lidska rasa se pfiblizi к svemu zaniku.“
Psi, strycove a pomsta
К tern casum zkazenosti nas pfivedl pes. Pfisli jsme sem pres Sfria, Psi hvez-
du, ktera stoji u paty obrovskeho souhvezdi Orion, prostfrajiciho se na obloze
nad Egyptem. V te zemi, jak vfme, je Orion Osiridem, bohem smrti
a vzkffsem, jehoz cisla - mozna nahodou - jsou 12, 30, 72 a 360. Ale muze
nahoda za to, ze tato a jina zakladni cisla precese se hromadf nejen v pfedpo-
kladane nepfibuznych mytech z celeho sveta, ale i v tak seriozmch a dlouho-
dobych prostfedcich, jako jsou kalendafm system a architektonicka dfla?
S antiliana a von Dechendova spolu se stale vet§i skupinou vedcfl nahodu
vylucuji a argumentujf tim, ze takove pfetrvavanf podrobnostf „nasvedcuje
existenci fidiciho mozku“.
Pokud nemaji mit pravdu, musime najit nejake jine vysvetlem, jak doslo
к tomu, ze tak specificka cisla se vzajemnou souvislostf (jejich naprosto jas-
nou funkcf je vypocet precese) pronikla v tak sirokem mefitku do lidske kultu-
ry pouhou nahodou.
Pfedpokladejme vsak, ze pravdu maji. Pfedpokladejme, ze za tim vsim stal
opravdu nejaky fidici mozek.
Nekdy, kdyz se pononte do Santillanova a von Dechendove sveta mytfi
a mysterii, citite vliv tohoto mozku velice silne... Vezmete jen zalezitost se
psem... nebo sakalem, nebo vlkem ci liskou. Zpusob, jakym se tato pnzracna
zvifata plizi z mytu do mytu, je tak zvlastm, ze vas nejprve povzbudi, pak
zmate, ale pokazde vas nuti jit dal.
A tak nas take od Amlodhiho mlyna pfildkala az к egyptskemu Osiridovi.
V prubehu - pfesne podle zameru pravekych mudrcu, pokud maji Sellersova,
SantiUana a von Dechendova pravdu - jsme si nejdfiv museli udelat jasnou
pfedstavu о nebeske sfefe. Za druhe jsme ziskali mechanicky model, takze
jsme si mohli pfedstavit obrovske zmeny, ktere precese rovnodennosti pravi-
delne pusobi na v§ech soufadnicich teto sfery. A konecne, kdyz nam cestu
otevfela postava psiho Sfria, se nam dostalo cfsel, abychom precesi mohli vice
ci mene pfesne vypocitat.
Sfrius, naveky stojfci u Orionovy nohy, neni jedinou psi postavou v Osiri-
dove spolecnosti. V 11. kapitole jsme si pfecetli, jak Isis (ktera byla Osirido-
vou manzelkou a sestrou soucasne) hledala mrtve telo sveho manzela, pote co
ho Set (jenz byl rovnez jejfrn bratrem, a tim i bratrem Osirida) zavrazdil. Pfi
tomto hledani ji podle tradicnich povesti pomahali psi, v nekterych verzich
234
sakali. Stejne tak vsechny mytologicke a nabozenske texty ze vsech obdobf
egyptske historic tvrdf, ze bflh Anubis (Anupev) se sakali hlavou pecoval
о Osiridovu dusi po jeho smrti a byl jeho prflvodcem v podsvetf. (Dochovane
portrety zobrazujf Anubise naprosto identickeho s Upuautem, ktery otevfra
cestu.)
V neposledni fade se vefilo, ze sam Osiris, kdyz se vratil z podsvetf, aby
pomahal synu Horovi v konecne bitve proti Setovi, na sebe vzal podobu vlka.
Kdyz clovSk zkouma podobne materialy, obcas ho vydesf pocit, ze jim
manipuluje prastara inteligence, ktera nasla zpflsob, jak к nam dosahnout pres
obrovske epochy casu, a z nejakeho dflvodu nam v jazyce mytu pfedklada
hadanku к rozlustenf.
Kdyby to byli jen psi, kteff se v mytech znovu a znovu vynofujf, je§te by
snad clovek mohl tento podivny pocit zahnat. Fenomen psfl mflze byt naho-
dou spis nez cokoli jineho. Nejsou to vsak jenom psi.
Spojem mezi dvema zcela rozdflnymi myty, mytem о Osiridovi a mytem
о Amlodhiho mlyne (oba pfese vsechno obsahujf pfesne vedecke udaje о pre-
cesi rovnodennosti), je dano jinym podivnym spolecnym faktorem. Jde о ro-
dinne vztahy. Amlodhi-Amleth-Hamlet je vzdycky synem, ktery mstf vrazdu
sveho otce tfm, ze polapf a zabije jeho vraha. Vrah je krome toho vzdycky
otcflv vlastnf bratr, to jest dotycneho stryc.
A to je i pfesny scenaf mytu о Osiridovi. Osiris a Set jsou bratfi. Set zabije
Osirida. Hor, Osiridflv syn, se pak stryci pomstf.
Dalsf podobnost spoci'va v tom, ze ustfednf hamletovska postava ma vzdycky
nejaky incestnf vztah ke sve sestfe. V pfipade Kullerva - finskeho Hamleta -
je v mytu pikantm scena, v niz hrdina, ktery se po dlouhe nepfftomnosti vraci
domu, potka v lese di'vku, jez sbfra jahody. Pomiluji se spolu, a teprve pak
zjisti, ze jsou bratr a sestra. Di'vka se ze zoufalstvf utopf. Pozdeji ,,s cemym
psem Musti“ v patach odejde Kullervo do lesa a nalehne na svflj mec.
V egypskem mytu о Osiridovi sice zadne sebevrazdy nenajdeme, zato je tu
incest mezi Osiridem a jeho sestrou Isis. Z jejich spojem' se narodf mstitel Hor.
Opet se nam tedy naskyta docela pochopitelna otazka: о co tu vlastne jde?
Proc jsou tu vsechna tato zfetelna spojem' a souvislosti? Proc tady najednou
mame ,,serii“ mytfl, evidentne о rozdflnych vecech, z nichz ale vsechny maji'
schopnost svym vlastm'm zpflsobem vrhnout svetlo na fenomen precese rov-
nodennosti? A proc ve vsech techto mytech behaji' psi a vyskytuji' se tu posta-
vy, ktere inklinuji' к incestu, bratrovrazde a pomste? Pfedpokladat, ze tolik
identickych literarm'ch prostfedkfl by se objevovalo v tolika rflznych kontex-
tech ciste nahodou, by pfece jen vyzadovalo pfilis velikou davku skepse.
Pokud to ale nem' ndhoda, kdo tedy je za tento slozity a obratne pospojova-
ny model zodpovedny? Kdo byli jeho autofi a kdo navrhl tuto hadanku? Jake
motivy je к tomu vedly?
235
Vedci, kteri maji co rici
At’ uz to byl kdo ch tel, musel byt velice chytry - chytry natolik, aby si vsiml
nepatmeho plfziveho pohybu precese po ekliptice a aby vypocftal jejf rychlost
tak neskutecne pfesne, ze se blfzf hodnotam vypocitanym dnesni dokonalou
technikou.
Z toho vyplyva, ze hovoffme о vysoce civilizovanych lidech. Opravdu,
hovofime о lidech, kteri si zasluhuji byt nazyvani vedci. Krom toho museli zit
ve velice davnych dobach, protoze jsme si jisti, ze vytvofeni a rozsffenf spo-
lecneho dedictvi precesmch mytu na obou stranach Atlantiku se neodehralo
v historicke dobe. Naopak, dukazy ukazujf, ze vsechny tyto myty byly uz pra-
stare, kdyz pfed 5000 lety zacalo to, co nazyvame historif.
Velka sfla starych mytu spocfvala v tom, ze byly vzdycky po ruce, bylo je
mozno adaptovat a jako intelektualni chameleoni, prohnanf a tajemni, mely
schopnost menit barvu podle sveho okolf. V rflznych dobach, na rflznych kon-
tinentech se mohly tyto prastare pffbehy vypravet rflznym zpflsobem, ale vzdyc-
ky si ponechaly svou zakladm symboliku a vzdycky se v nich pfedavaly zako-
dovane precesnf udaje, ktere v nich byly od zacatku naprogramovane.
К сети to cele v§ak melo dospSt?
Jak uvidfme v pffstf kapitole, dlouhe precesnf cykly nejsou ve svych dfl-
sledcich omezeny jen na zmeneny pohled na oblohu. Tento nebesky fenomen
zrozeny z kolebaveho pohybu zemske osy ma pffmy vliv na samotnou Zemi.
Ve skutecnosti to vypada, jako by mel dfllezitou souvislost s nahlym nastupem
dob ledovych a s jejich nahlym a katastrofalnfm ukoncenfm.
32. kapitola
Slovo к nenarozenym
Je pochopitelne, ze velke mnozstvi mytu z celeho sveta popisuje v zivych
barvach geologicke katastrofy. Lidstvo pfezilo hruzy posledm doby ledove
a nejpfijatelnejsi pramen pro nase pfetrvavajici povesti о potopach a zimach,
о masivm' sopecne cinnosti a znicujfcich zemetfesenich pochazf z rusnych
a neklidnych dob, ktere postihly na§i planetu behem velkeho tani v letech
15 000 az 8000 pf. n. 1. Konecny ustup ledove pokryvky a nasledny vzestup
hladiny svgtovych mon о 90 az 120 metru se odehral jen nekolik tisfc let pfed
zacatkem historickeho obdobi. Nijak nas tedy nepfekvapuje, ze nase prvopo-
catecnf civilizace si na desive katastrofy, ktere postihly jejich praotce, zacho-
vala tak zive vzpominky.
Mnohem obtiznejsi uz je vysvetlit zvlastm, ale vyznacny zpusob, jakym
myty о katastrofe nesou stopu inteligentnfho fidiciho mozku. Casto je to tak
napadne, az to vzbuzuje podezfeni, ze byly vsechny ,,napsany“ stejnym auto-
rem.
Mohl mit tento autor песо spolecneho s bajnym bozstvem nebo nadlidmi,
о nichz se hovofi v tolika mytech, jez jsme zde uvedli, a ktefi se vsude objevu-
ji okamzite pote, co byl svet roztfisten straslivou geologickou katastrofou,
a pfinaseji utechu a dary civilizace sokovanym a demoralizovanym lidem,
ktefi ji pfezili?
Osiris v egyptskem vteleni teto univerzalm' postavy je beloch s vousy a neni
zfejme zadnou nahodou, ze jednim z jeho prvnich v mytu pfipominanych po-
cinu je zakaz kanibalismu, jenz do te doby v nilskem udoli vesele vzkvetal.
V Jizni Americe je to zase Virakoca, о kterem se vypravi, ze sve civilizacni
poslani zahajil hned po velke potope. Quetzalcoatl, objevitel kukufice, pfinesl
do Mexika, kdyz Ctvrte Slunce znicila zaplava, dary obilovin, matematiky,
astronomie a vyspele kultury.
Je mozne, ze tyto podivne myty obsahuji zpravu о setkani roztrouSenych
paleolitickych kmenu, ktere pfezily posledni dobu ledovou, a az dosud nei-
dentifikovane vyspSle civilizace, ktera prosla stejnym obdobim?
in
A je tedy mozne, aby myty byly vlastne jakymisi pokusy о komunikaci?
Poselstvf v lahvi casu
„Je to nade vsechny ostatm uzasne vynalezy,“ poznamenal jednou Galileo
Galilei,
„...jak vzneSenou mysl musel mi't ten, kdo pfisel na zpflsob, jak sdelovat sve nej-
tajnSjSi myslenky jine osob6, velice vzdalene at’ jiz v case nebo mfstem pobytu,
hovofe к t6m, kten' se dosud nenarodili a nebudou na sv6t6 jestS tisfc nebo deset
tisic let. A pfitom to nem nic t6zsi'ho nez sestavit na kus papi'ru dva tucty zname-
nek. Nechf je to zpedetSmm v§ech obdivuhodnych lidskych vynalezfl.“
Pokud je „poselstvf о precesi“ identifikovane vgdci, jako jsou Santillana, von
Dechendova a Jane Sellersova, opravdu zamernym pokusem nektere ztracene
civilizace о komunikaci, jak to, ze nam je nenapsali a nezanechali nam je
v pfsemne formS? Nebylo by to snazsf nez dekodovanf mytfl? Mozna.
Nicmene Ize pfedpokladat, ze jakekoli psane poselstvf by se mohlo v prfl-
behu tisicileti znicit nebo zkomolit к nerozlustem. Nebo pfedpokladejme, ze
jazyk, ve kterem by bylo napsano, by byl pozdeji zcela zapomenuty, stejne
jako zahadny text z udolf feky Indus, ktery je podrobne studovan uz pfll stoleti
a doposud odolal vsem pokusflm о rozlustenf. Je tady jasne, ze za takovych
okolnostf by pi'semny odkaz do budoucnosti nemel vflbec zadnou cenu, proto-
ze by mu nikdo nebyl schopen porozumet.
Hledal by se tedy univerzalnf jazyk, takovy druh, ktery by byl srozumitelny
jakekoli technicky vyspele spolecnosti v jakemkoli obdobf, treba za tisfc nebo
za deset tisfc let v budoucnosti. Takovych jazykfl pf fli§ nenf, ale matematika je
jedm'm z nich - a mesto Teotihuacan by mohlo byt navstivenkou ztracene
civilizace napsanou ve vecne reci matematiky.
Geodeticke udaje vztahujfcf se к pfesnemu postaveni pevnych geografic-
kych bodfl a ke tvaru ZemS by mely take svou cenu a byly by pochopitelne
i po desitkach tisfc let. Nejvhodneji by mohly byt vyjadfeny prostfednictvi'm
kartografie (a nebo vystavbou gigantickych geodetickych monumentfl, jako je
Velka pyramida v Gfze, jak uvidfme dale).
Dalsf konstantou v nasf slunecni soustave je jazyk casu: velke, ale pravidel-
ne intervaly v case, mefene hlemyzdi'm plfzenfm precesnfho pohybu. At’ ted’
nebo za deset tisfc let by poselstvf, ktere oznacujf cisla jako 72, nebo 2160,
nebo 4320, nebo 25 920, mSlo byt okamzitS citelne jakekoli civilizaci, ktera
vyvinula aspon skromny talent pro matematiku a schopnost poznat a zmefit
temef nepozorovatelny zpetny pohyb, ktery Slunce zdanlive cinf po ekliptice
pred pozadim nehybnych hvezd (jeden stupen za 71,6 roku, 30 stupnfl za 2148
let a tak pofad dal).
238
Pocit, ze tu existuje vzajemny vztah, zesiluje jeste песо jineho. Neni to nic
tak definitivnfho jako pocet slabik v Rigvede, nicmene je to vyznamne. Skrze
mocna stylisticka spojem a spolecnou symboliku se myty, ktere se zabyvajf
svetovymi katastrofami a precesf rovnodennosti, prolfnajf. Mezi temito dvg-
ma kategoriemi tradicm'ch vypraveni existuje propojeni a obe kategorie majf
jeste navfc jasne viditelne rysy vedomeho zamSru. Je tedy docela pfirozene,
ze clovdku vyvstava v mysli otazka, jestli mezi precesi rovnodennosti a svSto-
vymi katastrofami skutecnS neexistuje spojeni.
Mlyn bolesti
Pfestoze je tu obsazeno nekolik rflznych mechanismfl astronomicke a geolo-
gicke povahy a pfestoze ne vsem zcela rozuimme, je faktem, ze cyklus prece-
se velice uzce souvisi s nastupem a flstupem dob ledovych.
Musi se v§ak sejft nekolik spoustecich faktorfl, a proto ne kazdy posun
z jednoho astronomickeho veku do druheho je tfm postizen. Nicmene je obec-
ne pfijfman fakt, ze precese ma vliv na zalednovanf a tam v dlouhych, siroce
oddelenych intervalech.To, ze tomu tak je, stanoyila na§e soucasna veda tepr-
ve koncem sedmdesatych let.1 Svedectvf mytfl vsak ukazuje, ze stejnou flro-
ven znalosti mohla vlastnit dosud nepoznana civilizace v hlubinach poslednf
doby ledove. Jasnou napovedf, kterou jsme meli pochopit, jsou straSlive kata-
strofy zpflsobene zaplavami, ohnem a ledem, ktere myty popisujf a ktere jsou
urcitym zpflsobem spojeny s tezkopadnym posouvanfm nebeskych soufadnic
velkym cyklem zverokruhu. Podle slov Santillany a von Dechendove: „Nasim
prapfedkflm nebyla cizi myslenka, ze bozf mlyny melou pomalu a vysledkem
je vzdycky bolest.“
Nynf uz se vf, ze tfi hlavnf faktory, s nimiz se vsemi jsme se uz setkali dffv,
jsou spolu s rflznymi katastrofami, ktere vznikaji z nahleho mrazu nebo tanf,
ucastny na nastupu a ustupu doby ledove.
Tyto faktory majf vsechny песо spolecneho se zmenami v orbitalnf geome-
trii Zeme. Jsou to:
1. Sklon ekliptiky, tj. uhel nachylem zemske osy, coz je take uhel mezi
nebeskym rovnfkem a ekliptikou. Ten, jak jsme vidSli, se menf b6hem
nekonecne dlouhe doby a jeho hodnota lezi mezi 22°06' (coz je bod,
ktery se nejvfc bh'zi к vertikale) a 24°30' (kdy se od vertikaly
nejvfce odchylf).
2. Excentricita obezne drahy - elipsovita draha Zeme kolem Slunce
v urcite dobe je vice nebo mene prodlouzena.
3. Axialm' precese, ktera pflsobf, ze ctyfi hlavnf body na obezne draze Zeme
(dvg rovnodennosti a zimnf a letnf slunovrat) se plfzf zpatky po obezne
draze velice, velice nizkou rychlosti.
239
Tady jsme se dotkli technicke a specializovane vedecke disciplfny, ktera je
mimo ramec teto knihy. Ctenafi, kteff by se zajfmali о blizsf informaci, se
mohou obratit к multidisciplinami praci projektu CLIMAP v ramci US Natio-
nal Science Foundation a к zakladm mySlence profesoru J. D. Hayse a Johna
Imbrieho, uvedene v jejich praci nazvane Variace obehu Zeme: vodic dob le-
dovych.
Ve zkratce - Hays, Imbrie a ostatni dokazuji, ze nastup doby ledove Ize
pfedvfdat, pokud nastanou nasledujici spatne a neblahe konjunkce nebeskych
cyklu:
1. Maximalni excentricita, ktera zavede Zemi о miliony mil dale od Slunce
do ,,aphelionu“, coz je nejzazsi mez v jeji normalni draze.
2. Minimalni uhel nachylem zemske osy, coz znamena, ze osa stoji
mnohem blfze к vertikale nez normalne.
3. Precese rovnodennosti, ktera, jak velky cyklus pokracuje, pozdSji
zpusobi, ze kdyz je Zeme v ,,perihelionu“ (v bode, v nemz se Slunci
pfiblfzi na maximalni moznou mini), nastane na jedne nebo druhe
polokouli zima, a to zase znamena, ze leto nastane v ,,aphelionu“,
a je proto relativne studene, takze led, ktery pokryje Zemi v zime,
behem pfiStiho leta neroztaje a zalednSni pokracuje nemilosrdnS dal.2
Menici se geometrie obSzne drahy pusobi, ze ucinky slunecniho zafeni na
Zemi - lisici se mnozstvi a intenzita slunecniho svgtla dopadajiciho na ruzne
sifky v urcite dobe - muze byt spouStecim faktorem pro nastup doby ledove.
Je take mozne, ze by se nas staff tvurci mytu pokouseli varovat pfed vel-
kym nebezpecim, kdyz tak slozite spojovali bolestny prubeh svetove katastro-
fy s pomalu se otacejicim mlynem nebes?
To je otazka, к niz se v pfislusne dobe vratime, avsak mezitim bude stacit,
kdyz si vsimneme, ze odhalenim vyznamnych vlivu, jez ma orbitalni geome-
trie na klima a dobry stav planety, a kombinovanim teto informace s pfesnym
mefenim rychlosti precesniho pohybu neznami vedci nezname civilizace nasli
zpusob, jak upoutat nasi pozornost, pfekonat propast veku a komunikovat
s nami bezmala z oci do oci.
Jestli vsak budeme tomu, co nam chtSji fici, naslouchat, nebo ne, to uz
zalezi jen a jen na nas.
CAST 6
POZVANI DO GIZY
Egypt 1
33. kapitola
Hlavm svetove strany
Giza, Egypt, 16. brezna 1993,16.30
V pul ctvrte rano jsme prosli prazdnou halou naseho hotelu a nastoupili do
bfleho fiatu, ktery na nas cekal venku na pnjezdove ceste. Rfdil ho hubeny
nervozni Egypt’an jmenem Ah', ktery mel za ukol provest nas je§t£ pfed rozed-
nem'm mezi strazemi u Velke pyramidy a zase zpatky. Byl z toho dost nervoz-
m, protoze kdyby se песо nepovedlo a chytili nas, me a Santhu by vypovedeli
z Egypta, zatfmco jeho by odsoudili к Sestimesfcnfmu vezeni.
Samozfejme ze jsme nepfedpokladali, ze by se песо zvrtlo. Proto take byl
Ah' s nami. Pfedesly den jsem mu vyplatil padesat dolarfl, ktere vymdnil za
egyptske libry a rozdal je strazim. Strazni mu za to slfbili, ze budou к nasi'
pntomnosti behem nekolika pffsti'ch hodin slept
Dojeli jsme asi na pul mile к pyramide a zbytek cesty jsme pak uz sli pesky
podel pffkreho naspu, ktery se tyci nad vesnici Nazlet-el-Saman a vede к se-
verni stene pyramidy. Kdyz jsme se plouzili mekkym piskem mimo dosah
bezpecnostm'ch svetel, vetSinou jsme mlceli. Byli jsme vzruSeni a soucasne
jsme pocitovali obavy. All si vflbec nebyl jisty, ze jeho uplatky budou co plat-
ne.
Chvfli jsme stali v temnote a zi'rali na monstrozni teleso pyramidy, ktera se
nad nami zvedala do vy§e a zastinovala hvezdy na jiznf obloze. Pak se objevi-
la u severovychodniho rohu pyramidy hlidka tri muzu ozbrojenych brokovni-
cemi a zahalenych proti nocm'mu chladu do pokryvek. Zastavili se asi padesat
yardfl od nas, aby se podelili о cigaretu. Ah' nam pokynul, abychom zflstali,
kde jsme, vstoupil do svetla a kracel ke strazim. Hovofil s nimi пёкоИк minut
a zfejme se s nimi rozcilene hadal. Pak nam dal znameni, abychom se к nemu
pfipojili.
„Je tu problem," vysvetloval. „Jeden z nich, tady tenhle kapitan," ukazal na
maleho, zarostleho а паЬгисепё vypadajfciho muze, „trva na tom, ze musi'te
zaplatit dalsfch tficet dolarfl, jinak ujednani nisi. Co chcete delat?“ Zalovil
jsem v naprsnf tasce, odpoci'tal tficet dolarfl a podal bankovky Alimu. Ten je
244
slozil a predal kapitanovi, ktery je s vyrazem ukfivdene dflstojnosti zasunul do
naprsni kapsicky. Nakonec jsme si potfasli rukama.
,,Oukej,“ prohlasil All. ,,Jdeme.“
Nevysvetlitelna presnost
Kdyz straze pokracovaly ve sve obchflzce zapadmm smerem podel severni
steny pyramidy, zahnuli jsme za jejf severovychodnf roh a kraceli podel za-
kladny jejf vychodnf steny.
Uz davno jsem si osvojil zvyk orientovat se podle stran pyramidy. Sevemf
stena smefovala temer pfesne к severu, vychodnf stena к vychodu, jizni к jihu
a zapadnf к zapadu. V prflmeru tvofil rozdfl kolem tff minut (u jizni steny
dokonce тёпё nez dve minuty), coz je neuvefitelna presnost pro jakoukoli
stavbu te doby a nevysvetlitelny, temef nadpfirozeny pocin v dobe pfed
4500 lety, kdy se ma za to, ze byla pyramida zbudovana.
Rozdfl pranepatrnych tff minut pfedstavuje nekonecne malou odchylku od
skutecnosti - cini тёпё nez 0,015 procenta. Podle nazoru stavebnfch inzeny-
rfl, s nimiz jsem о Уе1кё pyramide debatoval, je nepochopitelnd, nad vlast^
bylo takovd pfesnosti tfeba. Jako prakticti staviteld se domnfvajf, ze viditel^
vysledky takovd naklady, obtize a cas к tomu potfebny neopravnujf. I kdyby
se zakladna tdto stavby lisila od pfesndho smeru о dva nebo tri stupne (omyl
rovnajfcf se jednomu procentu), pro lidsky zrak by rozdfl byl stejne tak nepa-
trny, ze by si ho nikdo nemohl vsimnout. Na drulre strane dosazeni pfesnosti
s rozdflem tff minut vyzaduje оЬгоузкё mnozstvi ukolfl, nekonecne vfc, nez
kdyby rozdfl cinil tfi stupne.
Proto museli mit starovecf mistfi stavitele, kteff tuto pyramidu na samdm
usvitu lidskd civilizace vybudovali, pofadne зПпё motivy, jez je nutily, aby
steny smefovaly pfesne do ctyf hlavmch svetovych stran. A krome toho, pro-
toze svdho cile nakonec dosahli az s neskutecnou pfesnosti, museli to byt ve-
lice zrucni, vzddlanf a schopm lidd s moznosti uzivat kvalitm zememeficskd
a stavebnf zaffzem. Tento dojem potvrzujf i dal§f charakteristickd rysy stavby.
Napffklad dёlka zakladny je na v§ech ctyfech stranach pfesne stejna a dokazu-
je, ze staviteld se dopustili mnohem mensi'ch chyb, nez jakych se dopoustejf
modernf architekti pfi stavbe капсеЫгвкёЬо bloku ргйтётё velikosti. A to,
co stavdli, ma ke kancelafskdmu bloku ротётё daleko. Je to egyptska Velka
pyramida, jedna z nejvetsfch staveb vybudovanych clovekem a takd jedna
z nejstarsich. Jejf sevemf stena meff 230,26 metru, jejf zapadnf strana mdff
230,36 metru, jejf vychodnf strana 230,39 metru a jejf jizni strana meff 230,45
metru.1 To znamena, ze rozdfl mezi nejkratsf a nejdelSf stranou je pfiblizne
20 centimetrfl: omyl, ktery pfi ргйтётё Аё1се strany pfes 230 metrfl cinf тёпё
nez jednu desetinu procenta.
245
Letecky pohled na Gi'zu s Velkou pyramidou v popredi (od severu к jihu)
Vedel jsem, ze podle nazoru inzenyru samotna tato cisla nijak nevysvetlujf
vynalozenf obrovske namahy a peclivosti, ktere byly nezbytne к jejich dosa-
zeni. Vedel jsem take, ze vSdci az dosud nepfisli s zadnym pfesvedcivym vy-
svStlenfm, jak stavitele pyramid vdbec mohli tak vysoky standard pfesnosti
tak dusledng dodrzovat.
Co mne ale v teto zalezitosti doopravdy zajfmalo, byla jina otazka: proc si
tak vysoky standard pfesnosti viastne ulozili? Kdyby se spokojili s chybou
jednoho az dvou procent mfsto neuvefitelne jedne desetiny procenta, byli by
si ukol zjednoduSili, aniz by stavba nejak viditelnS ztratila na kvalitS. Proc to
neudSlali? Proc trvali na tom, aby byl jejich ukol co nejobtiznejSi? Zkratka,
proc v pfedpokladane ,,primitivnfm“ kamennem monumentu vybudovanem
pfed vice nez 4500 lety vidfme tuto podivnou posedlost - dodrzovat pfesnost
podle standardu veku strojfi?
246
Cerna dira v historii
МёИ jsme v planu vysplhat na Velkou pyramidu - tedy ucinit пёсо, co od roku
1983, kdy пёкоИк nesfastnych padfl tvrdohlavych turistfl рптё1о egyptskou
vladu vydat zakaz, bylo naprosto ilegalnf. L^domoval jsem si, ze jsme take
рёкпё иттёт (гу1а§1ё proto, ze na ni chceme vysplhat v noci), а петё! jsem
vflbec dobry pocit z toho, ze chci porusit zakaz, ktery je ve sve podstatё velice
rozumny. V teto chvfli vsak mflj intenzivnf zajem о pyramidu a moje touha
zjistit о nf vSechno, co se da, mflj zdravy rozum pfemohly.
Kdyz jsme se rozloucili s hlfdkou и severovychodnfho rohu pyramidy, po-
kracovali jsme pokradmu v сез1ё podel jejf vychodnf 81ёпу к jihovychodnfmu
rohu.
Mezi kfivolakymi rozbitymi kameny dlai^nf, ktere oddёlovalo Velkou
pyramidu od tff mensfch ,,vedlejsfch“ pyramid stojfcfch и jejf vychodnf steny,
lezely temne stfny. Byly tu take tfi ЫиЬокё а игкё do skaly vytesane jamy,
ktere pfipomfnaly obff hroby. Archeologove, kteff je vykopali, v nich nic ne-
nalezli, тё1у vsak podivny tvar, jako by byly urceny pro aerodynamicke trupy
lodi s vysokou pffdf.
Kdyz jsme se ocitli asi uprostfed vychodnf steny pyramidy, potkali jsme
dalsf hlidku. Sestavala ze dvou muzfl, z nichz jednomu muselo byt nejme^
osmdesat let. Jeho druh, chlapec s hnisavymi pupfnky na obliceji, nam sdёlil,
ze penfze, ktere Alt zaplatil, nestacf, a ze jestli chceme pokracovat dal, musf-
me zaplatit dalsich padesat egyptskych liber. Drzel jsem uz bankovky v nice
a bez otalenf jsem je chiapci pfedal. Nezalezelo mi na tom, kolik тё to bude
stat. Jedine, co jsem сЫё1, bylo dostat se nahoru a dolfl pfed svftanfm, aniz
by ch byl иуёгпёп.
Sli jsme dal a к jihovychodnfmu rohu pyramidy jsme dospёli пёсо malo po
ctvrt na рё1 rano.
Jen velice malo modemfch budov усетё domfl, ve kterych zijeme, ma rohy,
ktere by byly зктеспё devadesatistupflove. Je docela obvykle, ze о stupefl
nebo i vfc neodpovfdajf. Stavebnfl to necinf zadny rozdfl a nikdo si takove
nepatrne chybicky nevsimne. Pokd jde о Velkou pyramidu, vfldfll jsem, ze
starovflcf stavitele nasli zpflsob, jak zmensit moznou chybu 1ёп^ na nulu.
Sice se jim nepodafilo dosahnout pfesnych devadesati stupflfl, avsak jihovy-
chodnf roh тё1 pflsobivych 89°56' 27". Severovychodnf roh mflfil 90°3' 2",
jihozapadnf 90°0' 33" a severozapadnf se od devadesati stupflfl odchyloval
jen о dvfl vtefiny, тё1 89°59' 58".2
To bylo samozfejmfl пёсо mimofadneho. A jako skoro vsechno, co se tyka-
lo Уг1кё pyramidy, se i tohle dalo jen 1ёгко уузуёйк. Так pfesna stavebni
technologic - pfesna jako ta nejlepsf, kterou uzfvame dnes - mohla vzniknout
pouze po tisfciletfch vyvoje a experimentfl. Nikde v§ak nejsou patme znamky,
ze by takovy dlouhy proces v Egyptё ргоЬёЫ. Velka pyramida a jejf sousedky
247
v Gize se vynofily z cerne diry v historii architektury, z diry tak hluboke
a siroke, ze jejf dno ani jejf protilehla stSna nebyly dosud prozkoumany.
Lode v pousti
Stale zpocenejsi All nas vedi pofad vpfed, aniz by byl schopen vysvetlit, proc
musime obejft celou pyramidu, nez na ni budeme moci vySplhat. Nynf jsme
kraceli podel jejf jiznf stSny zapadnfm smerem. Tady byly dalsi dv6 jamy ve
tvaru lodi, z nichz jedna, pfestoze dosud uzavfena, byla prozkoumana zvlastnf
fibroptickou kamerou a vedSlo se, ze obsahuje pres tficet metru dlouhou na-
mofnf lod’s vysokou prfdf. Druha jama byla odkryta v roce 1950. Jejf obsah -
jeste vetsi namofm lod’ dlouha ctyficet tri metry - byla umfstena do tzv. Lod-
nfho muzea, coz byla oskliva moderni stavba, ktera se zmftala na pilotech pod
jiznf stenou pyramidy.
Nadherna lod zhotovena z cedroveho dfeva ulozena v muzeu byla jeste po
4500 letech, kdy byla postavena, v perfektnim stavu. Jejf nosnost byla asi
ctyficet tun a jejf konstrukce vyzyva к zamyslenf, protoze podle jednoho znal-
ce ma „vsechny charakteristicke vlastnosti namofnfch lodf se zdvizenou pffdf
a zadf tycfcf se vys, nez je tomu u lodf Vikingfl, aby mohla pfekonavat pffboj
a vysoke mofske vlny, nikoliv jen vlnky, ktere ceff Nir.3
Dalsf odbomik тё1 pocit, ze pecliva a dflmyslna konstrukce teto podivne
lodi z nf cinila „mnohem schopnejsi plavidlo nez cokoliv, co mel daleko poz-
deji к dispozici Kolumbus“. Кготё toho se experti shodovali v nazoru, ze jejf
konstrukce mohla byt „vytvofena pouze staviteli lodf z naroda, ktery тё! dlou-
hou a solidnf tradici v plavbe po volnem mofi“.
Kdo byli tito neidentifikovanf stavitele lodf na pocatku egyptske tfftisfcile-
td historic? Svou „dlouhou a solidnf praxi v plavbe po volnem mofi“ dozajista
nezfskali oramm poll v uzavfenem nilskem udolf. Kde a kdy se tedy mofe-
plavbe tak dobfe naucili?
Byla tu vsak jeste jedna hadanka. Vedei jsem, ze staff Egypt’and итёН veli-
ce dobfe vyrabdt symbolicke modely rflznych pfedmdtfl a postav v pomdrnych
velikostech. Nemohl jsem tedy zaboha pochopit, proc si dali takovou praci
s vybudovanim a naslednym pohfbenfm skutecne lodi - tak velke a slozite -,
kdyz jejfm jedinym ucelem bylo symbolizovat duchovnf plavidlo, ktere тё1о
dopravit dusi mrtveho krale do ffse zemfelych, jak alespon tvrdf egyptologo-
ve. К tomu pfece mohla stacit mnohem mens! lod’ a jenom jedna, ne hned
пёкоИк. Logicky se tedy nabizf, ze tato giganticka plavidla byla urcena к do-
cela jinemu ucelu, pffpadne тё1а йр1пё jiny, dosud netuseny symbolicky vy-
znam...
Dospeii jsme asi do poloviny jiznf steny Velke pyramidy, kdyz jsme konec-
пё pochopili, proc jsme museli tuto dlouhou prochazku absolvovat. Jejfm pro-
248
zaickym ucelem bylo pripravit nas na kazde ze ctyf hlavnfch svetovych stran
о urcitou castku penez. Az dosud jsem zaplatil tficet dolaru u sevemf steny
a padesat egyptsk^ch liber u vychodnf steny. Nyni jsem vysolil dalSich pade-
sat egyptskych liber hlfdce, ktere mel Alf zaplatit uz vcera.
,,Alf,“ zasycel jsem, „kdy uz polezeme na pyramidu?“
„Hned to bude, pane Grahame," odtusil nevzruSene nas pruvodce. Kracel
sebejiste dal a s gestem velkoryse mfncfm kupfedu dodal: „Vystoupfme na
pyramidu na jihozapadnfm rohu..."
34. kapitola
Sidlo vecnosti
Splhali jste nekdy v noci na pyramidu s nervy napjatymi jako struny?
Je to neobyCejne tezky ukol, zvlastS kdyz ta, о kterou jde, je prave Velka
pyramida. Pfestoze jejf spicka uz nenf neporusena, v soucasnosti odkryta plo-
Sina na jejirn vrcholku se tycf skoro sto ctyficet metru nad zemf. Кгогпё toho
sestava ze dvou set tri samostatnych vrstev zdiva, jejichz prumema vyska cinf
asi sedmdesat centimetru.
Prflmery vam vsak vsecko neprozradf, jak jsem zjistil brzy pote, co jsme
zacali lezt nahoru. Vrstvy zdiva, jak se ukazalo, mely rflznou vysku, пёкХегё
dosahovaly sotva ke kolenum, jine az к hrudi, a pfedstavovaly obrovske pfe-
kazky. Боисавпё take horizontalnf ffmsy mezi kazdym вШрпёт byly velmi
lizke, casto jen о trochu sirs! nez moje noha, a mnoho velkych vapencovych
kvadru, ktere zdola vypadaly реупё, bylo roztff^nych a rozpadavalo se.
Asi tak po tficeti vrstvach jsme si se Santhou zacfnali uvёdomovat, do ceho
jsme se to pustili. Svaly nas bolely a kolena a prsty jsme тёН ztuhle a odfe-
ne - a to jsme byli teprve v jedne sedmi^ cesty na vrcholek а тёН jsme pfed
sebou je^ sto sedmdesat vrstev. Dalsf obavy jsme тёН ze zavrat’ pflsobfcfho
srazu pod nami. Kdyz jsem shlizel na nerovne obrysy jihozapadniho rohu py-
ramidy, byl jsem zcteseny. Vidёl jsem, jak vysoko jsme se ocitli, a pfi pfed-
stavё, jak lehke by bylo spadnout odtud po Ыауё, fitit se pfes masivni vrstvy
kamene a nakonec si zlomit vaz, jsem dostal mens! zavrat’.
Alt nam dovolil na chvilku si vydechnout a odpocinout, ale pak uz nam
kynul, abychom si pospfsili a rychle zacali splhat nahoru. Stale se f^dё hranou
rohu, zmizel $рё§пё v 1етпо1ё nad nami.
Santha a ja jsme ho nasledovali, avsak zdaleka ne tak sebejistym stylem
jako on.
250
Cas a pohyb
Tficata pata vrstva zdiva se dala zdolat jen tSzko vzhledem к tomu, ze byla
zbudovana z masivnfch kvadrfl, mnohem vStsi'ch nez ty, ktere jsme az dosud -
кготё tSch v zakladne - prekonali, a podle odhadu vazil kazdy mezi deseti az
patnacti tunami. Odporovalo to stavebni logice a vflbec zdravemu rozumu,
protoze by pfece bylo mnohem vhodnejsf objem a vahu kvadru, ktere se - jak
se pyramida zvedala do vyse - musely dopravovat nahoru, naopak postupne
snizovat. Prvni az osmnacta vrstva, ktere se zmensovaly z vysky kolem
140 centimetrfl na urovni zeme az do zhruba 58 centimetrfl sedmnacte vrstvy,
se tfmto pravidlem ndily. Pak se vyska kvadru u devatenacte vrstvy najednou
zvedla az na 90 centimetrfl. Soucasne se zvgtsily i ostatni rozmery kvadrfl
a jejich vaha vzrostla z relativne manipulovatelne vahy dvou az sesti tun, ktera
platila u prvnich osmnacti vrstev, az к tezkopadnym a neohrabanym deseti az
patnacti tunam. Byly to opravdu velke monolity, ktere byly vytesany z pevne-
ho vapence, a musely byt vyzdvizeny do vyse vic nez tficeti metrfl, nez byly
bezchybne ulozeny na mfsto.
Aby vflbec mohli pracovat efektivne, museli mft stavitele pyramid nervy ze
zeleza, к tomu cipernost horske kozy, sflu Iva a jistotu obratneho pokryvace.
Zatimco mi studeny rannf vftr ficel kolem u§f a hrozil mne svrhnout dolfl,
snazil jsem se pfedstavit si, jake to pro ne muselo byt, kdyz balancovali
v techto a jeste horsich vyskach a pfitom zdvihali a ukladali na mfsto nekonec-
nou fadu objemnych vapencovych monolitfl - z nichz nejmensf vazil tolik
jako dve modern! osobnf auta.
Jak dlouho to asi trvalo, nez byla pyramida hotova? Kolik lidf na nf praco-
valo? Egyptologove se shodujf na dobe dvaceti let a na poctu sto tisfc lidf.
Shodujf se take v tom, ze pyramida se nestavdla po cely rok, ale ze se stavelo
pouze - vzhledem к potfebS pracovni sfly - tfi mesfce v roce, kdy se kvflli
nilskym zaplavam ustavalo v polnf praci.
Jak jsem pokracoval ve vystupu, uvedomoval jsem si dal§f okolnosti. Sta-
vitele nemeli na starosti jen desitky tisfc kvadrfl vazfcfch patnact nebo i vice
tun. Skutecna krize nastavala rok za rokem kvflli milionum kvadrfl ргйтётё
velikosti vazfcfch fekneme dve a pfll tuny, ktere musely byt dopraveny na
stavenistS. Pfedpokladame-li, ze zednfci pracovali deset hodin denne tfi sta
sedesat pet dm v roce, pak matematici tvrdf, ze kdyby meli pyramidu dokoncit
za dvacet let, museli by kazdou hodinu ulozit na mfsto tficet jeden kvadr (to
znamena jeden kvadr kazde dve minuty). Vzhledem к tomu, ze se stavelo
pouze ЬёЬет tffmesfcm kazdorocm pauzy v polmch pracfch, problemy se nam
znasobujf: v tom pffpade by kazdou minutu musely byt polozeny ctyfi kvadry,
celkem dve ste ctyficet kvadrfl kazdou hodinu.
Podobne scenafe jsou samozfejmS materialem, ktery tvoff desive пост sny
vsech stavbyvedoucfch. Pfedstavte si napfiklad ten ohromujfcf stupen koordi-
251
пасе, ktery musel existovat mezi zedniky a kamemky, aby bylo pro staveniste
zajistSno potfebne mnozstvi kamennych kvadrfl. Pfedstavte si take pohromu,
ktera by nastala, kdyby se byt’ jen jediny dvaapflltunovy kvadr zfftil, dejme
tomu ze stopStasedmdesate vrstvy.
Potize s vlastnf stavbou a s jejfm ffzenim se samy о sobe zdajf obrovske, ale
krome toho tu existoval jeste geometricky problem: pyramida musela koncit
spickou umfstenou pfesne nad stfedem jejf zakladny. Sebemensf omyl v uhlu
sklonu jedne ze ctyf sten v zakladu by vedi к ohromne nesrovnalosti v hranach
spicky. Proto musela byt po celou dobu zachovavana neuvSfitelna pfesnost
v kazde vrstvS, i kdyz se pracovalo stovky stop nad zemi s velkymi kvadry
s vrazednou vahou.
Do nebe volajici hloupost
Jak byla tato neuvefitelna prace vykonana?
Naposledy bylo napocftano vice nez tficet navzajem soupeffcfch teorif, kte-
гё se pokousejf tuto otazku zodpovedSt. Vetsina vysokoskolsky vzdelanych
egyptologfl tvrdf, ze musely byt zbudovany takove ci onake rampy. Toto byl
nazor napfiklad i profesora I. E. S. Edwardse, byvaleho kustoda egyptskych
sbirek v Britskem muzeu, ktery kategoricky prohlasil: „Staff Egypt’ane znali
jenom jedinou metodu jak zvedat tezke kvadry, a to takovou, ze postavili ram-
py z cihel a hlfny, ktere navrsili od zeme az do potfebne vyse."
John Baines, profesor egyptologie na Oxfordske univerzitS, s Edwardso-
vou analyzou souhlasil a jeste ji dale rozvedl: „Jak pyramida rostla do vyse,
delka ramp a sffka jejich zakladny se zvetSovaly tak, aby se zfskal postupnd
stoupajici svah (1:10) a rampa se nezhroutila. Pravdepodobne se uzfvalo пё-
kolika ramp, ktere se stavely na ruznych stranach pyramidy."
Vyvdst пак1опёпои rovinu az na vrcholek Velkd pyramidy po svahu 1:10 by
vyzadovalo rampu skoro jeden a pul kilometru dlouhou a vfc nez tfikrat v§tsf
a tezsi, nez je sama Velka pyramida (odhadovany objem by byl 8 milionfl
krychlovych metrfl vzhledem ke 2,6 milionu krychlovych metrfl samotnd py-
ramidy). Zadnymi normalnfmi prostfedky by nebylo тогпё tahnout pfedn^ty
tak nepfedstavitelnd vahy po tak pfikrem svahu nahoru. Kdyby byla postave-
na rampa s тёпе pfikrym svahem, musela by byt zbudovana v jeste absurd-
nej§i a disproporcnejsf velikosti.
РгоЫёт spocrva v tom, ze pfll druhdho kilometru dlouha rampa vysoka sto
ctyficet metrfl proste nemohla byt zbudovana z „cihel a hlfny", jak pfedpokla-
dal Edwards a dalsf egyptologovd. Naopak, modemf staviteld a architekti do-
kazali, ze v pfipade, ze by byla vybudovana z тёпе nakladndho а реупёЬо
materialu, nez byly vapencovd kvadry pouzitd na vlastnf pyramidu, by se ta-
kova rampa ciste jen vlastnf vahou zhroutila.
252
Protoze podobne feSeni zfejme nedavalo smysl (кготё toho, kam bylo osm
milionfl krychlovych metrfl pfebyvaji'cich kvadrfl po dokonceni stavby odkli-
zeno?), jim egyptologove pfisli s nazorem, ze byly uzity spiralovite rampy
z hlinenych cihel, ktere byly pfipevnCny ke stCnam pyramidy. Ty by jiste vy-
zadovaly тёпё materialu, ale vrcholku by ani tak nedosahly. Pfedstavovaly
by jen пеЬегреспё a mozna nepfekrocitel^ ргоЫёту, kdyby se skupiny muzfl
pokouSely vldci t&zke. kvadry do vlasenkovitych zatacek. Krom toho pfi sou-
stavnejsim pouzivani by se zhroutily takd. A jestS vCtsfm ргоЫётет by bylo,
ze takovd rampy by celou pyramidu zakryly, a znemoznily by tak architektflm
kontrolovat bdhem stavby dodrzovanf pfesnych mer a uhlfl.
Avsak stavitele pyramidy to vsechno behem stavby kontrolovali, sledovali,
jak stavba pokracuje, a pokracovala spravne, protoze spicka pyramidy byla
umfstena pfesne nad stfedem zakladny, jejf uhly a rohy byly ргауё, kazdy kva-
dr byl na вргаупёт miste a kazda vrstva byla polozena ve spravne rovine -
v temef perfektni symetrii a s 1ёп^ perfektmm nasmerovanfm к hlavnfm sve-
tovym stranam. Pak, snad aby demonstrovali, ze takovy husarsky kousek byla
pouha malickost, si staroveci stavitete jeste vymysleli chytre пШетайскё hry
s dimenzemi monumentu, napffklad jak jsme videli ve 23. kapitole s pfesnym
uzitfm transcendentniho Cisla л v ротёги vysky к obvodu jeho zakladny.
Z nёjakёho dflvodu si (акё usmysleli umfstit Velkou pyramidu na tficatou
rovnobezku na 29°58'51" sevemf zemepisne sffky. To, jak poznamenal by-
valy kralovsky astronom Skotska, byla jasna odchylka od 30°, ale nemusel to
jeste byt omyl:
Jestlize puvodni idea byla, aby lide vidSli svymi spfs telesnymi nez mentalnfmi
zraky nebeskou ban od upatf Velke pyramidy ve vysce 30°, musel vzft v uvahu
refrakci atmosfery, a to by vyzadovalo, aby stavba stala na 29°58'22" a ne na 30°.1
Vzhledem ke skutecndmu umfstem' na 29°58'51" sevemf sffky to byl omyl
rovnajfcf se песе1ё polovine minuty a znovu potvrzoval, ze zememeficske
a geodetickё schopnosti, ktere se zde projevily, byly td nejvyssf kvality.
S pocitem posvfltnC Ьагпё jsme splhali dal pfes ctyficatou ctvrtou a ctyfica-
tou patou vrstvu tdto zahadnd stavby. Kdyz jsme byli na ctyficatd §ез1ё vrstve,
zavolal na nas nekdo zdola arabsky a my jsme dole pod sebou uviddli malin-
kou postavu muze oblecendho v rozevlatdm kaftanu s turbanem na hlave. Snal
z ramene brokovnici a pfes vzdalenost, ktera nas delila, na nas zamifil.
Strazny a vize
Byl to samozfejme strazny od zapadnf steny pyramidy na hlfdce и ctvrt£ hlav-
ni БУёЮуё strany, ktery neobdrzel zadny zvlastnf obnos, jenz jsme venovali
jeho kolegflm и severni, vychodnf a jiznf steny.
253
Podle toho, jak Ah'mu na cele vystoupil pot, jsem soudil, ze jsme se ocitli
ve svi'zelne situaci. Strazny nas zadal, abychom ihned sestoupili dolu, protoze
nas must zatknout. „Tomu se pravdSpodobne mflzeme vyhnout, kdyz znovu
zaplati'me,“ fekl Ah'.
Zavrcel jsem: „Nabidnete mu sto egyptskych liber.“
„To je moc,“ varoval nas Ah', „to by zase nastvalo ostatni'. Nabi'dnu mu
padesat.“
Nasledovala cela zaplava slov v arabstinS. Behem nekolika dalsich minut
Ah' se straznym vedli na jihozapadnim rohu pyramidy ve tfi ctvrtd na pet rano
neochabujici konverzaci shora dolu a naopak. V jednom okamziku muz zapi's-
kal na pi'Sfalku. Pak se na kratkou chvili objevila hlidka od jizni steny a chvi'li
konferovala se straznym od zapadni steny, к nemuz se nyni pfidali dalsi dva
clenove jeho hlidky.
Prave kdyz uz se zdalo, ze Ah' v hadce beznadejne prohral, usmal se a vy-
dechl ulevou. „Az se vratime dolfl, zaplatite dalSich padesat liber,“ vysvetlo-
val. „Mflzeme pokracovat, ale ffkaji, ze pokud by sem pfisel nejaky vyssi dfl-
stojnik, nebudou nam nic platm'.“
Dalsich deset minut jsme se lopotili v tichu nahoru, az jsme dospeli na stou
vrstvu - pfiblizne do poloviny cesty a pfes sedmdesat metrfl vysoko. Pohledli
jsme pfes rameno na jihozapad, kde jsme uvideli песо, co se vidi'jen jednou za
zivot, vizi ohromujici krasy a sily. Pfllmesic, ktery visel m'zko na obloze sme-
rem na jihovychod, se vynofil zpoza vdtrem hnanych mracen a vrhl svflj stra-
sidelny svit pn'mo na sevemi a vychodnf steny sousedni Druhe pyramidy,
о m'z se pfedpoklada, ze byla postavena faraonem Ctvrte dynastie Chafrem.
Tento fantasticky monument, velikosti' a majestatnosti' druhy po Velke pyra-
mids - pouze о пёсо nizsi a se zakladnou о necelych patnact metrfl kratsi' -
vypadal, jako by byl zazehnut nebo zaktivovan zevnitf bledym nadzemskym
ohnem. Kousek za m'm, trochu stranou mezi temnymi stiny pouste, stala men-
§i Menkovreho pyramida, ktera men na kazde strand 108 metrfl a je 65,5 me-
tru vysoka.
Na okamzik proti zaficimu inkoustove cernemu obzoru oblohy jsem zazi-
val iluzi, jako bych byl v pohybu, jako bych stal na zadi nejakd velke nebeske
lodi a di'val se zpet na dve dal§i lodi pluji'ci v mych stopach, bitevnim rozka-
zem sefazenych za mnou.
Kam mi'fil tento konvoj, tato flotila pyramid? Byly tyto fenomenalni stavby
skutecne pouze dilem megalomaniakalm'ch faraonfl, jak se casto domm'vaji
egyptologove? A nebo je navrhly tajemne mozky, aby vecne cestovaly casern
a prostorem к nejakemu dosud neznamemu cili?
Z teto vy§ky, i kdyz mi jizni oblohu zcasti zaclanela rozlehla masa Chafre-
ho pyramidy, jsem mohl videt celou zapadni oblohu, jak se klenula od nebes-
keho sevemiho polu к vzdalenemu okraji otacejici se planety. Polaris, Polarku
jsem mel napravo v souhvezdi Maleho medvdda. Nizko nad obzorem, asi de-
254
set stupnfl na severozapad se chystal zapadnout Regulus, hvezda v tlape maje-
statniho souhvezdf Lva.
Pod egyptskou oblohou
Nad stopadesatou vrstvou na nas АИ zasycel, abychom sklonili hlavy. Kolem
severozapadniho rohu Velke pyramidy projel policejm vflz s modrym svetlem
blikajfcfm na strese a pokracoval v jizdS podel zapadnf steny monumentu.
Zflstali jsme nehnute stat ve stfnu, dokud vflz nepfejel. Pak jsme zacali znovu
stoupat nahoru. Vedomi si nalehavosti akce, zamffili jsme, jak nejrychleji jsme
mohli, к vrcholku, ktery jsme tuSili nad sebou v mlznem pfedjitfnfm oparu.
Splhali jsme dalsfch, jak se mi zdalo, pet minut bez zastavky. Kdyz jsem
vzhledl, zdal se mi vrcholek pyramidy presto stejnS vzdaleny jako pfedtfrn.
Znovu jsme stoupali, oddychovali a potili se a vrcholek se od nas stale vzdalo-
val jako nejaky legendarnf vrchol hory ve Walesu. Pak, kdyz uz jsme se
s nekonecnou radou takovych zklamam smifili, ocitli jsme se na vrcholku,
pod zavratnym hvezdnym baldachynem, sto ctyficet metru vysoko nad okolm'
plam', na nejneobvyklejsf vyhlidkove terase na svSte. Smerem od nas na sever
a na vychod, siroce rozlozena v nilskem udoli lezela Kahira, zmet’ mrakodrapfl
a plochych tradicnfch stfech, oddelenych temnym defile uzkych ulicek, pro-
bodanych jehlami minaretfl tisfce a jedne mesity. Nad celou scenou se tfpytila
vrstvicka odrazeneho poulicnfho osvetlem, ktera branila ocfm modemfch oby-
vatel Kahiry uvidet zazracnou hvezdnou oblohu, ale soucasne vytvafela vidi-
nu pohadkove zeme osvfcene zelenym, rudym, modrym a strove zlutym svet-
lem.
Pokladal jsem si za cest, ze mohu vidSt tuto podi'vanou, tu elektronickou
fatu morganu z tak neuvefitelne vyhodneho postaveni na vrcholove plosince
poslednfho pfezivajiciho zazraku staroveku, vznaseje se na obloze nad Kahi-
rou jako Aladin na svem kouzelnem koberci.
Ne ze by ale dvoustatfeti vrstva Velke pyramidy mohla byt nazvana kober-
cem. Na kazde strane mefila asi 9 metrfl (zatfmco zakladna monumentu mefila
na kazde strane zhruba 230 metrfl) a sestavala z nekolika set vapencovych
kvadrfl, vysokych asi do pasu, z nichz kazdy vazil pet tun. Vrstva nebyla rov-
na, nekolik kvadrfl chybSlo nebo bylo rozbitych a na jiznf strane se zvedaly
ruiny dalsf vrstvy. Krome toho uprostfed plosiny nekdo postavil trojuhelnfko-
vitou dfevSnou konstrukci, z jejfhoz stfedu se zvedala silna tyc pres devet
a pfll metru vysoka, ktera oznacovala pflvodnf skutecnou vysku pyramidy -
146,73 metru. Pod nf byly do vapence vyryty napisy poffzene celymi genera-
cemi turistfl.2
Cely vystup na pyramidu nam trval pfll hodiny a nynf bylo prave pSt hodin,
doba rannf bohosluzby. TemSf unisono zaznely z ochozfl kahirskych minaretfl
255
hlasy tisfce a jednoho muezzina, kten svolavali vefici к modlitbe a dokladali
velikost, nedelitelnost, milost a soucitnost bozi. Za mnou, smerem na jihoza-
pad, plul jako ledovec na oceanu mesfcnfho svetla vrcholek Chafreho pyrami-
dy о dvaadvaceti vrstvach, stale jeste oblozeny pflvodnfmi kameny.
S vedomfm, ze na tomto carovnem miste nemflzeme zflstat dlouho, jsem se
posadil a rozhlizel se po obloze. Na zapade, za nekonecnymi pfesypy poust-
nich piskfl se Regulus ponofil za obzor a zbytek Mho tela se chystal ho nasle-
dovat. Souhvezdi Vahy a Panny take putovala dolfl po obloze a dale к severu
jsme mohli videt Velkou medvedici a Maleho medveda, jak pomalu odmefujf
svflj vecny cyklus kolem nebeskeho pdlu.
Podfval jsem se na jihovychod pfes nilske udolf, kde pfllmesfc stale jeste
vrhal svou spektralnf zafi od bfehu Mlecne drahy. Sledoval jsem tok teto ne-
beske feky a dfval se na jih. Tam pfekracovalo polednfk nadherne souhvezdi
Stfra, jemuz dominovala hvezda prvnf velikosti - Antares, rudy veleobr,
v prflmeru tfistakrat vetsi nez Slunce. Na severovychod nad Kahirou plula
Labut’-Cygnus, jejfz ocasnf pera zvyraznoval Deneb, modrobila superhvezda,
viditelna ze vzdalenosti tisfce osmi set svetelnych let mezihvezdneho prosto-
ru, a nakonec, na severni obloze mezi cirkumpolarnfmi hvezdami se svfjel
Drak. Pfed 4500 lety, kdy byla, jak se pfedpoklada, pyramida faraonem Chu-
fevem ze Ctvrte dynastic vybudovana, jedna z hvezd Draka stala blfzko ne-
beskeho severniho polu a slouzila jako Polarka. Byla to Alfa souhvezdi Draka,
take znama jako Thuban. Jak plynula tisicileti, byla ze sveho postavenf nemi-
losrdnym nebeskym mlynem axialni precese Zeme vymfstena, takze Polarkou
dneska je hvezda Polaris v Malem medvedovi.
Polozil jsem se na zada, slozil si ruce pod hlavu a ziral pffmo nad sebe do
nebeskeho zenitu. Mel jsem pocit, ze hladkymi chladnymi kameny, na nichz
jsem lezel, prostupuje jakoby ziva ohromna tfha a hmotnost teto pyramidy.
S myslenim obru
Pyramida zaujfrna plnych 13,1 akru a vazf kolem sesti milionfl tun - vic nez
vsechny budovy na jedne ctverecne mili londynske City dohromady. Sestava,
jak jsme videli, zhruba ze 2,3 milionu jednotlivych kvadrfl vapence a zuly.
К tomu bylo jeste kdysi pfidano 22 akrfl zrcadlove vylesteneho oblozeni, kte-
re se podle odhadu skladalo ze 115 000 kamenfl, nablyskanych do vysokeho
lesku, z nichz kazdy vazil deset tun. Tyto desky pflvodne pokryvaly vsechny
ctyfi steny.
Kdyz se po velkem zemetfeseni v roce 1301 n. 1. uvolnily, vetsina z nich se
proste snala a pouzila na vystavbu Kahiry. Tu a tam vsak zflstalo na zakladne
pyramidy dost kamenfl oblozenf, aby mohl velky archeolog devatenacteho
stoleti W. M. Flinders Petrie provest jejich detailnf zkoumam. Byl ohromen,
256
kdyz zjistil toleranci pfiblizne jedne ctvrtiny milimetru a cementove spary tak
uzke, ze nebylo mozne mezi kameny zasunout cepel kapesniho noze. „Jen
pfilozit takove kameny pfesne к sobe by dalo nepfedstavitelnou praci,“ pro-
hlasil, „ale uskutecnit to ke vsemu s cementem ve sparach se zda temef ne-
mozne. Je to jako kdyby optik pracoval v mefitku akrii.“
Spojeni obkladovych kamenu samozfejme neni jedinym „temef nemoznym“
rysem Velke pyramidy. Vyfizeni sten pfesne к severu, jihu, vychodu a zapadu
muselo byt take „temef nemozne“, stejne jako temef perfektni devadesatistup-
nove uhly rohu a neuvefitelna symetrie vsech dtyf stran. A stejne tak organiza-
ce pfesunu milionu obrovskych kamenu do vic nez stometrove vyse...
At’ uz to byl kdokoli, architekti, inzenyfi nebo kamenici, kdo navrhli a uspes-
ne postavili tento uzasny monument, museli mit „mysleni lidf obfiho vzrus-
tu“, jak jednou poznamenal J. F. Champoilion, zakladatel modemi egyptolo-
gie. Videl jasne to, pfed cfrn generace jeho pfedchudcu zavirala o£i: stavitele
pyramid museli byt lide obrovskeho intelektualniho potencialu. „Proti staro-
vekym Egypt’anum,“ dodal posleze Champoilion, „jsme my Evropane ubozi
liliputani“.
35. kapitola
Jen pouhe hroby a hrobky?
Sestup z Velke pyramidy byl mnohem horsi nez vystup. Uz jsme nemuseli
bojovat se zemskou pfitazlivosti, a tak byla fyzicka namaha mensi. Ale moz-
nost smrtelneho zraneni padem byla ted’ naopak vetsi, protoze nase pozornost
byla zamefena vyhradne na zem, a ne na nebesa. Se zvysenou opatrnosti jsme
si vybirali cestu к zdkladne teto obrovite hory kamenf, klouzali jsme a smekali
se mezi zradnymi kvadry zdiva s pocitem, ze jsme se scvrkli v mravence.
Kdyz jsme dokoncili sestup, bylo rano a prvnf paprsky slunecniho svetla
pronikaly na oblohu. Zaplatili jsme padesat egyptskych liber hlidce u zapadnl
steny pyramidy a pak s fantastickym pocitem uvolneni a radostneho triumfu
jsme vesele kraceli od Velke pyramidy к pyramide Chafreho, vzdalene neko-
lik set metrfl smerem na jihozapad.
Chufev, Chafre, Menkovre... Cheops, Chefren, Mycerinus. At’ uz pod je-
jich egyptskymi jmeny, nebo pod jmeny feckymi, jsou tito tri faraoni Ctvrte
dynastie (2575-2467 pf. n. 1.) vseobecne povazovani za stavitele pyramid
v Gize. Так to aspon staroveci egyptstf prflvodci turistfl sdelili feckemu histo-
rikovi Herodotovi, ktery zahmul tuto informaci do nejstarsfho dochovaneho
psaneho popisu monumentu, kde stalo:
Chufev, fi'kali, vladl padesat let a po jeho smrti pfevzal vladu jeho bratr Chafre.
Такё on postavil pyramidu... je о dtyricet stop niz§i nez pyramida jeho bratra, ale
jinak je stejnS ohromujfci... Chafre vladl padesat sest let... pak nasledoval Men-
kovre, Chufevuv syn... tento muz zanechal po sobe mnohem men§i pyramidu, nez
byla pyramida jeho otce.1
Herodotos spatfil tyto monumenty v patem stoleti pf. n. 1., vice nez dva tisice
let pote, co byly vybudovany. Pfesto, jen na zaklade jeho svedectvf, se zrodil
pozdejsi historicky nazor. Vsichni dalsi komentatofi az do soucasnosti nekri-
ticky kraceli ve slepejich feckeho historika. A tak po cele veky - pfestoze
pflvodne slo о pouhou informaci z doslechu - to, ze byla Velka pyramida pfi-
258
pisovana Chufevovi, Druha pyramida Chafremu a Treti pyramida Menkovre
mu, ziskalo status nenapadnutelneho faktu.
259
Degradace tajemstvi
Kdyz jsme se se Santhou rozlouSili sAlim, sli jsme dale do poustS. Pfi obcha-
zeni obrovskeho jihozapadmho rohu DruhS pyramidy pfitahl na§e zraky jeji
vrcholek. Vsimli jsme si, ze dvaadvacet vrstev je na nem stale jeste obloze-
nych kameny. Take jsme si vsimli, ze prvnich nekolik vrstev nad zdkladnou,
z nichz kazda zaujimala asi dvanact akrfl, se skldda z opravdu masivmch kvd-
dru vapence, temSf pfflis vysokych, nez aby se na ne dalo vystoupit. Kazdy
byl asi sest metrfl dlouhy a necele dva metry siroky. Tyto mimofadnS velke
monolity, jak jsem pozdeji zjistil, vazily 200 tun a patfily к urcitem stylu zdS-
ni, jakS bylo mozno nalezt na nekolika rflznych mistech roztrouSenych po cele
gi'zske nekropoli.
Sevemi a zapadni stSna Druhe pyramidy spocivala na rovnS plosinS vytesa-
nS ve skale, jez ji obklopovala, a byla tak obehnana sirokym pnkopem misty
vic nez Styfi a pfll metru hlubokym. Kraceli jsme smerem na jih, soubSznS
s rozrytou zapadni stSnou pyramidy podel okraje pfikopu к mnohem mens!
Tfeti pyramide, ktera lezela asi ctyfi sta metrfl pfed nami v pousti.
Chufev, Chafre, Menkovre... podle ortodoxnich egyptologfl byly pyrami-
dy vybudovany jako hrobky - a nic jineho nez hrobky - pro tyto tfi faraony.
Toto tvrzeni vsak vzbuzuje urcite pochybnosti. Napfiklad prostoma pohfebm
komora Chafreho pyramidy byla prazdna, kdyz ji v roce 1818 evropsky cesto-
vatel Giovanni Belzoni otevfel. Nejenze byla prazdna, ale ke vsemu byla na-
prosto hola. LestSny zulovy sarkofdg, ktery je zapustSn do podlahy, byl take
prazdny a jeho viko bylo rozlomeno na dva kusy. Jak je to mozne vysvetlit?
OdpovSd’ egyptologfl byla jasna. NSkdy velice brzy, snad jen par set let po
Chafreho smrti, vnikli do komnaty vykradaci hrobfl a uloupili obsah, vcetne
faraonova mumifikovaneho tela.
Zdalo se, ze песо podobneho se odehralo i ve Tfeti pyramids, ke kterS jsme
ted’ se Santhou kraceli - к te, ktera patfila Menkovremu. Prvni Evropan, ktery
do nf vkroSil, byl britsky plukovnik Howard Vyse, ktery vnikl do pohfebni
komory v roce 1837. Nasel zde prazdny cedicovy sarkofag, vfko z rakve
a nSkolik kosti. PfirozenS se pfedpokladalo, ze slo о Menkovreho pozflstatky.
Moderm vSda vsak pozdSji dokazala, ze kosti a viko rakve pochazely z ranych
dob kfest’anstvi, to znamena 2500 let po Sfe pyramid, a pfedstavovaly „pohfeb
vetfelce“, jedince z mnohem pozdSjsi doby, coz se bSznS praktikovalo bShem
cele historic stareho Egypta. Pokud jde о SediSovy sarkofag, ten mohl docela
dobfe nalezet Menkovremu. Bohuzel nikdo nemSl moznost ho prozkoumat,
protoze se ztratil, kdyz se lod’, na kterS ho Vyse poslal do Anglie, potopila
u spanSlskSho pobfezf. Protoze bylo zaznamenano, ze Vyse nalezl sarkofag
prazdny, opSt se pfedpokladalo, ze faraonovo tSlo odstranili vykradaSi hrobfl.
Stejny pfedpoklad se tykal i tSla faraona Chufeva, kterS takS schdzelo. Tady
se vSdci shodovali v tom, jak to vyjadfil George Hart z Britskeho muzea, ze
260
,,ne pozdeji nez 500 let po Chufevove pohfbu44 pronikli do Velke pyramidy
lupici, „aby ukradli pohfebnf poklady“. Podle tohoto nazoru by se tento vpad
musel udat kolem roku 2000 pf. n. 1., pfipadne jeste drive - vedelo se totiz, ze
Chufev zemfel v roce 2528 pf. n. 1. Profesor I. E. S. Edwards, vedouci autorita
v techto zalezitostech, shmuje, ze pohrebnf poklad byl z proslaveneho vnitfnf-
ho sanktuaria, nynf znameho jako Kralovska komora, odstranen a 2e prazdny
„zulovy sarkofag41, ktery stoji v jeho zapadmm konci, „kdysi obsahoval kralo-
vo telo, pravdepodobne vlozene do vnitfnf dfevene rakve“.
Toto je ortodoxni nazor modernf vedy, ktery je bez jakychkoli pochyb pfiji-
man jako historicky fakt a vyucuje se na vsech univerzitach.
Ale co kdyz to bylo uplne jinak?
Prazdny sarkofag
Zahada chybejfcf mumie faraona Chufeva zacfna zpravami kalifaAl Ma’muna,
muslimskeho guvemera Kahiry v devatem stoleti n. 1. Najata skupina lamacu
kamene, ktere kalif povzbuzoval sliby, ze naleznou poklad, mela vyhloubit
pruchod do sevemf steny pyramidy. St’astnou nahodou se Ma’munfiv prflchod,
jak ho nynf archeologove nazyvajf, spojil s jednou z nekolika vnitfnfch cho-
deb, vedoucf dolu od puvodne skryteho vchodu v sevemf stSne (jejiz existen-
ce byla v klasickych dobach znama, avsak v Ma’munove dobe jiz zapomenu-
ta). Dalsi st’astnou nahodou vibrace, ktere Arabove zpusobili svymi beranidly
a vrtaky, uvolnily ze stropu svazujfcf se chodby kvadr vapence. Kdyz bylo
prozkoumano luzko, odkud vypadl, bylo zjisteno, ze se tu skryva vstup do
dalsi chodby, tentokrat stoupajfci vzhuru do sameho nitra pyramidy. Vyskytl
se ovsem problem. Otvor byl blokovan fadou obrovskych ucpavek z pevne
zuly, pochazejfcfch zcela jasne z doby vystavby monumentu, ktere byly udr-
zovany na mfste tim, ze se dolnf konec chodby zuzoval. Delnici nebyli schop-
ni zatarasy prolomit ani se jimi provrtat, a proto vybudovali chodbu v pone-
kud mekcirn vapenci, ktery je obklopoval. Po nekolika ty dnech namahave prace
se opet dostali do stoupajiciho koridoru о песо vyse - tak, ze obesli pfekazku,
jiz dosud nikdo nepronikl.
Bylo to jasne. Protoze zadnf pfedeslf hledaci pokladu tak daleko nedosli,
vnitfek pyramidy must byt dosud nedotdeny. Kopaci se museli radovat pfi
pomyslenf, jake mnozstvf zlata a sperkfi najdou. SoucasnS - i kdyz asi z jinych
duvodu - musel Ma’mun hofet netrpelivostf, aby byl v komofe, ktera pfed
mm lezela, prvnf. Vypravi se, ze hlavnfm motivem, proc s tfmto pruzkumem
vubec zacmal, nebylo pfanf rozhojnit svuj uz tak dost velky majetek, nybrz
touha zfskat pffstup к pokladnici prastareho vedem a techniky, о nichz vefil,
ze lezi v monumentu pohfbeny. V tomto depozitafi stavitele pyramid podle
261
Velka pyramida: vchod a kvadry blokujici stoupajfcf chodbu
262
Velka pyramida: detailin' narys chodeb, sachet a komor
starych povesti ulozili „nastroje ze zeleza a zbrane, ktere nerezavf, sklo, ktere
se muze ohybat, ale nezlomi se, a podivnd kouzla...“
Avsak Ma’mun a jeho lide nenalezli nic, ani zadny pozemsky poklad - a uz
vubec ne zadnou rozvinutou techniku, zadny anachronicky plast, nastroje ze
zeleza nebo nerezavejfcf zbrane... ani zadna podivna kouzla.
Chybne nazyvana Kralovnina komora (ktera se nachazela na konci dlouhe
horizontal™ chodby vychazejfcf z chodby stoupajicf vzhuru) se ukazala byt
jenom pfisne geometrickou mistnosti.
Jeste vetsim zklamanfm bylo, ze Kralovska komora (do ktere se Arabove
dostali, kdyz vysplhali na impozantni Velkou galerii) take nenabfzela nic zaji-
maveho. Jedine, co tam nasli, byla zulova schrana tak velka, aby se do nf veslo
lidske telo. Bez jakehokoli duvodu byla pozdeji oznacena za sarkofag a prave
к teto neozdobene kamenne truhle se se strachem blfzil Ma’mun a jeho lide,
aby zjistili, ze je bez vfka a prazdna jako vsechno ostatnf v pyramide.
Proc, kdy a jak byla Velka pyramida pfipravena о svuj obsah? Bylo to sku-
tecne 500 let po smrti faraona Chufeva, jak stale tvrdf egyptologove? Nebo to
bylo spis tak, jak se od sameho zacdtku nabizf - totiz ze vnitnri komory pyra-
midy byly prazdne od sameho zacatku, uz od chvfle, kdy byl monument zape-
263
ceten? Vzdyt’ pfece nikdo pred Ma’munem a jeho lidmi do hofejsi casti stou-
pajici chodby nedospel. A bylo take jiste, ze nikdo se nikdy neprokopal zulo-
vymi zatarasy, ktere blokovaly vchod do teto chodby.
Zdravy rozum vyluduje moznost, ze by tam za techto okolnosti mohl uz
predtfm vstoupit nekdo jiny - pokud tam nekde ovsem nebyl dalsi vchod.
Soutesky v sachte svetliku
Byl tam jiny vchod.
О песо dale v sestupujici chodbe, vice nez sedesat metru od mista, kde byl
nalezen zablokovany konec stoupajici chodby, lezi skryty vchod do jine tajne
chodby, hluboko v podzemi ve skalnatem podlozi gizske plosiny. Kdyby byl
Ma’miin objevil tuto chodbu, byl by si usetfil hodne potizi, protoze tato cesta
byla hotova a obchazela zatarasy blokujici stoupajici chodbu. Jeho pozomost
vsak odvedla snaha prokopat se kolem zatarasfl, takze se nijak nesnazil pro-
zkoumat dolni casti sestupujici chodby. Nakonec ji pouzil jako skladku pro
tuny kamene, jez jeho kopaci odstranili z nitra pyramidy.
Cely sestupujici koridor byl vsak dobfe zndm a prozkouman za casu sta-
rych Rekfl a Rimanfl. Reckofimsky geograf Strabo zanechal docela pfesny
popis obrovske podzemni komory, do ktere koridor ustil v hloubce - mefeno
od spicky pyramidy - pfes 180 metrfl. V teto podzemni komofe byly take
nalezeny napisy z obdobi n'rnske okupace Egypta, coz svedci о tom, ze byla
pravidelne navstevovana. Byla vsak zpocatku velice chytfe skryta, tajny vchod
totiz vede na jednu stranu zapadni steny svazujici se chodby, a tak zflstal zape-
ceten a neobjeven az do devatenacteho stoleti.
Tento vchod vede do uzke sachty svetliku v deice asi padesdti metrfl, ktera
se zveda temef vertikalne skalnatym podlozim a pak jeste dvaceti vrstvami
vapencovych kvadrfl, nez se spoji s hlavnim vnitfnim systemem chodeb
u zakladny Velke galerie. Neni tu zadny doklad о tom, jaky ucel tento zvlastni
architektonicky prvek mel, i kdyz nekolik vedcfl pfedlozilo odvazne domnen-
ky.2 Jiste je, ze chodba byla vybudovana v dobe vystavby pyramidy, a nebyla
tudiz dilem vykradacfl hrobfl. Stale jen zflstava otevfena otazka, zdali lupici
objevili skryty vchod do sachty a pouzili ho, aby vyprazdnili Kralovskou
a Kralovninu komoru a zbavili je pokladfl.
Takovou moznost nemflzeme vyloucit. Pfehled historickych zprav to vsak
nijak nepotvrzuje.
Napfiklad do homi casti sachty za Velkou galerii vstoupil v roce 1638 ox-
fordsky astronom John Greaves. Podafilo se mu sestoupit do hloubky nece-
lych dvaceti metrfl. V roce 1765 jiny Brit, Nathaniel Davison, pronikl do hloub-
ky asi petactyficeti metrfl, nez zjistil, ze mu dalsi sestup blokuje neproniknutelna
masa pisku a kameni. Pozdeji, v roce 1830, italsky dobrodruh kapitan
264
G. В. Caviglia sestoupil do stejne hloubky a setkal se se stejnou pfekazkou.
Byl ale podnikavejsf nez jeho pfedchudci, a tak najal arabske delnfky, aby
odstranili kamennou drt’ v nadeji, ze by pod nf mohlo byt песо zajfrnaveho.
Kopali nekolik dm v klaustrofobickych podmmkach, nez objevili spojku se
sestupujicf chodbou.
Je vubec pravdepodobne, ze by takova stisnena uzavfena sachta mohla byt
schfldnou chodbou к pokladflm Chufeva, о nemz se pfedpoklada, ze byl nej-
vetsim faraonem skvele Ctvrte dynastie?
I kdyby nebyla ucpand odpadem a v dolnf casti uzavfena, vetsi cast pokladfl
typickych pro kralovskou hrobku by jf vubec nebylo mozno vynest. Sachta
ma pouze tri stopy v prflmeru a obsahuje nekolik ozehavych vertikalmch use-
kfl.
Proto kdyz se Ma’mun a jeho lide v roce 820 n. 1. prokopali do Kralovske
komory, dalo by se ocekavat, ze aspon nektere vetsi a tez§i kusy z puvodmho
pohfbu - sochy a schrany, kterych bylo tolik vTutanchamonove mnohem poz-
dejsf а тёпё уугпатпё hrobce, budou dosud na т(81ё. Ale v ругагтАё faraona
Chufeva nebylo nalezeno vubec nic, takze tato pfedpokladana loupez, stejne
jako vyloupem Chafreho monumentu byly jedi^ 1оирегпё vypravy v се1ё
historii Egypta, kdy se lupidflm podafilo sebrat йр1пё vsechno a nezanechat
vflbec zadnou stopu - ani car satu, ani stfep z rozbitd nadoby, ani песЫёпё
zapomenutou sosku, pfehtednuty kousek sperku - zflstaly tu jen Ьо1ё podlahy
a steny a zejici otvor ргагАпёЬо sarkofagu.
Ne jako jine hrobky
Ted’ bylo po §е81ё rano a vychazejfci slunce zatevalo vrcholky Chufevovy
a Chafreho pyramidy prchavym гитёпсет раз1е1оуё гйгоуёЬо svetla. Men-
kovreho pyramida stala asi о sedesat metrfl nize nez pfedeste dvё, a proto byla
jeste ve stfnu. Obesli jsme se Santhou jejf severozapadnf roh a pokracovali
v ceste po гу1пёпусЬ dunach okolni pouste.
Stale je^ jsem pfemyslel о teorii vykradadfl hrobfl. Pokud jsem videl, jedi-
пё „8ки1еспё“ svedectvi na podporu 1ёЮ teorie bylo, ze v pyramide vskutku
nebyly zadne pfedmety ani mumie. Vsechna ostatni fakta, zvlaJ^ pokud jde
о Velkou pyramidu, mluvila velice pfesvёdcivё proti tomu, ze by kdy byla
vyloupena. Nebyl to jen ргоЫёт йгкё sachty пеу1^пё pro pfepravu уё!§1сЬ
kusfl pokladu. Dalsim pozoruhodnym rysem Chufevovy pyramidy byla na-
prosta absence jakychkoli ndpisfl a ozdob v се1ё jejf spleti galerif, chodeb,
koridorfl a komor a stejnd to bylo и Chafreho a Menkovreho pyramid. V zad-
пёт z techto uzasnych monumentfl se nenaslo ani slovo chvaly faraonfl, je-
jichz 1ё1а mely pfechovavat.
265
To byla naprosta vyjimka. Doposud nebyla v Egypte nalezena ani jedina
skutecna hrobka monarchy bez ozdob. V cele egyptske historii bylo modou
hrobky faraonu hpjne zdobit, pomalovat je od stropu az к podlaze (jako je
tomu napfiklad v Udoli kralu) a к tomu je huste popsat ritualnimi zaklinadly
a zafikadly, ktera mela pomahat mrtvemu na ceste к vecnemu zivotu, jako je
tomu v pyramidach Pate dynastie v Sakkafe, jen asi tficet kilometrd na jih od
Gizy.
Proc to Chufev, Chafre a Menkovre udelali vsechno uplne jinak? Bylo by
mozne, ze sve monumenty nevybudovali proto, aby jim slouzily jako hrobky,
ale z jinych, mnohem tajemnejsich dflvodu? Nebo je mozne, jak tvrdf urcite
arabske a esotericke tradice, ze pyramidy v Gize byly postaveny davno pfed
Gtvrtou dynastii architekty nejake dfivejsi a rozvinutejsi civilizace?
Zadna z techto hypotez neni ze snadno pochopitelnych duvodu mezi egyp-
tology oblibena. I kdyz pfipousteji, ze Druha aTfeti pyramida neobsahuji uvnitf
vubec zadne napisy, dokonce ani jmena faraonu Chafreho a Menkovreho, ci-
tuji vedci jiste „hieroglyficke poznamky kameniku“ - napisy oznacujici kva-
dry pfed opustenim lomu -, ktere byly nalezeny ve Velke pyramide a obsahuji
jmeno faraona Chufeva.
Jista prichut pochybnosti
Objevitelem kamenickych znacek byl plukovnik Howard Vyse. Nalezl je be-
hem svych devastujicich vykopavek, ktere provedl v Gize v roce 1837. Kdyz
rozsifil existujici pruchod, dal vykopat tunel do fady uzkych prohlubenin na-
zyvanych „odlehcovaci komory“, ktere se nachazely pfimo nad Kralovskou
komorou. Znadky kameniku se nalezaly na stenach a stropech ctyf z techto
prohlubenin a byly na nich nasledujici napisy:
SKUPINA REMESLNIKtJ, JAK MOCNA JE BlbA KORUNA
CHNUM-CHUFEVA
CHNUM CHUFEV
CHUFEV
CHNUM CHUFEV
ROK sedmnAct
To bylo velice pfihodne. Pfimo na konci nakladne a bezvysledne vykopavko-
ve sezony, prave ve chvfli, kdy byl zapotfebi nejaky archeologicky objev, kte-
ry by vysoke naklady ospravedlnil, zakopl Vyse о nalez dekady - prvnf ne-
zvratny dflkaz о tom, ze Chufev byl opravdu stavitelem do te doby anonymni
Velke pyramidy.
Glovek by myslel, ze takovy nalez jednou provzdy vyfesi pfetrvavajici po-
chyby о vlastnictvi a ucelu tohoto zahadneho monumentu. Ale pochyby zflsta-
266
valy, hlavne proto, ze od pocatku zahalovala Vyseho dflkaz „jista pffchut44 ce-
hosi nepfilis verohodneho:
1. Je zvlastni, ze tyto znadky byly ve Velke pyramide jedinou stopou
po Chufevovi.
2. Je zvlastni, ze byly nalezeny na tak nenapadnem a zapadlem mfste
teto ohromne stavby.
3. Je zvlastni, ze v monumentu, ktery krome nich postradal jakekoli napisy,
byly vubec nalezeny.
4. A je jeste zvlastnejsi, ze byly nalezeny pouze v homfch Ctyfech z peti
odlehdovacfch komor. Pochybovadi se museli nevyhnutelne ptat, zdali
by se tyto kamenicke znadky nahodou neobjevily take v nejnizsi z techto
peti komor, pokud by byla rovnez objevena Vysem, a ne Nathanielem
Davisonem о sedmdesat let drive.
5. A v neposledni fade bylo zvlastni, ze hieroglyfy ve „znackach kamenikfl44
byly namalovany obracene, nektere z nich byly temef nerozeznatelne,
zatimco jine byly chybne napsane, nebo uzite ve spatnem gramatickem
tvaru.
Byl snad Vyse padelatel?
Vim о jednom zabavnem pfipadu, ktery naznacuje, ze jim skuteCne byl,
a pfestoze to nebude nikdy definitivne dokazano, zda se mi nanejvys neopatr-
ne, ze vysokoskolska egyptologie pfijala autenticnost kamenickych znadek
bez jakychkoli pochybnosti. Krome toho existuji altemativni hieroglyficka
svedectvi, pravdepodobne cistsiho pflvodu, ktera tvrdi, ze Chufev nemohl
Velkou pyramidu vybudovat. Je podivne, ze titfz egyptologove, ktefi ochotne
pfipisuji obrovskou dfllezitost Vyseho kamenickym znadkam, okamzite baga-
telizujf vyznam techto protifeCicich hieroglyfu, ktere se objevily na vapenco-
ve Ctverhranne stele, jez je nyni v muzeu v Kahife.
„Inventami stela44, jak je nazyvana, byla objevena v Gize v devatenactem
stoleti francouzskym archeologem Augustem Marrietem. Byla to bomba, pro-
toze jeji text jasne uvadel, ze Velka sfinga a Velka pyramida (stejne jako neko-
lik dalsich staveb na gfzske plani) existovaly uz davno predtim, nez Chufev
nastoupil na trim. Napis take oznaCoval Isis jako „Pani pyramidy14, coz zna-
menalo, ze monument byl zasvecen bohyni magie, a vflbec ne Chufevovi.
A konedne se tam naznacuje, ze skutecnou Chufevovou pyramidou by mohla
byt jedna ze tfi vedlejsich staveb u vychodnf steny pyramidy.
To vsechno vypada jako svedectvi, ktere naprosto popira ortodoxni chrono-
logii stareho Egypta. Napada take shodny nazor, ze pyramidy v Gize byly
postaveny, aby slouzily vyhradne jako hrobky. Avsak mfsto aby egyptologove
zkoumali anachronisticka tvrzeni Inventami stely, radeji je podcenuji. Podle
slov vlivneho americkeho vedce Jamese Henryho Breasteda „by tyto zminky
mely obrovskou dfllezitost, pokud by stela skuteCne pochazela z Chufevova
267
obdobf. Jejf ortografie vsak jasne svedci о tom, ze byla naprosto jednoznacne
pozdejsfho data...“
Breasted mel na mysli, ze povaha hieroglyfickeho pisma pouziteho v napi-
se na stele nesouhlasila s tfm, jake se uzivalo za Ctvrte dynastie, ale odpovfda-
la pi'smu z mnohem pozdejsfho obdobf. Vsichni egyptologove s touto analy-
zou souhlasili a zaver - dodnes platny - je, ze stela byla vytesana za Dvacate
prvnf dynastie, asi 1500 let po Chufevove vlade, a ze se na ni musi pohlfzet
jako na fiktivni historicke dilo.
Takze na zaklade ortografickeho svedectvf cela obec egyptologfl na§la du-
vod, prod ignorovat odlisnou informaci z Inventami stely, a vubec je nena-
padlo uvazovat о moznosti, ze text mohl vzniknout na zaklade skutecneho
textu ze Ctvrte dynastie, stejne jako Nova anglicka bible se zaklada na mno-
hem starsim originalu. Pfesne titiz vedci vsak pfijali autenticnost pochybnych
„znacek kamenfku“ bez jakychkoli namitek, pficemz jejich ortograficke ani
jine zvlastnosti je nezarazily vflbec.
Proc toto dvojf mefitko? Mohlo by to byt proto, ze informace na zaklade
znacek potvrzovala striktne ortodoxnf nazor, ze Velka pyramida byla vybudo-
vana jako hrobka pro Chufeva, zatfmco Inventami stela teto domnence proti-
fedila?
Pfehled
Kolem sedme rano jsme se se Santhou ocitli daleko v pousti na jihozapad od
pyramid a usadili se pod ochranou velke duny, odkud jsme meli nidfm nezasti-
neny vyhled na celou nekropoli.
V ten den, 16. bfezna, zbyvalo jen nekolik dnfl do jamf rovnodennosti, jed-
ne ze dvou pfilezitostf v roce, kdy Slunce vychazi pfesne na vychode, at’ uz na
svete stojfte kdekoliv. Jako rucicka obrovskeho metronomu odpodftavalo dny
a toho rana rozdelilo horizont о sifku vlasu na jih od vychodu a pak vysplhalo
tak vysoko, ze brzy rozptylilo nilskou mlhu, ktera jako zavoj zahalovala vetsi-
nu Kahiry.
Chufev, Chafre, Menkovre...Cheops, Chefren, Mycerinus. Af uz je nazy-
vate jejich egyptskymi nebo jejich feckymi jmeny, nemflze byt pochyb, ze
tito tfi slavni faraonove Ctvrte dynastie byli oslaveni nejskvostnejsfmi, nej-
dflstojnejsimi, nejkrasnejsi'mi a nejvetsimi pamatmky na celem svete. Kro-
me toho bylo jasne, ze museli mit s monumenty tesne spojenf, a to nejen
podle lidoveho podanf zachyceneho Herodotem (jez melo urcite nejaky fak-
ticky zaklad), ale i podle napisfl a odkazfl na Chufeva, Chafreho a Menko-
vreho, ktere byly nalezeny na rflznych mistech nekropole v Gize mimo tfi
hlavnf pyramidy.
268
Tato vnfejsf svedectvf vsak byla problematicka a nejista a ja jsem jen tfezko
chapal, proc je egyptologove uvadfeji jako potvrzenf teorie, ze pyramidy byly
pouze hrobkami a nicim jinym.
Problem byl v tom, ze stejna svedectvf mohla podporovat - a stejne oprav-
nfenfe - mnozstvf ruznych a vzajemnfe si protifefefcich interpretacf. Jeden pff-
klad za vsechny: К uzkfemu spojeni mezi tfemi velkymi pyramidami a tfemi
faraony Ctvrte dynastie mohlo skutecnfe dojit, pokud tito faraoni vybudovali
pyramidy jako sve hrobky. Ale mohlo se к nfemu dospfet take v pfipade, ze
giganticke monumenty na gizskfe plani staly davno pfed usvitem historickfe
civilizace znamfe jako Egypt dynastif. Za takovych okolnosti by bylo mozno
pfedpokladat, ze Chufev, Chafre a Menkovre postupnfe vybudovali kolem tff
starsich pyramid fadu vedlejsich staveb - coz byl cin, ke kterfemu by mfeli
vsechny duvody, protoze tak by si pfivlastnili vfehlas puvodmch anonymnich
monumentu a potomstvo by je zcela urfeitfe povazovalo za jejich stavitele.
Byly tu take jinfe moznosti. Nicmene dflkazy о tom, kdo kterou velkou py-
ramidu zbudoval, kdy a za jakym ufeelem, byly nepfesvfedcivfe a nemohly oprav-
novat ortodoxnf dogmatickou teorii, ze slo „jen a jen о hrobky“. Zcela upfim-
nfe, kdo pyramidy postavil, jasne neni. A neni jasne ani to, ve ktere dobfe byly
vybudovany. A uz vubec neni jasne, jaka vlastnfe byla jejich funkce.
Ze vsech tfechto duvodu je obklopuje zazracny neproniknutelny zavoj ta-
jemstvf, a kdyz jsem na nfe pohlfzel z poustfe, zdalo se mi, jako by ke mnfe
kracely napfic dunami...
36. kapitola
Anomalie
Pfi pohledu z naseho vyhodneho postavenf v pousti jihozapadne od nekropo-
le, byly tyto tri pyramidy situovany impozantnim, avsak ponekud bizamfm
zpflsobem.
Menkovreho pyramida nam byla nejblfze, na severovychod za nf lezely
monumenty Chufeva a Chafreho. Obe pyramidy byly situovany podel temef
perfektni diagonaly - rovne linie spojujfcf jihozapadni a severovychodnf roh
Chafreho pyramidy - a kdyby se tato diagonala protahla na severovychod,
mohla by prochazet take jihozapadnim a severovychodnfm rohem Velke pyra-
midy. To, jak Ize pfedpokladat, nebyla nahoda. Z mista, kde jsme sedeli, bylo
nicmene dobfe videt, ze kdyby se tato imaginarnf pfimka protahla jihozapad-
nim smerem, zcela by minula Tfetf pyramidu, ktera byla posunuta od hlavnf
diagonaly smerem na vychod.
Egyptologove se vzpiraji videt v tom nejakou anomalii. Ргоё by take meli?
Pokud jde о ne, nestavelo se v Gize podle zadneho planu. Pyramidy byly jen a
jen hrobkami, vybudovanymi v prflbehu sedmdesati peti let pro tfi rflzne fa-
raony. Da se take pfedpokladat, ze kazdy faraon se ve svem monumentu snazil
vyjadfit svou vlastnf osobnost a charakteristicke zvlastnosti, a to byl asi dfl-
vod, ргоё Menkovre „vystoupil z fady“.
Egyptologove se mylf. Pfestoze jsem si toho v to bfeznove rano roku 1993
nebyl jeste vedom, do jejich teorie byl uz иётёп prfllom zjistenim, ze nekro-
pole bezpochyby mela celkovy plan, ktery nejenze urcoval pfesne umfsteni tf f
pyramid v relaci jedne к druhe, ale take v relaci к fece Nil о nekolik kilometrfl
na vychod od gizske plosiny. S tajuplnou vernosti byl tento giganticky a na-
гоёпу projekt modelem nebeskeho fenomenu - coz byl zfejme dflvod, ргоё si
ho egyptologove (ktef f se honosi tfm, ze se divaji vyhradne na zem pod svyma
nohama) nepovSimli. V obrovskem mefitku, jak uvidime v dalsich kapitolach,
take odrazel tentyz posedly zajem о orientaci a rozmery demonstrovany kaz-
dym z techto monumentfl.
270
Zvlastni tisen
Giza, Egypt, 16. brezna 1993, 8 hodin rano
Neco malo pfes sedesat metru vysoka, s delkou zakladny sto osm metru mela
Tfeti pyramida mene nez polovinu vysky a mene nez polovinu hmotnosti Vel-
ke pyramidy. Pfesto vsak mela svuj vlastnf ohromujicf a pflsobivy majestat.
Kdyz jsme vystoupili ze svetla pouste a vkroCili do jejiho mohutneho geome-
trickeho stinu, vzpomnel jsem si, co fekl iracky spisovatel Abdul Latif, kdyz ji
ve dvanactem stoleti navstfvil. „Zda se byt mala ve srovnani s dalsimi dvema,
avsak kdyz ji pozorujete zblfzka a mimo ty dve, vzbuzuje pocit zvlastni tisne
a nemflzete se na ni dfvat, aniz byste byli bolestne zasazeni...“ Spodnfch sest-
nact vrstev monumentu bylo jeste oblozeno, tak jak byly od poCatku, obklado-
vymi deskami vytesanymi z Cervene zuly („tak mimofadne tvrdymi,“ fikaAbdul
Latif, ,,ze trva dlouho a da velkou praci, nez se do kamene zelezem udela
vryp.“). Nektere kvadry byly obrovske a byly dovedne a tesne spojeny v kom-
plexnf, do sebe zapadajfcf skladacku silne pfipomfnajici kyklopske zdivo
v Cuzku, Machu Picchu a na jinych mfstech vzdaleneho Peru.
Jak bylo bezne, byl vchod do Tfetf pyramidy situovan v jejf sevemf stene
vysoko nad zemi. Odtud, v uhlu 26°2' mffil sestupujici koridor pffmo dolfl do
tmy. Byl orientovan pfesne od severu к jihu, byl Ctverhranny a tak tesny, ze
jsme se museli pfedklonit, abychom do nej vflbec mohli vejft. Tam, kde pro-
chazel zdivem monumentu, sestavaly jeho steny a strop z dobfe pfilehajfcich
zulovych kvadrfl. Pfekvapilo nas, ze pokraCovaly jeste do nejake vzdalenosti
pod zem.
Asi po dvaceti metrech od vchodu vedl koridor vodorovne a ustil do chod-
by, v niz jsme se mohli postavit.Ta smefovala do maleho pfedpokoje s tesany-
mi panely a ryhami vysekanymi do sten, zfejme pro desky padacfch dveff.
Kdyz jsme dospeli na konec mfstnosti, museli jsme se opet sklonit, abychom
mohli vstoupit do dalsi chodby. V pfedklonu jsme pokracovali jiznim smerem
asi deset metrfl, nez jsme dospeli do prvni ze tfi pohfebnich komor - paklize to
vflbec pohfebni komory byly.
Tyto ponure tiche mistnosti byly vytesany do pevneho skalnateho podlozi.
Ta, v niz jsme stali, byla obdelnikova a orientovana od vychodu к zapadu.
Mefila asi devet metrfl na delku, pfiblizne ctyfi a pfll na sifku a stejne tak na
vysku. Mela rovny strop a slozitou vnitfni strukturu s velkym nepravidelnym
otvorem v zapadni stene, ktery vedl do temneho jeskynoviteho prostoru. Dal-
sfrn otvorem pobliz stfedu podlahy se dalo sestoupit na rampu, svazujici se
zapadnim smerem a vedouci do hlubSich prostor pyramidy. Sestoupili jsme po
rampe dolfl. KonCila v kratke horizontalni chodbe, odkud se vstupovalo uz-
kym vchodem vpravo do male prazdne komory. Do sten bylo vytesano sest
takovych cel podobnych loznicim stfedovekych mnichfl: Ctyfi na vychodnf
271
strane a dve na sevemf. Egyptologove pfedpokladaji, ze slouzily jako „skla-
diste... pro pfedmety, ktere si mrtvy krai pfal mft v blizkosti sveho tela“.
Kdyz jsme vysli z komory, obratili jsme se opet doprava, zpatky do hori-
zontalm chodby. Na jejfm konci se nachazela dal§f prazdna komora1, jez byla
zcela unikatni a lisila se od ostatnich komor v egyptskych pyramidach. Komo-
ra byla песо pfes tfi a pul metru dlouha a asi dva a pfll metru siroka, orientova-
na od severu к jihu, a jejf steny a znicena a rozbita podlaha byly vytesany
z mimofadne hutne, cokoladove zbarvene zuly, ktera, jak se zdalo, absorbova-
la svetelne a zvukove vlny. Strop sestaval z osmnacti velkych desek ze stejne-
ho materialu, devet po kazde strane. Byly polozeny na protilehlych stitovych
zdech. Protoze byly zespoda vyhloubene, aby vytvofily vyrazny konkavnf
povrch, pflsobily tyto obrovske monolity dojmem dokonale valene klenby,
kterou by Clovek Cekal spi§ v krypte romanske katedraly.
Opustili jsme dolnf komory a vratili jsme se po svych stopach zpatky, po
rampe nahoru do velke mfstnosti s plochym stropem vytesane ve skale. Kdyz
jsme prosli zubatym otvorem v jejf zapadnf stene, zjistili jsme, ze se drvame
pffmo na vrchni strany osmnacti desek, ktere tvofily strop dolnf komory.
Z teto perspektivy byl jejich tvar zaSpicateleho stitu okamzite patmy. Mene
jasne uz bylo to, jak sem byly vflbec dopraveny a vsazeny naprosto perfektne
na sve misto. Kazda deska musela vazit mnoho tun a manipulovat s nimi by
i za normalmch okolnosti muselo byt neobycejne obtizne. A tady zadne nor-
malni okolnosti nebyly. Stavitele pyramidy opomneli zajistit dostateflny pra-
covni prostor mezi deskami a skalou nad nimi. Jako kdyby si zameme delali
vsechno co nejkomplikovanejsf - a nebo snad pro ne byl takovy ukol obycej-
ny a snadny? Kdyz jsem se vsunul do tohoto prostoru, zjistil jsem, ze je tu vflle
pfiblizne od pfll metru na jiznfm konci az к pouhym nekolika centimetrflm na
severnfm konci. V tak omezenem prostoru proste nebylo mozne spustit mono-
lity na misto. Proto bylo logicke, ze musely byt vyzdvizeny z podlahy komo-
ry -jak to ale mohli vykonat? Komora byla tak mala, ze v nf najednou mohlo
pracovat jen nekolik muzfl - pfflis malo, nez aby dokazali pouhou silou pazf
zvednout kamenne desky vzhflru. Egyptologove pfedpokladaji, ze v dobe py-
ramid nebyly kladkostroje zname, a i kdyby nakrasne byly, nebylo tam dost
prostoru, aby se daly instalovat. Byla snad pouzita nejaka neznama soustava
pak? Nebo bylo песо pravdy na starych egyptskych legendach, ktere vyprdve-
ly о obrovskych kamenech, jez se bez namahy zvedaly do vyse pouze tfm, ze
knezi nebo kouzelnfci vyfkli „mocna slova“?
Nebylo to poprve, kdy jsem se ocitl tvafi v tvaf zahadam pyramid a vedel
jsem, ze se dfvam na nemozny stavebnf ukon, ktery vsak pfesto byl uskuteflnen,
a к tomu neobyflejne dobfe a pfesne. Krome toho, pokud se da vefit egyptolo-
gflm, byly tyto stavebnf prace pravdepodobne vykonany na usvitu lidske civili-
zace narodem, ktery nemel zadne zkusenosti s projekty masivnfch staveb.
272
Jde о ohromujicf kultumf paradox, pro ktery ortodoxni vedci az dosud ne-
nabidli zadne vyhovujici vysvetlem.
Napisy na stenach
Odesli jsme z podzemnfch komor, ktere se zdaly vibrovat uvnitfTfeti pyrami-
dy jako slozite vicechlopnove srdce nejakeho dffmajfcfho Leviatana, a vy§li
jsme uzkym vchodovym koridorem na cerstvy vzduch.
Ted’ byla nasfrn ci'lem Druha pyramida. Obesli jsme jejf zapadni stranu (песо
pres dve ste metru dlouhou) a obratili se doprava. Копеёпё jsme pfisli k mfstu
na jejf sevemf strane, asi dvanact metrfl vychodne od severojiznf osy, kde byly
urmsteny hlavnf vchody. Jeden z nich byl vytesan pffmo do skaly v rovine
zeme, asi devet metrfl pfed pyramidou, dalsf byl vytesan do jejf sevemf steny
ve vysce pfiblizne patnacti metrfl. Z tohoto vchodu sestupoval koridor v flhlu
25°55'. Z pfedesleho vchodu, kterym jsme nynf vstoupili do pyramidy, vedi
dalsi svazujfcf se koridor hluboko pod zem, z nfz pak nakratko pokracoval
vodorovne, pak prosel podzemm komorou, odkud se pffkfe zvedal, aby se pak
z nej stala vodorovna dlouha chodba, ktera vedla na vychod a do niz take ustil
homf koridor, ktery sestupoval dolfl od vchodu v sevemf stene. Horizontalm
chodba, dost vysoka, aby v nf bylo mozno stat, a oblozena nejprve zulou a pak
hladce vylestenym vapencem vedla temef v urovni zeme, to znamena, ze leze-
la pffmo pod nejnizsf vrstvou zdiva pyramidy. Byla take neobycejne dlouha
a k jejimu vyusteni do jedine pohfebnf komory v srdci monumentu to bylo asi
sedesat metrfl.
Jak jsme uz poznamenali, nikdy zde nebyla nalezena zadna mumie, ani
zadny napis, takze z toho vyplyvalo, ze takzvana Chafreho pyramida byla ano-
nymni. Pozdeji vsak rflznf dobrodruzi vyryli sva jmena do jejich sten - zejme-
na byvaly cirkusovy silak Giovanni Batista Belzoni (1778-1823), ktery si ces-
tu do monumentu prorazil v roce 1818. Jeho velky okazaly napis provedeny
cernou barvou na jiznf stene komory je pfipommkou zakladniho lidskeho cha-
rakteroveho rysu: touhy nas vsech byt uznavan a zapamatovan. Je jasne, ze
i Chafre v sobe nosil toto pfanf, protoze zminky о nem, stejne jako vetsi pocet
lichotivych soch se objevovaly v celem okolnim pohfebnfm komplexu. Pokud
skuteCne pyramidu vybudoval jako svou hrobku, bylo nepochopitelne, ze by
nekde v tomto prostoru nezanechal sve jmeno a stopy sve totoznosti. Znovu
jsem se podivoval nad tfm, ргоё byli egyptologove tak zasadne proti tomu,
pfijmout teorii, ze pohfebnf komplex sice mohl byt Chafreho dflem, ale pyra-
mida ze byla dflem nekoho jineho.
Ale koho vlastne?
Svym zpflsobem to byl - spfs nez nepfftomnost 1АепйВкаётс11 гпаёек -
ustfedm problem. Pfedtfm, nez vladli Chufev, Chafre a Menkovre, se nevy-
273
Nahore\ Soustava komor a chodeb v Menkovreho pyramids
Dole\ Soustava komor a chodeb v Chafreho pyramids
274
skytl jediny faraon, ktery by mohl kandidovat na stavitele teto stavby. О Chu-
fevove otci Snofrevovi, prvnfm vladci Ctvrte dynastie, se vefilo, ze postavil
dve pyramidy, takzvanou ,,Lomenou“ a ,,Rflzovou“ v Dahsuru, asi tficet mil
jizne od Gfzy. To, ze jsou mu obe stavby pfipisovany, je samo о sobe zahadou
(pokud pyramidy byly skutecne hrobkami), protoze by pfece bylo divne, ze by
jeden faraon potfeboval ke svemu pohfbu dve pyramidy. Nektefi egyptologo-
ve Snofrevovi pfisuzuji take vystavbu ,,Zhroucene“ pyramidy v Meidumu,
pfestoze fada autorit trva na tom, ze to byla hrobka faraona Huniho, posledni-
ho krale Tfeti dynastie. Jedinf dalsi stavitele pyramid v archaickem obdobi
byli Dzoser, druhy faraon Tfeti dynastie, jemuz byla pfipisovana stavba „Stup-
novite“ pyramidy v Sakkafe, a Dzoserflv naslednik faraon Sechemchet, jehoz
pyramida stoj f take v Sakkafe. Proto, pfestoze zadne napisy neexistovaly, bylo
povazovano za samozfejme, ze pyramidy v Gize musely byt vybudovany Chu-
fevem, Chafrem a Menkovrem, aby jim slouzily jako hrobky.
Neni tfeba tady znovu opakovat vsechny nedostatky teorie „hrobek a jen
a jen hrobek“. Tyto nedostatky se v§ak nevztahujf pouze na pyramidy v Gize,
ale tykaji se i vsech ostatnich pyramid Tfeti a Ctvrte dynastie, jak jsme je
prave vyjmenovali. Ani v jedinem z techto monumentu nebylo nikdy nalezeno
zadne telo faraona ani jine znamky pohfbu krale. Nektere nebyly vybaveny
ani sarkofagy, napfiklad Zhroucena pyramida v Meidumu. Sechemchetova
pyramida v Sakkafe (poprve do nf vstoupili v roce 1954 pracovmci Egyptske
organizace pro pamatky) sarkofag obsahovala - jediny, ktery byl zapeCeten
a neporusen od doby, kdy byl v ,,hrobce“ instalovan. Vykradacflm hrobfl se do
pyramidy nikdy nepodafilo dostat, ale kdyz byla rakev konecne otevfena, byla
prazdna.
Так co se viastne stalo? Jak to, ze bylo navrseno dvacet pet milionfl tun
kamene a vybudovany pyramidy v Gize, Dahsflru, Meidumu a Sakkafe, kdyz
jediny vysledek teto namahy byl prazdny sarkofag v prazdne komofe? I kdy-
bychom pfipustili hypoteticke vystfelky jednoho nebo dvou megalomaniakfl,
zda se nepravdepodobne, ze by faraonfl, kteff by pfipustili podobne plytvani,
byla hned cela fada.
Pandorina skf inka
Pohfbeni pod peti miliony tun Druhe pyramidy v Gize, vstoupili jsme se San-
thou do prostome vnitfnf komory monumentu, ktery mohl byt hrobkou, ale stej-
ne dobfe mohl slouzit nejakemu jinemu, pro nas neidentifikovanemu uflelu.
Komora mefila od vychodu na zapad Ctmact metrfl a od severu к jihu pet metrfl
na sifku. Toto hole a sterilni obydlf bylo zastfeseno nesmfrne silnym stftovym
stropem, ktery ve Spiflce mefil temef sedm metrfl. Sti'tove desky byly masivnf
vapencove monolity о vaze dvaceti tun a byly polozeny v uhlu 53°7'28",
275
coz byl pfesne uhel spadu sten pyramidy. Tady nebyly zadne odlehcovaci ko-
mory jako nad Kralovskou komorou ve Velke pyramide. Misto toho nesl stito-
vy strop po dobu 4000 let - a mozna ze i mnohem dele - obrovskou vahu
druhe nejvetsi kamenne stavby na svete.
Rozhledl jsem se pomalu po mistnosti, jejfz steny na mne vrhaly zlutobflou
zaf. Komora byla vytesana pffmo ve skale a jejf steny nebyly dokoncene, ne-
byly hladke, jak by clovSk ocekaval, ale viditelnS drsne a nepravidelne. Pod-
laha byla take zvlastnf: v jedne polovine mela snfzene podlazf se schodem asi
tficet centimetru vysokym rozdelujicim ji na vychodnf a zapadnf polovinu.
Chafreho pfedpokladany sarkofag byl zapustSn do podlahy pobliz zapadnf stSny.
Na delku mel temef ke dvema metrum, byl melky, a na to, aby mohl obsahovat
nabalzamovanou a platnem obalenou mumii vzneseneho faraona, ponekud
uzky. Hladke strany sarkofagu z cervene zuly dosahovaly jen asi ke kolenum.
Kdyz jsem nahledl do jeho temneho vnitfku, napadlo mne, ze vypada jako
vchod do jine dimenze.
37. kapitola
Jako by ji stvoril buh
Noc pfedtfm jsem vystoupil na Velkou pyramidu, avsak kdyz jsem se ted’ к nf
pfiblizil za plneho poledniho slunce, nepocit’ovaljsem zadny triumf. Naopak,
kdyz jsem stal u jejf zakladny na severni strane, cftil jsem se maly a titemy
jako moucha - jako bych byl pomfjiva bytost z masa a krve konfrontovana
s posvatnou, bazen vzbuzujicf nadherou vecnosti. Mel jsem dojem, ze je tady
od veku, „jako by ji stvoril nejaky buh a vsadil ji jako celek do okolniho pis-
ku“, jak prohlasil reeky historik Diodoros Siculus v prvnim stoleti pf. n. 1. Ale
jaky buh ji stvoril, kdyz ne bozsky krai Chufev, jehoz jmeno s nf spojovaly
cele generace Egypt’anfl?
Podruhe behem dvanacti hodin jsem zacal splhat na tento monument. Zve-
dal se pfede mnou v polednim svetle, Ihostejny к lidskemu poeftanf casu
a poddavajici se pouze erozivnim silam casu geologickeho, a uhybal pfede
mnou jako pochmurny hrozivy skalnfutes. Nastestijsem musel pfekonat pou-
ze sest vrstev, misty po modemich schodech, nez jsem dospel к Ma’munove
prflchodu, ktery dnes slouzi jako hlavnf vchod do pyramidy.
Kdyz Ma’mun v devatem stoleti n. 1. zacal kopat tunel, byl pflvodnf vchod,
ktery je о deset vrstev vyse, asi sedmnact metrfl nad zemi a sedm metrfl na
vychod od hlavnf severojizni osy, stale jeste neobjeveny. Chranen obrovitymi
vapencovymi stfty, obsahuje usti sestupujfcfho koridoru, ktery vede dolfl
vuhlu 26°31'23".
Je podivne, ze ackoliv koridor meff pfiblizne pouze metr krat metr dvacet,
je sevfeny mezi stfesmmi kvadry pfes dva a pfll metru silnymi a lehce pfes tfi
a pfll metru sirokymi a podlaznim kvadrem, znamym jako sklepni deska, pfes
sedmdes^t centimetrfl silnym a asi deset metrfl sirokym.
Ve Velke pyramide se hojne vyskytuji skryte stavebni rysy podobne temto
a ukazujf jejf neuvefitelnou slozitost a zdanlivou nesmyslnost. Nikdo nevi, jak
mohly byt kvadry teto velikosti uspesne ulozeny na misto, stejne jako nikdo
nechape, jak mohly byt tak precizne a v tak pfesnych uhlech pfipojeny к ostat-
277
nim kvadrflm (protoze, jak uz si ted’ ctenaf jiste uvedomil, 26° spad sestupujici
chodby byl samozfejme soucasti zameru). Nikdo takd netusf,proc to vsechno
vubec bylo uskutecneno.
Signalni ohen
Kdyz jsem do pyramidy vstupoval, nemel jsem dobry pocit. Bylo to jako kdy-
by clovek vstoupil do jeskyne vytesane do steny hory - postradalo to tu za-
mernou a geometrickou udelnost, kterou by byla poskytla pflvodnf svazujicf
se chodba. A co bylo jeste horsi, temny a ponury horizontalm tunel vedouci
dovnitf vypadal ohavne a zdeformovane, protoze stale jestS nesl znamky nasi-
If v mfstech, kde arabsti delnfci stfidave zahnvali a chladili kameny zhavym
ohnem a studenym octem, nez se do nich pustili svymi kladivy a majzliky,
beranidly a vrtaky.
Na jedne strane vypadalo takove vandalstvf hrube a nezodpovedne. Na dru-
he strane tu byla pfekvapujici moznost, kterou bylo nutno brat v uvahu: nebyl
snad smysl toho, jak byly pyramidy postaveny, prave v tom, aby vyzyvaly
inteligentm' a zvedave lidske bytosti к proniknuti do svych tajemstvi? Nako-
nec, kdybyste vy byli faraonem, ktery si chce zajistit, aby jeho mrtve telo
zflstalo neporuseno pro vecnost, nebylo by lepsf, nez abyste sve a vsem nasle-
dujfcfm generacim oznamili, kde bude pohfbeno, kdybyste si misto toho zvo-
lili nejake skryte a nezname misto, о kterem byste nikdy s nikym nemluvili
a kde byste take nikdy nebyli nalezeni?
Odpoved’je jednoznacna: sve pohfebnf misto byste si vybrali nekde v ustram
a odlouceni, jako to taky vet§ina faraonfl stareho Egypta udelala.1
Pokud by pyramida opravdu mela byt kralovska hrobka, prod tedy byla tak
napadna? Proc zaujfmala plochu vetsi nez tfinact akrfl? Proc byla temef
150 metrfl vysoka? Receno jinymi slovy, pokud jejim ucelem bylo chranit telo
faraona Chufeva, proc byla postavena tak, aby pfitahovala co nejvetsi pozor-
nost - po cele veky a za vsech okolnosti - od dobrodruhfl ladmcfch po zlate az
po zvedave a vynalezave intelektualy?
Je tezko uvefitelne, ze by si ti vynikajici architekti, kamenfci, zememefici
a inzenyfi, kten stvofili Velkou pyramidu, nebyli vedomi zakladnfch rysfl
lidske povahy. Cfl jejich ctizadosti byl obrovsky a mimofadna krasa, sila a
mistrne ukazky jejich femesine price hovon о hlubokem porozumem a na-
prostem pochopenf symbolfl a zakladnfch modelfl, jimiz mflze byt manipu-
lovano s mysli dlovdka. Logicky Ize tedy dovodit, ze stavitele pyramid si
byli docela pfesne vedomi, jaky majak to s tak neuvefitelnou preciznostf na
teto vdtrem bicovane plani na zapadnim bfehu Nilu v tech vzneSenych dav-
nych dobach vztycili.
278
Zkratka, museli si prat, aby tato pozoruhodna stavba trvale vy volavala okouz-
lenf. Aby do nf pronikli vetfelci, aby ji mefili se stale vetsi pfesnosti a aby
pronasledovala kolektivnf pfedstavivost lidstva jako neodbytny duch vybfze-
jici к feseni velkeho a davno zapomenuteho tajemstvi.
Dusevni hratky stavitelu pyramid
Misto, kde se Ma’munflv pruchod kfizuje s Sestadvacetistupnovym svazuji-
cim se koridorem, je uzavfeno modemimi ocelovymi dvefmi. Za nimi, sme-
rem na sever, koridor stoupa, az dosahne ke sti'tovemu zdivu pflvodniho vcho-
du do monumentu. Jiznim smerem, jak jsme videli, se koridor opet svazuje
dalsich zhruba sto metru do skalnateho podlozi, nez se otevfe do prostorne
podzemni komory sto osmdesat metru hluboko pod spickou pyramidy. Je ohro-
mujici, jak je tato chodba rovna, odshora az dolu je ргйтёта odchylka pul
centimetru na stranach a asi sedm a pfll milimetru na strope.
Kdyz jsem prosel kolem ocelovych dvefi, pokracoval jsem Ma’munovym
prflchodem. Dy chai jsem jeho starobyly vzduch a pfizpflsoboval svflj zrak niz-
kowattovym zarovkam, ktere ho osvetlovaly. Pak jsem sklonil hlavu a zacal
jsem stoupat pfikrou a uzkou casti chodby, vytesanou arabskymi kopaci v zou-
fale snaze obejit serii zulovych zatarasfl, ktere blokovaly dolni cast stoupajici-
ho koridoru. Na vrcholu tunelu je jeste videt dve ucpavky, stale in situ, ale
zcasti uz odkryte kameniky. Egyptologove se domnivaji, ze sklouzly na sve
nynejsi misto seshora - celou tu temef ctyficet metrfl dlouhou cestu svazuji-
cim se koridorem od upati Velke galerie. Stavitele a inzenyfi, ktefi mozna
uvazuji prakticteji, poukazuji na to, ze bylo fyzicky nemozne, aby byly ucpav-
ky takto instalovany, protoze je od sten, podlahy a stropu koridoru oddeluje
prostor uzky jako list papiru a tfeni by zabranilo jakemukoli ,,sklouznuti“, byt’
jen nekolik centimetrfl, natozpak о vice nez tficet metrfl!
Pochybny byl take nazor, ze svazujici se koridor musel byt ucpan, zatfrnco
se pyramida stavela. Prod by si vsak nekdo pfal zablokovat hlavni vchod do
monumentu v tak brzkem stadiu vystavby, dokonce kdyz se zatfrn pokracova-
lo ve zvetsovani a opracovavani vnitfnich komor? A navic, pokud bylo jejich
ucelem zabranit vetfelcflm ve vstupu, nebylo by mnohem snazsi a efektivnejsi
ucpat sestupujicikoridor od vchodu v sevemi stene az к mistu, kde se spojuje
se stoupajicim koridorem? To by pfece byl ten nejlogictejsi zpflsob, jak pyra-
midu uzavfit, a ve stoupajicim koridoru by pak zadne zatarasy nebyly potfeba.
Existovala jen jedna jistota: od pocatku historie nebylo znamo, ze by zulo-
ve zatarasy zabranily vetfelcflm ve vstupu. Misto toho, stejne jako Modrovou-
sovy zamcene dvefe, prave tato bariera pfitahla Ma’munovu pozomost a pod-
nitila jeho zvedavost, takze pocftil nutnost vykopat kolem ni tunel v pfesvedceni,
ze za ni must byt песо nesmirne cenneho.
279
Nebylo mozne, ze stavitele pyramidy ve skutecnosti zamysleli, aby prvnf
vetfelec, ktery do pyramidy vstoupf, prave tohle pocftil? Vyloucit takovou
podivnou a znepokojivou moznost, by bylo ukvapene. V kazdem pfipade diky
Ma’munovi (a diky pfedvfdatelnym konstantam lidske povahy) jsem se mohl
nynf vsunout do nezablokovane horni casti puvodniho svazujiciho se korido-
ru. Hladce opracovany otvor meffci zhruba metr na Sifku a asi metr dvacet na
vysku - pfesne stejny rozmer jako sestupujicf koridor — rmfil nahoru ve tme
v uhlu 26°2'30", zatfmco v sestupujicfm koridoru to bylo 26°31'23".
Proc tento uzkostlivy zajem о sestadvacetistupnovy uhel? Byla to nahoda,
ze se rovnal polo vine sklonu sten pyramidy, ktery cinil 52°?
Ctenaf si jiste vzpomene na vyznam tohoto uhlu. Byla to klicova ingredien-
ce v narocnem vzorci, podle nehoz byl uskutecnen projekt Velke pyramidy
tak, aby pfesne korespondoval s dynamikou sfericke geometrie. Takze pflvod-
nf vyska monumentu (146,73 m) a obvod jejf zakladny (921,46 m) byly ksobe
ve stejnem pomeru jako polomer koule к jejfmu obvodu. Tento pomer byl 2л
(2 x 3,14), a aby to mohli vyjadfit, byli stavitele nuceni urcit pro steny pyrami-
dy zradny a vystfednf uhel о padesati dvou stupnich, protoze vetsi nebo mens!
spad by znamenal jiny pomer vysky к obvodu.
Ve 23. kapitole jsme videli, ze takzvana Slunecni pyramida v Teotihua-
canu v Mexiku take vyjadfovala znalost a zameme uzitf transcendentnfho cfs-
la л, v tomto pfipade byla vyska (71,17 m) v relaci ke 4л obvodu zakladny
(893,89 m).
Podstatna vec tedy byla, ze nejpozoruhodnejsf pamatka stareho Egypta
a nejpozoruhodnejsf pamatka stareho Mexika obsahovaly pomery cisla л dav-
no pfedtfm, nez bylo toto transcendentni cfslo objeveno Reky. Кготё toho
uzitf cisla л vyvolavalo zavery, ze se jfm chce песо naznacit - a v obou pfipa-
dech slo zcela nepochybne о jednu a tutez vec.
Nebylo to poprve, a take ne naposled, kdy jsem byl dojat pocitem kontaktu
se starovekou civilizaci, ktera vflbec nemusela byt egyptska nebo mexicka,
avsak ktera si nasla cestu, jak dosahnout pfes cele epochy a pfitahovat к sobe
lidi jako majak. Nekteff mozna hledali poklad, jim, uchvaceni zdanlive jedno-
duchym zpflsobem, jak stavitele uzfvali cfsla л, aby demonstrovali sve mistr-
ne ovladani tajemstvf transcendentnich cfsel, tim mohli byt inspirovani, aby
hledali dalsi matematicka zjevenf.
Skloneny temef do praveho uhlu, se zady otirajicfmi se о vylesteny vapen-
covy strop, jsem s temito myslenkami v hlave zacal splhat po sestadvaceti-
stupnovem svahu stoupajfciho koridoru, ktery se zdal prostupovat rozmerne
teleso budovy о sesti milionech tun jako nejaky trigonometricky pfistroj. Kdyz
jsem se nSkolikrat uhodil do hlavy, zacal jsem se podivovat, proc tito genialnf
lide, kteff stavbu vybudovali, neudelali strop о metr nebo aspon о pfll metru
vys. Pokud byli schopni takovou stavbu postavit (coz evidentne byli) a vyba-
vit ji chodbami, urcite by jim nebylo zatezko udelat chodby tak prostorne, aby
280
se v nich dalo stat. OpSt me to svadelo к zaveru, ze to bylo zamSrne rozhodnu-
ti stavitelu pyramidy - udelali stoupajicf chodbu pravS tfmto, a ne jinym zpu-
sobem, protoze to tak chtSli, a ne proto, ze by to tak udSlat museli.
Mela zfejma sflenost techto archaickych dusevmch hratek ngjaky motiv?
Neznama temna dalka
Na vrcholu stoupajicf chodby jsem dosel к dalsfmu nevysv6tlitelnemu staveb-
nfmu rysu pyramidy - к ,,nejslavnej§fmu architektonickemu dflu, ktere pfezi-
lo od dob Stareho kralovstvf“ - do Velke galerie. Jak se vznasela a pokradova-
la ve velebnem uhlu 26° a temef mizela v §eru nahore, jejf prostoma klenba
spodfvajfcf na konzolach cloveka ohromovala.
Velka galerie a Kralovska a Kralovnina komora se severnfrni a ji^ni'mi Sachtami
281
V tehle chvili jsem ale na Velkou galerii Splhat nechtel. Od jejf zakladny
vedla smerem na jih dlouha horizontalm chodba, песо malo pres metr vysoka
a skoro ctyficet metru dlouha, ktera smefovala do Kralovniny komory. Chtel
jsem ji znovu navStivit, protoze kdyz jsem se s nf pfed nekolika lety seznamil,
nemohl jsem se jejf chladne krase dost naobdivovat. Dnes jsem vsak zjistil -
a velice jsem se rozcflil - ze je chodba par metru od vchodu zahrazena.
Dflvod, i kdyz jsem о nem v te chvili nevedel, byl ten, ze nemecky inzenyr
robotiky jmenern Rudolf Gantenbrink uvnitf pracoval s robotem za 250 000
dolarfl a pomalu a trpelive s mm manevroval nahoru uzkou jizni sachtou Kra-
lovniny komory. Najala ho Egyptska organizace pro pamatky, aby zlepsil ve-
trani ve Velke pyramide, a on jiz pouzil sve vybaveni vysoke technicke urov-
пё, aby z uzke jizni sachty vedouci z Kralovske komory odstranil odpadky
(egyptologove se domnfvajf, ze tato Sachta byla pfedevsfm ventilacnf) a umfs-
til u jejiho usti ventilator. Na zacatku bfezna 1993 zamefil svou pozornost na
Kralovninu komoru a prozkoumaval jizni Sachtu Upuautem, dalkovg ovlada-
nym miniaturizovanym kamerovym robotem. 22. bfezna, ve vzdalenosti asi
sedesati metrfl, narazil Upuaut v teto pfikfe stoupajici Sachte (zvedala se
v uhlu 39,5° a mefila jen 20 x 23 centimetrfl) na velice hladke steny, protoze se
dostal do casti postavene z jemneho turskeho vapence, typu, ktery se obvykle
pouzival к obkladanf sten posvatnych mist v chramech nebo hrobkach. To
bylo samo о sobe velice zajimave, ale jeste zajimavejSi bylo, ze na konci teto
sachty, zfejme vedouci do zapecetene komory ulozene hluboko ve zdivu pyra-
midy, se objevily pevne vapencove dvefe s kovanim...
Uz davno se vedelo, ze ani tato jizni sachta, ani jeji protejSek v severni
stene komory nesmefuji к zadnemu vychodu z Velke pyramidy. Naopak,
a zcela nevysvetlitelne, zadna z nich nebyla protesana az ven. Z ^jakeho dfl-
vodu nechali stavitele poslednich patnact centimetrfl v poslednim kvadru ka-
mene pfed ustim kazde ze sachet nedotcenych, takze se - pro pfipadneho na-
hodneho vetfelce - staly zcela neviditelnymi a nepffstupnymi.
Ргоё? Aby zajistili, ze nikdy nebudou objeveny? Anebo aby si mohli byt
jisti, ze jednoho dne, za spravnych okolnosti, pravS naopak objeveny budou?
Stejne byly od sameho zacatku v Kralovske komofe dve napadne sachty,
ktere prostupovaly sevemi a jizni stenu. Neodpovidalo by duSevnim schop-
nostem stavitelfl pyramid, ze by nepfedvidali, ze dfive nebo pozdeji se n6jaka
zvidava osoba pokusi hledat sachty take v KralovninS komofe. Avsak nikdo tu
nic nehledal cele tisicileti pote, co kalif Ma’mun roku 820 n. 1. otevfel pyrami-
du svetu.
Teprve v roce 1872 anglicky inzenyr jmenern Waynman Dixon, svobodny
zednaf, „pojal podezfeni, ze Sachty by mohly byt i tady, vzhledem к tomu, ze
nahofe v Kralovske komofe jsou“, a tak obchazel steny Kralovniny komory,
klepal na ne, az sachty зктеспё nasel. Nejdfiv urcil jizni Sachtu a jeho pomoc-
nik Bill Grundy, tesaf a clovek ovladajici vSechny prace, na tom miste kladi-
282
vem a ocelovym dlatem brzy prorazil otvor. Verny chlapik pokracoval v praci
a zanedlouho se dostal do mekkeho kamene (vapence), kdyz tu nahle po neko-
lika uderech dlato v песет zmizelo.
To песо se ukazalo byt „obdelnikovym horizontalmm tubularmm tunelem,
asi 23 krat 20 centimetrfl, ktery vedl v deice asi dvou metru zdivem a pak se
zalomeny vzhflru zvedl a mizel v nezname temne dalce..
A pravg nad tfmto zalomenim poslal о 121 let pozdeji Rudolf Gantenbrink
do te „nezname temne dalky“ sveho robota - technika naseho zivocisneho
druhu konecne dohonila nase mocne instinkty strkat do vseho nos. Tyto in-
stinkty nebyly v roce 1993 о nic slabs! nez v roce 1872. Mezi mnoha zajfma-
vymi vecmi objevila dalkove kontrolovana kamera filmujfcf v sachtach Kra-
lovniny komory konec dlouhe kovove tyce sestavene z vice dilfl a pochazejicf
z 19. stoleti, kterou Wayman Dixon a jeho verny Bill Grundy tajne zasunuli do
zajimave sachty. Pravdepodobne se domnivali, ze kdyz si stavitele pyramidy
dali praci, aby sachty vybudovali a potom je zase ukryli, museli v nich ukryt
песо cenneho, co by stalo za to hledat.
Domnenka, ze od sameho zacatku mohl existovat гатёг prave takove zkou-
mani vyvolat, by byla zcela nepravd6podobnd, kdyby objev a prflzkum sachet
skoncil ve slepe ulicce. Misto toho, jak jsme videli, byly nalezeny dvefe -
posuvne spousteci dvefe s podivnym kovanim a vyzyvavou mezerou u jejich
zakladny, v niz docista zmizel laserovy paprsek vyslany Gantenbrinkovym
robotem...
Opet tu tedy byla jasna vyzva pokracovat dal, posledni z dlouhe fady pobi-
dek, jez primely kalifa Ma’muna a jeho kopace, aby se prolomili do ustfed-
nich chodeb a komor pyramidy, ktera pak cekala, az Waynman Dixon overt
hypotezu, ze steny Kralovniny komory mohou obsahovat skryte sachty. A pak
se cekalo znovu, az se vzbudila zvedavost Rudolfa Gantenbrinka, jehoz vyso-
ce kvalitni robot odhalil existence skrytych dvefi a vynesl na dosah tajemstvi -
nebo zklamani - nebo dalsi vyzvu, ktera se za nimi muze skryvat.
Kralovnina komora
О Rudolfu Gantenbrinkovi a jeho Upuautu uslysfrne jeste v dalsich kapito-
lach. 16. bfezna 1993 jsem о пет ovsem nic nev6del a byl jsem zklamany, ze
je Kralovnina komora uzavfena, a tak jsem se jen rozzlobene dival kovovymi
mfizemi, ktere zahrazovaly vstupni chodbu.
Pamatuji si vysku te chodby, asi metr patnact, a to, ze nebyla tak nizka po
cele sve deice. Pfiblizne tficet metrfl smerem na jih od mista, kde jsem stal,
a jen asi pet metrfl od vchodu do komory se objevil schod dolfl, ktery zvysil
strop chodby, takze pak na vysku mefila песо pfes metr sedmdesat. Tento zvlast-
ni stavebnf rys dosud nikdo nevysvetlil.
283
Kralovnina komora - zfejme prazdna ode dne, kdy byla vybudovana—men
5,20 metru od severu к jihu a asi 6 metru od vychodu к zapadu. Je vybavena
elegantnim stitovym stropem ve vysce 6,20 metru, ktery lezi pfesne podel
vychodozapadnf osy pyramidy. Podlaha vsak zdaleka elegantni neni, a zdalo
se mi, jako by nebyla dokoncena. Z bledych, hrube tesanych vapencovych
sten vystupovala sfll, coz bylo vhodnou pudou pro bezvysledne spekulace.
V severni a jizni stene, na niz byl dosud znatelny vytesany napis OTEVRE-
NO 1872, byly obdelnikove otvory objevene Waynmanem Dixonem, ktere
vedly do temne dalky tajemnych sachet. Zapadnl stena byla zcela hola. Neco
pfes pul metru na jih od stfednf linie dominovala vychodni steng nika ve tvaru
sedloveho klenuti 4,70 metru vysoka a u zakladny asi 1,60 metru siroka. Pu-
vodne mela hloubku nepatme pfes jeden metr, avsak stfedoveci arabsti hleda-
ci pokladfl ve skrytych komorach do nf vysekali dalsi prohlubeninu. Nenasli
nic.
Egyptologove take nebyli schopni pfijit s zadnym pfesvedcivym vysvetle-
nim funkce teto niky, a nakonec ani s vysvStlenim ucelu vlastnf Kralovniny
komory.
Pfistroj
Velka galerie mSla take sva tajemstvi. Ze vsech vnitfnich stavebnich rysu Vel-
ke pyramidy byla vlastnS tim nejtajemnejSim. U podlahy byla galerie dva metry
siroka a jeji steny se zvedaly vertikalne do vyse 2,30 metru. Nad touto rovinou
sedm dalsich stupnu zdiva - z nichz kazdy ustupoval dovnitf nad nizsirn stup-
nem о necely decimetr - neslo klenbu, jejiz plna vyska byla 8,50 metru a na
vrcholu byla nepatme pfes metr siroka.
Nezapomente, ze stavebnim ucelem galerie bylo uz navzdy podpirat vahu
mnoha milionu tun homich tf i ctvrtin nejvetsiho a nejtezSiho monumentu, jaky
kdy byl na Zemi postaven. Nezda se vam zvlastni, ze skupina pfedpoklada-
nych „technickych primitivu" nejenom vypocitala a navrhla tak vyznacny sta-
vebni rys, ale ke vsemu ho - pfed vice nez 4500 lety - i uspeSne uskutecnila
a dokoncila?
I kdyby byli udelali galerii pouhych Sest metru dlouhou a pokusili se ji
vztycit na rovine, byl by to obtizny ukol - opravdu, velice obtizny. Ale oni se
rozhodli, ze tuto ohromujici stitovou klenbu vztyci v uhlu 26° a prodlouzi jeji
delku na sokujicich 47 metru. Krome toho ji vybudovali z dokonale opracova-
nych vapencovych megalitu - obrovskych, hladce vylestenych kvadru, vyte-
sanych do rovnobezniku a polozenych tSsng vedle sebe s tak uzkostlivou pfes-
nosti, ze spojeni byla pro prosty zrak temef neviditelna.
Stavitele pyramid zahmuli do sveho dila take пёкоПк zajimavych symetrif.
Galerie byla na vrcholku metr siroka, zatfmco u podlahy mgfila na sifku dva
284
metry. Na pfesnem stfedu podlahy po cele deice galerie - sevfeny mezi ram-
pami ze zdiva s plochou hornf cdsti, z nichz kazda mefila pul metru na sifku -
byl kanal sedesat centimetrfl hluboky a metr siroky. Jaky byl smysl teto Sterbi-
ny? А ргоё bylo zapotfebf, aby odrazela tak pfesne sifku a tvar stropu, ktery
take vypadal jako ,,sterbina“ sevfena dvema homimi stupni zdiva?
Vedel jsem, ze nejsem prvni, kdo stojf u paty Velke galerie zachvacen dez-
orientujfcim pocitem, ze se ocitl „uvnitf nejakeho ohromneho pfistroje41. Kdo
by se odvazil fici, ze takove tusenf je zcela mylne? Nebo ze je spravne? Nedo-
choval se zadny zaznam о funkci pyramidy, pouze mysticke a symbolicke
poznamky v urcitych starovekych egyptskych liturgickych textech. Ty nazna-
covaly, ze na pyramidy se pohlfzelo jako na pfistroje, ktere mely pomoci uci-
nit z mrtvych tel lidf nesmrtelne bytosti - „otevfit dvefe nebeske bane a pfi-
pravit cestu“, aby zemfely faraon mohl vystoupit do spolecnosti bohfl.
Bez potizi jsem chapal, ze tady mohla takova vira fungovat, a zfejme mohla
byt i motivem pro celou tuto stavbu. Pfesto jsem v§ak nemohl pochopit, proc
к uskuteCnem mystickeho, spiritualniho a symbolickeho cile bylo zapotfebf
fyzicke pomflcky о sesti milionech tunach, slozite protkane spoustou kanalfl
a chodeb, koridorfl a komor.
Byt ve Velke galerii bylo jako byt uvnitf nejakeho obrovskeho pfistroje.
Mel na mne nepopiratelny esteticky dopad (nepochybne tizivy a despoticky),
pfestoze galerie byla prosta jakychkoli dekorativnfch prvkfl i vseho, co by
mohlo napovidat, ze tu slo о sluzbu bohflm nebo nabozenstvi (zobrazeni boz-
stev, reliefmch liturgickych textfl atd.). Dfllala dojem pffsneho funkcionalis-
mu a ucelnosti - jako kdyby byla vybudovana, aby vykonala nejakou praci.
Soucasne jsem si byl vedom jejiho viditelne slavnostniho stylu, tak vazneho,
ze se zdal vyzadovat vaznou a naprostou pozomost.
V teto chvili jsem uz zdolal asi polovinu delky galerie. Pfede mnou a za
mnou si stfny a svetlo pohravaly na vznasej fetch se kamennych stenach. Za-
stavil jsem se, zvratil hlavu a vzhlfzel jsem serem ke klenutemu stropu, ktery
podpiral drtivou vahu Velke egyptske pyramidy.
Nahle mne napadlo, jak sklicujici a zneklidnujfcf je jejf Stan a ze v tomto
okamziku zavisi mflj zivot na dovednosti pradavnych stavitelfl. Mohutne kva-
dry, ktere pfeklenovaly vzdaleny strop, byly ukazkami teto dovednosti - kaz-
dy byl usazen о песо pffkfeji, nez byl sklon galerie. Jak poznamenal velky
archeolog a zemSmefic Flinders Petrie, bylo to postaveno tak, ze
doinf hrana kazdeho kamene se jako zapadka zasunula do prohlubnS vytesane do
vrcholku st£n, takze zadny kamen nemuze tladit na kamen pod mm a vyvinout tak
kumulovany tlak cele stfechy smerem dolu, vzhledem к tomu, ze kazdy z kamenu
je podpfran postrannfmi stenami, pfes ktere lezf.1
A tohle ze byla prace lidf, jejichz civilizace se jen nedavno vynofila z neolitic-
kych sberacfl a lovcfl?
285
Pokracoval jsem v chuzi po galerii stfednf, песо pfes pul metru hlubokou
podlahovou sterbinou. Modemf dfeveny kryt s dlazdicemi a postrannim za-
bradlim umoznoval рошёгпё snadny vystup. Ve 81агоуёки byla vsak podlaha
z hladce vyles^neho vapence a pfi sestadvacetistupnovёm sklonu by bylo te-
mef nemozne vystoupit nahoru.
Jak se to tenkrat dёlalo? A dёlalo se to vubec?
Na konci Velke galerie se v seru vznasel temny otvor do Kralovske komory,
ktery zval kazdeho zvёdavёho poutmka az do sameho srdce zahady.
38. kapitola
Interaktivm hra о trech dimenzich
Kdyz jsem dospel na vrcholek Velke galerie, pfelezl jsem pfes mohutny zulo-
vy schod asi jeden metr vysoky. Pamatuji se, ze lezel stejne jako strop Kralov-
niny komnaty pfesne podel vychodozapadm osy Velke pyramidy, takze vy-
znacoval bod pfechodu mezi sevemf a jiznf polovinou monumentu. Schod
vypadal trochu jako oltaf a tvofil pevnou horizontalni plosinu pffmo pfed vcho-
dem do mzkeho ctverhranneho tunelu, ktery slouzil jako vchod do Kralovske
komory.
Na chvfli jsem se zastavil, ohledl se dolu na galerii a znovu jsem si uvedo-
mil, ze postrada jakoukoli vyzdobu, nabozenskou ikonografii i jakoukoli vidi-
telnou symboliku, ktera obvykle byva s archaickym nabozenskym systemem
starovekych Egypt’anu spojovana.
Nebylo tu nic, co by na teto ctyficetisedmimetrove, nadheme geometricke
during upoutalo zrak, byla tu jen nezajfmava pravidelnost a hola strojova jed-
noduchost.
Kdyz jsem vzhledl, mohl jsem rozeznat temny otvor vytesany do homi cas-
ti vychodnf steny nad mou hlavou. Nikdo nevf, kdy a kym byla tato zlovestna
dfra vyhloubena, ani jak hluboko puvodng sahala. Vedla do prvnf z pgti odleh-
covacich komor nad Kralovskou komorou a byla prodlouzena v roce 1837,
kdy ji Howard Vyse pouzil, aby se dostal do zbyvajfcfch ctyf komor. Znovu
jsem se podfval dolu a rozeznal jsem mfsto u paty zapadnf steny galerie, kde
zacfnala temef vertikalm sachta vedoucf pffkfe skoro padesat metru vnitfkem
pyramidy, aby se hluboko pod zemi spojila se svazujfcf se chodbou.
Nac byl tak slozity system sachet a chodeb zapotfebi? Na prvnf pohled to
nedavalo zadny smysl. Nakonec nic, co se tykalo Velke pyramidy, nedavalo
smysl, pokud jste nebyli pfipraveni venovat jf maximalnf pozomost. Kdyz jste
ale tak ucinili, tu a tam vas nepfedvfdatelnym zpusobem odmenila.
Pokud vas zajfma matematika, potom - jak jsme videli - odpovi na vase
zkoumanf jejf vysky a obvodu zakladny tfm, ze podtrhne vyznam cisla тс.
A pokud budete chtft zkoumat dal - jak uvidfte pozdeji - pfedlozf vam dalsf
287
uzitecne matematicke pochoutky, kazdou о пёсо komplexnejsf a zahadnejsf
nez pfedeslou.
Bylo to jako by cely tento postup byl naprogramovan, jako kdyby to vsech-
no bylo peclive pfedem pfipraveno. Nebylo to poprve, kdy jsem byl ochotny
pfipustit moznost, ze pyramida mohla byt projektovana jako giganticky ote-
vfeny problem, pfipadne jako vyucovacf stroj - nebo jeste lepe interaktivm
hadanka о tfech dimenzfch zasazena do pouste lidstvu к rozluStdnl.
Pfedpokoj
Vchodova chodba ke Kralovske komofe mela jen песо malo pres metr, takze
se vsichni normalne vysoci lide museli sklonit. Po chvilce jsem vsak vstoupil
do ,,pfedpokoje“, kde se nahle strop zdvihl do vysky tfi a pul metru. Vychodni
a zapadni stena pfedpokoje byly z cervene zuly, do nfz byly vytesany ctyfi
protilehle dvojice sirokych paralelnfch vrubu, о nichz egyptologove pfedpo-
kladaji, ze v nich byly ит(з1ёпу silne desky spoustecich dveff. Tri z techto
dvojic dosahovaly az к podlaze a byly prazdne. Ctvrta (nejsevemejsi) byla
vytesana smerem dolu jen tak vysoko, kam dosahoval strop vchodove chodby
(песо malo pfes metr nad podlahou), a dosud obsahovala masivni zulovou
desku песо pfes dvacet centimetru silnou a asi metr osmdesat vysokou. Mezi
touto visutou kamennou deskou a sevemfm koncem vchodove chodby, odkud
jsem se prave vynofil, byl horizontalm prostor pouhych padesat centimetru.
Neco malo pfes metr siroky byl pak otvor mezi homf stranou dveff a stropem.
At’ uz mela tato podivna konstrukce jakoukoli funkci, Ize jen tezko vefit egyp-
tologfim, ze mela zabranit ve vstupu vykradacum hrobu.
Sklonil jsem se pod ni cely zmateny a pak jsem se znovu narovnal v jiznf
casti pfedpokoje, ktery byl asi tfi metry dlouhy a jeho vyska byla stejna jako
vyska pfedchozfho stropu - tfi а рй1 metru. I kdyz jiz гпаспё omsele, byly tfi
dalsf vruby pro spou^ci dvefe ve vychodni a zapadnf 51ёпё jeste znatelne. Po
zulovych deskach nebylo ani pamatky a bylo Ize jen 1ёгко pochopit, jak moh-
ly byt takove nesikovne kusy kamene instalovany v tak tesnem pracovnfm
prostoru.
Vzpomnel jsem si, ze Flinders Petrie, ktery na konci devatenacteho stoleti
celou nekropoli v Gfze systematicky a podrobne prozkoumal, о stejne hadan-
ce ve Druhe pyramide poznamenal: „Zulove dvefe v dolnf chodbe ukazuji na
velkou obratnost pfi manipulaci s tezkymi pfedmety, protoze by bylo potfeba
ctyficeti az sedesati muzu, aby je vubec uzvedli. A pfesto byly zdvizeny
a ulozeny na misto v chodbe tak uzke, ze na ne mohlo dosahnout jen пёкоИк
malo muzu.“ Pfes^ totez se dalo ffci о dvefnfch deskach ve Velke ругап^ё,
pokud slo о desky spou^cich dveff - brany, kterou bylo тогпё spouJ^t
a zvedat.
288
Predpokoj
Problem byl v tom, ze aby se dvefe daly zvedat a spoustet, musely byt nizsi
nez byla vyska pfedpokoje. Pak by se mohly vytahnout ke stropu, a legitim-
mm osobam by tak jeste pfed uzavfemm pyramidy bylo umozneno vstoupit.
To samozfejme znamenalo, ze kdyby se dolnf hrany desek spustily к podlaze,
aby zahradily cestu do pfedpokoje, otevfel by se stejny prostor nahofe mezi
homf hranou desek a stropem, jfmz by kazdy podnikavy lupic snadno prolezl.
Pfedpokoj se tedy ukazal byt dalsim z paradoxfl pyramidy vybfzejfcfm
к zamysleni. Slozitost konstrukce se tady pojila se zfejmou bezucelnostf.
Vychozf tunel stejne vysky a sffky jako vstupnf, oblozeny pevnou cervenou
zulou, vedl z jiznf steny pfedpokoje (take ze zuly, ale s tficeticentimetrovou
vrstvou vapence nahofe). Po dalsich necelych tfech metrech tunel flstil do
Kralovske komory, masivm ponure cervene rmstnosti vybudovane ze zuly,
ktera vyzafovala atmosferu uzasne energie a moci.
289
Kamenne zahady
Dosel jsem do stfedu Kralovske komory, jejiz dlouha osa smSfovala pfesne od
vychodu к zapadu, zatfmco kratka smefovala stejne pfesne od severu к jihu.
Steny byly 5,80 metru vysoke a mfstnost tvofila naprosto pfesny obdelnik 2x1,
ktery mdfil10,40 metru na delku a 5,20 metru na sffku. S podlahou sestavajici
z patnacti masivmch dlazdicovych kamenu a se stenami ze stovky gigantic-
kych zulovych kvadru, z nichz kazdy vazil 70 tun nebo snad i vice, ktere byly
polozeny v peti vrstvach, a se stropem, ktery sestaval z dalsich 9 zulovych
kvadru, z nichz kazdy vazil asi 50 tun, ptisobila mistnost dojmem nesmirne
hutnosti.
Na zapadnf strane komory byl pfedmet, kvuli nemuz byla cela Velka pyra-
mida - pokud se da vefit egyptologflm - vybudovana. Tento pfedmet vytesany
z jednoho kusu cokoladove zbarvene zuly obsahujici zvlaste tvrda zmka ziv-
ce, kfemene a slidy, byla truhlice bez vfka, о niz se pfedpoklada, ze byla sar-
kofagem faraona Chufeva. Uvnitf je 199,50 centimetru dlouha, 87,30 centi-
metru hluboka a 67 centimetru siroka. Jejf vnejsi miry cini 227,50 centimetru
na delku, 105 centimetru do hloubky a 97,70 centimetru na sifku. Byla tedy
о par centimetru sirsi, nez aby mohla byt nesena dolnim a nyni zablokovanym
vchodem do stoupajicf chodby.
Do rozmSru sarkofagu byly zabudovany obvykle matematicke hficky. Так
jeho vnitfni objem byl napfiklad 1166,9 litru, zatfmco vnejsi objem pfesne
dvakrat tolik - to je 2333,8 litru.1 К takove pfesne shode nemohlo dojit naho-
dou, steny truhlice byly vytesany s pfesnosti nalezejici do veku stroju neoby-
cejne dovednymi a zkusenymi femeslniky. Krome toho se zdalo, jak pfipustil
s udivem Flinders Petrie, kdyz dokoncil svuj pruzkum Velke pyramidy, ze tito
femeslnici meli к dispozici nastroje, „ktere my teprve nyni znovu pracne obje-
vujeme...“
Petrie velice peclivS prohledl sarkofag a oznamil, ze ho museli z okolni
skaly vyfezat pilami „minimalnS dva a pul metru“ dlouhymi. Protoze tato zula
je mimofadne tvrda, usoudil, ze pily musely mit ostfi z bronzu (nejtvrdsiho
materialu, ktery tehdy existoval) posazeneho na spickach zubu jeste tvrdsimi
drahokamy. „Charakter cele teto prace ukazuje, ze jako fezny drahokam byl
pouzit diamant - tomuto zaveru brani jen to, ze je velmi vzacny a v Egypte se
nevyskytuje...“
JestS vetsi tajemstvi v§ak obklopuje zpflsob, jakym byl sarkofag vyhlou-
ben, coz byl zfejme mnohem obtiznSjsi ukol nez pouhe jeho oddeleni od ka-
menneho kvadru. V tomto pfipade Petrie dovozoval, ze Egypt’ane museli
misto perpendikularnfho zpusobu fezanf pouzit zpusobu cirkularniho, a to tak, ze
stodili ostfi do trubice, ktera pak otadenirn vyfezala okrouhly otvor. Kdyz potom
odstranili vnitfek, byli schopni vyhloubit velke otvory s minimalni namahou. Tyto
290
trubkovitd nastroje se lisily prumerem pfiblizne od 0,6 cm do 12 cm a byly od
neceleho 1 mm do 0,5 cm silne...
Petrie samozfejmS pfipoustgl, ze zadne takove pily ani vrtaky posazene dra-
hokamy presto nebyly nikdy egyptology nalezeny. Viditelne stopy vrtanf
a fezanf, ktere tu nasel, ho nicmene nutily usuzovat, ze takove nastroje musely
existovat. Vzbudilo to jeho zajem do te miry, ze nestudoval pouze sarkofag
v Kralovske komofe, ale mnoho dalsfch zulovych artefaktu a zulovych „vyfe-
zanych vnitfkfi“, ktere sbfral v Gize. Cim dflkladnejsf vsak byly jeho studie,
tim zahadnSjsi se jevila staroegyptska technika fezanf kamene:
Rychlost, s niz se vrtaky a pily zafezavaly do tvrdeho kamene, nasvddduje tomu,
ze na пё musel pusobit obrovsky tlak. Zda se pravdepodobnd, Se zhruba decimet-
rovy vrtak pracujfci v Sule, musel byt zatfSen jednou az dv6ma tunami. Na Sulo-
vem dlabandm vnitfku ё. 7 je vid6t, jak spirala fezu klesa о 2,5 cm v obvodu
15 cm, coz je pfekvapujicf hloubka fezu... Tyto hluboke spiralovite zafezy nemo-
hou byt pfiditany nidemu jindmu neS tomu, Se vrtak byl pod enormmm tlakem...
Nem to zvlastnf, ze na samem usvitu lidske civilizace, pfed vice nez 4500 lety,
meli staff Egypt’ane к dispozici песо, co vypadalo spis jako vrtacky prtimyslo-
veho veku, ktere jsou pod tlakem jedne nebo i vice tun schopne krajet tvrdy
kamen jako horky nuz maslo?
Petrie pro tuto hadanku nenasel zadne vysvetleni. Stejne tak nebyl schopen
vysvgtlit, jaky nastroj se uzfval к vyfezavani hieroglyfu do dioritovych nadob,
ktere nasel v Gize:
„Hieroglyfy jsou evidentne vyryty hrotem nejakeho nastroje. Nejsou vy-
skrabany ani vyhloubeny, ale projizdeji dioritem a zanechavaji drsne hrany
linky...“
Logicky uvazujiciho Petrieho to trapilo, protoze vedel, ze diorit je jednou
z nejtvrdsfch hornin na svete, mnohem tvrdsi nez zelezo. A pfitom tady, ve
starem Egypt£, se do dioritu rylo s neuvefitelnou snadnosti a pfesnosti az do-
sud neidentifikovanym nastrojem:
Vzhledem к tomu, Se linky jsou pouze 0,2 mm Sirokd, je jasnd, Se Spidka ryciho
nastroje musela byt tvrdsi neS kfemen, odolna natolik, aby se neroztnStila, a muse-
la mdfit snad jen 0,1 mm. Paralelnf linie jsou vyryty jen 0,85 mm od sebe.
Jinymi slovy si pfedstavoval nastroj se spickou jako jehla ostrou, mimofadne,
bezpfikladne tvrdosti, schopny snadno proniknout dioritem, ryt do neho a pfi-
tom odolat enormnimu tlaku, ktery je pfi takove operaci nutny. Jaky to byl
nastroj? Jakymi prostfedky se na nej vyvijel tlak? Jak se zvladala potfebna
pfesnost, aby bylo mozno hloubit paralelnf linie ve vzdalenosti jen 0,85 mili-
metru od sebe?
291
Cirkulami vrtaky s hroty posazenymi drahokamy, о nichz Petrie pfedpokla-
dal, ze se jich pfi hloubenf sarkofagu v Kralovske komofe muselo uzivat, je
jeste - pfi trose dobre vflle - mozne si pfedstavit. Ja jsem vsak zjistil, ze ucinit
totez s neznamym nastrojem schopnym 2500 let pf. n. 1. ryt hieroglyfy do
dioritu uz tak snadne neni - rozhodne tedy ne bez toho, ze by se vzala v uvahu
existence mnohem vyssf technicke urovne, nez egyptologove pfipousteji.
Krom toho - tech hieroglyffl a nadob z dioritu nebyla zadna zanedbatelna
hrstka. BShem svych cest po Egypte jsem si prohledl mnoho kamennych na-
dob - nektere z nich pochazely z predynastickych dob ktere byly zahadne
vyhloubeny z rflznych materialfl jako diorit, cedic, kfemenny krystal a meta-
morfdzni bfidlice.
Napfiklad vice nez 30 000 takovych nadob bylo nalezeno pod Dzoserovou
stupnovitou pyramidou v Sakkafe z obdobi Tfeti dynastie. To znamena, ze
musely byt pfinejmensfm tak stare jako sam Dzoser (pochazet z doby kolem
roku 2650 pf. n. 1.). Teoreticky mohly byt jeste starsi, protoze identicke nado-
by byly nalezeny take v predynastickych geologickych vrstvach z obdobi
4000 let pf. n. 1., a mozna z dob jeste dfivejsfch, protoze v Egypte byl od
nepameti zakofenen zvyk pfedavat cenene dedictvi z generace na generaci.
At’ uz byly ale vytvofeny v roce 2500 pf. n. 1., nebo 4000 pf. n. 1., nebo
dokonce jeste dfive, kamenne nadoby ze Stupnovite pyramidy jsou pozoru-
hodne svym zpracovanim, ktere bylo uskutecnSno nejakym dosud netusenym
(nebo pro nas zatfrn nepfedstavitelnym) nastrojem.
Proc nepfedstavitelnym? Protoze mnohe z techto nadob byly vysoke vazy
se stihlymi dlouhymi elegantnimi hrdly a nalevkovite rozsifenymi vnitfky
a casto mely vyhloubena ramena. Zadny az dosud vynalezeny nastroj neni
schopen vyfezat vazy do takovych tvarfl, protoze takovy nastroj by musel byt
sdostatek uzky, aby prosel hrdlem, a pfitom silny natolik (a spravneho tvaru),
aby vyhloubil ramena a okrouhly vnitfek. A jak mohl byt v techto vazach vy-
vinut dostatecny tlak smSrem vzhflru a ven proti stenam, aby se dosahlo tSchto
vysledkfl?
Vysoke vazy nebyly jedinymi zahadnymi nadobami, ktere byly zpod Dzo-
serovy pyramidy a z mnoha jinych archaickych mist vyzvednuty. Existovaly
monoliticke umy s kfehkymi omamentalnimi drzadly, ktere rytci nechali zvnejs-
ku pfipojene. Byly tu dalsi nadoby, opSt s mimofadnS uzkymi hrdly a s siroce
vyhloubenymi vnitfky bachratych tSl, otevfene nadoby, temSf mikroskopicke
fioly, a obcas se nalezl podivny pfedmet kruhoviteho tvaru vyfezany z meta-
morficke bfidlice s dovnitf stocenymi hranami tak tence zplostelymi, ze byly
temef prflhledne. Ve vsech pfipadech nejvic pfekvapuje pfesnost, s niz byly
vytvofeny vnitfky a vngjsky nadob, aby byly v souhlase - kfivka po kfivce -
s absolutne hladkym lestenym povrchem bez jakychkoli znamek po nastro-
jich.
292
Nenf znama zadna starovekym Egypt’anum pnstupna technika, s nfz by mohli
dosahnout takovych vysledkfl. Ani kdyby nejaky soudasny kamenfk pracoval
s nejlepsfmi wolfram-karbidovymi nastroji, nemohl by se jim vyrovnat. Proto
existuje nazor, ze ve starem Egypte byla к dispozici nejaka neznama a tajna
technika teto prace.
Ceremonial sarkofagu
Stal jsem v Kralovske komofe tvafi к zapadu - coz byla, u starych Egypt’anu
stejne jako u Mayu, svetova strana smrti, a zlehka polozil ruce na drsny okraj
zuloveho sarkofagu, о nemz egyptologove tvrdf, ze uchovaval Chufevovo telo.
Zfral jsem do jeho temnych hlubin, kam stezi dosahovala zaf slabeho elektric-
keho osvetleni komory, a uvidel vifici kotoucky zlateho prachu.
Byl to samozfejme jenom klam zpflsobeny svetlem a stinem, ale Kralovska
komora byla plna takovych pfeludfl. Vzpomnel jsem si, ze Napoleon Bona-
parte se tu behem sveho egyptskeho tazeni koncem osmnacteho stoleti zasta-
vil, aby tu о samote stravil noc. Pffstfho rana se odtud vynofil bledy a otfese-
ny, zfejme zazil пёсо, co ho do hloubi duse zasahlo, ale о cem nikdy potom
nemluvil.
Pokusil se snad spat v sarkofagu?
Impulsivne jsem vlezl do zulove truhly a polozil se na zada tvaff vzhflru,
nohama na jih a hlavou к severu.
Napoleon byl maly, takze se sem pohodlne vesel.Take ja jsem tu mel spoustu
mfsta. bezel tady take Chufev?
Uvolnil jsem se a snazil se nemyslet na moznost, ze by sem vesel nektery ze
strazcfl pyramidy a nasel mne v teto trapne a pravdёpodobnё nelegalni pozici.
S nadeji, ze aspon nekolik minut nebudu rusen, jsem slozil ruce na prsou
a vydaval ze sebe hluboky nepferusovany ton - песо, co uz jsem pfedtfm
zkusil na nekolika mfstech Kralovske komory. Pfi pokusech ve stfedu mfst-
nosti jsem si vsiml, ze steny a strop jaksi absorbujf zvuk, shromazd’ujf jej,
zesilujf a vrhajf ke тпё zpet, takze jsem cftil vracejfcf se vibrace v nohach, na
hlave a na pokozce.
V sarkofagu jsem cftil skoro stejny ucinek, i kdyz mnohokrat zesfleny
a zkoncentrovany. Bylo to jako kdybych byl v rezonancnf skfffice nejakeho
obra, ozvucenem hudebnfm nastroji, zkonstruovanem, aby vydaval naveky
jen jeden jediny rezonujfcf ton. Zvuk byl intenzivni a zneklidnujici. Pfedsta-
voval jsem si, jak vychazi z truhly, odrazf se od cervenych zulovych sten
a stropu Kralovske komory, pronika sevemf a jizni ventilacni sachtou ven
a rozprostira se nad gfzskou planinou jako nejaky zvukovy hfibovity mrak.
S temito ctizadostivymi pfedstavami v hlave a s ozvenou vlastniho hlubo-
keho hlasu v usfch, za zvuku, ktery pflsobil vibrace sarkofagu, jsem zavfel oci.
293
Kdyz jsem je po chvfli otevfel, naskytl se mi nepfijemny pohled: sest japon-
skych turistfl rflzneho vgku a pohlavi se shromazdilo kolem sarkofagu - dva
stali na vychodni strane, dva na zapadnl a po jednom na sevemi a na jiznf...
Vsichni vypadali pfekvapene. I ja jsem byl pfekvapen, ze je vidim. Vzhledem
к utokflm militantnich islamskych extremistfl nebyli nynf v Gfze temef zadnf
turiste, a tak jsem pfedpokladal, ze budu mft Kralovskou komoru pro sebe.
Co dela clovek v takove situaci?
S veskerou moznou dflstojnostf jsem vstal, usmal se a oprasil jsem se. Ja-
ponci ustoupili a ja jsem vylezl ze sarkofagu. S rozhodnym vzezfenfm, jako
bych takove veci delal docela bezne, jsem pfesel к mistu asi ve dvou tfetinach
severni steny Kralovske komory, kde byl otvor do koridoru egyptology nazy-
vaneho „ventilacni sachta“, a zacal ji podrobne prohlfzet.
Vedel jsem, ze sachta je dvacet centimetrfl siroka, tfiadvacet centimetrfl
vysoka a pfes sedesat metrfl dlouha a ze venku usti na stotfetf vrstve zdiva
pyramidy. Pravdepodobne to bylo spfs zamgrem, nez nahodou, ze jejf usti
smefovalo na cirkumpolarnf oblasti sevemfho nebe v uhlu 32°30/. To by pfed
2500 lety, v obdobf pyramid, znamenalo, ze mifila pffmo na horni kulminaci
Alfy Draconis, prominentnf hvezdy v souhvezdf Draka.
К me velke flleve Japonci rychle dokoncili prohlfdku Kralovske komory
a v pfedklonu odesli bez jedineho ohlednutf. Jakmile byli pryc, pfesel jsem na
druhou stranu mfstnosti, abych se podival na jiznf sachtu. Od te doby, co jsem
zde byl pfed nSkolika mesfci, se hrozne zmenila. Jejf ustf nynf obsahovalo
masivnf elektricke klimatizacm zaflzem, ktere sem instaloval Rudolf Ganten-
brink, ten, ktery nynf venoval svou pozomost Kralovnine komofe.
Vzhledem к tomu, ze egyptologove se spokojili s nazorem, ze sachty
v Kralovske komofe byly zbudovany kvflli ventilaci, nevideli nic spatneho
v tom, aby se к zefektivnenf tohoto ukolu uzilo moderm techniky.
Nebyly by vsak mnohem efektivnejsi horizontalm sachty misto sikmych,
pokud by jejich hlavnfm ucelem skutecne byla ventilace? Nebylo by pak mno-
hem snazsi je vybudovat? Nezda se pfilis pravdepodobne, ze by to, ze jiznf
sachta v Kralovske komofe miff na jiznf oblohu v uhlu 45°, mohlo byt pouhou
nahodou. Behem obdobf pyramid to bylo misto polednfkoveho prflchodu Zety
Orionis, nejnizsf ze tfi hvezd v Orionovg hvezdnem pasu — zamSfenf, jak jsem
mel pozdeji objevit, jez se ukazalo byt pro budouci prflzkum pyramidy rteoby-
cejne dfllezite.
Mistr her
Ted’, kdyz jsem mel zase komoru pro sebe, pfesel jsem к zapadnf stSne na
vzdalenejsf strane sarkofagu a obratil se tvafi к vychodu. Tato velka mfstnost
obsahovala nekonecne mnozstvi moznostf matematickych her. Napfiklad jejf
294
Na samem zacatku sve dynasticke historie zd6dil Egypt od svych neznamych
pfedchudcu тёгпу system. Podle t6chto starych тёг Cinf rozloha Kralovske komory
(10,40 x 5,20 m) ргезпё 20 x 10 „kralovskych loktu“, zatimco vy§ka 51ёп od podlahy
ke stropu cini 11,18 kralovskeho lokte. Semidiagonala podlahy (A - В) та 1акё ргезпё
11,18 kralovskeho lokte a muze byt pfenesena nahoru к bodu C, aby se potvrdila
vyska 51ёп. Ff je matematicky definovano jako5^-^-! ,
to се1ё lomeno dvёma, tj. 1,618. Je to nahoda, ze vzdalenost od bodu C
к bodu D (tj. vyska 51ёпу Kralovske komory plus polovina sifky podlahy) cini
16,18 kralovskeho lokte, a tak v 5оЬё obsahuje zakladni dislice//'.
vyska zaokrouhlena na 5,80 metru byla pfesne polovici delky diagonaly pod-
lahy, ktera mefila (zaokrouhleno) 11,60 metru. Krome toho, protoze Kralov-
ska komora byla dokonaly obdelnik 1 x 2, nebylo nemozne, ze si stavitele
pyramidy uvedomovali a chteli vyjadfit a ukazat „zlaty fez“. Znamy jako fee-
295
ke pi'smeno/z'je zlaty fez dalsfrn iracionalnim cislem stejne jako cislo it, ktere
nemflze byt vyfeseno aritmeticky. Jeho hodnota je ^$±1 , coz se rovna
1,61803. To se ukazalo byt „limitujfcf hodnotou pomeru mezi naslednymi
cisly ve Fibonacciho serii - serii cfsel zacinajici 0, 1, 1, 2, 3, 5, 8, 13 - v niz
je kazde cislo souctem pfedeslych dvou cfsel“.
Fi je take mozno zfskat schematicky rozdelenim usecky A - В v bode C
takovym zpflsobem, ze cela usecka A - В je к casti A - C ve stejnem pomeru
jako usecka A - С к usecce С - В. О teto proporci, ktera - jak se ukazalo - je
zvlaste harmonicka a pnjemna pro oko, se pfedpokladalo, ze byla objevena
pythagorejskymi Reky, ktefi ji zahmuli do athenskeho Parthenonu. Nemflze
byt absolutne zadnych pochyb, ze/z'bylo v Kralovske komofe ve Velke pyra-
mids v Gize znamo a demonstrovano jiz о 2000 let dfiv.
Pfedevsfm je nutno pochopit, jak dfllezite je pfedstavit si obdelnikovou
podlahu komory rozdelenou na dva imaginarm ctverce stejne velikosti, je-
jichz delka kazde strany ma hodnotu 1. Kdyby se kazdy z techto ctvercfl
rozdelil na dve casti, takze by vznikly dva nove obdelniky, a kdyby obdel-
nfk lezici nejbHze ke stfednf linii Kralovske komory byl otocen dolfl к za-
kladne, bod, kde by se jeho spicka dotkla zakladny, by byl fi, nebo 1,618
v pomeru к deice strany pflvodnfho ctverce. Alternativni zpflsob, jak zfskat
fi zabudovane rovnez v rozmerech Kralovske komory, je demonstrovan na-
hofe.
Egyptologove to vsechno povazuji za naprostou nahodu. Avsak stavitele
pyramid nedelali nic nahodou. At’ uz to byl kdokoli, nedokazal jsem si pfed-
stavit systematictejsi a matematicteji myslici lidi.
Pro jeden den jsem mel uz techto matematickych hratek dost. Kdyz jsem
odchazel z Kralovske komory, nemohl jsem si vsak nepfipomenout, ze lezf
v urovni padesate vrstvy zdiva Velke pyramidy, ve vysce temef padesati metrfl
nad zemi.
To znamena, jak Flinders Petrie udivene poznamenal, ze stavitelflm se po-
dafilo umistit ji ,,v rovine, kde byla polovina vertikalnf casti pyramidy, kde
plocha horizontalnf casti cinila polovinu zakladny, kde se diagonala od rohu
к rohu rovnala deice zakladny a kde se sffka jedne strany rovnala polovine
diagonaly zakladny*1.
Kdyz si tak sebejiste a efektivne pohrali s vice nez sesti miliony tun kamene
pfi vytvafeni galerii, komor, sachet a koridorfl vicemene podle libosti, kdyz
dosahli temef dokonale symetrie, temef dokonalych pravych uhlfl a temef do-
konaleho smefovanf к hlavnim svetovym stranam, nasli si jeste zahadnf stavi-
tele Velke pyramidy cas, aby s rozmery ohromneho monumentu pfedvedli jes-
te mnoho dalsich trikfl.
Proc pracovaly jejich mozky timto zpflsobem? Co se tim pokouseli sdelit
nebo uskutecnit? A proc po tolika tisiciletich po jeho vybudovani mel tento
296
monument temef magneticky vliv na tolik lidi z rflznych oborfl, kteri s nim
pfisli do styku?
Blizko neho lezela sfinga, a tak jsem se rozhodl davat ty hadanky jf...
39. kapitola
Misto zacatku
Giza, Egypt, 16. bfezna 1993, pul ctvrte odpoledne
Kdyz jsem opustil Velkou pyramidu, bylo odpoledne. Vracel jsem se cestou,
po ktere jsme se Santhou sli pfedesle noci, kdy jsme na pyramidu vysplhali.
Krdcel jsem smerem na vychod podel jejf severni steny, pak na jih podel jejf
vychodni steny, pfelezl jsem hromady sterku a starovekych hrobek, ktere jsou
v techto mfstech nekropole tesne nahromadeny, a vysel jsem na piskem po-
kryte vapencove podlozi gfzske planiny, ktera se к jihu a vychodu svazuje.
Na upatf tohoto mimeho svahu, asi pul kilometru od jihovychodnfho rohu
Velke pyramidy, lezi v prohlubni vytesane ve skale sfinga. Se svou temef dva-
cetimetrovou vyskou, delkou pfes tfiasedmdesat metru a s hlavou meffcf pfi-
blizne ctyfi metry dvacet na sifku je i pfi znacne toleranci nejvetsi - a take
nejznamejsf - sochou na svete:
ta socha s telem Ivim a hlavou dloveka,
se zrakem prazdnym jak slunce krutost odveka.1
Kdyz jsem pfichazel к sose ze severozapadu, pfekrocil jsem prastarou dlazde-
nou cestu, ktera spojovala Druhou pyramidu s takzvanym Chafreho Udolnfm
chramem, neobycejnou stavbou umistenou necelych dvacet metru na jih od
sfingy, na vychodnfm okraji nekropole v Gize.
О tomto chramu se lide domm'vajf, ze je mnohem stars! nez z dob faraona
Chafreho. Temef cele devatenacte stoleti se vedci shodovali v tom, ze byl
postaven ve vzdalene prehistorii a ze s architekturou dynastickeho Egypta nema
nic spolecneho. Tento nazor se ale zmenil, kdyz byly v okrsku chramu vyko-
pany Chafreho sochy. Vetsina byla znacne potlucena, ale jedna, ktera byla
nalezena hlavou dolu v hluboke dife v jednom pfedpokoji, byla temef nedo-
tdena. Byla v zivotnf velikosti, vytesana z cerneho, jako drahokam tvrdeho
dioritu, a zpodobiiovala tohoto faraona Ctvrte dynastie sediciho na trune
a hledfcfho s Ihostejnou vyrovnanostf do vecnosti.
298
V tomto bode jako bfitva ostre mysleni egyptologu utrpelo, avsak nakonec
se naslo brilantm fesenf: protoze v dolnfm chramu byly nalezeny sochy Cha-
freho, musel Udolni chram postavit Chafre. Flinders Petrie to shrnul takto:
„Fakt, ze jedine pamatky nalezene v chramu, ktere je mozno datovat, jsou
sochy Chafreho, dokazuje, ze chram pochazi z jeho doby. MySlenka, ze by si
byl faraon pfivlastnil chram z dffvejsf doby, je velice nepravdepodobna.“
Proc by mela byt nepravdepodobna?
Behem historic dynastickeho Egypta si mnoho faraonfl pfivlastnilo stavby
svych pfedchfldcfl a nekdy docela zamerne odstranili kartuse pflvodnich stavi-
telfl a nahradili je svymi vlastnimi. Neni zadny rozumny dflvod pfedpokladat,
ze Chafre by se byl zdrahal spojit svou osobu s Udolnim chramem, zvlaste
kdyz nebyl, jak si myslel, spojen s zadnym pfedeslym vladcem, ale s velkymi
,,bohy“, kteri podle starovekych Egypt’anfl ve vzdalene a myticke epose,
о ktere hovofi jako о Prvnim obdobf, pfinesli do nilskeho udoli civilizaci.
Chafre si tudiz mohl myslet, ze vztyfleni jeho krasnych soch v zivotni veli-
kosti na miste tak pradavne a tajemne moci -do m'zjak se zdd, zadnym zpuso-
bem nezasahoval — mu muze na vecnosti byt jen a jen к uzitku. A pokud byl
Udolni chram ze vsech bohfl spojovan prave s Osiridem a cilem kazdeho fa-
raona bylo, aby se к nemu v posmrtnem zivote smel pfipojit, pak se Chafreho
instalovani vlastnich soch coby silneho symbolickeho spojenf zda jeste po-
chopitelnejsi.
Chram obru
Kdyz jsem pfekrocil dlazdenou cestu, smer, ktery jsem si zvolil, abych dorazil
к Udolnimu chramu, mne vedl rumistem mezi ,,mastabami“, kde byli v pod-
zemnich hrobkach pohfbeni mene vyznamni notablove Ctvrte dynastie, pod
lavicim podobnymi kamennymi plosinami. (Mastaba je moderni arabske slo-
vo, ktere znamena lavici, z toho dflvodu tak byly hrobky nazvany.) Jak jsem
tak kracel podel jizni steny chramu, uvedomil jsem si, ze tato davnoveka stav-
ba je prave tak perfektne orientovana od severu к jihu jako Velka pyramida
(s chybou pouhych dvanacti minut).
Chram je ctvercovy, kazda strana men ctyficet pet metru. Byl vybudovan
ve svahu plosiny, ktera je na zapade vyssi nez na vychode. Nasledkem toho je
jeho zapadnf zed’ jen sest metrfl vysoka, zatfmco vychodnf stena se tyci do
vysky dvanacti metrfl.
Pfi pohledu z jihu dela chram dojem stavby ve tvaru klinu, podsadite
a mocne, spoflfvajici pevne na skalnatem podlozi. Pfi blizsi prohlidce vyslo
najevo, ze obsahuje nekolik charakteristickych rysfl, cizfch a pro moderni zrak
nevysvetlitelnych, ktere se vsak stejne tak cizf a nevysvetlitelne musely zdat
starovekym Egypt’anflm. Pro zacatek: chram postrada zevnitf i zvenci jakekoli
299
napisy nebo identifikujici znacky. V tomto ohledu, jak si ctenaf uvedomuje, se
Udolnf chram mflze srovnavat s dalsimi anonymmmi a opravdu dobove neza-
faditelnymi monumenty v Gize, vcetne pyramid (a take se zahadnou stavbou
v Abydu znamou jako Osireion, jiz se budeme zabyvat v pozdejsf kapitole),
ale jinak se nepodoba zadnemu typickemu a znamemu produktu umeni stare-
ho Egypta a jeho architektury, ktere byly vsechny naopak bohate dekorovane,
vyzdobene a popsane.
Dalsfm dfllezitym a neobvyklym rysem Udolnfho chramu bylo to, ze jeho
vnitfnf konstrukce byla vytvofena vyhradne z gigantickych vapencovych me-
galith Vetsina z nich mefila asi pet a pfll metru na delku, tfi metry na sffku
a asi dva a pfll metru na vysku a nektere byly jeste vetsi — devet metrfl dlouhe,
pfes tfi a pfll metru siroke a tfi metry vysoke. Kazdy z nich vazil asi 200 tun,
tedy vie nez jedna dieselova lokomotiva, a takovych kvadrfl byly pouzity stov-
ky.
Je na tom песо zahadneho?
Egyptologove jsou toho nazoru, ze neni, a ve skutecnosti se jen malo z nich
obtezovalo к tomu cokoli podotknout - krome velice povrchnfch poznamek,
tykajicfch se bud’ ohromujfcf velikosti techto kvadrfl, nebo problemu s jejich
ulozemm na misto. Jak jsme videli, monolity о vaze sedmdesati tun, kazdy asi
tak tezky jako sto osobnich aut, byly vyzdvizeny do urovne Kralovske komo-
ry ve Velke pyramide, aniz by to mezi bratrstvem egyptologfl vzbudilo nejaky
ohlas, takze nedostatek zvedavosti, pokud jde о tldolm chram, nem zas az tak
velkym pfekvapenfm. Velikost kvadrfl byla vsak opravdu mimofadna a zdalo
se, jako by patfily nejen do jine epochy, ale i do jine filozoficke discipliny - do
takove, jez odrazela zcela nesrozumitelnou estetiku a konstrukcnf nazor
a naznacovala skalu priorit naprosto odlisnych od nasich vlastmch. Proc na-
pfiklad trvat na uzitf techto nemotomych dvestetunovych monolith, kdyz kaz-
dy z nich bylo mozno snadno rozfezat na deset, dvacet, ctyficet nebo chcete-li
tfeba osmdesat mensfch kvadrfl, s nimiz by se manipulovalo neporovnatelne
snadneji? Ргоё si to delat tak obtfzne, kdyz stejneho vizualniho ucinku by bylo
mozno dosahnout s mnohem mens! namahou?
A jak vflbec stavitele Udolnfho chramu tyto kolosalm megality do vyse
vice nez dvanacti metrfl zvedali?
V soucasnosti existujf na svete jen dva do zeme zapustene jefaby, ktere jsou
schopne zvedat takovou vahu. Tyto obrovske industrializovane stroje s vyloz-
niky dosahujfcfmi 67 metrfl do vzduchu must mft protivahu 160 tun, aby se
nepfevazily. Pro jedine zdvizeni trva pffpravna doba sest tydnfl a vyzaduje
tym о dvaceti muzich.
Jinymi slovy, i modem! architekti, kteff majf к dispozici stroje vysoke tech-
nicke urovne, jimi mohou vahu dvou set tun zvednout jen s obtizemi. Neni
proto tak trochu pfekvapujfcfcf, ze stavitele v Gfze takove vahy zvedali bez-
ne?
300
Sfinga, Chram sfingy a Chafreho Udolm chrdm
Kdyz jsem pfistoupil bliz к hrozive se rysujfci jizni stene chramu, vsiml
jsem si u techto obrovitych vapencovych kvadrfl jeste neceho jineho: nejenze
byly komicky velike, ale aby byl temef nemozny ukol jeste komplikovanejsi,
byly vytesany a vsazeny jeden ke druhemu v mnohouhelnikovych skladacko-
vych vzorech podobnych tern, ktere byly pouzity v kyklopskych kamennych
stavbach v Sacsayhuamanu a Machu Picchu v Peru (viz Cast 2).
Dale jsem si v§iml, ze to vypadalo, jako by steny chramu byly staveny ve
dvou podlazich. Prvni podlazf, ktere bylo neporusene (i kdyz do hloubky ero-
dovane), sestavalo z tezkych dvestetunovych vapencovych kvadrfl. Na obou
jejich stranach byla fasada z ormtnute zuly, ktera byla celkem neporusena uvnitf
budovy, ale zvenku byla onrutka opadana. Pfi blizsim pohledu na nektere zby-
vajfci vnejsi obkladove desky se na mfstech, kde se oddelily od vnitfmch kva-
drfl, objevila zvlastni vec. Kdyz sem byly ve staroveku urmsteny, byly zadni
strany techto desek pfitesany tak, aby perfektne zapadly do jiz existujicich
hlubokych der a zubfl zpflsobenych na vapencovych kvadrech pocasim. To
dokazuje, ze vnitfni kvadry musely byt nekonecne dlouhou dobu vystaveny
vlivflm pocasi - jeste predtim, nez byly oblozeny zulou.
301
Pan Rosetau
Nyni jsem tedy dosel ke vchodu do Udolniho chramu, ktery byl situovan po-
bliz severmho konce asi tfinact metrfl vysoke vychodnf zdi. Tady jsem spatfil,
ze zulove oblozenf je stale je§te v perfektnfm stavu a ze sestava z velkych
desek, z nichz kazda vazila kolem sedmdesati az osmdesati tun a ktere chrani-
ly pod nimi lezici kvadry z vapence jako bmeni. Tento temny a impozantm
vchod zahrnoval vysoky uzky koridor bez stfechy, ktery vedl nejdfiv z vycho-
du na zapad, pak se v pravem uhlu obratil к jihu a vyustil do prostorneho
pfedpokoje. Prave tady byla na dne hluboke jamy nalezena Chafreho socha
hlavou dolfl, zfejme ritualne pohfbena.
Cely vnitfek pfedpokoje byl oblozen velkolepou skladackou z hladce vy-
lestenych zulovych desek, ktere pokracovaly po cele budove. Pfesne jako kva-
dry na nekterem vetsfrn a mnohem bizamejsim pfedinckem monumentu v Peru
obsahovaly mnohotvame, jemne opracovane uhly ve spojich, a vytvafely tak
komplexnf souhmny vzor. Zvlaste pozoruhodne bylo to, jak se nektere kvadry
doslova ,,obtacely“ kolem rohfl a s neuvefitelnou pfesnosti zapadaly do uhlfl
vytesanych v jinych kvadrech.
Z pfedpokoje jsem vesel do elegantnfho koridoru, ktery vedl zapadmm
smerem do prostorne sine ve tvaru pfsmene T. Kdyz jsem stanul na vrcholu
teflka, naskytl se mi pohled opet na zapad, na impozantm fadu monolitickych
sloupfl. Byly asi cty f i a pfll metru vysoke, na kazde strane mefily kolem jedno-
ho metru a podpfraly zulove tramy, ktere maji na kazde strane rovnez jeden
metr. Rada Sesti dalsich sloupfl, jez take podpfraly tramy, vedla podel severo-
jizni osy tecka. Celkove pflsobila stavba dojmem masivnf, ale rafinovane jed-
noduchosti.
К сети slouzila tato budova? Podle egyptologfl, kten ji pfipisuji Chafre-
mu, byl jejf ucel jasny. Byla urcena, jak fikaji, jako misto pro jiste ocistne
ritualy a pro ritualy znovuzrozeni, ktere vyzadoval pohfeb faraona. Stan Egyp-
t’ane sami v§ak nezanechali zadne napisy, ktere by to potvrzovaly. Naopak,
jedine psane svedectvf, ktere se nam dostalo do rukou, tvrdf, ze Udolni chram
nemohl (alespon pflvodne) mit s Chafrem nic spolecneho z toho prosteho dfl-
vodu, ze byl vybudovan davno pfedtfrn, nez Chafre vflbec zacal vladnout. Toto
psane svedectvf je na tzv. Inventami stele (o niz se hovofi v 35. kapitole), ktera
rovnez udava, ze i Velka pyramida a sfinga jsou mnohem stars!.
Inventami stela fika, ze Udolni chram stal jiz behem vlady Chafreho pfed-
chfldce Chufeva a jiz tehdy se vefilo, ze nepochazi z nedavne doby, ale ze je
to stavba z daleke minulosti. Krome toho je z kontextu jasne, ze chram po-
chazi z „Prvni doby“ a ze byl vybudovan ,,bohy“, ktefi se v te dobe usidlili
v nilskem udoli. Zcela explicitne se о chramu hovofilo jako о „Domu Usira
(Osirida), pana Rosetau.“ (Rosetau byl archaicky nazev pro gizske pohfe-
biste.)
302
Jak uvidime v Casti 7, byl Osiris v mnohem ohledu protejskem Virakoci a
Quetzalcoatla, kultivujicich bozstev And a Stfednf Ameriky. S nimi sdilel ne-
jen spolecne poslani, ale i rozsahle dedictvf spolednych symbolfl. Zda se tedy
byt zcela pfimefene, ze ,,dflm“ (nebo chcete-li svatyne nebo chram) takoveho
moudreho ucitele a zakonodarce byl postaven v Gize na dohled od Velke pyra-
midy a v bezprostfednim sousedstvi Velke sfingy.
Nekonecne, vzdalene, bajne davnoveka
Podle smemic Inventami stely, ktera udavala, ze sfinga lezf ,,na severozapad
od Domu Osiridova“, jsem se vydal к sevemimu konci zapadni zdi, ktera
v Udolnim chramu obklopovala sin ve tvaru T. Prosel jsem monolitickymi
dvefmi a vesel do dlouhe, alabastrem dlazdene chodby (take orientovane sme-
rem na severozapad), ktera posleze ustila na dolnim konci dlazdene cesty ve-
douci ke Druhe pyramide.
Z cesty jsem mel neruseny vyhled na sfingu stojici na sever ode mne. Byla
dlouha jako domovni blok, vysoka jako Sestiposchod’ova budova a obracena
presne na vychod, takze pfi obou rovnodennostech v roce hledela jeji tvaf
pfimo do vychazejiciho Slunce. S hlavou cloveka a telem Iva, schoulena, jako
by se po tisiciletich kamenneho spanku konecne chystala pohnout linymi udy,
byla vytesana z jedineho kusu vapence na miste, ktere nepochybne bylo nutno
pfedem peclive vyhledat. Zvlastni charakteristika mista, stejne jako to, ze
z neho byl vyhled do nilskeho udoli, spocivala v tom, ze tento geologicky
utvar obsahoval pahorek z tvrde skaly, ktery vycnival nejmene devet metru
nad rovinou vapencove vyvyseniny. Z pahorku byl vytesan krk a hlava sfingy,
zatimco dole byl velky obdelnik vapence oddelen od okolni skaly, aby vytvo-
fil telo. Stavitele toho docilili tim, ze kolem dokola vyhloubili pet a pfll metru
siroky a skoro osm metrfl hluboky pfikop, a tak vytvofili volne stojici obrovi-
tou sochu.
Prvni a pfetrvavajici dojem ze sfingy a jejiho ohrazeni je ten, ze je velice,
velice stara - nejenom nekolik tisicileti jako Ctvrta dynastie egyptskych farao-
nfl, ale ze je nekoneflne, vzdalene, bajne davnoveka. Так se take staff Egypt’a-
ne ve vsech dobach sve historie na tento monument divali a domnivali se, ze
stfezi „nadheme misto Pocatku casu“, jez meli v flcte jako zdroj „ohromne
magicke moci prostirajici se nad celym krajem“.
Jak jsme videli, tohle je v hrubych rysech poselstvf Inventami stely. A jeste
specificteji je to vyjadfeno v poselstvf „Stely sfingy“ , jez zde byla vztycena
kolem roku 1400 pf. n. 1. Tuthmosem IV., faraonem Osmnacte dynastie. Tato
zulova deska stale jeste stoji mezi pfednimi tlapami sfingy a udava, ze pfed
Tuthmosovou vladou byla sfinga az po krk zasypana piskem.Tuthmose ji osvo-
bodil, kdyz dal odklidit pisek a vztycil stelu, ktera pfipomina jeho dilo.
303
Behem poslednich 5000 let nedoslo na gizske planine к zadnym vyznam-
nym zmenam podnebf. Z toho vyplyva, ze behem celeho tohoto obdobf muse-
ly byt sfinga i pffkop soustavne zasypavany pfskem, stejne jako je tomu dnes
a jako tomu bylo pfedtfm, nez ji faraonTuthmose dal ocistit. Nedavna historic
ukazuje, ze kdyz se о odklfzenf pisku nikdo nestara, pffkop se mflze naplnit
velice rychle. V roce 1818 dal kapitan Caviglia kvflli svym vykopavkam pisek
odstranit, a uz v roce 1886 musel Gaston Maspero - kdyz sem pfisel, aby tu
opet kopal - dat pisek odklidit znovu. О tficet devet let pozdeji, v roce 1925,
pfsek opet sfingu zavalil, a dokud se Egyptska organizace pro pamatky znovu
neujala jeho odstranem a zrestaurovani sochy, byla sfinga zasypana az po krk.
Nemohlo by to nasvedcovat faktu, ze v dobe, kdy sfinga a jejf pffkop byly
vytesany, mohlo byt klima zcela odlisne? Jaky by melo smysl vytvofit tak
obrovskou sochu, pokud by mela byt zasypana a zmizet pod pohybujicfm se
pfskem vychodni Sahary? Protoze je vsak Sahara mlada poust’ a protoze zvlas-
te oblast Gfzy byla pfed 11 000 az 15 000 lety vlhka a relativne urodna, nebylo
by mozne vzit v uvahu jiny scenaf? Nebylo by mozne uvazovat о tom, ze
pffkop kolem sfingy byl vytesan v dobe tech vzdalenych zelenych tisfciletf,
kdy svrchnf pflda byla jeste zakotvena do skalnate planiny kofinky trav a kfo-
vin a misto, jez je nynf pousti vefine zasypavanou vetrem hnanym pfskem,
pfipommalo spfs zvlnene savany dnesm Keni a Tanzanie?
Za takovych kongenialnich klimatickych podmmek by se vytvofenf do zeme
zapusteneho monumentu, jako je sfinga, zdravemu rozumu nijak nepficilo.
Stavitele nemeli tehdy zadny dflvod pfedvidat pomale vysychanf planiny
a vytvofenf pouste, jez pozdeji nasledovalo.
Ano, je mozne si pfedstavit, ze sfinga mohla byt vytvofena v dobe, kdy
Giza byla jeste zelena - pfed davnymi a davnymi easy.
Jak uvidfme, tyto uvahy jsou pro modern! egyptology nepfijatelne, nicme-
ne i oni must pfipustit (cituji dr. Marka Lehnera, feditele projektu zmapovanf
Gfzy), ze „neni moznost, jak urflit staff sfingy, protoze je vytesana z pfirodnf
skaly“. Pfi nedostatku objektivnich testfl dr. Lehner fika, ze archeologove museli
„datovat veci podle kontextu“. Z kontextu vyplyva, ze gizska nekropole je
zname misto Ctvrte dynastie, a tudiz sfinga must ke Ctvrte dynastii patfit.
Takove zdflvodneni nebylo Lehnerovymi pfedchfldci v devatenactem stole -
tf povazovano za samozfejmost, ti byli naopak jednu dobu pfesvedeeni, ze
sfinga vznikla davno pfed Ctvrtou dynastii.
Ci je to vubec sfinga?
Ve sve knizeZdnik imperii, vydane v roce 1900, vyznamny francouzsky egyp-
tolog Gaston Maspero, ktery provedl zvlastm studium Stely sfingy vztycene
Tuthmosem IV, pise:
304
Stela sfingy ma na 13. fadku Chafreho kartus uprostfed mezery... To, jak vfeffm, je
poukaz na renovaci a uklid kolem sfingy provedeny za tohoto vladce a nasledkem
toho vfcemenS dukaz, ze sfinga byla zasypana piskem ul ЬёЬет vlady Chufeva
a jeho pfedchudcu...
Stejne vyznamny Auguste Mariette s tfm souhlasil, pfirozene proto, ze on byl
objevitelem Inventami stely, ktera, jak jsme videli, zcela samozfejme potvr-
zuje, ze sfinga stala na gfzske plosine davno pfed Chufevem. Take dalsf vedci
souhlasili - Brugsch, Petrie, Sayce a mnoho dalsich prvotffdnfch badatelu te
doby. Autofi cestopish jako John Ward tvrdili, ze „Velka sfinga musf byt neko-
necne stars! nez pyramidy*1. A jeste v roce 1904 vazeny kustod egyptskych
sbirek v Britskem muzeu, Wallis Budge, nevahal ucinit toto jednoznacne pro-
hlasenf:
Slavna sfinga v Gize je nejstarsf a nejkrasn£j§f sochou lva s lidskou hlavou. Tento
nadherny objekt existoval jiz v dobach Chafreho, stavitele Druhe pyramidy, a byl
s nejvStsi pravdSpodobnosti velmi stary jiz v teto rane dobS... Sfinga, jak se mys-
lelo, byla nSjakym zpusobem spojena s cizinci nebo s cizfm nabozenstvfm, jez se
datovalo z predynastickych dob.
V obdobf mezi zacatkem a koncem dvacateho stoleti se vsak nazory egyptolo-
gu, pokud jde о staff sfingy, dramaticky zmenily. Dnes neexistuje jediny egyp-
tolog, ktery by byl ochoten diskutovat, nebo dokonce vazne uvazovat о silene
a neodpovedne myslence, dffve obecne rozsi'fene, ze by sfinga mohla byt vy-
tvofena tisfce let pfed Chufevovou vladou.
Podle dr. Zahi Hawasse, napffklad, feditele Egyptske organizace pro pa-
matky v Gize a Sakkafe, se mnoho takovych teorif vynofilo a zase ,,vypafilo“,
protoze ,,my egyptologove mame solidni dukazy, ze sfinga pochazf z doby
Chafreho**.
Stejne tak archeolog z Kalifomske univerzity v Berkeley se tvafil neveffc-
ne, kdyz se setkal s nazorem, ze by sfinga mohla byt о tisfce let stars! nez sam
Chafre: „To je vylouceno. Lide v te oblasti nemeli potfebnou techniku, vladnf
instituce, a dokonce ani vflli vybudovat takovou sochu tisfce let pfed Chafreho
vladou.“
Kdyz jsem tedy zacal tuto zalezitost poprve prozkoumavat, pfedpokladal
jsem, jak tvrdil Hawass, ze musel byt nalezen nejaky novy, nezvratny dukaz,
ktery urcil identitu stavitele tohoto monumentu. Nicmene tomu tak nebylo.
Pro to, ze vytvofeni teto anonymnf, nepopsane a zahadne sfingy je nyni tak
troufale pfipisovano Chafremu, existuji pouze tfi „kontextove** duvody.
1. Na Stele sfingy vztycene Ththmosem IV. je na 13. radku kartus
Chafreho. Maspero uvedl dokonale rozumne vysvetlenf pfitomnosti
kartuse: Tuthmose sfingu zrestauroval a soucasne vzdal cest dffvejsfmu
305
restaurovani sfingy - tomu, ktere se odehralo za Ctvrte dynastie a ktere
provedl Chafre. Toto vysvetlenf, ktere vyslovuje nazor, ze sfinga musela
byt stara uz v Chafreho dobe, moderm egyptologove zavrhuji. Se svou
telepatickou dusevni spffznenosti se dojemne shodujf na tom, ze
Tuthmose umistil kartus na stelu jen proto, aby potvrdil, ze pflvodnim
stavitelem byl Chafre.
Protoze tam byla vzdycky jen tato jedina kartus a protoze text po jejfch
stranach chybel, uz kdyz byla stela vykopana, nem trochu pfedcasne
zaujfmat takova jednoznacna stanoviska? Co je to za vedu, ktera
pfipousti, aby pouha pntomnost kartuse faraona Ctvrte dynastie (na stele
vztycene faraonem Osmnacte dynastie) datovala jinak anonymnf
monument? Krome toho kartus opryskala a nemflze byt ani dokonale
prozkoumana...
2. Sousednf Udolni chram je rovnez pfipisovan Chafremu. Tento dflvod,
zakladajfcf se na sochach, ktere byly do chramu vneseny, je pfinejmensfm
chatmy. Presto si ziskal nadseny souhlas egyptologfl, kteff se postupne
rozhodli pfipsat Chafremu i sfingu - vzhledem к tomu, ze sfinga
a Udolni chram spolu zfejme nejak souvisejf.
3. Egyptologove se domnivaji, ze tvaf sfingy je podobna neporusene
sose Chafreho nalezene v jame v Udolnim chramu. To je vsak vec
nazoru. Ja sam jsem mezi temito dvema tvafemi nikdy zadnou podobnost
nevidel. Stejne tak neodhalili nic takoveho ani odbomfci z laboratofi
newyorske policie, kteff byli nedavno pfizvani, aby udelali srovnavacf
identikit sfingy a sochy (jak uvidime v Casti 7).
Celkem vzato, kdyz jsem tam tak toho pozdnfho odpoledne 16. bfezna 1993
stal a dival se, myslel jsem na to, ze jakekoli pfifcenf tohoto monumentu mflze
byt mylne - at’ uz ho na jedne strane pfipisujf Chafremu, nebo na druhe archi-
tektflm dosud nezname civilizace prehistoricky stare.2 Nezalezi na tom, jestli
je to trend tohoto mesfce ci snad tohoto stoleti, na strane egyptologfl nebo
jejich oponentfl, faktem je, ze oba scenafe jsou pfijatelne. Co potfebujeme, je
solidnf a jednoznacny dflkaz, ktery by celou zalezitost tak ci onak vyfesil.
CAST 7
PAN VECNOSTI
Egypt 2
40. kapitola
Zustala v Egypte jeste nejaka tajemstvi?
V podvecer 26. listopadu 1922 britsky archeolog Howard Carter spolu se svym
sponzorem lordem Camarvonem vnikli do hrobky mladiCkeho faraona Osm-
nacte dynastie, ktery vladl v Egypt6 od roku 1352 az do roku 1343 pf. n. 1.
Jmeno tohoto faraona, ktere se od te doby rozsffilo po celem svete, zneloTutan-
chamon.
О dve noci pozdeji, 28. listopadu, vnikl do ,,pokladnice“ hrobky. Byla zapl-
nena obrovskou zlatou schranou a byl z nf pffstup do dal§f komory. Zcela
neobvykle, ackoliv byla naplnena oslnujicim mnozstvim nadhemych artefak-
tu, nemela dvefe - jejf vchod hlfdala neobycejne zive vyhlfzejfci figurma boha
Anubise (Anupev) se sakali hlavou. S usima nastrazenyma se bflh choulil jako
pes s pfednfmi tlapami natazenymi na vfku pozlacene dfevene truhlice asi
metr dvacet dlouhe, necely metr vysoke а песо pfes pfll metru Siroke.
Egyptske muzeum, Kdhira, prosinec 1993
Dlouho a ti§e jsem Anubise pozoroval. Byl stale jeste usazen na truhlici, nynf
vsak uzavfene v zapraSene zasklene vitrinfl. Figurma byla vytvofena ze dfeva
potazeneho Stukou, cela byla pokryta бетой smolou a pak peclive vyzdobena
zlatem, alabastrem, vapencem, obsidianem a stffbrem - materialy, ktere byly
urceny pro zvlaStnf efekt, zejmena v oflich, jez se ostrazitS leskly a zneklidno-
valy svou intenzivni soustfedenou inteligencf. Soucasne take jeho dokonale
vymodelovana zebra a pruzne svalstvo vyzafovaly auru potlaflovane sily, ener-
gie a pflvabu.
Uchvacen silovym polem teto okultnf a mocne bytosti jsem si zive vzpomf-
nal na sv6tove myty о precesi, ktere jsem v pfedeSlem roce studoval. Psovite
postavy se mezi tSmito myty prochazely sem a tam zpflsobem, ktery obcas
v literamfm smyslu vypadal jako vymysleny. Zacal jsem pfemyslet о tom,
jestli symbolika psfl, vlkfl, sakalfl a dalsich nebyla pouzita гатётё davno
310
mrtvymi tvurci mytu, aby vedla zasvecence bludistem stop к tajnym poklad-
nicfrn ztracenych vedeckych znalosti.
Mezi nimi, jak jsem se domnfval, byl i mytus о Osiridovi. Bylo to mnohem
vic nez jen mytus, pffbeh byl zdramatizovan a ve starovSkem Egypte kazdo-
rocne uvaden jako hra-mysterium, jako literarm utvar se zapletkou, ktery se
pfedaval jako vzacna tradice jiz od prehistorickych dob. Tato tradice, jak jsme
videli v Casti 5, obsahovala hodnoty pro rychlost pohybu precese, jez byly tak
pfesne a konzistentni, ze je jen tezko bylo mozno pfipisovat nahode. Stejne
tak se nezdalo byt nahodou, ze sakalf buh obdrzel v dramatu ustfedm roli,
kdyz slouzil jako Osiridflv duchovm pruvodce na jeho ceste podsvStfm. Bylo
take lakave zamyslet se nad tfm, jestli ma nejaky vyznam fakt, ze ve staroveku
egyptsti knezi pfisuzovali Anubisovi funkci „strazce tajemstvi a posvatnych
spisfi44. Pod vyhloubenou hranou pozlacene truhlice, na nfz se nynf choulila
jeho postava, byl nalezen napis: „Zasvecen do tajemstvi14. Altemativni pfekla-
dy stejneho hieroglyfickeho textu se ruznily, takze jeden znel „Ten, ktery je
nad tajemstvimi44, pffpadne „Strazce tajemstvi44.
Ale zflstala v Egypte jeste nejaka tajemstvi?
Muze jeste, po vice nez sto let trvajicim archeologickem pruzkumu, vydat
pfsek teto starobyle zeme nejaka dalsf pfekvapem?
Bauvalovy hvezdy a Westovy kameny
V roce 1993 doslo к novemu pfekvapujicimu objevu, ktery ukazal, ze о sta-
rem Egypte je mozno se jest6 hodne dozvedet. Objevitel krom toho nebyl
zadny astigmaticky archeolog, ktery se propracovava prachem staleti, ale muz,
ktery byl na tomto poli amater. Jmenoval se Robert Bauval, byl to belgicky
stavebnf inzenyr se zajmem о astronomii, ktery pozoroval na obloze korelace,
jichz si experti ve svem zaujeti zemi pod svyma nohama vubec nevsimli.
Bauval uvidel toto: kdyz tfi hvezdy v pasu souhvezdi Orion prosly nad
poledmkem v Gize, nebyly na vysokem jiznim nebi v naprosto rovne fade.
Dve nizsi, Al Nitak a Al Nilam tvofily dokonalou diagonalu, ale tfetf hvezda,
Mintaka, byla posunuta vlevo od pozorovatele, to znamena smerem na vy-
chod.
Je zvlastnf (jak jsme videli v 36. kapitole), ze pfesne takove bylo umisteni
tff zahadnych pyramid na gfzske plani. Bauval si uvedomil, ze letecky pohled
na nekropoli v Gize by ukazal, ze Chufevova Velka pyramida zaujfma misto
Al Nitaku, Chafreho Druha pyramida misto Al Nilamu a Menkovreho Tfetf
pyramida je posunuta na vychod od diagonaly prochazejici dvema ostatmmi -
a tak zakoncuje to, co se zprvu zdalo byt rozsahlym hvezdnym diagramem.
Ale mely ho pyramidy v Gize opravdu zpodobnovat? Vedel jsem, ze Bau-
valova pozdejsf prace, ktera byla matematiky a astronomy nadsene pfijata,
311
Tri pyramidy v Gize proti tfem hvSzdam v pasu souhvSzdi Orion
312
jeho napadite tuSeni potvrdila. Jeho svedectvi - о nemz se podrobneji pise ve
49. kapitole - dokazovalo, ze tfi pyramidy jsou neuvefitelne pfesnou pozem-
skou mapou tfi hvezd Orionova hvezdneho pasu dokonale vyjadfujici uhly
mezi nimi a dokonce prostfednictvim svych vlastnich velikosti naznacuji in-
dividual^ velikost hvezd. A co vic, tato тара se prostirala dale na sever a na
jih a zahrnovala dalsi stavby na gizske planine - opSt s naprostou pfesnosti.
Nejvetsi pfekvapeni, ktere Bauvalovy astronomicke vypocty pfinesly, bylo
nasledujici: Pfestoze nektere aspekty Velke pyramidy se astronomicky vzta-
hovaly к dobe jejich vystavby, monumenty v Gize byly jako celek uspofadany
tak, aby poskytovaly obraz oblohy (jejiz vzezfeni se behem vekfl meni jako
vysledek precese rovnodennosti) ne jak vypadala za Ctvrte dynastie kolem
roku 2500 pf. n. 1., ale jak vypadala -pouze a jedine! - kolem roku 10 450 pf.
n. 1.
Pfijel jsem do Egypta, abych se s Robertem Bauvalem prosel po gizske
nekropoli a abych se ho vyptal na jeho teorii hvezdne korelace. Кготё toho
jsem s nim chtel pohovofit о jeho nazoru na to, jaka asi byla lidska spolecnost -
pokud to vubec lidska spolecnost byla -, ktera mohla mit technicke prostfed-
ky, aby pfesne zmefila vysku hvezd a vymyslela plan tak matematicky naroc-
ny jako byla gizska nekropole.
Chtel jsem se take setkat s jinym vedcem, ktery napadl ortodoxni chronolo-
gii starovekeho Egypta dobfe podlozenym tvrzenim, ze nalezl konkretni du-
kaz о rozvinute civilizaci v nilskem udoli jiz v roce 10 000 pf. n. 1., nebo
dokonce dfive. Stejne jako Bauvalovy astronomicke udaje, jeho dukaz tady
existoval odjakziva, to jen renomovani egyptologove si ho vflbec nepovsimli.
Muz, ktery ho pfedvedl vefejnosti, byl americky vedec Anthony West. Prohla-
sil, ze specialiste si ho nevsimli - ne snad proto, ze by se jim nepodafilo ho
najit, ale proto, ze ho nasli a spatne interpretovali. West se soustfedil na urcite
klicove stavby, zejmena na Velkou pyramidu, Udolni chrflm v Gize a mnohem
dal na jihu na tajemny Osireion v Abydu. ProhlaSoval, ze tyto pouStni monu-
menty vykazuji mnoho vSdecky podlozenych dflkazfl, ze jejich zvetrani zpfl-
sobila voda, coz je erozivni prvek, kteremu mohly byt v dostatecne mife vy-
staveny pouze behem vlhkeho a destiveho obdobi, ktere doprovazelo konec
posledni doby ledove kolem jedenacteho tisicileti pf. n. 1. Z faktu, ze zvetrani
zpflsobily „deStove srazky“, vyplyvalo, ze Osireion, sfinga a dalsi stavby mu-
sely byt zbudovany pfed rokem 10 000 pf. n. 1.
Britsky novinaf, zabyvajici se touto zalezitosti, shrnul flcinek jeho objevu
takto:
West se stal pro akademiky nejhorsi nodni mflrou, protoze tady pfisel nekdo
z йр!пё jineho oboru s dukladne promySlenou, dobfe prezentovanou a souvisle
popsanou teorii plnou udaju, kterou nemohou vyvratit, a tou jim naprosto neode-
313
кауапё podrazil nohy. Jak se tedy zachovajf? Ignorujf ji. Doufajf, ze se jaksi vytratf
sama od sebe... jenze ona se nevytracf.
Dflvod, proc se tato nova teorie za zadnych okolnostf nevytrati, prestoze ji
„kompetentnf egyptologove4' odmitli, je ten, ze se jf dostalo siroke podpory
z jineho vedeckeho oboru - od geologfl. Dr. Robert Schoch, profesor geologic
na Bostonske univerzite, sehral vyznacnou roli svym potvrzenfm Westovych
odhadfl skutecneho veku sfingy a jeho nazor podpofily temef tfi stovky vedcfl
stejnych kvalit na vyroflmm sjezdu Americke geologicke spolecnosti v roce
1992.
Od te doby, v6tsinou za zady vefejnosti, probfhala mezi geology a egypto-
logy rozhofcena diskuse. A pfestoze jen malo lidf krome Westa bylo pfiprave-
no to vyslovit, v teto diskusi slo о naprosty pfevrat v dosavadnfch nazorech na
vyvoj lidske civilizace.
Podle Westa se veci majf takto:
Tvrdf se nam, ze lidska civilizace je linearnf proces - ze vede od tupych jeskyn-
nfch lidf к nam, chytrym starym brachum s nasimi vodikovymi bombami a prouz-
kovanymi zubnfmi pastami. Ale dukaz, ze sfinga je о mnoho tisfc let starSf, nez si
archeologove myslf, a ze о mnoho tisfc let pfede § la dynasticky Egypt, znamena, ze
v nSjakem vzdalenem bodS historie musela existovat vysoce sofistikovana civili-
zace - pfesnS takova, jak nam tvrdf vSechny legendy.
Moje vlastnf cesty a mflj vyzkum behem pfedeslych £tyf let mi otevfely oci
к elektrizujfcf moznosti, ze ony legendy by mohly byt pravdive, a proto jsem
se vratil do Egypta, abych se setkal s Bauvalem a Western.1 Zapflsobilo na mne
hlubokym dojmem, jak se jejich odlisne vyzkumy shodly pfesvedfiive v tom,
co vypadalo jako astronomicke a geologicke otisky prstfl ztracene civilizace,
ktera mohla - ale take nemusela - vzejit v nilskem udolf. Uz v jedenactem
tisfciletf pf. n. 1. zde vsak byla pfftomna.
Jako sakal
Anubis, strazce tajemstvf, bflh pohfebnf komory, ten, kdo otvira mrtvym ces-
tu, prflvodce a spolecnfk Osiridflv...
Bylo kolem pate odpoledne, doba, kdy se muzeum zavira, a Santha pro-
hlasila, ze uz je se svymi fotografiemi podivne cerne fi gunny docela spoko-
jena. Dole pod nami strazci pfskali a tleskali rukama, jak se snazili vyhnat
poslednf navStevnfky ze salfl, ale nahofe ve druhem poschodf stolete budo-
vy, kde se prastary Anubis choulil na sve tisfce let trvajfcf hlfdce, bylo ticho
a klid.
314
Opustili jsme zasmusile muzeum a vstoupili na slunecnfm svitem zalite
rusne kahirske namesti Tahrir.
Anubis, upamatoval jsem se, sdflel sve povinnosti prflvodce dusi a strazce
tajnych spisfl s jinym bohem, ktery byl symbolizovan take sakalem a ktery se
jmenoval Upuaut, coz doslova znamenalo „Otevirac cest“. Oba tito psovitf
bozi byli od pradavna spojeni se starovekym mestem Abydos v Homfm Egyp-
te, jehoz pflvodni bflh Chenti-Amentiu (podivne pojmenovany jako „Nejpred-
nejSi ze Zapad’anfl“) byl take predstavovan jako clen deledi psovitych a ob-
vykle lezel na cernem praporu.
Byl nejaky smysl v neustalem opakovanf vsech techto mytickych psich sym-
bolfl spojenych v Abydu se slibem skrytych tajemstvi cekajicfch na objevenf?
Stalo za to pokusit se to zjistit, protoze tamejsi rozlehle ruiny zahmovaly take
stavbu znamou jako Osireion, о nfz Westflv geologicky prflzkum naznacoval,
ze by mohla byt mnohem stars!, nez si mysli archeologove. Krome toho jsem
uz byl s Western domluven, ze se s nim za ndkolik dni setkam v homoegypt-
skem meste Luxoru, necelych 200 kilometrfl na jih od Kahiry. Nez bych letel
z Kahiry do Luxoru, jak jsem pflvodne planoval, rozhodl jsem se jet po silnici
a cestou navStfvit Abydos a fadu jinych mist.
Na§ fidid Muhammad Walilli na nas dekal v podzemmm parkovisti pobliz
namesti Tahrir. Tento mohutny bodry muz vlastnil otludeneho bfleho peugeo-
ta, ktery normalne staval mezi jinymi taxiky pfed hotelem Mena v Gize. Be-
hem nekolika poslednich let, kdy jsme kvflli nasemu badani Kahiru Casto na-
vStevovali, jsme s nim uzavfeli pfatelstvi, takze pro nas ted’ pracoval, kdykoli
jsme byli v Egypte. Chvili jsme se handrkovali kvflli denni sazbe za dlouhou
cestu do Abydu a nazpatek. Muselo se vzit v uvahu mnoho veci, vdetnd faktu,
ze nektere oblasti, jimiz budeme projizdet, byly nedavno terdi teroristickych
utokfl islamskych militantnich extremistfl. Konednd jsme se dohodli na cend
a domluvili se, ze pfisti rano vyrazime na cestu.
41. kapitola
Mesto Slunce, komora sakala
Muhammad nas v nasem hotelu v Heliopoli vyzvedl v sest rano, kdyz byla
jeste skoro tma. U poulicniho stanku jsme vypili maly salek huste бете kavy
a pak uz jsme ujfzdeli na zapad po prasnych, jeste opustenych ulicfch к Nilu.
Pozadal jsem Muhammada, aby nas vezl pfes namesti Maidan al-Masallah,
kteremu vevodil jeden z nejstarsfch neporusenych egyptskych obelisku.1
Tento monolit z rflzove zuly pfes tficet metrfl vysoky dal vztycit faraon
Senuseret I. (1971-1928 pf. n. 1.) a podle odhadu mohl vazit kolem 350 tun.
Pflvodne stal jako jeden ze dvou u brany velkeho chramu Slunce v Heliopoli.
Od te doby, behem ctyf tisfc let, chram zcela zmizel, stejne jako druhy obelisk.
Ve skutecnosti zmizela cela staroveka Heliopolis pohlcena nescetnymi gene-
racemi obyvatel Kahiry kvflli svym krasne zdobenym kamenflm a pffmo ,,na-
servfrovanemu“ stavebnimu materialu.
Heliopolis (Mesto Slunce) je v Bibli zmineno pod jmenern On, ale v pfl-
vodnfm egyptskem jazyce bylo znamo jako Innu nebo Innu Mehret - coz zna-
mena ,,sloup“ pffpadne „sevemi sloup“. Byl to neobycejne posvatny okrsek
spojovany s podivnou skupinou deviti slunecnych a hvezdnych bohfl a v dobe,
kdy si ho Senuseret vybral jako misto pro svflj obelisk, byl jiz prastary. Spolu
s Gfzou a vzdalenym mestem na jihu nazyvanym Abydos se о Innu - Heliopo-
li - vefilo, ze byl soucasti prvni zeme - Prapahorku - ktera se vynofila z prvo-
pocatecnich vod v okamziku stvofeni - byla to zeme „Prvniho casu“, kdy
zacali bohove vladnout nad zemi.
Mistnf teologie spocivala na mytu stvofeni, lisicfm se mnozstvim unikat-
nich a zvlastnich rysfl. Podle nf byl na zacatku vesmir zaplnen temnou, vodo-
vitou nicotou, nazyvanou Nun. Z tohoto nehybneho kosmickeho oceanu (po-
pisovaneho jako „beztvary а бету tou nej6emejsi 6emotou te nej6emejsi noci“)
se vynofil pahrbek suche zeme, na nemz se materializoval Re, bflh Slunce ve
sve sebou vytvofene podobe jako Atum (nekdy byl zpodobnovan jako stary
vousaty muz opirajici se о hfll):
316
Obloha nebyla stvofena, zemg nebyla stvofena, ani d6ti zemfe a plazove nebyli
v tom mfstd stvoreni... Ja, Atum, jsem tu byl sam jediny... Nebyl tu nikdo, kdo by
se mnou pracoval...2
S vedomfm toho, ze je sam, tato pozehnana a nesmrtelna bytost stvofila dva
potomky, jeden byl Sov, bflh vzduchu a sucha, druha bylaTefnut, bohyne vlh-
kosti: Vrazil jsem svflj falus do vlastnf sevfene ruky. Sve semeno jsem vpustil
do dlane. Pak jsem je nalil do vlastnfch list. Vyprazdnil jsem se do formy
Sova, vymocil jsem se do formy Tefnut.
Pfes takovy nevabny vznik Sov a Tefnut (ktefi byli vzdycky popisovani
jako dvojcata a casto zobrazovani jako Ivi) dospeli, kopulovali a stvofili sve
vlastnf potomky: Geba, boha zeme, a Nut, bohyni oblohy. Ti dva se posleze
take milovali, a zplodili tak Osirida a Isis, Seta a Neftys. Так dokoncili Enne-
ad, spolecnost devfti bohfl z Heliopole. Rfka se, ze z techto devfti bohfl Re (tez
Atum-Re), Sov, Geb a Osiris vladli v Egypte jako kralove. Pak je nasledoval
Hor a konecne - po 3226 letech - bflh moudrosti Thoth s hlavou ibise.
Kdo byli tito lide - nebo stvoreni nebo bytosti ci bohove? Byli vyplodem
pfedstavivosti knezf, nebo byli symboly ci siframi? Byly pffbehy, ktere se
о nich vypravely, zivymi mytickymi vzpomfnkami na skutecne udalosti, ktere
se odehraly pfed tisfciletfmi? Nebo snad byly soucastf kodovaneho poselstvf
z pradavna, ktere se pfedavalo znovu a znovu behem vsech epoch - poselstvf,
ktere se teprve ted’ zacinalo pozvolna rozpletat a jemuz se teprve ted’ zacfnalo
alespon nepatme rozumet?
Takove pfedstavy vypadaji jako fantazie. Nicmene jsem nemohl zapome-
nout, ze z tradice pfesne stejne jako tato heliopoliska vznikl mytus о Osiridovi
a Iside, skryte poskytujfcf pfesny vypocet pro rychlost pohybu precese. Kro-
me toho knezf z Innu, ktefi meli odpovednost za stfezenf a ozivovanf takovych
tradic, byli po celem Egypte povestni svou moudrosti a vesteckymi schop-
nostmi, znalostmi astronomie, matematiky, architektury a kouzel. Byli take
proslulf tfm, ze vlastnili mocny a posvatny pfedmet zvany Benben.
Egypt’ane nazyvali Heliopolis ,,Innu“, sloup, protoze podle tradice byl Ben-
ben v davnych predynastickych dobach prave tady uchovavan na vrcholku
sloupu z hrube tesaneho kamene. Benben pry spadl z nebe. Nanestestf se ztra-
til jiz pfed tak dlouhou dobou, ze kdyz v roce 1971 pf. n. 1. Senuseret usedl na
trim, uz si nikdo nepamatoval, jak vlastne vypadal. V te dobe (za Dvanacte
dynastie) se vzpomfnalo jen to, ze mel tvar pyramidy, a tak se (spolu se slou-
pem, na kterem stal) stal prototypem tvaru vsech budoucfch obeliskfl. Nazev
Benben se potom daval vsem pyramidionflm, kamennym spidkam obvykle
umfstenym na vrcholku pyramidy. V symbolickem smyslu byl take uzce spo-
jovan pffmo s Atum-Reem, о nemz stare texty pravf: Stal ses vysokym na
vysinach. Vyrostl jsi vzhflru jako kamen Benben v dome Fenixe.
317
Dflm Fenixe je popis pflvodnfho chramu v Heliopoli, kde byl Benben pfe-
chovavan. Vyjadfoval fakt, ze tajemny pfedmet slouzil rovnez jako trvaly sym-
bol pro mytickeho fenixe, bozskeho ptaka Bennu, jehoz objevovanf a mizeni
bylo spojovano s nahlymi kosmickymi cykly a s destrukcf a znovuzrozenfm
vekfl svdta?
Spojenf a podobnosti
Kdyz jsme v pul sedme rano projfzdeli pfedmestimi Heliopole, zavfel jsem
oci a snazil jsem se pfedstavit si krajinu, jak mohla vypadat v myticke Prvnf
dobe pote, co se Ostrov stvoreni - prvopocatecnf pahorek Atum-Rea - vynofil
z vodnich zaplav Nunu. Bylo lakave spatfovat spojenf mezi touto pfedstavou
a andskymi tradicemi, ktere vypravely о tom, jak se bflh Virakoca po potopd,
jez znicila Zemi, vynofil z vod jezera Titicaca. Krome toho bylo nutno vzft v
uvahu, ze postava Osirida - vousatd postava, stejne jako VirakoCa
a Quetzalcoatl - je vzpominana jako ten, ktery mezi Egypt’any vymytil kani-
balismus, ktery je naucil obddlavat pfldu a chovat domacf zvffata a uvedl je do
takovych umeni jako je psanf, architektura a hudba.
Podobnosti mezi tradicemi Stareho a Noveho sveta se daly snadno poznat,
ale bylo tezke je interpretovat. Bylo mozne, ze to vsechno byla jen serie osid-
nych nahod. Na druhe strane bylo mozne, ze mohly pomoci odhalit otisky
prstfl pradavne a nezname globalni civilizace - otisky, ktere byly v zaklade
tytez, at’ uz se vyskytovaly v mytech Stfednf Ameriky, ve vysokych Andach
nebo v Egypte. Knezf z Heliopole ucili о stvofenf, ale kdo to naucil je? Obje-
vili se snad odnikud, nebo bylo spfs mozne, ze jejich doktrfna s celou svou
komplexnf symbolikou byla produktem dlouheho zdokonalovanf nabozenskych
idejf?
Pokud tomu tak bylo, kdy a kde se tyto ideje objevily?
Vzhledl jsem a zjistil, ze jsme nechali Heliopoli za zady a propletame se
rusnymi a pfeplnenymi ulicemi centra Kahiry. Pfejeli jsme na zapadnf bfeh
Nilu po Moste 6. ffjna a zanedlouho jsme byli v Gize. О patnact minut pozde-
ji, kdyz jsme nechali masivni teleso Velke pyramidy po sve prave strane, jsme
se obratili na jih na silnici vedouci do Homiho Egypta, ktera sledovala poled-
nikovy kurs nejdelsf feky sveta protekajici krajem s palmami a zelenymi poli.
Lemovala je nemilosrdna poust’, jejfz rudd pustiny se stale rozsifovaly.
Ideje kndzf z Heliopole ovlivnily kazdy aspekt nabozenskeho zivota ve sta-
rem Egypte, avSak vyvinuly se tyto ideje zde, nebo byly do nilskeho udoli
pfeneseny odjinud? Egyptske tradice davaly jednoznacnou odpoved’. Veskere
vedenf Heliopole bylo odkazem, prohlasovali Egypt’ane, a tento odkaz byl pfe-
dan lidstvu bohy.
318
Dar bohu?
Asi deset mil na jih od Velke pyramidy jsme odboCili na vedlejsi silnici, aby-
chom navstfvili nekropoli v Sakkafe. Na pokraji pouste vevodil cele nekropoli
sestistupnovy zikkurat, Stupnovita pyramida faraona Tfeti dynastie Dzosera.
Tento impozantni monument temef sedesat metrfl vysoky pochazel pfiblizne
z roku 2650 pf. n. 1. Stal na svem vlastnim prostoru ohrazeny elegantni zdi -
podle mineni archeologfl nejranejsi kamenna stavba, jiz lidstvo postavilo. Podle
tradice byl jejfm architektem legendami Imhotep, „Velikan kouzel“, vysoky
heliopolisky knez, jehoz dalsi tituly byly Mudrc, Kouzelnik, Astronom a Le-
kaf.
О Stupftovite pyramide a jejfm staviteli si toho jeste povime vic v dalsi
kapitole. Pfi teto pfilezitosti jsem vsak nejel do Sakkary, abych si ji prohledl.
Mym jedinym cilem bylo stravit nekolik okamzikfl v pohfebni komofe bhzke
pyramidy faraona Pate dynastie Unase, ktery vladl od roku 2356 do roku 2323
pf. n. 1. Steny teto komory, kterou jsem navstivil pfedtim jiz nekolikrat, byly
od podlahy ke stropu popsany temi nejstarsimi Texty pyramid, coz bylo mezi
napisy v hieroglyfech zcela mimofadne a podnecovalo to к zvlastnim napa-
dflm - byl to ostry kontrast к nemym nezdobenym interierflm pyramid Ctvrtc
dynastie v Gize.
Tento fenomen patfil vyhradne do Pate a Seste dynastie (2465-2152
pf. n. 1.). Texty pyramid byly posvatne napisy, jejichz Casti, jak se vefilo, byly
sestaveny heliopoliskymi knezimi koncem tfetiho tisicileti pf. n. 1. a dalsi Casti
byly ziskany a pfedany dal z predynastickych dob. A prave tyto Casti textfl,
ktere pochazely ze vzdalene a neproniknutelne minulosti, vzbudily mou zve-
davost, kdyz jsem je zaCal pfed nekolika mesici zkoumat. Pobavil mne - a
take trochu zaujal - podivny zpflsob, jakym byli francouzsti archeologove de-
vatenactCho stoleti ke skrytC komofe s Texty pyramid dovedeni pfimo mytolo-
gickym „OteviraCem cest“. Podle spolehlivych zprav se egyptsky pfedak do-
zirajici na vykopavkove prace v Sakkafe jednoho rana za usvitu probudil a
zjistil, ze se nachazi u sesute pyramidy a diva se do jasnych, ambrove zlutych
oCi osameleho poustniho sakala:
Bylo to, jako by se to zvife clovSku, ktery je pozoroval, vysmivalo... a vyzyvalo
zmaten6ho muze, aby je nasledoval. Pomalu slo к sevemi stdnd pyramidy, pak se
na okamzik zastavilo a nakonec zmizelo v dire ve st6nd. Omameny Arab se rozho-
dl jit za nim. Kdyz proklouzl uzkym otvorem a pak se plazil do temneho vnitfku
pyramidy, ocitl se zanedlouho v komofe. Kdyz zdvihl svfetlo, uvid£l, ze st£ny jsou
pokryte hieroglyfickymi napisy. Byly neobycejnS umdleckym a zrucnym zpflso-
bem vyryty do pevneho vapence a nakonec pfetfeny tyrkysem a zlatem.4
Dnes je hieroglyfy popsana komora pod zricenou Unasovou pyramidou pfistupna
319
Dzoserova
Stupnovita
pyramida
Unasova pyramida
Sakkara
dlouhou svazujfci se chodbou v sevemf st£n6, kterou francouzStf archeologove
vykopali brzy po predakovS pfekvapujfcim nalezu.
Tato komora sestava ze dvou obdelnikovych mistnosti rozdelenych zdi, v nfz
je nfzky vchod. Obe mistnosti majf stitovy strop pomalovany miliardami hvezd.
Z uzke chodby jsme se se Santhou vynofili v pfedklonu. Pak jsme vesli do
prvnf mistnosti a vchodem, ktery je spojoval, do druhe. Tohle vypadalo jako
prava pohrebnf komora s masivnfm cernym zulovym sarkofagem Unase na
zapadnf strane a s podivnymi vyroky Textfl pyramid kfiCfcfmi kolem dokola
ze vsech sten.
Protoze к nam mluvily pffmo (ani v hadankach, ani nematly matematickym
eskamoterstvim jako nezdobene steny Velke pyramidy), co nam to vlastne
sdelovaly? Vedel jsem, ze odpoved’ zavisi do velke miry na tom, jaky pfeklad
pouzijete, zejmena proto, ze jazyk Textfl pyramid obsahuje tolik archaickych
tvarfl a neznamych mytologickych narazek, ze vedci byli nuceni zaplnit meze-
ry ve svych vedomostech pouhym dohadovanfm se smyslu. Vseobecne se sou-
dilo, ze zesnuly R. O. Faulkner, profesor starovekd egyptstiny na Londynske
univerzite, podal nejsmerodatnejsf verzi.
320
Faulkner, jehoz preklady jsem studoval fadek po radku, napsal о textech, ze
se skladaji ,,z nejstarsiho souboru egyptske nabozenske a pohfebm literatury,
jez se do soucasne doby dochovala“, a dodal, ze „jsou ze vSech takovych sbi-
rek nejmene zkomolene a pro studenty egyptskeho nabozenstvf maji zasadm
vyznam“. Duvodem,-proc jsou texty tak dfllezite (a mnoho vedcfl s tfm sou-
hlasf) je to, ze jsou poslednim pfistupnym kanalem spojujfcfm relativne krat-
kou dobu minulosti, kterou si lidstvo pamatuje, s mnohem delsfm obdobfm,
na ktere zapomnelo: „Ne zcela jasne odhaluji zmizely svet mysleni a jazyka,
posledmho z nescetnych aeonfl, jimiz prehistoricky clovek prosel, nez konec-
ne vstoupil do historicke doby“.
S takovym postojem Ize jenom tezko nesouhlasit, texty opravdu odhaluji
zmizely svet. Ale co mne na tomto svete nejvic zajima, je moznost, ze mohl
byt obydlen nejen primitivnimi divochy - jak by clovek ve vzdalene prehisto-
rii ocekaval - ale paradoxne muzi a zenami, jejichz mysl byla osvicena vedec-
kym pochopenim kosmu. Celkovy obraz byl dvojznacny: vedle skuteCne pri-
mitivnich prvkfl skrytych v Textech pyramid, tu byly i vzne§enCj§i ideje.
Kdykoliv jsem se vsak ponofil do toho, co egyptologove nazyvaji „temi staro-
vCkymi zafikadly“, velice na mne zapflsobily podivne letme zablesky Cinnosti
vyssi inteligence, objevujici se za vrstvami nepochopeni, vypravejici о zkuse-
nostech, ktere prehistoricky Clovek nikdy nemohl mit, a vyjadfujici poznam-
ky, jez by nikdy nebyl schopen formulovat. Zkratka ucinek, jakym texty pflso-
bily prostfednictvim hieroglyffl, se rovnal ucinku Velke pyramidy skrze
architekturu. V obou pripadech tu dominoval pocit anachronismu - rozvinute-
ho technickeho procesu uziteho nebo popisovaneho v obdobi lidske historic,
kdy by se dalo pravem pfedpokladat, ze vflbec zadna technika nemohla existo-
vat...
42. kapitola
Anachronismy a zahady
Rozhledl jsem se po sedych stSnach Unasovy komory a pfeletl jsem zrakem
shora dolfl dlouhe sloupce hieroglyffl, z nichz seTexty pyramid skladaly. Byly
napsany v mrtvem jazyce. Avsak soustavne ujist’ovam, znovu a znovu opako-
vane v techto prastarych skladbach se tykalo zivota - vedneho zivota - ktere-
ho melo byt dosazeno faraonovym znovuzrozenfm jako hvezdy v souhvezdf
Orion. Jak si ctenaf jiste vzpomene z 19. kapitoly, kde jsme srovnavali egypt-
ske nabozenstvi s virou starovekeho Mexika, bylo zde nekolik vyroku, ktere
explicitne vyjadfovaly tento cil:
0, krali, tys tou Velkou hvSzdou, pruvodkym' Oriona, ktera s nfm cestuje po oblo-
ze... vychazfS na vychodS v prisluSnem obdobf, obnoven a omlazen v pffslusn£m
case...1
Pfestoze texty byly nepopiratelnS krasne, nebylo v techto myslenkach nic mi-
mofadneho a v zadnem pfipade nebylo mozne je pfipisovat lidem, о nichz
francouzsky archeolog Gaston Maspero prohlasil, ze „vzdycky byli napfll di-
vochy“.
Krome toho, protoze byl Maspero prvnim egyptologem, ktery vstoupil do
Unasovy pyramidy, byl povazovan - co se textfl tyfle - za velkou autoritu.
Nijak nepfekvapuje, ze jeho nazory zformovaly vsechny akademicke ohlasy
na tuto literaturu od doby, kdy v osmdesatych letech minuleho stoleti zacal
publikovat jejich pfeklady. Maspero - s pomoci sakala - objevil svetu Texty
pyramid. Proto pozdeji jeho zvlastni zaujatost vflci minulosti fungovala jako
filtr znalosti a nedovolila rflzne interpretace neprflhlednych nebo zahadnych
vyrokfl v textech. To mi pfipadalo pfinejmensim nest’astne. Znamenalo to, ze
pfes vsechny technicke a vedecke hadanky, jez poskytla Velka pyramida
v Gize, vedci veSkere naznaky v nekterych neobycejnych pasazich textfl igno-
rovali.
lyto podezfele pasaze vypadaly jako pokusy vyjadfit komplexnf technicke
a vedecke pfedstavy ve zcela nepfimerenem stylu. Mozna ze to byla nahoda,
322
ale vysledek pfipominal to, co by vzniklo, kdybychom se pokusili pfelozit
Einsteinovu teorii relativity do chaucerovske anglictiny nebo popsat nadzvu-
kove letadlo slovnfkem stfedoveke nCmciny.
Rozbite predstavy о ztracene technice?
Vezmete si napfiklad zvlastni vybaveni игёепё pro faraonovu potfebu na ceste
к vecnemu mistu odpocinku mezi hvezdami:
Bohove, kteff jsou na nebesich, jsou к tob£ pfivedeni, bohove, kteff jsou na zemi,
se и tebe shromazd’ujf, sve dlane slozf pod tebe, utvoff pro tebe zebfik, abys mohl
vystoupit na nebesa, dvefe oblohy se pro tebe otevfou, dvefe hv£zdn£ nebeske
bane pro tebe budou dokofan...2
Na nebesa vystupujici faraon byl ztotozftovan s Osiridem a Casto byl jako
takovy i oznaCovan. A Osiris sam, jak jsme videli, byl Casto spojovan se sou-
hvezdim Orion. Osiris-Orion mel byt prvnim, kdo po velkem zebfiku vytvofe-
nem bohy vystoupil. Nekolik dalsich vyroku v nas pak nenecha zadnych po-
chyb, ze tento zebfik nevedl ze Zeme nahoru na oblohu, nybrz naopak dolu
z oblohy na Zemi. Byl popisovan jako provazovy zebfik a vCfilo se, ze visel
z „kovove desky“ pfipevnene к nebi.
Marne tady snad co delat s bizamimi pfedstavami polocivilizovanych kne-
zi? Nebo by mohlo pro takove narazky existovat i jine vysvetleni?
V jednom vyroku se pravi: „Kral je plamen pohybujici se pfed vetrem na
konec oblohy a na konec Zeme... Kral cestuje vzduchem a pfekraCuje Zemi...
dostane se mu zpflsobu, jak vystoupit na nebesa...“
Jiny vyrok pfechazi do dialogu a prohlaSuje: „Ach ty, jehoz videni je
v obliCeji a jehoz videni je nazad jeho hlavy, pfines mi to!“
„Jaky ze pfevozni Clun to ma byt pfinesen?“
„Pfines mi to, co leta a co se vznasi!“
Ve vyroku, ktery zfejme pronasi krai, se svefuje: „Ja jsem ten, ktery unikl
od stoCeneho hada, ja jsem vystoupil vzhuru ve vybuchu ohnC, ja jsem se
obratil. Dve oblohy jdou ke mne.“
A v dalsim vyroku je obsazena otazka: „Jak muze krai vzlCtnout?“
A odpoved’? „Bude ti pfinesen korab hnw (slovo kurzivou je nepfelozitel-
ne) a... (text chybi) ptak hn (slovo je opet nepfelozitelne). Tim vyletis vzhu-
ru... budes letat a vznaset se.“
Take jine pasaze staly za dukladnejSi prozkoumani, nez se jim dostalo od
vedcu. Tady je nekolik pfikladu:
6, muj otce, velky krali, otvor v окпё oblohy je pro tebe otevfen.
Dvefe oblohy se ti na obzoru otvfrajf, bohov6 se radujf, ze se s tebou setkavaji...
323
Nechf sedavaS na sv6m zeleznem trunu jako ten Velky, co sfdlf v Heliopoli.
(5, krdli, nechf vystoupfs vzhuru... nebe se к tobd todi, 7етё se na tebe tfese,
nepomfjejicf hvfezdy se tfe obavaji. Ja jsem pfiSel к vam, 6, vy, jejichz truny jsou
skryty, abych vas mohl na nebi obejmout...
Zem£ mluvf, brana boha Zem6 je otevfena, Gebovy dvefe jsou pro tebe dokofan...
Nechf se pohneS к obloze na svem zeleznem trflnu.
0, muj otde krali, takovy je tvuj odchod jako boha, tvoje cesta jako bozske bytos-
ti... stojfS v konklavach obzoru... a sedfS na Zeleznem trunu, nad nfmz bohov6
zasnou..?
Neustale poukazovani na zelezo, i kdyz se dale snadno pfehlednout, matlo.
Vedel jsem, ze zelezo bylo ve starovekem Egypte vzacnym kovem, zvlaste
v dobe pyramid, kdy - jak se pfedpoklada - existovalo pouze ve forme meteo-
ritu. Presto tady, v Textech pyramid, byl nadbytek zelezneho bohatstvi: zelez-
ne desky na obloze, zelezne truny, jinde zas zelezne zezlo a dokonce i zelezne
kosti pro krale.
Ve starovekem egyptskem jazyce se zelezo nazyvalo bja, coz znamena do-
slova „nebesky kov“ nebo take „bozsky kov“. Znalost zeleza byla tedy pova-
zovana za dalsf dar bohfl...
Pokladnice ztraceneho vedeni?
Jake dalsf otisky prstu mohli bohove v Textech pyramid zanechat?4
Pfi item jsem tu a tam pfichazel mezi temi nejarchaictejSfmi vyroky na
nekolik metafor, о kterych jsem mel dojem, ze se vztahujf к pasazi о obdobtch
precesniho casu. Tyto metafory vynikaly mezi okolmm materialem, protoze
byly vyjadfeny mne jasnou a znamou terminologif: vedeckym archaickym ja-
zykem identifikovanym Santillanou a von Dechendovou v Hamletove mlyne.
Ctenaf si vzpomene, ze kosmicky „diagram11 ctyf podper oblohy byl jed-
nfm ze standardnich myslenkovych pomucek pouzfvanych v tomto starem ja-
zyce. Jeho uflel byl v tom, ze pomahal vizualizovat ctyfi imaginamf pasy vy-
tvofene jako ohraniceni, podepfenf a definovani precesniho svetoveho vSku.
Byly to vlastne - jak je astronomove nazyvaji - rovnodennostnf a slunovra-
tove kolury, ktere se jakoby obloukem pnuly z nebeskeho sevemiho pdlu
a oznacovaly Ctyfi souhvezdi, pfed nimiz v periodach о 2160 letech, vychazi
Slunce shodnS pfi jamf a podzimnf rovnodennosti a pfi zimnim a letnfm slu-
novratu.
Zdalo se, jako by Texty pyramid obsahovaly hned nekolik verzf tohoto dia-
grams Krome toho - jak to v pfipade prehistorickych mytfl, ktere pfedavajf
urcite astronomicke udaje, byva pravidlem - symbolika precese je uzce pro-
pletena s divokymi obrazy destrukce Zeme, jako by se tfm chtelo naznacit, ze
324
„zastavenf nebeskeho mlyna“ - coz neni nic jineho nez pfechod z jednoho
zverokruhoveho obdobf do druheho (kazdych 2160 let), mflze za zlovestnych
okolnostf mft katastrofalni dopad na pozemske udalosti.
Так se tedy ffkalo, ze Atum-Re, buh, ktery stvoril sam sebe, byl puvodne
kralem bohfl i lidf, ale lidstvo proti jeho vlade intrikovalo, protoze zaflal star-
nout, jeho kosti se staly stffbrem, jeho maso zlatem a jeho vlasy (jako) lapis
lazuli.5
Kdyz videl, co se deje, stamoucf bflh Slunce (ktery pripomina Tonatiuha,
krvave Pate Slunce Aztekfl) se rozhodl potrestat vzpouru tfm, ze zabije vetsinu
lidske rasy. Prostfedek zkazy, ktery pouzil, byl nekdy symbolizovan zuffcf
Ivicf brodici se v krvi, nekdy zase straslivou bohynf Sachmet se Ivi hlavou,
ktera ,,ze sebe chrlila ohen“ a nicila lidstvo v extatickem zachvatu vrazdgni.
Hrflzna zkaza pokracovala pak v nezmensene mffe jeste dlouhou dobu. Po-
tom копеёпё Re zasahl a zachranil zivoty ,,zbytku“ pfedkfl dnesnfho lidstva.
Jeho zasah vzal na sebe podobu zaplavy, kterou Ivice zfznive vychlemtala
a pak usnula. Kdyz se vzbudila, uz se jf nechtelo pokracovat ve zkaze a na
zpustoseny svet se snesl mfr.
Mezitfrn bflh Re rozhodl, ze opusti to, co zbylo z lidstva, jez stvoril: „Jak
ziju, je moje srdce znaveno pobyvanfm s lidmi. Zabil jsem je (skoro) do po-
slednfho, a tak mne ten (nevyznamny) zbytek uz nezajfrna...“
Bflh Slunce se pak vznesl к obloze na zadech bohyne oblohy Nut, ktera se
zmenila v kravu. Zanedlouho - v analogii ke ,,stromu-naprave“, ktery se ,,ko-
mfhal“ v Amlodhiho divoce krouzfcfm пйупё - se кгауё zacala toCit hlava,
zacala se tfast а chvet, protoze byla tak vysoko nad zemi. Kdyz si bohu Re
zacala na tuto nebezpecnou situaci stezovat, naffdil: „Necht’ se mflj syn Sov
postavf pod Nut, aby pro mne hlidal nebeske podpёry, ktere existujf za sou-
mraku. Drz ji nad svou hlavou a udrz ji tam.“ Jakmile Sov zaujal misto pod
kravou a pfidrzel jejf 1ё1о „nebe nahofe а гетё dole zacaly existovat“. V teze
chvfli „ctyfi nohy kravy“ - jak pf§e egyptolog Wallis Budge ve sve klasicke
studii Bohove Egyptanu - se staly ctyfmi podpёrami nebe a ctyfmi 8Уё1оуупп
stranami.
Jako уёгёта vёdcй Budge pochopiteW pfedpokladal, ze ,,strany“ тё1у podle
starovekych egyptskych tradic рп8пё pozemsky vyznam a ze ,,nebem“ se ne-
гогитё1о nic jineho nez obloha nad nasimi hlavami. Povazoval za jiste, ze
smysl metafory spoci'val v tom, abychom si pfedstavili ctyfi nohy kravy umfs-
1ёпё na dtyfech bodech kompasu - na severu, jihu, zapadu a vychodu. Domm-
val se гоупёг - a je^ dnes by s nfm jen malo egyptologfl nesouhlasilo - ze
prostomyslni knezf z Heliopole вкШеспё vSfili, ze obloha ma ctyfi rohy, ktere
jsou podpirany ctyfma nohama, a ze Sov, „nebesky nosicpar excellence", stal
пеЬптё jako sloup ve stfedu cele teto konstrukce.
Ve 5Уёйе Santillanovych a von Dechendove nalezfl vsak Sov a Ctyfi nohy
nebeske kravy vypadajf spis jako slozky archaickeho vёdeckёho symbolu zob-
325
razujici ramec precesnfho svetoveho veku - polamf osu (Sov) a kolury (Ctyfi
nohy neboli „podpery**, ktere oznacuji hlavm body rovnodennosti a slunovra-
tu v rocnfm okruhu Slunce).
Krome toho je lakave spekulovat о tom, ktere svetove obdobi tady melo byt
ohlaseno...
Vzhledem ke krave by to mohl byt vek Byka, pfestoze Egypt’ane - jako
kazdy jiny - pochopitelne rozdfl mezi bykem a kravou znali. Avsak mnohem
pravdepodobnejsi soupef- v kazdem pffpade na Ciste symbolicke pflde - bude
vek Lva, pfiblizne od roku 10 970 do roku 8810 pf. n. 1. Existuje pro to dobry
dflvod, protoze Sachmet, zprostfedkovatelka zkazy lidstva byla vzezfenfm Ivice.
Jaky by byl lepsi zpflsob symbolizovat rozboufene zrozenf noveho veku lid-
stva ve znameni Lva, nez ukazat jeho posla jako besnicfho lva, zvlaste proto,
ze vek Lva se shodoval s dravym tanim posledm doby ledove, behem nehoz
po cele Zemi nahle a nasilne vyhynul velky pocet zvffecich druhu. Lidstvo
pfezilo obrovske zaplavy, zemetfeseni a rychle zmeny klimatu, ale pravdepo-
dobne ve velmi zmensenem poctu a v omezenych pomerech.
Druzina Slunce a obyvatel Sfria
Samozfejme ze schopnost poznat svetova precesnf obdobi a pak je definovat
v mytech naznaCuje, ze starovecf Egypt’ane museli mft lepsf observacnf astro-
nomii a vyspelejsf pochopenf mechaniky slunecnf soustavy, nez se u lidf ve
staroveku pfedpoklada. Neni pochyb, ze znalosti takovCho kalibru, pokud vu-
bec existovaly, by byly starymi Egypt’any vysoce ceneny a ze by je vskrytu
pfedavali z generace na generaci. Patfilo by to mezi nejvyssf tajemstvi, ktera
by knezska elita Heliopole peclive uchovavala a ktera by byla pfedavana dal
hlavne ustnfmi a iniciacnimi tradicemi.6Apokud si nejakym zpusobem nasla
cestu do Textfl pyramid, pak neni nijak nepravdepodobne, ze by jejich forma
byla zahalena do metafor a alegorii.
Kracel jsem pomalu po prachem pokryte podlaze Unasovy pohfebnf komo-
ry a v tizivem tichu, ktere viselo ve vzduchu, jsem si prohlfzel vybledle modre
a zlate napisy. V kodovane feci, ktera vznikla nekolik tisfciletf pfed Koperni-
kem a Galileem se nektere pasaze na techto stenach zdaly nabizet klic ke sku-
tecne heliocentricke povaze slunecnf soustavy.
Napfiklad tu bylo popisovano, jak buh Slunce Re sedi na svem zeleznem
trflnu obklopen mene vyznamnymi bohy, kteff kolem nej neustale krouzf,
a о nichz se fika, ze jsou ,,v jeho druzine**. Podobne byl v jedne pasazi faraon
vyzvan, aby „stal na hlave dvou polovin oblohy a vazil slova bohfl, tech sta-
rych, kteff krouzf kolem Rea“.
Pokud ,,ti staff* a ti „krouzici bohove** kolem Rea meli byt soucasti termi-
nologie tykajfcf se planet nasi sluneCnf soustavy, museli by pflvodni autofi
326
Textfl pyramid mit prfstup к nejakym pozoruhodne vyspelym astronomickym
udajflm. Museli by vedet, ze se Zeme a planety otacejf kolem Slunce, a ne
naopak. Problem spoCiva v tom, ze se tvrdosfjne pfedpoklada, ze staff Egypt’a-
ne v zadnem stadiu sve historie, ani jejich nasledovnici Rekove, ani Evropane
az do renesance nemeli к dispozici kosmologicke udaje, ktere by se pfiblizo-
valy temto hodnotam. Jak tedy mflze byt vysvetlena jejich pfitomnost v tex-
tech, ktere vznikly na usvitu egyptske civilizace?
Dalsf (a mozna souvisejfcf) tajemstvi se tyka hvezdy Sirius, kterou Egypt’a-
ne ztotoznovali s Isis, sestrou a soucasne choti Osiridovou a matkou Hora.
V pasazi adresovane Osiridovi se pravf:
Tvoje sestra Isis pf iSla za tebou radujfc se ve sve lasce к юЬё. Tys ji posadil na
sebe, tvoje latka vnikla do nf a ona narostla ditetem jako hvfizda Sept (Sirius, Psi
hvSzda). Hor-Sept vysel z tebe ve tvaru Hora, obyvatele Septu.
Tato pasaz mflze byt interpretovana rflzne. Mne ale zaujal jasny naznak, ze na
Stria by se melo pohlfzet jako na dualni entitu, urcitym zpflsobem srovnatel-
nou se zenou „narostlou dftetem“. Krome toho po narozeni (nebo vyjitf) toho-
to ditete se v textu zvlaste poukazuje na to, ze Hor zflstal nadale „obyvatelem
Septu“, coz zfejme naznacuje, ze setrval pobliz sve matky.
Sirius je neobycejna hvezda. Jiskffcf svetelny bod, v zimnfch mesfcfch dob-
fe pozorovatelny na nocnf obloze sevemf polokoule, ma binarni hvezdny sy-
stem. To znamena, ze je - jak Texty pyramid naznacuji - skuteCne „dualni
entitou“. Hlavnf slozka, Sirius A je to, co vidime, na druhe strane Sirius B,
trpasliCf hvezda, ktera krouzf kolem Stria A, je prostemu oku absolutne nevi-
ditelna. О jejf existenci zapadnf veda nevedela az do roku 1862, kdy jej ame-
ricky astronom Alvin Clark uvidel nejvetsim a nejdokonalejSi'm dalekohle-
dem te doby. Jak mohli autofi Textfl pyramid ziskat informaci, ze Sirius jsou
ve skuteflnosti dve hvezdy?
V Tajemstvi Siria, vyznamne knize vydane v roce 1976, americky autor
Robert Temple nabizf na tuto otazku zvlastm odpoved’. Jeho studie se soustfe-
d’uje na tradicnf nabozenstvf kmene Dogonfl v zapadnf Africe - nabozenstvf,
v nemz je binarni charakter Siria explicitne popsan a v nemz se - pro dobu
obezne drahy Siria В kolem SfriaA-objevuje dokonce spravny udaj padesati
let. Temple spravne tvrdf, ze tato pokrokova informace к Dogonflm dospela
od starych Egypt’anfl procesem kulturnfho pronikanf a ze ke starym Egypt’a-
nflm bychom se meli obratit i pro odpoved’ na tajemstvi Siria. Take dovozoval,
ze staff Egypt’ane nemohli tuto informaci ziskat jinak nez od inteligentnich
bytosti pochazejicich z oblasti Siria.
Stejne jako Temple, i ja jsem se zacal domnfvat, ze vyspelejsf a sofistikova-
nejsi prvky egyptske vedy davaly smysl jen tehdy, kdyz byly chapany jako
soucasti dedictvf. Na rozdfl od Templea jsem ja zadny nalehavy dflvod pfipi-
sovat toto dedictvf mimozemst’anflm nevidel. Podle mne mimofadnou znalost
327
hvezd, kterou meli heliopolisti knezi, bylo mozno vysvetlovat spis jako odkaz
ztracene lidske civilizace, ktera proti proudu historic dosahla vysokych tech-
nickych znalostf jiz v davne minulosti. Mel jsem dojem, ze sestrojem pnstroje
schopneho vypatrat hvezdu Sirius B, by pro vynalezavost neznamych objevi-
telfl a vedcfl, kteri byli pflvodci pozoruhodnych map prehistorickeho sveta,
о nichz se hovori v Casti 1, nebylo nic obtfzneho. A jsem si temef jist, ze ti
neznami astronomove a CasomefiCi, ktefi odkazali pfistim generacim starych
Mayfl kalendaf pfekvapujfcf slozitosti, s udaji о pohybu nebeskych teles, kte-
ry mohl byt pouze vysledkem po tisfcileti pfesne zaznamenavanych pozoro-
vani, by se podobneho ukolu ani nijak zvlast’ neobavali. Stejne tak snadnost,
s jakou zachazeli s velkymi cisly, coz by spis prisluselo slozite, technicky
vyspele spolecnosti, nez lidem z ,,primitivnich“ stfedoamerickych kralovstvi,
se zdala jejich existenci potvrzovat.
Miliony let a pohyby hvezd
Velka Cisla se take objevuji v Textech pyramid, napfiklad v symbolicke „lodi
milionfl rokfl“, ve ktere bflh Slunce Re pluje v temnych bezvzdusnych pusti-
nach mezihvezdneho prostoru. Bflh vedeni Thoth („Ten, ktery pocita na nebe-
sich, Poci'tac hvezd, Meric zeme“) byl nadan obzvlastni moci, aby zesnulemu
faraonovi zajistil miliony let zivota. Osiris („Kral vecnosti, Pan trvaleho byti“)
byl popsan, jak pfekracuje miliony let sveho zivota. A Cisla jako „desitky mi-
lionfl let“ (stejne jako ponekud matouci „jeden milion milionfl let“) se objevo-
vala tak Casto, ze naznaCovala, ze pfinejmensim nektere prvky stare egyptske
kultury se musely rozvijet pro potfebu vedecky myslicich lidf, kteri umeli vic,
nez jen letmo nahlednout do nezmemosti Casu.
Podobni lide by samozfejme vyzadovali vynikajfci kalendaf - takovy, ktery
by usnadnil slozite a pfesne vypoCty. Neni tedy nijak pfekvapujfcf, ze staff
Egypt’ane takovy kalendaf, stejne jako Mayove, meli a ze jejich pochopeni
jeho chodu se - jak Cas plynul - zhorsovalo, misto aby se zlepsovalo. Cloveka
laka videt to jako postupnou erozi objemu znalostf ziskanych pfed mimofadne
dlouhou dobou, coz podporovali samotni staff Egypt’ane, ktefi se nijak netajili
pfesvedCenim, ze jejich kalendaf byl dar, ktery dostali ,,od bohfl“.
Moznou identitou techto bohfl se budeme zabyvat podrobneji v pristfch
kapitolach. At’ uz to ale byl kdokoli, musel stravit mnoho Casu pozorovanim
hvezd a shromazdil velke mnozstvi vyspelych a specializovanych znalostf ty-
kajicfch se zvlaste hvezdy Sirius. Pro tento fakt svedCi velice uziteCny kalen-
dafni dar, ktery, jak Egypt’ane vefili, jim venovali bohove: Sothicky (neboli
Siriflv) cyklus.
Sothicky cyklus je zalozen na tom, Сети se v odbomem zargonu fika ,,pe-
riodicky navrat heliakalniho vychodu Siria“, coz je prvni objeveni se teto hvezdy
328
po sezonni nepntomnosti za svftanf na vychodni casti oblohy jeste pfed Slun-
cem. U Siria se interval mezi dvema takovymi vychody rovna pfesne
365 dnum a 6 hodinam, coz je matematicky harmonicke Cfslo, nekomplikova-
ne dalsfmi desetinnymi misty, a je to prave о dvanact minut dele nez trva
solarm rok.
Podivna vec kolem Siria je ale to, ze ze dvou tisfc hvezd, ktere jsou podle
odhadu viditelne pouhym okem, je to jedina hvezda, jez vychazf heliakalne
v tomto pfesnem a pekne zaokrouhlenem intervalu - coz je unikatnl vysledek
jeho „vlastnfho pohybu“ (rychlosti jeho pohybu vesmirem), kombinovany
s ucinky precese rovnodennosti. Krome toho je znamo, ze den heliakalnlho
vychodu Siria - Novy rok podle starovekeho egyptskeho kalendafe - byl tra-
dicne vypocltavan v Heliopoli, kde byly sepisovany Texty pyramid, a pfedem
ohlasovan vsem ostatnlm hlavnfm chramum proti i po proudu Nilu.
Vzpominam si, ze hvezda Sirius je v Textech pyramid oznacovana jakozto
„Jmeno Noveho roku“. Spolu s dalsfmi relevantnimi vyroky to potvrzuje, ze
Sothicky kalendaf byl prinejmensim tak Stary jako samy Texty pyramid,
a jejich puvod se tahne daleko do mlhy minulosti.7 Proto je velkou zahadou,
jak je mozne, ze kdesi v tak davnem obdobf nekdo vlastnil potfebne znalosti,
aby pozoroval a zaznamenal shodu periody 365 dnu 6 hodin s heliakalnfm
vychodem Siria - shodou popsanou francouzskym matematikem R. A. Schwal-
lerem de Lubitz jako „zcela vyjimecny nebesky fenomen“?
Musime obdivovat velikost v6dy, ktera byla schopnd tuto shodu objevit. Dvojita
hvgzda Sfrius byla zvolena, protoze je to jedina hvfezda, kterd se pohybuje na po-
tfebnou vzdalenost a spravnym smSrem proti pozadf ostatnfch hv£zd. Tento fakt,
znamy dtyfi tisice let pfed nasi epochou a az do dneSka zapomenuty, zcela jasnfi
vyzadoval mimofadne a dlouhe pozorovanf oblohy.8
Byl to odkaz - zalozeny na dlouhych staletich pfesne observacni astronomie a
vedeckeho zaznamenavanf - z nehoz Egypt tezil od pocatku historickeho ob-
dobf, a to bylo take vyjadfeno v Textech pyramid.
Take v tom byla zahada...
Opisy nebo preklady?
V roce 1934, v roce sve smrti, napsal Wallis Budge, byvaly kustod egyptskych
sbfrek Britskeho muzea a autor hieroglyfickeho slovniku, tato upffrnna slova:
Texty pyramid obsahuji mnoho ruznych problematickych mist. Pfesny vyznam
velkeho mnozstvf slov v nich nalezenych neni vubec zndm... Prapodivna v£tna
stavba casto pfekazi jakykoli pokus о pfeklad, a kdyz je§tS к tomu obsahuje zcela
329
neznama slova, stava se pak zcela nerozlustitelnou hadankou. Da se pfedpokladat,
tyto texty byly Casto pouzivany к pohfebnfm uflelflm, ale vfme, ze v EgyptC se
jich uZivalo jen пёсо malo pfes sto let. Prod se na konci Pate dynastie nahle zacaly
uzfvat a na konci Seste dynastie se s tfm pfestalo, je nevysvCtlitelne.9
Je mozne, ze to byly opisy dfivejSf literatury, ktere se Unas, posledni faraon
Pate dynastie, spolu s nekolika svymi nasledovnfky ze Seste dynastie pokusili
provzdycky uchovat v kameni v pohfebnfch komorach svych vlastnich pyra-
mid? Budge mel pocit, ze urcita svedectvf naznacujf, ze aspon nektere ze zdrojfl
musely byt neobycejne stare.
Nektere pasaze svCdCi о tom, ze pfsafi, kteff vytvofili opisy, podle nichZ rytci pra-
covali, tomu, co psali, nerozumCli... Celkovfl to dim dojem, ze kndzf, kteff opisy
provaddli, extrahovali z ndkolika kompozic z rflznych dob, ktere mdly rflzny ob-
sah...10
Z toho vyplyva, ze pflvodnf dokumenty - at’ uz to bylo cokoli - musely byt
napsany v archaicke forme starovekeho egyptskeho jazyka. Byla tu je§te dalsf
moznost, kterou Budge nevzal v uvahu. Pfedpokladejme, ze ukolem knezi
nebylo materialy pouze opisovat, ale pfelozit do hieroglyffl texty napsane pfl-
vodne v jinem jazyce. Pokud se v teto feci uzivalo technicke terminologie
a zminek о artefaktech a idejfch, pro nez ve starovekem egyptskem jazyce
neexistoval ekvivalent, poskytovalo by to vysvetleni pro podivny dojem, kte-
rym urcite vyroky textfl pflsobf. Krome toho, jestli bylo opisovani a pfeklada-
nf originalnfch dokumentfl dokonceno koncem Seste dynastie, je snadne po-
chopit, profl uz pak nikdy zadne dal§f Texty pyramid nebyly vyryty: projekt
skonflil, kdyz splnil svflj flcel — vytvofit trvaly hieroglyficky zapis posvatne
literatury, ktera v roce, kdy Unas nastoupil na trfln (2356 pf. n. 1.), byla uz
v naprostem upadku.
Posledni zpravy о Prvnim case?
Protoze jsme chteli na ceste do Abydu dojet pfed setmenfm co nejdal, Santha
a ja jsme se jen neradi rozhodli, ze je flas vratit se na hlavni silnici. I kdyz jsme
pflvodne chteli v Unasove hrobce stravit jen par minut, poloSero a starodavne
hlasy pohfebnf komory ukolebaly na§e smysly a my jsme zjistili, ze od naseho
pffchodu uplynuly jiz dve hodiny. Skloneni jsme opustili hrobku
a vystoupili pfikrou chodbou к vychodu, kde jsme se zastavili, abychom pfi-
zpflsobili zrak ostremu dopolednfmu slunci. Pfi teto pfflezitosti jsem vyuzil
casu, abych si prohlfldl samotnou pyramidu, ktera se zhroutila, rozpadla a zchat-
rala tak, ze jejf pflvodnf tvar uz nebylo mozno rozeznat. Zdivo, ktere se zmeni-
330
lo v nepopsatelnou hromadu rumu, bylo zfejme spatne kvality a dokonce
i obkladove kvadry - nektere z nich nedotcene - postradaly dovednost a pec-
live femesine zpracovani tvurcu starsich pyramid v Gize.
V konvencnich historickych termmech se to da jen tezko vysvetlit. Pokud
by normalni vyvojove procesy, ktere jsou v rozvoji architektonickych umenf
a idejf obvykle, ucinkovaly i v Egypte, clovek by ocekaval, ze tomu bude
naopak: navrh, provedeni a zdivo Unasovy pyramidy by mely byt kvalitnejsi
nez u pyramid v gizske skupine, ktere podle ortodoxm chronologic byly vybu-
dovany о dve stoleti dfiv.
Nepfijemny fakt, ze tomu tak nebylo (to znamena, ze Giza byla kvalitnejsi
nez Unas, a ne naopak), pfinasel egyptologum problemy a vyvolaval otazky,
na nez nebyli schopni dat vyhovujici odpoved’. Abychom zduraznili ustfedni
problem: tfi impozantni nadhem6 pyramidy Chufeva, Chafreho a Menkovre-
ho prozrazovaly, ze jsou копеёпут produktem staleti, mozna tisfciletf trvajici
akumulovane architektonicke a stavebni zkusenosti. Neco takoveho vsak ar-
cheologicke svedectvf vubec nepodporuje, protoze neni pochyb о tom, ze tyto
stavby patfily mezi nejranejsf pyramidy vybudovane v Egypte - jinymi slovy
pyramidy nebyly zadnymi produkty zrale faze stavitelstvi teto zeme, ale para-
doxne to byly vytvory jejiho detstvi.
Take dalsi tajemstvi volalo po vyfeseni. Ve tfech velkych pyramidach
v Gize si egyptska Ctvrta dynastie postavila pfibytky pro vecnost - bezpfi-
kladna a nepfekonatelna mistrovska dila z kamene, stovky metru vysoka
a vazici kazde miliony tun, ktera v sobe mela mnoho rysu mimofadne vyspe-
leho stavitelstvi. Nikdy potom uz nebyly vybudovany pyramidy srovnatelne
kvality. Ale jen о песо pozdeji byla pod mensimi a nehezkymi stavbami pyra-
mid Pate a Seste dynastie zameme zalozena jakasi sin pisemnych pamatek:
trvala vystava opisu nebo pfekladfl archaickych dokumentu, jez byly soucas-
ne nepfekonatelnymi mistrovskymi dily pisemneho a hieroglyfickeho umeni.
Zkratka se zdalo, ze stejne jako pyramidy v Gize, tak i Texty pyramid vnik-
ly na scenu bez nejakych zfejmych pfedchudcfl a okupovaly az do konce stfed
jeviste, aniz by byly nejak vylepSovany.
Je mozne pfedpokladat, ze staroveci kralove a mudrci, ktefi tyto veci zorga-
nizovali, vedeli, co delaji? Pokud tomu tak bylo, museli mit urcity plan a mu-
seli chtit, aby bylo zfetelne videt tizke spojeni mezi zcela nepopsanymi (ale
dokonale postavenymi) pyramidami v Gize a dokonale popsanymi (ale tech-
nicky odbytymi) pyramidami Pate a Seste dynastie.
Mel jsem take dojem, ze pfinejmensim cast odpovedi na tento problem se
muze nachazet na pyramidovem poli v Dahsiiru, kterym jsme projeli patnact
minut pote, co jsme opustili Sakkaru. Tady staly dve stavby, tak zvana Lome-
na pyramida a Ruzova pyramida. Tyto dva monumenty patfily Snofrevovi,
otci Chufeva, (podle v§ech mefitek velice dobfe zachovane) a byly jiz pfed
331
delsim casern pro verejnost uzavfeny. Staly totiz uprostfed vojenske zakladny
a dlouhou dobu je za zadnych okolnosti nebylo mozno navstfvit.
Kdyz jsme toho prosincoveho, jasne barevneho rdna pokracovali v ceste na
jih, pfepadl mne nalehavy pocit, ze nilske udolf bylo jevi§tem pro lidstvo za-
vaznych udalosti davno pfedtim, nez zaCala jeho zaznamenavana historie.
Vsechny nejstarsf egyptske zaznamy a tradice о takovych udalostech hovofi
a spojuji je s epochou, kdy na Zemi vladli bohove. Byl to bajny Prvni Cas,
ktery se nazyval ZepTepi. V dalsich dvou kapitolach se budeme temito zazna-
my zabyvat.
43. kapitola
Hledani Prvniho casu
Staroveci Egypt’ane о Prvnfm case - Zep Tepi - fikali, ze v te dobe v jejich
zemi vladli bohove. Rikali, ze to byl zlaty vek, behem nehoz ustoupily vody,
prapuvodni temnota byla zahnana a lidstvu, jez se vynofilo do svetla, byly
nabidnuty dary civilizace. Hovofili take о prostfedmcfch mezi bohy a lidmi,
ktefi se nazyvali Ursu, coz byla kategorie mene vyznamnych bozstev, a jejich
titul znamenal Strazci. Auchovavali zvlaSte zivou vzpominku na bohy samot-
ne, mocne a krasne bytosti nazyvane Neteru, ktefi zili na Zemi s lidmi a vladli
z Heliopole a jinych svatyni na Nilu. Nekteff z techto bohu byli muzi, jini
zeny, ale vsichni meli nadpfirozene schopnosti, ktere mimo jin6 zahrnovaly
schopnost objevit se v podobe muzu, zen, zvifat, ptaku, plazu, stromu nebo
rostlin. Paradoxne pak jejich slova a ciny odrazely lidske vasne a zaliby. Pfes-
toze byli popisovani jako silnejsi a inteligentnejsi nez lide, vefilo se, ze mo-
hou za urcitych okolnosti onemocnet, nebo dokonce zemfit 6i byt zabiti.
Zaznamy prehistorie
Archeologove tvrdohlave ven, ze obdobi bohu, kteremu staroveci Egypt’ane
fikali Prvni cas, neni nic jineho nez mytus. Staroveci Egypt’ane, ktefi byli prav-
depodobne о sve minulosti informovani lepe nez my, jejich nazor nesdileli.
Historicke zaznamy, ktere uchovavali ve svych posvatnych chramech, obsa-
hovaly vycerpavajici seznamy v§ech egyptskych kralu - seznamy se jmeny
vsech faraonfl kazde dynastie, uznavane souCasnymi vedci. Nektere z techto
seznamfl sly jeste dal a dosahovaly za historicky obzor Prvni dynastie do ne-
zmapovanych hloubek nesmime vzdalene minulosti.
Dva seznamy kralu teto kategorie pfezily zpustoSeni veky, a kdyz byly vy-
vezeny z Egypta, dostaly se do evropskych muzei.Temito seznamy se budeme
v teto kapitole zabyvat pozdeji. Jsou znamy jako Palermsky kamen (ktery po-
333
chazi z obdobf Pate dynastie kolem roku 2500 pf. n. 1.) a Turfnsky papyrus,
chramovy dokument z obdobf Devatenacte dynastie napsany spojovanou for-
mou hieroglyffl, ktera je znama jako hieraticke pismo a pochazf z tfinacteho
stoleti pf. n. 1.
Navfc mame jeste svedectvf heliopoliskeho kneze jmenem Manetho. Ve
tfetfm stoleti pf. n. 1. sestavil vycerpavaji'ci a uznavanou historii Egypta, ve
ktere byly uvedeny dlouhe seznamy kralfl celeho dynastickeho obdobf. Stejne
jako Palermsky kamen a Turfnsky papyrus sahala Manethova historie mno-
hem dal do minulosti a vypravela о vzdalenem obdobf, kdy v nilskem udoli
vladli bohove.
Cely Manethflv text se nezachoval, pfestoze se zda, ze jeho opisy kolovaly
jeste v devatem stoleti n. 1. Nastesti se v§ak zachovaly uryvky ve spisech zi-
dovskeho dejepisce Josepha Flavia (60 n. 1.) a kfestanskych autorfl jako byli
Africanus (300 n. 1.), Eusebius (340 n. 1.) a G. Syncellos (800 n. 1.). Tyto uryv-
ky, podle slov zesnuleho profesora Michaela Hoffmana z Univerzity v Jizni
Karolfne, poskytuji „podklady pro moderni pfistupy ke studiu minulosti Egyp-
ta“.
To je naprosta pravda. Pfesto vsak egyptologove uzfvajf informaci z Mane-
tha jen v souvislosti s historickym (dynastickym) obdobim a odmftajf pohled
do prehistorie, kde hovoff о zlatem veku Prvniho flasu. Proc bychom meli byt,
pokud jde о Manetha, tak vybiravf? Jakou to ma logiku pfijmout od neho bez
mrknutf tficet ,,historickych“ dynastii a zavrhnout vsechno, co ffka о ranejsfch
obdobfch Egypta? Krom toho - vime-li, ze jeho chronologic, co se historicke-
ho obdobf tyce, byla potvrzena archeology - nenf ponekud pfedcasne pfedpo-
kladat, ze jeho predynasticka chronologie je chybna, jen proto, ze vykopavky
dosud nepfinesly nic, co by ji potvrzovalo?1
Bohove, polobozi a duse mrtvych
Pokud mame Manethovi dovolit, aby promluvil, nemame na vybranou
a musfme se obratit к textflm, v nichz jsou zachovany uryvky z jeho dila.
Jednfm z nejdfllezitejsfch je armenska verze Chronica od Eusebia. Zacina in-
formaci о tom, ze cerpa z „Historic Egypta od Manetha, ktery vlozil sve vy-
pravenf do tfi knih. Ty se zabyvaji bohy, polobohy, dusemi mrtvych a smrtel-
nymi krali, ktefi vladli Egyptu...“ Eusebius cituje pfimo Manetha a zacina
seznamem bohfl, ktery se sklada z jiz znameho Enneadu z Heliopole - Re,
Osiris, Isis, Hor, Set a tak dale.
To byli ti prvnf, kteff panovali v EgyptS, potom kralovska moc pfechazela z jedno-
ho na druh6ho v nepferuSenem naslednictvi... po 13 900 let... po bozfch vladli
334
polobozi po dobu 1255 let. Pak panovala dalsi fada krdlu po dobu 1817 let, pak
nasledovalo tficet dalsich kralu, kteff vladli po dobu 1790 let, pak vladlo 350 let
deset dalSich kralu. Pak nasledovala vlada du8f zemfelych... trvala 5813 let...2
Souflet vsech techto obdobi flint 24 925 let a zavadi nas daleko pfed biblicke
datum stvofeni sveta - kladenfl kamsi do pateho tisfciletf pf. n. 1. Protoze tako-
ve prohlasenf naznacovalo, ze biblicka chronologic je chybna, vznikly z toho
pro Eusebia, neochvejneho kfest’anskeho vykladace textfl, problemy. Po chvili
vahani tento problem pfekonal vynalezavym zpflsobem: „Rokem rozumfm
jednotku lunamf, skladajici se ze 30 dni.To, сети nynf ffkame mesic, nazyva-
li Egypt’ane rokem..
Samozfejme ze tomu tak nebylo. Nicmene tfmto eskamoterskym kouskem
se Eusebiovi a dalSfm podafilo zkratit Manethovo predynasticke flasove roz-
petf 25 000 let na pfikraslene casove obdobf jen о песо malo delsi nez
2000 let, coz se pohodlne vejde do biblicke chronologic, ktera mezi Adama
a potopu klade 2242 roky.
Rozdflnou techniku ve zpochybnovam zneklidhujicich chronologickych
nazorfl Manethova svedectvi pouzil mnich G. Syncellos (800 n. 1.). Tento glo-
sator, ktery spolehal vyhradne na invektivy, pise: „Manetho, veleknez prokle-
tych egyptskych chramfl, (nam vypravi) о bozich, kteff nikdy neexistovali.Ti,
jak fika, vlddli 11 895 let...“
V uryvcich se objevuje nekolik jinych, zvlastnfch a protifecicich si cfsel.
Opakovane se tvrdf, ze Manetho prohlasil, ze cele trvdni egyptske civilizace
od flasfl bohfl az po konec tficate (a posledni) dynastie pozemskych kralu ob-
sahlo ohromujicf dobu 36 525 let. Toto cislo ov§em zahmuje 365,25 dne so-
thickeho roku (obdobf mezi dvema po sobe jdoucimi heliakalnfmi vychody
Sfria, jak о tom pfseme v pfedesle kapitole). Take spf§ zameme nez nahodou
pfedstavuje 25 cyklfl о 1460 sothickych letech a 25 cyklfl о 1461*kalendaf-
nich letech - protoze staroveky egyptsky kalendaf byl sestaven z „pfiblizne-
ho“ roku о 365 dnech?
Co - paklize vflbec песо - to ma znamenat? Clovek si nemflze byt jisty. Ze
zmeti cfsel a interpretacf vyplyva jasne jeden aspekt Manethova poselstvf.
Bez ohledu na to, co jsme se uflili о vyvoji historic, to, co se nam pokousf
sdelit, je fakt, ze civilizovane bytosti (at’ uz bohove nebo lide) existovaly
v Egypte dlouho pfed nastupem Prvni dynastie kolem roku 3100 pf. n. 1.
Diodoros Siculus a Herodotos
V tomto tvrzenf Manetha velmi podporuji klasicti autofi.
V prvnfm stoleti pf. n. 1. navstivil Egypt fecky historik Diodoros Siculus.
С. H. Oldfatherem, jeho nejnovejsim pfekladatelem, je dokonale popsan jako
335
„nekriticky kompilator, ktery uzfval dobrych pramenfl a veme je reproduko-
val“. Zkratka to znamena, ze Diodoros v materialu, ktery sebral, neuplatnoval
zadne sve pfedsudky ani pfedpojatosti. Je pro nas proto mimofadne cenny,
protoze jeho informaton byli кготё jinych take knezf, kterych se vyptaval na
tajemnou minulost jejich zeme. Rekli mu nasledujfcf:
Nejprve vladli Egyptu bohove a heroove, a to neceiych 18 000 let. Poslednf buh,
ktery vladl, byl Hor, syn Isidy... Smrtelm kralove vladli v jejich zemi тёпё nez
5000 let...
Posuzujme tato cfsla nezaujate a uvidime, к сети dojdeme. Kdyz se vyddme
zpet onech 5000 let, po ktera vladli „smrtelm kralove“, dostaneme se к roku
5100 pf. n. 1. Pujdeme-li jeste dale zpet az na zacatek veku „bohfl a herofl“
dostaneme se do roku 23 100 pf. n. 1., kdy byl svet jeste pevne sevfen poslednf
dobou ledovou.
Davno pfed Diodorem navstivil Egypt jiny a mnohem proslulejsi fecky his-
torik - velky Herodotos, ktery zil v patem stoletf pf. n. 1. Take on se stykal
s knezfmi a take jemu se podafilo zachytit tradiCni legendy, ktere vypravely
о pfftomnosti civilizace vysoke urovne v nilskem fldolf v nespecifikovane dobe
v davne minulosti. Herodotos nacrtava tato tradiCnf vypravenf о dlouhem pre-
historickem obdobf egyptske civilizace ve II. knize sve Historie. Ve stejne
knize nam bez jakehokoliv komentafe podava sveraznou informaci zfskanou
od heliopoliskych knezf:
ВёЬет te doby, rikali, se Ctyfikrat stalo, ze Slunce vyslo jinde nez na sv6m obvyk-
1ёт mistC - dvakrat vySlo tam, kde dnes zapada, a dvakrat zapadlo tam, kde dnes
vychazf.4
Co to ma znamenat?
Podle francouzskeho matematika Schwallera de Lubicz, to, co nam Hero-
dotos (a dost mozna i nevedomky) sdeluje, je skryta a zkomolena narazka na
periodu casu - to znamena Casu, ktery vychodu Slunce pfi jamf rovnodennos-
ti zabere, aby precesoval proti hvezdnemu pozadf behem jednoho a pfll flplne-
ho cyklu zverokruhu.
Jak jsme videli, Slunce stravf v kazdem z dvanacti zverokruhovych sou-
hvezdf pfiblizne 2160 let. Piny cyklus precese bodfl rovnodennosti zabere tak-
fka 26 000 let (12 x 2160 let). Nasledkem toho jeden a pfll cyklu zabere temef
39 000 let (18x2160 let).
V Herodotovych dobach vychazelo Slunce pfi jamf rovnodennosti na vy-
chode pfed hvezdnym pozadfm Skopce - zatfmco ,,v opozici“ bylo v te chvfli
souhvezdf Vah, jez se nachazelo na zapade, tam, kde po dvanacti hodinach
Slunce zapadne. Avsak kdyz otoCime hodiny precese zpatky о polovinu cyklu
- sest zverokruhovych domfl nebo chcete-li pfiblizne 13 000 let - zjistfme, ze
336
vznikne konfigurace prave opacna: jamf Slunce nynf vychazi pffmo na vycho-
de pfed souhvezdfm Vah, zatfmco Skopec se nachazi v opozici na zapade.
Vracf nas to о 26 000 let zpatky pfed Herodota.
Kdyz se pak vydame zpatky о dalsich 13 000 let, to je о dalsf polovinu
precesnfho cyklu, tedy 39 000 let pfed Herodota, jamf vychod Slunce se usku-
teCni opet pfed Vahami a v opozici bude zase Skopec.
Hlavnf smysl toho vseho je tedy nasledujici: 39 000 let znamena, ze dispo-
nujeme takovym casovym rozsahem, behem nehoz muze byt о Slunci feCeno,
ze „dvakrat vychazelo tam, kde nynf zapada“, tj. ve Vahach za casti Herodoto-
vych (ale take 13 000 a 39 000 let pfed nfm).5 Pokud je Schwallerova interpre-
tace spravna - a mame mnoho dflvodfl pfedpokladat, ze je - naznacuje, ze
knezstf informatofi feckeho historika museli mit pfistup к pfesnym zazna-
mflm precesnfho pohybu Slunce sahajicfm pfinejmenSfm 39 000 let zpatky
pfed jejich vlastnf era.
Ttirinsky papyrus a Palermsky kamen
Cfselny lidaj 39 000 let pfekvapive souhlasi se svedectvfmTurfnskeho papyra -
jednoho ze dvou zachovanych seznamu kralfl starovekych Egypfanfl, ktery
saha az do prehistorickych dob pfed Prvnf dynastii.
Kfehky a rozpadavajfcf se, 3000 let stary papyrus, ktery byl pflvodne ve
sbfrkach sardinskeho krale, byl poslan bez fadneho zabaleni v pouhe krabici
do jeho nynejsfho umfstenf v turfnskem muzeu. Jak by pfedpovedelo kazde
skolnf dftko, objevil se rozbity, v mnoha ulomcich. Vedci museli dlouhe roky
pracovat, aby ho slozili, a aby to, co zflstalo, davalo smysl. Odvedli prvotffdm
praci. Pfesto se vsak nepodafilo zrekonstraovat vice nez polovinu obsahu to-
hoto vzacneho dokumentu.
Co bychom se byli dovedeli о Prvnfm Case, kdyby byl Turfnsky papyrus
zflstal neporuseny?
Uryvky, ktere nesetme zachazeni pfezily, jsou slibne. V jednom soupisu
Cteme jmena deseti Neteru a kazde je vepsano do kartuse (ovalny rameCek) ve
stejnem stylu, jaky byl v pozdejsfch obdobfch obecne pfijat pro psanf jmen
historickych egyptskych kralfl. Byly tu take udany roky, po nez kazdy Neteru
vladl, avsak vetsina Cfsel z poskozeneho dokumentu zmizela.
V dalsfrn sloupci se objevuje seznam pozemskych kralfl, kteff panovali
v Homim a Dolnim Egypte po bozfch. Bylo to vsak pfedtfm, nez - jak se
pfedpoklada - bylo kralovstvf sjednoceno pod Menesem, prvnfm faraonem
Prvnf dynastie v roce 3100 pf. n. 1. Z uryvkfl, ktere se zachovaly, je mozne
usuzovat, ze tu jde о devet „dynastii11 techto predynastickych faraonfl, mezi
nimiz byli „ctihodnf z Memfisu (Mennoferu)“ a konecne Semsu Hor (spolec-
mci nebo nasledovnfci Hora), kteff vladli az do Menesovych dob. Posledni
337
dva fadky sloupce jsou jakymsi shmutfm a jsou obzvlast’ provokujici. Pravf se
tu: „Ctihodnf Semsu Hor 13 420 let vlady, pfed Semsu Hor 23 000 let, celkem
36 620 let.“
Dalsf seznam kralfl, ktery se zabyva prehistorickym obdobfm, je Palermsky
kamen, ktery nas vsak nezavadi tak hluboko do minulosti jakoTurinsky papy-
rus. Nejstarsf z jeho zachovanych seznamu zaznamenava vladu sto dvaceti
kralfl, kteff panovali v Hornfm a Dolnfm Egypte v predynastickem obdobf -
ve stoletfch, ktera pfedchazela sjednocem zeme v roce 3100 pf. n. 1. Avsak
opet nevime, kolik dalsfch informacf vztahujfcfch se mozna к mnohem dfrvej-
sim dobam mohlo byt do tohoto zahadneho kvadru Cemeho cedice pflvodne
vyryto, protoze ani ten jsme nezfskali neporuseny. Od roku 1887 byla jeho
nejvetSf Cast umfstena v muzeu v Palermu na Sicflii, dalsi Cast je vystavena
v Egyptskem muzeu v Kahife a tfetf, mnohem mens! ulomek, je v Petrieho
sbirce na Londynske univerzite. Archeologove soudi, ze byly vylomeny zpro-
stfed monolitu, ktery pflvodne mefil asi dva metry na dClku а песо pfes pul
metru na vysku (stal na sve dels! strane). Jista autorita poznamenala:
Je docela mozne - dokonce spfs pravdSpodobne - ze existuje mnoho dalsfch kusu
tohoto neobydejne cenneho kamene, jen kdybychom vSdeli, kde je hledat. Jak to
vypada, jsme postaveni pfed svfldny fakt, Ze existoval zaznam jmena kazdeho kra-
le archaickeho obdobf spolu s podtem let jeho vlady a hlavmmi udalostmi, ktere se
odehraly v dobC, kdy sedSl na trunS. A tyto udalosti byly sepsany ЬёЬет Pate
dynastie, pouhych sedm set let po sjednocem, takze moznost omylu je minimal-
nf.. ,b
Zesnuly profesor Walter Emery, ktery je autorem techto slov, se samozfejme
zaj final о dfllezite podrobnosti tykajfcf se archaickeho obdobf od roku 3200
pf. n. 1. do roku 2900 pf. n. 1., protoze prave to bylo jeho hlavnf specializaci.
Cloveka napada, co vsechno by nam mohl ffci neporuseny Palermsky kamen
о obdobfch jeste davnejsfch, zvlaste рак о Zep Tepi - о Zlatem veku bohfl.
Cim hloubeji do mytfl a vzpomfnek na davnou egyptskou minulost proni-
kame a Cfm vfc se pfiblizujeme bajnemu Prvnfmu Casu, tfm podivnejsf jsou
krajiny, ktere nas obklopuji... jak uvidfme dale.
44. kapitola
Bohove Prvmho casu
Podle heliopoliske teologie bylo devet pflvodmch bohu, kteff se v Egypte vy-
nofili za Prvnfho casu: Re, Sov, Tefnut, Geb, Nut, Osiris, Isis, Neftys a Set.
Potomci techto bozstev jsou postavy zname jako Hor a Anubis. Krome toho
byly uznavany i jine skupiny bohfl, zejmena v Memfide (Mennofer) a Hermo-
poli (Chemenu), kde byly vyznamne a velice stare kulty zasvecene Ptahovi
a Thothovi. Tito bohove Prvnfho casu byli v tom ci onom smyslu bohy stvofe-
ni, kteff svou bozskou vfllf dali tvar chaosu. Z chaosu utvofili a posleze zalid-
nili posvatnou egyptskou zem, kde po mnoho tisfc let panovali mezi lidmi
jako bozstf faraoni.
Co ale onen chaos viastne byl?
Heliopolistf knezf, kteff hovofili s feckym historikem Diodorem Siculem
v prvnfm stoleti n. 1., pfisli s podnetnym nazorem, ze ,,chaos“ mohla byt zapla-
va, kterou Diodoros ztotoznil s potopou, jez znicila svet za feckeho Noema -
Deukaliona.
V podstate si mysleli, ze
pokud pfi роЮрё, ktera nastala v dobach Deukalionovych, byla znidena vStSina
zivoucfch bytosti, jevi se jako pravdSpodobne, ze obyvatele jizniho Egypta pfezili
spfs nd kdokoli jiny... Anebo - jak se nekteff domnfvajf - jestlize byla zkaza
vseho zivouciho ilplna a zeme vytvofila opet nove formy zivodichu, je i za takove-
ho pfedpokladu jiste, ze prvnf zrozeni zivoucfch stvofeni se odehralo pravS v teto
zemi...1
Proc by vsak prave Egypt mel byt takto pozehnan? Knezf Diodorovi fekli, ze
to ma co delat s jeho geografickou polohou, s tfm, ze velke rozlohy jiznfch
krajfl jsou vystaveny horkemu slunecnfmu svitu, a jak se vypravi v mytech, po
svetovd potope nasledovaly silne deste. „Jestlize se tedy vlhko z hojnych des-
ffl, ktere padaly na jine narody, smfsilo s intenzfvnfm horkem, ktere pfevlada
v Egypte... stalo se ovzdusf velice pfihodnym pro prvnf generace vsech zi-
voucfch tvorfl...“
339
Zvlastm je, ze Egypt se skutedne test mimofadne geograficke poloze, jak
dobfe vfme, linie polednfku a rovnobezky, ktere se kffzf poblfz Velke pyrami-
dy (30° sevemf sffky a 31° vychodnf delky) vedou pfes vice poustf nez ktere-
koli jine. Je take zvlastnf, ze na konci posledni doby ledove, kdy v sevemf
Evrope taly miliony dtverednfch kilometrfl zaledneni, kdy stoupajicf hladina
moff zaplavovala mofska pobfezf po celem svete a kdy nasledkem vypafovanf
ledovych poll stoupalo do atmosfery obrovske mnozstvi vlhkosti, aby se pak
zase snaselo к zemi jako dest’, mel Egypt po mnoho tisfc let z tohoto mimofad-
ne vlhkeho a urodneho klimatu velky uzitek. Nenf tedy nijak obtizne pocho-
pit, ze na takove klima se pozdeji vzpomfnalo jako na „velice pffhodne pro
prvnf generace vsech zivoucfch tvorfl“...
Zde je tedy nutno polozit si otazku: od koho pochazf ona informace, ktere
nam se dostava od Dioddra? A co vfc - je tento pfesny popis urodneho klimatu
v Egypte na konci posledni doby ledove nahoda, nebo se nam tu pfedava mi-
mofadne prastara tradice - mozna i vzpomfnka na Prvnf das?
Dech bozskeho hada
Ve starych mytech se vypravi, ze prvnfm kralem v Prvnfm Case byl Re a ze
dokud byl mlady a silny, vladl v mfru. beta si vsak vybrala svou dan a na konci
sve vlady je popisovan jako stary, vrascity, klopytajfcf muz s tfesoucftni se
usty, z nichz neustale kapou sliny.
Jeho naslednfkem se jako krai na zemi stal Sov, ale jeho vlada byla neustale
narusovana intrikami a spory. Pfestoze sve nepfatele pfemohl, byl ke konci
tak znicen nemoci, ze i jeho nejvernejsf stoupenci se proti nemu vzboufili:
„Unaven vladou rezignoval Sov ve prospech sveho syna Geba a po straslive
boufi trvajfcf devet dm se uchylil na nebesa...“
Geb, tfetf bozsky faraon, nastoupil na trim po faraonu Sovovi. Ani jeho
vlada neprobfhala bez potfzf a nektere myty popisujici co se delo, odrazejf
podivne idiomy v Textech pyramid, v nichz netechnicky slovnfk zapasi s kom-
plexnfm technickym a vedeckym zobrazovanfm. Napffklad jedno obzvlaste
stare vypravenf hovofi о „zlate skfmce", do nfz Re ulozil nekolik pfedmetfl -
popisovanych v uvedenem pofadf jako jeho ,,hfllka“, pramen jeho vlasfl a jeho
uraeus (coz je vztydena kobra s roztazenou kapi vyrobena ze zlata, ktera se
nosila na kralovske ozdobe hlavy).
Tato krabicka, mocny a nebezpecny talisman, byla i se svym bizamfm obsa-
hem uchovavana v pevnosti ,,na vychodnf hranici" Egypta jeste mnoho let po-
tom, co Re vystoupil na nebesa. Kdyz se moci chopil Geb, nafidil, aby byla
schranka pfinesena a v jeho pfitomnosti rozpedetena. V okamziku, kdy se schranka
otevfela, vyslehl z nf plamen (popisovany jako „dech bozskeho hada“), usmrtil
vsechny Gebovy spolecnfky a samotneho bozskeho krale vazne popalil.
340
Cloveka by docela lakala domnenka, ze to, co se nam tady predklada
к uvefenf, by mohlo byt zkomolene vypraveni о spatne fungujfcfrn pfistroji
vyrobenem clovekem. Zmatena, hruzu nahanejici vzpomfnka na monstroznf
instrument vyrobeny vedci ztracene civilizace. Temto extremmm spekulacim
dodava vahy to, ze se v zadnem pnpade nejedna о jedinou starovekou zlatou
schranku, ktera ucinkovala jako nevypocitatelny smrtfcf stroj. Ma totiz fadu
velice dobfe postfehnutelnych podobnosti se zahadnou hebrejskou Archou
umluvy, ktera rovnez usmrtila nevinne lidi vyboji nicive energie, ktera byla
rovnez „kolem dokola pokryta zlatem“ a о niz se prohlasovalo, ze neobsahuje
pouze dve tabulky s deseti pfikazammi, nybrz i „zlatou nadobu s manou
a Aronovu hfllku“.
Podrobny pohled na vsechny aspekty techto tajuplnych a kouzelnych schra-
nek (a dalsich technickych artefaktfl objevujfcfch se ve starovekych dstnich
podanfch) pfesahuje vsak ramec teto knihy. Pro nase ucely staci si vsimnout,
ze podivna atmosfera nebezpecneho a quasitechnickeho kouzelnictvf obklo-
puje mnoho bohfl z heliopoliskeho Enneadu.
Napfiklad Isis (manzelka a sestra Osiridova a matka Hora) pflsobf dojmem
vedecke pracovnice. Podle Chester Beattyove о nf papyrus ulozeny v Brit-
skem muzeu sdeluje, ze to byla „chytra zena... inteligentnejsi nez mnoho ji-
nych bohfl... vedela о vsem, co je na zemi i na nebesich“. Byla vseobecne
znama pro sve obratne uzfvanf kouzel a magie a staff Egypt’ane na Isis vzpo-
mfnali take jako na zenu, ktera ovladala mocna slova „jez dovedla spravne
vyslovit, bez zadrhavam, a umela nejen dokonale dat rozkaz, ale i ffci to slo-
vo“. Zkratka se vefilo, ze uz jen samotnym svym hlasem dokaze pfekonat
realitu a pfemoci zakony fyziky.
Stejne schopnosti, snad jeste ve vetsf mffe byly pfipisovany Thothovi, kte-
ry pfesto, ze nebyl dlenem heliopoliskeho Enneadu, je v Turfnskem papyru
a jinych starovekych zaznamech oznaCovan za sesteho (nekdy take sedmeho)
bozskeho faraona v Egypte.2
Na chramovych stenach nebo v hrobkach je casto zobrazovan jako ibis nebo
muz s hlavou ibise. Thoth byl cten jako ffdfcf sila zodpovSdna za vSechny
nebeske vypocty, jako pan a nasobitel casu, vynalezce abecedy a patron ma-
gie. Zvlaste byl spojovan s astronomif, matematikou, zememefictvfm a geo-
metrif a byl popisovan jako ten, kdo „podita na nebesfch, podfta hvezdy
a pfemefuje Zemi“. Byl take povazovan za boha, ktery rozumf tajemstvfm
vseho „co je skryto pod nebeskou klenbou“ a ma schopnost pfenest svou moud-
rost na vybrane jednotlivce. Take se ffkalo, ze zapsal vsechny sve vedomosti
do tajnych knih a ukryl je nekde na svete s tfm, ze je budou pffstf generace
hledat, ale najdou je „jen ti, kteff si to zaslouzf“ - kteff uzijf svych objevfl pro
blaho lidstva.
Co je ale na Thothovi krome jeho povesti vedce nejmarkantnejSiho, je jeho
role dobrodince a zuslecht’ovatele lidstva?
341
V tom silne pfipomma sveho pfedchfldce Osirida, velkeho boha z Textfl
pyramid a Ctvrteho bozskeho faraona v Egypte, „jehoz jmenem se stal Sah
(Orion), jehoz noha je dlouha a krok delsf, vladce Jiznf Zeme..
Osiris a Pani vecnosti
О Osiridovi se v textech nekdy mluvf jako о Neb tern, neboli Panu kosmu, a
byva zobrazovan jako fllovek, ale take jako nadclovek, jako nekdo, kdo sou-
flasne trpf, ale take rozkazuje. Krome toho vyjadfuje svflj zakladnf dualismus
tfm, ze vladne na nebi (jako souhvezdf Orion) a na zemi jako krai mezi lidmi.
Podobne jako Virakoca v Andach a Quetzalcoatl ve Stfednf Americe, take on
se chova inteligentne a tajuplne. Stejne jako oni, je i on mimofadne vysoky
a je vzdy zobrazen se stocenym vousem bohfl. A stejne jako oni, i kdyz dispo-
nuje nadpfirozenou mocf, vyhyba se pouzitf sfly.
V 16. kapitole jsme videli, ze Quetzalcoatl, bozsky krai Mexicanfl, udajne
odplul ze Stfednf Ameriky po mofi na voru z hadfl. Je proto tezke ubranit se
pocitu deja vu, kdyz v Egyptske knize mrtvych cteme, ze pffbytek Osiridflv rov-
nez „spoflival na vode“ a jeho steny tvofili „zivi hadi“. Pfinejmensim je zaraze-
jfcf, jak je symbolika u techto dvou bohfl z krajin tak vzdalenych podobna.
Existujf jeste dalsf zfejme paralely.
Hlavnf podrobnosti Osiridova pffbehu uz jsme vyprdveli v pfedeslych ka-
pitolach a nemusime se к nim znovu vracet. Ctenaf jiste nezapomnel, ze tento
bflh - stejne jako Virakoca a Quetzalcoatl - byl oslavovan hlavne jako dobro-
dinec lidstva, jako ten, kdo lidstvo povznesl, jako nositel civilizace. Pfipiso-
valo se mu, ze vymytil kanibalismus a naucil Egyptany zemedelstvf - zvlaste
pestovanf jecmene a psenice. Vzhledem к tomu, ze mel rad dobre vino (myty
neffkajf nic о tom, kde к teto sve zalibe pfisel), soustfedil se zejmena na to,
„aby lidi naucil pestovat vinne kefe, sklfzet vinne hrozny a skladovat vfno“...
Krome toho, ze svym poddanym dal dar dobreho zivobyti, pomohl jim Osiris
„zbavit se jejich ohavnych barbarskych zpflsobfl“ tfm, ze jim dal zakony
a zavedl v Egypte kult bohfl.
Kdyz uvedl vsechno do pofadku, pfedal vladu nad kralovstvfm Iside, na
mnoho let Egypt opustil a potuloval se po svete s jedinym cflem, jak fekli
knezf Diodoru Siculovi:
...navStivit veSkerou obydlenou zemi a naudit lidskou rasu pSstovanf vina, psenice
a jedmene, protoze si myslel, le kdy2 primSje lidi, aby se vzdali sveho divoSskeho
zpflsobu zivota a pfijali lep§i zpusoby, zfska si pro toto sv6 velke dobrodim nesmr-
teln£ pocty...4
Osiris nejdffv cestoval do Etiopie, kde ucil primitivnf lovce a sberace, s nimiz
se tam setkal, obdelavat pfldu a chovat dobytek... Take se ujal fady velkole-
342
pych inzenyrskych a vodohospodafskych praci: „Vybudoval kanaly s povod-
novymi vypustmi a regulatory... zvysil bfehy fek a udinil opatfem, aby Nil
nevystupoval ze bfehu...“ Pozdeji odjel do Arabic apotom do Indie, kde zalo-
zil mnoho mest. Kdyz se dostal do Thrakie, zabil barbarskeho krale, ktery
odmftl pfevzft jeho zpusob vlady. To mu bylo zcela nepodobne, Egypt’ane na
Osirida vesmes vzpommali jako na nekoho, kdo
nikoho nenutil nasih'm, aby jeho naffzenf provedl, ale vlfdnym pfemlouvam'm
a dovolavanim se jeho rozumu se snazil, aby kazdy dSlal to, co on hldsal. Mnoho
jeho moudrych rad se dostalo к posluchadum v pfsnfch a hymnech, ktere se zpfva-
ly za doprovodu hudebnich nastroju.5
Znovu se nemuzeme vyhnout srovnanf s Quetzalcoatlem a Virakocou. Behem
obdobf temnoty a chaosu - coz se muze vztahovat к potope - se v Egypte
(nebo v Bolfvii nebo v Mexiku) zjevf vousaty buh ci snad clovek. Je vybaven
mnozstvfm praktickych dovednosti a vedeckych znalosti toho druhu, ktere
spojujeme s vyspelou a rozvinutou civilizacf. Nesobecky je vyuzfva pro dobro
lidstva. Je pfirozene jemny, ale je schopen se projevit tvrde, pokud je toho
zapotfebf. К jeho aktivitam ho motivuje silny smysl pro uskutecnenf vlastnfch
cilu, a kdyz zalozf svuj hlavnf stan v Heliopoli (nebo v Tiahuanaku nebo Teo-
tihuacdnu) vyrazi s vybranou skupinou druhu, aby nastolil na svete pofadek
a ztracenou rovnovahu.6
Pro tuto chvfli nechme stranou otazku, zda se tady zabyvame bohy nebo
lidmi, vytvory primitivnf pfedstavivosti nebo bytostmi z masa a krve. Faktem
zustava, ze myty vzdycky hovofi о skupine civilizatoru - ,,spolecniky“ ma Vi-
rakoca, stejne jako Quetzalcoatl a Osiris. Nekdy zuff v techto skupinach
divoke svary, mozna je to boj о moc - pffkladem jsou bitvy mezi Setem
a Horem a mezi Tezcatilpokou a Quetzalcoatlem. Krome toho, af uz se tyto
myticke udalosti odehravajf ve Stfednf Americe nebo v Andach nebo v Egyp-
te, vysledek je vzdycky tentyz: civilizator se nakonec stane obetf pletich a je
vyhnan nebo zabit.
Myty fikaji, ze Quetzalcoatl a Virakoca se nikdy nevratili - ackoliv, jak
jsme videli, se na jejich navrat behem dobyvanf zeme Spanely cekalo. Osiris
se vsak vratil. Pfestoze byl brzy po dokoncem sve celosvStove mise, kterou
konal proto, aby se lide „zbavili sveho divosstvi“, zavrazden Setem, zfskal
vecny zivot svym vzkffsenfm v souhvezdi Orion jako vSemocny buh mrtvych.
Jako soudce dusf a jako nesmrtelny pffklad odpovedneho a laskaveho vladce
se stal hlavnf postavou v nabozenstvf a kultufe starovekeho Egypta po cele
obdobf jeho zname historic.
343
Poklidna stabilita
Nikdo nemflze vedet, ceho by byly civilizace andske oblasti a Mexika dosah-
ly, kdyby byly take tezily z tak mocne symbolicke kontinuity. V tomto ohledu
je Egypt unikatnf. Pfestoze Texty pyramid a dalsf archaicke zaznamy pfizna-
vajf, ze doslo к rozkladu a к Setove (a jeho dvaasedmdesati ,,precesnfch“ kon-
spiratorfl) pokusu zmocnit se vlady, zobrazuji take pfechod vlady na Hora,
Thotha a pozdejsf bozske faraony jako relativne klidny a nevyhnutelny.
Tisfce let napodobovali tento zpflsob pfedavanf vlady egyptsti smrtelm kra-
love. Od zacatku az do konce se povazovali za prime potomky a zijici repre-
zentanty Osiridova syna Hora. Jak nasledovala generace za generacf, kazdy
zemfely faraon se znovu zrodil na obloze jako ,,Osiris“ a kazdy naslednfk
trflnu se stal ,,Horem“.
Toto proste a presne schema bylo jiz pine rozvinuto afungovalo na zacatku
Prvni dynastie - kolem roku 3100 pf. n. 1.
Vedci tento fakt pfijfmajf a vetsina z nich pfijfma i fakt, ze mame co delat
s vysoce rozvinutym sofistikovanym nabozenstvim. Je divne, ze jen malo egyp-
tologfl a archeologfl si polozilo otazku, kdy a kde toto nabozenstvi vlastne
vzniklo.
Nijak se nevzpfra logice, budeme-li pfedpokladat, ze vsestranne socialm
a metafyzicke ideje obsazene v Osiridove kultu, se z niceho nic nevynofily
v roce 3100 pf. n. 1. Stejne tak mflzeme soudit, ze behem tff set let, ktera jim
egyptologove nevrle povolujf, by jenom stezi mohly dosahnout takove doko-
nalosti. Musely se rozvfjet delsf dobu, spfse nekolik tisfciletf nez staletf. Kro-
me toho, jak jsme uz videli, kazdy dochovany zaznam, v nemz starovecf Egyp-
t’ane hovoff о sve minulosti, nas ujisfuje, ze jejich civilizace byla odkazem
„bohfl, ktefi jako prvnf vladli Egyptu“.
Zaznamy nejsou vnitfne konzistentnf - nektere povazujf egyptskou civili-
zaci za mnohem stars! nez jine. Nicmdne vsechny nas jasne a dflrazne upozor-
nujf na obdobf daleko, daleko v minulosti - nekdy kolem roku 8000 az 40 000
pfed zalozenim Prvnf dynastie.
Archeologove tvrdf, ze v Egypte nikdy nebyly nalezeny zadne artefakty,
ktere by nasvedflovaly tomu, ze v tak flasnd dobe existovala rozvinuta civiliza-
ce. Neni to vsak tak uplne pravda. Jak jsme mohli videt v Casti 6, existuje cela
fada objektfl a staveb, jejichz staff nebylo jeste vedeckymi prostfedky pfe-
svedflive urceno.
Prastare mesto Abydos skryva jednu z mnoha techto nedatovatelnych za-
had...
45. kapitola
Dila lidi a bohu
Mezi nesSi'slnymi ruinami chramu starovekeho Egypta je jeden, ktery je na-
prosto jedinecny, nejen kvflli tomu jak dobfe je zachovaly - ma napfiklad jeste
neporusenou stfechu, coz je vzacnost-, ale take kvflli vynikajfcim nadhemym
reliefflm, ktere zdobf mnoho akrfl jeho zdf. Tento chram Sethiho I., monarchy
proslule Devatenacte dynastie, ktera vladla od roku 1306 az do roku 1290 pf.
n. 1., se nachazf v Abydu, osm mil na zapad od nynejsfho toku Nilu. Sethi je
znam pfedevsfm jako otec slavndho syna: Ramesse II. (1290-1224 pf. n. 1.),
ktery byl faraonem za biblickdho exodu. Byla to jeho zasluha, ze se stal vel-
kou historickou postavou, ktera vedla rozsahla vojenska tazeni za hranicemi
Egypta, dala postavit fadu nadhemych budov a dala peclive opravit a zrestau-
rovat mnoho starych staveb. Jeho chram v Abydu, vseobecne znam jako „Dflm
milionfl let“, byl zasvecen Osiridovi, „Panu vecnosti“, о kterem se v Textech
pyramid pravf:
Odesel jsi, ale vrati's se, spal jsi, ale probudfs se, zemfel jsi, ale bude§ zft... Vydej
se po vodm ceste, pluj proti proudu... cestuj kolem Abydu v t6 duchovni form6,
jakou ti pfikazali bohove.1
Atefova koruna
Bylo osm hodin rano, v techto sffkach jasna svezf hodina, kdyz jsem vesel do
ztichleho sera chramu Sethiho I. Casti sten byly ze zeme osvetleny slabymi
zarovkami. Jinak bylo osvetlem takove, jake zamysleli faraonovi architekti:
nekolik osamelych proudfl sluneflniho svetla, ktere pronikaly otvory ve vnej-
sim zdivu jako paprsky bozskeho jasu. Mezi vznasejfcfrni se zrnky prachu
tancfcfmi v paprscfch, ktere narusovaly tezky, nehybny vzduch mezi vysoky-
mi sloupy, jez podpfraly stfechu hlavnf sine chramu, bylo mozne si snadno
pfedstavit pfftomnost Osiridova ducha. Avsak nebyla to jen moje pfedstavi-
vost, ktera tu pracovala. Osiris byl skutecne telesne pfftomny v ohromujfcf
345
symfonii relieffl, ktere zdobily stSny. Relieffl, ktere zobrazovaly nejdnv kra-
le - zuslecht’ovatele, nynf povyseneho do nove role boha mrtvych doprovaze-
neho Isidou, jeho krasnou a tajemnou sestrou.
Na techto zobrazenfch mel Osiris na hlave fadu rflznych a slozitych korun,
ktere jsem si - jak jsem tak kracel od reliefu к reliefu - peclive prohlizel.
Koruny, temto v mnoha ohledech podobne, byly dfllezitou soucastf satnfku
faraonfl starovSkeho Egypta, aspon podle svSdectvi relieffl, jez je ukazujf. Je
podivne, ze za cela ta leta intenzivnfch vykopavek nenasli archeologove ani
jediny vzorek kralovske koruny, nebo aspon jejf malou Cast, a uz vflbec nena-
sli zadnou ukazku spiralovitych ceremonialnfch ozdob hlavy spojovanych
s bohy Prvniho casu.
Zvlaste zajfrnava bylaAtefova koruna. Mela v sobe uraeus, kralovsky sym-
bol hada (v Mexiku to byl chfestys, ale v Egypte kobra s roztazenou kapi,
pfipravena zautocit), v stfednf flasti teto podivn6 vSci bylo mozno rozeznat
hedzet, bflou kuzelovitou valecnou pfflbici Homiho Egypta (opet znamou pouze
z relieffl). Po stranach teto pfflbice se zvedalo песо, co vypadalo jako dva
tenke listy z kovu, a vpfedu byl pfipevnSn objekt, skladajfcf se ze dvou vlni-
tych cepeli, ktere vedci bezne popisovali jako dvojici beranfch rohfl.
Na nekolika reliefech v chramu Sethiho I. byl Osiris zpodobnen s Atefovou
korunou na hlavS, ktera, jak se zdalo, byla pfes pfll metru vysoka. Podle Egypt-
ske knihy mrtvych mu ji vSnoval bflh Re: „Avsak prvnf den, kdy ji mel Osiris
na hlave, trpSl velkymi bolestmi. Kdyz se vecer Re vratil, nasel Osirida s bo-
lavou hlavou, celou oteklou ze zaru Atefovy koruny. Re mu pak vypustil hnis
a krev.“
To v§e je konstatovano naprosto vecnym zpflsobem, ale kdyz se nad tfm
zamyslfte, co to mohlo byt za korunu, kdyz vyzafovala takovy zar, ze pokozka
krvacela a hnisala?
Sedmnact stoleti kralu
Sei jsem dal, do jeste vetsf tmy, a konecne jsem dospSl do Galerie kralfl. Vedla
od vychodnf strany vnitfni sloupove sinS asi sedesat metrfl od vchodu do chra-
mu.
Projft touto galerif bylo jako projft samotnym casern. Na stene po me levici
byl seznam sto dvaceti bohfl starovekeho Egypta spolu se jmeny jejich hlav-
nfch svatyn. Po me prave stranS na plose asi dvakrat tfi metry byla jmena
sedmdesati Sesti faraonfl, kteff panovali pfed Sethfm I., a kazde to jmeno bylo
v hieroglyfech vyryto v ovalne kartusi.
Toto tablo je zname jako „Abydsky seznam kralfl“. Leskne se barvami roz-
taveneho zlata, cte se zleva doprava a je rozdelene do peti vertikalnich a tff
horizontalnfch cdsti. Zachycuji velky rozsah 1700 let, zacmajici kolem roku
346
Osireion
Abydos
3000 pf. n. 1. vladou Menese, prvnfho krale Prvnf dynastie, a koncfci kolem
roku 1300 pf. n. 1. vladou Sethiho. Na leve strane jsou vynikajicim zpusobem
ztvamSne reliefy dvou postav: je to Sethi I. a jeho mlady syn Ramesse II.
Krypta
Seznam patfi do stejne tffdy historickych dokumentu jako Turfnsky papyrus
a Palermsky kamen a hovofi vymhrvnS о kontinuitS tradic. Nedflnou soucastf
techto tradic byla vfra v Prvni cas (ci snad vzpomfnka?), kdy pfed davnymi
a davnymi lety v EgyptS vladli bohove. Hlavnfm mezi tSmito bohy byl Osiris,
a bylo proto namfste, ze z Galerie kralu byl pffstup do druhe chodby vedouci
do zadni casti chramu, kde stala velkolepa stavba - spojovana s Osiridem uz
od prvnich pisemnych zaznamu v Egypte - a feckym geografem Strabonem
(ktery navStivil Abydos v prvnim stoleti pf. n. 1.) popsana jako pozoruhodna
budova postavena z pevneho kamene... (obsahujici) pramen, ktery lezi v tak
velke hloubce, ze к nemu clovek sestupuje klenutymi galeriemi vybudovany-
mi z vysokych a dokonale opracovanych monolith. Je tam kanal, ktery к to-
muto mistu vede od velke feky...
Ml
Nekolik set let po Strabonove navstCvC, kdyz bylo nabozenstvi stareho Egyp-
ta nahrazeno novym kfest’anskym kultem, zacal do Osireionu vnikat jfl z feky
a pisek z poustC, zaplnovaly jej metr za metrem, stoleti za stoletim, az byly
jeho vztycene monolity a masivni pfeklady pohfbeny a zapomenuty. A tak to
zflstalo - sesel z oci, sesel z mysli - az do zaCatku dvacateho stoleti, kdy zacali
se svymi vykopavkami archeologove Flinders Petrie a Margaret Murrayova.
V roce 1903 vykopali a odkryli cast hlavni sinC a chodby v pousti asi sedesat
metrfl na jihozapad od chramu Sethiho I., ktere byly postavene v architekto-
nickem slohu Devatenacte dynastie. Mezi tCmito ruinami a zadni Casti chramu
nalezli nepochybne stopy, ze dole se nachazi velka podzemni stavba. „Tato
krypta,“ napsala Margaret Murrayova, „pripada profesoru Petriemu jako mis-
to, о nCmz se zminuje Strabo a jez je obvykle nazyvano Strabonova studna.“
Petrie a Murrayova meli dobry odhad. Vzhledem к nedostatku penCz nebyla
vsak jejich teorie о podzemni stavbC potvrzena az do vykopavkove sezony let
1912-1913. Tehdy byla pod vedenim profesora Naville z Fondu pro vyzkumy
v Egypte vykopana dlouha pricna komora, na jejirnz konci smerem к severo-
vychodu se nalezala masivni kamenna brana vybudovana z kyklopskych zulo-
vych a piskovcovych kvadrfl.
Dalsi sezonu, v letech 1913-1914, se Naville se svym tymem vratil a se
sesti sty mistnich pomocnikfl opatmC kopali, az vykopali celou obrovskou
podzemni budovu:
NaSli jsme - napsal Naville - gigantickou, asi tficet metrfl dlouhou a temCf dvacet
metrfl Sirokou stavbu, zbudovanou z tCch nejvCt§ich kamenfl, jake je mozno v EgyptC
vidCt. Ve vSech Ctyfech strandch ohradnf zdi se nachdzeji komflrky, je jich celkem
sedmnact, vysokC jako ClovCk a bez jakychkoli ornamentfl. Budova sama je rozdC-
lena do tri lodi, z nichz prostfedni je sirsi nez dvC postrannf. RozdCleny jsou dvC-
ma sloupofadimi z obrovskych zulovych monolitfl podpirajicich architravy stej-
nych rozmCrfl.2
Naville s udivem poznamenal, ze jeden kvadr v rohu severni lodC je pfes sedm
a pfll metru dlouhy. StejnC pfekvapujici bylo, ze komflrky vytesane do ohradni
zdi, nemely, jak se ukdzalo, kdyz se kopalo hloubeji, zadne podlahy, ale byly
naplnCny stale mokfejsim piskem a zemi.
Komflrky jsou spojeny uzkou fimsou asi §edesat az devadesdt centimetrfl Sirokou.
Na protCjSf stranC lodC je takC fimsa, ale zadna podlaha, a kdy£ jsme se prokopali
do hloubky tfi a pfll metru, narazili jsme na prosakujici vodu. Dokonce ani pod
velkou branou neni zadna podlaha, a v davnych dobach, kdy pfed ni zfejmC byvala
voda, se ke komflrkam pfiplouvalo na lod’kach.3
348
Plan Osireionu
349
Nejstarsi kamenna stavba v Egypte
Voda, voda, vsude voda - to bylo tema Osireionu, ktery lezel na dne hluboke-
ho krateru vykopaneho Navillem a jeho lidmi v roce 1914. Byl umisten asi
patnact metru pod urovni chramu Sethiho I., v jedne rovine s hladinou vody
a sestupovalo se к nemu po modemfm schodisti, jez se zatacelo к jihovycho-
du. Kdyz jsem sestoupil po schodisti dolfl, prosel jsem pod ohrovskymi pfe-
kladovymi deskami velke brany, kterou popsal Naville (a pfed nim i Strabo)
a pfesel po uzkem dfevdnem mflstku - opet ze soudasnosti - ktery mne dovedl
к velkemu piskovcovemu podstavci.
Podstavec je skoro petadvacet metrfl dlouhy a dvanact metrfl siroky, sesta-
va z velkych dlazdicovych kvddrfl a je obklopen vodou. Dve vodnf nadrze,
jedna obdelm'kova a druha dtvercova, jsou vytesany do podstavce podel stfe-
dove osy na delku a na obou koncfch vedou schody dolfl do hloubky asi tff
a pfll metru pod hladinu vody. О podstavec se take opiraji obd masivni slou-
pofadf, о nichz se Naville zminoval ve sve zprave. Kazde sloupofadi sestava
z peti masivnfch monolitfl z rflzove zuly asi dva a pfll metru dlouhych, dva
a pfll sirokych a pfes tfi a pfll metru na vysku о prflmerne vaze 100 tun. Vr-
cholky techto monolitfl jsou pfeklenuty zulovymi pfeklady a jsou tu znamky
toho, ze celd budova byla kdysi zastfesena fadou jestd vetsfch desek.
Spravne pochopit strukturu Osireionu znamenalo, ze jsem se musel svym
dusevnfm zrakem pozvednout do vysky, abych na ndj mohl shlfzet dolfl.
К tomuto evident mi pomohla absence pflvodnf stfechy, coz mi usnadnilo pfed-
stavit si cely plan budovy. Pomahal mi take fakt, ze voda nyni stoupala a pro-
sakovala a naplnila oba bazenky, komflrky a kanaly az po okraj ustfedniho
podstavce, jak to take asi puvodnd bylo naplanovano.
Shlfzeje tfmto zpflsobem dolfl, okamzitd jsem uvidel, ze podstavec tvoff
obdelnfkovy ostrov, obklopeny ze vsech ctyf stran vodou naplndnym pfiko-
pem asi tfi metry sirokym. Pffkop je nynf ohrazen obrovskou obdelnfkovou
zdf, pfinejmensim sest metrfl sirokou, postavenou z velikych kvadrfl z cerve-
neho piskovce, sestavenych do polygonalniho skladackoveho vzoru. Do teto
mohutne zdi je zasazeno sedmnact komflrek, о nichz se ve sve zprdvd zmino-
val Naville. Sest je jich na vychodnf strand, sest na zapadnf, dve na jizni a tfi
na sevemf. Na stfedu techto tfi komflrek je dlouha pfiend komora, zastfesena a
zbudovana z vapence. Podobna pficna komora, avsak s ponicenou stfechou,
se nachdzi na jih od velke brany. А koneend je cela stavba obehnana vnejsi zdi
z vapence, takze soustava obdelmkfl zvnejsku dovnitf - zed’, zed’, pffkop, pod-
stavec - je uplnd.
Dalsirn pozoruhodnym a mimofadne nezvyklym rysem Osireionu je fakt,
ze nenf ani pfibliznd smerovan к hlavnim svetovym stranam. Misto toho, stej-
ne jako Cesta mrtvych v Teotihuacanu v Mexiku, je orientovdn na severovy-
chod. Protoze stary Egypt mel civilizaci, ktera byla schopna sve stavby pfesne
350
Rekonstrukce Osireionu
zamefit, zdalo se mi nepravdepodobne, ze by tato zcela ,,spatna“ orientace
stavby mohla byt nahodna. Krome toho, ackoliv lezi о patnact metrfl vy§e, je
chram Sethiho I. orientovan podle stejne osy - a opet nikoli ndhodne. Otazka
zni: ktera stavba je starsi? Byla stavba Osireionu urcena osou chramu, nebo
naopak? Jak se ukazalo, byla to otazka, kolem niz kdysi zufila nynf jiz davno
zapomenuta polemika. V debate, jez mSla mnoho spolecneho s tou, ktera se
tykala sfingy a Udolniho chramu v Gize, pfedni archeologove nejprve disku-
351
tovali о tom, jak neobycejnS stard je to stavba. Svflj nazor vyjadfil profesor
Naville v londynskych Timesech ze dne 17. bfezna 1914:
Monument vzbuzuje, pokud jde о dobu jeho vzniku, hned пёкоПк zavaznych ota-
zek. Jeho velka podobnost s Chramem sfingy (jak se tenkrat nazyval Udolm chram)
nasv£di:uje tomu, ie byl vybudovan ve stejne dobS, kdy se stavSlo z obrovskych
kamenfl bez jakychkoli ornamentfl. To je charakteristicke pro nejstarSi egyptskd
stavby. Rekl bych dokonce, ze ho mflzeme nazvat nejstarsf kamennou stavbou
v EgyptS.
Sam о sobS napsal, ze ho pfemohla „velkolepost a pffsna prostota“ ustfednf
mistnosti monumentu, jejf pozoruhodne zulove monolity, a „sfla onech staro-
vekych lidf, ktefi dokazali zdaleka pfepravit tak giganticke kvadry a manipu-
lovat s nimi“. Naville pfisel i s nazorem na to, к сети mohl Osireion slouzit.
„Zda se, ze tato obrovska stavba byla velkym rezervoarem, kde se zachycova-
la voda, kdyz hladina Nilu stoupla... Je podivne, ze to, co mflzeme povazovat
za zacatek architektury, neni ani chram, ani hobak, ale giganticky bazen, vod-
nf dflo...“
Je to opravdu podivne a bylo by to stalo za dalsf vyzkum, ktery chtSl Na-
ville provest pfistf sezonu. Nanestesti zasahla prvnf svetova valka a nekolik
let nebylo mozne v Egypte archeologicky prflzkum provadet. Vysledkem toho
bylo, ze teprve v roce 1925 byl Fond pro vyzkum v Egypte schopen vyslat
dalsf misi, kterou vsak nevedl Naville, ale mlady egyptolog jmenem Henry
Frankfort.
Frankfortova fakta
Frankfort ziskal pozdeji vliv a vehlas jako profesor preklasick6ho staroveku
na Londynske univerzite. Mezi rokem 1925 a 1930 stravil vykopavkami
a odklizemm nanosu v Osireionu пёкоНк sezon. Behem tSchto pracf ucinil
nekolik objevfl, ktere, pokud slo о neho, „stanovily staff stavby“. Byly to:
1. zulove rybinove zubovanf na vrcholku jiznf strany hlavnfho vchodu
do ustfednf sfne, na nSmz byla kartus Sethflio I.
2. stejne rybinove zubovanf umfstene uvnitf vychodni stSny ustfednf sfne
3. astronomicke sceny a napisy Sethiho I. reliefng vytesane na strope
sevemf pffcne komory
4. zbytky stejnych seen v jiznf pffcne komofe
5. ostrakon (hlineny stfep) nalezeny ve vchodove chodbe s napisem
„Sethi je pfipraven к sluzbS Usirovi (Osiridovi)“
Ctenaf si jiste pfipomene chovani vedefl, ktere vedlo к dramaticke zmene
nazoru na starobylost sfingy a Udolnfho chramu (dfky objevenf nekolika soch
352
a jedine kartuse, ktere navozujf urcitou spojitost s Chafrem). Frankfortovy
nalezy v Abydu zpflsobily podobny obrat v ndzorech na starobylost Osireionu.
V roce 1914 to byla „nejstarsi kamennd stavba v Egypte". V roce 1933 uz
spadala do doby vlddy Sethiho I. - kolem roku 1300 pf. n. 1. - a vefilo se, ze to
тё1 byt jeho pamatnik.
V dalsfrn desetileti se ve standardnich textech egyptologfl zacal Osireion
pfipisovat Sethimu I., jako by to byl ovSfeny a vyzkumem dolozeny fakt. Neni
to vsak zadny fakt, nybrz pouze Frankfortova interpretace dflkazfl, ktere nasel.
Jedinym faktem je, ze urcite napisy a dekoracni prvky zanechane zde Se-
thim I. se v jinak zcela anonymni stavbe skutecne objevily. Jedno z pfijatel-
nych vysvetleni je, ze budovu skutecne postavil Sethi, jak tvrdi Frankfort.
Dalsi moznost je, ze polovicate a skrovne dekorace, kartuse a napisy nalezene
Frankfortem, mohly byt v Osireionu umisteny behem oprav a renovaci pod-
niknutych v Sethiho dobe, coz vede к zaveru, ze stavba byla jiz tenkrat prasta-
rd, jak se domnival Naville a ostatni.
Jake jsou hlavni body tflchto navzajem si odporujicich nazorfl, ktere tvrdi,
ze za A) Osireion je nejstarsi stavbou v Egypte, a za B) ze je to relativne
pozdni stavba Nove rise?
Ndzor B) - ze je to pamatnik Sethiho I., je jedina teorie, kterou egyptologo-
ve akceptuji. Pfi blizsim pohledu vsak zjistime, ze spociva na nahodnych dfl-
kazech nalezu kartuse a napisfl, ktere vsak nedokazuji vflbec nic. Jedna cast
techto dflkazfl dokonce Frankfortovu tvrzeni odporuje. Ostrakon s napisem
„Sethi je pfipraven к sluzbe Usirovi", zni spis jako oslava toho, kdo stavbu
zrestauroval a mozna песо pfistavel, nez jako dik za prdci pflvodniho stavitele
teto starobyle budovy ztotoznovane s bohem Prvnfho casu Osiridem. Doslo
rovnflz к pfehlednuti dalsi dfllezite veci. Jizni a sevemi pficne mistnosti, ktere
nesou dekorace a napisy Sethiho I., lezf mimo sedm metrfl silnou venkovni
zed’, ktera obklopuje vnitfni cast budovy z obrovskych nezdobenych megali-
tfl. To v Navillovi pochopitelne vzbudilo podezfeni (pfestoze Frankfort se roz-
hodl si toho nevsimat), ze tyto dve mistnosti nebyly postaveny soucasne se
zbytkem stavby, ale mnohem pozdflji za vlady Sethiho I. (pravdSpodobne
v dobe, kdy stavfll svflj vlastnf chram).
Abychom vsak byli strucni, co se tyka pfedpokladu B) je tak ci onak zalo-
zeno pouze na Frankfortove pomylene interpretaci kouskfl neorganickych dfl-
kazfl.
Pfedpoklad A) - ze vnitfni stavba Osireionu byla vybudovana tisice let pfed
vlddou Sethiho, spociva v povaze jeji architektury. Jak poznamenal Naville,
podobnost Osireionu s tidolnim chramem v Gize naznacuje, ,,ze pochdzi ze
stejne epochy, z doby, kdy se stavelo z gigantickych kamenfl". Stejne tak byla
az do konce sveho zivota Margaret Murrayova pfesvfldcena, ze Osireion nebyl
zadnym pamatnikem - pfinejmensim tedy ne Sethiho. Prohlasila:
353
Byl vytvoren pro slavnosti Osiridovych mysterii a je to monument mezi zachova-
nymi stavbami v Egypte zcela ojedinely. Je jasnS dffvejsfho data, protoze velke
kvadry, z nichZ je vybudovan, jsou ve slohu Stare ff§e. Jednoduchost budovy uka-
zuje, Ze je to velmi rand stavba, jejfZ dekorace byly pripojeny teprve Sethfm L,
ktery si tfmto zpflsobem na ni Cinil narok. Kdyz v§ak vfme, jak Casto si faraonove
privlastnovali stavby svych pfedchudcu tfm, ze na пё pfidavali sve jrneno, nema
tento fakt zadnou vahu. Staff stavby urduje stavebnf sloh, typ zdiva a opracovan!
kamene, a ne jrneno krale.4
To bylo varovam, kteremu mel Frankfort venovat pozornost, protoze sam
о svem ,,pamatnfku“ zmatene prohlasil: „Je nutno pfipustit, ze zadna podobna
budova z doby Devatenacte dynastie nenf znama.“
A taky to skutecne zadna zalezitost Devatenacte dynastie nenf. Krome Udol-
niho chramu a dalsich kyklopskych staveb na gizske planing nenalezneme
v cele dlouhe egyptske historii zadnou znamou stavbu zadne epochy tfeba jen
vzdalenS pfipomfnajfcf Osireion. Ta hrstka staveb, о nichz se pfedpoklada, ze
pochdzejf ze Stare rise a ktere jsou vybudovany z obrovskych megalitfl, patff
do jine unikatnf kategorie. Podobajf se navzajem mnohem vic, nez stavby ji-
neho znameho stavebnfho slohu a ve vsech pffpadech se nad jejich identitou
vznaseji otazniky.
PfesnS to by clovek ocekaval od staveb, ktere nevybudoval zadny historic-
ky faraon, ale ktere pochazejf z prehistorickych dob. Nevyplyva to snad
z tajemneho zpflsobu, jimz byly sfinga, Udolni chram a nynf Osireion vagne
spojovany se jmeny urcitych faraonfl (Chafre a Sethi I.), aniz by se objevilo
jedine svgdectvf, ktere by jasne a nepochybng ukazovalo, ze tito faraoni do-
tycne stavby skutecne vybudovali? Neukazuji tato slaba spojenf spfs na praci
restauratorfl, kteff se к temto starobylym a vznesenym monumentflm pouze
snazili pfipojit sva jmena, nez na jejich pflvodni architekty - at’ uz jimi byl
kdokoliv a zil v kterekoliv dobe?
Plavba pres more pisku a casu
Nez jsme opustili Abydos, chtel jsem vyfesit jeste jednu hadanku. Lezela po-
hfbena v pisku pouste, asi kilometr na severozapad od Osireionu, za pfskem
pokrytou zhroucenou zmetf mohyl starovekeho pohfebiste.
Nad temito hfbitovy, z nichz mnoho pochazelo z casnych historickych nebo
prehistorickych dob, mgli tradiCnS nejvyssi vladu sakalf bohove Anubis
a Upuaut. Ti, kteff otevfrajf cestu a stfezf duse mrtvych. Vedgl jsem, ze v Osi-
ridovych mysterifch, kterd se kazdorocnS uvddela v Abydu - pravdepodobne
po celou dobu staroveke egyptske historic, hravali ustfednf roli.
354
Zdalo se mi, ze to, jak chranili sva tajemstvf, davd hluboky smysl. Vzdyt’
Osireion sam byl obrovskym nerozfesenym tajemstvim a zasluhoval si blizsf
zkoumani, nez se mu az dosud dostalo od vedcfl, jejichz povolamm je prave
tyto veci studovat. A pohfbenf dvanacti namofnich lodf s vysokou pf fdf bylo
rovnez tajemstvim, ktere hlasite volalo po rozfeseni.
A prdvS na misto, kde byly tyto lodi pohfbeny, jsem mffil pfes hfbitovy
sakalfch bohfl:
The Guardian, Londyn, 21. prosince 1991: V zemi, osm mil od Nilu bylo nalezeno
lod’stvo 5000 let starych kralovskych lodf. Ameriftf a egyptSti archeologove obje-
vili v Abydu dvanact velkych dfevenych lodf... Experti tvrdf, it lodi, ktere jsou
patnact az dvacet metrfl dlouhe, jsou asi 5000 let stare a jsou to pravd6podobn6
nejstarSf egyptske kralovske lodi, a nejstarsf plavidla vflbec, ktera kdy byla na
sv6te nalezena. Domnfvajf se, ze lodi nalezene v zan t. r. byly s nejvStSf pravdSpo-
dobnostf urdeny к pohfbu, aby na nich mohly odplout du§e faraonfl. „Vflbec jsme
necekali, ze bychom mohli najit tak ohromne lod’stvo, zvld§t6 ne tak daleko od
Nilu,“ fekl David O’Connor, vedouci expedice a kurator egyptskeho oddSlenf uni-
verzitnfho muzea v Pennsylvdnii...
Lodi byly pohfbeny ve stfnu giganticke ohradnf zdi z nepalenych cihel, о niz
se vefilo, ze je pozflstatkem pohfebniho chramu faraona Druhe dynastie Chase-
chemvyho, ktery vladl v Egypte ve dvacatem sedmem stoleti pf. n. 1. O’Connor
si byl тстёпё jist, ze lodi петё1у s faraonem Chasechemvym nic spolecnd-
ho, ale vztahovaly se spfs к ЬИ'гкё (nynf uz vetsinou zf^cenё) „ohradnf zdi
pohfebiste postavendho pro faraona Dzereho z Prvnf dynastie. Nezda se, ze by
hroby lodf byly stars! a je docela тогпё, ze byly 8кШеспё pfipraveny pro
Dzereho, ale to jeste bude nutno dokazat.“
Nahly poryv уё1ги hnal po pousti steny pisku a ja jsem se schoval do zavetfi
u sklanёj^c^ch se zdi Chasechemvyho ohrady, pobliz mista, kde агсЬео^оуё
z РеппвуКаткё univerzity z bezpecnostnfch dflvodfl opet pohfbili dvanact
tajemnych lodi, о пёг zakopli v roce 1991. Doufali, ze se v roce 1992 vrdtf,
aby pokracovali ve vykopavkach, ale doslo к ^jakym potizim a jestS v roce
1993 bylo vykopanf lodf odlozeno na pozdёjs^ dobu.
ВёЬет тёЬо vyzkumu mi O’Connor poslal oficialm zpravu о vysledcich
sezony 1991, kde se гЬёгпё zminil о tom, ze nektere lodi mohou byt az dvaa-
dvacet metrfl dloulre. Poznamenal 1акё, ze cihlovd rovy ve tvaru lodf, v nichz
byly uzavfeny, musely v ranych dynastickych dobach dost zfetel^ vystupo-
vat nad uroven okolm pouste, a musely, kdyz byly поуё, poskytovat mimofad-
ne efektni podfvanou:
Kazdy rov byl ormtnut hlinenou omftkou a natfen na bflo, takze mohl vzniknout
dojem, ze v pousti ,,kotvf“ tucet ci vice obrovskych ,,lodf“, ktere jasn6 zarily
355
v egyptskem slunci. Jejich ,,zakotveni“ se bralo tak vaznS, u пёкоНка lodnfch
rovu byly skutednS nalezeny male balvany umistSne u pridS nebo u zadS. Balvany
se tam nevyskytovaly nahodou, byl to гатёг. Muzeme je pova^ovat za skutedne
,,kotvy“, к1егё тё!у pomoci lodi „ukotvit**.5
Stejne jako u Ctyficet tfi metry dlouhe namofni lodi nalezene v zemi vedle
Velke pyramidy v Gize (viz 33. kapitola), jedna vec byla i na abydskych lo-
dich zfejma na prvnf pohled - mely dokonalou konstrukci a byly schopne
plout na nejvyssich vlnach otevfeneho mofe i za nejhorsfho pofiasf. Podle Cheryl
Haldaneove, nauticke archeolozky zTexaskeA-and-M univerzity, na nich byl
znat „vysoky stupen technicke vyspelosti spojeny s elegancf“. Pfesne stejne
jako u lodi u pyramid, a proto (ovsem о 500 let dffve) lod’stvo v Abydu nazna-
cuje, ze lide, schopnf vyuzft nahromadenych zkusenosti a dlouhych tradic na-
mofnf plavby, zili v Egypte od sameho zacatku jeho tfi tisfce let stare historic.
Krome toho jsem vedel, ze nejstarsi nastenne malby nalezene v nilskem udolf,
pochazeji z doby nejmene 500 let pfed pohfbemm lodi v Abydu (asi 4500 let
pf. n. 1.) a ukazuji stejna, dlouha a stfhla plavidla se zdvizenou pffdf v pohybu.
Mohla se tato rasa zkusenych mofeplavcfl v jistem, blfze neurfienem obdo-
bf pfed oficialnfm zacatkem egyptske historic kolem roku 3000 pf. n. 1. neja-
kym zpusobem zaplest s domorodym obyvatelstvem nilskeho udolf? Nevy-
svetlovalo by to zvlastni a paradoxm - nicmene pfetrvavajfcf - posedlost lodemi
v pousti? (Nekolik poznamek v Textech pyramid se vztahuje к пёсети, co
vypada jako technicky dokonale lode, vfietne jednoho uryvku, ktery pravf, ze
jedna takova lod’ mefila na delku sest set metrfl!)6
Kdyz jsem spfadal tyto dohady, nepochyboval jsem о tom, ze v nabozenske
symbolice, ktera ve starem Egypte existovala, byly - jak vedci nepfestavaji
poukazovat - lodi urceny jako plavidla pro faraonovu dusi. Tato symbolika
vsak nijak nefesila problem vysoke technicke urovne pohfbenych lodi - tak
dokonale a sofistikovane lodi musely vzniknout po dlouhe dobe technickeho
rozvoje. Nestalo by tedy za to uvazit moznost - tfeba jen proto, aby nakonec
mohla byt vyloucena - ze plavidla v Gize a Abydu mohla byt soucasti kultur-
niho dedictvi, nikoliv vsak к zemi Inoucich, na ficmch bfezich zijfcfch zeme-
delcfl, jako byli domorodi obyvatele stareho Egypta, ale mnohem vyspelejsf-
ho naroda mofeplavcfl?
Takovi mofeplavci by zfejme byli take zkusenymi navigatory, kteff by ve-
deli, jak ur£it kurs lodi podle hvezd, a kteff mozna take ovladli шлёт, jak
nakreslit тару oceanfl, ktere kfizovali.
Mohli byt take architekty a staviteli, jejichz charakteristickym vyjadfova-
cfm prostfedkem byly polygonalni megaliticke kvadry, ktere byly pouzity
v Udolnim chramu a v Osireionu?
Mohli byt take nejakym zpflsobem spojeni s legendarmmi bohy Prvnfho
casu, kteff pry pfinesli Egyptu nejen civilizaci, astronomii a architekturu, zna-
356
lost psani a matematiky, ale i spoustu dalsich uzitecnych dovednostf a znalos-
ti, z nichz tou nejpozoruhodnejsf a nejdulezitejsf byl dar znalosti, jak obdela-
vat pfldu?
Existuje svedectvf о velice ranem obdobf pokroku v zemedelstvf a experi-
mentovani v nilskem udoli na konci posledni doby ledove na sevemf polokou-
li. Charakteristika tohoto velkeho egyptskeho „skoku vpred“ naznacuje, ze ho
mohl zpflsobit pouze pfiliv novych idejf z nejakeho az dosud neidentifikova-
neho zdroje.
46. kapitola
Jedenacte tisicileti pred nasim letopoctem
Kdyby neslo о mocnou Osiridovu mytologii a kdyby tento civilizujici, vedatorsky
a zakonodamy bflh nebyl zvlaste vzpomman jako ten, kdo v bajne epose zname
jako Prvni cas uvedl do nilskeho udoli domestikovane zemedelske plodiny, ne-
bylo by asi nijak zajfmave, ze nekdy mezi lety 13 000 az 10 000 pF. n. 1. se Egypt
tesil tomu, co je popisovano jako „pfedcasny zemedelsky rozvoj“ - jako nejra-
nejsi zemedelska revoluce na celem svete, kterou s urcitosti potvrzuji historici.
Jak jsme videli v pfedeslych kapitolach, takove prameny jako Palermsky ka-
men, Manethuv aTurmsky papyrus obsahuji nekolik rflznych a nekdy si protife-
dicich poflftani casu. Vsechny se vsak presto shoduji na velice starem datu Osi-
ridova Prvniho casu - Zlateho veku, kdy v Egypte vladli bohove. Krome toho
ukazujf tyto prameny pozoruhodnou shodu v dfllezitosti, kterou prikladajf jede-
nactemu tisicileti pf. n. I.1, precesmmu obdobf Lva, kdy na sevemf polokouli
dochazelo ke koneflnemu prudkemu tanf velkych ledovych pokryvek.
Je to mozna nahoda, ze dflkazy objevene od roku 1970 geology, archeology
a prehistoriky jako Michael Hoffman, Fekri Hassan a profesor Fred Wendorff
potvrzuji, ze jedenacte tisicileti pf. n. 1. bylo v egyptske prehistorii skuteCne
dfllezitym obdobfm, behem nehoz obrovske niSive zaplavy opakovane zale-
valy nilske udoli. Fekri Hassan uvazoval о tom, ze tyto prodlouzene serie
pfirodnich katastrof, ktere dosahly vrcholu kolem nebo prave po roce 10 500
pf. n. 1. (a periodicky se vracely az asi do roku 9000 pf. n. 1.), byly odpovedne
za likvidaci tohoto raneho agramfho experiments
V kazdem pfipade tento experiment skoncil (af uz z jakehokoli dflvodu)
a zda se, ze celych 5000 let nebyl ufiinen pokus ho obnovit.
Nahly start
Kolem takzvane egyptske „paleoliticke agrami revoluce“ se vznasi песо ta-
jemneho. Ze standardnich textfl (Hoffman: Egypt pfed faraony a Wendorff -
358
Schild: Prehistoric nilskeho udolf) cituji nektera klfcova fakta z toho mala, co
se о tomto velkem skoku vpfed, ke kteremu doslo zcela nevysvetlitelne na
konci poslednf doby ledove, vf:
1. Kratce po roce 13 000 pf. n. 1. se mezi pozdnimi paleolitickymi potfebami
objevujf mleci kameny a cepele kos s leskem na ostfi (vysledek silifikace
od useknutych stonku, jez pfilnuly к ostff kosy)... je jasne, ze mleci kame-
ny byly uzfvany pfi pfiprave rostlinne stravy.
2. Na mnoha mfstech na bfezfch feky pfesne v tutez dobu pfestaly byt ryby
dulezitym zdrojem obzivy a staly se postradatelnymi, jak dokazuje nepfi-
tomnost jakychkoli zbytkfl ryb. „Upadek rybafenf jako zdroje potravy je
zpusoben tfm, ze se objevil novy zdroj ve forme mleteho zrnf. Doprovod
ny pyl naznacuje, ze timto zrnim byl jecmen, a je vyznamne, ze tento velky
travnf pyl, pfedbezne urceny jako jecmenny, se nahle objevuje v pylovCm
profilu prave pfed obdobfm, kdy byly v teto oblasti zakladany osady...“
3. Stejne zvlastm jako vzestup agrarni kultury v pozdne paleolitickem ob
dobi v nilskem udolf byl jejf nahly upadek. Nikdo nevi pfesne proc, ale
po roce 10 500 pf. n. 1. Cepele kos a mlecf kameny mizi a po celem
Egypte se objevuje lid, ktery lovi, rybafi a sbira plody a uziva kamenne
nastroje.
I kdyz jsou dukazy opravdu mizive, jejich dusledek je tento: Egypt se tesil
ze zlateho veku hojnosti, ktery zaCal nekdy kolem roku 13 000 pf. n. 1. a upro-
stfed jedenacteho tisfciletf pf. n. 1. razem skoncil. Nahly start tohoto procesu
byl zpusoben zavedenfm jiz domestikovaneho jecmene do nilskeho udolf, po
nemz nasledovalo okamzite zalozeni fady zemedelskych osad, ktere novy zdroj
potravy vyuzfvaly. Osady byly vybaveny jednoduchymi, ale mimofadne ucin-
nymi nastroji a potfebami. Po jedenactem tisfciletf pf. n. 1. nasledoval na dlou-
hou dobu navrat к primitivnejsfmu zpflsobu zivota.
Nase mysl ma tendenci uvazovat nad takovymi daty a hledat vysvetlenf -
vsechna vysvetlenf vsak mohou byt jen dohady. Jedno je jiste: egyptska ,,ag-
ramf revoluce“ nemohla vzniknout z mfstnf iniciativy. Naopak, zda se, ze sem
byla po vsech strankach pfenesena. Objevuje se nahle, a kdyz se pomery zme-
nf, je stejne rychle odvrzena. Prave tak bylo ve starem Egypte po velkych
nilskych zaplavach v jedenactem tisfciletf pf. n. 1. odvrzeno usedle zemedel-
stvf.
Zmena klimatu
Jake bylo tenkrat poCasf?
V pfedeslych kapitolach jsme si vsimli, ze Sahara, relativne mlada poust’,
byla az do desateho tisfciletf pf. n. 1. zelenou savanou, rozjasnovanou jezery
359
a pfekypujici zvefi, ktera se rozkladala na vetsi casti Homiho Egypta. Dale na
sever, v oblasti deity, byly baziny, ale s mnoha velkymi, urodnymi ostrovy.
Celkove bylo klima podstatne chladnejsi a destivejsi a vetsinu roku bylo zata-
zeno. Ve skutecnosti by se dalo fici, ze dve nebo tfi tisfciletf pfed a jedno
tisicileti po roce 10 500 pf. n. 1. temef nepfetrzite prselo. Pak, jako by to melo
znamenat ekologicky obrat, pfisly zaplavy. Kdyz bylo po zaplavach, nastalo
zase sucho. Toto obdobf vysychani trvalo pfiblizne do roku 7000 pf. n. 1., kdy
zacalo neoliticke subpluvialm obdobi s tisiciletim silnych dest fl, po nemz na-
sledovaly 3000 let mfrnych destu, ktera byla opet idealni pro zemedelstvf. „Po
jistou dobu pouste kvetly a lidska spolecenstvi kolonizovala oblasti, ktere od
te doby tak huste zalidnenf uz neuzivily.“
Se zrodem dynastickeho Egypta kolem roku 3000 pf. n. 1. se klima opet zme-
nilo a zacalo nove obdobf vysychani - obdobi, ktere trva az do soucasnosti.
Toto je v nacrtu scena zivotniho prostfedi, v jakem se odehravaly zahady
egyptske civilizace: dest’ a zaplavy mezi lety 13 000 az 9500 pf. n. 1., obdobi
sucha do roku 7000 pf. n. 1., znovu dest’ (i kdyz postupem casu mene Casty) az
do roku 3000 pf. n. 1. a potom znovu obdobi sucha, ktere trva dodnes.
Je to velka Casova rozloha, avsak kdyz v ni clovek hleda Prvni Cas, ktery by
se mohl shodovat se Zlatym vekem bohfl, jeho myslenky se samozfejme vra-
ceji к tajemnemu obdobi ranych agrarnich experimentfl, ktere nasledovaly po
velkych destich a zaplavach mezi lety 13 000 az 10 500 pf. n. 1.
Neviditelna spojeni?
Toto obdobi bylo rozhodujici nejen pro staroveke Egypt’any, ale i pro mnoho
narodfl zijicich v jinych oblastech. Jak jsme videli v Casti 4, bylo to obdobi
dramatickych zmen klimatu, rychle stoupajici hladiny mon, pohybu zeme,
zaplav, vybuchfl sopek, ziviCnych destu a zatazene oblohy, coz bylo pravde-
podobne zdrojem mnoha celosvetovych mytfl о vesmime katastrofe.
Mohlo to byt soucasne obdobi, v nemz se bohove skuteCne pohybovali po
zemi mezi lidmi, jak se pravf v legendach?
Na bolivijskem Altiplanu se tito bohove nazyvali VirakoCove a byli spojo-
vani s impozantnim megalitickym mestem Tiahuanakem, ktere mohlo existo-
vat uz pfed obrovskymi zaplavami v Andach, v jedenactem tisicileti pf. n. 1.
Potom, podle profesora Arthura Posnanskeho, pfestoze vody ustoupily, ,,kul-
tura Altiplana nedosahla vyssiho bodu rozvoje, ale spis podlehla naprostemu
a definitivnimu upadku“.
Posnanskeho zavery jsou samozfejme kontroverzni a je nutno je hodnotit
podle jejich kvalit. Nicmene je zajimave, ze obe uzemi - bolivijske Altiplano
a Egypt - byly v jedenactem tisicileti pf. n. 1. postizeny obrovskymi zaplavami
360
(v obou oblastech zflstaly stopy po ranych agrarnfch experimentech, zfejme
na zaklade vnesenych technik) a ze nove zemedelske technologie byly pozdeji
opusteny. Nad obema oblastmi se vznasejf dfllezite otaznfky tykajici se vzniku
tamejsfch monumentfl: napffklad Puma Punku a Kalasasaya v Tiahuanaku,
tvrdi Posnansky, mohly byt vybudovany uz roku 15 000 pf. n. 1. Megaliticke
stavby v Egypte jako Osireion, Velka sfinga a Udolni chram faraona Chafreho
v Gize mohly podle Johna Westa a geologa Roberta Schocha z Bostonske
univerzity na zaklade geologickeho prflzkumu pochazet z doby dffvejsf nez
10 000 pf. n. 1.
Je mozne, ze by mezi vsemi temito nadhemymi a zahadnymi monumenty
a neobvyklymi agrarmmi experimenty let 13 000 az 10 000 pf. n. 1., stejne jako
mezi legendami о bozich-civilizatorech, jako byli Osiris a Virakoca, existova-
la neviditelna spojitost?
Kde je zbytek civilizace?
Kdyz jsme vyrazili na silnici z Abydu do Luxoru, kde jsem se mel setkat
s Johnem Western, uvedomil jsem si, ze vsechny tyto spojitosti by se vyfesily
samy od sebe, kdyby se vyfesil ustfedni problem - a tfm je staff monumentfl.
Jinymi slovy, jestlize West svymi geologickymi nalezy dokaze, ze sfinga je
stars! nez 12 000 let, bude muset byt historie lidske civilizace pfepsana. Jako
soucast tohoto vzrusujfcfho procesu by vsechny ostatnf podivne anachronicke
„otisky bozich prstfl“ rozesete po celem svete a vyznam spodniho proudu sta-
robylych souvislost! mezi zfejme nepffbuznymi civilizacemi zacal копеёпё
davat smysl...
Kdyz byly Westovy dflkazy v roce 1992 pfedlozeny na vyrocnf schflzi
Americke asociace pro pokrok vedy, byly vzaty natolik vazne, ze о nich vefej-
ne debatoval egyptolog Chicagske univerzity Mark Lehner, feditel projektu
zmapovanf Gfzy, ktery к flzasu vsech pfitomnych nebyl schopen pfedlozit pfe-
svedcive odmftnutf techto dflkazfl. „Tvrdite-li, ze sfinga vznikla 9000 nebo
10 000 let pf. n. l.,“ dovozoval Lehner,
„рак by to samozfejme znamenalo, ze v te dob6 existovala vyspdla civilizace,
ktera byla schopna sfingu vytvofit. Otazka, kterou si vsak archeolog must polozit,
znf takto: Jestlize byla sfinga skutedne vytvofena v dobfe, о пй mluvfte, kde je pak
zbytek teto civilizace, kde je zbytek teto kultury?*.“
Lehner vsak nepochopil podstatu veci. Pokud sfinga skuteflne pochazi z let
9000 az 10 000 pf. n. 1., Westovou povinnostf nebylo prokazovat existenci
civilizace, ktera ji vytvofila, nybrz na egyptolozich a archeolozfch bylo, aby
vysvetlili, jak je mozne, ze se tak dlouhou dobu a tak soustavne mylili.
Mohl tedy West prokazat staff sfingy?
4Л. kapitola
Sfinga
„Egyptologove,“ podotkl John West, „jsou ti poslednf na svete, kteff by urflili
nejakou anomalii.“
V Egypte se samozfejme vyskytuje mnoho anomalif. Та, о nfz prave v te
chvfli West hovofil, byla zahada pyramid Ctvrte dynastie a pak to, к сети
doslo behem Tfetf, Pate a Seste dynastie. Dzoserova stupnovita pyramida
v Sakkafe (Tfeti dynastie) byla impozantnf stavba, ale byla postavena z rela-
tivne malych kvadrfl, ktere mohlo unest pet az sest muzfl, a jejf vnitfnf komory
byly konstrukcne vadne. Pyramidy Pate a Seste dynastie (pfestoze uvnitf vy-
zdobene pfekrasnymi Texty pyramid) byly tak mizeme postavene, ze se zhrou-
tily a z vetsiny z nich nezbylo nic nez hromada rumu. Pyramidy Ctvrte dy-
nastie v Gize, byly vsak postavene tak kvalitne, ze vydrzely cela tisfciletf
vicemene neposkozene.
Byly to tyto pffpady, nebo spfs to, co naznacovaly, co pfivedlo Westa na
myslenku, ze „egyptologove jim meli venovat vic pozomosti. Ve scenafi, pod-
le nehoz se napfed budujf pyramidy pfipomfnajfcf smetiste a jeste к tomu kon-
strukcne chybne, pak se z niceho nic postavi naprosto neuvefitelne pyramidy,
ktere jsou konstrukcne temi nejuzasnejsimi stavbami, jake byly kdy vytvofe-
ny, a hned nato nasleduje navrat ke konstrukcne chybnym pyramidam, se skryva
obrovsky rozpor. Nedava to zadny smysl... Paralelnf scenaf by byl takovy, ze
automobilovy prflmysl by zkonstruoval model Fordu T, potom by nahle vy-
tvofil Porsche 93, vyrobil jich nekolik, pak zapomnel, jak se delajf, a vratil se
opet к vyrobe Fordfl model T... Civilizace tfrnto zpflsobem nepostupuje.“
„Takze co tvrdite vy?“ zeptal jsem se. „Chcete fict, ze pyramidy Ctvrte
dynastie tato dynastie vflbec nevybudovala?“
„V hloubi duse cftfm, ze ne. Nevypadajf jako ty mastaby pfed nimi. Nevy-
padajf vflbec jako песо, co pochazf z obdobf Ctvrte dynastie... Nezapadaji
tam...“
„Stejne jako sfinga?“
362
„Stejne jako sfinga. Velky rozdil je ale v tom, ze v pnpade sfingy nemusime
spolehat na to, co cftime. Tady mflzeme dokazat, ze na svet pfisla davno pfed
Ctvrtou dynastif...“
John West
Se Santhou jsme byli obdivovateli Johna Anthonyho Westa jiz od doby, kdy
jsme zaSali se svymi cestami po Egypte. Jeho kniha Klic cestovatele byla bri-
lantnfm a nepostradatelnym uvodem do tajemstvi teto starobyle zeme a stale
jeste jsme ji vsude nosili s sebou. SouSasne nam jeho vedecke prace, zejmena
Had na obloze otevfely oci к revoluflni moznosti, ze egyptska civilizace - se
svymi rozmanitymi zablesky vyspele vedy nepatfici do pfislusne doby - ne-
musela vznikat v oblasti nilskeho udolf, ale mohla byt odkazem dfivejsi, vy-
spelejsi a az dosud neidentifikovane civilizace, ktera „pfedchazela dynasticky
Egypt a vsechny ostatni zname civilizace о cela tisicileti44.
West byl vysoky, silny sedesatnik. Mel pesteny zastfizeny bily vous a na
sobe mel safari oblek barvy khaki. Na hlave nosil vy stfednf tropickou helmu
z devatenacteho stoleti. Mel mladistve a energicke vystupovani a v ocich mu
blyskala ulicnicka jiskra.
Sedeli jsme ve tfech na homi palube nilske zabavni lodi zakotvene na na-
bfezi v Luxoru nekolik yardfl po proudu od hotelu Winter Palace. Za fekou na
zapadni strane zapadalo za pahorky Cdoli kralfl velke rude slunce znetvofene
atmosferickymi refrakcemi. Po nasi vychodnf strane se tyflily omsele, avsak
vznesene ruiny chramfl v Karnaku a v Luxoru. Zezdola к nam trupem lodi
pronikalo splouchani a pohyb feky, ktera se po svem poledniku ubirala к dale-
ke delte.
West svoji tezi о starobylosti sfingy uvefejnil v knize Had na obloze, jez
byla vycerpavajici interpretaci prace francouzskeho matematika R. A. Schwal-
lera de Lubicz. Schwallerovy vyzkumy v luxorskem chramu mezi rokem 1937
az 1952 odhalily matematicke dflkazy, ze egyptska veda a kultura byly mno-
hem vyspelejsi a sofistikovanejsi, nez modem! vedci pfipousteji. Avsak, jak
West uvedl, tyto dflkazy byly popsany v „tezko pochopitelnem, slozitem
a nepfistupnem jazyku... Jen malo ctenaffl bylo schopnocist Schwallera. Je to
trochu jako kdyby se nekdo pokusil zabyvat se rovnou jademou fyzikou bez
rozsahleho pfedchoziho studia44.
Schwallerovy hlavni publikace, obe pflvodne ve francouzstine, byly pfede-
vsim objemna kniha Temple de Г Homme ve tfech svazcich, ktera se soustfe-
d’ovala na Luxor, a vseobecnejsi Roi de la theocratie Pharaonique. V teto
praci, anglicky nazvane Sacred Science (Svata veda) se Schwaller zminil
о obrovskych zaplavach a silnych destich, ktere devastovaly Egypt v jedenac-
tem tisicileti pf. n. 1. Jako by ho to prave napadlo, dodal:
363
Rozsahlym pohybum vody, ktera se pfelila pres Egypt, musela pfedchazet vyspSla
civilizace, coz nds vede к domngnce, ze sfinga vytesana do skaly zapadnfho pa-
horku v Gize uz existovala - ta sfinga, jejS Ivf tSlo, кготё hlavy, na sobS nese
neoddiskutovatelne znamky vodnf eroze.1
Zatfmco pracoval na sve knize, upoutal Westa mozny vyznam teto poznamky,
a rozhodl se jf zabyvat: „Uvedomil jsem si, ze kdybych mohl dokazat Schwal-
lerovo povrchnf pozorovanf empiricky, byl by to neotfesitelny dflkaz existen-
ce drive neidentifikovane vyspele civilizace ve velmi vzdalene minulosti."
„Ргоё?"
„Jakmile dokazete, ze zvetrani sfingy zpflsobila voda, bude odpoved’ uz
jednoducha. Snadno to vysvetlfte kazdemu, kdo cte News of the World nebo
National Enquirer. Je to jednoduche jak facka... Pfedpoklada se, ze sfinga
byla vytvofena Chafrem kolem roku 2500 pf. n. 1., ale od zaflatku dynasticke
doby - fekneme 3000 let pf. n. 1. - neprselo v Gfze tak silne, aby to mohlo
zpflsobit natolik rozsahle zvetrani, jake na tele sfingy vidime. Musime se oprav-
du vratit do doby 10 000 let pf. n. 1., abychom nasli tak vlhke klima, aby mohlo
zvetrani tohoto typu a rozsahu zpflsobit. Z toho vyplyva, ze sfinga musela byt
vytvofena pfed rokem 10 000 pf. n. 1., a protoze je to obrovske, vysoce kulti-
vovane umelecke dflo, vyplyva z toho take, ze muselo byt vytvofeno vyspelou
civilizacf."
„Ale Johne,“ zeptala se Santha, „jak si mflzete byt tak jisty, ze stopy na
sfinze musela udelat prave voda? Nemohl to prave tak mit na svedomi poustni
vitr? Nakonec ortodoxnf egyptologove pfipousteji, ze sfinga existuje skoro
5000 let. Neni to dost dlouha doba, aby stopy na nf zpflsobily vitr s pfskem?"
„To je samozfejme prvnf moznost, kterou musfm vylouflit. Jen pokud bych
mohl dokazat, ze vetrem hnany hruby pfsek z pouste nemohl pfivest sfingu do
soucasneho stavu, mohl bych se pustit dal do hledani znamek vodnf eroze."
Geologie Roberta Schocha: rozlusteni sfingy
Klicovym se ukazal byt hluboky pffkop, jfmz byla sfinga ze vsech stran ob-
klopena: „Protoze je sfinga umistena v prohlubni," vysvetloval West, „pokud
se pfsek neodklfzf, navrsf se jf behem nekolika desetiletf az po krk... Behem
historicke doby se vetsinou neodklizel. Ve skuteflnosti - vezmeme-li
v uvahu zminky v textech a historicke odhady - je mozne dokazat, ze behem
4500 let, ktera uplynula od doby, kdy byla domnele postavena Chafrem, byla
zasypana az po krk asi 3300 let.2 To znamena, ze behem cele teto doby cinf
doba, kdy bylo jejf telo vystaveno pflsobeni vetru, jen песо malo pfes tisfc let.
Jinak byla pfed poustnimi vetry chranena silnou pfscitou pokryvkou. Jadro
veci tkvf v tom, ze pokud sfinga byla opravdu vytvofena Chafrem v dobe
364
Stare rise a pokud byl vftr skutecne za tak kratkou dobu schopen zpflsobit na
nf takovou skodu, pak by i jine stavby ze Stare rise postavene v teto oblasti
z vapence musely vykazovat stejne poskozeni. Ale na zadnych jinych stav-
bach nic takoveho nenajdeme - na hrobkach pochazejfcich zcela urcite ze Sta-
re rise, plnych hieroglyffl a napisfl, se zadne takove znamky poskozeni neob-
jevujf.“
Opravdu, nikde jinde nic takoveho nenf. Profesor Robert Schoch, geolog
z Bostonske univerzity a specialista na erozi homin, ktery hral klfcovou ulohu
pfi potvrzeni Westovych dflkazfl, byl s tfmto zdflvodnenim spokojeny. Zvetra-
ni na sfinze a na stenach obklopujfcf ji ohrady vytesane ve skale nebylo zpflso-
beno vetrem, ale tisfciletfmi silnych dest’fl, dlouho pfedtfm, nez se Stara rise
vflbec zrodila.
Kdyz zvitezil nad svymi kolegy na shromazdenf Americke geologicke spo-
lecnosti v roce 1992, pokracoval Schoch ve vysvetlovam svych nalezfl v mno-
hem sirs! a eklektifitejsf spolecnosti (vcetne egyptologfl) na vyrofinfm shro-
mazdenf Americke asociace pro pokrok vedy. Zacal tfm, ze delegatflm poukazal
na to, ze „telo sfingy a steny ji obklopujfcf jsou do hloubky zvetrale a erodova-
ne... Tato eroze je velice hluboka, pfedevsfm ve stenach. Je nejen hluboka, ale
podle meho nazoru take velmi stara, a ma zvlneny profil...
Takova zvlnenf jsou dobfe znama stratigrafum a paleontologum jako zvet-
ranf zpflsobene srazkami. Jak je videt na fotografifch Santhy Faii, sfinga
a pffkop vytesany kolem nf ukazujf, ze toto zvetranf ma jasne formy. Hluboke
vertikalni sterbiny se zde vyskytujf v kombinaci se zvlnenymi horizontalnfmi
choboty - Schochovymi slovy „klasicky kniznf pfiklad toho, co se stane
s vapencovou stavbou, kdyz do nf po cela tisfciletf bu§i dest’... Protoze to byl
zcela urfiite dest’, co zpflsobilo toto zvetranf.*1
Vetrna eroze zpflsobena pfskem ma zcela jiny profil - horizontalm kanalky
s ostrymi hranami vydrasane do mekcich vrstev postizene skaly. Za zadnych
okolnosti nemflze pfsek vytvofit vertikalni sterbiny, jez jsou zvlaste viditelne
na ohradnf zdi sfingy. Sterbiny mohly byt zpflsobeny pouze „vodou tekouci
dolfl po stene“, tedy destem padajfcfm v obrovskych mnozstvich z oblohy a
stekajicim ve vodopadech po svahu gfzske plane dolfl do ohrady sfingy. „Dest’
si vybral slaba mfsta ve skale,“ dovozoval Schoch, „a vytvofil v nich sterbiny -
pro mne jako geologa jasny dflkaz, ze tato eroze byla zpflsobena de§tem.“
Pfestoze nektera mfsta byla zakryta kamennymi deskami, kterymi steny po
tisfciletf opravovali nescetnf restauratofi, Ize videt totez na tele sfingy - zoub-
kovane zvlnene vyhloubene choboty, ktere bezi po cele deice tela sfingy.
A mame to tu znovu - prave toto je charakteristickym rysem zvetranf, ktere
nemflze byt zpflsobeno nififm jinym nez srazkami, protoze jen dlouha obdobf
silnych desffl dopadaj fetch na homi casti giganticke skulptury a finoucich se
po jejich bocfch, by mohla takoveto poskozeni zpflsobit. Tento fakt jeste po-
tvrzuje skutecnost, ze vapenec, z nehoz je sfinga vytesana, nema stejnou sklad-
365
bu, ale sestava z tvrdych a mekkych vrstev, z nichz ty odolnejsi jsou sice rov-
nez naruseny, ale ne tak hluboko jako ty mene odolne. Takovy profil nemohla
zpusobit vetrna eroze, ktera by vymlela pouze mekci vrstvy skaly, ale odpovi-
da zvetrani zpusobenemu srazkami, kdy voda dopada na skalu shora.
Na schuzi spolecnosti to Schoch shmul takto:
Je velmi dobre znamo, ze prikop kolem sfingy se naplnuje piskem velice rychle,
v podminkach Sahary za pouha desetiletf. Pisek se potom musi pravideln£ odstra-
novat. Bylo tomu tak uz od starov£ku. Presto tu vsak mame dramaticky zvlneny
zvetraly profil na ohradni zdi sfingy... Zkratka redeno, snazfm se ukazat, ze tento
zvlnSny profil, tyto charakteristicke rysy, jez jsou vid£t na t£le sfingy i na stenach
prikopu kolem nf, pochazeji z mnohem starsi doby, z doby, kdy bylo v teto oblasti
vic srazek, vic vlhkosti, vic deStS.
Schoch pfipustil, ze neni prvnim geologem, ktery si „neobvykleho, srazkami
zpusobeneho zvetrani na tele sfingy“ vsiml. Byl vsak prvni, ktery vstoupil do
vefejne debaty о obrovskem, historickem vyznamu tohoto zvetrani. Ve svem
pnstupu к problemu se striktne drzel sve geologie.
Vsichni mi neustale vykladaji, ze lide v Egypte - alespon pokud vime - nem£li
technicke prostredky ani socialm organizaci, ktera by jim uz v predynastickych
dobach umoznila sfingu vytesat... To se mne vsak jako geologa netyka. Nesnazim
se nic re§it, to je vyhradnS zalezitosti egyptologu a archeologu, aby prisli na to,
kdo sfingu vytvoril. Jestli jsou moje nalezy v rozporu s jejich teorii о vyvoji civili-
zace, pak by bylo mozna nadase tuto teorii prehodnotit. Netvrdfm, ze sfinga byla
vytvorena Atlant’any nebo Mart’any pripadne jinymi mimozemsfany. Ja se jen ri-
dim vSdou a ta mi jednozna£n£ pravf, ze sfinga byla vybudovana mnohem drive,
nez se vseobecn£ ma za to...
Legendarni civilizace
О kolik let drive?
John West nam fekl, ze тёН se Schochem о stan sfingy „pfatelskou deba-
tu“. „Schoch klade dobu jejiho vzniku nekam mezi roky 5000 az 7000 pf. n. 1.
minimalnS (obdobi neolitickeho subpluvialu), zejmena proto, ze je velmi opa-
tmy vzhledem к udajflm, jez ma v race. Jako profesor geologie na velke uni-
verzitS je temef povinovan zaujmout konzervativni stanovisko - a je pravda,
ze mezi lety 7000 az 5000 pf. n. 1. prSelo. Ja se vsak ze dvou duvodu - vSdec-
kych i intuitivnich - domnivam, ze je mnohem, mnohem starsi a ze к vetsine
stop zvetrani na sfinze doslo v pfedeslem destivem obdobi, pfed rokem 10 000
pf. n. 1. Kdyby to bylo v letech 7000 az 5000 pf. n. 1. - relativne tak nedavno -
byli bychom pravdepodobne nasli jeste dalsi stopy po civilizaci, ktera sfingu
vytvofila. Dflkazu, pochazejicich z te doby se v Egypte naslo vic. Jsou mezi
366
nimi podivne anomalie, to pfipoustfm,3 ale vetsina z nich - velka vetsina - je
docela primitivnich.“
„Kdo tedy vytvoril sfingu, kdyz to nebyli predynastifltf Egypt’ane?“
„Myslfm si, ze cela ta zahada je nejakym zpflsobem spojena s onemi legen-
darnfmi civilizacemi, о nichz se hovofi ve svStovych mytech. Vite pfece, co
mam na mysli - ze doslo к velkym katastrofam, kdy pfezilo jen par lidf a ti
pak putovali po svete a zanechavali za sebou urcite znalosti, песо tady, пёсо
tam... Mam pocit, ze sfinga s tfm take souvisf. Vsadil bych se, ze pfedesla
konec poslednf doby ledove a pochazi z doby 10 000, mozna i 15 000 let pf. n.
1. Jsem pfesvedcen - ve skutecnosti je to vfc nez pfesvedCenf - ze sfinga je
nekonecne stara.
Toto pfesvedceni jsem postupne zacal sdflet i ja - a jak jsem si neustale
pfipominal, take vetsina egyptologfl devatenacteho stoleti. Avsak vzezfenf sfin-
gy takovym nazorflm odporovalo, protoze jeji hlava vypada tradidne faraon-
sky. „Pokud je tak stara, jak si myslfte,“ zeptal jsem se Johna, „jak si vysvetlu-
jete, ze ji tvurci zpodobnili s charakteristickou faraonskou ozdobou hlavy
a vztyCenou kobrou dynastickeho obdobi?“
„To mne nezajfma. Jak jiste vite, egyptologove tvrdf, ze tvar sfingy pfipo-
mina tvar faraona Chafreho - to je jeden z duvodu, ргоё se domnfvajf, ze
musela byt jim vybudovana. Schoch a ja jsme se tfm velice podrobne zabyva-
li. Domnfvame se, podle proporcf hlavy ve vztahu к tfllu, ze byla behem dy-
nastickeho obdobf pfepracovana - a proto take vypada tak dynasticky. Ne-
myslfme si vsak, ze pfedstavuje Chafreho. Behem naSeho badani v teto
zalezitosti jsme si pozvali рогиё1ка Franka Dominga, pracovnika laboratoff
newyorskeho policejnfho feditelstvf, aby provedl srovnanf obou tvafi - sfingy
s Chafreho sochou v muzeu v Kahife. Podle jeho konstatovam петё1а sfinga
nikdy pfedstavovat Chafreho. Nenf to jen otazka odlisneho obliceje, je to prav-
depodobnfl docela jina rasa.4 Takze jde о velice stary monument, ktery byl
mnohem pozdёji pfepracovan. Pflvodne to vubec nemusel byt lidsky obliflej,
moznd ze to zpocatku byla hlava Iva, nakonec sfinga ma pfece Ivi telo.“
Magalhaes a prvnf dinosaur i kost
Po mych vlastnfch vyzkumech v Gize mne zajimalo, jestli Westflv vyzkum
otfasl ortodoxmmi nazory na start dalsfch monumentfl - zvlaSte na staff tak
zvaneho Chafreho Udolnfho chramu.
„Myslime si, ze je tu dost vflcf, ktere mohou byt starSfho data,“ fekl mi.
„Nejen Udolnf chram, ale take pohfebnf chram nahofe na kopci, mozna ze ma
co delat s Menkovreho komplexem, mozna dokonce i s Chafreho pyramidou...“
,,S cim v Menkovreho komplexu?“
367
„Pfece s pohfebnfm chramem, ve skutecnosti uzfvam obvykle oznacovani
pyramidy jenom pro snazsi porozumem...“
„Dobra. Domnfvate se tedy, ze je mozne, aby byly pyramidy tak stare jako
sfinga?“
„To je tezke ffci. Myslfm ze tady, na miste, kde jsou nyni pyramidy, пёсо
bylo - kvflli geometrii. Sfinga byla soucasti hlavniho pldnu. A Chafreho pyra-
mida je po teto strance nejzajfmavejsf, protoze byla urcite vybudovana ve dvou
stadiich. Kdyz se na ni podivate - mozna ze jste si toho take vsiml - uvidite,
ze jejf zakladna sestava z gigantickych kvadrfl, stejnych jako jsou vnitfnf kva-
dry Udolniho chramu. Nad zakladnou je dalsf cast pyramidy, ktera je postave-
na z mensfch, ne tak dokonalych kamenfl. Ale kdyz se na ni podivate a vfte, co
hledate, okamzite si vsimnete, ze je postavena ze dvou oddelenych casti. Ne-
mohu si pomoci, ale cftim, ze velke kvadry ze zakladny pochazeji z dffvejsf
doby - z doby, kdy byla zbudovana sfinga - a druha cast byla pfistavena poz-
deji, ani to ale nemuselo byt za Chafreho. Cfm vic se tfm clovek zaobi'ra, c!m
vic se toho dovi'da, tfm vfc si najednou zacne uvedomovat, jak je to vsechno
slozite. Napfiklad mezi tfm mohla existovat civilizace, ktera by odpovfdala
egyptskym textflm. Ty hovofi о dvou dlouhych pfedchozfch obdobfch. V prv-
nfm vladli v Egypte bohove - Neteru - a v druhem vlddli Semsu Ног, „Spolec-
nfci Horovi“. Jak fikam, problem je stale komplikovanejsf. Nas^stf to zaklad-
nf zflstavajednoduche. Podstatne je to, ze sfingu nevybudoval Chafre. Geologic
dokazuje, ze socha je stars!, zatracene stars!...“
„Presto to vsak egyptologove popiTajf. Jeden z jejich argumentfl, ktery proti
vam uzfvajf - fekl to Mark Lehner - je tento:,Pokud byla sfinga vybudovana
10 000 let pf. n. 1., proc nam nemflzete ukazat zbytek te civilizace, ktera ji
vybudovala?1 Jinymi slovy, jak to, ze pro tu vasi ztracenou civilizaci nemate
jine dflkazy nez nekolik staveb na gfzske plani? Co na to ffkate?“
„Za prve existuji' jestS jine stavby nez ty v Gize - napfiklad Osireion
v Abydu, odkud jste prave pfijel. Myslfme si, ze tato impozantm stavba mflze
pfispet к nasim vyzkumflm sfingy. Ale i kdyby Osireion neexistoval, nepfi-
tomnost dalsich dflkazfl by mne netrapila. Chci tfm ffci, ze ddlat zalezitost
z toho, ze dalsf dflkazy, ktere by to potvrzovaly, nebyly jeste nalezeny, a po-
uzivat to к potopenf argumentfl hovoffcfch pro vetsf staff sfingy, je naprosto
nelogicke. Stejne tak by se bylo dalo ffci Magalhaesovi: ,Kdepak mate nejake
dalsf chlapiky, co taky obepluli sv6t? Nemate? Так vidite, da rozum, ze je
pofad placaty.1 Nebo kdyz byla v roce 1838 nalezena prvnf kost z dinosaura,
co by byli fekli? ,Samozfejme ze nic takoveho jako vyhynula obrovska zvffata
neexistuje. Kde jsou ostatn! cdsti kostry? Nasli jste pfece jenom jednu kost.‘
Ale jakmile si jednou lide uvedomili, ze tato kost by mohla pochazet jedine
z nejakeho vyhynuleho zvifeciho druhu, do dvaceti let byla muzea plna koster
dinosaurfl. Tohle je песо podobneho. Nikoho zatim nenapadlo hledat na tech
368
spravnych mfstech. Jsem si naprosto jisty, ze budou nalezeny dalsi dflkazy,
jakmile zacnou lide hledat na spravnych mfstech - na bfezfch starovekeho
Nilu, ktery tekl na mile daleko od toho soucasneho, nebo dokonce na dne
Stfedozemniho mofe, ktere bylo behem posledni doby ledove vyschle.“
Problem predavani
Zeptal jsem se Johna Westa, co si mysli о tom, proc se archeologove a egypto-
logove tak branf uznat, ze sfinga by mohla byt vodftkem к objevu existence
zapomenute epizody historic lidstva.
„Myslfm, ze dflvod je ten, ze jsou zcela soustfedSni na ideu linearnfho vy-
voje civilizace. Nemohou se srmfit s nazorem, ze pfed vice nez 12 000 lety
mohli existovat lide, kteff byli vzdelanejgf nez my dnes... Sfinga, jejiz staro-
bylost dokazuje geologie, a fakt, ze technika, ktera byla zapotfebf к jejfmu
vytvofenf, pfesahuje v mnoha smSrech na§e soucasne moznosti a je v rozporu
s virou, ze civilizace a technika se vyvijely pffmou lineamf cestou... I s nasi
moderni technikou bychom jen stezi dokazali uskutecnit nektere ukony, ktere
tento projekt obsahuje. Samotna sfinga neni zadny udivujfcf cin. Kdybychom
meli dostatecny pocet sochaffl, kteff by tesali kamen, mohli bychom vytvofit
sochu dlouhou tfeba kilometr. Technika byla tfeba к zmSfenf kamenu, jejich
otesanf a oddelem sfingy od podlozi, а рак к transportu techto kamenu, ktere
pak byly pouzity jako stavebnf material na tidolnf chram о пёкоИк desitek
metru ddl...“
To bylo pro mne novinkou. „Chcete fict, ze ty dvSstStunove kvadry ve ste-
nach Udolniho chramu byly vytesany ze skaly kolem sfingy?“
„О tom nelze pochybovat. Geologicky jsou ze stejneho druhu skaly. Byly
vytesany, pfeneseny na staveniste chramu - bflhvf jak - a vztyceny ve zdech
dvanact metru vysokych - a zase bflhvf jak. Hovofim о obrovskych vapenco-
vych vnitfnfch kamenech, ne о zulovem oblozenf. Myslfm, ze zulu tam pfidali
mnohem pozdeji, mozna ze za Chafreho. Avsak kdyz si kameny prohlednete,
zjistfte, ze nesou pfesne stejne znamky zvStrani zpusobeneho srazkami jako
sfinga. Takze sfinga a vnitfek Udolniho chramu byly postaveny ve stejnou
dobu stejnymi lidmi - at’ uz to byl kdokoliv.“
„А vy si myslite, ze ti lide a pozdejsf dynastictf Egypt’ane byli ngjakym
zpusobem ve spojenf? Ve sve knize/faJ na ob/ozepisete, ze to byl odkaz, jenz
byl pfedan dal.“
„Je to jen domnenka. Vse, co na zaklade naseho vyzkumu na sfinze vim, je,
ze v davne minulosti existovala v Egypte velice vyspSla civilizace schopna
zvladnout stavebnf projekty ohromneho rozsahu. Pak nastaly destg. A о tisice
let pozdeji se na stejnem miste vynofila jakoby odnikud faraonska civilizace,
jiz zcela zformovana a se vsemi svymi znalostmi. To je vse, cim si mflzeme
Nahore: 58 Dzoserova pyramida v Sakkafe. Podle archeology je to
nejstarsf masivni kamenna stavba postavena lidmi - slavna Stupnovita
pyramida. Je asi sedesat metru vysoka a pochazi z obdobf Tfeti dynastie,
asi 2650 pf. n. 1.
Dole: 59 Hieroglyfy popsana pohfebnf komora Unasovy pyramidy
z obdobf Pate dynastie v Sakkafe, hlavnf repozitaf tajuplnych Textu
pyramid. Vsimnete si stropu, ktery je vyrazne ozdoben hvezdami.
Protejsi' strana: 60 Detail nastennych textu v Unasove pohfebm komofe
v Sakkafe se jmenern Unase vytesanym v kartusi v prostfedmm sloupci.
Texty hovofi о faraonove osudu jako о dusi znovuzrozene v souhvezdi
Orion a obsahuji mnozstvi bizamich technickych poznamek.
Tato strana nahore: 61 Seznam kralu v chramu Sethiho I. v Abydu. Na
leve strane ukazuje faraon Sethi I. (1306-1290 pf. n. 1.) svemu synovi,
pnstimu faraonovi Ramesseovi II., napsana jmena 76 faraonu, ktefi pfed
mm vladli v Egypte.
Dole: 62 Chram Sethiho I. je zasvecen Osiridovi, „Panu vecnosti“, zde
ho vidime v prostfedmm ramecku sedet na trune.
Na hlave ma Atefovu korunu a charakteristicky vous, symbol, ktery ho
spojuje s andskym Virakocou a Quetzalcoatlem ze Stfedni Ameriky.
Nahore: 63 Pohled shora na Osireion, gigantickou podzemni stavbu, vykopanou
z pisku a naplavenin za chramem Sethiho I. v Abydu, о niz egyptologove
predpokladaji, ze byla rovnez dilem Sethiho I. (pocatkem let 1300 pr. n. 1.). Geologove
nesouhlasi. Podlaha Osireionu lezi asi о 15 metru nize nez podlaha chramu,
coz ukazuje, ze mohl byt postaven az о 10 000 let drive a postupne zakryt nanosy.
Dole: 64 Megaliticky architektonicky sloh Osireionu, na obrazku s autorem, aby bylo
mozno posoudit rozmery, se nepodoba zadne ze znamych staveb z obdobi Sethiho I.
Velmi vsak pripomma strohou gigantickou architekturu Udolnfho a Pohfebniho chramu
v Gize, ktere ukazujf na mnohem vetsi starobylost, nez jim archeologove pfipisuji.
Protejsi strana: 65 Hlavnf vchod do Osireionu. Srovnej s obrazkem c. 9 v Casti 1
a s Udolnim chramem na dalsi strane.
Protejsi strana nahore vlevo a vpravo: 66 a 67 Pohledy do nitra takzvaneho Udolnfho
chramu faraona Chafreho v Gize. Vsimnete si do hloubky rozrusenych vapencovych
megalitu viditelnych nad a za zulovymi deskami oblozem. Bylo by mozne, aby ty prvnf
byly ulozeny na misto mnohem driv nez ty druhe?
Dole vlevo: 68 Je to jen nahoda, ze „skladackovy vzor“ zdiva v Udolnim chramu tolik
pripomma nalezy v Peru? Srovnejte s obrazky c. 5 a 6 v Casti 1.
Dole vpravo: 69 Velka sfinga, pohled z jihu. Jasne stopy eroze na tele sfingy prozrazuji
geologum, ze hlavnfm duvodem zvetrani byl silny desf, ktery v teto oblasti naposledy
padal v jedenactem tisfciletf pf. n. 1.
Tato strana nahore: 70 Giganticke vnejsi zdi Udolnfho chramu z vodou erodovanych
kvadru, z nichz kazdy vazi tolik jako modemi dieselova lokomotiva.
Dole: 71 Zadni strana pfikopu, z nehoz se tyci vytesane telo sfingy, opet ukazuje
charakteristicke vertikalm sterbiny a zvlnene choboty zpusobene srazkami. Je take
videt bok sfingy, ktery byl v modemfch dobach opraven a zakryt.
Nahore: 72 Druha pyramida za usvitu. Jeji vrcholek je osvetlen prvnimi paprsky
vychazejiciho Slunce.
Dole: 73 Zapad Slunce nad Treti pyramidou v Gize v den zimniho slunovratu.
Nedavne archeoastronomicke vyzkumy ukazaly, ze tri velke pyramidy a Velka sfinga
jsou soucasti giganticke тару oblohy, jak vypadala v roce 10 500 pr. n. 1.
369
byt jisti. Avsak jestli znalosti, ktere meli staroveci Egypt’ane, byly tytez jako
znalosti, ktere vyprodukovaly sfingu, fici nemohu.“
„А co tfeba takhle,“ spekuloval jsem. „Civilizace, ktera vyprodukovala sfin-
gu, nepochazela odtud, alespon ne puvodne... Nezila v Egypte. Umistila sem
sfingu jako nejakou znacku nebo pfedsunutou hlidku...“
„To je docela mozne. Treba sfinga pro tu civilizaci byla песо jako Abu
Simbel v Nubii pro dynasticky Egypt.11
„Рак tato civilizace skoncila, znicila ji nejaka obrovska katastrofa, a tehdy
byl odkaz vyspelych znalosti pfedan dal... A protoze tady meli sfingu, vedeli
о Egypte, znali tohle misto, znali tuhle zem, meli tu spojeni... Mozna ze ne-
kten lide konec sve civilizace pfezili. Mozna ze pfisli sem... Co tomu nkate?“
„Mozne by to bylo. Kdyz se obratfme к svetovym mytum a legendam, mnoho
z nich о takove katastrofe a hrstce pfezivSfch lidf vypravi - tak treba zrovna
pfibeh Noemuv pfetrvava nekonecnou fadu civilizaci. Vypravi se v nich о li-
dech, kteff nejakym zpdsobem zfskali a pfedali dal urcite znalosti. Obrovsky
problem vsak vidfrn v samotnem procesu pfedam: jak by vflbec bylo mozne
nejake znalosti pfedavat, kdyz mezi vybudovamm sfingy a kvetoucim dynastic-
kym Egyptem lezi tisice a tisice let? Так dlouha doba, behem mz by melo
к pfedani znalosti dojft, cloveka zakonite zarazi, ze? Nem snadne о tom nepfe-
mySlet. Na druhe strane vime, ze legendy, о nichz se zminujeme, byly nescet-
nymi generacemi pfedavany dal slovo od slova. Ve skutecnosti je ustni pfeda-
vani mnohem jistejsf zpdsob, nez pfsemne, protoze pfsmo se muze zmenit,
kdezto pokud se vypravec pfesne drzf puvodni verze, muze pfibeh vypravet
jakoukoli feci - a ten se о 5000 let pozdeji vynoff v nezmenene podobe. Moz-
na ze existuji cesty - prostfednictvfm tajnych spolecnostf nebo nabozenskych
kultu nebo napffklad prostfednictvfm mytu, jimiz mohly byt znalosti uchova-
vany a pfedavany dal, nez doslo znovu к jejich rozvoji. Jsem pfesvedcen, ze
pokud jde о problemy tak slozite a vyznamne jako tyto, nem mozne vynechat
zadnou eventualitu, i kdyby se nam zdala sebefantastictejSi...“
Druhy nazor
John West vedl v Luxoru studijnf skupinu, ktera zkoumala egyptska posvatna
mfsta. Druhy den casne rano odjel se svymi studenty do Asuanu a Abu Simbe-
lu. Santha a ja jsme se vydali opet na sever, zpatky do Gfzy к tajemstvi'm
sfingy a pyramid. Tady jsme se meli setkat s archeoastronomem Robertem
Bauvalem. Jak uvidime, jeho hvezdne korelace dodaly ohromujfcf a zcela ne-
zavisle potvrzem dflkazd о starobylosti staveb v Gfze.
48. kapitola
Zememerici
Sledujte pozome tyto instrukce:
Nakreslete na list papfru dve paralelni svisle rovne cary, asi patnact centi-
metru dlouhe a pfiblizne pet centimetru od sebe vzdalene. Pfesne mezi prvni
dve cary nakreslete dal§f svislou earn, take rovnobeznou a stejne dlouhou. Na
vrchol svdho diagramu napiste pfsmeno J (jih) a pismeno S (sever) na jeho
spodnf konec. Na pnslusna mista po obou stranach diagramu pfipojte pfsme-
no V pro vychod a Z pro zapad, po sve leve strane V a po prave Z.
To, nac se ted’ divate, jsou obrysy geometricke тару Egypta, ktere pfedsta-
vuji pohled zcela odlisny od naSeho (u nas je sever umisten vzdycky nahofe).
Tato тара, kde nahore je jih, byla pravdepodobne vypracovana pfed velice
dlouhou dobou kartografy, kterf meli vedecke znalosti о tvaru a velikosti nasi
planety.
Nym byste meli mapu dokoncit a na prostfedni cafe asi dva a pul centime-
tru od ,,severniho“ konce diagramu udelat tecku. Pak nakreslete dve diagonal-
ni cary od tohoto bodu, to znamena na severovychod a na severozapad, az
dosahnou к sevemfm koneflm dvou vnqsich paralelmch car. Nakonec spojte
tyto paralelni cary pfimo s horizontalnimi carami, ktere vedou od vychodu
к zapadu na severnim a jiznfm konci diagramu.
To, co vznikne, je polednikovy obdelnfk orientovany severo - jizne. Tento
obdelnfk je zhruba patnact centimetru dlouhy a pfiblizne pet centimetru siro-
ky a na jeho sevemfm (dolnim) konci je trojuhelmk, ktery pfestavuje nilskou
deltu. Теска na jeho vrcholku pfedstavuje vrcholek deity - bod na zemi na
30°06' sevemi delky a 31° 14' vychodnf sifky, velice blfzko mista, kde stoji
Velka pyramida.
371
Nilska delta
Мара ukazuje geometrickou koncepci Egypta s Velkou pyramidou na vrcholu nilske
deity. Egypt’ane tradidnS nazyvali jih ,,hofej§kem“.
372
Geodeticke znacky
Af uz je to jak chce, dlouhou dobu meli matematici a geografove za to, ze
Velka pyramida slouzila jako geodeticka znacka (geodezie je vednf obor zaby-
vajici se pfesnym umistenim zemepisnych bodu, tvarem a velikosti Zeme).
Tento nazor se vynofil koncem osmnacteho stoleti, kdy armady revolucm Fran-
cie vedene Napoleonem Bonapartem pfepadly Egypt. Bonaparte, ktery mel
velky zajem о tajemstvf pyramid, s sebou pfivedl velky pocet vedcfl, celkem
jich bylo sto sedmdesat pet, vcetne nekolika ,,expertfl“ z rflznych univerzit,
ktefi meli povest „vynikajicich znalcfl egyptskych pamatek“, a mnohem uzi-
tecnejsi skupinu matematikfl, kartograffl a zememeficfl.
Jakmile byla zeme dobyta, jako jeden z prvnich ukolfl dostali nakreslit po-
drobnou mapu Egypta. Behem teto prace objevili, ze Velka pyramida smefuje
pfesne na sever a samozfejme take na jih, vychod a zapad, jak jsme videli
v Casti 6. To znamenalo, ze tato stavba byla dokonalym triangulacnim bodem,
a tak se vedci rozhodli uzivat poledniku, ktery prochazel jejim vrcholkem,
jako zakladu pro vsechna dalsi mefeni a orientaci. Tato skupina vedcfl pak
vytvofila prvnf pfesnou mapu Egypta v moderni dobe. Kdyz skoncili, zaujalo
je, ze polednik prochazejici Velkou pyramidou rozdeluje oblast nilske deity na
dve stejne polovice. Zjistili take, ze kdyz se prodlouzi diagonaly vedouci od
vrcholku pyramidy к jejirnu severovychodnimu a severozapadnimu rohu (na
таре jsou to cary vedouci severovychodne a severozapadne az ke Stfedozem-
nimu mofi), trojuhelnik takto vznikly zahme celou nilskou deltu.
Vratme se vsak nyni к nasi таре, ktera take obsahuje trojuhelnik pfedsta-
vujici deltu. Jeji dalsi soucasti jsou tfi paralelnf poledniky. Vychodni polednik
lezi na 32°38' vychodni delky - na oficialni vychodni hranici starovekeho
Egypta od dynastickych dob. Zapadnl polednik lezi na 29°50' vychodni delky,
coz byla oficialni zapadni hranice stareho Egypta a prostfedni polednik lezi na
31° 14' vychodni delky, pfesne uprostfed techto dvou.
Nyni mame pfed sebou prouzek na povrchu planety Zeme, ktery je pfesne
2°48' siroky. Jak dlouhy je tento prouzek? Oficialni staroveka egyptska sever-
ni a jizni hranice (ktera nemela zadny vztah к modelflm osidleni stejne jako
oficialni vychodni a zapadni hranice) je ohranicena horizontalnimi carami na
homi a dolni casti тару a lezi na 31°06' a 24°06' severni sifky. Sevemi hra-
nice spojuje dva vnejsi konce usti Nilu. Jizni hranice oznacuje pfesnou sifku
ostrova Elefantina v Asuanu, kde byla behem cele гпатё egyptske historic
umistena dfllezita astronomicka a slunecni observatof. Zda se, ze tato archaic-
ka zeme, od prvopocatku posvatna - vytvor a bydliSte bohfl - byla pflvodne
zamyslena jako geometrickd konstrukce о deice pfesne sedm zemskych stupnfl.
Uvnitf teto konstrukce byla umistena Velka pyramida - jako geodeticka
znacka na vrcholku deity. Ta, jak jsme oznacili na таре, lezi na 30°06' sever-
ne a 31°14' vychodne - a je to bod uprostfed Nilu na severnim okraji dnesni
373
Kahiry. Zatimco pyramida stoji na sifce 30° seveme (opraveno kvuli atmosfe-
rickym refrakcfm) a na deice 31 °09' vychodne, vznika chyba pouhych neko-
lika minut na jih a na zapad. Tato ,,chyba“ vsak, jak se zda, nevznikla ledaby-
lostf nebo nepfesnosti stavitelfl pyramidy. Naopak, blizSi pohled na topografii
oblasti napovida, ze vysvetlem je tfeba hledat v potfebe vhodneho rmsta pro
vsechna astronomicka pozorovam, ktera by mela byt pfesne mefena. Misto
samo by melo mft i dostatecne pevne geologicke podlozf, na nemz mel byt
naveky umisten monument о hmotnosti sesti milionfl tun, vysce sto padesati
metrfl, s plochou pfes 13 akrfl.
Gi'zska planina tomu po vsech strankach vyhovuje. Lezi blizko vrcholku dei-
ty, zdviha se nad nilskym udolfm a ma dokonaly podklad z pevneho vapence.
I
Veci se uskutecnuji postupne
V Peugeotu 504 Muhammada Walilliho jsme jeli z Luxoru do Gfzy, coz by la
cesta песо pfes ctyfi stupne dlouha, t. j. od 25°42' sevemf delky az к 30. para-
lelnimu stupni. Protoze mezi Asiutem a El Minyjf vypukl v minulych mesi-
cich ozbrojeny konflikt mezi islamskymi extremisty a egyptskou armadou,
dostali jsme eskortu ozbrojenych vojakfl, z nichz jeden v civilnfm obleku se-
del vedle Muhammada a pohraval si s pistoli. Ostatni, vyzbrojem vojenskymi
puskami AK 47 sedeli na dvou nakladnfch autech, ktera jela pfed nami a za
nami.
„Ziji tu nebezpecni lide,“ procedil Muhammad koutkem ust, kdyz nas za-
stavili u silnicnfho zatarasu a nandili nam, abychom cekali na doprovod. Pfes-
toze byl Muhammad viditelne poplasen tfm, ze musel udrzovat stejne vyso-
kou rychlost s doprovodnymi vozidly, pfece jen vychutnaval slavu toho, ze je
soucasti impozantniho konvoje s rozsvicenymi svetly a zapnutymi sirenami,
ktery na dalnici z Hormho do Dolniho Egypta hrde pfedjizdf vsechny poma-
lejsf vozy.
Chvi'li jsem se z okenka vozu di'val na nemenny pohled na Nil s jeho urod-
nymi zelenymi bfehy a rudym oparem pouste vzdalene jen nekolik mil na
vychod a na zapad. Tohle byl Egypt, skutecny Egypt dneska a vcerejska, ktery
daleko pfesahoval podivny oficialm Egypt тару pfedtim popsane, obdelmko-
vou fikci pfesne sedm zemskych delek dlouhou.
V devatenactem stoletf znamy egyptolog Ludwig Borchardt prohlasil песо,
co je stale jeste konvencnim nazorem jeho kolegfl: „Clovek musf naprosto
vyloucit moznost, ze by staroveci Egypt’ane mefili na stupne.“ Takovy nazor
se dnes zda byt neudrzitelny. Af uz to byl kdo chtel, je jasne, ze pflvodnf archi-
tekti nekropole v Gfze patfili к civilizaci, ktera vedela, ze Zeme je kulata,
znala jejf rozmery temef tak dobfe jako my a rozdelila ji na 360 stupnfl, prave
tak jako ji delfrne my dnes.
ЗЛ4
Dukazem toho je vytvofenf symbolicke oficialm ,,Zeme“ v deice sedmi zem-
skych stupnu v obdivuhodnem geodetickem mi'ste s orientaci к svetovym stra-
nam Velke pyramidy. Stejne pfesvedcivy je fakt, ktereho jsme se dotkli uz ve
23. kapitole, a sice ze obvod pyramidy je v relaci 2л к jeji vysce a ze cely tento
monument byl navrzen jako projekce тару sevemi polokoule na§i planety
v mentku 1 : 43 200.
Velka pyramida byla projekci na ctyfech trojuhelnikovych plochach. Spic-
ka pyramidy pfedstavovala pol a obvod rovmk. To je take duvod, proc obvod
je к vysce v pomeru 2л.1
Pomer velikosti pyramidy к Zemi
Ukazali jsme si uz, jak bylo na pyramide uzito cisla л a nemusfme se tun
znovu zabyvat. Krome toho existenci uzitf transcendentnfho cisla л, pfestoze
ji vedci interpretuji jako nahodnou, v zadnem pnpade nemohou popfft.2 Ale
kdyz ted’ mame zcela vazne prijmout tvrzenf, ze monument muze take pfed-
stavovat severni polokouli Zeme v projekci na rovny povrch v mentku
1 : 43 200, musfrne si pfipomenout nektera cisla.
Podle nejdokonalejsich moderm'ch odhadu zalozenych na satelitmch pozo-
rovamch men obvod Zeme na rovniku 40 075,017 kilometru a poldrm radius
je 6356,752 kilometru (Udaje vychazeji z geodetickeho referenSniho systemu
1980, pozn. red.). Obvod zakladny Velke pyramidy je 921,4592 metru a jeji
vyska je 146,7292 metru. Zmensem v danem mentku nenf zcela pfesne, ale
velice se к tomu blizf. Kdyz si krome toho uvedomime, ze na rovmku Zeme
existuje vyklenuti (nase planeta je spis zplostely sferoid nez dokonala koule),
vysledek, ktereho stavitele pyramidy docflili, se к pomeru 1 : 43 200 pfiblizu-
je velice tesne.
Jak tesne?
Kdyz obvod Zeme, ktery na rovniku men 40 075,017 kilometru, delfme
43 200, dostaneme vysledek 0,9276624. Protoze jak znamo kilometr ma tisi'c
metru, budeme dal pokracovat tak, ze toto cislo vynasobfme tisicem a dosta-
neme cfslo 927,6624. Obvod Zeme na rovniku zmenseny 43 200krat cinf pro-
to 927,6624 metru. Jak jsme videli, obvod zakladny pyramidy men 921,4592
metru. To pfedstavuje ,,omyl“ pouhych 6,2 metru - tedy zhruba tri ctvrtiny
procenta. Vzhledem к mimofadne pfesnosti stavitelu pyramid (ktefi jinak pra-
covali s mnohem mensfmi odchylkami), odchylka zfejme nevznikla chybou
pfi stavbe tohoto gigantickeho monumentu, ale podcenenfm skutecne delky
obvodu nasi planety о 268,65 metru, zpusobeneho castecne tfm, ze stavitele
nevzali v uvahu rovmkove vyklenuti.
Podivejme se ted’na polami radius о deice 6356,752 kilometru. Zmensfrne-
li ho 43 200krat, dostaneme 147,147 metru. Polarni radius Zeme zmenseny
375
43 200krat je tedy 147,147 metru. Ke srovnanl - vyska Velke pyramidy je
146,7292, tedy pouze о 0,42 metru mene nez je idealni cfslo, omyl rovnajfcf se
о malo vic nez jedne petine jednoho procenta.
Takze obvod Velke pyramidy je skoro pfesne 1 :43 200 rovmkoveho obvo-
du Zeme. A vyska Velke pyramidy nad zakladnou je temef pfesne 1 : 43 200
polarmho radiu Zeme. Jinymi slovy, behem celych staleti temna, kterd zapad-
ni civilizace zazila, kdyz se vytratila znalost rozmeru nasf planety, by к jejimu
ziskani bylo stacilo, abychom zmefili vy§ku a obvod Velke pyramidy a naso-
bili je cislem 43 200!
Je tedy mozne, ze by to byla nahoda?
Rozumna odpoved’ by znela ,,ne, neni to mozne“, protoze kazde soudne
uvazujici osobe by muselo byt jasne, ze to, na co se dfvame, muze byt jedine
vysledkem vedomych a peclivych vypoctu. Avsak rozumne uvazovani nebylo
nikdy vlastnosti, jiz by si egyptologove buhvijak povazovali, a je tedy nutne
se ptat, jestli existuje jeste nejaky dalsi dukaz, ktery by potvrdil, ze vztah
1 : 43 200 je zameme vyjadfenf inteligentniho uvazovani a vedeni, spis nez
nejaka cfselna nahodilost.
Vztah sam о sobe nam toto potvrzeni poskytuje uz jen z toho prosteho du-
vodu, ze 43 200 neni zadne nahodne cislo (jako fekneme 45 000 nebo 47 000
nebo 50 500 nebo 38 800). Naopak, je to jedno ze serie cisel a nasobku tech
cisel, ktera se vztahuji к fenomenu precese rovnodennosti a ktera jsou zakot-
vena v archaickych mytech po celem svete. Jak se ctenaf muze pfesvedcit,
nahledne-li do Casti 5, zakladni cisla vztahu pyramida - Zeme se v techto
mytech objevuji znovu a znovu, nekdy pfimo jako 43 200, nekdy jako 432,
jako 4320, jako 432 000, jako 4 320 000 a tak dale.
Zda se, ze jsme konfrontovani se dvema pozoruhodnymi, vzajemne se pod-
porujicimi tvrzenimi, ktera jako by byla urcena, aby dotvrdila jedno druhe.To,
ze by Velka pyramida mela byt schopna fungovat jako zmenseny pfesny mo-
del severni polokoule planety Zeme, je samo о sobe skutecne velice pozoru-
hodne. Ale je jeste pozoruhodnejsi, ze pouzite mefitko zmenseni by melo ob-
sahovat cfsla vztahujici se к jedne z klicovych planetamich mechanik Zeme.
Je to nemenna a zfejme vecna precese rotace jejf osy kolem polu ekliptiky,
fenomen, ktery zpusobuje, ze jamf bod migruje kolem zverokruhu prumemou
rychlosti jednoho stupne kazdych dvaasedmdesat let, a tficet stupnu (jedna
cela zverokruhova konstelace) kazdych 2160 let. Precese dvema zverokruho-
vymi konstelacemi, cili sedesat stupnu po ekliptice pak trva 4320 let.
Neustale opakovani techto precesnich cisel v prastarych mytech by tfeba
mohla byt nahoda. To, ze precesni cfslo 43 200 najdeme ve vztahu mezi pyra-
midou a Zemi, coz by mohla byt nahoda, je samo о sobe zanedbatelne, avsak
nalezneme-li precesni cfsla v obou techto tak velice se odlisujfcfch fenome-
nech - ve starovekych mytech a starovekem monumentu - pak by domnenka,
ze se jedna о pouhou nahodu, byla velice nepravdepodobna. Krome toho, stej-
376
ne jako germansky mytus ze sten Valhally nas к precesmmu cislu 432 000
privadf tfrn, ze nas vyzyva, abychom spocitali, kolik bojovnfku ,,jde s Wolfem
do valky“ (500 + 40 x 800, jak jsme videli v 33. kapitole), tak nas Velka pyra-
mida к temuz cislu pfivede tak, ze prostfednictvfm hodnoty it ukaze, ze muze
byt zmensenym modelem casti Zeme a pak nas vyzve к vypocitam mefftka.
Otisky prstu, ktere sedi
V El Minyji nas opustila doprovodna vozidla, i kdyz vojak v civilnfch satech
s nami zfistal v ante az do Kahiry. V hlucne vesele vesnici jsme se zastavili na
pozdnf obed skladajici se z chleba a ,,felufelu“ a pak jsme pokracovali dal na
sever.
Behem cele doby jsem se v myslenkach dal zabyval Velkou pyramidou.
Zcela jasne nebylo nahodou, ze tak obrovska a napadna stavba zaujfmala kli-
covou geografickou a geodetickou pozici v casti sveta, ktera se zdala byt bi-
zame koncipovana a ,,geometrizovana“ jako obdelnikovy symbolicky vytvor
v deice sedmi zemskych stupnfi. Avsak mne ze vseho nejvfc zajfmala jeste jina
funkce pyramidy - trojrozmema projekce тару sevemf polokoule, protoze
naznacovala urcite srovnani s prastarymi, avsak vyspelymi mapami sveta po-
pisovanymi v Casti 1. Tyto тару, ktere uzrvaly sfericke trigonometric a fady
inteligentnfch projekci, byly profesorem Charlesem Hapgoodem povazovany
za hmatatelne dokumentarm svedectvf, ze behem posledm doby ledove muse-
la na Zemi existovat rozvinuta civilizace s vycerpavajfcf znalosti gldbu. Nym
jsme zde tedy meli Velkou pyramidu, ktera mela nejen kartografickou funkci
vzhledem к sevemf polokouli, ale obsahovala take narocnou projekci. Jak
vysvetloval jeden expert:
Kazda plocha strana pyramidy mela pfedstavovat zaoblenou dtvrtinu severin' polo-
koule, dili sfericky kvadrant о 90°. Aby se sfericky kvadrant spravnS projektoval
na plochy trojuhelnik, oblouk, neboli zakladna kvadrantu must mi't stejnou ddlku
jako zakladna trojuhelmku a obe vysky musi byt stejne. To je pri'pad take pncneho
fezu nebo polednfkoveho rozpuleni Уе1кё pyramidy, jejfz uhel sklonu dava vztah 7t
mezi vyskou a zakladnou...3
Bylo mozne, aby zachovane kopie a kompilace starovekych map jako byla na-
prfklad Piri Reisova тара, cerpaly v nekterych pfipadech z dokumentu vytvofe-
nych stejnou kulturou, ktera obratne zahmula znalost zemekoule do rozmeru
Velke pyramidy - a do peclive geometrizovanych rozmerd stareho Egypta?
Nezapomnel jsem samozfejme na to, ze Charles Hapgood a jeho tym stra-
vili mesfce zjisfovamm, kde byl stfed puvodnf projekce Piri Reisovy тару.
Odpoved’, kterou konecne ziskali, znela, ze to byl Egypt a zejmena Seyne
377
(Asuan) v Honrim Egypte, kde, jak vfme, byla na oficialni jiznf hranici na
20'06' sevemi sffky situovana dulezita astronomicka observatof.
Nenf tfeba podotykat, ze pro vypocet obvodu Zeme a umfsteni sifek byla
pfesna astronomicka pozorovam nutnostf. Ale jak dlouho pfed historickym
obdobim uz staff Egypt’ane a jejich pfedkove takova pozorovani provadeli?
Nebo snad tyto sve znalosti - jak bez obalu tvrdili ve svych tradicnfch vypra-
venich - skutecne ziskali od bohu, kteff kdysi zili mezi nimi?
Plavci na Lodi milionu let
Buh, ktery - jak sami ffkajf - naucil stare Egypfany astronomii, byl Thoth: ten,
ktery poci'ta na nebesich, sci'ta hvezdy, vypocitava Zemi a vse co na nf je
a men ji.
Obvykle je zpodobnovan s maskou ibise a je vudcim clenem elitnf skupiny
bohu Prvmho casu, kteff vladli nabozenskym zivotem ve starem Egypte od
pocatku az do konce jeho civilizace. Byli to Neteru - mocm bohove. Pfestoze
se vehlo, ze se stvofili sami, bylo otevfene uznavano a chapano, ze majf neja-
ke spojenf s jinou zemi - bajnou a dalekou zemf, о mz se ve starovekych
textech hovofi jako о Ta Neteru, о „Zemi bohu“.
О Ta Neteru se myslelo, ze je situovana na urcitem mfste na Zemi, na jih od
stareho Egypta - pres more a oceany - jeste dal nez zeme kofeni Punt, ktera
pravdepodobne lezela na vychodmm somalskem pobfezf.4 Aby bylo vsechno
jeSte slozitejSf, о Puntu se nekdy hovofilo jako о „Bozske zemi“, odkud po-
chazelo sladce vom'cf kadidlo a myrha, jez meli bohove zvlaste v oblibe.
S Neteru byl spojovan je§te jiny raj - „BydliSte pozehnanych“, kam byli
nekdy uvedeni ti nejlepSf z lidf. Venlo se, ze „lezi daleko za nedozfrnou plan!
vody“, jak poznamenal Wallis Budge ve sve vyznamne studii Osiris a egypt-
ske zmrtvychvstdni. Egypt’ane vefili, ze do teto zeme Ize dospet jen lodf, anebo
s pomocf bohu, о nichz se melo za to, ze tarn dopravujf sve oblibence... Ti
St’astm, kteff se tarn dostali, se ocitli v kouzelne zahrade sesUvaji'cf z „ostrovu
spojenych pruplavy, v nichz tekla pramenita voda, a tak byly stale zelene a
urodne“. Na ostrovech v teto zahrade „rostla psenice do vyse peti loktu, klas
byl dva lokty dlouhy a steblo tfi. Jecmen byl vysoky sedm loktu, klas mel tfi
lokty a steblo ctyfi“.
Byla to tato zeme, vybome zavodnovana a vedecky obhospodafovana, od-
kud pficestoval do Egypta na pocatku Prvnfho casu Osiris, jehoz titul znel
„Vladce Jiznf zeme“, a pfinesl sem znalost zemedelstvf? A byla to tato zeme,
pfistupna pouze lodf, odkud pficestoval i Thoth s maskou ibise pfes mofe
a oceany, aby primitivnfm obyvatelum prehistorickeho nilskeho udolf pfedal
vzacny dar astronomie a zememefictvf?
378
At’ uz se za tradicf skryva jakakoli pravda, Thoth byl starovekymi Egypt’any
pfipomman a cten jako tvurce matematiky, astronomie a techniky. „Vefilo se,“
tvrdf Wallis Budge, ,,ze to byla jeho vule a moc, co sfly Zeme a nebes udrzova-
lo v rovnovaze. Byla to jeho znalost nebeske matematiky, co dovolilo spravne
uzfvat zakonu, na nichz spocfvaly zaklady a trvanf vesmfru.“Thothovi se take
pfisuzovalo, ze nauCil stare Egypt’any geometrii, zememefidstvf, medicine
a botanice. Take se vefilo, ze vynalezl „cisla, pismena abecedy a dteni a psa-
nf“. Byl to „Velky pan magie, ktery moci sveho hlasu dokazal pohybovat pfed-
mety“, byl to „autor kazde prace ve vSech odvetvfch vedeni, lidskeho i boz-
skeho“.
Dfky Thothovu ucenf - ktere se zarlive hlidalo v chramech a pfedavalo
z generace na generaci ve forme dvaceti ctyf knih pfikazam - dosahli staff
Egypt’ane sve svetozname moudrosti a znalosti oblohy. О teto znalosti hovofi-
li temef s posvatnou uctou klasicti komentatofi, kteff pocinaje patym stoletfm
pf. n. 1. Egypt navstivili.
Herodotos, prvnf z techto cestovatelu poznamenal:
Egypt’ane byli prvnf, kdo objevili solarni rok a rozdClili jeho b£h do dvanacti cas-
ti... К tomu, aby pfijali toto rozdClenf, je pfivedlo pozorovanf drahy hvSzd...
Platon (ve ctvrtem stoleti pf. n. 1.) napsal, ze Egypt’ane pozorovali hvezdy „de-
set tisfc let“. Pozdeji, v prvnim stoleti pf. n. 1., Diodoros Siculus zanechal
mnohem podrobnejSi zpravu:
Pozice a rozmfstCm' hvezd stejnC jako jejich pohyb byly mezi Egypt’any vzdycky
pfedmStem pecliveho pozorovanf... Od pradavnych Casu a2 do dneSnich dnu jsou
dochovane zaznamy tykajfcf se hvCzd za neuvCfitelne mnoZstvf let...
Prod by meli staff Egypt’ane projevovat temef posedly zajem о dlouhodobe
pozorovanf hvezd a proc by meli uchovavat zaznamy о jejich pohybu ,,za ne-
uvefitelne mnozstvi let“? Так podrobne pozorovanf by nebylo tfeba, kdyby
jeho jedinym licelem, jak fada vedcu docela vazne tvrdf, bylo zemedelstvi -
potfeba pfedpovfdat rocni obdobf (coz dokaze kazdy, kdo se narodil na venko-
ve). Musel existovat nejaky jiny duvod.
Krome toho, jak vubec staff Egyptane s astronomii zacali? Astronomie ne-
byva obvyklym komckem obyvatel vnitrozemskych udolf, a tak se v tomto
oboru jen tezko vzdelali vlastnf iniciativou. Mozna ze bychom meli se vsi
vaznostf pfijmout vysvetlenf, ktere sami nabizejf: ze jejich pfedky nauCil stu-
diu hvezd buh. Mohli bychom take venovat blizSf pozomost mnoha zcela jas-
nym namofnim poznamkam obsazenym v Textech pyramid. A bylo by take
mozne cerpat ze starovekeho egyptskeho nabozenskeho umeni, kde bohove
vzdycky cestuji na krasnych aerodynamickych lodich s vysokou pffdf, posta-
venych podle stejne vyspele namofni technologic jako lodi pohfbene v Gize
a tajemne lod’stvo zakotvene v pisku pouSte v Abydu.
379
Lide z vnitrozemi se obvykle nestavaji astronomy - ti, kteff cestujf po mofi,
ano. Nenf tedy mozne, aby tato namofm ikonografie starych Egypt’anfl, vze-
zfem jejich lodi a take jejich nadhema posedlost pozorovanfm hvezd, byly
soucasti dedictvi pfedaneho jejich pfedkum kdesi v daleke historii neidentifi-
kovanou, po morich se plavi'ci rasou?
Jedine takova archaicka rasa, takova zapomenuta pffmofska civilizace mohla
za sebou zanechat otisky prstu ve forme map, ktere pfesne zobrazuji svet, jak
vypadal pfed koncem posledm doby ledove. Vskutku to mohla byt jen takova
civilizace, ktera se ffdila hvezdami pozorovanymi ,,po deset tisfc let“ a ktera
byla schopna pozorovat a casove pfesne urcit fenomen precese rovnodennosti
s exaktnostf potvrzenou ve starych mytech. A proto, i kdyz jen hypoteticky,
byla to prave takova civilizace, ktera byla schopna natolik pfesne zmefit Zemi,
aby dospela к rozmerum zmenSenym ve Velke pyramide.
Oznaceni vzdalene doby
Kdyz jsme dorazili do Gfzy, byla skoro pulnoc. Ubytovali jsme se v Siagu,
hotelu s vynikajici vyhlidkou na pyramidy, posadili se na balkon a pozorovali,
jak tfi hvezdy z pasu souhvezdi Orion pomalu putuji po jiznf obloze.
Bylo to prave umfstenf techto tn hvezd, jak nedavno pfedestfel archeoas-
tronom Robert Bauval, ktere slouzilo jako nebesky model pro umfstSnf tn
pyramid v Gize. To byl sam о sobe pozoruhodny objev, ktery ukazoval na
mnohem vySSi uroven astronomickeho pozorovam, zememefictvi a planova-
m, nez byli vedci starym Egypt’anum az dosud ochotni pfisoudit. Jeste mno-
hem zajfmavejSi v§ak bylo - a proto jsem se rozhodl pfiStiho rana se s nfm
v Gize setkat - Bauvalovo pfesvedcem, ze model zachyceny na Zemi (v temef
patnacti milionech tun dokonale opracovaneho kamene) souhlasf s pfesne ta-
kovym vzorem na obloze, jaky tarn byl v roce 10 450 pf. n. 1.
Pokud mel Bauval pravdu, byly pyramidy mysleny - s uzitim menicich se
precesmch efektu v umfsteni hvezd-jako trvale architektonicke oznaceni je-
denacteho tisfciletf pf. n. 1.
49. kapitola
Sila veci
V mentku 1 : 43 200 slouzi Velka pyramida jako model a projekce тару Se-
vern! polokoule Zeme. To, co absolutne vyvraci moznost nahody je fakt, ze
pouzite mentko je cfselne zakodovano do rychlosti precese bodu rovnoden-
nosti - coz je jeden z nejcharakteristidtejSfch rysu planetarm mechaniky. Je
tedy jasne, ze tu stojfme pfed manifestacf zamemeho rozhodnutf: takoveho,
ktere by bylo rozpoznatelne jakoukoli kulturou, ktera by za A) znala pfesne
rozmery Zeme a za B) znala pfesnou rychlost precesnfho pohybu.
Diky Roberta Bauvalovi si nym muzeme byt jisti, ze dalsf zamerne rozhod-
nutf bylo realizovano ve Velke pyramide, ktera - jak je stale zfejmejsi - must
byt chapana jako prostfedek splnujfcf mnoho ruznych funkcf. V tomto pfipade
to byl opravdu narocny zamer, ktery zahmoval i Druhou a Tfeti pyramidu
a nese otisky prstu stejnych starovekych architektu a stavitelu, kteff vytvofili
Velkou pyramidu jako zmenseny model Zeme. Jejich charakteristickym zna-
kem byla precese - mozna proto, ze se jim Ifbila jeji matematicka pravidelnost
a pfedvfdatelnost - a tak jf uzili, aby vymysleli plan, ktery by mohla pochopit
jenom vedecky vyspela kultura.
Nase kultura takova je a Robert Bauval byl prvnf, kdo zjistil zakladnf para-
metry jejich zameru - objev, za ktery se mu dostalo vefejne pochvaly a postu-
pem doby take vedeckeho uznanf, jakeho si zasluhuje. Robert Bauval je bel-
gicke narodnosti, ale narodil se a byl vychovan v Alexandrii. Je to vysoky,
hubeny, hladce oholeny muz песо pfes ctyficet s profidlymi vlasy. Nejpozoru-
hodnejsim rysem jeho tvafe je energicka brada, ktera je charakteristicka pro
jeho houzevnatou a zvidavou povahu: mluvf s hybridnfm francouzsko-egypt-
sko-anglickym pfizvukem a na kazdy pad oplyva orientalnfm chovanfm. Jeho
prvotffdm mozek nednavne sbira a analyzuje nove poznatky, jez se vztahuji
к tomu, co ho zajfma, a snazi se najit zpusob, jak se nove divat na stare proble-
my. Behem tohoto procesu se mu podafilo zcela nahodou se transformovat
v jakehosi maga esoterickych znalostf.
381
Tajemstvi souhvezdi Orion
Bauvalovy objevy maji kofeny v sedesatych letech, kdy egyptolog a architekt
dr. Alexander Badawy a americka astronomka Virginia Trimbleova dokazali,
ze jizm sachta Kralovske komory ve Velke pyramide mifila behem veku pyra-
mid - kolem 2600 az 2400 pf. n. 1. - jako hlaven pusky pffmo na hvezdny pas
souhvezdi Orion.
Bauval se rozhodl vyzkouSet jiznf Sachtu Kralovniny komory, kterou Ba-
dawy a Trimbleova neprozkoumali, a zjistil, ze v obdobf pyramid mffila na
hvezdu Sirius. Dukaz, ktery to potvrzoval, dodal nemecky inzenyr Rudolf
Gantenbrink. Byl to vysledek mefenf vykonaneho jeho robotem Upuautem
v bfeznu 1993. Aprave tento robot odhalil к pfekvapeni vsech zavfene spuSte-
ne dvefe blokujfci sachtu asi Sedesat metru od Kralovniny komory. Tento maly
pfistroj vybaveny nejmodemejsfm sklonomerem, dodal take prvnf, naprosto
presne udaje о sklonu sachty: 39°30'.
Jak ffka Bauval:
Podle mych vypoctfl mffila Sachta na Sfriflv tranzit poledniku v obdobf kolem roku
2400 pf. n. 1. О tom nelze pochybovat. Pfepocftal jsem take zamSfenf na Orionuv
hvSzdny pas vypracovane Badawym a Trimbleovou s pouzitfm novych udaju
о sklonu jiznf sachty Kralovske komory zfskanych Gantenbrinkem. Jeho mefenf
dinilo pfesnych 45°, zatfmco Badawy a Trimbleova pracovali s тёпё pfesnymi
udaji Flinderse Petrieho, jez cinily 44°30' . Tyto nove udaje mi umoznily, abych
jejich hodnoty lepe propracoval. Zjistil jsem, ze Sachta mffila presnS na hvezdu Al
Nitak, nejnizSf ze tff hvezd pasu, ktera ve vySce 45°proSla nad polednfkem kolem
roku 2475 pf. n. 1.
Az do tohoto bodu byly Bauvalovy zavery ve shode s ortodoxnimi egyptolo-
gj/, kteff za dobu vzniku Velke pyramidy obecne povazovali rok 2520 pf. n. 1.
Udaje о zamefem Sachty, s nimiz pfiSel archeoastronom, naznacovaly, ze sachty
byly vybudovany о песо pozdeji a nikoliv dfive, nez veda pfipoustela.
Jak si ctendf jiste vSiml, Bauval udelal jeste dalSi objev, ktery byl mnohem
vic zneklidnujfcf. Opet se tykal hvezd v pasu souhvSzdf Orion:
Jsou umfstfeny jihozapadnfm smerem podel diagonaly, ktera odpovida ose Mledne
drahy, a pyramidy lezi Sikmo podel diagonaly odpovfdajfcf ose Nilu. Pokud se
budete za jasne noci рогогпё dfvat, uvidfte take, ze nejmenSf z tSchto tff hvgzd,
ktera je na vrcholku a Arabove ji nazyvaji Mintaka, je posunuta trochu na vychod
od hlavni diagonaly tvofene ostatnfmi dvSma hvfezdami. Tento vzor se opakuje na
Zemi, kde je Menkovreho pyramida posunuta о pfesnfe stejnou vzdalenost na vy-
chod od hlavni diagonaly tvofene Chafreho pyramidou, ktera pfedstavuje prostfedni
hvSzdu Al Nilam, a Velkou pyramidou, ktera pfedstavuje Al Nitak. Je zcela jasne,
382
ze vsechny monumenty byly postaveny podle jednotndho planu, ktery s neobydej-
nou presnosti kopfruje postavenf techto tn hvSzd... V Gize postavili hvezdny pas
souhvezdf Orion na Zemi.
Melo toho byt jeste vic. S uzitim nejdokonalejsiho pocftace, schopneho zma-
povat precesf zpflsobene zmeny v deklinaci vsech hvezd viditelnych na oblo-
ze nad kazdou Casti sveta v kazdem obdobf, zjistil Bauval, ze korelace pyra-
mid s pasem Orionu byla jasne viditelna ve vsech obdobich, ale mimofadne
zfetelne pouze v jedinem:
V roce 10 450 pf. n. 1. - a jenom tehdy, jak zji§t’ujeme, bylo umistCnf pyramid na
Zemi dokonalym odrazem umfstem hvCzd na obloze. Myslfm tfm naprostou sho-
du, bezchybnou, a nemflze to byt nahoda, protoze се1ё toto uspofadanf spravne
zobrazuje dv£ velice neobvykle nebeske udalosti, ktere se staly pravC v td dobe. Za
prve a Cistfl nahodou Mlflflna draha, jak ji bylo vidflt z Gfzy v roce 10 450 pr. n. 1.,
pfesnfl kopfrovala polednikovy kurs nilskflho udolf. Za druhfl na zapad od Mlflflnfl
drahy byly tfi hvezdy pasu souhvezdf Orion v nejnizsi vysce sveho precesniho
cyklu, kdy Al Nitak, hvflzda jiz pfedstavuje Velka pyramida, pfesla pfes polednik
ve vysce ll°08' .
Ctenaf uz se seznamil se zpflsobem, jakym precese osy Zeme zapficinuje, ze
vychod Slunce pfi jamf rovnodennosti migruje po zverokruhovem pasu v cyk-
lu, ktery trva asi 26 000 let.
Tentyz fenomen take ovlivnuje deklinaci v§ech viditelnych hvezd a vytva-
ff - v pfipade souhvezdf Orion - postupne, ale vyznamne zmeny vysky.
Z nejvyssfho bodu tranzitu pfes polednik (v 58° 1Г nad jiznfm horizontem
z pohledu od Gfzy) to Al Nitaku trva asi 13 000 let, nez sestoupi do nejnizsfho
bodu, naposled zaznamenaneho v roce 10 450 pf. n. 1. a zvecnflneho v kameni
na gizske plani. Jak plyne cas, behem 13 000 let hvezdy z pasu pomalu stou-
paji az Al Nitak dosahne 58°1T, aby pak behem dalSich 13 000 let postupne
klesaly opet na 11°08'. Tento cyklus je vecny - 13 000 let nahoru, 13 000 let
dolfl a zase 13 000 let nahoru, 13 000 let dolfl a tak pofad a navzdycky.
To, co vidfrne v Gfze, je pfesna konfigurace z roku 10 450 pf. n. 1. - jako
kdyby sem v tu dobu dorazil nejaky mistr, rozhodl se zhotovit na Zemi veli-
kou mapu oblohy a uzil к onomu dflu prvkfl pfirodnich i umelych. Poledniko-
veho kursu nilskeho udolf vyuzil к tomu, aby zobrazil Mlecnou drahu, jak
tehdy vypadala. Postavil tfi pyramidy, ktere pfedstavovaly tfi hvezdy - zase
pfesne jak vypadaly tehdy. A vSechny tfi pyramidy situoval ve stejnem posta-
veni к Nilu, jake tyto tfi hvezdy zaujfrnaly к Mlecne draze. Byl to velice chyt-
ry, velice narocny a pfesny zpflsob jak vyznacit epochu nebo - je-li vam to tak
milejsi - jak vtelit urcite datum do architektury...1
383
Dnesni pozice
Velka pyramida
Precese a hvSzdy z pasu souhvSzdi Orion
Pozicey letech 2500 pf. n. I.
Pozice v letech 10450 pr. n. I.
Prvni cas
Zavery о vzajemnem vztahu Orionu a pyramid se mi zdaly komplikovane
a hruzu nahanejicf. Na jedne strane jizni Sachta Velke pyramidy „precesne
zakotvila“ monument к Al Nitaku a Sfriu v letech 2475-2400 pf. n. 1., к dobe,
ktera pfijemne souhlasila s epochou, v mz, jak egyptologove tvrdili, byla py-
ramida vybudovana.
Na druhe strane umisteni v§ech tfi pyramid ve vztahu к nilskemu udoli
vymluvne signalizovalo mnohem dfivejSi datum, rok 10 450 pf. n. 1. To take
souhlasilo s kontroverznimi geologickymi objevy, ktere v Gize ucinili John
West a Robert Schoch, ktefi pntomnost vyspSle civilizace v Egypte datovali
do jedenacteho tisicileti pf. n. 1. Krome toho, к umfsteni pyramid nedoSlo na-
hodou, ale misto bylo zvoleno zameme, aby oznacilo dulezitou precesni uda-
lost: nejnizi bod, zacatek, Prvni cas vzestupu Orionu v jeho 13 000 let trvaji-
cim cyklu.
Vedel jsem, ze Bauval ven, ze tato astronomicka udalost je symbolicky
spjata s Osiridovym mytickym Prvnim casern - casern bohu, kdy byla udajne
do nilskeho udoli pfenesena civilizace - a ze tuto uvahu odvozuje z mytu
stareho Egypta, ktere Osirida spojovaly pfimo se souhvezdim Orion a Isis se
Siriem.
384
Pyramidy a hvezdy z pasu souhvSzdi Orion v roce 10 450 pf. n. 1., pohled z poledniku
385
Objevily se tyto historicke archetypy, Osiris a Isis, v Egypte skutecne be-
hem Prvnfho casu, pfed dvanacti a pul tisiciletfmi? Muj vyzkum mytu doby
ledove me pfesvedcil, ze urcite ideje a vzpomfnky mohou v lidske mysli pfe-
trvavat po fadu tisicileti, pfedavane z generace na generaci ustnim podanim.
Nevidel jsem proto zadny zavazny duvod, proc by Osiridovy myty se svou
podivnou a neobvyklou charakteristikou v tak davne dobe, v roce 10 450 pf. n.
1., nemohly vzniknout.
Byla to v§ak civilizace dynastickeho Egypta, kdo Osirida pozvedl do jeho
vysokeho bozskeho postaveni, jakozto boha vzkfiseni. Tato civilizace jako
jedina mela jen malo znamych pfedchudcu a zadny z nich se neobjevoval
v tak vzdalene epo§e jako bylo jedenacte tisicileti pf. n. 1. A pokud byly myty
о Osiridovi pfedavany behem 8000 let, jaka to byla pak kultura, ktera je pfe-
davala? A byla tato kultura take zodpovedna za obe astronomicka zamefeni,
ktera, jak bylo dokazano, se manifestovala v pyramidach: 10 450 pf. n. 1.
a 2450 pf. n. 1.?
To byly otazky, ktere jsem chtSl pfedlozit Robertu Bauvalovi ve stinu pyra-
mid. Santha a ja jsme se s nim domluvili, ze se za svitani sejdeme v Chafreho
chramu, abychom mohli spolecne pozorovat vychod Slunce nad sfingou.
Platforma
Z velke casti zficeny chram u vychodni steny Druhe pyramidy vypadal v tuto
casnou hodinu straSidelne, Sedive a chladne. A jak poukazal John West behem
naseho rozhovoru v Luxoru, nebylo zadnych pochyb, ze patfi do tehoz pfisne-
ho, impozantniho a nezdobeneho architektonickeho slohu jako znamejSi Udolni
chram. V kazdem pfipade byl postaven ze stejnych obrovskych kvadru, z nichz
kazdy vazil dve ste tun. Byla tu rovnez stejna nehmatatelna atmosfera staro-
bylosti a probouzejici se inteligence. Dokonce i v nynejSim, znifienem stavu
byla tato anonymni stavba, kterou Egypt’ane nazyvali Pohfebnim chramem,
stale jeste mistem moci a sily, ktera, jak se zdalo, cerpa svou energii z davne
minulosti.
Vzhledl jsem к ohromne mase vychodni steny Druhe pyramidy, ktera se za
nami rysovala v perlove sedem rannim svetle. A jak uz tvrdil John West, mno-
he napovidalo, ze byla vybudovana ve dvou rflznych stadiich. Dolni vrstvy az
do vySe asi dvanacti rnetrfl sestavaly pfevazne z kyklopskych vapencovych
megalitu stejnych jako byly v chramu. Zbytek pyramidy nad tim byl postaven
z mnohem menSich kvadru vazicich dve az tfi tuny (jako vetsina kvadrfl Velke
pyramidy).
Je mozne, ze byla doba, kdy tady ,,na kopci v Gize“ na zapad od sfingy stala
na plo§e dvanacti akru vyvysena megalitickd plosina dvanact metru vysoka,
obklopena pouze bezejmennymi ctverhrannymi a obdelnikovymi stavbami,
386
jako jsou IJdolni a Pohfebm chram? Jinymi slovy, je mozne, ze nizsi vrstvy
pyramidy byly postaveny nejdffve, jeSte pfed ostatmmi pyramidami - pravde-
podobne mnohem dfiv, v mnohem vzdalenejSi minulosti?
Kult
Tato otazka mi stale je§te vezela v hlave, kdyz se objevil Robert Bauval. Vy-
mSnili jsme si nekolik zdvofilustek о pocasi - pfes plan val studeny vitr -
a pak jsem se ho zeptal: „Jak vysvetlujete osmitisfciletou mezeru ve vasich
korelacfch?“
,,Mezeru?“
„Ano. Sachty, ktere mffily к nebesum roku 2450 pf. n. 1., a stavby, ktere
odrazely postaveni hvezd v roce 10 450 pf. n. l.?“
„V teto v£ci existuji dve vysvetlem a obe davaji smysl,“ fekl Bauval. ,,Ja
osobne si myslfrn, ze spravnou odpovedf musi byt jedno z nich... Bud’ byly
pyramidy navrzeny jako urcity druh „hvezdnych hodin“, aby zaznamenaly
dve konkretnf epochy, 2450 a 10 450 pf. n. 1. V tom pffpade bychom nemohli
fici, kdy byly ve skutecnosti postaveny. Anebo byly vybudovany...“
„Zustahte u toho prvnfho vysvetlem,“ pferusil jsem ho. „Co myslite temi
,hvezdnymi hodinami1? Jak to, ze nemuzeme net, kdy byly pyramidy posta-
veny?“
„Pfedpokladejme na okamzik, ze stavitele pyramid znali precesi. Pfedpo-
kladejme, ze byli schopni vypocitat deklinaci jednotlivych skupin hvezd
v minulosti i v budoucnosti, jak to my dnes umime na pocitacich... Bude-
me-li pfedpokladat, ze to umeli, nezalezelo by pfece na tom, v ktere epose zili,
protoze by byli schopni vytvofit model oblohy, jak vypadala v roce 10 450 pf.
n. 1., nebo 2450 pf. n. 1., jak bylo tfeba, prave tak, jako to umime my. Jinymi
slovy, kdyby byli postavili pyramidy v roce 10 450 pf. n. 1., nedelalo by jim
zadne potize vypocitat spravne uhly jiznich sachet, aby na Al Nitak a Siria
mifily kolem roku 2450 pf. n. 1. Stejne tak, kdyby byli zili v roce 2450 pf. n. 1.,
necinilo by jim zadny problem vypocitat spravne umistenf pyramid tak, aby
imitovaly pozici hvezdneho pasu Orionu, jakou mel v roce 10 460 pf. n. 1. Je
vam to jasne?“
,,Zajiste.“
„Dobra. To je jedno vysvetlem. Druhe vysvetleni, kteremu ja osobne davam
pfednost a о nemz si myslim, ze ho podporuje i geologicke svedeetvi, je, ze cela
nekropole v Gize byla budovana behem velmi dlouhe doby. Myslim si, ze je vic
nez pravdepodobne, ze byla projektovana a postavena v roce 10 450 pf. n. 1., a ze
jeji geometric odrazi oblohu jak vypadala tehdy, ale ze stavba byla dokoncena
spolu se sachtami Velke pyramidy teprve kolem roku 2450 pf. n. l.“
387
„Так vy si myslite, ze plan umisteni pyramid muze pochazet z roku 10 450
pf. n. l.?“
„Myslfm, ze ano. Amyslim si, ze geometricky stfed tohoto planu byl situo-
van vicemene do tech mist, kde ted stojime, pfimo pfed Druhou pyramidu...“
Ukazal jsem na velke kvadry ve spodnich vrstvach obrovske stavby. „Ona
dokonce i vypada, jako by byla budovana ve dvou etapach, dvema docela
odlisnymi kulturami...“
Bauval pokrcil rameny. „Mflzeme о tom uvazovat... Mozna ze to nebyly
dve odlisne kultury. Mozna ze byla jedna, nebo mozna spis kult - Osiridflv
kult. Mozna ze to byl dlouho trvajici kult, prastary kult zasveceny Osiridovi,
ktery tu existoval uz v roce 10 450 pf. n. 1. a v roce 2450 pf. n. 1. stale jeste
nepfestal fungovat. Mozna ze doslo к tomu, ze nektere postupy, ktere tento
kult pouzival, se behem doby zmenily. Mozna ze v roce 10 450 pf. n. 1. se
stavelo z obrovskych kvadrfl, kdezto v roce 2450 pf. n. 1. uz z mensich. Mam
zkratka dojem, ze je tady toho spousta, co tuhle myslenku podporuje, co nam
fika, ze jde о prastary kult a ze je tu mnozstvi dflkazfl, ktere nebyly nikdy
prozkoumany...“
„Napfiklad?**
„Napfiklad zdejsi astronomicka zamefeni. Byli jsme mezi prvnimi, kdo si
toho pofadne vsimli. A geologie - prace, kterou John West a Robert Schoch
vykonali, pokud jde о sfingu. Tady mame dva vedni obory, ktere se nikdy
pfedtfm na tyto problemy nenasadily. Avsak nyni, kdy je zaciname uzivat,
dostavame о starobylosti teto nekropole najednou zcela novy obraz. Ja si zce-
la upfimne myslim, ze jsme jen zavadili о povrch a ze se toho v budoucnosti
na zaklade geologie a astronomie vynofi jeste mnohem vic. Krome toho, jeste
nikdo neprostudov al Texty pyramid z jineho, nez z tak zvaneho ,antropologic-
keho* hlediska, coz znamena pfedem utvofeny nazor, ze knezi z Heliopole
nebyli nicim vic nez tlupou polocivilizovanych samanfl, ktefi chteli zit vec-
ne... Opravdu chteli zit naveky, ale urcite to nebyli zadnf samani. Meli vyspe-
lou civilizaci, byli to zasveceni lide a byli svym zpflsobem vedci, jak mflze
clovek poznat z jejich prace. Proto si myslim, ze naTexty pyramid je nutno se
divat jako na vedecke nebo aspon quasivedecke dokumenty a jako takove by
se mely studovat, a ne povazovat za nejake blaboleni. Uspokojuje mne, ze
odpovidajf precesni astronomii. Mohou v nich byt i dal§i klice: matematika,
geometric, zvlaste geometric... Symbolika... Ted’ je к pochopeni Textfl pyra-
mid a к pochopeni samotnych pyramid ze vseho nejdfiv zapotfebi multidisci-
plinarni pfistup... Jejich symbolikou by se meli zabyvat astronomove, mate-
matici, geologove, inzenyfi, architekti, dokonce i filozofove - mel by byt
к tomu vyzvan kazdy, kdo by mohl pfispet novym pohledem a cerstvymi schop-
nostmi.**
,,Vy mate pocit, ze je to tak dfllezity problem? Proc?“
388
„Protoze ma kolosalm vyznam pro pochopem minulosti naseho vlastnfho
zivodisneho druhu. Peclive a velice pfesne planovam, vystavba, ke ktere zde
doslo v roce 10 450 pf. n. 1., mohly byt jenom dflem vyspele, pravdepodobne
technicke civilizace... “
„А zatfm se vubec nepfedpoklada, ze by takova civilizace mohla v te dobe
nekde na Zemi existovat..
„Pfesne tak. Byla to doba kamenna. Lidska spoleCnost byla na velice nfz-
kem stupni vyvoje, nasi pfedkove se odivali do kflzf, skryvali v jeskymch
a vedli zivot lovcd-sberacfl. Cloveka tedy opravdu zneklidnuje, kdyz shleda,
ze v roce 10 450 pf. n. 1. zili v Egypte civilizovanf lide, kteff velice dobfe
rozumeli zahadne vede о precesi, kteff meli schopnost zjistit, ze se stali sv6d-
ky nejnizgfho bodu precesnfho cyklu souhvezdf Orion a rovnez zafiatku
13 000 let trvajfcf cesty teto hvezdne konstelace vzhuru - a kteff se rozhodli
zanechat tady na tehle plani trvaly pamatnfk tohoto jedineCneho okamziku.
Tim, ze pfenesli na zem hvezdny pas Orionu tak, jak to udinili, ukazali, ze
dobfe vedeli, ze tady v kameni zvecnujf velice specificky okamzik, velmi kon-
kretnf bod v case.“
Napadla mne perverznf myslenka. „Jak si mflzeme byt jisti, ze ten okamzik,
ktery zvecnili, byl prave rok 10 450 pf. n. 1.? Vzdyf pfece hvezdny pas Orionu
ma na jiznf obloze na zapad od MleCne drahy ve vy§ce песо malo pfes 1 l°nad
obzorem stejnou konfiguraci kazdych 26 000 let. Proc by nemohli uCinit ne-
smrtelnym rok 36 450 pf. n. 1., nebo ten pfedesly cyklus, ktery zacal 26 000 let
pfedtfm?“
Na takovou otazku byl Robert pfipraven. „Jiste, nektere stare prameny uva-
dejf, ze kofeny egyptske civilizace sahaji az 40 000 let do minulosti,“ pfemi-
tal, „jako ta podivna Herodotova zprava о tom, ze Slunce vychazelo tarn, kde
dffv zapadalo, a zapadalo tarn, kde dffv vychazelo...“
„Coz je rovnez precesm metafora...“
„Ano, opet precese. Je to zvlastnf, jak se vzdycky znovu vynoff... JistS,
mohli prave tak dobfe oznacit zacatek pfedesleho precesnfho cyklu... “
„Opravdu si to myslfte?“
,,Ne, ve skutecnosti si to nemyslfm. Myslfm si, ze rok 10 450 pf. n. 1. je
mnohem pravdepodobnejsi. Zapada spis do toho, co vfme о vyvoji Homo sa-
piens. A pfesto ze jeSte zbyva fada let do doby, kdy se kolem roku 3000 pf. n.
1. nahle vynoff dynasticky Egypt, nenf to zas tak dlouho...“
„Dlouho na co?“
„To je odpoved’ na vasi otazku о osm tisic let dlouhe pfestavce mezi stav-
bou pyramid a zamefenfm sachet. Osm tisfc let je velmi dlouha doba, ale nenf
zas tak dlouha pro oddany kult se silnou motivacf, jenz by zachoval, dal zivil
a verne pfedaval vyspele vedeni lidf, kteff tohle mfsto v roce 10 450 pf. n. 1.
zalozili?
389
Stroj
„Jak vyspele bylo vedeni techto prehistorickych vynalezcfl?**
„Znali svou epochu,“ fekl Bauval, „a hodiny, ktere uzivali, byly pfirozene
hvezdne hodiny. Jejich pracovnfm jazykem byla precesnf astronomie a zdejSf
monumenty tu fee vyjadfuji velice jasnym, jednoznaenym a vedeckym zpflso-
bem. Byli take velice dovedm zememefici - myslim tim ty lidi, kteff nejdfiv
pfipravili staveniste a orientaci pyramid - protoze pracovali s pfesnou geome-
trif a protoze vedeli, jak zamefit zflkladny, nebo co to tu staveli, к hlavnfm
svetovym stranam.**
„Myslite si, ze vedeli i to, ze misto pro Velkou pyramidu pfipravuji na 30°
sevemf Sifky?**
Bauval se zasmal: „To bych fekl, ze to vedeli! Myslfm, ze v6d61i о tvaru
zemekoule vsechno. Znali astronomii. Dobfe rozumeli slunecnf soustave
a nebeske mechanice. Byli neuvefitelne pfesnf a preciznf ve v§em, co delali.
A tak si myslfm, ze tady se nic nedelo nahodou - rozhodne ne mezi lety 10 450
pf. n. 1. a 2450 pf. n. 1. Mam takovy pocit, ze vsechno bylo peclivS napldnova-
no a promySleno... Opravdu eftfm, ze plnili dlouhodoby ukol - nejaky zamer,
jestli chcete, a ze ho dokoncili ve tfetfm tisfciletf pf. n. l.“
„Ve forme dokondenych pyramid, jejichz Sachty pak v dobe jejich dostavby
precizne namffili к Al Nitaku. a Sfriu?“
„Pfesne tak. A take ve forme Textfl pyramid. Domnfvam se, ze Texty pyra-
mid jsou soucastf tehle hadanky.**
„Ze by to byl .software* к ,hardwaru* pyramid?**
„Mozna. Proc ne? Rozhodne je jasne, ze tu existuje spojenf. Myslfm, ze to
znamena, ze jestli budeme chtft spravne dekodovat pyramidy, budeme muset
uzft textfl...**
„А co vy?“ zeptal jsem se Bauvala pffrno. „Co vy myslite, ze byl skuteeny
zamer stavitelfl pyramid?**
„Rozhodne je nestaveli proto, aby meli hrobky na vecne easy,** odpovedel pev-
ne. „Podle meho nazoru jim bylo nade vsi pochybnost jasne, ze naveky zit
nebudou. Udelali to proto - at’ uz to byl kdokoli - aby pfedali sflu svych idejf
prostfednictvfm neceho, co bude za vSech okolnostf vecne. Uspeli v tom, ze
vytvofili sflu, ktera je sama о sobe funkem, a ta sila spociva v otazkach, ktere
vas nutf si klast. Domnfvam se, ze znali dokonale lidskou mysl. VedSli, co je
to ritual... Myslim to vazne. VSdeli, co dSlajf. VSdeli, ze mohou podnftit li-
di v daleke budoucnosti, aby mysleli jako oni, i kdyz tu sami uz nebudou. VedSli,
ze toho dosahnou, kdyz vytvofi veeny stroj, jehoz fiinkcf bude probouzet otazky. “
Myslim, ze jsem vypadal ponekud zmatene.
„Ten stroj, to jsou pyramidy!** zvolal Bauval. „Ve skuteflnosti je to vlastne
cela gfzska nekropole. A podivejte se na nas. Co delame? Klademe otazky.
390
Trcime tady v nekfest’ansky casnou hodinu, tfeseme se zimou, dfvarne se jak
vychazf Slunce a klademe otazky, mnoho a mnoho otazek, prave tak, jak jsme
byli naprogramovani. Jsme v rukou skutednych magfl a ti dobfe vedf, ze pro-
stfednictvfrn symbolfl - spravnych symbolfl a spravnych otazek - vas mohou
vest к vast vlastnf iniciaci. Pokud jste osobou, ktera se taze. A jestlize jf jste,
pak od chvfle, kdy zacnete klast otazky о pyramidach, klopytnete о celou fadu
odpovedi, ktere vedou к dalsim otazkam, a pak se vynofi dal§f odpovedi
a znovu otazky a dalsf odpovedi. Nakonec jste zasvScen...“
„Zasevat seme...“
„Ano. Oni zas£vali seme. Vefte mi, byli to magove a znali sflu idejf... Vede-
li jak zasft a rozvinout ideje v mysli cloveka. A kdyz zacnete s takovymi ideje-
mi a projdete procesem logickeho mysleni jako ja, dojdete к takovym vecem
jako je Orion a rok 10 450 pf. n. 1. Zkratka, tohle je proces, ktery pracuje sam
о sobe. Kdyz do vas vnikne, kdyz se vam usadf v podvedomf, jeho vlastnf sfla
vas zmenf. Jakmile je to ve vas, neubranfte se tomu...“
„Mluvfte jako by tenhle gfzsky kult - nebo co to bylo - zabyvajfcf se prece-
sf a geometrif a pyramidami a Texty pyramid stale jeSte existoval?“
„V urcitem smyslu existuje,“ odvetil Robert. „Dokonce i kdyz fidic uz neni
u volantu, gizska nekropole je pofad jeste stroj, ktery vzbuzuje otazky. “ Od-
mlcel se a ukazal к vrcholku Velke pyramidy, na kterou jsme se Santhou pfed
devfti mesfci v noci vystoupili. „Jen se podfvejte, jakou ma moc,“ pokracoval.
„Je stara pet tisfc let a nepfestava vas uchvacovat. Pfitahne vas, af chcete nebo
nechcete... pfinutf vas pfemyslet... pfinutf vas ucit se. Ve chvfli, kdy se na ni
zeptate, zeptal jste se na stavebnictvf, na geometrii, na astronomii, a postupne
si zacmate uvedomovat, jak je to vsechno promyslene, jak neuvefitelne muse-
li byt jejf stavitele chytff, dovednf a kolik toho museli znat, coz vas pfinutf
klast si otazky о lidstvu, о historii lidstva a pozdeji take о sobe. Chcete proste
vedet. To je sfla te veci.“
Dalsi znacka
Kdyz jsme toho chladneho prosincoveho rana s Robertem a se Santhou sedeli
na gfzske plani, pozorovali jsme zimnf Slunce blfzfcf se nynf к slunovratu, jak
vychazf za pravym ramenem sfingy, temef tak daleko na jih od vychodu, kam
az dorazi pfi sve kazdorocni ceste, nez se zase obratf к severu.
Sfinga byla zhackou rovnodennosti, jeji pohled se upfral pfesnS к bodu,
v nemz Slunce pfi jamf rovnodennosti vychazf. Byla take ona soucastf „velke-
ho planu“ v Gize?
Pfipomnel jsem si, ze v kazde epose a v kazdem obdobf historie nebo pre-
historic, pfi jamf nebo podzimni rovnodennosti mffil pohled sfingy vzdycky
pffmo na vychod Slunce. Jak si ctenaf pfipomene z Casti 5, byla to vsak vzdycky
391
jarni rovnodennost, kterou staroveci lide povazovali za oznaceni astronomic-
keho veku. Slovy Santillany a von Dechendove:
SouhvSzdi, ktere vyslo na vychode pfed vychodem Slunce, oznacovalo ,,misto“,
kde Slunce odpodivalo... Bylo znamo jako ,,nosid“ Slunce a jarni rovnodennost
byla povazovana za vychozf bod ,,systemu“, urcujiciho prvni stupen rocnfho cyklu
Slunce...
Proc ale bylo znamenf rovnodennosti tvofeno obrovskym Ivem? Behem nase-
ho zivota, v obdobi let 2000 n. 1., by mnohem vhodnejSim tvarem pro takove
zobrazenf byla ryba - pokud by ji nekdo chtel vytvofit. To proto, ze Slunce pfi
jarni rovnodennosti vychazi pfed hvezdnym pozadim souhvezdi Ryb, a dela
to pfiblizne uz 2000 let. Astronomicky vek Ryb zacal se zacatkem naseho
letopoctu, s narozenim Krista. Ctenaf necht’ laskave sam posoudi, zdali je to
nahoda, ze hlavnim symbolem uzivanym prvnimi kfest’any byla ryba a ne kfiz.
Behem pfedchazejiciho veku, ktery zahmuje zhruba prvni a druhe tisicileti
pf. n. 1., to bylo souhvezdi Skopce, kdo mel tu dest byt ,,nosi6em“ Slunce pfi
jarni rovnodennosti. Ctenaf must opet posoudit sdm, zdali mohla byt nahoda,
ze nabozenska ikonografie te doby byla orientovana pfevazne na skopce nebo
berana. Je to nahoda, ze Jehova, bflh starozakonniho Izraele, nabidl beranka
jako nahradu za Izaka, ktereho chtel Abraham obetovat? О Abrahamovi a Iza-
kovi pfedpokladaji vedci zabyvajici se Bibli a archeologove, ze zili podatkem
druheho tisicileti pf. n. 1. Je to take nahoda, ze beran v takovem Ci jinem kon-
textu se pfipomina temef v kazde knize Stareho zakona (ktery byl cely napsan
behem veku Skopce) a ani v jedine knize Noveho zakona? A je nahoda i to, ze
pfed pfichodem veku Skopce, kratce pfed zacatkem druheho tisicileti pf. n. 1.
se ve starem Egypte zdvihla vlna uctivani boha Amona, jehoz symbolem byl
skopec se zatoCenymi rohy? Prace na Amonove hlavni svatyni - chramu
v Kamaku v Luxoru v Homim Egypte - zacaly kolem roku 2000 pf. n. 1., a jak
si ti, ktefi chram navstivili, vzpomenou, dlouhe fady beranu tarn stfezi vcho-
dy.
Veku Skopce pfedchazel vek Byka v obdobi mezi 4380 a 2200 pf. n. 1. Bylo
to behem teto precesni epochy, kdy Slunce pfi jarni rovnodennosti vychazelo
pfed souhvezdim Byka a na minojske Krete kvetl byci kult. A behem teto
epochy se na historicke scene objevila civilizace dynastickeho Egypta, jiz
v pine sile, bez zfejmych pfedchudcu. Ctenafi musi sami posoudit, jestli je to
nahoda, ze Egypt’ane na zacatku dynastickeho obdobi uctivali Apisovy a Mne-
visovy byky - prvni byl povazovan za vteleni boha Osirida a druhy, posvatne
zvife Heliopole, za vteleni boha Re.
Proc by v§ak mela byt znacka rovnodennosti tvofena prave telem Iva? Df-
val jsem se ze svahu gizske plane к obrovitemu Ivimu telu sfingy. Faraon
Ctvrte dynastie Chafre, о nemz se egyptologove domnivaji, ze dal vytesat
sochu pfimo ze skaly nekdy kolem roku 2500 pf. n. 1., vladl ve veku Byka.
392
Skoro 1800 let pfed jeho vladou a vic nez 300 let po nf, vychazelo pfi jamf
rovnodennosti Slunce pravidelne pfed souhvezdim Byka. Z toho vyplyva, ze
pokud by se v takove dobe nejaky vladce rozhodl vytvofit v Gfze znameni
rovnodennosti, mel by vsechny dflvody, aby dal vytvofit sochu byka, a vflbec
zadny pro to, aby to byl zrovna lev. Byla pouze jedina epocha, kdy by byla
jako znamenf rovnodennosti namfste nebeska symbolika ve tvaru Ivfho tela.
Tato epocha byla samozfejme ve veku Lva, od roku 10 970 do roku 8810
pf. n. 1.
Proc byla tedy znacka rovnodennosti vytvofena v podobe lva? Protoze vznik-
la ve veku Lva, kdy pfi jarnf rovnodennosti vychazelo Slunce pfed hvezdnym
pozadfm souhvezdf Lva, a tak oznacilo soufadnice precesni epochy, ktera ne-
zazije svflj „Velky navrat“ dffv nez za 26 000 let.
Kolem roku 10 450 pf. n. 1. dosahly tfi hvezdy Orionova hvezdneho pasu ve
svem precesnfm cyklu nejnizsfho bodu: na zapad od Mledne drahy 1 l°08z nad
jiznim obzorem pfi pfechodu poledniku. Na zemi zapadnS od Nilu byla tato
udalost zachycena v architektufe v umfstenf tfi pyramid v Gfze. Jejich posta-
venf oznacovalo neomylne epochu precesniho casu.
Kolem roku 10 450 pf. n. 1. vychazelo Slunce pfi jarnf rovnodennosti
v souhvezdf Lva. Na zemi, v Gfze, byla tato udalost zvecnena ve tvaru sfingy,
giganticke znacky rovnodennosti, kterou je mozno povazovat za potvrzem
autenticity stejne jako druhy podpis na ufednim dokumentu.
Jedenacte tisfciletf pf. n. 1., jinymi slovy brzy potom, co se dal do pohybu
„nebesky mlyn“, ktery posunul vychod Slunce pfi jamf rovnodennosti ze sou-
hvezdf Panny do souhvezdf Lva, byla jedina epocha, pfi nfz by sfinga hledfcf
pfimo na vychod ukazala spravne symbolicke zamefenf ve spravny den - kdy-
by hledela na Slunce, jak pfi jarnf rovnodennosti vychazf pfed pozadfm jejiho
vlastnfho nebeskeho protejsku...
Vynucena otazka
„Nemflze to byt nahoda, ze к tak dokonalemu vztahu mezi nebem a zemi do-
slo kolem roku 10 450 pf. n. l.,“ fekl Robert. „Ve skutecnosti si myslim, ze
otazku nahody mflzeme zcela vyloudit. Pro me je tu pfedevsfm otazka procl
Proc se to stalo? Proc si dali tolik prace, aby vytvofili tak enormnf udaj prave
о jedenactem tisfciletf pf. n. l.?“
„Zfejme proto, ze to pro ne byla enormne dfllezita doba,“ fekla Santha.
„Musela pro ne byt velice, velice dfllezita. Pfece neudelate песо takoveho,
nevytvoffte fadu obrovskych precesnfch znacek jako jsou tyhle, nevytesate
sfingu, nepostavfte tfi pyramidy о vaze temef patnacti milionfl tun, pokud
к tomu nebudete mft nejaky mimofadne vyznamny dflvod. Takze otazka znf:
jaky to byl dflvod? Tim, ze vytvofili tak dflrazny udaj о letech kolem roku
393
Pfi jarnf rovnodennosti v roce 10 450 pf. n. 1. se sfinga dfvala pnmo na vychod.
Sfinga a souhvSzdl Lva.
394
10 450 pf. n. 1., si tuto otazku vynutili. Doslova si ji vynutili. Chteli pfipoutat
nasi pozomost к roku 10 450 pf. n. 1., a na§fm ukolem je zjistit proc.“
Na dlouhou dobu jsme zmlkli, zatimco Slunce jihovychodne od Velke sfin-
gy stoupalo vys a vys po obloze.
CAST 8
KONECNY ZAVER
Kde je telo?
50. kapitola
Neni to jehla v kupce sena
Zabyval jsem se tfmto vyzkumem jen nekolik mesicfl, kdyz mi mflj asistent
poslal patnactistrankovy dopis, v nemz mi vysvetloval, prod se rozhodl vzdat
se sveho mista. V tom stadiu jsem jeste ani nezaflal davat kousky skladadky
dohromady a pracoval jsem spis s naznaky, nez se skutecnymi dflkazy. Byl
jsem uchvacen vsemi temi zahadami, anomaliemi, anachronismy a hadanka-
mi a chtel jsem se о nich dozvedet co nejvfce. Mflj spolupracovnfk se mezitim
zabyval dlouhymi a pomalymi procesy, kterymi do svetove historic pronikla
nejaka dnes nam znama civilizace.
Ukazalo se, ze nez se takova civilizace mohla vyvinout, muselo podle jeho
nazoru dojft к uskuteflnem urcitych vyznamnych ekonomickych, topografic-
kych, klimatickych a geografickych pfedpokladfl,
takze pokud hledate dosud neobjevenou civilizaci velkych tvurcu, civilizaci, kte-
rou sami vybudovali, mimo ty, ktere uz zname, nehledate jehlu v kupce sena. Hle-
date spf§ пёсоjako mSsto a jeho zazemf. Hledate rozlehlou krajinu, ktera od jedno-
ho konce na druhy шёгПа пёкоНк tisfc kilometru. To je rozloha tak velka jako
Mexicky zaliv, nebo dvakrat takova jako ostrov Madagaskar. Byla by musela mft
vysoka pohoff, rozsahly n'cni' systdm a stredozemm az subtropicke klima, ktere by
jeho Sifka chranila pred nepnznivymi vlivy kratkodobych klimatickych ochlazenf.
Toto relative neruSene klima by bylo muselo trvat kolem deseti tisfc let... A my
bychom тёН уёгк, ze populace пёкоНка set tisfc vzdёlanych lidf nahle zmizela
spolu se svou vlasti a zanechala za sebou jen nepatrne stopy. Asi by bylo prezilo
jen пёкоНк jedincu, kterf byli natolik bystrf, ze predvidali konec, a kterf byli dosta-
1еёпё bohati a na зргаупёт гт51ё, s prostredky, к1егё potrebovali, aby unikli nad-
chazejfcf katastre^.
Так jsem se ocitl bez spolupracovmka. Moje domnenka byla a priori nemoz-
na. Nemohla existovat zadna ztracena civilizace, protoze krajina, ktera by ta-
kovou civilizaci mohla zivit, by musela byt tak velka, ze nikam zmizet ne-
mohla.
398
Geofyzicke nemoznosti
Byl to vazny problem a lezel mi na mysli celou dobu meho vyzkumu a behem
vsech mych cest. Byl to pfesne ten problem, spis nez kterykoli jiny, co poslalo
ke dnu Platonovu Atlantidu coby seriozni namet pro vedce. Jak fekl jeden
kritik teorie ztracenych kontinentu:
Od chvfle, kdy se na Zemi objevil glovgk, nikdy zadny atlanticky zemsky most
neexistoval. V Atlantiku neni zadna potopend zemg. Atlanticky ocean musi ve sve
nyngjsi podobe existovat pfinejmensfm milion let. Ve skutegnosti je geofyzicky
nemozne, aby Atlantida Platonovych rozmgru v Atlantiku skutegng byla...
Jak jsem uz davno vedel, byl jeho pevny a sebevedomy t6n zcela namiste.
Moderm oceanografove ddkladne zmapovali dno Atlantickeho oceanu a zad-
ny ztraceny kontinent tam zcela urcite nelezi.
Avsak jestlize dukazy, ktere jsem shromazd’oval, skutecne pfedstavovaly
otisky prstu zmizele civilizace, jeden kontinent se proste nekde ztratit musel.
Jenomze kde? Nejakou dobu jsem uzival pracovni hypotezu, ze by mohl
lezet na dne nejakeho jineho oceanu. Tichy ocean byl veliky, ale Indicky vy-
padal slibneji, protoze byl blfzko Stfednfho vychodu, kde se kolem roku
3000 pf. n. 1. extremne nahle vynofilo nekolik nejstarsfch historickych civili-
zaci. Mel jsem v planu prozkoumat, jestli je песо pravdy na povestech о staro-
vekych pyramidach na Maledivach a podel somalskeho pobfezi vychodni Af-
riky, a zjistit, jestli najdu nejake stopy ztraceneho raje. Myslel jsem, ze bych
mohl zajet take na Seychelly.
Problemem byli opet oceanografove. Dno Indickeho oceanu bylo rovnez
zmapovane a zadny zmizely kontinent neskryvalo. Se vsemi ostatmmi mofi
a oceany to bylo stejne. Nikde pod vodou se nenachazela dostatecne velka
rozloha zeme, ktera by byvala mohla chovat vyspelou civilizaci, jez zmizela
spolu s nf.
Jak vsak moje vyzkumy pokracovaly, vrsily se dukazy, ze pfesne takova
civilizace kdysi pfece jen existovala. Zacmal jsem mit dojem, ze muselo jit
о civilizaci pffmofskou - narod mofeplavcu. Na podporu teto hypotezy tu byly
pozoruhodne staroveke тару sveta, lodi и egyptskych pyramid, stopy vyspe-
lych astronomickych znalosti v ohromujicfm kalendafnfm systemu Mayu
a legendy о mofe brazdicich bozfch jako byli Quetzalcoatl a Virakoca.
Так tedy narod mofeplavcu. A take narod stavitelu. Stavitelu Tiahuanaka,
staviteld Teotihuacanu, stavitelu pyramid, stavitelu sfingy, stavitelu, kteff do-
kazali snadno zdvihnout a umistit dvestetunove kvadry vapence, stavitelu, kteff
dokazali postavit obrovske monumenty zahadne zorientovane pfesne к hlav-
nfm svetovym stranam. At’ uz to byl kdokoli, zanechali sve charakteristicke
otisky prstu po celem svete ve forme kyklopskeho polygonalnfho zdiva, umfs-
teni staveb obsahujfcfch astronomicka zamefem, matematicke a geodeticke
399
hadanky a myty о bozich v lidsk£ podobe. AvSak civilizace natolik vyspela, ze
mohla timto zpusobem stavet - hodne bohata, dostatecne organizovana a zrala
na to, aby mohla zmapovat svet od polu к polu, civilizace natolik chytra, aby
mohla spocitat rozmery Zeme - ta se prece nemohla vyvinout na bezvyznam-
nem kousku pfldy. Jeji vlast, jak spravne poukazal muj spolupracovnik, muse-
la byt pozehnana vysokymi horskymi hfebeny, rozsahlym ficnim systemem
a kongenialnim klimatem, s mnoha dalsimi, pro rozvoj vyspele a prosperujici
ekonomiky zrejme nezbytnymi podminkami: urodna zemedelska puda, mine-
ralm zdroje, lesy atd.
Kde by mohla takova zeme byt, kdyz ne pod hladinou nektereho svetoveho
oceanu?
Knihovm andele
Kde mohla lezet a kdy mohla zmizet? A jestlize zmizela (jako ze zadne jine
vysvetleni nenf mozne), tak tedy jak, proc a za jakych okolnosti?
Zcela vazne, jak muze zmizet kontinent?
Rozum napovida, ze odpoved’ by mohla znft: slo о nejaky druh katastrofy,
planetarniho nestestf, jez mohlo i po velke civilizaci vymazat jakekoli hmata-
telne stopy. Jestlize tomu tak ale skutecne bylo, proc о takove katastrofe ne-
jsou nikde zadne zaznamy? Nebo ze by pfece jen byly?
Jak muj vyzkum pokracoval, prostudoval jsem mnoho mytu о potope, ohni,
zemetfesem a zaledneni pfedavanych z generace na generaci po celem svete.
Jak jsme videli v Cash 4, bylo jen tezke odolavat zaveriim, ze tyto myty popi-
suji skutecne geologicke a klimaticke udalosti a ze je docela mozne, ze slo
о ruzne mistnf dusledky stejnych udalosti.
Jak jsem zjistil, behem kratke historie pfitomnosti cloveka na teto planete,
doslo pouze к jedine zname a dokumentovane katastrofe: masivnf smrtfci tanf
po poslednf dobe ledove mezi lety 15 000 az 8000 pf. n. 1. Кготё toho, jak
bylo zrejme v pffpade architektonickych pamatek jako Teotihuacan a egypt-
ske pyramidy, mnoho relevantnich mytfl bylo zamysleno, aby slouzily jako
prostfedek skryte vedecke informace, coz opet poukazovalo na to, о бет jsem
zacal pfemyslet jako о „otiscfch bozfch prstu“.
Zacal jsem pocit’ovat, pfestoze v te dobe jsem si to jeste neuvedomoval, ze
existuje mozna souvislost mezi chaosem hroutici se doby ledove a zmizenfm
archaicke civilizace, jez byla pfedmetem legend po cela tisicileti.
A prave v tomto okamziku zasahli „knihovni andele“.
400
Chybejici kousek skladacky
Romanopisec Arthur Koestler, ktery se velice zive zajfmal о synchronii, razil
ponekud neobvykly vyraz „knihovm andel“, aby jim charakterizoval nezna-
meho cinitele odpovedneho za st’astne zvraty, ktere se nekdy badatelum pfiha-
zeji a vedou ke spravnym informacim, jez se jim dostanou do ruky ve sprav-
nem okamziku.
Pfesne v ten spravriy okamzik mi jeden takovy st’astny zvrat vstoupil do
cesty. Bylo to v lete roku 1993. Byl jsem tehdy po dlouhych mesicich obtizne-
ho cestovani fyzicky i psychicky skoro na dne a geofyzicka nemoznost, aby se
ztratila rozloha zeme velikosti kontinentu, zaCala podryvat moje pfesvedceni
v sflu mych nalezfl. A prave tenkrat jsem dostal dopis z mesta Nanaimo
v Britske Kolumbii v Kanade. Dopis se tykal me pfedesle knihy s nazvem
Znamem a pecet', v niz jsem se letmo zminil о teorii Atlantidy a tradicich
hrdinu pfinaSejicich civilizaci, kterf byli „zachraneni z vody“.
19. dervence 1993
Vazeny pane Hancocku,
po sedmnacti letech vyzkumu osudu Atlantidy jsme s manzelkou dokondili ruko-
pis nazvany Kdyz padala nebesa. Jsme zklamdni, protoze pfes pozitivm nazor пё-
kolika vydavatelfl, kten rukopis detli, pouha zmfnka о Atlantidё brani jeho vydanf.
V knize Znamem a pecet’ pfsete о tradici tajnych vddomosti pochazejici'ch od lidf,
kten pfezili potopu... Nase prace se zabyva vyzkumem mist, kde by se byli mohli
takovf lide usadit. Hodnd vysoko polozene uzemf s jezery s derstvou vodou, to by
bylo idealni misto pro vytvofeni zakladen pro ty, kten pfezili Atlantidu. Jezero
Titicaca a jezero Tana (v Etiopii, kde se odehrava velka Cast vasf knihy) tdmto
klimatickym pozadavkiim vyhovuji. Stabilni zivotnf prostfedi by zajiSfovalo za-
kladni material pro novy zacatek zemddSlstvi.
Dovolili jsme si pfilozit uryvek z nasi knihy Kdyz padala nebesa. Pokud Vas za-
ujme, radi Vam posleme kopii rukopisu.
Srdednd Vas zdravf
Rand Flem-Ath
Zacal jsem Cist pfilozene stranky a tarn, v prvnich kapitolach, jsem nasel chy-
bejici kousek skladacky. Dokonale souhlasil se starovekymi mapami, ktere
jsem studoval - s mapami, ktere pfesne zobrazovaly topografii antarktickeho
kontinentu pod zalednenim (viz Cast 1). Davalo to smysl v§em tern celosveto-
vym mytum о katastrofe a planetarni pohrome s rdznymi klimatickymi du-
sledky. Vysvetlovalo to zahadu velkeho mnozstvi mamutu zamrzlych v ledu
na severni Sibifi a na AljaSce a bezmala tficet metrfl vysokych ovocnych stro-
mfl nalezenych ve zmrzle pflde arktickeho kruhu v sifkach, kde ted’ neroste
vubec nic. Poskytovalo to feseni problemu extremni rychlosti, s niz zaledneni
posledni doby ledove na severni polokouli po roce 15 000 pf. n. 1. roztalo.
401
Vysvetlovalo to take zahadu mimofadne silne sopecne cinnosti, ktera na ce-
lem svete provazela tam. Odpovfdalo to na otazku „jak se muze ztratit konti-
nent?“. A bylo to solidne zalozeno na teorii Charlese Hapgooda о pohybu
zemske kury - radikalm geologicke hypoteze, kterou jsem jiz znal.
Antarktida je pro nas naprosto nepochopitelny kontinent, psali Flem-Athovi ve
svem uryvku. Mnozi z nas pfedpokladajf, ze tento obrovsky ostrov byl pokryt
ledem jiz miliony let. Ale nove objevy dokazuji, ze casti Antarktidy byly jeSte pred
nekolika tisici lety, coz je podle geologickeho dasu zcela nedavno, uplne bez ledu.
Teorie „pohybu zemske kury“ vysvStluje zahadny vzestup zalednSni na povrchu
Antarktidy.
Tito kanadsti badatele se dovolavali Hapgoodovy teorie, ze az do konce po-
slednf doby ledove - fekneme do jedenacteho tisfciletf pf. n. 1. - lezela Antark-
tida asi о 3000 kilometru sevemeji (v pfihodne a mime sffce) a ze do sve
nynejsi pozice na jiznim polamfm kruhu byla posunuta masivmm pohybem
kury.1
Tento smrticf pohyb, jak pokracuji Flem-Athovi,
zanechal dal§i svSdectvi po cele zemSkouli. Vsechny kontinenty, kde doslo к nah-
lemu a rozsahlemu vyhynutf zivodi§nych druhu (zvlastS v obou Amerikach a na
Sibifi), proSly masivnimi zmSnami svych Sifek...
Dusledky pohybu zemske kury jsou obrovske. Zemska kura se nad svym jadrem
zvlni a sv6t zasahnou neuvSfitelna zemStfeseni a zaplavy. Vypada to, jako by pada-
la nebesa, kontinenty stenajf a mem postavenf. Hluboko v oceanech vznikajf na
zakladS zemStfesem mohutne pfilivove vlny, ktere se rozbijeji о pobfezi a zapla-
vujf je. NSktere zem6 se posunou do teplejSiho klimatu, zatfmco jine, zahnane do
polarnfch zon, trpi krutou zimou. Tajfcf ledove depidky vysoko zvedaji hladiny
oceanu. VSechno zive se musi pfizpusobit, migrovat nebo zemfit...
Pokud by hruzy pohybu zemske kury m£ly dopadnout na dnesnf, vzajemne propo-
jeny svSt, pokrok trvajfcf tisfce let by byl smeten z nasi planety jako pavucina.
Lide, kteff zijf v blfzkosti vysokych hor, by mozna unikli celosvStovym pfflivo-
vym vlnam, ale museli by dole v nizine zanechat vsechny, za dlouhou dobu vytvo-
fene plody civilizace. Snad jen v obchodnfm lod’stvu a namofnictvu by po nf moh-
ly zustat nSjake stopy. Rezavgjfcf trupy ponorek a lodf by dasem zanikly, ale cenne
тару, ktere jsou uchovavany, by ti, kteff by pfezili, zachranili na cela staleti, moz-
na i tisfciletf, az do te doby, nez by je jednou opSt lidstvo mohlo pouzit, aby pfi
hledani ztracenych zemi pfeplulo svStovy ocean...
Kdyz jsem cetl tato slova, vzpomnel jsem si na vypravenf Charlese Hapgooda
о tom, jak zemska vrstva, kterou geologove nazyvajf litosfera - tenka, ale
pevna vnejsi zemska kura - se muze na vnitfmm mekkem jadru pohnout
z rmsta cela, „pfesne jako pomerancova slupka, v pfipade, ze by byla uvolne-
na, by se mohla po povrchu pomerance pohybovat cela najednou“.
402
Az potud jsem byl na zname pude. Ale kanadsti vedci pfisli na dve vyznam-
ne veci, kterych jsem si ja nevsiml.
Vlivy gravitace
Prvni byla moznost, ze vlivy pfitazlivosti (stejne jako variace orbitalm geo-
metric Zeme, о niz se hovon v Casti 5), by mohla vzhledem к mechanismu
pohybu zemske kury pfi vzniku a zaniku dob ledovych hrat svou roli:
Kdyz pnrodovSdec a geolog Louis Agassiz pfednesl v roce 1837 vSdecke komuni-
1ё svou myslenku tykajfcf se dob ledovych, setkal se s velkou skepsf. Jak se v§ak
svёdectv^ v jeho ргозрёсЬ hromadila, museli skeptici pfipustit, ze 7етё byla sku-
Геспё zasazena krutymi zimami. Avsak spou^ci mechanismus 1ёсЫо paralyzuji-
cfch ledovych dob zustaval hadankou. Teprve v roce 1976 se vynofily solidni du-
kazy, ktere stanovily casovё udaje dob ledovych. Vysvёtlen^ se nalezlo v ruznych
astronomickych skutecnostech tykajicich se оЬёЬи 7етё a sklonu jeji osy. Ukaza-
lo se, ze pfi vzniku dob ledovych hraly азПопогтскё faktory dulezitou roli. Avsak
to je jenom cast problemu. Stejnё dulezita je geografie zalednSnf. А рг^ё tady
hraje pri odhalovani tohoto tajemstvf svou roli teorie pohybu zemske kury.
Albert Einstein zkoumal moznost, zdali by vaha ledovych depicek, ktere nejsou
rozlozeny symetricky kolem pdlu, mohla takovy pohyb zpusobit. Napsal: Rotace
7етё pusobi na tyto nesymetricky гог!огепё masy ledu a vyvolava centrifugalm
hybnou silu, ktera se pfenasi na pevnou zemskou kuru. Stale se zvySujfcf centrifu-
galni hybna sila tfmto zpusobem vyvolavana zpusobi, kdyz dosahne игёкёЬо bodu,
pohyb zemske kury na гетёкоиИ, a tak se polarni krajiny posunou к rovniku.
Kdyz Einstein v roce 1953 napsal tato slova, nebyly je^ astronomicke duvody
vzniku dob ledovych р!пё akceptovany. Kdyz se tvar оЬёЬи 7етё odchyli od do-
копа!ёЬо kruhu о vice nez jedno procento, zvy§i se vliv pfitazlivosti Slunce
a vytvon se vёts^ tah na planetu a jeji masivnf ledovё platy. Jejich neobydejna tiha
tlaci na zemskou kuru a tento obrovsky tlak spolu s vёt§^m sklonem zemskd osy
(dalsf faktor pusobici гтёпи orbitalnf geometric) ji nuti, aby se posunula...
A souvislost se vznikem a zanikem dob ledovych?
Je jasna.
Pfi takovem pohybu ty casti zemske kury, ktere jsou situovany na severmm
a jiznim polu (a ktere jsou proto uplne zalednene stejne jako je dues Antarkti-
da), se nahle posunou do teplejsich sifek a zacnou mimofadne rychle tat. Stej-
ne tak zeme, ktere az dosud lezely v teplejsich sifkach se nahle posunou do
polarmch zon, nicivym zpusobem se zmeni klima a zeme zmizi pod stale se
rozsifujicimi ledovymi cepickami.
Jinymi slovy, to, ze behem posledm doby ledove doslo v obrovskych cas-
tech sevemi Evropy a Sevemi Ameriky к zaledneni, podle naseho nazoru ne-
403
Prurez Zemi. Teorie pohybu zemsk6 kury pfedvida moznost periodickeho pohybu се1ё
zemske kury. Misty je temfer 48 kilometru silna a spodiva na mazlave vrstv£ vedci
nazyvane asthenosf6ra.
bylo kvuli nejakemu zahadnemu pomalemu klimatickemu faktoru, ale proto,
ze tyto plochy zeme lezely tehdy mnohem blfz к sevemimu pdlu, nez jsou
dnes. Stejne tak kdyz Wisconsinske a Wurmske zaledneni popsane v Casti 4
zacalo kolem roku 15 000 pf. n. 1. tat, spouStecfm mechanismem nebyla zme-
na klimatu, ale posun do teplejsfch sifek...
Jinymi slovy: doba ledova prave probiha - je v arktickem polamfm kruhu
a v Antarktide.
404
Ztraceny kontinent
Druha vec, na kterou Flem-Athovi pfisli, vyplyvala logicky z te prvnf: Pokud
takovy opakujici se cyklicky geologicky fenomen pohybu zemske kflry sku-
tecne existoval a pokud poslednf pohyb posunul obrovskou rozlohu Antarkti-
dy z teplych Sifek do antarktickeho polamiho kruhu, bylo by mozne, ze pod-
statne pozflstatky ztracene civilizace ze vzdalene minulosti se mohou nalezat
pod tfi kilometry silnym ledem na jiznim polu.
Bylo mi razem jasne, jak doslo к tomu, ze zemC о rozloze kontinentu, ktera
byla po tisfce let domovem velke a prosperujfcf spoleCnosti, se temCf beze
stopy ztratila. Jak dovozovali Flem-Athovi, kofeny civilizace, ktere hledame,
mohou byt uchovany v zamrzlych hlubinach zapomenuteho ostrovnfho konti-
nentu.
Vytahl jsem z registratury dopis s rezignaci sveho spolupracovnika a zacal
jsem kontrolovat pfedpoklady, ktere uvadel jako podmfnku pro vznik vyspele
civilizace. Pozadoval „vysoka pohofi“, chtel „rozsahle ffcnf systemy“, trval
na „rozlehle oblasti, ktera zaujima plochu pfinejmensim nekolika tisfc ctve-
recnfch kilometrfl“. Take pozadoval stabilnf pfijemne klima trvajfcf deset tisfc
let.
Antarktida nem v zadnem pfipade nejaka jehla v kupce sena. Je to velka
plocha zeme, mnohem, mnohem vetsi nez Mexicky zaliv a asi sedmkrat vetsi
nez Madagaskar- ma pfiblizne velikost kontinentalnfch Spojenych statfl. Kro-
me toho, jak se zjistilo seizmickym mefenim, jsou v Antarktide vy§§f horske
hfebeny. A jak ukazalo nekolik starovekych map neznamych prehistorickych
kartograffl, kteff vedecky pochopili co jsou to zemepisnC sifky a delky, a zob-
razili tyto horske hfebeny je§tepfedtim, nez zmizely pod ledovou pokryvkou,
ktera na nich dnes spocfva. Tytez prastare тару rovnez ukazujf „rozsahle ffcnf
systemy“ stekajicf dolfl z hor, ktere zavlazujf rozlehla udolf a plane a vtekajf
do okolnfho oceanu. A tyto feky, jak uz jsem vedel z vrtnych vzorkfl z Rossova
mofe, zanechaly hmatatelne dflkazy sve pfitomnosti ve skladbe sedimentfl na
dne.
V neposlednf fade jsem si povsiml faktu, ze teorie pohybu zemske kflry
neni v rozporu ani s pozadavkem deseti tisfc let staleho klimatu. Pfed pfedpo-
kladanym nahlym posunem zemske kflry nekdy koncem poslednf doby ledo-
ve na severni polokouli, mohlo stabilnf klima v Antarktide trvat mozna i mno-
hem dele nez onech deset tisfc let. A pokud byla tato teorie spravna ve svem
tvrzem, ze Antarktida lezela v te dobe na sffce asi о 3000 kilometrfl dale na
sever nez lezf dnes, jejf nejsevernejSf Casti mohly byt situovany do blfzkosti
30° jiznf Sffky a mohly tedy mft stfedozemm az subtropicke klima.
Doslo opravdu к posunu zemske kflry? A je mozne, ze ruiny ztracene civi-
lizace stale jeste lezi pod ledem jizniho kontinentu?
Jak uvidime v nasledujicich kapitolach, mozne to je, a docela dobfe.
51. kapitola
Kladivo a kyvadlo
Pfestoze je to mimo ramec teto knihy, podrobne vyliceni teorie pohybu zem-
ske kury Ize najit v knize Randa a Rose Flem-Athovych Kdyz padala nehesa,
vydane v Kanade v roce 1995.
Jak uz jsem fekl, tato geologicka teorie byla zformulovana profesorem Char-
lesem Hapgoodem a podporoval ji i Albert Einstein. To, co pfedklada, je teorie
uplneho pohybu temef padesat kilometru silne litosfery nasi planety po jejim
temef 13 000 kilometrfl silnem jadru, ktery pfinutil rozsahle casti zapadni po-
lokoule posunout se na jih к rovmku a odtud к jiznimu polamimu kruhu. Ten-
to pohyb se neodehraval podel severojizniho poledniku, ale otaflivym zpflso-
bem - kolem ustfednfho prostoru, ktery je nyni Spojenymi staty. Vysledkem
toho je, ze severovychodni usek Sevemi Ameriky (v niz byl dfiv sevemi pol
situovan v Hudsonove zalivu), je ze sevemiho polamiho kruhu posunut na jih
do teplejsich zemepisnych Sifek, zatimco severozapadnf usek (AljaSka a Yu-
kon) se spolu s velkymi castmi sevemi Sibife staceji do sevemiho polamiho
kruhu.
Na jizni polokouli ukazuje Hapgoodflv model zemi, kterou nyni nazyvame
Antarktida, jejiz velka Cast byla drive situovana v mirnych nebo dokonce tep-
lych zemepisnych sifkach, jak se celd posunuje za jizni polarni kruh. Celkovy
posun obsahl pfiblizne oblast tficeti stupflfl (asi 3000 kilometrfl) a z vetsi casti
se odehral mezi lety 14 500 az 12 500 pf. n. 1. - s masivnimi dflsledky po cele
planete, ktere s pfestavkami pokracovaly az do roku 9500 pf. n. 1.
Je mozne, ze pfed posunem zemske kflry se vzhledem к tomu, ze jeji velka
cast lezela v zelenych a pfijemnych zemepisnych Sifkach, v Antarktide vyvi-
nula vyspela civilizace? Pokud ano, mohla tato civilizace byt v dflsledku po-
sunu zniSena: pfilivovymi vlnami, vetry о sile hurikanu, elektrickymi boufe-
mi, sopecnymi vybuchy, jak po cele planete dochazelo к seizmickym zlomflm.
Obloha ztemnela a ledova pokryvka se neustale nemilosrdne rozsifovala.
A jak plynula tisicileti, ledovy pfikrov pohfbil ruiny, ktere zflstaly - mesta,
monumenty, velke knihovny a vsechny stavby zniflene civilizace.
406
Podle teorie pohybu zemske kury lezely velkC Casti Antarktidy je§tC pred rokem
15 000 pf. n. 1. mimo antarkticky polarm kruh, a tak mohly byt vzhledem к tomu,
Ze тё!у klima a zdroje vhodne к rozvoji civilizace, obydleny. Pohyb zemske kury
posunul tento kontinent do pozice, kterou dnes zaujfma - mrtvy stred antarktickeho
polarnfho kruhu.
Neni divu, ze pokud je teorie pohybu zemske кйгу spravna, vse, co Ize dnes
najit roztrousene po celem svete, jsou provokujfcf otisky bozfch prstu. Jsou to
stopy a ohlasy pracf a cinu, uceni a geometrickych staveb, z velke casti nepo-
chopenych, jez nam zanechali lide, kten pfezili dnvejSf antarktickou civiliza-
ci, lide, kterf na svych velkych lodich pfepluli rozboufene oceany a usadili se
407
v dalekych zemich: v nilskem udolf - nebo mozna nejprve kolem jezera Tana
a horn! casti toku Modreho Nilu - v udolf Mexika a pobliz jezera Titicaca
v Andach, stejne tak jako i v fade jinych mist...
Nekde na svete jsou otisky prstu ztracene civilizace sotva znatelne. To hlav-
m zmizelo pohfbeno pod tfi kilometry silnym antarktickym ledem a pro ar-
cheology je to stejne nepffstupne, jako kdyby to lezelo na odvracene strane
Mesice.
Je to skutecnost?
Ci snad fikce?
Je to mozne?
Nebo to mozne neni?
Je geofyzikalne mozne, nebo geofyzikalne nemozne, aby byla Antarktida,
paty nejvetsi kontinent na svete (s plochou kolem patnacti milionfl ctverec-
nfch kilometrfl) za A) dfive situovana v teplotne mfmejsf zone a za B) behem
poslednich 20 000 let z teto zony posunuta do jizniho polamiho kruhu?
Bylo by mozne Antarktidu posunout?
Polarni pousf bez zivota
„Pohyb kontinentfl“ anebo „tektonika zemskych ker“ jsou klicove termfny pro
popis dfllezite geologicke teorie, ktera je od padesatych let vefejnosti stale
vice chapana. Nem nutne se tady zaby vat jejfm zakladnfm mechanismem. Avsak
vetsina z nas si uvedomuje, ze kontinenty svym zpflsobem ,,plujf“ a meni sve
postaveni na povrchu Zeme. Zdravy rozum to potvrzuje: kdyz se podfvate na
mapu zapadnfho pobfezi Afriky a vychodniho pobfezi Jiznf Ameriky, je vam
razem jasne, ze tyto dve zeme byly kdysi spojeny. Casove rozmezf, v nemz se
uskutecnuje posun kontinentfl, je obrovske: Ize ocekavat, ze se kontinenty od
sebe budou vzdalovat (nebo se naopak к sobe pfiblizovat) asi tak о 3000 kilo-
metrfl kazdych 200 milionfl let - tedy velice, velice pomalu. Tektonika zem-
skych ker a teorie posunu zemske kflry Charlese Hapgooda si v zadnem pfipa-
de neodporujf. Hapgood pfedpovida, ze mflze dochazet к obojimu. Jak tvrdf
geologove, pohyb zemske kflry skutecne posunul kontinenty - a ucinil to be-
hem stamilionfl let temef nepozorovane - ale ze take obcas doslo к nahlemu
pohybu, ktery nemel zadny ucinek na vztah mezi jednotlivymi masami zeme,
avsak ktery posunul cele kontinenty, nebo jejich casti do (nebo ze) dvou pev-
nych polarnfch zon - trvale chladnych a zalednenych krajfl obklopujfcfch se-
vemf a jizni poly zemske osy.
Takze tedy posun kontinentfl?
Nebo pohyb zemske kflry?
Oboji?
Nebo snad jeste nejaky jiny dflvod?
408
Upfimne feceno nevfm. Presto vsak jsou prosta fakta oAntarktide opravdu
podivnd a tezko vysvetlitelnd bez toho, aby vzbudila myslenku na nahlou,
katastrofickou zmenu, jez se udala v geologicky nedavne dobe.
Nez si nektera tato fakta zopakujeme, pfipomenme si, ze hovonme о zem-
ske rozloze dnes vzhledem к zaobleni Zeme orientovane tak, ze nad ni behem
sesti zimnich mesfcu nikdy nevyjde Slunce a behem sesti letnich mesfcu ni-
kdy nezapadne (z pohledu od polu zustava nizko nad obzorem a vypada to,
jako by behem dvaceti ctyf hodin denniho svetla opisovalo kruhovou cestu
kolem oblohy).
Antarktida je take nejstudenejsf kontinent na svete, kde na polami plani
muze teplota klesnout az na minus 89,2 °C. Pfestoze je pobfezf ponSkud tep-
lejsf (minus 60 °C) a poskytuje ochranu hmzdiStfm velkeho mnozstvf mof-
skych ptakfl, neexistujf tu zadnf pozemsti savci a je tu jen maid skupina rostlin
schopnych pfezft dlouha zimm obdobf naproste tmy nebo polotmy. Britska
encyklopedie tyto rostliny lakonicky vyjmenovava: lisejnfky, mechy a jatemf-
ky, plfsne, fasohouby, kvasinky a jine houby, fasy a bakterie...
Jinymi slovy, pfestoze je na Antarktidu za dlouheho svftanf nadhemy po-
hled, je to mraziva polarni poust’, nemilosrdna a temer bez zivota, a takova
byla behem celeho petitisfcileteho historickeho obdobf Cloveka.
Byla vsak takova vzdycky?
Dukaz с. 1
Magazin Objevujte svet vedy, unor 1993, strana 17: Pfed 260 miliony let,
behem obdobf permu, rostly v Antarktide opadave stromy obvykle v teplem
klimatu. To jsou zavery paleobotaniku vychazejfcf z nalezu fosilnfch pafezu
objevenych ve vysce pfes 2000 metru na Mount Achemar v Transantarktic-
kych horach. Toto misto se nachazi na 84°22' jiznf sffky, asi 800 kilometru na
sever od jiznfho polu.
„Zajfmave je na tom to, ze je to jediny les, ktery kdy byl na sifce 80° az 85°
nalezen,“ ffka paleobotanicka Ohijske statnf univerzity Edith Taylorova, ktera
fosilni stromy prostudovala. „Prvnf vec, kterou my paleobotanici delame, je,
ze se podfvame, jestli se v soucasnych zaznamech nevyskytuje песо srovna-
telneho, avsak podle nich dnes v techto zemepisnych sffkach zadne lesy ne-
rostou. Jiste, v tropech rostou stromy v teplem prostfedf, neexistujf vsak stro-
my, ktere rostou v teplem klimatu s takovym svetelnym rezimem, jaky mely
tyto stromy: 24 hodin svetla v lete a 24 hodin tmy v zime.‘“
Dukaz c. 2
Geologove nenasli zadny dukaz, ze by jakekoliv zalednenf existovalo na ant-
arktickem kontinentu pfed eocenem (asi pfed 60 miliony let). A kdyz pujdeme
409
az do kambria (asi pfed 550 miliony let), najdeme nezvratne dflkazy, ze zcasti
nebo pfimo nad Antarktidou se prostiralo teple more. Nalezneme je ve forme
pevnych vapencu bohatych na archaeocyathidy, jez vytvafeji utesy. „О milio-
ny let pozdeji, kdyz se tyto mofske formace objevily nad hladinou more, teple
podnebi zpflsobilo, ze se Antarktida pokryla bujnou vegetaci. Sir Ernest Shac-
kleton nasel asi 300 kilometrfl od jizniho polu loziska uhli, a pozdeji, behem
Byrdovy expedice v roce 1935 objevili geologove bohate naleziste fosilif na
vysokych svazich Mount Weaver na 86°58' jizni Sifky, v pfiblizne stejne vzda-
lenosti od pdlu a asi tfi a pfll kilometru nad hladinou mofe. Obsahovaly fosilni
dfevo a otisky listfl a stonkfl. V roce 1952 dr. Lyman H. Dougherty z Camegie-
ho institutu ve Washingtonu, ktery dokonCoval studii о techto fosiliich, identi-
fikoval dva druhy kapradinovitych stromfl nazyvanych Glossopterie, jez byly
kdysi bezne i na jinych jiznfch kontinentech (v Africe, Jiznf Americe, v Aus-
tralii) a dalsi obrovsky kapradinovity strom jineho druhu...
Dukaz c. 3
Admiral Byrd se о vyznamu nalezfl na Mount Weaver vyslovil takto: „Tady,
na nejjiznejsf nam zname hofe na svete, sotva 300 kilometrfl od jizniho polu,
bylo nalezeno nezvratne svedectvf, ze klima v AntarktidS bylo kdysi mfrne,
nebo dokonce subtropicke.“
Dukaz c. 4
Sovetstf vedci oznamili, ze nalezli dflkazy о tropicke flofe v Grahamove zemi,
jine casti Antarktidy, pochazejici z terciamiho obdobi (snad z paleocenu nebo
eocenu). Dalsi dflkazy pfinasi objev britskych geologfl, ktefi v Antarktide ob-
jevili rozsahle fosilni lesy stejneho typu jake rostly na pacifickem pobfezi
Spojenych statfl pfed 20 miliony let. To znamena, ze po prvnim zaledneni
Antarktidy, о kterem vime, v eocenu (pfed 60 miliony let), nezflstal kontinent
pod ledem, ale uzival si obdobi teplejsiho klimatu.
Dukaz c. 5
Petadvacateho prosince 1990 geologove Barrie McKelvey a David Harwood pra-
covali v Antarktide 400 kilometrfl od jizniho polu. Objevili fosilie opadaveho jiz-
niho bukoveho lesa, pochazejiciho z doby pfed dvema nebo tfemi miliony let.
Dukaz c. 6
V roce 1986 objevy fosilniho dfeva a rostlin ukazaly, ze casti Antarktidy moh-
ly byt bez ledu pfed pouhymi dvema a pfll miliony let. Dal§i objevy dokazaly,
410
ze nektera mista na tomto kontinentu mohla byt nezalednena jeste pfed
100 000 lety.
Dukaz c. 7
Jak jsme videli v Casti 1, sedimenty shromazdene ze dna Rossova more jed-
nou antarktickou Byrdovou expedici poskytly nezvratna svedectvf, ze „velke
feky nesoucf jemne zmite sedimenty“ tekly touto casti Antarktidy mozna az
do roku 4000 pf. n. 1. Podle zpravy dr. Jacka Hougha z Illinoiske univerzity:
„Jadro N-5 ukazuje glacialni mofsky sediment pocinaje dneskem zpet az do
doby pfed 6000 lety. Od te doby az do doby 15 000 pf. n. 1. je sediment jemne
zrnity s vyjimkou jedne granule z doby pfed 12 000 lety. To ukazuje, ze pfed
12 000 lety se v teto oblasti krome nejakeho zatoulaneho ledovce led nevy-
skytoval.
Dukaz c. 8
Mapa sveta Orontaea Finnaea, о niz se hovofi v Casti 1, pfesne zobrazuje
Rossovo mofe, jak by vypadalo bez ledu a krome toho ukazuje hfebeny vyso-
kych pobfeznfch hor s sirokymi fekami stekajfcfmi po jejich ubocfch v mfs-
tech, kde jsou dnes pfes pfll druheho kilometru silne ledovce.
Charles Hapgood, Cesta polu, 1970: Je vzacnym jevem, kdyz jsou geolo-
gicke vyzkumy potvrzeny archeologii, avsak v tomto pfipade se zda, ze degla-
ciaci Rossova mofe potvrzuje stara тара, ktera nejakym zahadnym zpflsobem
pfetrvala tisice let... Byla objevena a zvefejnena v roce 1531 francouzskym
geografem Oroncem Finem (Orontaeus Finnaeus) a je soucasti jeho тару sve-
ta...
Ukazalo se, ze je mozne stanovit autenticitu teto staroveke тару. Behem
nekolika let vyzkumu byla vypracovana jejf projekce. Bylo zjisteno, ze vy-
chazela z vyspSle projekce тару s uzitim sfericke trigonometrie. Byla tak
vedecky zpracovana, ze na nf bylo na antarktickem kontinentu nalezeno pfes
padesat lokalit, zanesenych s pfesnosti, jak6 moderni kartografie az do
19. stoleti nedosahla. A krome toho - kdyz byla tato тара v roce 1531 publi-
kovana, о samotne existenci Antarktidy nebylo nikomu nic znamo. Kontinent
byl objeven az v modemfch dobach kolem roku 1818 a kompletne zmapovan
nebyl do roku 1920...
Dukaz c. 9
Buacheova тара, о nfz se rovnez pise v Casti 1, zobrazuje topografii Ant-
arktidy, jak vypada pod ledem.2 Je to nahoda, anebo byl tento kontinent
411
v dobe, kdy ho mohli kartografove ztracene civilizace zmapovat nezaledne-
ny?
Dukaz c. 10
Druha strana mince: Pokud mely zeme, ktere jsou nyni uvnitf antarktickeho
polamiho kruhu, kdysi mime nebo dokonce tropicke klima, jak je to tedy se
zememi, ktere lezi v arktickem polamim kruhu? Mela na ne vliv stejna drama-
ticka zmena klimatu za pfedpokladu, ze zde zaucinkoval nejaky obecny fak-
tor?
• Na ostrove Spicberky (Svalbard) byly nalezeny fosilie palmovych listfl tfi
az tfi a pfll metru dlouhych spolu s fosiliemi mofskych korysfl toho typu,
ktery mohl obyvat jen tropicke vody. To dokazuje, ze kdysi byla teplota
arktickeho oceanu stejna jako je dnes teplota Bengalskeho zalivu nebo Ka-
ribskeho mofe. Spicberky lezi na polovine cesty mezi sevemfm vybezkem
Norska a severnim polem na 80° sevemi sifky. V soucasne dobe mohou lodi
behem roku proplout ledem na Spicberky pouze behem dvou, nanejvys tfi
mesicfl.
• Fosilie dosvedcuji, ze porosty bahennich cypfisi sahaly behem miocenu
(asi pfed 6 az 20 miliony let) 800 kilometrfl do sevemiho polu a ze v te
dobe rostly na Spicberkach lekniny. „Miocenni flora Grinellovy zeme, Gron-
ska a Spicberkfl vyzadovala mime klimaticke podminky a mnozstvi vlahy.
Lekniny na Spicberkach by musely mit po cely rok proudici vodu. V sou-
vislosti s florou na Spicberkach je nutno si uvedomit, ze na ostrove vladne
sest mesicfl v roce polami tma. Nachazi se na arktickem polamim kruhu
tak daleko na sever od Labradoru, jako je Labrador od Bermud.“
• Nektere ostrovy v Severnim mofi nebyly behem posledni doby ledove
nikdy zaledneny. Napfiklad na Baffinove ostrove, asi 1500 kilometrfl od
sevemiho polu, byly v raseline nalezeny pozflstatky olsi a bfiz, coz nazna-
cuje, ze tarn pfed 30 000 lety muselo byt teplejsi klima nez dnes. Tyto pod-
minky pfevladaly az do doby pfed 17 000 lety: „Behem Wisconsinske doby
ledove existovalo uprostfed Sevemiho oceanu utoCiste s mimym klimatem
pro floru a faunu, jez v Kanade a Spojenych statech nemohla pfezit.“
• Rusti vedci se domnivaji, ze Sevemi arkticky ocean byl ЬёЬет vetsi casti
posledni doby ledove teply. Zprava akademikfl Sakse, Belova a Lapiny,
ktera se zabyva mnoha fazemi jejich oceanograficke prace, zdflraznuje, ze
v dobe pfed 32 000 az 18 000 lety zde pfevladaly zvlaste teple podminky.
• Jak jsme videli v Casti 4, zimou nahle uhynul velky pocet teplokrevnych
zivoCichfl pfizpflsobenych mirnemu klimatu a jejich tela, ktera se v perm-
skem ledu uchovala, jsou nalezana v siroke zone smrti tahnouci se Aljas-
kou od Yukonu daleko na Sibif. Nejvetsi Cast teto zkazy se odehrala v jede-
412
nactem tisfciletf pf. n. 1., i kdyz к jinemu vyhynutf zvffat ve velkem rozsahu
doslo i kolem roku 13 000 pf. n. 1.
Ve 27. kapitole jsme take videli, ze posledni doba ledova skonCila mezi lety
15 000 az 8000 pf. n. 1., ale hlavne mezi lety 14 500 az 12 500 pf. n. 1.,
s dalsfrn vybuchem mimofadne intenzivni aktivity v jedenactem tisfciletf
pf. n. 1. Behem teto geologicky kratke doby nevysvStlitelne a nahle roztalo
zalednenf, ktere se vytvafelo vic nez 50 000 let, pokryvalo miliony Ctverec-
nfch kilometrii a bylo pfes tfi kilometry silne. „Je jasne, ze to nemohlo byt
vysledkem postupne pflsobfcfch klimatickych faktorfl, jimiz se obvykle doby
ledove vysvetluji... Rychlost tani dokazuje, ze na klima pflsobil nejaky
zcela mimofadny faktor...“
Ledovy popravci
Nejaky mimofadny faktor pusobil na klima... Byl to snad pohyb litosfdry, co
na severni polokouli tak nahle ukoncilo dobu ledovou tfm, ze posunul silne
zalednene oblasti na jih od sevemfho polu zemske osy? A pokud tomu tak
bylo, pro£ by nebylo mozne, ze zrovna tak doslo к tficetistupnovemu posunu
litosfery, ktery nezaledneny kontinent о vic nez tfinacti milionech CtvereCnich
kilometrii posunul z mfrnych zemepisnych sffek jiznf polokoule pffrno na jiz-
nf pol zemske osy?
Pokud jde о moznost posunu Antarktidy, vfme nynf, ze je mozne ji posu-
nout, a co vic, ze se skutecne posunula, protoze tarn rostly stromy, a v mfstech,
kde je sest mesfcu neustale tma, stromy proste rflst nemohou.
Nevfme vsak (nebo to spis jeste nevfme urcitS), jestli se tento posun udal
nasledkem pohybu zemske kury, nebo pohybu zemskych ker, pffpadne neja-
keho jineho neznameho faktoru.
Zabyvejme se na chvilku opet Antarktidou. Zatfm jsme videli, ze je velka.
Rozloha zeme cinf 13 209 milionfl ctverecnfch kilometrii a je v soucasnosti
pokryta ledem о objemu zhruba 29 milionfl kubickych kilometrii, vazfcfch
podle odhadu 19 kvadrilionfl tun (po 19 nasleduje 15 mil!). Teoretikflm pohy-
bu zemske kflry vsak pflsobf starosti fakt, ze tato rozsahla ledova pokryvka
nemilosrdne rozsifuje svou rozlohu i vahu rychlostf 1223 krychlovych kilo-
metrii zalednenf kazdym rokem - je to, jako by kazdy rok zamrzlo cele jezero
Ontario a pfipojilo se к Antarktide.
Panuji obavy, ze kdyz se postupujfcf zalednovani znasobf dflsledky prece-
se, sklonu, orbitalm excentricity, vlastniho centrifugalnfho pohybu Zeme
a gravitacnfho tahu Slunce, Mesfce a planet, obrovita tiha antarktickeho
ledu by mohla byt spoustecfm faktorem pro nasledny masivnf posun zem-
ske kflry:
413
Rozrflstajici se ledova cepiCka jiznfho pdlu (napsal Hugh Auchincloss Brown po-
nCkud barvitCji v roce 1967) se stala pokradmou, tichou a vytrvalou pffrodnf si-
lou - vysledkem energie vznikaji'cf excentrickou rotacf. Ledovd CepiCka je plizi-
vym nebezpeCfm, smrtelnou hrozbou a popravdim na§f civilizace.
Zpflsobil tento ,,popravCf“ konec poslednf doby ledove na sevemf polokouli
tfm, ze uvedl do pohybu 7000 let trvajfcf posun zemske kflry mezi lety 15 000
az 8000 pf. n. 1. - posun, ktery mezi lety 14 500 az 10 000 pf. n. 1. zfejme patfil
к tern nejrychlejsim a mel ty nejzhoubnejsi uCinky?
Nebo byly nahle a dramaticke zmeny klimatu na sevemf polokouli behem
tohoto obdobf vysledkem nejake jine katastroficke cinnosti, ktera soucasne
rozpustila miliony kubickych kilometrfl ledu a odstartovala celosvetovy vze-
stup sopecnC Cinnosti, jenz tanf doprovazel?
Modem! geologove nejsou nakloneni katastrofam, nebo pfesneji feceno
katastrofismu, a davajf pfednost ,,uniformnf“ doktrme, ze „existujfcf procesy,
tak, jak se chovaji v soucasnosti, jsou zodpovedne za vsechny geologicke
zmeny“. Katastrofismus se na druhe strane domnfva, ze „zmeny zemske kflry
byly zpflsobeny nahle fyzikalnfmi silami“. Je vsak mozne, ze mechanismus
zodpovedny za traumaticke zmeny na Zemi, ktere se na konci poslednf doby
ledove odehraly, by mohl byt geologickou udalosti stejne tak katastrofickou
jako uniformnf?
Slavny biolog sir Thomas Huxley v devatenactem stoleti poznamenal:
Podle meho nenf mezi katastrofismem a uniformismem zadny teoreticky antago-
nismus, naopak si Ize docela dobfe pfedstavit, ze katastrofy mohou byt soudastf
a dflem uniformity. Dovolte, abych tento pfipad ilustroval analogif. Pfesne mCfenf
Casu je uniformnf Cinnost. Ale kdyz hodiny bijf, je to katastrofa. Kladfvko mflze
byt prostfedkem, aby vyletCl do povCtff sud prachu, nebo se spustila zaplava vody,
a s pomocf urCitych zaffzeni je moznC, aby hodiny misto oznaCovanf celych hodin,
bily v nepravidelnych intervalech v§eho druhu, nikdy dvakrdt stejnd pokud jde
о podet nebo silu tiderfl. Pfesto by v§ak vSechny tyto nepravidelne a zfejmC zdkony
neovladanC katastrofy byly vysledkem naprosto uniformnf Cinnosti, a tak bychom
mohli mft dvC Skoly teoretikft zabyvajfcf se hodinami, jedna, ktera studuje kladfv-
ko, a druha kyvadlo?
Je mozne, aby byl pohyb zemskych ker kyvadlem?
A mohl by posun zemske kflry byt kladfvkem?
Mars a Zeme
Domnfvame se, ze posun zemske kflry se odehral i na jinych planetach.
V casopise Scientific American z prosince 1985 upozomil Peter H. Schultz na
414
kratery po dopadu meteoritfl, ktere Ize videt na povrchu Marsu. Kratery v po-
larnfch oblastech majf odlisny vzhled, protoze meteority dopadaji na silne vrstvy
prachu a ledu, ktere se tarn hromadf. Krome soucasnych polamfch kruhu Mar-
su, nasel Schultz dve dalsi podobne oblasti: „Tyto zdny jsou antipodnf - lezi
na protejsich stranach planety. Na techto vrstvach je videt mnoho procesu
a charakteristickych rysu dnesnfch polu. Lezi vsak pobliz soucasnych rovnf-
ku...“
Co mohlo tento ukaz zpusobit? Na jeho zaklade pfedlozil Schultz teorii, ze
mechanismem, ktery to zpusobil, muze byt „pohyb cele litosfery, cele pevne
vnejsi Casti planety... Zda se, ze tento pohyb se uskuteCnil v kratkych inten-
zivnich obdobich, nasledovanych dlouhymi pfestavkami“.
Pokud muze к posunu zemske кйгу dojit na Marsu, proc by se to nemohlo
stat take na Zemi? A jestlize к nemu tedy na Zemi nedochazi, jak si vysvetlime
jinak podivny fakt, ze ani jedna ledova cepicka, ktera se na svete behem pfed-
chozich dob ledovych vytvofila, se nikdy neusadila na zadnem z nynejsfch
pdlfl, a dokonce ani v jeho blfzkosti. Naopak, oblasti, ktere nesou stopy dfivej-
sfho zaledneni, jsou roztrouseny v sirokem okruhu. Kdyz tedy nemuzeme pfi-
jmout teorii posunu zemske кйгу, musime najit jine vysvetleni, proc ledove
cepicky dospely к hladine mofi v tropech tfi kontinentfl - Asie, Afriky a Aus-
tralie.
Charles Hapgood fesi tento problem jednoduse, elegantne a zpflsobem, kte-
ry neurazi zdravy rozum:
Jedina doba ledova, ktera je adekvdtnd vysvdtlena, je nyndjSi doba ledova v Ant-
arktidd. Existuje zcela jasnd proto, ze Antarktida lezi na pdlu, jiny duvod pro to
neni. Zadne rozdfly v teplotd Slunce, zadny galakticky prach, zddna sopedna cin-
nost, zadne prouddni pod zemskou kurou a zadna zvlndni zemd ani mofskd proudy
nemaji tento fakt na svddomi. Z toho muzeme vyvozovat, ze nejlepSi teorie, ktera
vysvetluje vznik doby ledove, je ta, ze oblast, ktere se to tykalo, lezela na pdlu.
Vdetnd indickeho a africkeho zaledndnf, pfestoze oblasti, ktere dffv zaujimalo,
jsou nyni v tropech. Stejnd tak se to tyka veSkereho zaledndnf velikosti kontinentu.
Ma to nepopiratelnou logiku. Bud pfijmeme to, ze antarkticka ledova cepiCka
je prvmTedova pokryvka velikosti kontinentu, ktera vubec kdy byla situovana
na pdlu, coz je nepravdepodobne, anebo jsme nuceni pfedpokladat, ze nastal
pohyb zemske кйгу, pfipadne zaucinkoval jiny podobny mechanismus.
Vzpominky na polarni svitani?
Vzpominky na posun mohli nasi pfedkove uchovat ve svych nejstarsich po-
vestech. S temito vzpominkami jsme se seznamili v Casti 4 - myty о katastro-
415
fach jako by byly vypravemm ocitych svedku geologickych pohrom, ktere
provazely konec posledni doby ledove na sevemf polokouli. Existuji jeste dal-
si myty, ktere by mohly pochazet z obdobf 15 000 az 10 000 let pf. n. 1. Mezi
nimi najdeme i takove, ktere hovofi о zemfch bohu a dffvejsfch rajfch, ktere
vzdycky lezi na jihu (napf. Ta Neteru egyptskych bohu) a mnoho z nich, jak se
zda, zazilo polamf podmfnky. Slavny indicky epos Mahabharata hovofi о hofe
Meru, zemi bohu:
Na Meru putuje Slunce a Mdsfc kazdy den zleva doprava a stejnS tak vSechny
hvdzdy... Hora svym leskem pfemaha temnotu noci, takze noc Ize jen stSzf odliSit
ode dne... Den a noc se pro obyvatele tohoto mfsta rovnajf celemu roku...
Podobne, jak si ctenaf vzpomene, v 25. kapitole seAiryana Vaejo, myticky raj
a dffvejsf domov avestickych arijcfl z Iranu stal neobyvatelnym vinou nahleho
pffchodu zimy a ledu. V pozdejsfch letech se о nem mluvilo jako о rmste, kde
,,je videt hvezdy, Mesic a Slunce vychazet a zapadat jen jednou za rok, a rok se
zda jako den“.
Ve starem indickem textu Surija Siddhanta cteme: „Bohove patfili na Slun-
ce pote, co vyslo jednou za pul roku.“ Sedma mandala Rigvedy obsahuje fadu
zpevu о svftanf. V jednom z nich se fika, ze svftanf vztycilo svou vlajku na
obzoru s obvyklou nadherou a ze uplynula doba nekolika dnu mezi prvnfmi
znamkami usvitu a vychodem Slunce, ktery pak nasledoval. V jine pasazi se
zase nka, ze „mnoho bylo dnu mezi prvnfmi paprsky svftanf a skutecnym
vychodem Slunce“.
Vypravejf tito ociti svedkove о polarnfch podminkach?
Pfestoze si tfm nikdy nemuzeme byt jisti, muze byt vyznamne, ze v indic-
kych povestech se о Vedach soudf, ze jsou to zjevene texty, pfedavane od dob
bohu. Svuj vyznam muze mit i to, ze v popisech procesu pfedavam se vSechny
myty odvolavaji napraldje (katastrofy), ktere obcas zachvatf Zemi, a tvrdi, ze
se v nich vsechny psane zaznamy znifif. Po kazde takove pohrome vsak pfezijf
urcitf ,,rishi“ neboli „moudfi muzove“, kteff
na zadatku kazdeho noveho v6ku rozsirf znalosti zddd6n£ jako posvatny odkaz
predkfl z pfedeSleho v6ku... Kazdy vek - manvantara - ma svou vlastnf vedu, jez
se od pfedpotopm'ch ved li§f pouze ve vyrazivu, ale nikoli smyslem.
Obdobf zmatku a temnoty
Jak kazdy, kdo se nekdy ucil zemepisu, vf, skutefiny sever (sevemf pol) se od
magnetickeho severe (smeru, kam ukazuje stfelka kompasu), lisf. Magneticky
sevemf pol je nynf situovan v sevemf Kanade, asi 11° od skutecneho sevemfho
416
polu. Nedavne objevy ve studiu paleomagnetismu ukazaly, ze magneticka
polarita Zeme se behem poslednich 80 milionfl let obratila snad vice nez sto-
sedmdesatkrat...
Co zpflsobuje toto obraceni magnetickeho pole?
V dobe, kdy ucil na univerzite v Cambridgi, uvefejnil geolog S. K. Runcorn
v casopisu Scientific American clanek, v nemz tvrdil:
Nelze pochybovat о tom, ze magneticke pole ZemS je nSjakym zpflsobem spojeno
s rotacf planety. A to vede к pozoruhodnemu objevu tykajfcfmu se rotace Zem6...
Nevyhnutelny zaver je, ze se zmSnila rovnSz rotace zemske osy. Jinymi slovy -
planeta se otodila a zmdnilo se umi'stSnf geografickych pdlfl.
Runcorn si zfejme pfedstavuje uplny stoosmdesatistupnovy pfemet polfl s tfm,
ze Zeme se doslova pfevratila - pfestoze stejne paleomagneticke udaje by
vyplynuly z posunu zemske kflry pfes geograficke poly. At’ uz ale tak nebo tak,
dflsledky pro civilizaci, a vflbec pro veskery zivot by byly nepfedstavitelne
nicive.
Runcorn se samozfejme mflze mylit, mozna ze zmena magnetickych poll
mflze nastat i bez jakychkoli pohrom.
Mflze mft ale take pravdu.
Podle zprav otistenych v casopisech Nature a New Scientist se poslednf
geomagneticka zmena uskutecnila pfed 12 400 lety - tedy v jedena^m tisici-
letipf. n. I.
To je samozfejme pfesne to tisfciletf, v nemz byla znicena stara tiahuanacka
civilizace v Andach. V tomtez tisfciletf byly zamefeny a umfsteny velke astro-
nomicke monumenty na gfzske plani a vznikla eroze na sfinze. Abylo to prave
v jedenactem tisfciletf, kdy se „pfedcasne vyspely agramf experiment41 v Egypte
nahle zhroutil. Stejne tak to bylo prave jedenacte tisfciletf, v nemz po celem
svete vyhynul velky pocet druhfl obrovskych saved. Seznam by mohl pokra-
covat: nahle stoupanf hladiny svetovych moff, vetry о sfle hurikanu, elektric-
ke boufe, sopecna cinnost, atd., atd...
Vedci pfedpokladajf, ze к pfistimu obracenf magnetickych polfl Zeme do-
jde kolem roku 2030 naseho letopoctu.
Ma to snad byt pfedzvest katastrofy na nasi planete? Ma po 12 500 letech
poklidneho komihanf kyvadla opet uhodit kladivko?
Dukaz c. 11
Yves Rocard, profesor na Fakulte ved v Pafizi, soudf: „Nase modemi seiszmo-
graficke pffstroje citlive zachycujf sebemensi ,hluk‘ na kteremkoli miste na
Zemi, dokonce i kdyz nejde о seizmickou vlnu. Rozeznavame v nich zvuky
zpflsobene clovekem (napf. vlak ctyfi kilometry vzdaleny nebo mesto ve vzda-
417
lenosti deseti kilometrfl) a take atmosfericke efekty (zmenu tlaku vetru na zem)
a nekdy Ize take rozpoznat zvuky vzdalenych boufi. Nicmene existuje jeden
zvuk, neustaly pravidelny kolebavy zvuk praskotu v zemi, ktery nenf vysled-
kem nifieho vyse uvedeneho.“
Dukaz c. 12
Severnf pol se behem obdobi od roku 1900 do roku 1960 posunul smerem ke
Gronsku podel polednfku 45° zapadnf delky zhruba о tfi metry... coz je rych-
lost peti centimetrfl rocne. Mezi lety 1900 az 1968 uz byl pol posunut
о sest metrfl. (Pol se tedy mezi lety 1960 az 1968 posunul о dalsi tfi metry
prflmemou rychlosti asi deset centimetrfl za rok... Pokud jsou obe tato mefeni
spravna, jak se pravem domnivame vzhledem к vyznamu vedcfl, kteff je pro-
vadeli, pak zde mame dflkaz, ze litosfera mflze byt v souflasne dobe v pohybu
a ze rychlost jejiho pohybu se zvysuje geometrickou fadou...
Dukaz c. 13
USA Today, streda 23. listopadu 1994:
INTERAKTIVITA NA ANTARKTIDE
Studenti se spojuji s vedci na jiznim polu.
Desateho ledna se ze vzdaleneho jizniho polu uskutefini radiove spojeni se
sedmnactiletou Elisabeth Feltonovou, absolventkou chicagske stfednf skoly.
Feltonova vyuzije americkych udajfl geologickeho mefeni repozice medene
znacky oznacujici geograficky jizni pol Zeme ke kompenzaci kazdorofiniho
posunu ledove cepidky.
Je to jen ledova Cepicka, co se posunuje, nebo je v pohybu cela zemska
kflra? A bylo to, co se uskuteflnilo 10. ledna 1995, opravdu jen „neobvyklym
interaktivnim vzdelavacim projektem“, nebo Elisabeth Feltonova nevedomky
dokumentovala akceleraci rychlosti posunu zemske кйгу?
Vedci si to nemysli. Jak uvidime v zaverecne kapitole, nadchazejici stoleti
vykazuje pozoruhodnou podobnost s prastarymi proroctvimi a tradicnimi pfi-
behy - jako obdobi nebyvalych zmatkfl a temnoty, kde v skrytu zrodi se nepra-
vost a Pate Slunce a Ctvrty svet se skonfli...
Dukaz c. 14
Kobe, Japonsko, 17. ledna 1995:
Nejstraslivejsi na tom bylo, jak nahle zemetfeseni zacalo. Jednu chvfli jsme
tvrde spali a о chvili pozdeji se podlaha - nebo vlastne cela budova - zmenila
418
v rosol. Nebylo to ale zadne jemne cefem hladiny. Tohle bylo rachotive otfasa-
nf hruznych rozmeru svfrajfcf utroby...
Jste v posteli, na nejbezpeSnejsfm mfste na svete. Postel stojf na podlaze,
о ktere jste si vzdycky mysleli, ze je pevna. A vtom se svet bez jakehokoli
varovanf zmenf v ohavnou jfzdu po vine pfiboje, z niz byste se radi co nej-
rychleji dostali.
Nejdesivejsf na tom vsem je pravdepodobne hluk. Nem to jednotvame hirne-
ni boufe. Je to ohhisujfcf rev, ktery pfichazi odevsad a odnikud, a je to, jako by
nastal konec sveta.
(Zprava ociteho svedka zemetfesem v Kobe Dennise Kesslera, uvefejnena
v novinach Guardian v Londyne 18. ledna 1995. Otfesy о sfle 7,2 Richterovy
stupnice trvaly 20 vtefin, a nasledkem zemetresem zahynulo v Kobe vic nez
pet tisfc lidf.)
52. kapitola
Jako zlodej v noci
Na svete jsou urcite stavby, urcite ideje, urcite intelektualni poklady, ktere
jsou opravdu tajemne. ZaCinam si uvedomovat, ze lidska rasa se dostala do
stavu vazneho ohrozeni tfm, ze nedbala naznaku, jez tato tajemstvi obsahova-
la.
Marne schopnost, v kralovstvi zivocichu jedinednou, poudit se ze zkuse-
nosti nasich pfedkfl. Napfiklad po Hirosime a Nagasaki vyrostly do dospeleho
veku dve generace s vedomim, jake straslive dusledky by mohly vyvolat ja-
derne zbrane. Nase deti si toho budou take vedomy, aniz by to samy pfimo
zazily a toto vedomi pfedaji zase svym detem. Teoreticky vzato, znalost toho,
co dokaze atomova bomba se stala souCasti trvaleho historickeho odkazu lid-
stva. Zdali se rozhodneme mit z tohoto odkazu uzitek, nebo ne, zalezi jen na
nas. Nicmene ta znalost - pro pfipadne pouziti - existuje, protoze je zachova-
na a pfedavana psanymi zpravami, filmovymi dokumenty, alegorickymi mal-
bami, valeCnymi pamatniky a tak dale.
Ne vsechna svedectvf z minulosti vsak dosdhla takoveho vyznamu jako
zpravy о HiroSime a Nagasaki. Naopak, jako kanonicka bible, objem znalosti,
jez nazyvame ,,historif“, je zredigovany kultumi artefakt, z nehoz bylo mnoho
vypusteno. Zejmena zminky о zkusenostech lidf pfed vynalezem pisma, z doby
asi pfed peti tisici lety, byly vpodstate vynechany, a slovo mytus se stalo syno-
nymem pro vymysl.
A co kdyz to zadny vymysl neni?
Co kdyby mela na§i planetu postihnout strasliva katastrofa, ktera by znifiila
vSechny vydobytky nasi civilizace a az na nepatme vyjimky vyhladila cele
lidstvo. Pfedpokladejme, abychom parafrazovali Platona, ze bychom vzhle-
dem к teto katastrofe byli nuceni „zacit znovu, jako deti, bez toho, ze bychom
vedeli, co bylo pfed nami“. Jaka svedectvf by za takovych podminek za deset
az dvanact tisic let (s tim, ze vsechny psane zpravy a filmove archivy budou
uz davno zniSeny) nasi potomci je§te uchovavali, pokud jde о udalosti tykajici
se japonskych mest Hirosima a Nagasaki v srpnu roku 1945 kfest’anske ery?
420
Snadno si mflzeme pfedstavit, jak asi by v myticke terminologii mohli ho-
vofit о explozfch, ktere vydavaly „straslivou zafi a obrovske teplo“. Nijak by
nas nepfekvapovalo, kdyby zformulovali ,,myticke“ vypravenf pfiblizne tfrnto
zpflsobem :
Plameny Brahmastrovych strel se navzajem mfsily a obklopeny horicfrni Sfpy po-
kryvaly zemi, nebe a vesmfr mezi nimi a oheft se rozrustal jako iar a Slunce na
konci svSta... Vsechna stvofem, jez byla Brahmastry sezehnuta a viddla straslivy
ohen jejich strel, citila, ze to byl ohen pralaje (katastrofy), jenz spaloval svdt.1
A co letadlo Enola Gay, ktere neslo hirosimskou bombu? Jak by si mohli na§i
potomci toto podivne letadlo a dalsf letky jemu podobnych, jez ve dvacatem
stoletf kfest’anske ery zaplnovaly oblohu planety Zeme, pamatovat? Nebylo
by mozne, dokonce pravdepodobne, ze by se ve vypravenich tradovaly poves-
ti о „nebeskych vozech“ a „kocarech na obloze“ a „obrovskych letajfcich stro-
jfch“, nebo dokonce о „vzdusnych mestech“. Pokud ano, asi by о takovych
zazracich hovofili v mytickych terminech. Pfiblizne takhle :
• Ach ty, Uparicara Vasu, pfijdou к tobe obrovske vzdusne letajici stroje -
a ty sam, jediny ze vsech smrtelnfkfl, sede na takovem stroji, budes
vypadat jako buh.
• Visvakarma, architekt mezi bohy, postavil pro bohy vzduSne povozy.
• Ach, ty potomku Kuruse, ten zly chlapfk pfijel na tom vsecestnem
samocinnem letajfcfm povoze znamem jako Saubhapura a probodl me
zbranemi.
• Vesel do oblibeneho bozskeho palace Indrova a uvidel tisice letajfcich
povozu pro bohy, ktefiz odpocivali.
• Bohove pfisli na svych vlastnich letajfcich povozech, aby byli svedky
bitvy mezi Kripacarijou a Arjunou. Dokonce Indra, pan nebes, pfisel ve
svem vlastnim letajfcfm povoze, kam se veSlo tfiatficet bozskych bytostf.
Vsechny tyto citaty pochazejf z Bhagavaty Purany a z Mahabharaty, dvou
kapek v oceanu staroveke moudre literatury indickeho subkontinentu. Takove
pfedstavy se opakuji v mnoha jinych tradidnfch vypravenich. Napffklad (jak
jsme videli ve 42. kapitole), Texty pyramid jsou pine anachronistickych pfed-
stav о letu:
Kral je plamen, ktery leti pfed vStrem na konec oblohy a na konec Zemd... Kral
cestuje vzduchem a pfekraduje Zemi... je mu dan zpflsob, jak se vznest к oblo-
ze...2
Je mozne, ze neustale se opakujfcf zminky о песет, co se podoba aviatice,
nalezane v archaicke literature stale znovu a znovu, by mohly byt cennym
historickym svedectvfm tykajfcfm se pokroku, jehoz dosahl zapomenuty
a vzdaleny technicky vek?
421
Nikdy se to nedozvime, pokud se to nepokusfme vypatrat. Zatfm jsme se
о to nepokusili, protoze nase rozumova vedecka kultura se na myty a zdedene
povesti diva jako na ,,nehistoricke“.
Bezpochyby mnoho z nich je nehistorickych, avsak v zaveru vyzkumu,
z nehoz cerpa tato kniha, jsem si nezvratne jist, ze zdaleka ne vsechny.
Pro dobro pnstfch generaci
Tady je scenaf.
Pfedpokladejme, ze jsme na zaklade pfesvedcivych dukazfl a bez jakych-
koliv pochyb vypocitali, ze nase civilizace bude brzy znidena straslivou geo-
logickou katastrofou - posunem zemske кйгу, nebo dvacetikilometrovym aste-
roidem z niklu a zeleza, ktery se na nds fit! kosmickou rychlosti.
Samozfejme ze zpocatku zavladne panika a zoufalstvi. Presto vsak - pokud
budeme pfedem varovani - mohou byt podniknuty kroky, jez by zajistily, aby
nektefi jedinci pfezili a aby to nejcennejsi z nasich vedeckych znalosti bylo
zachovano pro dobro pfiStich generaci.
Je zvlastni, ze zidovsky historik Josephus Flavius (prvni stoleti n. 1.) pfesne
takove chovani pfipisuje chytrym a uspesnym oby vatelum pfedpotopniho sveta,
ktefi pfedtim „zili v pfijemnych podminkach bez jakychkoli pohrom, ktere by
na ne dopadaly“.
Byli to take vynalezci zvlaStniho druhu vSdSni tykajfcfho se nebeskych tSles
a jejich pofadku. A aby jejich vSdomosti nebyly ztraceny - vzhledem к Adamovu
proroctvf, ze svSt bude jednou zniSen ohnSrn a podruhe prudkymi pfivaly vod -
stavSli dva sloupy, jeden z cihel a druhy z kamene a na oba zapsali sve objevy:
v pfipadS, ze bude cihlovy sloup zniden potopou, zustane sloup z kamene a pfeda
jejich objevy lidstvu, a take ho bude informovat, ze vztydili i jiny sloup z cihel.. ?
Stejne tak, kdyz oxfordsky astronom John Greaves navstivil v sedmnactem
stoleti Egypt a sbiral tarn stare mistni ustni tradice, ktere pfipisovaly zbudova-
ni tfi pyramid v Gize mytickemu pfedpotopnimu krali:
Onoho krale к tomu primSl sen, v nemz se mu zdalo, ze celd ZemS byla obracena
vzhflru nohama, jeji obyvatele lezeli tvafi к zemi a hvSzdy padaly z nebe a s ne-
smfrnym hlukem se sraZely... S velikym strachem se probudil a shromazdil v§ech-
ny veleknSze ze v§ech egyptskych provincii... Celou vSc jim vypovSdSl a oni
zmSfili vy§ku hvSzd a pfedpovSdSli, le dojde к potopS. Kral fekl: „Pfijde ta voda
take do na§f zemS?“ A oni odpovSdSli: „Ano, celou ji zniSf.“ Ale protore zbyvalo
jestS nSkolik let, naffdil krai ve zbyvajicfm Case vybudovat pyramidy. A dal v tSch-
to pyramidach zaznamenat vSechno, co kdy prohlasili moudff muzove, a take v§ech-
422
na vSdSrh velkeho dosahu - astrologii, aritmetiku, geometrii a fyziku. To v§e muze
vylozit ten, kdo zna jejich jazyk a symboly.. .4
Poselstvf obou techto mytfl se zda byt kristalove jasne: tu a tam byly po svete
rozesety urcite tajemne stavby, ktere mely uchovat a pfedat znalosti vyspele
civilizace ze vzdalene minulosti, ktera byla znicena straslivou pohromou.
Bylo by mozne, aby tomu tak skutecne bylo? A co si mame vybrat z jinych
podivnych tradiflnfch povestf, ktere к nam dospely z temne propasti prehisto-
ric?
Co si mame vybrat napfiklad z knih Popol Vuh, kde se zahalenym jazykem
hovofi о velkem tajemstvi minulosti lidstva, о davno zapomenutem „zlatem
veku“, kdy bylo vsechno mozne - о darovnych dobach vedeckeho pokroku
a osvety, kdy Prvnf lide (kteff byli mimo jine „nadani inteligencf“) nejenom
„mflfili kulatou tvaf Zeme“, ale take „zkoumali Ctyfi body nebeske klenby“.
Jak si Ctenaf jiste vzpomene, bohove zaCali zarlit na pokrok, jakeho dosahli
tito novf lide, kteff „uspCli ve vidCnf a vedenf vseho, co jen na svete jest“.
Pomsta bohfl na sebe nenechala dlouho Cekat. „Srdce Nebes vehnalo mlhu do
jejich ocf... Tfm zpflsobem vsechna moudrost a vedenf Prvnfch lidi (spolu se
vzpommkou na jejich pflvod a jejich pocatek) byly zniCeny.“
Tajemstvi toho, co se stalo, nebylo nikdy zcela zapomenuto, protoze zpravy
о techto vzdalenych Prvnfch Casech byly az do pffchodu Spanelfl zachovany
v posvatnych textech originalnf knihy Popol Vuh. Neurvale chovanf konkvista-
dorfl vsak zpflsobilo, ze tento pflvodnf dokument byl skryt pfede vsemi, kro-
me tech nejzasvecenejsfch mudrcfl, a misto nej vznikla slabounka nahrazka
napsana „pod kfest’anskymi zakony“. „Nikdo uz nemflze spatfit knihu Popol
Vuh, kterou vlastnili za starych Casu kralove... Pflvodnf kniha, napsana pfed
davnymi easy, existovala, ted’je vsak pfed hledaci a mysliteli skryta...“
Na druhe strane sveta se mezi myty a tradiCnimi povestmi indickeho sub-
kontinentu vyskytujf dalsf slibne naznaky skrytych tajemstvi. V puranicke verzi
о svetove potope, kratce pfedtfm, nez к nf doslo, rybf bflh Visnu varoval sveho
lidskeho chranence, aby „ukryl posvatne knihy na bezpeCne misto“, a aby tak
zachranil znalosti lidf pfed znicenfm potopou. Stejne tak v Mezopotamii noe-
movska postava Uta-napiStim byl instruovan bohem Ea „aby vzal zacatek,
prostfedek a konec vseho, co bylo svefeno pismu, a pohfbil to ve Meste Slun-
ce v Sippafe“. Kdyz vody potopy opadly, ti, kteff pfezili, byli nabadani, aby sli
na mfsto, kde se nachazelo Mesto Slunce a „hledali pismo“, jez obsahuje zna-
losti, ktere budou pffstim generacim lidstva к prospechu.
Je zvlastm, ze to bylo prave Mesto Slunce v Egypte - Innu - zname Rekflm
jako Heliopolis, ktere bylo behem dynastickeho obdobf povazovano za zdroj
a stfedisko hlubokych vedomosti pfedanych smrtelnfkflm z bajneho Prvnfho
casu bohfl. Bylo to v Heliopoli, kde byly shromazdeny Texty pyramid, a bylo
423
to heliopoliske knezstvo - nebo spis heliopolisky kult - kdo byl spravcem
monumentfl nekropole v Gfze.
Vic nez jen „byli jsme tady“
Vrat’me se vsak nynf к nasemu scenafi:
1. Vfrne, ze nase pozdnf prflmyslova civilizace konce dvacateho stoletf
bude znicena neodvratitelnou kosmickou nebo geologickou katastrofou.
2. Vfrne - protoze nase veda je skuteflne vynikajfcf - ze zkaza bude
temef uplna.
3. S pomocf mnozstvf technickych prostfedkfl pracujf nase nejlepsf mozky
na tom, aby aspon zbytek naseho zivocisneho druhu katastrofu pfezil
a aby zflstalo zachovano aspon jadro nasich vSdeckych, medicfnskych,
astronomickych, geografickych, architektonickych a matematickych
znalosti.
4. Jsme si samozfejme vedomi, ze nase sance na uskutecnenf tohoto bodu
jsou nepatme: nicmene hrozba zaniku nas povzbuzuje к pokusflm vybu-
dovat archy nebo vary (sklepy), nebo pevne ohrady, kde by mohli byt
pfezivsf chraneni, a svou vynalezavost soustfed’ujeme na zpflsob, jakym
pfedat trest’ vedomostf, ktere jsme behem peti tisfc let nasf zaznamenane
historic nashromazdili...
Zacneme tfm, ze se pfipravfme na nejhorsf. Pfedpokladame sice, ze nekteff
lide pfezijf, budou vsak touto katastrofou vrzeni zpatky do doby kamenne.
S vedomfrn, ze mflze trvat deset az dvanact tisfc let, aby se civilizace tak vy-
spela jako nase zvedla opet jako fenix z popela, stava se jednim z nasich nej-
dfllezitejsfch flkolfl najft zpflsob, jak vflbec s pfedpokladanou budouci civili-
zacf komunikovat. Pfinejmensfrn bychom jim chteli sdelit „byli jsme tady“
a byt si jisti, ze tuto zpravu skutecne dostanou, at’ uz mluvf jakymkoli jazy-
kem, anebo at’ ma jejich spoleflnost jakekoli eticke, nabozenske, ideologicke,
metafyzicke nebo filozoficke sklony.
Jsem si jist, ze bychom jim chteli ffci vic nez jen to „byli jsme tady“. Chteli
bychom napffklad ffci - tern na§im vzdalenym vnukflm - kdy jsme tady
v relaci к jejich casu zili.
Jak bychom to udelali? Jak bychom vyjadfili fekneme rok 2012 n. 1. ery
kfest’anstvi v jazyce dostatecne univerzalnim a je§te za 12 000 let srozumitel-
nym civilizaci, ktera nebude vedet nic о kfest’anske efe ani о ostatnich obdo-
bich, jimiz pocftame cas.
Nejlepsim fesenfm by bylo vyuzit onu krasnou pfedvidatelnost axialni pre-
cese Zeme, jejfrnz vysledkem je, ze pomalu a pravidelne mSnf deklinaci cele-
ho hvezdneho pole ve vztahu к pozorovateli na urcitem stabilnfrn miste,
424
a ktera pomalu a pravidelne pohybuje bodem rovnodennosti ve vztahu к dva-
nacti souhvezdfm zverokruhu. Z toho, ze tento pohyb muzeme pfedvfdat, vy-
plyva, ze pokud najdeme zpusob, jak prohlasit: zili jsme v dobe, kdy byl bod
jarni rovnodennosti v souhvezdi Ryb, budeme moci na§i epochu ve velkem
precesmm cyklu trvajfcfm 25 920 let specifikovat a dasove urdit v rozmezi
pouhych 2160 let
Jedinou nevyhodou tohoto schematu by bylo, kdyby se civilizace rovnajicf
se nasi, nevytvofila do 12 000 let, nebo dokonce do 20 000 let od katastrofy,
ale kdyby jf to trvalo dele - tfeba 30 000 let. V tom pffpade by monument nebo
kalendafm pomflcka oznamujfcf „zili jsme, kdyz byl jarni bod rovnodennosti
v souhvezdi Ryb“ nebyl jednoznacny. Kdyby byl objeven vyspelou kulturou
kvetouci na samem zacatku pfistfho veku Stfelce, mohlo by to byt chapano ve
smyslu „zili jsme 4320 let pfed vast dobou“ to znamena dva pine ,,precesnf“
mesfce pfedchazejici vek Stfelce (2160 let trvajfcf ,,mesfc“ Vodnafe a stejnou
dobu trvajicf vek Kozoroha). Ale mohlo by to take znamenat „zili jsme 30 240
let pfed vasi dobou“, to znamena tyto dva ,,mesfce“ plus cely pfedesly preces-
ni cyklus о deice trvani 25 020 let. Archeologove v obdobi Stfelce by museli
nejen velice pfemyslet nad smyslem poselstvf (tj. zili jsme, kdyz byl jarni bod
rovnodennosti v souhvezdi Ryb), ale museli by podle dalsich stop rozhod-
nout, ktery vek Ryb to byl - ten nejblizsi, nebo ten z dnvejSiho precesnfho
cyklu, nebo snad ten jeste pfed nim.
Bylo by samozfejme nutne, aby pfi rozhodovanf v tak sirokem okruhu po-
mohla geologic...
Civilizatori
Kdybychom mohli najft zpdsob jak vyjadfit „zili jsme ve veku Ryb“ a mohli
specifikovat vysku urcitych viditelnych hvezd nad obzorem, tak jak by byly
v nasi epose (napf. vyrazne hvezdy v pasu souhvezdi Orion), mohli bychom
budoucfm generacfm oznaCit nas vek mnohem pfesneji. Nebo bychom moh-
li udelat to, co zfejme udelali stavitele pyramid v Gfze, a postavit tady na
Zemi sve vlastni monumenty, ktere by odrazely pfesne postavenf hvSzd
v nasi dobe.
Existovaly by jeste dalsi moznosti nebo kombinace moznostf, ktere bychom
podle okolnostf mohli uzft na urovni nam dostupne techniky a vdasneho varo-
vanf, jehoz by se nam dostalo, a podle toho, jaka chronologicka fakta bychom
chteli pfedat.
Pfedpokladejme, ze by nebylo dost dasu, aby se pfed katastrofou vykonaly
nalezite pffpravy. Pfedpokladejme, ze zkaza, stejne jako v Den Pane (2, Petr,
3) na nas pfitrhne nepfedvidane jako „zlodej v noci“? Jake vyhlfdky by pak
lidstvo melo?
425
At’ uz jako vysledek srazky s asteroidem nebo posunu zemske kury di snad
nejake jine kosmicke nebo geologicke pffdiny se musime domnfvat, ze dojde:
1. к obrovske zkaze po celem svete,
2. pfeziji jen relativne male skupiny lidi, z nichz vetsina se rychle vratf
к barbarstvf,
3. mezi temito zbytky lidstva pfezije menSina lidf, kteff to pfedvfdali
a jsou dobfe pfipraveni - mezi jinymi jsou to stavitele, vedci, inzenyfi,
kartografove, matematici, lekafi a dalsf - kteff zasvetf sve zivoty
zachrane civilizace a najdou cesty jak pfedat sve znalosti do budoucna
pro dobro tech, kteff by jim pozdeji mohli porozumet.
Nazyvejme tyto hypoteticke jedince ,,civilizatory“. Kdyz se shromazdi -
zpocatku, aby pfezili, pozdeji, aby ucili a sdfleli sve myslenky - mohli by
pfevzit песо ze zpusobfl a systemu viry nabozenskeho kultu a rozvfjet smysl
sveho poslanf a spolednou identitu. Bezpochyby by uzfvali mocne a snadno
poznatelne symboly, aby posilovali a vyjadfovali spoledny cfl - muzi by moh-
li mft vyrazne vousy nebo si holit hlavy a mohli by pouzfvat urcite archetypal-
nf metaforicke a symbolicke pfedmety, jako je kffz nebo had nebo pes, aby
spojovaly cleny kultu, kdyz se vydaji na sve civilizadnf mise, aby po celdm
svete rozzehli lampy vedenf.
Obavam se, ze pokud by situace po katastrofe byla opravdu zla, mnoho
civilizatorfl by neuspelo, nebo by meli uspech jen castecny. Pfedpokladejme
v§ak, ze jedna mala skupina by mela tolik schopnostf a oddanosti veci, ze by
vytvofila trvale a stabilnf pfedmostf, mozna v krajine, ktera pfi pohrome rela-
tivne jen malo utrpela. Pfedpokladejme, ze by pak pfisla dalsf necekana po-
hroma - dodatecna katastrofa nebo serie katastrof nasledujfcf po te pflvodnf -
a pfedmostf by bylo temef uplne znideno.
Co by se stalo dal? Co jeste by se dalo zachranit z trosek kultu vedenf, ktery
sam byl zachranen ze zkazy jeste vetsf?
Predani tresti
Pokud by byly vhodne podmfnky, je mozne, ze jakasi trest’ kultu by mohla
pfezit, zaklad odhodlanych muzfl a zen, kteff by pokradovali dal. Domnfvam
se take, ze se spravnou motivacf a technikou indoktrinace, spolu s prostfedky
zfskavanf novych dlenfl mezi polodivokymi obyvateli by takovy kult mohl
fungovat nekonednou dobu. К tomu by mohlo dojit vsak jen v tom pfipade,
kdyby jeho clenove (stejne jako Zide neunavne odekavajfcf Mesiase) byli pfi-
praveni cekat na svflj das tisfce a tisfce let, dokud by nemdli jistotu, ze pfiSel
okamzik, aby se prohlasili.
Pokud to udelali a pokud jejich posvatnym cflem bylo skutednd jen pfeda-
vat znalosti nejake vyspele budouci civilizaci, snadno si Ize pfedstavit, ze by
426
clenove kultu mohli byt popisovani v termmech podobnych tern, ktere se uzf-
valy pro egyptskeho boha moudrosti Thotha, о nemz se ffka, ze se mu podaf i-
lo pochopit vsechna tajemstvi nebes a odhalit je v posvatnych knihach, ktere
pak ukryl zde na Zemi s tfm, ze by je mely hledat pffSti generace, ale najit by
je meli jen ti, ktefi jsou toho hodni...
Jake asi byly ty tajemne Thothovy knihy? Je opravdu nezbytne pfedpokla-
dat, ze vsechny informace, ktere obsahovaly, mely byt pfedany dal v knizni
forme?
Nestalo by za to, zamyslet se nad tfm, jestli si profesofi Santillana a von
Dechendova nevydobyli mi'sto mezi temi, kteff jsou toho hodni, kdyz rozlusti-
li vedeckou mluvu zakodovanou ve velkem svetovem mytu precese? Nenf
mozne, ze pfitom zakopli о jednu z Thothovych metaforickych ,,knih“ a se-
znamili se na jejich strankach s vedou davne minulosti?
Jak je to s Posnanskeho objevy v Tiahuanaku a s Hapgoodovymi mapami?
A jak je to s novymi poznatky, ktere se tykaji geologickeho staff sfingy
v Gfze? A co s otazkami tykajfcfmi se gigantickych kvadru uzitych pfi stavbe
Udolnfho a Pohfebnfho chramu? Co s tajemstvfmi, jez se vynofujf jedno za
druhym, pokud jde о astronomicke zamefeni, dimenze a skryte komory v py-
ramidach?
Pokud i tohle jsou zapisy z metaforickych Thothovych knih, zda se, ze po-
cet tech, kteff jsou toho hodni, stoupa, a ze se mozna brzy objevi nova a pfe-
kvapujfcf odhalenf...
Abychom se ale kratce a naposled vratili к nasemu rozvfjejfcfmu se scenafi:
1. Na pocatku jedenadvacateho stoleti naseho letopodtu, na rozhranf mezi
vekem Ryb a vekem Vbdnafe je civilizace, jak ji zname, zniCena.
2. Mezi lidmi, jez pfezili, je nekolik set nebo nekolik tisfc jedincu, kteff se
shromazdf, aby uchovali a pfedali vedecke znalosti sve kultury do
vzdalene a nejiste budoucnosti.
3. Tito ,,civilizatofi“ se rozdeli do malych skupinek a rozejdou se po celem
svete.
4. Vetsinou neuspeji a zahynou. V nekterych oblastech vsak majf uspech
a zanechajf po sobe trvalou kultumi pamatku.
5. Po tisiciletich - a mozna po nekolika neiispesnych pokusech -
vetev puvodnfho kultu vedenf ovlivnf nutnost vzniku vyspele civilizace.
Samozfejme ze paralela pro tuto posledni kategorii muze byt opet nalezena
v Egypte. Zcela vazne navrhuji pro dalsi zkoumani hypotezu, ze vedecky kult
sestavajfcf z tech, kteff zustali z velke, ztracene civilizace mofeplavcu, se usa-
dil v nilskem udoli jiz ve ctrnactem tisicileti pf. n. 1. Kult mel sva sfdla
v Heliopoli, v Gfze a Abydu a mozna i v jinych centrech a inicioval egyptskou
agrarnf revoluci. Pozdeji vsak, porazen obrovskymi zaplavami a jinymi poru-
chami na Zemi, ktere se odehraly v jedenactem tisicileti pf. n. 1., byl kult nu-
427
cen ustat ve sve cinnosti a stahnout se, dokud pohromy doby ledove neskon-
ci - aniz by vedel, jestli jeho poselstvi budoucf epochy temna pfezije.
Za takovych okolnosti hypoteza naznacuje, ze jedna cesta, jak by clenove
kultu mohli uchovat a dal do budoucnosti pfedat vedecke informace nezavisle
na svem fyzickem pfeziti, by byl obrovsky a narocny stavebnf projekt.
Hypoteza pfedpoklada, ze vsechny zahadne stavby na gizske plani se tykaji
prave toho a ze:
1. Velka sfinga je skutecne, jak jsme tvrdili v pfedeslych kapitolach,
znacka rovnodennosti pro vek Lva, ktera podle naseho pocitani casu
ukazuje na roky 10 970 az 8810 pf. n. 1.,
2. tri hlavni pyramidy v Gize byly skutecne postaveny v relaci к nilskemu
udoli tak, aby imitovaly pfesne umisteni tfi hvezd pasu souhvezdi
Orion v relaci ke kursu Mlecne drahy v roce 10 450 pf. n. 1.
Tohle je opravdu efektivni prostfedek, jak ,,specifikovat“ obdobf jedenacte-
ho tisfciletf pf. n. 1. tim, ze se uzije fenomen precese, ktery byl spravne popsan
jako „jedine pfesne jdouci hodiny na nasi planete“. Trochu nas mate to, ze ve
Velke pyramide jsou sachty, ktere miff к Orionovu pasu a к Siriu, jak byly tyto
hvezdy situovany nekdy kolem let 2450 pf. n. 1. Hypoteza fesi anomalii chy-
bejicich let pfedpokladem, ze sachty byly pozdejsim dilem tehoz kultu, jenz
postavil pyramidy v Gize v roce 10 450 pf. n. 1. Samozfejme ze hypoteza take
pfedpoklada, ze to byl tentyz kult, kdo koncem techto chybejicich 8000 let
zazehl jiskru nahle, pine vyvinute, gramotne historicke civilizace dynasticke-
ho Egypta.
К rozlusteni jeste zbyvaji motivy stavitelu pyramid, coz byli zfejme lide
totozni se zahadnymi kartografy, kten koncem posledni doby ledove na sever-
ni polokouli zmapovali Zemi. Pokud tomu tak je, mohli bychom se ptat, proc
tito vysoce civilizovani a technicky dokonali architekti a navigatofi byli po-
sedli zakreslovanim pokracujiciho zalednovani zahadneho jizniho kontinentu
Antarktidy od ctrnacteho tisfciletf pf. n. 1. - kdy, jak Hapgood pocita, vznikla
pfedloha тару, о niz hovofi Phillipe Buache - az do konce pateho tisfciletf
pf. n. 1.?
Je mozne, ze vytvafeli trvalou kartografickou zpravu о pomalem zaniku
sve vlasti?
A je mozne, ze jejich mocna touha pfedat poselstvi do budoucnosti pro-
stfednictvim ruznych medii - mytu, map, staveb, kalendafniho systemu, ma-
tematicke harmonie - byla spojena s katastrofami a zmenami na Zemi, jez
tento zanik zpflsobily?
428
Nalehave poselstvf
Vlastnictvf vedome artikulovane historic je jednou z vec(, ktera odlisuje lid-
ske bytosti od zvifat. Na rozdil od krys, ovci, krav nebo bazantfl mame svou
vlastni odlisnou minulost. Mame tedy moznost, abychom - jak jsem uz fekl -
se ucili ze zkusenosti nasich pfedkfl.
Je to snad tim, ze jsme zvraceni, pomylenf nebo proste tak tupi, ze odmfta-
me uznat tyto zkusenosti, dokud je nedostaneme ve forme bona fide „historic-
kych zaznamfl11? A je to nase arogance nebo spis hloupost, co nas vede к tomu,
ze pffsne oddelujeme ,,historii“ od „prehistoric11? Stadi sdeleni nejakych pet
tisfc let stare, abychom tyto „historicke11 zpravy pokladali za dflveryhodna
svedectvf, zatfmco zpravy „prehistoricke11 jsou pro nas pouze primitivnimi
bludy?
Na tomto stupni stale pokracujiciho vyzkumu mi mflj instinkt pravf, ze lid-
stvo se nachazi v ohrozenf, protoze uz tak dlouho nenaslouchalo zneklidnuji-
cim hlasflm pfedkfl, ktere zaznivajf v mytech. Je to spise intuitivni nez rozu-
movy pocit, ale neni v zadnem pfipade nerozumny. Mflj vyzkum mne naplnil
hlubokou uctou к logickemu myslenf, vyspelym vedeckym znalostem, psy-
chologickym schopnostem a rozsahlym kosmografickym vedomostem staro-
vekych genifl, kteff byli autory techto myth a kteff - jak jsem nynf pfesvedcen
- pochazeli z teze ztracene civilizace kartograffl, stavitelfl pyramid, mofeplav-
cu, astronomu a zememeficfl, jejichz otisky prstu jsme sledovali pfes oceany
a kontinenty nasi Zeme.
Od te doby, co jsem se naucil vazit si techto davno zapomenutych a dopo-
sud jen nejasne identifikovanych Newtonfl, Shakespearfl a Einsteinfl poslednf
doby ledove, si myslim, ze by bylo hloupe nevSimat si toho, co nam tak nale-
have sdelujf. A to, co nam ffkajf, je toto: Cyklicke, opakujicf se a temef flpine
destrukce lidstva jsou soucasti zivota na teto planete. Takove destrukce se
odehraly jiz mnohokrat pfedtfm a urcite se odehraji opet.
Co je nakonec pozoruhodny kalendafni system starych Mayfl, nez prostfe-
dek к pfedani tohoto poselstvf? Cozpak jsou tradicni ctyfi pfedesla Slunce
(nebo nekdy tfi pfedesle svety) necfrn jinym, nez zpflsobem - od nepameti
pouzivanym v obou Amerikach - jak pfedat spatne zpravy potomkflm?
Stejne tak - jaka by mohla byt funkce velkych mytfl о precesi, jez nehovofi
pouze о katastrofach pfedeslych, nybrz i о tech, ktere teprve nastanou, a pro-
stfednictvim kosmickeho mlyna se vztahuji к „porucham na nebi“? A nako-
nec - co to bylo za nutkavy motiv, co pfimelo stavitele pyramid, aby s takovou
peclivostf vybudovali ohromujfcf zahadne pamatniky na plani v Gfze?
Ano, fikali, byli jsme tady.
A nasli i dflvtipny zpflsob, jak nam sdelit, kdy tady byli.
О techto vecech vflbec nepochybuji. Ohromny dojem na mne take cini,
jakou si dali praci s tim, aby nam dodali pfesvedcujici dflkazy, ze jejich civili-
429
zace byla seriozni a vedecky vyspela. A jeste vetsirn dojmem na mne pflsobf ta
nalehavost - zivotne dtileziteho poslani - ktera, jak se zda, prozafovala veske-
rou jejich praci a skutky.
Dal budu pokracovat s intuici, dtikazy nemam zadne.
Domnivam se, ze jejich hlavnim cilem bylo varovat a ze toto varovam se
melo tykat svetove katastrofy, mozna opakovam teze, jez zfejme znicila lid-
stvo na konci posledm doby ledove, kdy „Noe videl, ze se Zeme naklonila a ze
jejf zkaza je nablizku, a hofce zvolal: ,Reknete mi, co se to deje se Zemi, ze je
postizena a otfesena... Tato slova jsou z hebrejske Knihy Henochovy, avsak
podobne pohromy a otfesy jsou predpovidany ve vsech stfedoamerickych tra-
didnich vypravenich, jez hovofi о zaniku soudasne epochy sveta - epochy, jak
si ctenaf jiste vzpomene, v niz „starsi fikaji, ze Zeme se pohne a nasledkem
toho vsichni zahyneme“.
Ctenaf take jiste nezapomnel datum vypocitane pro konec sveta ve starove-
kem mayskem kalendafi:
Ten den bude 4 Ahau 3 Kankin (coz odpovida 23. prosinci 2012 n. 1.) a bude mu
vladnout Slunecm buh, devaty Pan noci. MSsic bude osm dni star a bude to tfeti
lunace v fadS sesti...
Podle mayskeho nastinu budoucnosti jiz zijeme v poslednich dnech nasi pla-
nety.
Take v kfest’anskem svete se rozumi, ze posledni dny se jiz blizi. Podle
casopisu Strazna vez a oblastni spolecnosti Svedkfl Jehovovych v Pennsylva-
nii „tento svet zanikne prave tak jiste, jako zanikl svet pfed potopou... Bylo
pfedpovedeno, ze v poslednich dnech sveta se stane mnoho veci, a ty vsechny
se uz splnily. To znamena, ze konec sveta se blizi...“
Podobne kfest’ansky okultista Edgar Cayce v roce 1934 pfedpovedel, ze
kolem roku 2000 „nastane pohyb р61й. V Arktide a Antarktide dojde к poru-
cham, jez budou mit za nasledek sopednou Cinnost v oblasti Torrid... Homi
Cast Evropy se v okamziku zmeni. V zapadni casti Ameriky se zeme rozlomi.
Vetsi cast Japonska zmizi v mofi.“
Je zvlastni, ze obdobi kolem roku 2000, ktere se v techto kfest’anskych pro-
roctvich objevuje, souhlasi s Poslednfrn casern (neboli nejvyssim bodem) ve
velkem, vzhuru smefujicim cyklu hvezd z pasu souhvezdi Orion, stejne jako
obdobi jedenacteho tisfciletf souhlasilo s Prvnim casern (neboli nejnizSim bo-
dem) tohoto cyklu.
A je take zvlastni, co jsme videli ve 28. kapitole:
Konjunkce p6ti planet, ktera, jak se odekava, bude mit silny gravitadni uCinek, se
odehraje 5. kvStna 2000, kdy Neptun, Uran, VenuSe, Merkur a Mars budou stat na
druhe stranC Slunce v zakrytu proti Zemi a vysledkem bude jakesi kosmicke pfeta-
hovani...
430
Je mozne, ze by spojene vlivy pfitazlivosti, kombinovane s precesnim koleba-
nim nasi planety, zkrutnymi efekty rotace jeji osy a stale se zvetsujici hmotou
a vahou antarkticke ledove depidky, mohly vyvolat uplny posun zemske кйгу?
At’ uz ano ci ne, nedozvime se to, dokud to skutecne nenastane. Zatim si
nemyslfrn, ze by byl egyptsky historik Manetho psal nadnesene, kdyz hovofil
о surovych a smrticich kosmickych silach, ktere ve vesmfru pracujf:
Pfestofe je kov pfitahovan a veden magnetem, Casto se obrdti a je odpuzovdn na
opacnou stranu, tak i zdravy, dobry a rozumny pohyb svCta obdas pfitahuje, vyrov-
nava a tlumi hrube si'ly. Kdyz se pak druha sila zotavf, pfemuze prvni a odsoudi ji
к bezmoci...
Zkratka a dobfe se dommvam, ze prostfednictvim metafor a alegorii se prehis-
toricti lide snazili najit zpusob, jak by nam sdelili, kdy pfesne - a prod - opet
udefi znidujici kladivo. Myslim si tedy, ze po 12 500 letech kyvadla bude
moudre, kdyz budeme venovat vice pece studiu rflznych znameni a poselstvi,
jez к nam pfichazeji z temneho a strasliveho obdobi ztraty pameti, kterou nas
zivocisny druh nazyva prehistorii.
Bylo by take tfeba, aby se zrychlil pruzkum gizske plane - nejen egyptolo-
gy, ktefi jsou odhodlani vzdorovat vsemu, co by mohlo ohrozit vedecky status
quo, ale i eklektickymi vyzkumniky, ktefi by se s pomoci nejnovejSi'ch vedec-
kych poznatku tfrnto zahadnym a neproniknutelnym mistem zabyvali. Chlori-
nova technika pruzkumu skal, о niz se zminuji v 6. kapitole, vypada jako veli-
ce slibny prostfedek к vyfeseni otazky staff pyramid a sfingy.5
Stejne tak, pokud bude dobra vule, je mozno najit i zpusob, jak se dostat
к tomu, co lezi za malymi dvifky skrytymi ve Velke pyramide v sachte vedou-
ci z Kralovniny komory ve vysce sedesati metru. Soucasne by se mel ucinit
seriozni pokus prozkoumat obsah velke ctvercove jeskyne, zfejme vyhloube-
ne clovekem, hluboko ve skale pod tlapami sfingy, ktera byla objevena, kdyz
se na tomto miste v roce 1993 provadelo seizmicke mefeni.
A nakonec, daleko od Gizy - kdyby se pofadne prozkoumala antarkticka
krajina lezici pod ledem, vzhledem к tomu, ze jde s nejvetsi pravdepodobnosti
о kontinent, ktery skryva zbytky ztracene civilizace, mohli bychom se hodne
dozvedet. Kdybychom mohli urcit, co tuto civilizaci znicilo, mohli bychom se
ocitnout v lepsi situaci, pokud jde о to, abychom se pfed podobne katastrofal-
nim osudem zachranili.
Jsem si pine vedom, ze se temto mym navrhum bude mnoho lidi posmivat
a budou trvat na uniformnim stanovisku, ze „vsechno bude pokracovat, jak to
bylo od podatku stvofeni“. Jsem si vsak take jist, ze takovi „posmevadci po-
slednich dnu“ jsou prave ti, ktefi jsou z nejakych nepochopitelnych duvodu ke
svedectvi'm nasich zapomenutych pfedku slept a hlusi. Jak jsme videli, tato
svedectvi se nam pokouseji sdelit, ze das od casu lidstvo postihnou straslive
pohromy a ze к tomu pokazde dojde nahle, bez varovani a bez milosti, pfitrh-
431
ne to jako zlodej v noci. Ri'kaji nam, ze se to nekdy v budoucnosti pfihodi
znovu, a pokud nebudeme dobfe pfipraveni, zacneme se vsfm zase od poCatku
bez znalosti sveho dedictvi.
V poslednich dnech
Rezervace Indiana kmene Hopi, kveten 1994
Pfes vysoke arizonske plane val po dlouhe a dlouhe dny pustosivy vitr. Kdyz
jsme pfes ne jeli autem к male vesnicce Shungopovi, promftal jsem si v mysli
vsechno, co jsem videl a delal v poslednich peti letech. Moje cesty, muj vy-
zkum, chybne zacatky a slepe ulicky, sfastne okamziky, kdy vsechno do sebe
nahle zapadlo, a zase okamziky, kdy se vsechno zdalo zase rozpadat pod ruka-
ma.
Usel jsem dlouhou cestu, nez jsem se sem dostal - mnohem delsf, nez tech
tfi sta mil dalnice, ktera nas zavedla do zdejSich strohych neurodnych kraju
z Phoenixu, hlavniho mesta statu. Take jsem neocekaval, ze bych se vracel
nejak vice pouceny.
Nicmene jsem tuto cestu podnikl proto, ze se lide dommvajf, ze mezi Indi-
any kmene Hopi stale jeste existuje umenf pfedvfdat budoucnost: jsou to pue-
blovi Indiani, vzdalene pfibuznf s mexickymi Azteky, jejichz pocet klesl vzhle-
dem к bide a vycerpanosti kmene na pouhych deset tisfc clenu. Stejne jako
staroveci Mayove, jejichz potomci po celem Yucatanu jsou pfesvedceni, ze
konec sveta pfijde v roce 2000 у pico (а песо),
Hopiove veff, ze zijeme v poslednich dnech sveta s Damoklovym mecem
geologicke katastrofy nad hlavami. Podle jejich mytu, jak jsme videli ve
24. kapitole,
byl Prvnf svSt z trestu za spatne chovanf lidf zniden vgestravujfcfm оЬпёт, ktery
zhnul shury i zdola. Druhy svSt skoncil, kdyZ se zem£koule skacela ze sv6 osy
a vSechno pokryl led. Tretf svSt skondil svStovou potopou. NynSjgf svSt je dtvrty.
Jeho osud bude zalezet na tom, jestli se jeho obyvatele budou chovat ve shodS se
Stvoritelovymi plany...
Pfijel jsem do Arizony, abych zjistil, jestli se podle Hopiu ve shode se Stvofi-
telovymi plany chovame...
Konec sveta
Pustosivy vitr vanouci pfes plane otfasal obytnym trajlerem, kde jsme sedeli,
lomozil a nepfestaval do neho busit. Vedle mne sedela Santha, ktera me prova-
zela vsude, ktera se mnou sdflela vsechna rizika a dobrodruzstvf, prohry i vf-
432
tezstvf. Naproti nam sedel nas pfitel Ed Ponist, osetfovatel z Lansingu v Michi-
ganu. Pfed nekolika lety pracoval Ed nejakou dobu v rezervaci a diky jeho
kontaktflm jsme tu ted mohli byt. Po me pravici sedel Paul Sifki, sestadevade-
satilety starsi Hopifl z klanu Pavoukfl, ktery byl hlavnfm mluvcim pokud slo
о tradice jeho lidu. Vedle nej sedela jeho vnucka Melza Sifki, hezka zena stfed-
niho veku, ktera nam nabidla, ze bude pfekladat.
„Slysel jsem,“ zacal jsem, ,,ze Hopiove vefi, ze konec sveta se blizi. Je to
pravda?"
Paul Sifki byl maly scvrkly muz ofechove hnede pleti, obleceny v dzmach
a batistove kosili. Behem nasi konverzace na mne ani jednou nepohledl, ale
dival se upfene pfed sebe, jako by ve vzdalenem davu hledal znamy oblicej.
Melza mu pfelozila mou otazku a о chvili pozdeji mi tlumodila odpoved
sveho dedecka: „Pta se, prod to chcete vedet?“
Vysvetloval jsem, ze z mnoha dflvodfl. Nejdfllezitejsi byl ten, ze jsem mel
pocit, ze to specha. „Mflj vyzkum mne pfesvedcil, ze existovala vyspela civi-
lizace - pfed mnoha a mnoha lety - ktera byla znicena ohromnou katastrofou.
Obavam se, ze nase civilizace by mohla byt znicena necim podobnym...“
Nasledovala dlouha vymena slov v hopijskem jazyce a pak tento pfeklad:
„Rika, ze kdyz byl dite, to bylo kolem roku 1900, byla na nebi hvezda, ktera
vybuchla - hvezda, ktera byla pfedtfrn na nebi dlouhou dobu... Sei к svemu
dededkovi, aby mu vysvetlil, co to znamena. Jeho dedecek pry mu odpovedel:
,Takovym zptisobem zanikne take nas svet - obklopen plameny... Pokud lide
nezmeni svflj zpflsob zivota, pak duch, ktery ochranuje svet, bude jim tak zkla-
many, ze ho potresta plameny, a svet skonci prave jako ta hvezda, ktera vy-
buchla...
„Ma tedy pocit, ze tento svet skonci ohnem... A kdyz pozoroval poslednich
devadesat let svet, mysli si, ze chovani lidi se zlepsilo, nebo zhorsilo?“
„Rika, ze se nezlepsilo. Jsme stale horsi.“
„Podle jeho nazoru se tedy konec sveta blizi?“
„Rika, ze uz se to zadina projevovat... Rika, ze uz ted’ vecne fouka ten
strasny vitr, a my zatim jeden na druheho mifime zbranemi. Na tom je videt,
jak se vyvijime a co jeden к druhemu citime. Neexistujf uz zadnd hodnoty
a lide ziji, jak se jim zachce, bez jakekoli moralky a zakonfl. To jsou znamky,
ze ten cas nadesel...“
Melza skoncila s pfekladem a pfidala svou poznamku. „Ten straslivy vitr.
Vsechno vysousi. Nepfinasi zadnou vlahu. My si myslfrne, ze tohle klima je
nasledek toho, jak dnes zijeme - nejen my, ale take vasi lide.“
Vsiml jsem si, ze se ji oci pfi feci naplnily slzami. „Mam kukuficne pole,“
pokracovala, ,,je vyschle. Di'vam se na oblohu a snazim se modlit, aby pfisel
dest’, ale zadny nepfichazi. Na nebi nejsou ani mraky... Kdyz jsme takovihle,
nevfrne vlastne ani, kdo jsme.“
433
Nastalo dlouhe ticho, jenom vftr kolebal trajlerem, a jak se snasel vecer, val
silne a bez pfestam pres mesu.
Rekl jsem tise: „Zeptejte se prosfrn vas sveho dedecka, jestli existuje песо,
co by se mohlo pro zachranu Hopifl a ostatniho lidstva udelat?“
„Jedina vec, kterou vi, je,“ odvetila Melza, kdyz vyslechla jeho odpoved’,
,,ze pokud Hopiove neopusti sve tradice, pak pomohou sobe i ostatnfm. Musi
se drzet toho, сети vefili v minulosti. Musi zachovavat sve vzpominky. To
jsou ty nejdtilezitejsi veci... Muj dedecek vam chce nci a chce, abyste pocho-
pil, ze tato zeme je dilem inteligentm bytosti, ducha - tvofiveho a inteligentm-
ho ducha, ktery naplanoval, jak to vSechno ma byt. Dedecek fika, ze nic tady
nenf nahodou, ze nic se nestane nahodne - at’ uz je to dobre nebo zle - ze
vsechno, co se stane, ma vzdycky nejaky dflvod...“
Drtici mlynsky kamen
Kdyz lidske bytosti ze vsech koutu sveta a z rtiznych kultur sdfleji silny
a pfevladajici pocit, ze se blizi katastrofa, nemame pravo je ignorovat. A kdyz
hlasy nasich vzdalenych pfedku, ktere к nam pfichazeji v my tech a v posvatne
architektufe, hovon о zaniku velke civilizace ve vzdalene minulosti, a nkaji
nam, ze nase vlastm civilizace je ohrozena, muzeme si, pokud si to budeme
prat, zacpat u§i...
Так to bylo, fika nam Bible, ve svete pfed potopou: Protoze v tech dnech
lide klidne jedli, pili, brali si zeny, braly si muze az do te chvfle, kdy Noe
vstoupil do archy, a netusili nic, dokud nepfisla potopa a nesmetla je...
Podobne je prorokovano, ze pnsti zanik sveta nastane nahle v hodinu, kdy
nic nebudeme tusit, jako blesk, ktery udefi na vychode a zableskne se na zapa-
de... Slunce ztemnf, Mesic ztratf svflj jas, hvezdy budou padat z nebe a moc
nebes bude otfesena... Pak ze dvou muzu v poli jeden bude vzat, druhy pone-
chan. Ze dvou zen meloucich и mlynskeho kamene, jedna bude vzata, druha
ponechana...
Co uz se jednou stalo, mtize se stat i podruhe. Co se pfihodilo pfedtfm,
muze se pfihodit zas.
Mozna ze nenf pod sluncem nic noveho.,.
435
POZNAMKY
1.
1
2
3
4
5
6
2.
1
2
3
4
5
6
3.
1
2
kapitola
Hapgood, Charles H.: Maps of the Ancient Sea Kings, Philadelphia and New York,
Chilton Books 1966, str. 243
Encyclopaedia Britannica, 1991,1:440
Maps of the Ancient Sea Kings, str. 235
Maps of the Ancient Sea Kings, rev. vyd., London, Turnstone Books
Z Einsteinovy pfedmluvy (1953) к Hapgood, Charles H.: Earth's Shifting Crust:
A Key to Some Basic Problems of Earth Science, New York, Pantheon Books 1958,
str. 1-2
Maps of the Ancient Sea Kings, str. 209-211
kapitola
Maps of the Ancient Sea Kings, str. 79
Tamt£z, str. 93-96
Ndkres viz Tompkins, Peter: Secrets of the Great Pyramid, New York,
Harper & Row Publishers, str. 38, 285
Podrobnosti к nastin£n£ teorii viz Cdst 8 t£to knihy a Hapgood,
Charles H.: Earth's Shifting Crust
Maps of the Ancient Sea Kings, str. 68
Viz Canfora, Luciano: The Vanished Library, London, Hutchinson Radius 1989
kapitola
Maps of the Ancient Sea Kings, str. 107
Benton, Simon; Robinson, Andrew: The Shape of the World:
The Mapping and Discovery of the Earth, London, Guild Publishing 1991, str. 117
436
3
4
5
6
4.
1
2
3
4
5
6
7
8
5.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
Encyclopaedia Britannica, 1991, 3:289
Shape of the World, str. 123-124
Maps of the Ancient Sea Kings, str. 1,41
Tamtez, str. 228
kapitola
Morrison, Tony - Hawkins, Gerald S.: Pathways to the Gods, London,
Book Club Associates 1979, str. 21. Viz tez The Atlas of Mysterious Places
(red. Jennifer Westwood), London, Guild Publishing 1987, str. 100
Pathways to the Gods, str. 21
Osobnf rozhovor s dr. Pitlugaovou
Jako Ricinulei nazcanskeho pavouka poprve urdil prof. Gerald S. Hawkins.
Viz Hawkins, Gerald S.: Beyond Stonehenge, London, Arrow Books 1977, str. 143-144
Tamtez
Tamtez, str. 144
Reiche, Maria: Mystery on the Desert, Nazca, Peru 1989, str. 58
Luis de Monzon byl corregidor, dili soudce v Rucanas a Soras v blizkosti Nazcy
v roce 1586. Pathways to the Gods, str. 36; The Atlas of Mysterious Places, str. 100
kapitola
Viz napf. Pablo Joseph: The Extirpation of Idolatry in Peru
(ze §pan61§tiny pfel. L. Clark Keating), University of Kentucky Press, 1968
Tento nazor vyjadfil Fernando Montesinos ve sve knize Memorias Antiguas Historiales
del Peru (napsane v 17. stoleti). Anglicke vydani pfel. a red. P. A. Means, London,
Hakluyt Society 1920.
Encyclopaedia Britannica, 1991, 6:276-277
Devereux, Paul: Secrets of Ancient and Sacred Places, London, Blandford Books 1992,
str. 76. Viz take Peru, Hawthorne, Australia, Lonely Planet Publications 1991, str. 168
The Facts on File Encyclopaedia of World Mythology and Legend,
London and Oxford 1988, str. 657
Macrobius, citovany v Santillana, Giorgio de - Dechend, Hertha von: Hamlets Mill,
Boston, David R. Godine 1992, str. 134. Viz take Moncreiff, A. R. Hope:
The Illustrated Guide to Classical Mythology, London, BCA 1992, str. 153
Peru, str. 182
Tan. Terumah, XI; rovnez, s malymi obmSnami, Yoma 39b.
Citovano v The Jewish Encyclopaedia, New York, Funk and Wagnell 1925,
sv. II, str. 105
Peru, str. 182
The Facts on File Encyclopaedia..., str. 658
Viz napf. Osborne, H.: South America Mythology, London, Paul Hamlyn 1968,
str. 81
437
12 DalSf dukazy a doklady viz: Irwin, Constance: Fair Gods and Stone Faces, London,
W. H. Allen 1964, str. 31-32
13 Mason, J. Alden: The Ancient Civilizations of Peru, London, Penguin Books 1991,
str. 135. Viz take Vega, Garcilaso de la: The Royal Commentaries of the Incas,
New York, Orion Press 1961, str. 132-133, 147-148
6. kapitola
1 South America Mythology, str. 74
2 Tamt£z
3 Cotterell, Arthur: The Illustrated Encyclopaedia of Myths and Legends. London,
Guild Publishing 1989, str. 174. Viz take South America Mythology, str. 69-88
4 Avila, Francisco de: A Narrative of the Errors, False Gods, and Other Superstitions
and Diabolical Rites in Which the Indians of the Province of Huarochiri Lived
in Ancient Times, v Narratives of the Rites and Laws of the Yncas
(pfel. a red. Clemens R. Markhem), London, Hakluyt Society 1873, sv. XLVIII, str. 124
5 South American Mythology, str. 74
6 Tamtez, str. 74-76
7 Tamtez, str. 78
8 Tamtez, str. 81
9 Hemming, John: The Conquest of the Incas, London, Macmillan 1993, str. 97
10 South American Mythology str. 87
11 Tamtez, str. 72
12 En 1991,26:42
13 Donnelly, Ignatius: Atlantis: The Antediluvian World, New York,
Harper & Brothers 1882, str. 394
14 Relacion anonyma de los costumbres antiques de los naturales del Piru,
vikaci: The Facts on File Encyclopedia..., str. 657
15 Pears Encyclopedia of Myths and Legends: Oceania, Australia and America
(red. Sheila Savill), London, Pelham Books 1978, str. 179-180
16 South American Mythology, str. 76
17 TamtSZ.
18 The Conquest of the Incas, str. 191
19 Royal Commentaries of the Incas, str. 233
20 Tamtez, str. 237
7. kapitola
1 Acosta, Jose de: The Natural and Moral History of the Indies, kniha I, kapitola 4,
South American Mythology, str. 61
2 Tamtez, str. 82
3 Gifford, D. - Sibbick, J.: Warriors, Gods and Spirits from South American Mythology,
Eurobook Limited 1983, str. 54
438
4
5
6
7
8
9
10
11
8.
i
2
3
4
5
6
7
8
9
Genesis 6:4
Mollina Fr.: Relacion de las fabulas у ritos de los Yngas, v South American Mythology,
str. 61
Royal Commentaries of the Incas
The Ancient Civilizations of Peru, str. 237
Batanzos, Juan de: Suma у Narration de los Incas, v publ. South America Mythology,
str. 79
The Ancient Civilizations of Peru, str. 163
Citovano v Sitchin, Zecharia: The Lost Realms, New York, Avon Books 1990, str. 164
Matematicke metody pouzfvala take Maria Schulten de D’Ebneth (na rozdfl od
historickych metod nejsou tak spekulativnf a vykladove). Jejfm cflem bylo najit ddvnou
soufadnicovou sit’, pouzitou pfi stanoveni pldnu Machu Picchu ve vztahu к svStovym
stranam. To se jf podafilo, kdyz objevila centrdlnf linii naklonSnou v uhlu 45°. Pfi tom
narazila je§t6 na dal§i fakt: „Uhly, ktere vypotitala mezi centrdlnf linii a stavbami
umfstSnymi mimo ni... jf ukazaly, ze sklon ZemS v dobS, kdy byla tato sit’ planovana,
byl asi 24° 08'. Z toho vyplyva, ze sit’ byla (podle nf) naplanovdna 5125 let pfed rokem
1953, kdy provadela sva mSfenf, tedy v roce 3172 pf. n. l.“ The Lost Realms,
str. 204-205
kapitola
Posnansky, Arthur: Tiahuanacu: The Cradle of American Man, La Paz, Bolivia,
Ministry of Education 1957, sv. Ill, str. 192, viz take Vellikovsky,
Immanuel: Earth in Upheaval, New York, Pocket Books 1977, str. 77-78:
„Vyzkumy topografie And a fauny jezera Titicaca spolefcnS s chemickou analyzou
tohoto a jinych jezer na teze nahomi ploSine ukazaly, ze ploSina byla kdysi na urovni
hladiny mofe, tj. о 3812 metru nfze nez dnes... a ze jeji jezera byla kdysi souddstf
mofskeho zalivu... Kdysi v minulosti bylo cele Altiplano se svymi jezery vyzdvizeno
ze dna oceanu...“
Osobnf rozhovor s Richardem Ellisonem z British Geological Survey ze dne
17. zaff 1993. Ellison je autor publikace BGS Overseas Geology
and Mineral Resources Paper (6. 65) s titulem Geology of the Western Corriera
and Altiplano
Tiahuanacu; III, str. 192
Tiahuanacu, New York, J. J. Augustin 1945, sv. I, str. 28
Tamtez
Viz napf. Bellamy, H. S.: Built Before the Flood: The Problem of the Tiahunaco Ruins,
London, Faber & Faber 1943, str. 57
Tamtez, str. 59
Tiahuanacu, III, str. 192-196, viz take Bolivia, Hawthorne, Australia,
Lonely Planet Publications 1992, str. 156
Tamtez. Viz take Osborne, Harold: Indians of the Andes: Aymaras and Quechuas,
London, Routledge and Kegan Paul 1952, str. 55
439
10 Earth in Upheaval, str. 76: „Podle konzervativnfch nazoru evolucionistu a geologu je
tvofenf hor pomaly proces, skladajfcf se z nepatmych zmSn, a protoze se jedna о proces
trvaly, nemohlo nikdy dojit ke spontannfmu vyzdvizeni ve velkdm mefftku. V pfipade
Tiahuanaka vsak ke zmene vysky doslo zrejme az po vyhudovdni mesta, a to nemohlo
byt vysledkem pomaleho procesu...“
11 Viz napf.: Cameron, Ian: Kingdom of the Sun God: A History of the Andes and Their
People, London, Guild Publishing 1990, str. 48-49.
12 Tiahuanacu 11, str. 91 a I, str. 39
9. kapitola
1 South American Mythology, str. 87
2 Tamtez, str. 44
3 Calancha, Antonio de la: Cronica Moralizada del Orden de San Augustin en el Peru,
1638, v publ.: South American Mythology, str. 87
4 Obsah Plutarchova IfSenf dobfe podava Seton-Williams, M. V: Egyptian Legends
and Stories, London, Rubicon Press 1990, str. 24-29; a Budge, E. A. Wallis: From
Fetish to God in Ancient Egypt, Oxford University Press 1934, s. 178-83
5 From Fetish to God in Ancient Egypt, str. 180
6 Heyerdahl, Thor: The Ra Expeditions, London, Book Club Associates 1972, str. 43, 295
7 Tamtez, str. 43
8 Tamtez, str. 295
10. kapitola
1 Leon, Pedro Cieza de: Chronicle of Peru, London, Hakluyt Society 1864 a 1883,
I. 6ast, кар. 87
2 Indianes of the Andes: Aymaras and Quechuas, str. 64, viz take Feats and Wisdom
of the Ancients, Alexandria, Virginia, Time-Life Books 1990, s. 55
3 Royal Commentaries of the Incas, kniha 3, кар. 1. Viz napf. vydani New York,
Orion Express 1961 (pfel. Maria Jolas z franc, vyd. s kritickymi anotacemi
Alaina Gheerbranta), str. 49-50.
4 Bolivia, str. 156 (тара)
5 Bellamy, H. S. - Allan, P: The Calendar ofTiahuanaco: The Measuring System
of the Oldest Civilization, London, Faber & Faber 1956, s. 16
6 Podrobny rozbor hydraulickeho systemu Akapany viz: Tiahuanacu: II, str. 69-70
7 Tamt6z, I, str. 78
8 The Lost Realms, str. 215
9 Tiahuanacu, II, str. 44-105
10 The Calendar ofTiahuanaco, str. 17-18
440
11. kapitola
1 Tiahuanacu, II, str. 89
2 Collins English Dictionary, London 1982, str. 1015. Кготё toho definoval
dr. John Mason z Britske astronomicke asociace v telefonnfm rozhovoru 7. njna 1993
sklon ekliptiky takto: „ZemS se otddf kolem osy, kterd prochazf jejfm stfedem
a sevemfm a jiznim polem. Tato osa se odklani od roviny obSzne drdhy ZemS kolem
Slunce a tento odklon se nazyva sklon ekliptiky. Sou6asnd hodnota sklonu ekliptiky je
23,44 stupn£.“
3 Hays, J. D. - Imbrie, John - Shackleton, N. J.: Variations in the Earth’s Orbit:
Pacemaker of the Ice Ages, Science, sv. 194, ё. 4270, 10. prosince 1976, str. 1125
4 Aveni, Anthony E: Skywatchers of Ancient Mexico, Iago, University of Texas Press,
str. 103
5 Tiahuanacu, II, str. 90-91
6 Tiahuanacu, II, str. 47
7 Tamtez, str. 91
8 Tamtez, I, str. 119
9 Tamtez, II, s. 183
10 Myths from Mesopotamia, (pfel. a vyd. Stephanie Dailey),
Oxford University Press 1990, str. 326
11 Polyhistor, Alexander: Fragments of Berossus. PfetiStSno jako Dodatek 2. v Temple,
Robert, K. G.: The Sirius Mystery, Rochester, Vermont, Destiny Books 1987,
str. 250-251
12 Tamtez
13 Black, Jeremy - Green, Anthony: Gods, Demons and Symbols of Ancient Mesopotamia,
British Museum Press 1992, str. 46, 82-3
14 Ciselne udaje z knihy The Ancient Civilizations of Peru, str. 92
15 Tamtez
16 Tamtez
17 Viz Campbell, Joseph: The Hero with a Thousand Faces, London, Paladin Books 1988,
str. 145
18 Tamtez, str. 146
19 Kalendafnf funkci Brany slunce detailne popisuje a analyzuje Posnansky v Tiahuanacu:
The Cradle of the American Man, sv. I-IV.
20 Quaternary Extinctions: A Prehistoric Revolution, (red. Paul S. Martin,
Richard G. Klein), The University of Arizona Press, 1984, str. 85
21 Tamtez
22 Viz The Calendar ofTiahuanaco, str. 47. Posnansky se ve svem dfle о toxodtonovi
take dasto zminuje
23 Encyclopaedia Britannica, 1991,11:878
24 Tamtez, 9:516, viz take Quaternary Extinctions, str. 64-65
25 The Calendar ofTiahuanaco, str. 47-48
26 Tiahuanacu, III, str. 57, 133-134 a tabulka XCII
27 Tamtez, I, str. 137-139; Quaternary Extinctions, str. 64-65
28 Tiahuanacu, II, str. 4
441
12. kapitola
1 Tiahuanacu, II, str. 156ff; III, str. 196
2 Tamtez, I, str. 39. „DalSim dukazem toho, ze jezero sahalo az к Tiahuanaku,
byla rozsdhla sit’ kanalu a vodnich del, dnes vyschlych, kterd jsou spojeny
s byvalym dnem jezera.“
3 Tamtez, II, str. 156
4 Bolivia, str. 158
5 The Ancient Civilizations of Peru, str. 93
6 Tamtez
7 Napnklad na dlazebnfch blocfch nad nilometrem na ostrove Elefantina u Asuanu.
Za upozomSnf na tuto podobnost jsem zavazan americkemu filmafi
Robertu Gardnerovi.
8 The Encyclopedia of Ancient Egypt (vyd. Margaret Burson), New York a Oxford,
Facts on File 1991, str. 23
9 Tiahuanacu, I, str. 55
10 Tamtez, I, str. 39
11 Tamtez, III, str. 142-143
12 TamteZ, I, str. 57
13 Tamtez, I, str. 56 a II, str. 96
14 Citovdno v Earth in Upheaval podle Sira Clemense Markhama, str. 75-76
15 Tiahuanacu, III, str. 147
16 Tamt6z
17 Browman, David London: New Light on Andean Tiahuanaco, American Scientist,
sv. 69, 1981, str. 410-412
18 Tamtez, str. 410. Browman pf§e: „Pro domestikaci rostlin na Altiplanu bylo nutne,
aby byly sou^asnS vyvinuty i detoxifika6m postupy. VStSina rostlin (ktere se ve
starovSkem Tiahuanaku Ьёгпё pouzfvaly) obsahuje v neupravenem stavu гпаёпё
mnozstvf toxinu. Napnklad ty odrudy brambor, ktere nejlepe odolavaji mrazu a nejlepe
snaSejf vysoke polohy, zaroven obsahujf i nejvySSf hladinu glykoalkaloidnfho solaninu.
Brambory navic obsahujf latky, ktere zpomaluji pusobeni mnoha trdvicfch enzymu,
nutnych pro rozklad bilkovin - ve vysokych polohach, kde je chemicky proces rozkladu
bilkovin uz naruSovan rozdflnym dilSfm tlakem kysliku, je to obzvldSf nevyhodna
vlastnost.“
Detoxifikadnf postupy vyvinute v Tiahuanaku za udelem uzpusobeni brambor к jfdlu
тё1у take konzervadni uSinky. Kazda z obou tSchto dulezitych vlastnostf vlastne
zaroven byla vedlejSfm produktem te druhe. „ZemSdSlci Altiplana“, vysvёtluje
Browman, ,,uz tisfce let produkujf sublima£ne зи§епё brambory neboli ch’ uno, ktere
prochdzejf procesem zmrazenf, vyluhovanf a vysuSenf sluncem. Pйvodnё se tento
proces vysvёtloval snahou zfskat potravinovy produkt, ktery by mohl byt skladovan po
dlouhou dobu... Sesti i vice let... Ale my nyni pfichazfme s jinym moznym duvodem.
Vyluhovamm a suSemm na slunci se odstranf vёt§ina solaninu a snfzf se nadn^rny
obsah dusi£nanu; naslednym vafenfm зиЬИтаёпё suSenych produktu se znicf
zpomalova£e travicich enzymu. SuSenf v гтгагепёт stavu nebylo motivovano jen
snahou zajistit dlouhodobou potravinovou zasobu, ale tento postup byl naprosto
442
nezbytny, aby bylo mozno brambory vubec jako zdroj vyzivy pouzit. Oba faktory jsou
tu jasne pntomny.
DalSf rostliny, u kterych se zjistilo, ze v oblasti jezera Titicaca zdomacnSly uz
v davnych dobach, majf obdobnS vysokou hladinu toxinfl, a aby je bylo mozno
konzumovat, je u v§ech potfeba pouzit rflznych detoxifikaSnfch metod. Oca md velke
mnozstvi St’avelanfl; quinoa a canihua majf vysoky obsah kyanovodfku a alkaloidnfch
saponinfl; amaranth je zasobnikem dusiSnanfl a ma vysoky obsah Sfavelanfl; tarwi
obsahuje jedovaty alkaloidnf lupinin; fazole obsahujf rflzna mnozstvi kyanidovych
glykosidfl, atd.... V nSkterych pfipadech byl pfijemnym vysledkem detoxifikaSnfch
postupfl vyrobek, ktery m£l take vynikajfcf skladovacf kvality, a tak se vyhody teto
technologic zdvojnasobovaly. Tam, kde detoxifikaSnf postupy tyto vedlejgf uSinky
nemajf, napf. v pfipade quinoa, amaranth a tarwi, jde о rostliny, ktere jsou vybaveny
vybornymi skladovacfmi schopnostmi uz od pffrody. Doposud v§ak nebylo uspokojive
vysvStleno, jak byly tyto detoxifikaSnf postupy vyvinuty...“ New Light on Andean
Tiahuanaco.
19 Jadrem systemu byly „pfldni ploSiny vysoke asi 90 cm, dlouhe 9-90 metrfl a Siroke
3-9 metrfl. Tato vyzdvizena pole jsou oddelena kanaly obdobnych rozmSrfl a vystavena
z vykopane hlfny. Behem suchych obdobf se ze dna kanalfl vybfraly nanosy bahna
a fasy bohate na dusfk a ploSiny byly tfmto organickym hnojivem pravidelnS hnojeny.
Dokonce je§te dnes... jsou usazeniny ve starych kanalech mnohem bohatSf na ziviny
nez okolnf roviny.
AvSak system ploSin a kanalfl neslouzil pouze к obohacenf neurodne pfldy. Vytvafel
take klima, ktere jednak v horskem podnebi prodluzovalo vegetaSni obdobf, jednak
rostlinam pomahalo pfezft nepffzen poSasf. Napfiklad behem Sastych obdobf sucha
poskytovaly kanaly zivotnS dfllezitou vlahu, zatfmco na vysSfch stupnfch ploSin byly
rostliny chraneny pfed nejhorSfmi uSinky v regionu Sastych zaplav. KromS toho voda
kanalfl zfejme slouzila jako baterie pro uchovanf tepla: za dne pohlcovala slunecni teplo
a za mrazive noci je vyzafovala zpet, a tak vytvafela nad vegetaci pokryvku pomerne
tepleho vzduchu.“ Feats and Wisdom of the Ancients, str. 56-57
20 Tamtez
21 Hadingham, Evan: Lines to the Mountain Gods, London, Harrap 1987, str. 34
22 „AymarStina je pffsne jednoducha - to znamena, ze pravidla jejf syntaxe platf pro
vSechny pffpady pouziti a dajf se struSne pfevest do algebraickeho zdpisu,
srozumitelneho pro poSitaSe. Je opravdu tak Sista, ze se nSkteff historikove domnivaji,
ze nevznikla na zakladS vyvoje jako jine jazyky, nybrz byla vytvofena jako zcela novy
jazyk.“ Sunday Times, London, 4. listopadu 1984
23 Betts, M.: Ancient Language may Prove Key to Translation System, Computerworld,
sv. IX, c. 8, 25. unora 1985, str. 30
13. kapitola
1 Mexico, Hawthorne, Australia, Lonely Planet Publications 1992, str. 839
2 Wright, Ronald: Time Among the Maya, London, Futura Publications 1991, str. 343
443
3 Landa, Diego de: Yucatan before and after the Conquest, (pfel. a pozn. opatfil
William Gates), Merida, Mexico, Production Editorial Dante 1990, str. 71
4 Milton, Joyce - Orsi, Robert A. - Harrison, Norman: The Feathered Serpent
and the Cross: The Pre-Columbian God-Kings and the Papal States, London,
Cassell 1980, str. 64
5 Citovdno v Aztecs: Reign of Blood and Splendour, Alexandria, Virginia,
Time-Life Books 1992, str. 105
6 Tamtez, str. 103
7 The Feathered Serpent and the Cross, str. 55
8 Miller, Mary - Taube, Karl: The Gods and Symbols of Ancient Mexico and the Maya,
London, Thames & Hudson 1993, str. 96
9 Z Vaticano-Latin Codex 3778, citovano ve Fernandez, Adela: Pre-Hispanic Gods of
Mexico, Mexico City, Panorama Editorial 1992, str. 21-22
10 Thompson, Eric S.: Maya History and Religion, University of Oklahoma Press 1990,
str. 332. Viz take Aztec Calendar: History and Symbolism, Mexico City,
Garcia у Valades Editores 1992
11 Tamtez
12 Pre-Hispanic Gods of Mexico, str. 24
13 Tompkins, Peter: Mysteries of the Mexican Pyramids, London, Thames & Hudson 1987,
str. 286
14 Bierhorst, John: The Mythology of Mexico and Central America, New York,
William Morrow & Comp. 1990, str. 134
15 World Mythology (red. Roy Willis), London, BCA 1993, str. 243
16 Fiedel, Stuart J.: The Prehistory of the Americas, 2. vyd.,
Cambridge University Press 1992, str. 312-313
17 Coe, Michael D.: Breaking the Maya Code, London, Thames & Hudson 1992,
str. 275-276. Herbert Joseph Spinden do§el к ponSkud dnvSjSimu datu,
a sice 24. prosince roku 2011. Viz Mysteries of the Mexican Pyramids, str. 286
18 Mysteries of the Mexican Pyramids, str. 286
19 World Mythology, str. 240. Viz take Encyclopaedia Britannica, 1991,9:855 a Spence,
Lewis: The Magic and Mysteries of Mexico, London, Rider 1922, str. 49-50
14. kapitola
1 Torquemada, Juan de: Monarchia Indiana, volume I, citovano ve Fair Gods and
Stone Faces, str. 37-38
2 North America in Antiquity, str. 268, citovano v Atlantis: The Antediluvian World,
str. 165
3 The Mythology of Mexico and Central America, str. 161
4 Viz Davis, Nigel: The Ancient Kingdoms of Mexico, London, Penguin Books 1990,
str. 152; The Gods and Symbols of Ancient Mexico and the Maya, str. 141-142
5 Fair Gods and Stone Faces, str. 98-99
6 Tamtez, str. 100
444
7 Morley, Sylvanus Griswold: An Introduction to the Study of Maya Hieroglyphs
(uvod Eric S. Thompson). New York, Dover Publicatios Inc. 1975, str. 16-17
8 New Larousse Encyclopaedia of Mythology. London, Paul Hamlyn 1989, str. 437, 439
9 Tamtez, str. 437
10 Fair Gods and Stone Faces, str. 62
11 Nejen o^ividne spnznenych, ale spfiznSnych i zcela konkretnS. Napfiklad Vbtan je 6asto
oznadovan za vnuka Quetzalcoatla. Indidni, kten kratce po konkvistS pfeddvali svd
legendy SpanSlskym kronik£fflm, £asto zamSftovali Itzamanu a Kukulkana.
Viz Fair Gods and Stone Faces, str. 100
12 Mysteries of the Mexican Pyramids, str. 347
13 New Larousse Encyclopaedia of Mythology, str. 439
14 Bailey, James: The God-Kings and the Titans, London, Hodder and Stoughton 1972,
str. 206
15 Fair Gods and Stone Faces, str. 37-38
16 Kronikaf Bernardino de Sahagun v 16. stoleti uvadf: „Quetzalcoatl byl civilizdtor, ktery
do Mexika pfiSel v 6ele skupiny cizincu. Pfinesl do zemS umSm a podporoval obzvlaSt’
zemSdelstvf. Za jeho 6asu mSla kukufice tak velke klasy, ze jeden 61ov£k neunesl vic
nez jeden najednou, a bavlna se rodila ve v§ech barvach, tak^e ji uz nebylo tfeba barvit.
StavSl prostome a elegantnf domy a zavedl nabozenstvf, ktere hldsalo mfr.“
17 The God-Kings and the Titans, str. 57
18 Mexico, str. 194-195
19 The Gods and Symbols of Ancient Mexico and the Maya, str. 185, 188-189
20 Tamtez
21 New Larousse Encyclopaedia of Mythology, str. 437
22 The Feathered Serpent and the Cross, str. 52-53
23 New Larousse Encyclopaedia of Mythology, str. 436
24 The Magic and Mysteries of Mexico, str. 51
25 World Mythology, str. 237
26 New Larousse Encyclopaedia of Mythology, str. 437
27 Tamtez
28 Fair Gods and Stone Faces, str. 139-140
29 The Feathered Serpent and the Cross, str. 35, 66
15. kapitola
1 Cfselne udaje z Fair Gods and Stone Faces, str. 56
2 Tamtez, str. 12
3 Tamtez, str. 3-4
4 Mysteries of the Mexican Pyramids, str. 6.
5 Mexico, str. 224
6 Li6enf sou^asniku citovane v Mysteries of the Mexican Pyramids, str. 6
7 The Magic and Mysteries of Mexico, str. 228-229
8 Tamtez
9 Mysteries of the Mexican Pyramids, str. 7
445
10 Yucatan before and after the Conquest, str. 9, viz take Mysteries of the Mexican
Pyramids, str. 20
11 Yucatan before and after the Conquest, str. 104
12 Mysteries of the Mexican Pyramids, str. 21
13 Fair Gods and Stone Faces, str. 34
14 Tamtez
15 Mysteries of the Mexican Pyramids, str. 23
16 Yucatan before and after the Conquest
17 Mysteries of the Mexican Pyramids, str. 24
18 Duran, Diego de: Historia antiqua de la Nueve Espana, (1585) v Donelly,
Ignatius: Atlantis: The Antediluvian World, str. 200
19 Genesis 11:1-9
20 Maps of the Ancient Sea Kings, str. 199, viz take The God-Kings and the Titans,
str. 54 a Mysteries of the Mexican Pyramids, str. 207
21 Cummings, Byron S.: Cuicuilco and the Archaic Culture of Mexico.
University of Arizona Bulletin, sv. IV:8, 15. listopadu 1933
22 Mexico, str. 223, viz take Mendelssohn, Kurt: The Riddle of the Pyramids,
London, Thames & Hudson 1986, str. 190
23 The Riddle of the Pyramids, str. 190
24 Tamtez
16. kapitola
1 The Gods and Symbols of Ancient Mexico and the Maya, str. 126
2 Aztecs : Reign of Blood and Splendour, str. 50
3 Fair Gods and Stone Faces, str. 139-140
4 TamteZ, str. 125
5 Mexico, str. 637, viz take The Ancient Kingdoms of Mexico, str. 24
6 Tamtez
7 Mexico, str. 638
8 Stirling, Matthew W.: Discovering the New World’s Oldest Dated Work of Man,
National Geographic Magazine, sv. 76, srpen 1939, str. 183-218 na ruznych mfstech
9 Stirling, Matthew W: Great Stone Faces of the Mexican Jungle,
National Geographic Magazine, sv. 78, zdn 1940, str. 314, 310
17. kapitola
1 The Prehistory of the Americas, str. 268-271, viz take Sabloff, Jeremy A.: The Cities
of the Ancient Mexico: Reconstructing a Lost World, London, Thames and Hudson
1990, str. 35. Breaking the Maya Code, str. 61
2 The Prehistory of the Americas, str. 268
3 Aztecs: Reign of Blood and Splendour, str. 158
446
4 „Olmecka kamenna plastika dosahla vysoce naturalisticke nazomosti, nedochovaly se
vsak zadne jeji vzory, jako by tato pusobiva schopnost zobrazovat pnrodni i abstraktni
pfedlohy byla vlastnfm vynalezem teto rane civilizace.“ The Gods and Symbols
of Ancient Mexico and the Maya, str. 15; The Ancient Kingdoms of Mexico, str. 55:
„Pfedolmecka faze zustava tajemstvim... nevfme, ani kde, ani kdy ziskala olmecka
kultura svuj typicky charakter.
5 The Ancient Kingdoms of Mexico, str. 36
6 The Prehistory of the Americas, str. 268
7 Tamtez, str. 267-268; The Ancient Kingdoms of Mexico, str. 55
8 The Ancient Kingdoms of Mexico, str. 30
9 Tamtez, str. 31
10 The Prehistory of the Americas, str. 268-269
11 Tamtez, str. 269
12 The Ancient Kingdoms of Mexico, str. 30
13 The Cities of the Ancient Mexico, str. 37
14 The Prehistory of the Americas, str. 270
18. kapitola
1 Fair Gods and Stone Faces, str. 144
2 Tamtez, str. 141-142
3 Fair Gods and Stone Faces, na ruznych mistech. Viz take Gordon,
Cyrus H.: Before Columbus: Links Between the Old World and Ancient America,
New York, Crown Publishers Inc 1971
4 Viz napf. a) Aubet, Maria Eugenia: The Phoenicians and the West, Cambridge
University Press 1993; b) Herm, Gerhard: The Phoenicians, London, BCA 1975;
c) Moscati, Sabatino: The World of the Phoenicians, London, Cardinal 1973
5 Potvrzeni najdeme ve v§ech knihach citovanych v pozn. 4
6 Emery, W. B.: Archaic Egypt, London, Penguin Books 1987, str. 192
7 Tamtez, str. 38, viz take The Egyptian Book of the Dead (pfel. E. A. Wallis Budge),
British Museum 1895, Introduction, str. xii, xiii
8 West, John Anthony: Serpent in the Sky, New York, Harper and Row 1979, str. 13
9 Archaic Egypt, str. 38
10 Tamtez, str. 175-191
11 Tamtez, str. 31, 17
12 Tamtez, str. 126
13 Budge, E. A. Wallis: From Fetish to God in Ancient Egypt,
Oxford University press 1934, str. 155
19. kapitola
1 Viz napf. The Encyclopaedia of Ancient Egypt, str. 69-70; take Hallet, Jean-Pierre:
Pygmy Kitabu, London, BCA 1974, str. 84-106
447
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
The Gods and Symbols of Ancient Mexico and the Maya, str. 82
Tamtez, The Encyclopaedia of Ancient Egypt, str. 69-70 a Pygmy Kitabu, str. 84-106
Tamtez
The Encyclopaedia of Ancient Egypt, str. 85
The Mythology of Mexico and Central America, str. 148
Popol Vuh: The Sacred Book of the Ancient Quiche Maya (anglicka verze Delia Goetz
a Sylvanus G. Morley z pfekladu Adriana Recinose),
University of Oklahoma Press 1991, str. 163
Tamtez, str. 164
Tamtez, str. 181; The Mythology of Mexico and Central America, str. 147
The Ancient Egyptian Pyramid Texts (pfel. R. O. Faulkner), Oxford University Press,
1969. Mnohe Promluvy se vztahujf pfimo к hvezdnemu znovuzrozeni krale, napf. 248,
264, 265, 268 a 570 („Jsem hvSzda, ktera ozafuje oblohu.“) aj.
Tamtez, Proml. 466, str. 155
The Ancient Egyptian Book of the Dead (pfel. R. O. Faulkner),
British Museum Publications 1989
Pre-Hispanic Gods of Mexico, str. 37
The Gods and Symbols of Ancient Mexico and the Maya, str. 128-129
Reprodukovano v National Geographic Magazine, sv. 176, 6. 4, Washington DC,
fijen 1989, str. 468: „Dvojity hfeben je pfevazen na kanoi do podsveti v doprovodu
,veslafu dvojdat‘, bohu, ktefi maji v mayske mytologii zvlaStm postavem. Mrtveho
panovnika doprovazeji dal§i postavy - leguan, opice, papouSek a pes.“ О mytologickem
vyznamu psu se dozvfme vice v Casti 5 teto knihy.
Reprodukce detailu viz Romer, John: Valley of the Kings, London, Michael O’Mara
Books Limited 1988, str. 167; a West, J. A.: The Traveller’s Key to Ancient Egypt,
London, Harrap Columbus 1989, str. 282-97
V pffpad6 starovSkeho Egypta symbolizuje pes Upuaut „toho, kdo otevird cesty“, ptak
(sokol) symbolizuje Hora a opice Thotha. Viz The Traveller’s Key to Ancient Egypt,
str. 284 a The Ancient Egyptian Book of the Dead, str. 116-130. Zastoupeni zvffat
ve starov£k£ Stfedni Americe viz pozn. 15.
Pre-Hispanic Gods of Mexico, str. 40
The Egyptian Book of the Dead (pfel. E. A. Wallis Budge), London a New York,
Arkana 1986, str. 21
Viz napf. Rundle-Clark, R. T.: Myth and Symbol in Ancient Egypt, London,
Thames & Hudson 1991, str. 29
Frankfort, Henri: Kingship and the Gods, University of Chicago Press 1978, str. 134;
The Ancient Egyptian Pyramid Texts, napf. Proml. 20, 21
Bauval, Robert - Gilbert, Adrian: The Orion Mystery, London, Wm. Heinemann 1994,
str. 208-210, 270
The Gods and Symbols of Ancient Mexico and the Maya, str. 40, 177
Maya History and Religion, str. 175
Dailey, Stephanie: Myths from Mesopotamia, Oxford University Press 1990, str. 326;
Black, Jeremy - Green, Anthony: Gods, Demons and Symbols of Ancient Mesopotamia,
British Museum Press 1992, str. 163-164
Gods, Demons and Symbols of Ancient Mesopotamia, str. 41
448
27 Mysteries of the Mexican Pyramids, str. 169; The God-Kings and the Titans, str. 234
28 New Larousse Encyclopaedia of Mythology, str. 53-54
29 Tamtez, str. 54
30 Tamtez. Viz take Gods, Demons and Symbols of Ancient Mesopotamia, str. 177
31 Pre-Hispanic Gods of Mexico, str. 59; Glendinne, Inga: Aztecs, Cambridge University
Press 1991, str. 177. Viz take The Gods and Symbols of Ancient Mexico and the Maya,
str. 144
32 Mexico, str. 669
33 The Cities of Ancient Mexico, str. 53
34 The Ancient Kingdoms of Mexico, str. 53; Mexico, str. 671
35 The Ancient Kingdoms of Mexico, str. 53-54; The Cities of Ancient Mexico, str. 50
36 The Ancient Kingdoms of Mexico, str. 54
37 Mexico, str. 669-671
38 DalSi podrobnosti viz: The Gods and Symbols of Ancient Mexico and the Maya,
str. 17: „Tyto budovy pravd6podobne dosvSdduji rozsdhle znalosti о hv6zddch.“
39 The Ancient Kingdoms of Mexico, str. 53
40 Mysteries of the Mexican Pyramids, str. 350
41 The Ancient Kingdoms of Mexico, str. 44-45
42 Thompson, Eric J.: Maya Hieroglyphic Writing, Washington DC,
Carnegie Institution 1950, str. 155
20. kapitola
1 The Atlas of Mysterious Places (red. Jennifer Westwood), London, Guild Publishing
1987, str. 70
2 The Times, London, 4. dervna 1994
3 Citovano v The Atlas of Mysterious Places, str. 68-9
4 Tamtez, Coe, Michael D.: The Maya, London, Thames and Hudson 1991, str. 108-109
5 Fair Gods and Stone Faces, str. 94-95
6 The Atlas of Mysterious Places, str. 70
7 Time Among the Maya, str. 298
8 Fair Gods and Stone Faces, str. 95-96.
9 Mexico: Rough Guide, London, Harrap-Columbus 1989, str. 354
10 The Mythology of Mexico and Central America, str. 8; Maya History and Religion,
str. 340
11 Viz 10. kapitola
12 Budge, E. A. Wallis: Osiris and the Egyptian Resurrection, The Medici Society Ltd.
1911, sv. II, str. 180
13 Stephens, John L.: Incidents of Travel in Central America, Chiapas and Yucatan,
New York, Harper and Brothers 1841, sv. II, str. 422
14 Viz 12. kapitola
449
21. kapitola
1 Popol Vuh, str. 167
2 Tamtez, str. 168-169
3 Tamtez, str. 169
4 Tamtez
5 Genesis, 4:22-4
6 Popol Vuh, Introduction, str. 16, viz take The Magic and Mysteries of Mexico, str. 25Off
7 Popol Vuh, str. 168-169
8 Tamtez
9 Thompson, J. Eric: The Rise and Fall of Maya Civilization, London, Pimlico 1993,
str. 13
10 Landa, Diego de: Yucatan before and after the Conquest, poznamky Williama Gatese,
str. 81
11 Tento udaj najdeme v Drazd’anskem kodexu. Viz napf. An Introduction to the Study
of Maya Hieroglyphs, str. 32
12 The Maya, str. 176; Mysteries of the Mexican Pyramids, str. 291; The Rise and Fall
of Maya Civilization, str. 173
13 Mysteries of the Mexican Pyramids, str. 287
14 The Maya, str. 173
15 The Rise and Fall of Maya Civilization, str. 178-179
16 Citovdno v The Maya, str. 173
17 World Mythology, str. 241
18 The Maya, str. 176
19 The Rise and Fall of Maya Civilization, str. 170; Mysteries of the Mexican Pyramids,
str. 290
20 The Rise and Fall of Maya Civilization, str. 170
21 Tamtez, str. 170-171
22 Tamtez, str. 169
23 Breaking the Maya Code, str. 275
24 TamteZ, str. 9, 275
25 Arguelles, Jose: The Mayan Factor: Path Beyond Technology, Santa Fe, New Mexico,
Bear and Co. 1987, str. 26; The Gods and Symbols of Ancient Mexico and the Maya,
str. 50
26 The Rise and Fall of Maya Civilization, str. 13-14, 165
27 Encyclopaedia Britannica, 12:214
28 The Rise and Fall of Maya Civilization, str. 168
22. kapitola
1 Pre-Hispanic Gods of Mexico, str. 25-26
2 Tamtez, str. 26-27
3 Ancient America, Time-Life International, 1970, str. 45; Aztecs: Reign of Blood
and Splendour, str. 54; Pre-Hispanic Gods of Mexico, str. 24
450
4 The Ancient Kingdoms of Mexico, str. 67
5 Beyond Stonehenge, str. 187-188
6 Citovano z Mysteries of the Mexican Pyramids, 220-221
7 Tamtez
8 Harleston, Hugh, Jr.: A Mathematical Analysis of Teotihuacan,
XLI. mezinarodni kongres amerikanistu, 3. zan 1974
9 Bloomgarden, Richard: The Pyramids of Teotihuacan, S. A. Mexico 1993, str. 14
10 Mysteries of the Mexican Pyramids, str. 215
11 Tamtez, str. 266-269
12 The Ancient Kingdoms of Mexico, str. 67
13 Mysteries of the Mexican Pyramids, str. 221
14 The Orion Mystery
15 Tamtez
16 Sahagun, Bernardino de: citovano v Mysteries of the Mexican Pyramids, str. 23
17 Mexico: Rough Guide, str. 216
18 The Atlas of Mysterious Places, str. 158
19 Pre-Hispanic Gods of Mexico, str. 24
20 The Ancient Egyptian Pyramid Texts, proml. 667A, str. 281
21 The Ancient Kingdoms of Mexico, str. 74; The Traveller's Key To Ancient Egypt,
str. 110-135
22 Viz napfiklad Fakhry, Ahmed, The Pyramids, University of Chicago Press 1969
23 Mysteries of the Mexican Pyramids, str. 230-233
24 Tamtez
25 The Prehistory of the Americas, str. 282
26 Mysteries of the Mexican Pyramids, str. 11-12
27 Tamtez
28 Tamtez, str. 213
29 Tamtez
30 The Ancient Kingdoms of Mexico, str. 72
31 Mysteries of the Mexican Pyramids, str. 271-272
32 Tamtez, str. 232
33 Tamtez, str. 272
34 Tamtez
23. kapitola
1 Mysteries of the Mexican Pyramids, str. 202
2 Tamtez; The Pyramids of Teotihuacan, str. 16
3 The Pyramids of Teotihuacan, str. 16
4 Encyclopaedia Britannica, 8:90; The Lost Realms, str. 53
5 The Pyramids of Teotihuacan, str. 16
6 Mexico: Rough Guide, str. 217
7 Mysteries of the Mexican Pyramids, 252
8 Encyclopaedia Britannica, 9:415
451
9 Edwards, I. E. S.: The Pyramids of Egypt, London, Penguin 1949, str. 87
10 Tamtez
11 Tamtez, str. 219
12 Mysteries of the Mexican Pyramids, str. 55
13 The Pyramids of Egypt, str. 87, 219
14 The Ancient Kingdoms of Mexico, str. 74
15 Mexico, str. 201; The Atlas of Mysterious Places, str. 156
16 NejpnstupnejSf ukazku Stecchiniho prace Ize Cist v dodatku к Tompkins, Peter,
Secrets of the Great Pyramid, str. 287-382
17 Viz The Traveller s Key to Ancient Egypt, str. 95
18 Stecchini, dodatek к Secrets of the Great Pyramid, str. 378
19 The Pyramids of Teotihuacan, str. 20
20 Mysteries of the Mexican pyramids, str. 335-339
21 Tamtez
22 The Riddle of the Pyramids, str. 188-193
23 The Prehistory of the Americas, str 281, viz tez The Cities of Ancient Mexico,
str. 178 a Mysteries of the Mexican Pyramids, str. 226-236
24. kapitola
1 The Epic of Gilgamesh, London, Penguin Classics 1988, str. 61
2 Bible - Genesis (кар. 6, 7 a 8):
I videl Hospodin, jak se na zemi rozmnozila zlovule 61ov6ka a ze kazdy vytvor jeho
mysli i srdce je v kazde chvfli jen zly. Litoval, ze na zemi udinil dlovSka a trapil se ve
svem srdci. Rekl: ,,Clov6ka, ktereho jsem stvofil, smetu z povrchu zemS, dlovSka
i zvifata, plazy i nebeske ptactvo, nebot’ lituji, ze jsem je udinil.“
Zachranil pouze Noema a jeho rodinu (jemuz nafidil, aby vybudoval velkou zachrannou
lod’) a pfikazal hebrejskemu patriarchovi, aby shromazdil po paru z kazd£ho druhu
zijicfch zvifat, aby mohli byt take zachran6ni. Pak seslal potopu.
PravS toho dne ve§li Noe i Sem, Cham a Jefet, synove Noemovi a tfi zeny jeho synu do
archy. Z distych zvifat i ze zvifat, ktera nejsou dista, z ptactva i ze v§eho, co se plazi po
zemi, vzdy po paru ve§li samec a samice к Noemovi do archy, jak mu Buh pfikazal...
Potopa na zemi trvala dtyficet dm, vod pfibyvalo, az nadnesly archu, takze se zdvihla
od zemS... Vody na zemi pfevelice zmohutn61y, az pfikryly vSechny vysoke hory, ktere
jsou pod nebesy... Так smetl Buh v§e, co povstalo, co bylo na povrchu zeme: od lidi az
po zvifata, po plazy a nebeske ptactvo, vSechno bylo smeteno ze zeme. Zachovan byl
pouze Noe a to, co s mm bylo v ar§e.
Za pnsluSnou dobu „sedmeho m6sice, sedmnacteho dne v mSsici spodinula archa na
horach Araratu. A vody postupn6 ustupovaly az do desateho m6sice.“
Kdyz pak pfeSlo dtyficet dnu, otevfel Noe v arse okno, ktere ud61al, a vypustil krkavce:
ten vyletal a vracel se, dokud se vody na zemi nevysuSily. Pak vypustil holubici, kterou
mel u sebe, aby vidSl, zda vody z povrchu zeme ustoupily. Holubice v§ak nenalezla
mistedka, kde by jeji noha mohla spodinout, a vratila se к пёти do archy, nebot’ vody
dosud pokryvaly povrch cele гетё. Cekal je^ dalSich sedm dm a znovu vypustil
452
holubici z archy. A holubice к пёти v dob6 vedemf pfiletla, a hie, тё1а v zobddku
derstvou olivovou ratolest. Так Noe poznal, ze vody ze гетё ustoupily... Noe pak
vybudoval Hospodinu oltaf a vzal ze v§ech distych dobytdat a ze v§eho disteho ptactva
a zapalil na tom oltafi оЬёй zapalne. I ucftil Bflh libou vflni...
3 Popol Vuh, str. 90
4 Folklore in the Old Testament, str. 104
5 New Larousse Encyclopaedia of Mythology, str. 426
6 Tamtez
7 From Fetish to God in Ancient Egypt, str. 198
8 Genesis, 6:11-13
9 Bible-2, Petr, 3:3-10
10 World Mythology, str. 26; Waters, Frank: The Book of the Hopi, London, Penguin 1977
25. kapitola
1 The Arctic Home in the Vedas, str. 390ff
2 New Larousse Encyclopaedia of Mythology, str. 481
3 The Mythology of South America, str. 140-142
4 The Illustrated Guide to Classical Mythology, str. 17
5 New Larousse Encyclopaedia of Mythology, str. 275-277
26. kapitola
1 Lewin, Roger: Human Evolution, Oxford, Blackwell Scientific Publications 1984
27. kapitola
1 Darwin, Charles: The Origin of Species, London, Penguin 1985, str. 322
2 Hopkins, D. M.(et al.): The Paleoecology of Beringia, New York, Academic Press 1982,
str. 309
3 Hibben, Frank C.: The Lost Americans, citovano v The Path of the Pole
4 Path of the Pole
5 Tamtez
6 Tamtez: V Sevemi Americe, kde bylo pfed 17 000 az 16 500 lety nejrozsdhlejgf
zalednenf, udinili geologove nasledujicf objevy: V moddlu, ktery vznikl nad glacidlmm
materialem v New Jersey nejmen6 pfed 16 280 lety, окатгкё pote, co se zastavil
postup zalednenf, na§li „list!, jehlidf a ovoce, jemuz se dafilo pfed 15 300 lety
v Massachussets“. V Ohiu mame postglacialnf vzorek z doby pfed 14 000 lety. Je to
smrkove dfevo, coz naznaduje, ze tu byl stromovy porost, kteremu to podle stffzliveho
odhadu muselo trvat nekolik tisfc let, nez tam zdomacn61. Co to ve skutednosti
znamena? Neukazuje to naprosto jasne, ze glaciace, ktera byla podle odhadu v obdobf
sveho nejvetSfho rozsifenf v Ohiu pfes jeden a pfll kilometru silna, zmizela z okresu
453
Delaware v tomto state behem ndkolika staled? Stejne je to i v Rusku v oblasti Irkutska,
kde do§lo к uplne deglaciaci a к ustupu postglacialmho Zivota asi pfed 14 500 lety.
V Litvd vznikl dal§f modal uz pfed 15 620 lety. Tato dvd data spolednd песо napovfdajf.
Moddl muZe vzniknout mnohem rychleji nez les. Nejprve v§ak musf zmizet led.
A nezapominejme, Ze tarn bylo opravdu velke mnoZstvi ledu.
7 On Certain Phenomena, str. 48
28. kapitola
1 Hamlet’s Mill, str. 57-58
2 New York Times, 15. dubna 1951
3 Encyclopaedia Britannica, 1991,27:530
29. kapitola
1 Encyclopaedia Britannica, 1991, 5:937-938, viz teZ The Death of Gods in Ancient
Egypt, str 205
2 Hamlet’s Mill, str. 65
3 TamtdZ
30. kapitola
1 Ctenar si pripomene 25. kapitolu, v niz strom svSta Yggdrasil nebyl zniSen a prapfedci
budouciho lidstva se schovali do jeho kmene do te doby, neZ se nova гетё vynon z ruin
stare. Je moZne, Ze by to byla pouhd ndhoda, Ze pfesnd stejnou strategii pouZili lide,
kten podle ndkterych stfedoamerickych mytu pfeZili svStovou potopu? Takova spojeni
a mfistky mezi tdmaty precese a svdtove katastrofy se vyskytuji mimofddnd dasto.
2 Hamlet’s Mill
3 Yucatan before and after the Conquest, str. 82
4 Grottasongr, citovano v Hamlet’s Mill, str. 89-90
5 Hamlet’s Mill
6 TamtdZ
7 Homer, Odysseia, kniha 17
31. kapitola
1 The Egyptian Book of the Dead, uvod, str. XLIX
454
32. kapitola
1 Ice Ages, John Imbrie et. al., Variations in the Earth’s Orbit: Pacemaker of the Ice Ages
ve Science, sv. 194, 6. 4270, 10. prosince 1976
2 Variations in the Earth’s Orbit: Pacemaker of the Ice Ages
33. kapitola
1 Cole, J. H.: Survey of Egypt, 39: The Determination of the Exact Size and Orientation
of the Great Pyramid of Giza, Cairo, 1925
2 The Pyramids of Egypt, str. 87
3 The Ra Expeditions, str. 16
34. kapitola
1 Smyth, Piazzi: The Great Pyramid: Its Secrets and Mysteries Revealed, New York,
Bell Publishing Company 1990, str. 80
2 „ClovSka rozcllf podet jmen imbecilu v§ude podepsanych,“ poznamenal G. Flaubert
ve svych Dopisech z Egypta. „Na vrcholku Velke pyramidy je velikym napadnym
pismem vyveden podpis jisteho Buffarda z dfsla popisneho 79 v rue St. Martin, majitele
tovarny na tapety.
3 Jde samozfejme о Champolliona, ktery rozluStil Rosettskou desku.
35. kapitola
1 Herodotos: The History (pfel. David Greene), University of Chicago Press 1987,
str. 187-189
2 Obecne se soudf, ze Sachtu uzivali jako unikovou cestu delnici uvezn6nf uvnitf
nad ucpavkami stoupajfcf chodby.
36. kapitola
1 Prave v teto komofe objevil Vyse pozustatky vetfeleckeho pohfbu (kosti a dfevSne
vlko rakve), о nichz se hovoff v 35. kapitole. Cedidova rakev, kterou take na§el
(pozdeji zmizela v mofi), pry byla soudastf tohoto pohfbu a zfejme pochazela
z doby 26. dynastie. Viz napf. Blue Guide, Egypt, str. 433
37. kapitola
1 Napfiklad v odloucenem Udolf kralu v Luxoru v Hornfm Egypte
455
2 Petrie, Flinders W. M.: The Pyramids and Temples ofGizeh,
(nove a pfepracovane vydanf), London, Histories and Mysteries of Man 1990, str. 24
38. kapitola
1 Livio Catullo Stecchini v Secrets of the Great Pyramid (str. 322) poskytuje pfesnejsi
miry vnejSich a vnitrmch rozmeru pyramidy, nez jsou miry zde uvedene Petriem.
39. kapitola
1 Yeats, W. B.: The Second Coming
2 Jen jeden ortodoxm egyptolog, Selim Hassan, pfipustil, ze se v teto veci stale je§te
neshodli. Po dvaceti letech prace na vykopavkach v Gize napsal: „Krome jedne
гтггаёепё fddky na Sulove stele Tuthmose IV., kterd nic nedokazuje, neni nikde jediny
napis, ktery by sfingu nSjak spojoval s Chafrem. Mozna ze se toto svedectvf zda byt
hodnovSrne, my se v§ak na пё musime divat jako na podruzne do te doby, nez lopata
zavadi о пёсо, co 8УёШ definitive odhali, kdo vlaste sochu postavil.“ Citovano
z Conde Nast Traveller, unor 1993, str. 168-169
40. kapitola
1 John West a Robert Bauval pracovali kazdy sam, a dokud jsem je neseznamil,
jeden nevёdёl nic о objevech toho druheho.
41. kapitola
1 Sakkara, Egypt: Archeologove objevili zeleny vapencovy obelisk, nejstarSi zachovany
obelisk na svёtё, уёпоуапу Inty, manzelce faraona Pepiho L, ktery vladl v Egyptё 1ётёг
pfed 4300 lety. Inty byla po smrti povazovana za bohyni. Times, London,
9. куёШа 1992; Daily Telegraph, London, 9. куёСпа 1992
2 Papyrus Nesiamsa, citovano v Sacred Science: The King of Pharaonic
3 Bauval se domniva, ze Benben mohl byt meteorit: „Ze zobrazenf se zda, ze vazil
od 6 do 15 tun... Musela to byt hruznd podivand a jeho ohnivy pdd musel byt
pusobivy... Podrobnosti viz The Orion Mystery, str. 17.
4 The Orion Mystery, str. 57-58
42. kapitola
1 The Ancient Egyptian Pyramid Texts
2 ТапгИёг
456
3 Tamtez
4 Mezi mnoha zahadnymi aspekty Textu pyramid se jevf jako nevyhnutelne, aby se vzdy
dostavil kvalifikovany Otevirad cest. „Dvefe oblohy se ti otevfrajf, hvSzdnata obloha se
ti otevfra, Sakai Horniho Egypta ti sestupuje po bok jako Anubis/4 Zde? stejn6 jako
v jinych kontextech, se zda, ze tato psovita postava m£ slouzit jako pruvodce к tajnym
esoterickym informacim dasto spojovanym s matematikou a astronomif. The Ancient
Pyramid Texts, str. 288-289, proml. 675
5 Osiris and the Egyptian Resurrection
6 Zalezitost tajemstvi knSzf a ustnfch tradic se dopodrobna zkoumd v knize From Fetish
to God in Ancient Egypt, viz str. 43: „Nenf mozne si myslet, ze nejvySSi knSzsky rad
nemel esotericke znalosti, ktere pedlivS stfezil. Kazdy fdd... vlastnil gnosis, nejvySSi
ved6nf, ktere nikdy nesvefil papfru. Je proto absurdnf pfedpoklddat, ze na nSjakem
egyptskem papyru bude nalezen popis tajemstvi, ktera tvofila esotericke znalosti knezf.“
Viz tez str. 273-274 v Sacred Science.
7 Stanoveny archeologicky kalendaf muze byt posunut jeStS dal do minulosti,
protoze nedavno byl v hrobce z Prvni dynastie v Hornfm EgyptS objeven napis „Sothis,
hlasatel Noveho roku“. Zmmeno v Death of Gods in Ancient Egypt, str. 40
8 Sacred Science, str. 290
9 From Fetish to God in Ancient Egypt, str. 321-322
10 Tamtez
43. kapitola
1 Toto je dulezite si pfipomenout v oboru jako je egyptologie, kde zmizelo tolik svSdectvi
о minulosti vykradamm hrobek, pusobemm dasu a aktivitami archeologu a hledadu
pokladu. Krome toho velky podet staroegyptskych pohfebiSt’ nebyl vubec je§t6
prozkouman, nehlede na to, ze mnoha z nich jsou nepffstupnd, protoze le£f pod
tisfciletym nanosem v nilske delte (nebo pod kahirskymi pfedm6stfmi) a dokonce
i v dukladne prozkoumanych lokalitach jako je gizskd nekropole jsou je§t6 mista -
napfiklad skalnate podlozi pod sfingou - ktera dekaji, az si jich vedci vSimnou.
2 Manetho, str. 3
3 Stejn6 jako Mayove (viz Cast 3) uzfvali staff Egypfane pro udely administrativy
obdansky kalendaf о rovnych 365 dnech. Tento staroegyptsky obdansky kalenddfnf rok
byl propoditan tak, ze se ve stejnem dni a mSsfci jednou za kazdych 1401 kalendarmch
let seSel se Sothickym rokem.
4 The History. V prvnfm stoleti n. 1. napsal fimsky udenec jmenem Pomponius Mela:
„Egypt’ane se chlubf, ze jsou nejstarsfm narodem na svete. Podle jejich autentickych
analu hvSzdy za dobu jejich existence dtyfikrat zm6nily sm6r a Slunce dvakrdt zapadlo
tarn, kde nyni vychazf.“ (De Situ Orhis)
5 Objasnf to nasledujfcf tabulka:
457
5. stol. pf. n. 1. (za Herodota)
13 000 let pred Herodotem
26 000 let pred Herodotem
39 000 let pfed Herodotem
Na zapade
pfi vychodu Slunce
Skopec
Vahy
Skopec
Vahy
Jami rovnodennost
vychod Slunce v opozici
Vahy
Skopec
Vahy
Skopec
6 Archaic Egypt, str. 5
44. kapitola
1 Diodorus Siculus, svazek I., str. 7
2 Pokud je usurpace trunu Setem povazovana za vladu, mame az po Thotha sedm faraonu
(Re, Sov, Geb, Osiris, Set, Hor, Thoth). New Larousse Encyclopaedia of Mythology,
str. 27
3 Viz napf. Diodorus Siculus, sv. I., str. 53: Thoth je (pod feckym jmenem Hermes)
„nadan neobydejnou schopnosti vynalezat veci, jez by zlepSily zivot lidf".
4 Diodorus Siculus, str. 53
5 Osiris and the Egyptian Resurrectin, sv. I., str. 11
6 Na Quetzalcoatla a Virakodu se podivejte do Casti 2 a 3. Je zajimave, ze Osirida pry na
jeho civilizadni cest£ provazeli hned dva „Oteviraci cest“ - Anubis a Macedo. Anubis
m£l na sob6 psi kuzi a Macedo vypadal zepfedu jako vlk... (Diodorus Siculus, str. 57)
45. kapitola
1 The Ancient Egyptian Pyramid Texts, str. 253, 285
2 The Times, London, 17. bfezna 1914
3 Tamtez
4 Murray, Margaret A.: The Splendour that was Egypt, London, Sidgwick & Jackson
1987, str. 160-161
5 O’Connor, David: Boat Graves and Pyramid Origins v Expedition, sv. 33, c. 3, 1991,
str. 7ff
6 The Ancient Egyptian Pyramid Texts, str. 192, proml. 519: „6 hv6zdo jitfnf,
Ноге Dolniho sveta... ma§ du§i a objevuje^ se pfed svou lodi о deice 770 loktu...
Vezmi mne s sebou v kajut£ sve lodi...“
46. kapitola
1 V 1. svazku nam Diodoros Siculus sdgluje, co mu fekli knezi v Egypt£: „Podet let
od Osirida a Isis, fikaji, az к vlade Alexandra, ktery zalozil v Egypte m£sto, jez nese
jeho jmeno (ve 4. stol. pf. n. 1.), dim pfes deset tisfc...“ Diodorus Siculus, sv. L, str. 73
458
47. kapitola
1 Sacred Science, str. 96
2 Westuv vyzkum je podrobne popsan v knize Serpent in the Sky. Pokud jde
о zasypanf sfingy piskem, sestavil tuto tabulku:
Sfinga zasypana
Chafre - Tuthmosis IV. - 1300 let 1000 let
Tuthmosis IV. - Ptolemaios - 1100 let 800 let
Ptolemaios - kfest’anstvf - 600 let 0 let
Kfest’anstvf - soudasnost - 1700 let 1500 let
Chafre - soucasnost - 4700 let 3300 let
3 Po kontrole my ch ruznych kreseb, schemat a merem se muj konedny ndzor shoduje
s mou puvodnf reakci: tato dve dfla pfedstavujf dve odliSna individua. Proporce
z frontalniho pohledu a zvlaSte uhly a vystupky na tvafi z bo£niho pohledu m£
pfesv£ddily, ze sfinga nepfedstavuje Chafreho. Pokud byli staff Egyptane obratnf
technici a um£li vyrabet pfesne kopie podob, pak tyto dv£ prdce nemohou pfedstavovat
stejnou osobu. Frank Domingo, citovano v knize Serpent in the Sky. V§imn£te si take
Schochova nazoru vysloveneho na shromazd6ni AAAS v roce 1992 о moznosti,
ze hlava sfingy byla pfepracovana.
48. kapitola
1 Viz 23. kapitola a Stecchini v Secrets of the Great Pyramid, str. 378
2 Napffklad ji pfijfmaji v£dci jako Edwards, Petrie, Baines, Malek, atd.
3 Secrets of the Great Pyramid, str. 189
4 The Gods of the Egyptians, sv.IL, str. 7, kde je bohu Amon-Reovi adresovan hymnus:
„Bohove milujf tvou vuni, kdyz pfichaziS ze zeme Punt, ty nejstarSf zrozende rosy, ktery
pfichazfS ze Zeme bohu (Ta Neteru).“ Mnoho vedcu si myslf, ze zem£ Punt byla
situovana na somalskem pobfezf vychodni Afriky, kde dodnes rostou stromy
produkujfcf kadidlo a myrrhu (potravu bohu).
49. kapitola
1 Z osobmch rozhovoru, 1993-1994
2 The Gods of the Egyptians, sv I., str. 3: Egyptane... v£fili, ze jsou boZskym ndrodem
a ze jim vladnou kralove, jez jsou pfevtelenymi bohy, kteff nepohrdali zivotem na Zemi,
po ni se prochazeli a stykali se s lidmi.
3 Stejn£ jako je v kterekoli velke kfest’anske katedrale, i kdyz modemi, vyjadfeno
mySlenf, symbolika a ikonografie ,,kultu“ hebrejsko-kfest’anskeho, jehoz kofeny jsou
pfinejmenSfm 4000 let stare, tak nem nemozne pfedstavit si ve starem Egypt£ kult
trvajfcf 8000 let a spojujici rok 10 450 pf. n. 1. s rokem 2450 pf. n. 1. Dokondeni
pyramid v te dobe, stejne jako dokoncenf katedraly v soudasnosti by vyustilo ve stavby,
ktere by vyjadfovaly velmi stare ideje. Ve starych egyptskych tradidnich vypravenich je
459
mnoho dukazu, ktere sveddi о existenci a uchovavani takovych starych ideji. Napfiklad
krai Nefer-hetep (Tfinacta dynastie) tak oddane uctival Osirida, ze kdyz uslysel, ze jeho
chram (v Abydu) je v troskach a ze je tfeba nove sochy boha, obratil se na chram
Atum-Rea v Heliopoli a radii se tarn s knihami, aby zjistil, jak by mela Osiridova socha
vypadat, aby byla jako ta, ktera existovala od podatku sveta... Osiris and the Egyptian
Resurrection, sv. IL, str. 14. Take v Sacred Science, str. 103-104, se vysvetluje, ze
stavby chrdmu za Ptolemaiovcu a v pozdejSich dobach egyptske historie, se vzdycky
drzely velmi starych specifickych stavebnfch rysu. VSechny plany se vzdycky
pfidrzovaly „bozske knihy“ a chram v Edfu byl za Ptolemaiovcu pfestaven podle knihy
zakladu sestavene Imhotepem, knihy, ktera se pry snesla z nebe na sever od Memphisu
(Mennoferu). Plan chramu v Dendefe se drzel starych zaznamu pochazejfcich z doby
Spoledniku Hora.
50. kapitola
1 Viz Cast 1
51. kapitola
1 Patnact mineralizovanych pahylu stromu, pravdepodobne zbytku mnohem vetsiho lesa,
ma prumer od deviti do necelych dvaceti centimetru. Byly to odnoze velice znameho
kapradinoveho stromu Glossopteria (byl nalezen ve v6tSin£ uhli na jizni polokouli).
Na rozdil od kapradin mely misto spor semena a casto se podobaly nynejSim
stromum... Nyni uz neexistuji... Vsude kolem pafezu na Mount Achernar nalezli
kolegove Taylorove otisky spadlych listu Glossopterie ve tvaru jazyku.
Opadave stromy vzdycky ukazuji na teple klima, stejne jako absence „kruhu mrazu“.
Kdyz Taylorova analyzovala letokruhy vzorku z pafezu, nenaSla zadne ledem nabehle
bunky ani mezery mezi bunkami, к nimz dochazi, kdyz je rust stromu pferuSen
mrazem. To znamena, ze tehdy v AntarktidS nemrzlo.
„V naSich pfedstavach je Antarktida vzdycky studena,44 fika Taylorova. „Pouze kdyz
vidfme fosilie flory, muzeme se pfesvgdtit, jaky je tarn potential rostlinnych druhu.
Tento fosilni les rostouti na 85“ jizni Sifky nam ukazuje, co se muze stat, kdyz se
katastrofou zmeni klima.44
Discover the World of Science, str. 17, unor 1993.
2 Podrobnosti v Casti 1.
3 Citovano v Path of the Pole.
52. kapitola
1 The Bhagavata Purana, Delhi, Motilal Banardass 1986, str. 59, 99
2 The Ancient Egyptian Pyramid Texts, str. 70, proml. 261
460
3 The Complete Works of Josephus, Michigan, Grand Rapids, Kregel Publications 1991,
str. 27
4 Greaves, John: Pyramidographia, citovano v Serpent in the Sky, str. 230
5 Tuto techniku pruzkumu skal rozvinul profesor D. Bowen z OddSlem v6dy о Zemi na
Univerzitg ve Walesu v roce 1994. Bowen poznamenal: „Jeden zpusobjak rozluStit
odliSna stanoviska о staff pyramid a sfingy by byla aplikace chlorinovd zkouSky.
Ta dokaze urdit kolik dasu uplynulo od doby, kdy byla vystavena ptisobeni atmosfdry.
V pfipadS sfingy a pyramid by to znamenalo od doby, kdy se zadalo s jejich
pfitesavamm...
V roce 1994 udelal Bowen pfedbezne testy na slavnych „modrych kamenech“
ve Stonehenge v Anglii, о nichz se vzdy myslelo, ze pochazeji z let 2250 pf. n. 1.
Tato zkouSka ukazala, ze tyto dtyftunove monolity mohly byt vytesany uz b£hem
poslednf doby ledove - mozna ze uz v letech 12 000 pf. n. 1. The Times, London,
5. prosince 1994
Graham Hancock
Otisky bozich prstu
Z anglickcho originalu Fingerprints of the Gods,
vydaneho nakladatelstvim William Heinemann Ltd. v Londync roku 1995,
pfelozili Vera Seda (Cast 4-8), Bohumila Kucerova (Cast 2-3) a Daniel Anyz (Cast 1)
Vydal Columbus v Praze roku 1998
Redaktorka ceskeho vydanf Jana Moravcova
Typografie a technicka redakce Hana Drobna
Sazba Tanga, s. r. o., Vaclavske nam. 36, Praha 1
Vytiskla Centa, spol. s r. o.,
odStepny zavod Brno, Vfdenska 113
&
COLUMBUS
Slovinska 9
101 00 Praha 10
Ve zmeti stylizovanych zvirecich postav vytesanych do Brany slunce byla take rada
dalsich vymrelych druhu. Vedel jsem ze svych predchozich vyzkumu, ze nekolik
pozorovatelft jednoho z nich presvedcive identifikovalo jako toxodonta — triprsteho
obojzivelneho savce, dlouheho necele tri metry a vysokeho jeden a pul metru
v plecich, pripominajiciho nizkeho podsaditeho krizence mezi nosorozcem
a hrochem. Stejne jako cuvieronius zil toxodon v Jizni Americe v pozdnim
pleistocenu (pred 1,6 milionu let) a vymrel na konci pleistocenu, zhruba
pred 12 000 lety.
Mym ocim se to jevilo jako vyrazne podporeni astroarcheologickych dtikazti, ktere
datovaly Tiahuanaco do konce pleistocenu, a dalsi doklad podkopavajici ortodoxni
historickou chronologii, podle niz bylo mesto stare pouhych 1500 let, nebot’ vse
nasvedcuje tomu, ze toxodon byl vytvoren podle ziveho modelu. Proto jsem
prikladal velkou dCilezitost faktu, ze na vlysu Brany slunce bylo vytesano celkem
ctyricet sest hlav toxodonta. Oskliva karikatura tohoto tvora se nevyskytovala pouze
na Brane slunce. Byl identifikovan i na zlomcich keramiky. Jeste presvedcivejsi
portret podava nekolik sosek, ktere jej ukazuji v cele trojrozmerne nadhere. Krome
toho se nasli i zastupci dalsich vymrelych druhu. Mezi nimi se nachazi
shejidoterium, denni ctvernozec, a macrauchenia, zvire о песо vetsi nez dnesni кйп,
s charakteristickou triprstou nohou.
Takova zpodobneni cini z Tiahuanaka obrazkovou knihu minulosti.