Ročník XLV.
Číslo 326.	V Praze, ▼ sohotn dne 26. listopadu 1927.
trcfctaí takrtti ta* • A "	r jAi ’ ° 1	tata»»italtana:
PMaltaM	VAelavttá Mnu 2V
ninnmií nmrrii/4-
vNAnODNI rULI IIKA®
Vydání pro Prahu.
Nejnovější zprávy.
Vláda předložila posL sněmovně návrh zákona
o převzetí předválečného dluhu zajištěného.
Mezi českými pivovary byla sjednána smlou-
va o výrobním kontingentu piva, již má býti
zmírněna dosavadní konkurence v pivovarství.
Od 1. prosince t. r. bude u nás změněn dosa-
vadní způsob zajišťování devis na termínové
dodání.
Moskevská „Pravda“ nazývá napětí mezi Pol-
skem a Litvou povážlivým a hrozí sovětovými
opatřeními, kdyby Polsko podniklo proti Litvě
nějakou akci. Sovětový vyslanec odevzdal ve
Varšavě i Kovně varovnou notu.
Litvínov a Lunačarský odjeli do Ženevy tak
brzy proto, že mají dříve v Berlině konat! po-
rady se Stresemannem.
Rykov prohlásil, že podnět k obnovení angli-
cko-sovětových styků musí vyjiti od anglické
vlády, ježto od n^ vyšel také podnět k jejich
přerušení.	/
Marjnkovičův projev o zahraniční situaci Ju-
goslávie vzbudil v Itali! živý zájem; protijugo-
slávské projevy byly zakázány a listům naříze-
no, aby, kdyby k projevům přece došlo, neuve-
řejňovaly o nich zprávy,
Venizolos vrátil se po dlouhé nepřítomnosti do
Athén. Royalistické listy tvrdí, že chce připra-
vovat! svqu kandidaturu na presidentstvi řecké
republiky.
1200 trestanců, kteří se. vzbouřili -ve stát, trest-
nici va Folstomu v Americe, jest nyní obleženo
policií a vojskem. » Došlo k bitvě mezi oběma
strananiUV^^ _________
Smlouva Itálie s Albánii,
r -	*	*
Od 'smrti tvůrce Velké Jugoslávie,:
Nikoly Pašiče, nezažil Balkán tak
významných dnů, jakými byly dny pr^vě
minulé. Takřka současně, kdy vrátil se do
Athén Vehizelos, jehož pokus o vybu-
dování Velkého Řecka ztroskotal o od-
por železných pluků K e m a 1 a paši na bo-
jištích maloasijských, zemřel v Bukure-
šti zakladatel Velkého Rumunska,
ministerský předseda Joan Bratianu.
Den před tím byla v Tiraně podepsána
dvacetiletá spojenecká smlouva mezi Ita-
lií a A 1 b a n i í. Tyto tři události jsou tak
důležitý, že pro dlouhou dobu jsou schopny
určqváti vývoj politických věcí na celém
Balkáně a zasahovati svým vlivem až k nám
do střední Evropy.
FEUILLETON.
Olga Fastrová:
Tak to tedy bylo.
’Až skoro teprve dnes, tak dlouho po válče, do-
vedu si pomalu představit, jaký tedy doopravdy
byl život tom daleko od nás, na bitevní čáře, za
války. Přečetla jsem mnoho knih, které o tom
•pojednávaly; mnoho jsem se dozvěděla o pod-
zemních úkrytech, o zákopech, o šrapnelech,
o strojních puškách, o blátě a hladu: ale živého
obrazu o tom jsem si přece nedovedla utvořit.
A přece bych to ták ráda byla viděla a poznala, už
tehdy za válkyl Nebudiž mi toto přání vyklá-
dáno jako nějaká krvelačnost, jako nadšení pro
válku. Nesdílím sice názor, že by se lidstvo
mohlo úplně obejiti bez válek (kde je tribunál,
jehož rozsudku by v případě sporů uposlechly
i státy mocné?), ale hrozím se válek tak, jako
se hrozím zemětřesení, sopečných výbuchů a ji-
ných katastrof, které hubí tisíce nevinných lidí.
Nechápu, jak může někdo býti pro války nadšen,
a myslím, že časem celé lidstvo bude vyléčeno
z tohoto strašlivého nadšení a bude považovat
války jen za hrozné, ale bohužel nutné zlo.
Ale toto stanovisko přece jen nedovedlo tehdy
za války potlačiti mou živelnou touhu: vidě ti
to peklo jednou na vlastní oči.- Takové úžasné
události se odehrávaly za mého života, a já jsem
o nich jen slvrhala a četla! Myslím, že mnoho
zen tehdy cítilo jako j^, a že v mnoha mužích*
přes to. že se děsili fronty a jejích běd, přece jen
Italsko-albánská smlouva mluví hlavně
o vzájemné vojenské obraně obou jmenova-
ných států v případě nevyprovokovaného
vojenského přepadení a má býti předložena
Společnosti národů k registraci, ale
italský úřední tisk, nenechává pochybnosti
o tom, že vskutku je míněna jako tah, ne-li
jako přímá odpověď, na nedávné podepsání
nevojenské smlouvy jugoslávsko-francouz-
ské. Mírumilovný doprovod tohoto podpisu
se strany jugoslávského zahraničního mini-
stra Marinkoviče v bělehradské skup-
štlně římským úředním místům tedy žřej-
mě nestačil. Pařížský tisk reaguje na fakti-
cké uzavření A ď r i $ a odříznutí J u g o s 1 a-
v i e od volného moře — italsko-albánská
smlouva v nejhlubří svojí podstatě nemůže
mítl jiných následku — sice velmi klidně, ale
vyzdvihuje především její vojenský ráz. A
tu. jak zhářno. na Balkáně nedá se nikdy
zjistiti, která pohraniční hlídka začala pře-
střelku, čili, jak to citovaná smlouva opatr-
ně formuluje: Který s141 byl vypro-
vokován.!
Diplomatická ofonsiva Itálie zazname-
nala tak na Balkáně v posledních létech
tři nepopiratelné úspěchy. Prvním byla spor
jenecká smlouva s Rumunskem, kterou uza-
vřel předchůdce Bratianův gen. Averescu,
druhým byla smlouva s Maďarskem, pode-
psaná slávjjostpě hrábětem Bcthlenem ve
vňciiepi 4$*^, a nyní jest to smlouva mezj
TJr4nojk'A’Rímem. Všechen italský úřední.1
tisk, neboť jiný není fašistickým režimem
trpěn, nenechává vůbec' pochybnosti o tom,,
že Itálie hodlá cě]ý Balkán dostati pod svůj
výlučný vliv, ba dokonce prohlašuje tyto
tendence za svaté právo italské ho
národa....
Pochybná zůstává tedy prozatím jedině
okolnost, zda příjezd V e n i z e 1 ů v do Athén
právě v době, kdy se tam již zcela veřejně
hovoří o starém králi na bellenském trůně,
jest pouhým návratem zasloužilého státní-
ka, který chce svoje stáři ztráviti klidně ve
vlasti, nebo zda přichází se souhlasem ně-
které velmoci, aby pln síly a energie obno-
vil svůj starý boj o Velké Řecko. O pří-
štím vývoji věcí na Balkáně i v Podunají
rozhodne se tedy již v nejbližších dnech.
Avšak i tehdy, kdyby se stal nástupcem
Bratianovým gen. Averescu, neyrá-
v poslední rozhodné chvíli vítězila tato věčná
lidská touha požnuti nepoznané, a že ti, kdo to
peklo přežili, cítili i jakési uspokojení nad tím,
že je poznali. Vyznávám za mnohé ženy, že byly,
za války okamžiky — ovšem jen okamžiky! —
kdy jsme brannou povinnost mužů považovaly
za privilej sice hroznou a smutnou, ale přece jen
nrivilej. Oni tam mohli, oni .tam byli; my ne.
My jsme žily za pecí, která, pravda, často nébyla
teplá, a kde, pravda, často nebylo do čeho
kousnout; ale čím byly tyto útrapy proti útra-
pám mužů tam? Tehdy my, které jsme,uvykly
se považovali za rovné mužům, jsme pociťovaly,
že přece jen jsme o stupínek níže než oni, neboť
jim bylo vrchovatě a víc než nám dopřáno pri-
vilegia trpěti.
My jsme jen po návratu mužů, synů, bratrů,
přátel konstatovaly, že se vracejí jiní, a tak
mnohou z nás mučila otázka: jak tam žil, co tam
dělal, že se duševně tak změnil?
Nemohly jsme se to dovědět, protože zprávy
o tom byly dvojí:.jedny ten Život idealisovaly,
dělaly, z vojáků jen mučedníky a hrdiny, a druhé
líčily jej zas jako holá zvěrstva. Cítily jsme: ne,
tak to nebylo; ani tak, ani tak. To i ono je kraj-
nost; pravda bude. asi někde uprostřed...
A b y 1 a uprostřed, jak to už velice často bývá.
Cím dál víc jsem o tom přesvědčována
A víte odkud? — Z filmu. Viděla jsem film,
který líčí pole bitevní bez příkras, tak, jaké sku-
tečně bylo.. A líčí i hrdinnost tak, jaká skutečně
v tétq válce byla: bez pósy. prostá, samozřej-
má — a přece tak úžasná’
Tato valka neíněla. svrho Napoleona Jejím
hrdinou byl n e z n á m ý v o j á k> každý druhý
tila by se tím ještě mezinárodní situace,
která byla v době při jeho odchodu z vlá-
dy. Italsko-maďarská smlouva Bethlenova,
smlouva Francie s Jugoslávií, spor o pozem-
kovou reformu v Sedmihradsku, definitivní
ratifikace smluv o Bessarabii a rozvrat v
Moskvě to nepřipustí! E. H a v 1 á k.
JUDr. Alfred Windischgratz mrtev.
Zemřel zkostnatělý aristokrat, feude.1 Habsbur-
kům obětóvné oddaný, věrný služebník Františka
Josefa, důsledný zastánce česko^německého vy-
rovnání z roku 1880, cítěním Němec, ale přísluš-
ník konservativní šlechty české a. státopřávmk
česky, neznající však otázky české,
jak ve. své programové parlamentní řeči výslovně
prohlásil, když po pádu hr. Taaffa nastoupil
11. listopadu 1893 v čelo t. zv. koaliční vlá-
d y. utvořené z knns. velkostatku, Hohenwarto-
vych katolíku (ceňtrumý Poláků a spojene ně-
mecké lavice. V kabinetě svém opíral se hlavně
o ministry' Bedřicha. Šc hon bor na (spra-
vedlnost ) Bacquehema (vnitro), Mad«>>
s k i h o (Školství/ a P1 e n e r a (finance). Sestave-
ní koaliční většiny vyvolalo tehdy okamžitý odpor
ml^doče«ké delegace a radikálních ‘skupin, jež
obávaly se převahy německých liberálů a obno-
veni . jejich vládý- Nedůvěru opošice nemohl
W indischgrátz zaplašit, třebaže, za sve
heslo vyhlásil .,óffenheit und Wahrhěit“ (Otevře-
nost a pravda) a třebaže vymýtil -ze svého pro-
gramu velké politické otázky, omezuje se na
úkoly hospodářské a finančpí. \
^Nicméně pokoušel se o reformu volebního.prá-
va (kterýžto pokus smetl také vládu Taáffeoyu).
o svých zásadách'nedocílil dohody ú stran.
A byli to zejména zase alpští katolíci s bar.
D i p a u 1 i m V čele, kteří jí ve spolku s anti-
semity (drem Luegrcm) ‘ oponovali a tok Win-
dischgrátzovi nemalé svízele připravovali. K to-
mu přistoupila ostrá .ópósicé Mladočečhů, kteří,
vedeni drem K a i z l'e m, využili svízelné situace
koaličního kabinetu vůči Maďarům v otázce mě-
ny a zahájili v červnu 1895 v poslanecké sně-
movně obstrukci proti Plenerově re-
formě daňové, kteráž obstrukce (první v ra-
kouské sněmovně! založena byla přísně na jed-
nacím řádě. Hrdinou v řečnění byl tenkráte
plzeňský poslanec dr. Dyk, jehož tehdejší re-
kord piekonán byl teprve za obstrukce proti
Badenimu íáhodinovou řeči brněnského dra L e-
chera. Pro obstrukční debatu daňovou došlo
v kabinetě Windischgrátzově ke krisi, ježto ne-
bylo možno vyřídit zavčas zatímní 'rozpočet, v
němž byla.-položka pro zřízení slovinské-
— ------	a.,,.,
z těch, kdo sli bojovat, a z těch, jichž těla ze-
tleja v hromadných šachtách. Nebyli svátí, ti
hoši. Byli to zdraví, veselí mladí lidé a milovali
život Smrt jim hrozila denně. Což divu, že se
kočkovali. Škádlili, chechtali, „ulejvali“, užívali
života plnými doušky, když se dostali nazpět,
..do týla“, ja.k se to nazývalo v Rusku, či do zá-
zemí, jak se to jmenovalo u nás? Vojenský ži-
vot z nich udělal to, co od pradávných dob vojna
z vojáků dělala. A nemohlo to ani být jiruLk.
Mějme s nimi nyní trpělivost, jsou-li dosud Hě-
kdy hazardní, divocí, bezuzdní..'. To je menta-
lita udatného vojáka. Pro mírný život se to ne-
hodí — ale mohou za to? Tam se cítilo, myslilo
a žilo jinak. Byl to na dobu čtyř let návrat do
dalekých, dávných, barbarských, divoňských
dob!
Ale kdo by jim neodpustil, když vidí v takovém
filmu bodákový útok za bubnové palby, nej-
strašnější věc ze všeho, co v této válce se dělo?
Jdou, běží po nerovném terénu, po tmě, zahaleni
dýmem vybuchujících šrapnelů, běží do ohnivé
čáry, kde se země trhá jako při zerqětřeaení,
jdou, plazí se, skrývají... Ubozí, nešťastní! Je
to Jen hra, jen obraz, a přece se divák' chvěje
hrůzou a mocným soucitem.
Nyní tedy vím, jak to tam bylo. A myslím si,
že bychom si my, kdo jsme t a m nebyli, měli při
posuzování bývalých frontových vojáků a při
jednání s nimi vždycky připomenout! toto peklo,
kterým prošli a měřiti jejich činy jiným mě-
řítkem, než svede. ..Nemluvme o tom nikdv,
mysleme na to stále’“ toto heslo Francie pn ročs
18.9 mélv 1> sí zcimén* do mjsli vítípit.zeny
těch mužů, kteří tam bylii